IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Asuánský hrad

Zatím nehodnotil žádný hráč...

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(60)>>

830 27. Října 2019 11:14:04

Aikho

atímco Bárt uvažuje nahlas o tom jak daleko jsme asi právě teď od domova, začnu si opatrně zpátky nandávat košili. Má pravdu, pěšky rozhodně jít nemůžeme. Alespoň ne celou cestu. Ne jen, že by nám nejspíš upadly nohy, ale ani jeden z nás není ve stavu na to, abych se táhli tak dlouhou štreku. Možná kdybychom došli alespoň do nejbližší vesnice, přespali v nějakém hostinci, nakoupili zásoby, našli doktora, našli někoho kdo by nás odvezl dál nebo až do Seniky....
Do nohy mi cosi narazí a vytrhne mě to z přemýšlení, když vidím, že je to Viktor a ne žádná děsivá žába nebo cosi jiného, trochu se uklidním. Se vzpomínkou na útok žáby, která na mě vyskočila zpoza kmene, Viktora opatrně podrbu za ušima. Vítej zpátky. Poplácám ho jemně po hlavě a podívám se vzhůru směrem k Bártovi.
Upřímně nemám tušení. Zavrtím hlavou. Z okna kočáru jsem se sice díval, ale nedával jsem pozor. Protože jsem idiot.
Souhlasím. Přikývnu a zapřu se o padreho ruku, abych se zvedl ze země. Až najdeme vesnici můžeme se rozhodnout co potom.... Ještě jednou se podívám na doutnající trosky kočáru a povzdychnu si. Lepší je na to nemyslet.

829 2. Října 2019 10:04:32

Baddy

akt, že je Aikho i Nagash v relativním pořádku mne uklidní. Shlédnu na Viktora, kterého držím v náručí a něžně jej pohladím. Poté se rozhlédnu okolo. No jo, ale kudy? kousnu se do tváře a začnu uvažovat. Do Asuanu jsme se dostali z Dřevomýta. To je asi třicet mil západně od Asuanu. začnu uvažovat nahlas. Senika je od Asuanu severo-východně. Pěšky by to ale zabralo několik dní. Pěšky nikam nejdu. Shlédnu do náručí a zalesknou se mi oči radostí, když se mi kocour na hrudi začne vrtět. Rychle zamrkám, abych zahnal slzy a hlavu odvrátím ke korunám stromů nad námi. To je dost, že jsi se taky vzbudil. Co se stalo? Položím Viktora na zem vedle Aikha a začnu si nasazovat své zavazadlo. Viktor, ještě krapet omámený, se začne v leže rozhlížet okolo. Jé, ahoj, Kluku. To je fajn, že jsi tady taky. Kocour do Aikha drcne hlavou a se zavřenýma očima začne nabírat síly. Smetla tě vlna z výbuchu. Nejspíše jsi se praštil do hlavy. Jsi v pořádku? Nejsem rozcuchaný? Takže v pořádku. Pobaveně si odfrknu a usměji se.

Skrze větve se těžko odhaduje čas a směr. Z Asuánu jsme jeli na sever? Rozhlédnu se po ostatních, zda sledovali směr naší cesty a opraví mne. Nahodím si batoh na záda a při zapínání přezky syknu, když se ozve rána na hrudi. Navrhuji jít jedním směrem, než vyjdeme z lesa. Poté určit přibližný směr: Senika, a v nejbližším městě, potažmo vesnici se domluvit s nějakým obchodníkem a na vozech se dostat až domů. Zvednu Viktora. Mamí, já ještě nechci do školky. Položím si kocoura na batoh a rameno. Mlč a buď rád, že nejdeš pěšky. Nějaké lepší nápady? Natáhnu ruku k Aikhovi, abych mu pomohl na nohy a pokud nikdo nemá lepší nápad, společně vyrazíme na cestu.

828 25. Září 2019 21:28:19

Aikho

nava z celého náročného dne si zřejmě vybrala svou daň nebo jsem možná podcenil své síly, jedno je ale jisté, neběžím dostatečně rychle na to, abych se dostal od výbuchu dost daleko. Najednou se ozve rána a pak už jen cítím, jak dopadám na zem a nemůžu popadnout dech. V tu chvíli vnímám jen dvě věci, bolest v zádech a strach z toho, že už se nenadechnu. Z bolesti se mi zatmí před očima a na chvíli ztrácím vědomí.
Probudí mě až jakési šramocení okolo mě, pořád mi ještě hučí v uších, ale pomalu začnu přicházet k sobě. Lehce zamžourám nad sebe a zaúpím bolestí, záda mě pořád bolí. Chci se posadit, ale slyším Bártův hlas a to jak se mi snaží zabránit v rychlém pohybu. Možná je to dezorientací nebo tou bolestí, ale nerozumím, proč mi tedy pomáhá si sednout.
Když slyším jak Bárt odbíhá k Nagashovi, rozhlédnu se kolem sebe. Vidím Bártovu tornu o kus dál a kousek od sebe tornu svou. Vedle ní se choulí třesoucí se fretka. Na rtech se mi objeví bolestivý úsměv, je naživu, i když v šoku.

Jak se cítíš? Uchechtnu se, ta otázka mi v tuhle chvíli přijde dost absurdní. Jako jehelníček, zamumlám a zavřu zase na chvíli bolestí oči. Pomůžu Bártovi sundat mi dolů košili a snažím se neusykávat bolestí při každém pohybu. Nepříj-- au! Zakňučím, když Bárt vyndá první třísku. Když Bárt začne ranky zašívat, mám vnitřek tváří celý rozkousaný od toho, jak jsem se snažil neskučet víc než je společensky přijatelné.
Když jsem obvázaný a Bárt se věnuje Nagashovi, přesunu se ke svým věcem, abych se podíval, jak je na tom fretka. Opatrně jí pohladím po zádech a slabě se pousměji, když se přestane klepat a podívá se na mě. Nemusíš se bát...Už jsme v pořádku. Pohladím ji znovu a podívám se směrem k Nagashovi. Přijde mi to trochu jako zázrak, že jsme všichni tři v relativním pořádku.

Jo, měli bychom odsud vypadnout. Povzdychnu si, když se k nám Bárt vrátí s Viktorem. Znovu usyknu, když seberu tornu a košili ze země.

827 11. Září 2019 21:01:46

Baddy

ypotácím se z kočáru a rozběhnu se směrem od něj. Nohy se mi motají a každou chvíli klopýtám o kořeny stromů. To nestihnu... Ozve se ohlušující rána. Na zádech cítím ohromný žár a tlaková vlna mne shodí na zem. Po chvíli, která se mi zdá jako věčnost zvednu hlavu a vyplivnu jehličí z pusy. Hlava se mi motá a v uších mi nepříjemně píská. Aikho?! Neslyším svůj vlastní hlas a obraz mám rozmazaný. Dezorientovaně se zvednu na lokti a mírně zatřesu hlavou. Po chvíli se mi pohled zaostří a pískání začne ustávat. ačnu slyšet okolní zvuky: padání trosek kočáru a plápolající oheň. Při pádu mi z ramen sklouzla torna. Teď leží vedle mne. Přehlédnu prostor mezi mnou a tím, co zbylo z kočáru. Mohli jsme tady chcípnout. Zpozoruji elfovo tělo ležící na zemi. Ne... Napůl plazením, napůl po kolenou se spěšně přesunu k Aikhovi. Ne. Ne. NE! Aikho! Tohle mi nedělej! Zahlédnu periferně Nagashovo tělo, ze kterého se doutná. Kroll sebou však pohne a začne se z exploze pomalu sbírat. Žije. Dostanu se k tobě, brachu. Vydrž. Svou pozornost přesunu zpět k elfovi. Prohlédnu třísky zabodané do jeho zad. Tohle je ošklivé. Mírně překulím Aikha na bok. Očistím mu obličej od listí a jehličí a zkontroluji zda dýchá. Když ucítím, že ano, ztěžka si oddechnu a úlevně pohlédnu k obloze. Díky ti štěstěno! Aikho... Prober se... Zlehka poplácám elfa po tváři a pokusím se jej probudit.

Ztěžka se zvednu a přesunu k elfovi své věci. Viktore? Kde je ten prevít? Rozhlédnu se po okolí. Viktore?! vyšlu naléhavou myšlenku. Dřepnu si k Aikhovi, který přichází k sobě. Neubráním se ĺevnému śměvu. Pokud se pokusí vstát, zarazím ho. Počkej, počkej. Ne tak zhurta. Jsi raněný. Pomůžu mu do sedu. Vydrž chvíli, hned jsem u tebe. Zvednu se a přejdu k Nagashovi, abych jej také zkontroloval. Prohlédnu si kusy doutnajícího dřeva, které má zabodané ve hřbetu. Au... Nagashi? Jsi v pořádku? Jasně že není. Je z něj jehelníček. Jak se cítíš? Vydrž to chvíli, brachu. Hned jsem u tebe. Aikho je na tom hůře. Vyměním si s Nagashem chápavý pohled a vrátím se k Aikhovi. Přitáhnu si věci a dřepnu si u elfových zad. Jak se cítíš? To dřevo musím vyndat. Odhrnu elfovy vlasy ze zad a položím mu je na rameno. Rozvaž si košili, pomůžu ti ji sundat. Pomůžu elfovi co možná nejšetrněji sundat košili a ujmu se jeho ošetřování. Promiň, bude to nepříjemné. upozorním jej a ujmu se vytahování třísek. Každou ránu zlehka poliju nagashovou pálenkou, kterou mám v placatici. Rány po větších třískách zašiji jehlou a nití, bude-li to třeba. Celé dílo pak ovážu obvazem. Když skončím, zlehka políbím Aikha na hlavě. Hned jsem zpět, Nagash to také schytal. Dokulhám ke krollovi. Ukaž, pomůžu ti. Celý postup s vyndáváním dřeva, zaléváním pálenkou, šitím velkých ran a ovazováním opakuji i u krolla.

Po ošetření obou ve spěchu zamířím směrem ke kočáru. Trosky stále hoří a tak je obcházím v bezpečné vzdálenosti a trochu se štítím rukou před žárem. Bartoloměj Chamomil - mrtvý muž. Obejdu zbytky kočáru. Kde jsi... Chvíli mi zabere, než na zemi zahlédnu nebohou hromádku chlupů. Padnu ke kocourovi na kolena a vezmu si ho do náruče. Božátko moje. Přitisknu si bezvládné kočičí tělo k hrudi a zabořím k němu hlavu. Z očí mi začnou pomalu stékat slzy vsakující se do kožichu. V tělíčku ucítím tlukot srdce. Přežili jsme všichni. Štěstěno, díky. Pevně sevřu oči a vytlačím tak další slzy. S bezvládným Viktorem v náručí se zvednu a vrátím se ke svým společníkům. Nechci nijak naléhat, ale měli bychom zmizet. Nerad bych uhořel v lesním požáru. A možná se sem někdo vrátí, aby zkontroloval, jestli je práce dokončená. Navíc ty rány potřebují pořádně ošetřit.

*********************
První pomoc 4

825 11. Září 2019 17:26:05

Bunny

Kdesi v lese
První na nastálou situaci zareaguje Bárt. Je sice zraněný, ale náhlý příval adrenalinu ho zvedne ze sedátka a donutí k pohybu. Podaří se mu téměř nadliskou rychlostí vyskočit z vozu a pádit pryč do lesa. Za ním se vrhne Aikho, snaží se Bárta jistit, ten to ale rozhodně nepotřebuje a má před Elfem náskok. Jako poslední zareaguje Nagash. Vrhne se z kočáru jako poslední a dá se do běhu stejným směrem, jako všichni ostatní. Sotva se dostanete na pár sáhů od kočáru, zaslechnete za sebou ohlušující třesknutí a do zad vás udeří vlna horka a dřevěných kusů kočáru.
Baddyho, který doběhl nejdále to jen srazí k zemi. Aikho, který je za ním dostane do zad takovou perdu, že mu to vyrazí dech a navíc se mu do několika částí zad zabodnou dřevěné střepiny.
Nejhůře to odnese Nagash, i když s jeho tělesnou konstitucí to ještě není tak hrozné. Toho to mrští o zem a v zádech se mu objeví několik kouřících třísek.
Všichni jste ale živí. Z kočáru zůstaly jen doutnající trosky rozházené po nejbližším okolí. Exploze šla hlavně vzhůru a tak se vám díky útěku podařilo se vyhnout nejhoršímu.
Jste teď uprostřed lesa, bůh ví kde, zranění a bez dopravního prostředku.
*********************
Tohle bylo to poslední, co vás v Q čekalo. Pro Otolozora jste tímto pádem mrtví, dokud o sobě sami nedáte vědět. Je na vás, kam se vydáte dál :)

824 8. Září 2019 19:01:02

Aikho

oplašeně zamrkám, když Bárt začne vykřikovat, abychom vypadli ven z kočáru a hned se zvednu. Je mi jasné, že když se do dveří nahrne všichni, tak nás to jen zdrží a tak se nehrnu okamžitě a vyskočím až po Bártovi, co nejdříve to jde. Chytnu jeho ruku, protože narozdíl od něj nejsem polomrtvý, alespoň zatím, a snažím se utéct a zároveň mu pomoci co nejrychleji pryč.

*********************
Běh na krátké vzdálenosti 4

823 8. Září 2019 18:12:17

Baddy

Co to je za praskání? Trochu natočím hlavu a hledám zdroj podivného zvuku. Viktor se mezitím začne vracet ke kočáru. Ty jiskřičky pod kočárem mají být? Je tam nějaký černý kufřík, nebo co. A z toho kouká kus špagátu, který hoří. Jiskřičky? Kufřík? Jo. Takový divný.... Do prdele... Vypadni! Ven! Vykřiknu na Aikha a Nagashe a začnu se sápat z pohovky kočáru tak rychle, jak mi rána na hrudi dovolí. V tenhle okamžik však veškerou bolest ignoruji. Co? Cítím na sobě nechápavý pohled jak elfa, tak krolla. Ven! Rychle! Pryč! Snažím se co možná nejrychleji vyškrábat z kočáru a utéct od něj aspoň do nějakého provizorního krytu. Viktor dělá totéž.

*********************
Fakt díky

Běh na krátkou vzdálenost 2

821 8. Září 2019 16:13:51

Bunny

Kdesi v lese
Jste stále v kočáře. Vaši společníci se pohybují ve vašem okolí v lese, ale jinak je kolem naprostý klid. Váš pocit štiplavého kouře začíná být čím dál tím víc zřetelnější a když se na něj zaměříte, přijde vám, že k němu slyšíte i jakýsi prskavý zvuk. Teplota se kolem vás nijak nezvyšuje a ani společníci nehlásí, že by z venčí byl vidět oheň. Když se však Viktor trochu rozdýchá a zavadí pohledem zpět na kočár, rozšíří se mu zornice a on vyšle ke svému kouzelníkovi zběsilou zprávu.
*********************
Já vím, že se nám to trochu roztáhlo a tak, ale tato situace si ode mě vyžádala slušný facepalm. Jsme na konci dobrodružství, vám se to popravdě úplně nepovedlo, hráli jste skvěle - proti tomu žádná, ale tenhle závěr pro vás bude vysloveně výbušný.

820 18. Srpna 2019 21:56:54

Aikho

a Bártovu otázku zavrtím hlavou a troch use zamračím. Nemyslím si. Zabručím a dám luk dolů. Ugh, Zašklebím se, když ucítím štiplavý zápach a podívám se po Nagashovi. Ne, to nebyl on. To bychom už asi všichni byli mrtví.... Dám luk zase nahoru a podívám se zpátky na Bárta. Chtějí nás vykouřit nebo někde hoří?

819 28. Června 2019 15:39:08

Baddy

ikho převezme mou dýmovnici a všichni jsme připraveni na nevyhnutelné. Vytáhnu tesák, který mám schovaný. V kočáru se přeci nebudu ohánět mečem. Netrpělivě se nalepím na stěnu kočáru a vyhlížím ven.
Viktor opíše kružnici mezi stromy s kočárem v jejím středu. Nic tady... Hah... Není... Huuuf... To je divné... Na obličeji se mi zračí nedůvěra. Oběhni to ještě jednou. o po mě ... Haah... Nemůžeš chtít... Už nemůžu.... Ahhh... Moje žebra... Špeku, Udělá ti to dobře na lejtka. Z posledních sil se Viktor vyškrábe zpět na kočár, kde si lehne a odpočívá. Nezpouští však oči z okolí. Okolo nás prý nikdo není. Viktor oběhl okolí a na nikoho nenarazil. Myslíte, že nás odvezli dost daleko od Asuanu a nechali nás, abychom do Seniky došli sami?

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(60)>>