IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Asuánský hrad

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(59)>>

811 16. Dubna 2019 11:11:46

Baddy

o chvíli studování mi Aikho klenot vrátí. Takový malý suvenýr. osvětlím elfovi a schovám vejce zpět do kapsy. Blížíme se k lesu. Zběžně kouknu okýnkem ven. Žádné vsi. Nikde ani živáčka. Po vjezdu mezi stromy se znatelně setmí, protože větve nepropustí tolik slunečního světla. Zhorší se i cesta, která je takřka nepoužívaná. Kořeny přes cestu kočárem houpají. Rukou se zapřu o stěnu, aby to se mnou na lavici tolik neházelo, v tupé bolesti z rány jen sevřu rty vyfouknu nosem.
Kočár náhle zastaví úplně. Mlčky a nervozně pohledem zkontroluji své společníky. Kočí sesedá a jde zkontrolovat koně. Tohle se mi nelíbí. Očima se podívám na koně, které tuším před kočárem a naslouchám dění venku. Zaslechnu pobídnutí koní. He! Co? Počkej! Co?! A je v trapu. Zakloním hlavu, čímž narazím o stěnu kočáru a vyloudím ze sebe unavený smích se znatelně ironickým podtonem. Stále opřen hlavou o zeď se otočím k Aikhovi, protože Nagashovi situaci jistě osvětlil Kanab. Kočí vzal roha i s koňmi. Unaveně si promnu obličej a spíše pro sebe než k ostatním si zabrblám pod vousem. Už toho mám dneska plné kecky.

Jsi moc na očích, zmiz z té střechy. Ano mami. Viktor seskočí z vozu a vběhne do podrostu lesa okolo. Chmmmm... Vypadá to, že je čas sejít se s Otolozorovými lidmi. Pokračuji polohlasem. Nehodlám tady ale umřít. Nagashi. zkontroluj pomocí Kanaba perimetr. A ty taky. Dělám na tom. Viktor odběhne od kočáru na dohled a začne jej po směru hodinových ručiček obíhat. Vybírá si křoví a jiná místa, kde by se mohl při zkoumání okolí ukrývat a nahlásí mi vše podezřelé. Aikho? Rychle otevřu své zavazadlo a nahmatám malou kuličku. Tohle by se mohlo hodit. Umíš s tím zacházet? Mělo by stačit, když s tím do něčeho praštíš. a podám elfovi dotekovou dýmovnici. Lehce zakašlu. A já udělám návnadu? Trpělivě čekám na vyjádření ostatních.

809 15. Dubna 2019 08:31:53

Bunny

Kdesi v krajině
Kočár s vámi jede krajinou, pomaleji než na začátku a po mnohem hrbolatější cestě. Les, ke kterému jste zahnuli se blíží a vy jen čekáte, kam až vás zaveze. Nagash si hraje s věšteckými kůstkami a v myšlenkách se upírá k vaší cestě.
Aikho si vypůjčí od Baddyho klenot a chvíli ho studuje, nic na něm však neodhalí a tak ho může po chvilce vrátit zpět.
Náhle si uvědomíte, že jste vjeli do lesa. Kolem vás potemní, jak koruny stromů zakryjí oblohu a jen šeravé světlo proniká až k vám. Kočár ještě více zpomalí a hrbolatá cesta se ještě více zhorší. Cítíte, jak kočár mnohdy jede přes kořeny a kývá se ze stran na stranu.
Po další krátké chvíli, kdy jste vjeli do lesního porostu kočár zastaví. Jako by uvízl v prohlubni a nemohl z ní vyjet. Kočí na nic nečeká a seskočí z kozlíku ke koním. Kanab i Viktor sledují, jak kočí přistupuje k ojnici kočáru s opratěmi v rukou. Náhle kočí zatáhne za jakýsi mechanismus a uvolní tím koně od kočáru. Sám hbitě naskočí na jednoho z nich a vy všichni pak už slyšíte jeho pobídnutí ke klusu. Koně se dají do běhu, stále spojení opratěmi a s kočím na zádech jednoho z nich.
Všechno se událo poměrně rychle a vy jste teď sami v kočáru, uprostřed lesa, kdesi v krajině.

808 2. Dubna 2019 05:43:46

Baddy

ikho se zeptá, zda si může půjčit ukradený klenot. Chvíli na něj koukám, ale poté mu vajíčko položím do natažené dlaně. Co s ním chce dělat? Snad z něj nechce seškrábat a vyloupnout to zdobení. Nebo snad chce určit jeho cenu? S kapkou netrpělivosti elfa pozoruji a čekám, co se bude dít.

807 1. Dubna 2019 22:51:20

Aikho

dyž vlezeme do kočáru, Bárt se svalí na jednu z volných sedadel a já se tak musím vmístit na druhou vedle Nagashe. Což není zas tak úplně lehký úkol.
Když se kočár dá do pohybu, nikdo z nás se nemá zrovna dvakrát do řeči a není se asi čemu divit. I já trávím cestu ven z Asuánu tím, že pozoruji ulice za okny kočáru a přemýšlím o tom, čeho jsme se to stali na hradě součástí. V klíně mi sedí fretka, kterou bezmyšlenkovitě hladím a snažím se myšlenkami nezabíhat do míst, kde jsme se s Bártem málem stali obětmi velitelova meče. Kdo se postaví přímo proti meči? Co si sakra myslel? Střelím po Bártovi pohledem.
Netrvá dlouho a sjedeme na hrbolatou cestu. Trochu si poposednu, abych si udělal větší pohodlí, ale vedle Nagashe a na úzké lavičce je to skoro nemožný.
Kroll nám oznámí, že budeme vjíždět do lesa. Jen na souhlas zamručím a pohledem opět sklouznu k Bártovi, kterému ta nerovnost pod koly může jen sotva svědčit. Můžu? Zeptám se ho a natáhnu ruku s otevřenou dlaní, aby mi vejce podal.
Pokud se tak stane, opět se trochu zavrtím na sedačce ve snaze vyndat z jedné z kapes udělátko pro otevření vejce co držím v ruce.
**
objevení mechanismu, zneškodnění mechanismu

806 21. Března 2019 13:00:54

Nagash

árt cestu do vozu nakonec zvládne celkem bez problémů a nakonec nastoupí do kočáru i s elfem a já za nimi. Padreho kocour si vyskáče na střechu kočáru a Kanab to vše sleduje z výšky. Pěkná sebranka jste, jen co je pravda. Ozve se Kanab, chvíli poté co se kočár rozjede. Elf, dále Kroll s kocovinou a napůl vykuchaný člověk, co bude rád, když dojede do cíle. Nech si ty připomínky. No co jen konstatuju situaci. Tak i to svoje konstatování si můžeš nechat pro sebe. Ikdyž je fakt že Bárt nevypadá nejlíp. Pomyslím si při pozorování bledého Bárta. Je ale fakt, že budeme rádi jak dorazí v pořádku. Ovšem za předpokladu, že se po cestě nestane nějaký další průser. I to je možné. Podle toho co říkala ta ženská, co od ní máme ten kočár, tak ten co to tvojemu kámošovi udělal, nebude chtít nechat žádné svědky. Pravda, pravda. A to nemluvě o tom jak moc se dá věřit té ženské. Třeba se nás ve finále bude chtít zbavit ona. Do háje. tolik komplikací a to jsem je nechal jen jeden večer samotné.
Kanab se odmlčí a sleduje okolí a já se pohroužím do vlastních myšlenek. Po chvíli hrábnu do vaku a vytáhnu věštecká runy, pro ukrácení času a tak si začnu věštit. nic konkrétního, jen ohledně naší cesty domů. Jak dopadne a zda budou po cestě nějaké problémy. Z toho mě vyruší opět můj opeřený přítel a oznámí mi že se blížíme k lesu, do kterého vede i cesta po které se ubírá náš kočár.
Za chvíli vjedeme do lesa. Pronesu ticho až do téhle chvíle panující v kočáru. Vypadá hustě a vypadá to i že cesta kterou jedeme není zrovna používaná.

805 15. Března 2019 19:05:46

Baddy

patrně sejdu schody a projdu jídelnou až ven ke kočáru. Opatrně sleduji, kolik pohledů zachytí náš útěk. Narazím si klobouk hlouběji do čela a s pomocí nastoupím do kočáru. Snad nás neuvidí moc lidí. Vidí nás docela dost. Mám ti je spočítat? Viktor se na kočáru rozhlíží jako chlupatá sova a žlutým pohledem skenuje nádvoří. Raději ne. Kočár je obyčejný, ale lavice uvnitř vypadají pohodlně. Chcete sedět ve směru, nebo proti směru? Pobaveně odfrknu nad ústupkem pohodlí a svalím se na jednu z lavic. Zády se vtěsnám do rohu, takže se opírám částečně o opěrku a částečně o stěnu kočáru. Úlevně si oddechnu a a trochu nakrčím obličej odeznívající bolestí. Po nastoupení a zaklapnutí dveří kočí pobídne koně a kočár se rozjede.

Behem cesty k hlavní bráně mlčím. Jen skrze okénko pozoruji život ve městě. Ten kočí vypadá strašlivě tajuplně. Je evidentní, že taky nechce, aby jej někdo poznal. Možná se snaží až moc. Takhle přitahuje příliš pozornosti. Kocour seskočí ze střechy ke kočímu na kozlík a prohlédne si jej důkladně. Tuctový městský fousáč. Něco jako ty. Nechceš změnit povolání? Tady je váš Uber, kam to bude? Neubráním se pobavenému zvednutí koutků, na Viktorovy poznámkdy však jinak nereaguji a jen se dívám do dálky. Obraz však nevnímám, dívám se do prázdna a vzpomínám na pohled do Dračího amuletu, který jsem zažil před pár minutami, ale i tak mi přijde, jako by to byla vzdálená vzpomínka. Viktor vyskočí zpět na střechu, kde si lehne, aby se ze sedu nevyvrátil a nepřepadl.

Ze zamyšlení mne probere až změna povrchu cesty. Doteď jsem svět okolo sebe vytěsnil. Snažím se vyhnout pohledům svých společníků. Nemůžu se na ně ani podívat. Celá tahle situace s Otolozorem. Kornelova manipulace. A moje blbost skákat před válečníka. Zamrkám a promnu si kořen nosu. Přestaň už s tím sebemrskáním. Stalo se. Potřebuji se nějak zaměstnat hlavu. Zavrtím se a začne mě cosi tlačit v kapse. Sáhnu do kapsy a nahmatám onen otravný předmět. Vytáhnu malý klenot ve tvaru vajíčka, který jsem si přivlastnil při své obhlídce královských komnat. Uchopím klenot mezi dva prsty a zvednu si jej před obličej. Pozorně si prohlížím precizní zdobení bílým zlatem a perlami na zeleném smaragdu opracovaném do tvaru vejce. Myslíš, že byla nějaká šance, jak krále zachránit? Nemyslím si. Král měl evidentně nevhodné chování ke královně a Otolozor nenechá nikoho, aby se na jeho sestru ba křivě podíval. Kdyby k nám byl upřímný od začátku, vše mohlo dopadnout jinak. Už se s tím smiř, že jsi byl jen figurka v mnohem složitější hře. Nesnáším, když jsem jen figurka, se kterou se manipuluje. Nachám myšlenky plynout, prohlížím si Fabergiho vejce a pomalu jej otáčím mezi prsty.

804 15. Března 2019 12:22:07

Bunny

Na spodním nádvoří
Pomalu a opatrně vyjdete ven z budovy a pomůžete raněnému Baddymu nasednout do kočáru. Kočár vypadá pohodlně, ale nijak moc zdobeně. Jako pro někoho, kdo chce zůstat inkognito. Uvnitř kočáru jsou dvě polstrované sedačky proti sobě. Nejsou dost široké, aby se na nich dalo pohodlně ležet, ale když se Baddy svalí do rohu, podaří se mu uvolnit se dost, aby svůj stav mohl nazvat dobrým.
Aikho a Nagash se vměstnají na druhou lavičku. Viktor se uvelebí na střeše kočáru a kanab se vznáší někde nad ním. Vozka je zahalený v dlouhém plášti a vypadá jako tuctový muž. Obličej si udržuje ve stínu, ale je vidět vous a husté obočí. Jeho těžký plášť schovává veškeré oblečení a i jeho ruce téměř mizí v rukávech. Třímá v nich opratě a jakmile trojice nasedne, chraplavým hlasem pobídne koně a ti se dají do cvalu. Stočí kočár dolů z nádvoří a bez zastavování projede branou. Kopyta a kola zadrnčí na dlažbě náměstíčka a rachotající kočár dál ujíždí městem. Během chvíle se ocitnete mimo centrum města a po další chvíli drncání projedete jednou z městských bran. Cesta se změní a z dlažby přejde na uježděnou venkovskou cestu. A po chvilce na méně upravenou cestu. Kočár musí zpomalit, aby se nepřekotil na výmolech, ale jede ještě chvíli dál. Je jasné, že nejedete po frekventované cestě.
Viktor i Kanab společně zahlaholí svým pánům, že před vámi je poměrně hustý les. Vypadá to, že ani vsí tu okolo moc není a cesta, která se do lesa zanořuje je skutečně velice málo používaná.
*********************
Nechám na vás, jestli chcete něco dělat, nebo jestli mám pokračovat. Dějově uběhlo asi půl hodiny od vašeho nástupu do kočáru a ujeli jste několik mil.

803 11. Března 2019 16:54:21

Nagash

abka se místo ošetřování zraněného Bárta poněkud rozpovídá. A konverzace ze vyvíjí zajímavým směrem. Mlčky stojím vedle Aikha a byť připraven kdykoli zasáhnout, poslouchám dál. Jakmile se Bárt zmíní o strážcích a modrovlasé, vzpomenu si, že mi Bárt o ní vyprávěl. A jestli se nepletu, tak se strážci dračího plamene máme jako cech uzavřenou jakousi dohodu.
Myšlenky o politice cechu nechám odplout do neznáma a věnuji se zbytku rozhovoru. Nakonec stařena odchází bez toho aniž by jakkoli Bártovi pomohla. To si děláš srandu. Pronesu nevěřícně. Načež mi babka odvětí, že Bárt její pomoc nepotřebuje. S tím odejde a dveře za ní se zavřou.
I bez Aikhova pohlavku přes ruku mám v hlavě stejnou myšlenku jako on. Chtěl bych vidět tebe za 15 minut. Pronesu nevraživě směrem k elfovi. To už mi ale Kanab hlásí příjezd kočáru. Tuto informaci sdělím ostatním. Aikho se starostlivě vrhne k Bártovi i já se přidám a pomůžu Bártovi na nohy. Jeho kocour vyběhne z místnosti já seberu Bártovo zavazadlo a vydám se za ním připraven ho podepřít, kdyby to vypadalo, že to potřebuje.
Aracuse jse mneviděl už od těch stok. A kanab taky ne. Odpovím Padremu a mlčky pokračuji ke kočáru. POmůžu našemu raněnému nastoupit dovnitř, pak nechám Aikha a nakonec vlezu dovnitř já. Kanab mezitím krouží nad námi a a bude hlídat okolí ze vzduchu po celou dobu cesty.

802 23. Února 2019 13:13:25

Baddy

tařena si povzdechne a popřeje mi dlouhý život. Poté se odebere k odchodu a mi nezbude než na ní nevěřícně koukat. Jak může léčitel jen tak odejít od raněného?! U dveří se zastaví a prohodí poslední poznámku směrem k Nagashovi. Její poznámka se mne dotkne, podlomí se mi lokty, o které jsem se opíral, padnu hlavou do polštáře a s pohledem upřeným ke stropu se vztekle koušu do jazyka, aby ze mne nevyletěla nějaká jedovatá poznámka. Já že jsem chamtivý? To ona chtěla Dračí Slzu. Nechtěl jsem jí ho dát už před tím, co mi ukázala, co je ten amulet zač. Nemohla ani doufat, že jí ho budu chtít dát po tom, co mi ukáže jeho pravou podstaqtu. Vikto kupodivu nemá žádné poznámky, jen sleduje stařenu, jak opouští místnost a zavírá za sebou dveře.

Sotva se za léčitelkou zavřou dveře, uslyším mlasknutí, jak Aikho uštědřil Nagashovi políček do paže (protože na hlavu nedosáhne). Přijde k posteli a sedne si vedle mne. Chvíli na jeho otýzky nereaguji, jen koukám s naštvaným výrazem do stropu a přebírám si myšlenky. Už mi bylo lépe. postěžuji si a věnuji elfovi unavený úsměv. Viktor vyhlédne z okna za zvuky kočáru. Je tady odvoz. Myslím, že to zvládnu, jen mi... pomoz na nohy. S Aikhovou pomocí si sednu na postel a nakonec se i postavím. Trochu se mi zamotá hlava a zapotácím se. Jednou rukou se opřu o zeď, druhou intuitivně přiložím na ránu. Pohlédnu na kolla. Nagashi, díky. Jdu napřed. Viktor skočí ze stolu na zem a vyběhne dveřmi, které někdo z nás pootevřel, neb jsme na odchodu. Seběhne po schodišti, proběhne jídelnou a vyskočí na střechu kočáru, odkud má výhled na okolí. Pojďte. Bedlivě si prohlédne vozku a všechny čumily, kteří vypadají podezřele. Vezmete mi to někdo, prosím? optám se svých společníků na sebrání mé bagáže. Naposledy zkontroluji, zda jsem nic nezapoměl a zamířím vnitřkem budovy směrem ke kočáru, pomalu a místy se opírající o stěny a nábytek. Někdo by... měl dát vědět Aracusovi. A vůbec se mi nelíbí, že tady necháváme Maggie. Holka jako ona ve městě sama dlouho nevydrží. Trhla se od nás sama. Může si za to sama. Ale já ji do Asuanu přivedl, je to moje zodpovědnost. Smiř se s tím, že některé věci ovlivnit nemůžeš. S výrazem hořkosti smíšené s bolestí mířím do kočáru.

800 20. Února 2019 19:50:28

Aikho

tejně jako Nagash mlčky poslouchám počáteční rozhovor Bárta se stařenou a s lehkým podezřením ji pozoruji. To až do chvíle, kdy Bárta poprosí o dost zvláštní formu platby, kterou Bárt odmítne.
Co je ta osoba zač? Její chování se mi značně přestává líbit a její řeči ještě víc.
Když vytáhne lahvičku a Bárt si ji od ní vezme, polije mě studený pot. Neopovažuj se to vypít. Ani na to nemysli!
Dost výhružně, ale zároveň i se strachem v očích, se na Bárta zamračím a lehce zavrtím hlavou. Strach se změní v zoufalství ve chvíli, kdy Bárt obsah v lahvičce vypije.
Čarodějnice. Těkám pohledem z ní na Bárta a na Viktora, který se nezdá že by věděl o něco víc než my, ale já se v kočkách vůbec nevyznám, takže těžko odhadovat, ale vzhledem k tomu, že babce ještě neskočil po krku, aby jí zakousl bych řekl, že to jed nebyl. Což mě trochu uklidní.
Podívám se na Nagashe a s těžkým oddechnutím se pohledem vrátím zpátky k dvojici u postele. Netrvá dlouho a Bárt se probere jen aby babku odmítl podruhé.

Když se za stařenou zavřou dveře, trochu Nagashe praštím do ruky. Taky jsi nemohl přivést nějakýho rozumnějšího doktora? Zamračím se na něj a jdu k Bártovi. Jak je ti? Zeptám se a podívám se k oknu zpoza kterého je slyšet přijetí kočáru. Zvládneš cestu do kočáru? Až budeme na cestě, zkusím to znovu obvázat. Musíme ale jít, už nemáme čas.

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(59)>>