IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Soudce z Orientu

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(13)>>

148 3. Prosince 2019 15:35:15

Virgil

dyž se dobrovolně zbavím druhé zbraně, Behzad pokývne a vydá se směrem ke schodišti. Co se skrývá nahoře nevím, ale směrem dolů se dají čekat - cely. Překvapivě jich zde není nijak moc a kupodivu jsou prázdné, naše kroky však vedou ještě hlouběji. Teprve při pohledu do prázdých cel mi dojde, že jsem ani na okamžik neuvažoval nad tím, že by měl Raum spoluvězně a že si tedy nebudeme moci nerušeně promluvit. Takže první trhlina v jinak brilantním plánu..., zachmuřím se a ukročím více ke zdi, jak mi strážný doporučí. Konečně se objeví první "obydlené" cely a já prokleju svou smůlu, že má Raum spoluvězně u sebe a ne opodál.

Na první pohled je znatelný rozdíl v mentalitě nedobrovolných nájemců - zatímco orientálec tiše sedí a zpytuje svědomí, druhý muž je krajan. Sotva se objeví strážný, pustí se do marného ospravedlňování. Nejraději bych mu odpověděl, že ve vězení jsou vždy všichni nevinní, ale vzhledem k mému převleku by to nebyl příliš chytrý nápad. Projdu okolo něj tedy v tichosti a povýšenosti až na konec chodby. Zatímco první dvě cely jsou oddělené mříží, ta na konci je osamocená - a naprosto bez soukromí. Když mi strážce potvrdí, že jsme na místě, Raum sotva slyšitelně vzdechne, ale jinak nereaguje. Chytré šetřit síly, na rozdíl od toho chlapa vedle...
Než vymyslím, jak upoutat šermířovu pozornost a nevzbudit přitom Behzadovo podezření, ozvou se nám za zády dveře. Z místnosti na kraji chodby vyleze další strážný a ptá dá se s "mým" strážným do řeči. Že by mi ta skopová hlava vedle přeci jen pomohla?, proletí mi hlavou, když se Behzad ode mě oddělí a dá se do řeči se svým kolegou, který je očividně frustrovaný dobou střídání hlídek. Všude je to stejné... Moje štěstí ale vezme za své, když vězeň, který nás tak vřele přivítal, přistoupí k mříži a zírá na mě s ležícím Raumem. Je mi jasné, že cokoliv řeknu nejspíš uslyší i on - a ačkoliv krajan, těžko věřit tomu, že by nezhatil pokus o cokoli, případně že by dobrovolně zůstal zde, zatímco bych se pokoušel dostat Rauma pryč.

Nezbývá než vymyslet, jak upoutat šermířovu pozornost a přitom se nepodřeknout, že ho plánuju dostat ven... i když nemám tušení jak. Strážní se baví mezi sebou a vypočítavají své vězně - a podle všeho tu jsou jen tito tři - místní zlodějíček, a cizák s vrahem. Škoda, že se nedozvím za co tu je ten druhý... Hej ty, nechceš vstát z postele a promluvit si jako muž s mužem? Vsadím se, že jsi nečekal, že by si tě někdo z rodiny našel tak rychle, co? Kurva, víc kostrbatě to vymyslet nešlo? V duchu se modlím k Bolovi, aby Raum poznal můj hlas a narážku na člena rodiny. Sice se známe sotva pár hodin, ale přeci jen, kdo jiný než Gerdařan by se tu dal považovat za rodinu...

Když upoutám pozornost, postavím se tak, abych stál mezi oběma celami a pozorující měl tak co nejmenší šanci zahlédnout, že se známe a pokud možno co nejmenší šanci odposlechnout náš případný hovor. V zájmu maskování dám do dalších vět cosi z afektovanosti, jaký bych čekal u někoho, kdo má radost, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Máš tu pěknou společnost, naznačím rukou směr za svými zády, dá se s nimi aspoň povídat? Jinými slovy, věříš jim, nebo nás nabonzujou při sebemenším podezření? Pěkně si vás tu hlídaji, to abyste jim náhodou do rána nefrnkli co? Nebo je tu snad nějaká šance, jak tě odtud dostat a jen ji nevidím? Slyšel jsem, že tě odsoudí Nodamír, ...nebude soudit, ale odsoudí - s ničím jiným se nedá počítat...tak pokud máš nějaké eso v rukávu, asi bys ho měl použít. Nebo snad máš alespoň nějaké poslední přání? Jakýkoli nápad? Vodítko?

Když se začne strážný vracet, naposledy se kouknu na Rauma se slovy: Být to v mojí moci, dopadne to celé jinak...
********************************
Poslední věta platí jen, pokud by se strážný začal vracet a nachýlil se čas pro opuštění cely... pokud by se rozhovor vyvíjel dál, poslední věta by zatím neplatila...

147 3. Prosince 2019 14:38:55

Sandra Divoká

Sesshuro:

Orient... země, kam se z Gerdaru pluje dlouhé týdny v nepohodlí. Země tvořená nekonečnými pouštěmi a pískovcovými skalami. Země, kde se pod nánosy písku skrývají již dávno zaniklé civilizace. Země, kde životadárné oázy představují naději i největší nebezpečí. Země s velmi zvláštní kulturou, která je někdy tak vzdálená tomu, co platí v Gerdaru. Země se starobylými městskými státy z nichž největší a nejznámější je právě tak zván... Orient.

Loď Chechtavý racek, kterou jsi připlul na tento kontinent, je již dávno zpět na moři. Bohužel její jedinou zastávkou zde nebyl orientský přístav, ale Zátoka Regnumova požehnání - bezpečné místo pro přistání, kde manévry lodí nekomplikuje žádný z rozmarů moře ani počasí. Pokud lodě vezou cenný náklad nebo hodně pasažérů, může se jim vyplatit tato sázka na jistotu více, než přímá cesta do města Orient, kde vzhledem k provozu i častějším rozmarům vln přece jen už nějaké to riziko hrozí.
Zátoka Regnumova požehnání náleží k městu jménem Turoq, které není ani zdaleka tak velké a významné jako Orient, ale je velmi příjemné k žití i obchodování. Na rozdíl od svého slavného souseda, který je kromě jedné strany od moře de facto obklíčen jen smrtonosnou pouští, je Turoq krytý v soutěskách pískovcových skal. Je zde dostatek vodních pramenů, kryt před větrem i nejostřejším sluncem. Dokonce je blízko několik oáz, což městu pomáhá být lákavým cílem na cestách obchodních karavan z nebo do Orientu.
Město samotné je z větší části vytesáno ve skalách, což mu dodává jedinečný osobitý ráz. Nejvyšším představeným města je velkovezír Džawad, který je obecně vnímán jako kladná postava zdejšího dění. Něco jako hodný otec, dobrý hospodář a spravedlivý soudce. I on však, stejně jako drtivá většina obyvatel země, uctívá jediného boha jménem Regnum. V Turoqu tak nejsou jiné chrámy než ty zasvěcené Regnumovi. Věřit v jiné bohy samo o sobě trestné není, ale je vysoce nevhodné uctívat je jakkoliv veřejně.
Co už jsi také zaslechl, tak všichni lidé si zde nejsou rovni. Nejvyšší úcty se zde těší velkovezír Džawad, následován příslušníky šlechty, kterých ale není mnoho, a poté jsou muži se ctí, což jsou rodilí Orientálci. Pak je zde velice zvláštní kasta tzv. jmen, což jsou osoby, které nehledě na svůj původ získali uznání a úctu lidu. Teprve za nimi jsou muži beze cti, kam spadají cizinci a trestanci, a tedy nehledě na své zázemí tam patříš i ty. Za tebou už jsou jen ženy, a úplně na konci otroci.
Ve městě se bez problému domluvíš obecnou řečí, i když ti neunikne, že Orientálci slova vyslovují s odlišným přízvukem a sem tam do toho míchají i nějaký čistě lokální výraz. Například, že mezi sebou se oslovují místo "pane" - "efendi" a zase cizincům říkají místo "pane" - "sáhibe".
Jako platidlo se používají drahé kameny, šperky, protislužby, zboží a nebo i klasické mince, u kterých nezáleží na ražbě, tedy zda jsou místní nebo třeba gerdarské, ale důležitá je ryzost materiálu. I zde platí, že zlaťák má vyšší hodnotu než stříbrňák, a teprve po nich jsou ceněny měďáky.

Nyní se procházíš městem vytesaným ve skalách a jsi sám svým osudem. Kam chceš, aby zamířily tvé kroky?

*******************************
Čekám, že mi ve svém úvodním příspěvku napíšeš, jak jsi slíbil, co tě sem přivedlo a něco blíže ke své postavě

Co se týče směru, kam jdeš, stačí mi na závěr napsat něco ve stylu, že chceš do nejbližší hospody, krámu s nějakým zbožím, ke karavaně, promluvit s někým apod.

144 3. Prosince 2019 11:46:44

Sandra Divoká

Phaen & Frugifer:

Na Frugiferovu otázku o původně podobě glóbusu Born jen zakroutí hlavou. To je bez šance. Bylo to rozházené a zcela očividně špatně, proto jsem se to snažil poskládat tak, aby to dávalo smysl. Bylo tam třeba kus moře mezi horama, nebo kus vnitrozemí uprostřed vody. Prostě rozházené úplně do špatna. Odpoví válečník a povzdechne si.
Už víš, co je tam napsané? Zeptá se pro změnu modropláštík Phaena, který se po svém hlasitém shrnutí možností, pustí do luštění šifry. Vyrušování ze strany Tareka tak není úplně užitečné.
Born hledí trochu rozmrzele ke dveřím. Nejspíš ho jeho nátura táhne k tomu, aby namísto čekání, kecání a přemýšlení prostě vyrazil do chodby a věcem čelil tak, jak umí. S odvahou a mečem v ruce. V jednoduché mysli válečníkově se dá nejspíše ze všeho vysekat. Co je však užitečné, nejspíš se tam sám bez "rozkazu" nevydá.
Zatímco Phaen luští text s nechápavým modropláštíkem hledícím mu přes rameno, Frugifer se jako jediný potlouká místností a hledá cokoliv, co by mohlo vést k poznání něčeho užitečného.

********************************
Ohledně svého luštění a hledání ještě dostanete info šeptem. Tam kde můžete kooperovat mezi sebou na moje odpisy čekat nemusíte

143 28. Listopadu 2019 21:52:46

Phaen

Takže ak sme v inej sfére, tak sa len tak vrátiť nemôžeme, nie je to také ľahké ako sa len teleportovať do vedľajšej miestnosti, urovnávam si nové poznatky v hlave. A čo teraz? Pozriem na papier v mojich rukách, s nezmyselným textom. Má vôbec zmysel snažiť sa vylúštiť nejakú šifru? Čo ak to vôbec ani nie je zašifrovaný text, ale úplne iný jazyk? Môže vôbec tá šifra dávať zmysel, ak bola preložená z elfštiny do obecnej, znak po znaku? Nemal by byť ten text v elfštine? Hlavou mi prechádzajú myšlienky a opúšťa ma nádej, že sa len tak ľahko dostaneme z tejto šlamastiky. Glóbus! To je ono! Ten glóbus. Otočím tiež pohľad na Borna. To by mohlo fungovať, dodám, snažiac sa aspoň ostatných podporiť. A aj keby nie, asi by sme tu mali prestať postávať ako prikovaný k zemi a začať niečo robiť. Ja sa zatiaľ pozriem na ten text, či sa z neho dá niečo vyčítať. Pozriem na papier. A aj keby to nemalo význam, aspoň mám na nejaký čas čo robiť. A možno by bolo dobré prehľadať celú miestnosť. Viem, že v knižnici bolo veľa skrytých prechodov a zákutí, možno tu nájdeme niečo užitočné, dopoviem, ale nečakám na odpoveď a venujem sa textu. Sadnem si na miesto, kde som sedel aj predtým a vyberiem si z torne môj pergamen, brko a atrament. Najjednoduchšia šifra je len tá, kde sa písmená posúvajú, všetky rovnako, tú treba skúsiť ako prvú. Napíšem si abecedu, pod ňu abecedu posunutú o jedno písmeno, o dve a tak ďalej. Keď dopíšem jednu, skúsim prepísať text a potom sa posuniem ďalej, až dokiaľ nenarazím na nejaký zmysluplný text, alebo nevyčerpám všetky možnosti.

*********************
Ospravedlňujem sa, že to toľko trvalo, nestíhal som.

141 26. Listopadu 2019 17:44:40

Sandra Divoká

Virgil:

Potom, co po krátkém váhání, předáš Dáminovi do ruky svou dýku, se na ni oba muži podívají. Behzad jen uznale pokýve hlavou, že ta dýka opravdu není zdobená, a že by si jí nejspíše ani nevšiml. Druhý strážný k tomu neřekne nic, pouze dýku položí k již zabavenému meči.
V pořádku, efendi. Můžete jít navštívit vězně. Behzad Vás doprovodí. Řekne Dámin klidným hlasem a posadí se za stůl. Obě tvé zbraně tak má v případě potřeby na dosah.
Prosím, efendi. Pobídne tě Behzad, abyste spolu prošli kolem stolu a zatočili za roh vlevo do chodby. Ta je dobře osvětlená třemi lucernami, z nichž dvě jsou na levé stěně a jedna na konci chodby mezi chodišti, která tam nyní vidíš. Jedná se o stoupání do patra a také klesání do sklepních prostor. A právě tam jdete.
Cestou ke schodům minete dvoje dveře vlevo a troje vpravo. Co je za nimi tak prozatím zůstává tajemstvím.
První kroky po schodech dolů jsou jako cesta do temnoty. Behzad sestupuje dolů jako první. Sotva minete polovinu cesty, schody se stáčejí zase zpět do směru chodby, tentokrát však pod úrovní země.
Ocitnete se v dobře osvětleném prostoru. Hned po pravé straně máš dvě prázdné cely, po levé ruce taktéž, a před sebou delší chodbu.
Efendi, pojďte raději více při zdi. Doporučí ti strážný a sám vykročí do chodby jako první. Po pár krocích minete dveře do dalších místností za zdí. Co je tam skryto, nevíš. Ale zatím to ani vědět nepotřebuješ. Více tě zajímá osazenstvo cel po tvé pravici. Zamřížované prostory jsou tam celkem tři a ve všech sedí nebo leží na posteli nějaký chlap.
Hned v první cele vidíš nějakého Orientálce, který sedí čelem do chodby a vypadá jakoby lítostivě zpytoval svědomí. Protože mu lucerna ze zdi svítí přímo do ksichtu, jsou jeho tvář i výraz dobře čitelné.
Ve druhé cele, také dobře osvětlené, leží vysoký chlap. Když si všimne, že přicházíte, vstane z lůžka a jde ke mřížím. Tohle není fér! Nic jsem neprovedl, a vy to víte. Pusťte mě ven! Kozomrdi zasraný. Odplivne si po posledních slovech na zem hutný flusanec. Se svou znalostí barbarštiny jsi velmi rychle pochopil, že si uvězněný barbar opravdu upřímně zanadával na adresu stráží. Protože jsi sám v převleku za Orientálce, je možné, že i tobě patřila část té nadávky. Behzad tomu naštěstí nejspíš neměl šanci rozumět, a barbar asi moc dobře věděl, proč použil dva různé jazyky.
Zatímco první a druhá cela byly nalepeny jedna na druhou a sdílely mezi sebou jednu mřížovou stěnu, tak třetí cela v rohu místnosti je od nich osamocená. A právě v ní na posteli leží nějaký muž. Do této cely nesvítí světlo tak dobře, a tak chvíli trvá, než ve stíny zastřeném obličeji skutečně poznáš Rauma. Šermíř sebou trhne. Nejspíše mělce spal a barbarův výstup ho z toho klidu vytrhl a probudil.
To je on, efendi. To je ten vrah Vašeho bratra. Oznámí ti Behzad a ukáže na Rauma. Šermíř si povzdechne, ale ani se tvým směrem neotočí.
Vypadá to, že nebudete mít žádné soukromí, když v tom se otevřou dveře na začátku chodby. Z tajemné sklepní místnosti vylezou dva strážní a hned se otočí vaším směrem.
Děje se něco, Behzade? Zeptá se jeden z černých hábitů. Slyšeli jsme, jak ten velký huláká a mysleli jsme si, že nás přišla vystřídat další hlídka. Pokračuje strážný.
Nejspíš tu každou chvíli budou. Odpoví mu Behzad a rozejde se jeho směrem, aby v rozhovoru pokračoval.Všichni tři strážní se tak nacházejí za úrovní první cely a to by znamenalo, že pokud bys šeptal, neměli by ti rozumět. Tím spíš, pokud se spolu budou bavit.
Raum v tuto chvíli leží na posteli a zírá do stropu. Barbar z druhé cely mávne rukou nad hovorem strážných, kteří ho stejně nepustí a postaví se k mřížím své cely tak, aby viděl do té třetí, kde leží Raum. Zřejmě vás hodlá sledovat i poslouchat. Když nemůže spát, tak se alespoň nechce úplně nudit. Jiný motiv v tom nejspíše alespoň zatím není.

Myslím, že nás šidí. Oni tam nahoře mají hodiny, ale my tady musíme čekat, až přijdou střídat. Stěžuje si ten jeden z nově příchozích strážných, jak matně slyšíš.
Je možné, že ještě pospávají, ostatně tak jako vy tady dole, ne? Zažertuje Behzad.
Náhodou my tady hlídáme vězně. Běžně jich tu tolik nemáme. A navíc taková sebranka. Hlídat zloděje, cizáka a ještě vraha, to se tady jen tak nepoštěstí. Vychloubá se neznámý strážný...
*****************************
Plánek spodního patra věznice ti zase z organizačních důvodů posílám na messenger. Jinak z rozhovoru strážných udělám v příštím odpisu pouze útržky, pokud jeho naslouchání nebudeš věnovat větší pozornost

140 12. Listopadu 2019 14:51:46

Virgil

**************
okej, neplánuju v tajným vězení rozpoutat mayhem, tak se dýky vzdám... ale jelikož nejsem lupič, tak když se něco posere, jsem asi v číči...
na otázku k dýce řeknu něco jako "neni speciální, ale praktická... zdobení jen přitahuje nežádoucí pozornost"... zkrátka budit dojem, že nejsem vyfintěnej obchodníček, ale ten s bratrů, co je spíš prakticky založenej...

138 12. Listopadu 2019 14:34:19

Sandra Divoká

***************************
Záleží na tobě. Nemáš odhad, zda je vidět. Oba strážní se ale chovají tak, že mají za samozřejmé, že ji máš. Nevíš, zda ji zahlédli nebo jen předpokládají, že ji máš tak jako skoro všichni.

137 11. Listopadu 2019 22:15:00

Virgil

**************
to záleží - pokud si věřim, že dýka (potažmo pochva) pod látkou zbroje nebude vidět, nechám si jí...
pokud bych měl minimální podezření, že by vidět byla, vzdám se jí..
nedokážu to jako hráč říct - podle obrázku zbroje bych si ji klidně nechal s tím, že ze záhybů, řasení a vrstev nemůže vykouknout... ale postava má víc zkušeností...
jasně že bych si ji raději nechal, ale riskovat nehodlám

136 11. Listopadu 2019 18:00:05

Sandra Divoká

Virgil:

Krátký meč, který předáváš muži do rukou, skutečně oba strážné zarazí. Zatímco Behzad fascinovaně pozoruje zbraň, Dámin zvedne oči a upřeně se dívá do tvých, jakoby se pokoušel v tvém obličeji číst. Máš pocit, že sleduje každý pohyb tvých mimických svalů a podrobuje je důkladné analýze. Sám přitom nehne brvou, a tak jediné, podle čeho můžeš odhadovat nějaké jeho emoce, jsou matné jiskřičky, které mu přeskakují v očích. Když na sobě cítíš tak intenzivní pozornost, je mnohem těžší nezaváhat ve své roli.
Oba strážní vyslechnou tvé vysvětlení, proč máš u sebe místo scimitaru meč gerdarského typu. Dámin jej od tebe mlčky převezme a položí ho podélně na stůl tak, aby do chodby vedoucí ke schodům čnělo jeho ostří. Pokud bys ze sklepení utíkal, měl bys to k rukojeti dál. Jsi si celkem jistý, že přesně to Dámin zamýšlel, když zbraň pokládal. Udělal to schválně.
A dýku máte také speciální, efendi? Zeptá se zvědavě Behzad. Je celkem překvapivé, že s tou otázkou přišel on a ne jeho nejspíš už trochu nedůvěřivý druh. Když se podíváš na strážného, který promluvil, dojde ti, že mu otázka na dýku nepřipadá nijak podezřívavá. Mít u sebe také dýku je tu nejspíš podobně normální jako v Gerdaru. Tedy, pokud už někdo nosí zbraně, dýka zpravidla nechybí. A dobrý Behzad je jen zvědavý, zda je ta tvoje taky cizokrajná nebo již místní.
Dámin, aniž by něco dodal, napřáhne tvým směrem ruku, abys mu mohl i tu menší ze svých zbraní podat. Zbytek věcí by měl ale už v pořádku projít.
****************************
Dáš mu dýku nebo ne? Můžu na příspěvek rovnou navázat podle podčárovky, pokud nebudeš v tuhle chvíli páchat rebelii.

135 8. Listopadu 2019 11:22:57

Virgil

dyby ve mě nebyla jen malá dušička z obav, jak se situace vyvine, popadal bych se za břicho za důvěřivost místních. Nebo za jejich slepou a naprosto nepochopitelnou víru. Nakonec, co by ale život bez víry byl - a je jedno zda člověk věří v božstvo a vyšší moc, ve schopnosti, nebo v sílu zlata. Druhý strážný přisvědčí, že mi v cestě stát nebudou, ale v rozporu se svými slovy se zvedne od stolu a jde ke mě. A mě dojde, že je zle - nemohou přeci riskovat incident před soudem, a tak si nemohou dovolit pustit "bratra" zemřelého ozbrojeného k viníkovi.
Od typického orientálce by se jistě čekal scimitar - a tady je onen kámen úrazu. Stále sebevědomý vytáhnu svůj krátký meč, který se ani vzdáleně nepodobá místním zbraním. Na pohledy strážných odvětím: V naší rodině mám..., pozastavím se a opravím se, měl jsem, k boji blíže já. Studoval jsem různé styly soubojů a dospěl jsem k tomu, že pokud chce být člověk nejlepší, musí být schopen se přizpůsobit soupeři. Scimitar je čestná zbraň, ale nebojují s ním všichni. Je lepší se přizpůsobit a vyvést protivníka z míry. Doufám že jim ta blbost bude stačit... prolétne mi hlavou, když předám meč do Dáminových rukou.
Drobnou dýku nechám v opasku a nevěnuji ji pozornost, jako by to snad ani nebyla zbraň. Snad se mi ji i podaří mezi záhyby zbroje a šatů pod ní schovat. Stejně tak ježci a dýmovnice ve váčku mohou působit spíš jako další měšec u opasku, který nehodlám svěřovat do péče strážných...

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(13)>>