IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Soudce z Orientu

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(14)>>

161 4. Března 2020 12:07:54

Frugifer

o vyřknutí jména sféry, která vládne mocí měnit minulost se nic zvláštního nestane. Sice jsem to očekával, ale i tak jsem trochu zklamaný. Zato když se dotknu křídla, které zdobí mou lopatku, začnou se dít věci. V myšlenkách se mi zrychleně odehraje celá výprava i „rozhovory“ s Okřídleným. To snad abych nikdy nezapoměl.
Vidím profesora Prachčase, jak sedí v rohu hospůdky Naděje. Vidím sebe a své společníky Bunnyho, Rowennu i Simmaela, jak vystupujeme po prvních schodech. Vidím vyčerpávající boj s lítou šelmou. Výjevy v mé hlavě se bleskově střídají a já se již šplhám po Vysokých schodech. Pokračuje zastávka u stromu s růžovými listy a další hrůzyplné setkání, tentokrát se samotným obrem. Konečně se dostáváme až na vrchol do prastarého chrámu Okřídleného. Slyším poselství poutníků, kteří zde byli před námi. Přichází Okřídlený a rozmlouvá s námi ve vizích. Letíme zpátky do Naděje.
Výjevy končí, ale já podvědomě vím, že mě Okřídlený sleduje a věří mi. Do reality se vracím s dobrým pocitem a vírou v sebe sama.

Naši situaci to však nijak nezměnilo, a tak je třeba pátrat dál. Povzbuzen vizí Okřídleného učiním hned dva objevy, které však situaci jen zkomplikují a v podstatě potvrdí, že bloudíme někde v časoprostoru.
Vždy, když se pokusím vidět magenergii, předměty v místnosti jakoby splynou v jeden a já vlastně nevím, na co se mám soustředit. Místo toho celou místnost zaplavil fialový kouř. Když se přestanu soustředit, kouř postupně zmizí. Co to je? To není kouř, to je vlnění. Že by magenergie? Proč ale nemůžu vidět každý předmět zvlášť? Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Buď jsem prostě magenergii v předmětu viděl, nebo ne. Tady v knihovně, ale zdá se platí jiná pravidla. Takhle to vypadá, že snad je celá místnost vytvořená magií. A já jen vidím stopy této magie ve vzduchu. A jestli jsme navíc v jiné sféře nebo někde v časoprostoru, pak by to nebylo nic divného. No jo, ale k čemu mi tohle pomůže?
Mávám rukou ve vzduchu a sleduji, jak se vlnění na chvíli rozplyne, ale vzápětí se znovu objeví. Zkouším jej uchopit, ale bez výsledku.

Neúspěchem skončil i průzkum glóbů a dalších mechanismů uprostřed místnosti. Vlastně by se dalo říct, že průzkum ani nezačal. Jakmile jsem se chtěl dotknout glóbu a přesunout skládačku, má ruka jím prošla skrz. Co to zase je? Iluze! Magie! To by odpovídalo mé teorii s fialovým vlněním a magií. Dobrý pocit je rázem pryč a já zachmuřeně zírám před sebe. Nemám však v úmyslu se lehce vzdát a obejdu všechny přístroje uprostřed místnosti. Bohužel všechny jsou iluze.
Zmateně se rozhlédnu kolem a vidím, že Tarek s Bornem mohou s knihami normálně manipulovat. Takže všechno není iluze. Odpověď tedy musíme hledat v knihách. Pokud se jim nebude chtít jít ven z místnosti do tmy.

Užuž se chci s ostatními podělit se svým poznatkem a jít pátrat ke knihám, když náhle Phaen z ochozu vykřikne. Co vylezlo? Zase ta příšera? Při představě, že by se mělo ve dveřích znovu objevit to monstrum s klecemi, se mi sevře žaludek a polknu nasucho.
Málem jsem si vykroutil krk, jak rychle jsem se otočil ke dveřím. Naštěstí v nich nic nestojí. Nervózně se rozhlédnu okolo, když to spatřím. Z jedné z prázdných polic vylezl tvor, který prvotně připomíná škorpióna. Jen je různě deformován, což mu dodává na ohavnosti. Mám co dělat, abych znovu neomdlel. Nebýt vize Okřídleného, která mi dodala odvahu, by se tak možná stalo. Tohle zas nasvědčuje tomu, že jsme v jiné sféře. Vím, že právě tam žijí kromě démonů podivné bytosti. Spatřit je na vlastní oči je však něco zcela jiného, než o nich číst v knihách.
Ani nevím, zda Tarek a Born, k nimž to má tvor nejblíže, nějak reagovali. Oči mám jen pro škorpióna, kdy sleduji každý jeho pohyb. Možná zbytečně proto chvějícím se hlasem dodám. „Tareku...Borne...pozor! Škorpión!“

Sám výhružně rozpřáhnu svou nově vyrobenou holí směrem k příšeře. Avšak zůstávám stát prozatím na místě. Můj pověstný prak, kterým jsem dokonce vypíchl oko samotnému obrovi zůstane tentokrát nevyužit. Já doufám, že nebudu muset použít ani hůl. Tedy použít k jinému účelu, než k jakému byla vyrobena.
Zkontroluji i svůj kožený opasek, jehož kapsy bývají obvykle zaplněny užitečnými lektvary. Zase nepřipraven, proč já blbec si nenajdu čas a něco si nenamíchám, když někam lezu. No jo, kdo by čekal, že se něco přihodí v knihovně.
Ovšem dvě kapsy nejsou úplně prázdné. Nejsou tam sice lektvary, ale nahmatám dvě dotekové dýmovnice, které sebou nosím pro případ nouze. Tohle asi potřebovat nebudeme. I když si nemyslím, že bych je v tuhle chvíli musel použít, pro jistotu si jednu nachystám do ruky, kdyby se něco zvrtlo. V druhé ruce pak držím hůl a čekám, co se bude dít.

160 1. Března 2020 17:58:43

Phaen

echápavo a pozerám na elfa, ako jeho ruka prechádza cez glóbus. Glóbus je ako keby len nejaká ilúzia v strede miestnosti. Ako to je vôbec možné? Môj rozum je na hranici toho, čo vie v jeden moment naraz poňať. Chytím rukou najbližšiu knihu v knižnici a zisťujem, že je hmotná, presne tak ako som každá normálna kniha. Takže poskladať glóbus do stavu, v akom ho našiel Born nebude možné, pretože ten glóbus je len ilúzia. Naša situácia vyzerá zas raz o stupeň ťažšie a nepochopiteľnejšie, prepadá ma bezradnosť a mám pocit, že sa mi vytráca zem pod nohami. Keby tu aspoň niečo dávalo zmysel. Čo sa to tu deje? prechádza mi hlavou.

To, čo zaujme moju pozornosť je škorpión. Chvíľu neviem, či ma už úplne opustila súdnosť, alebo či skutočne vyliezol z medzierky medzi knihami živý a jedovatý škorpión, pripravený k útoku. Moja reakcia je okamžitý výkrik: Pozor, niečo odtiaľ vyliezlo. Tak trochu čakám, že Born zareaguje ako prvý. Už ho skoro až vidím, ako len čižmou zašliapne škorpióna a bude sa ďalej venovať knihám, ako keby sa nič nestalo. Samozrejme ak ten škorpión nie je tiež len ilúzia, prejde mi hlavou, keďže už neviem, čomu veriť a čomu nie. Okrem toho stojím hore a čakám, čo sa stane a ako moji nečakaní spoločníci zareagujú na prítomnosť škorpióna.

159 25. Února 2020 11:38:22

Virgil

Takže nájemný meč... Zamyslím se, co je možné říci o žoldácích a porovnám to s osobou, která stojí kus ode mě. Lidé, hnaní penězi, většinou loajální, protože by si málokdo najal člověka, jemuž slovu se nedá věřit - pověst si proto většinu poctivě buduje. Odvážní, houževnatí a co si budeme povídat, trochu hazardující s životem nejen svým, ale i těch, kteří jim svůj život svěřili. Buď jak buď, tento zavřený člověk asi udělá ledasco, aby se dostal ven a nejspíš by šel využít na mé cestě k osvobození Rauma. Na druhou stranu, pokud ho tu nechám, nejspíš si odsedí své maximálně nestihne svou práci...

Díky jeho rozvášněné řeči se k nám přiblíží strážce, ale ujištěn, že je vše v pořádku se zase přidá ke svým společníkům. Na odchodu mě ještě upozorní, že můj čas se krátí, neboť za chvíli dojde ke střídání hlídek.

Barbar zavřený v cele nadhodí svůj geniálně prostý plán a část mě by mu ráda dala za pravdu. Zlomení vazu nic netušícího strážného by jistě nebyl problém. V čem už ale problém vidím je fakt, že bych pak sám bojoval proti minimálně dvěma strážným - a natolik si zkrátka nevěřím. Brnění, výcvik... není zkrátka možné, aby vrahy, zloděje a další veřejně nebezpečné lidi hlídali nýmandi, kteří neumí držet meč. Snad kdybych mohl zaútočit první a ze zálohy... Nakonec ale zavrtím hlavou. Nejsem přece vrah - a ti chlapi nejspíš budou mít rodinu... a vážně bych mohl bez výčitek zabít čtyři nevinné lidi jen proto, abych dostal z vězení jednoho, či dva jiné nevinné?

Kdyby to šlo, pomohl bych vám oběma, ale nebylo by moudré dostat odtud dva nevinné za cenu vraždy čtyř strážných. Vážně myslíš, že když vás sebrali venku "za nic", tak vás nechají jít po takovém masakru? Nebo jinak - vážně myslíš, že by při takovém poprasku nebyl vyhlášen poplach a celá čtvrť by nebyla během chvíle na nohou? Ale něco bychom udělat měli... A Raum mlčí.

Raději bych, kdyby se to obešlo bez zabíjení... co to zkusit takhle: Raum by moh předstírat záchvat, šok, nebo tak něco. Pochybuju, že si strážní budou chtít nechat někoho exnout den před soudem. Jeden ho půjde zkontrolovat... a ve správnou chvíli by mohl dostat ránu. Druhého bych ve vhodnou chvíli omráčil já a třetího bys přiškrtil přes mříže. Jeden z vás by mě vzal jako rukojmího a prošli bychom nahoru k dalšímu strážnému... a odtud pryč. S trochou štěstí bychom ani nevyvolali poplach... Šílený plán... záležící na spoustě "možná", "snad" a "co kdyby". Ale rozhodně lepší než masakr... Nebo je tady víc strážných? Čas běží a podle nich, kývnu hlavou ke strážným, by se měly co nevidět střídat hlídky. Co tomu řekne horkokrevný barbar a zkušený šermíř? Máme naději? Nebo přijdou další strážní, já v klidu odejdu a pokusím se odtud Rauma dostat jinak?

158 9. Února 2020 13:46:54

Sandra Divoká

Virgil:

Tak hele, to jak tu marním čas zavřený v cele, mě může stát víc než jenom nervy. Nepřijel jsem si do téhle divnozemě číst knížky. Mám se přidat ke karavaně, která potáhne přes poušť až kdo ví kam. Všichni jsou z rizik takové cesty celí vyplesklí, ale já ne. Já se nebojím, a nechám si za to zaplatit celou tu sumu, kterou mi slíbili. Rozvášní se barbar za mřížemi, až tím může přitáhnout veškerou nežádoucí pozornost strážných stále se bavících opodál.
Ale z hromady slíbených zlatých, všech těch krásných děvek a lahodného chlastu nebude nic, když ta karavana vyrazí beze mě, protože tady hniju zavřený za něco, co jsem neudělal! Do psích děvek už! Zanadává už nahlas, a tak se k tobě přižene Behzad.
Všechno v pořádku, efendi? Zeptá se s lehkou starostlivostí a vrhne zamračený pohled na barbara.
On je v pořádku. Zavrčí barbar. To jenom já pořád zpívám tu svou o tom, jak chci ven. Dodá uštěpačně a otočí se k vám oběma zády jakoby na své snahy dovolat se spravedlnosti už opravdu rezignoval.
Ctihodný Muhtadi, ještě počkám se svými druhy na příchod střídající hlídky a poté Vás zase odvedu nahoru. Oznámí ti Behzad, a dává ti tak najevo, že tvůj čas s vězněm se velmi krátí. Poté si položí dlaň na hruď a lehce se ti pokloní hlavou. Pak se otočí a vrátí se za dvojicí strážných.
Když šel kolem mě... mohl jsem ho chytit za hlavu a urvat mu ji. Ozve se do nastalého ticha ve vaší části cely opět barbar. Když se na něj podíváš, tak vidíš, že statný a svalnatý je dost, ale přímo s utržením hlavy nejspíš přehání. To by chtělo sílu gorgony, jak už jsi měl to "štěstí" jednou na vlastní oči vidět. Ale je pravda, že kdyby barbar dokázal chytit hlavu kolemjdoucího nečekaně a šikovně, pak by dotyčnému asi celkem bez problému mohl zlomit vaz.
Záleží ti na tom, který to má spočítané... naivní ale hezké. Začne barbar potichu podbízet svůj plán. Možná bychom si ale navzájem mohli pomoci. Co myslíš, Orientálče? Podívá se ti do očí. Tak jak jsem řekl... až se pro tebe vrátí, tak ho chytnu a urvu mu hlavu. Ty mu vezmeš zbraň a zabiješ ty dva. Pak jim sebereš klíče a otevřeš moji celu i celu toho svého kamaráda. Od té chvíle už mě nebudete zajímat, zbylou cestu ven si zvládnu prosekat sám, takže vy prostě jen utečete. Hotovo. Jasné jako facka a taky tak účinné. Co ty na to?

****************************
Strážní se baví bokem, vězeň zpytující svědomí je i nadále potichu a Raum zatím mlčky naslouchá vašemu rozhovoru.

156 2. Února 2020 20:05:25

Sandra Divoká

Frugifer & Phaen:

Teorií o tom, v jaké situaci se nacházíte, máte více. To vám ale samo o sobě nedává klíč k jejímu řešení. Docela pragmaticky se proto rozhodujete rozdělit si úkoly, aby byl každý něčím užitečný. Tím roste šance, že se tak dokážete z podivné scény, ve které se nacházíte, svépomocí dostat.
Zatímco se Frugifer soustředí na prohledávání glóbů a mechanických přístrojů, Tarek a Born se vrhnou ke knihám. Phaen, lehce rozmrzelý, že odhalení šifry žádnou pevně uchopitelnou informaci nepřineslo, zamíří ke schůdkům do patra. Svou pozornost přitom věnuje především tomu směru, který většinu ostatních nikdy moc nezajímá. Aneb jak zní jedno z příslovích, jimž se řídí hobgobliní strůjci pastí: "Nikdo se nedívá nahoru." Phaen se tedy svou pomalou cestou do ochozu v patře zabývá především freskou na stropě.

Během toho, co může Phaen bez nějakého užitečného odhalení obdivovat mistrné vyvedení malby, dochází Frugifer k překvapivému objevu kolem ne jednoho, ale všech glóbů, přístrojů a vlastně celé místnosti. Když se totiž snaží soustředit na přítomnost magenergie, zjišťuje, že není schopen rozlišit její přítomnost a nepřítomnost. Není to ale totéž, jako kdyby aktivní magenergii jen přehlédl, protože jí bylo v nějakém předmětu málo. Tady v místnosti je zcela popřen rozdíl mezi podlahou, policemi s knihami, předměty uprostřed a vším dalším neživím, na co lze jen pohlédnout. Naopak se dá říct, že to, co elf vidí, je jen jakési velmi jemné skoro až kouřové fialové vlnění ve vzduchu. Je to pohyblivé, rukou neuchopitelné, mávnutím rozptýlitelné, ale stejně se to vždy velmi rychle vrátí do jakéhosi svého monotónního rytmu vlnění. Jako kdyby to byl vzduch, který je vidět. Nebo všudypřítomné paprsky světla, které se svým pomalým tempem ladně pravidelně kroutí. Něco takového elf dosud neviděl. Jakmile se na hledání magenergie přestane soustředit, toto jemné fialové spektrum se utlumí až do ztracena. Při opětovném soustředění je možné ho zase spatřit. Ale to platí pouze a jedině pro theurgovy oči.
Pomyslnou korunu těmto podivnostem pak nasadí pokus, pohladit, pohnout či se jinak dotknout některého z glóbů nebo přístrojů. Frugiferova ruka jimi totiž vždy projde skrz, jakoby by byly pouhou iluzí, která ve skutečnosti fyzicky neexistuje.
Oproti tomu když se Tarek a Born snaží objevit cokoliv mezi knihami, tak nemají sebemenší problém s tím se jich dotknout, vytahovat je a zase vracet do regálů, listovat jimi či jakkoliv jinak s nimi manipulovat. Police s knihami jsou tu stejně skutečné jako jste vy, na rozdíl od všech těch roztodivných koulí, skládaček, vitrínek a mechanismů vystavených uprostřed místnosti.

Phaen, nyní již z ochozu v patře místnosti, může svobodně hýbat se všemi knihami kolem, může si prohlížet uměleckou výzdobu stropu, zábradlí i dláždění na podlaze dole pod sebou. Má také výborný výhled na vše, co se děje dole pod ním.
Díky tomu si může všimnout, jak elf případně máchá rukou ve vzduchu, jakoby se snažil chytit něco, co není vidět. Stejně tak potom může sledovat, jak nehmotnými se staly předměty postavené uprostřed místnosti. Na vlastní dotyk se pak může přesvědčit, že on sám s knihami manipulovat může, a taktéž vidí, jak s nimi normálně zacházejí i modropláštík s válečníkem.
A je to právě i Phaen, kdo si jako první všimne, že na polici z temné mezery, která zůstala po vyjmutí jedné z tlustých bichlí, vylezl asi půlsáhový nestvůrně pokřivený škorpion.
Tarek, Born ani Frugifer si tohoto tvora zatím nevšimli. Phaen ale vidí, jak si je ta podivná a relativně malá kreatura prohlíží. Možná zaleze zpět do zadní části police a schová se na své původní místo ve tmě za knihami. Ale taky je možné, že místo toho seskočí na zem a vrhne se proti nohám tvých společníků. Nejblíže by to měl k Tarekovi.

155 22. Ledna 2020 23:46:01

Sandra Divoká

******************
Ahoj, nastoupila jsem do nové práce, a tak mám kolem toho spoustu vyřizování. Předpokládám ale, že do několika dnů napíšu příspěvky a pak navážeme na přibližné týdenní tempo jako před svátky

154 18. Prosince 2019 12:08:58

Virgil

aum se přeci jen vytrhne z letargie a ačkoliv v prvních chvílích myslí, že opravdu mluví s bratrem zabitého, při pohledu na mě mu dojde, co se děje. Nedojde to však jeho spoluvězni, který je očividně zvědavý a sám tak odpoví na jednu z mých otázek. Když začne téměř neznatelně zvyšovat hlas, chtě nechtě mu musím něco říci.

Spravedlnost je jen pojem..., zavrčím a zlehka se pootočím na barbara, tak že stojím profilem. Za to že nemáš propustku se ti nic nestane. Kdybys ji měl, znamenalo by to, že pracuješ u místního a máš záštitu. Když jí nemáš jsi jen cizák - a jak říkáš, nic se u tebe nenašlo, takže brzy půjdeš po svých - což se o něm říct nedá, hodím očima po Raumovi. To, že zcela nepokrytě lžu je jedna věc, ale pro barbara zde nejsem. Že mu pomůžu bych zvažoval teprve ve chvíli, kdyby nějak mohl přispět k útěku. Nakonec, takový hromadný útěk... představím si, jak svůj paklíč náhodou upustím nedaleko jeho cely, jak ho použije a jak se vrhá na stráže...a myšlenku ihned zapudím, protože by to stále byl neozbrojený barbar, proti minimálně čtyřem ozbrojencům.

Od vedle zaslechnu strážné, jak rozebírají mou a Raumovu situaci. To by byla taky cesta - donutit je, aby jim "utekl" před Nodamirovou spravedlností do mojí spravedlnosti. Jenže jak toho dosáhnout je dost ošemetné - obyčejní strážní by těžko vysvětlovali, jak se vrah dostal ze zajištěného vězení. Ale při nějakém rozruchu, nebo snad nehodě před přepravou k soudu by se ztratit mohl. Ale stále to není záležitostí obyčejných mužů, stojících na hlídce. Chtělo by to promluvit si s jejich velitelem... Při té představě mi ale zatrne, protože by risk byl podstatně vyšší. Ospalý, nerudný, unavený - může to být výhoda, nebo taky cesta do pekel...
Buď jak buď, stráže volat nehodlám a nezbývá, než počkat co mi řekne Raum, nebo barbar odvedle...
*************
Je to pekelně krátký, takže na bodování nic moc - ale u rozhovorů se toho moc víc vymyslet nedá, když nevím jak se situace vyvine...

153 17. Prosince 2019 20:57:09

Frugifer

ěhem toho, co zkoumám, zda Bornův glóbus se skládačkou náhodou neobsahuje magenergii, se ozve Phaen. Poslouchám jej však na půl ucha a dále se věnuji své činnosti. Zdá se, že se mu podařilo rozluštit šifru. Ovšem ve chvíli, kdy mne osloví, zvednu hlavu od podivných aparátů a konečně mu věnuji veškerou pozornost. Tak on to opravdu rozluštil. Minulost je změnitelná?
Kývnu hlavou v souhlasu a vyslovím v elfštině ona zašifrovaná slova. „Minulost je změnitelná“.

Posléze na chvíli zapřemýšlím nad obsahem slov. Jestli mi to dává nějaký význam? V tu ránu se mi vybaví zlomek vize, kterak mi Okřídlený ukazoval sféry. V jednu chvíli jsem viděl mou matku v podobě zářivě modrého přízraku, který se nade mnou sklonil a zašeptal do ucha. Cože to tenkrát říkala? „Až budeš připraven, přijď ke mně a společně můžeme změnit minulost“. Ano, opravdu řekla změnit minulost. Moc jsem tomu tehdy nevěnoval pozornost, bylo toho na mě moc, ale než se rozplynula a já se objevil v další sféře, stačila říct ještě něco. „…vyřkni mé jméno. Móbael.“

Otevřu oči a uvědomím si, že jsem se nechal pohltit myšlenkami více, než jsem chtěl. „Asi vím, oč se jedná. Při svém setkání s…to je jedno…jsem zaslechl něco podobného. Pravděpodobně se jedná o velmi mocnou stránku theurgie. Již od dávných časů se mnoho alchymistů-specialistů snaží skrze sféry změnit minulost. Čistě teoreticky to možné je, já to vím, jen to nemohu podložit, ale dosud neznám nikoho, komu by se něco podobného podařilo. Ono není sranda zahrávat si s minulostí, potažmo časem.“ Při zmínce o čase se mi vybaví tvář elfa Arise Muntasira, zabývajícího se časoprostorovou magií, kterého jsem zde potkal. Kdyby tu byl s námi, jistě by měl k nynější situaci co říct. „Komunikace s tak vysokou a mocnou sférou, která je navíc tak málo prozkoumána, vyžaduje opravdu velké soustředění, kdy stačí trocha nepozornosti a může to mít fatální následky. Tenhle pergamen by mohl být důkaz, že se to někomu podařilo. Navíc, když si ten někdo dal práci jej zašifrovat“ začínám se lehce chvět, když si uvědomím, že v rukou možná držím poklad. Tedy takový poklad, který dokážu ocenit pravděpodobně jen já. A na těch dalších papírech by mohl být postup, jak na to. Ještě si je musím prohlédnout.

„Jen mi tedy prozatím uniká spojitost se situací, ve které jsme se ocitli.“ Zkusím však udělat ještě jednu věc, respektive věci dvě. Nečekám, že se stane něco výjimečného, ale pokud jsme mimo náš svět, možné je všechno.
Zavřu oči a vyslovím její jméno, přesně tak, jak mi to onehdy prozradila. „Móbael.“ Pokud nepocítím nic zvláštního, dotknu se ještě levé lopatky, kterou mám vyzdobenou křídlem Okřídleného. Třeba mi ještě znovu můžeš ukázat ony vize týkající se sfér. Nebo mi třeba můžeš ukázat, kde jsme se to ocitli.

Pokud se ani nyní nic nestane, smutně pohlédnu na ostatní a s pokrčenými rameny se věnuji své původní činnosti, tedy zkoumání magenergie u zbytku přístrojů.

***************
Tímto reaguji na Phaena a zároveň upravuji svůj předchozí příspěvek.
Nevím, jak to vychází časově, ale pochopil jsem to tak, že Phaen na mě promluvil v době, kdy jsem již zkoumal (napsal jsem to tak, že jsem se akorát zabýval prvním glóbem). Pokud jsem toho stihl víc, či jsem nestihl ani ten glóbus, nechám na tobě.
Každopádně pokud se nestane něco neočekávaného, budu pokračovat s Viděním magenergie u zbytku přístrojů.

151 16. Prosince 2019 23:52:05

Phaen

Minulosť je zmeniteľná, odpoviem na Tarekovu otázku, potom ako skúsim posun abecedy. To je ale blbosť. Poriadna posraná blbosť. Že som ja vôl vôbec trávil čas lúštením takej primitívnej a hlúpej šifry. Opriem si hlavu do dlaní, tak, že mi dlane zakrývajú oči ale nie ústa a lakte mám na stole. Ten text má zmysel, je to šifra a jej riešením je veta: minulosť je zmeniteľná. Čo som vôbec čakal? Recept na krysu z inej sféry? Ako ten obrazný topiaci sa človek sa aj ja chytám pomyselného posledného stebla: Pán Frugifer, otočím hlavu na elfa ktorý si prezerá prístroje v miestnosti, prosím vás, ako sa povie minulosť je zmeniteľná po elfsky? Dáva vám to nejaký význam? Ak sa Frugifer rozhodne vysloviť vetu po elfsky, tak trochu čakám, či sa proste niečo nestane. Nakoniec, stále to môže byť nejaká formulka, ktorá nás magicky vyslobodí z našej situácie; dopredu som ale skeptický a celá táto moja úvaha je založená viac na zbožnom prianí než na skutočnom očakávaní. Celé naše snaženie o vyriešenie situácie je absolútne bezcieľne. Len sa snažíme robiť náhodné kroky, aby sme sa dostali von z tejto miestnosti a späť tam, kde sme boli predtým. Čím viac na mňa situácia a nezmyselnosť šifry dolieha, tým čiernejšie začínajú byť moje myšlienky. Spamätaj sa. Nech sa stalo čokoľvek, bedákanie je posledné, čo by túto situáciu vyriešilo. Namiesto toho musíme prehľadať miestnosť. A keď to nepomôže, tak vyrazíme do chodby za tvorom. Z kníh spravíme fakle a prebijeme sa odtiaľto von, nech je to von už kdekoľvek. Hlava mi duní a stále čakám, čo sa stane, ale rovnako ako ostatní, aj ja sa musím rozhýbať a začať robiť aspoň niečo. Pozriem sa na Borna, ktorý nás asi do tohoto celého dostal. Inak, kto vlastne by si nosil ochranu do knižnice? Pri vstupe bolo strážnych viac než dosť, tak prečo nenechať Borna vonku? Napadajú mi len dve riešenia a to že buď si Tarek neuvedomil, že môže nechať Borna sedieť vonku, alebo mal pocit, že bude potrebovať ochranku ru vnútri. Ale tá prvá nedáva zmysel, pretože musel za Borna zaplatiť vstupné a vtedy by si to snáď uvedomil. Takže možnosť dva, Tarek potreboval Borna priamo tu v knižnici na ochranu pred miestnymi strážami. Tento variant by samozrejme dával zmysel ak by ten tvor, čo tu bol skutočne chcel chrániť knižnicu, ale okrem jeho hrôzostrašného vzhľadu skutočne nevyzeral ako súčasť bezpečnosti knižnice. Nech je to akokoľvek, na Terakovi je niečo podozrivé a preto mu asi netreba bezhlavo veriť.

Ak nikto nepovie iný návrh a nič iné sa nestane, tak tiež začnem prehľadávať miestnosť. Namiesto ale na knižnice sa zameriam na strop a na to, čo je and nami. Samozrejme ako prvé by mi potešilo okno, ale v tejto miestnosti by okno nemalo byť. Okrem toho skôr hľadám akékoľvek prechody, alebo komíny. Moje kroky potom smerujú na vyššie poschodie nad nami, kde sa porozhliadnem a snažím sa nájsť čokoľvek, čo by nám mohlo byť užitočné. A popri tom sa pozerám, čo robia moji spoločníci, najmä čo robí Tarek. Snažím sa ale pozerať prirodzene, aby to nevyzeralo moc zvláštne.

150 16. Prosince 2019 20:01:18

Frugifer

orn nám svou odpovědí příliš nepomůže a ani zběžná prohlídka všech dostupných zařízení, tedy glóbů, hodin či skládaček nevedla k žádnému výsledku. To se dalo čekat, že to nebude tak jednoduché. Asi bude muset jít opatrnost stranou. Jakmile obejdu celou místnost dokola, opět stanu u Tareka s Bornem, kteří působí bezradně. Ani já na tom nejsem o mnoho lépe. Snad se mu podaří šifru rozluštit. Pohlédnu na Phaena, který mezitím usedl na své oblíbené místo a začal luštit text. „Nic jsem, alespoň prozatím, nenašel.“ Podotknu rozmrzele.

Svraštím čelo, promnu si bradu a snažím se usilovně přemýšlet. Žel, má mysl po náročné výrobě hole vypovídá službu a mi se nedaří logicky uvažovat. Navíc stále koutkem oka sleduji dveře, zda se v nich opět neobjeví ta obrovská příšera s klecí. Rovněž uši mám napnuté, ale řinčení řetězů naštěstí neslyším. Při vzpomínce na toho tvora se ještě oklepu hrůzou.
Tak si to ještě jednou zopakujme. Po výrobě hole mě Abdul Latif zanechal v této místnosti, abych zde vyčkal příchodu Amadea Bishopa. Proč zrovna v téhle místnosti? Je to jen náhoda anebo se vše vědělo a tohle je nějaká „hra“ knihovníků? Sakra soustřeď se a nemysli na hlouposti. Zakroutím hlavou ve snaze zaplašit šílenou myšlenku. I když tomu nevěřím, úplně ze zřetele tuhle variantu nevypouštím. Ono to mohlo být i nechtěně. Třeba jen někdo něco „zvoral“. No, rekapitulujme dále. Až do menšího konfliktu s Bornem se zde nedělo nic zajímavého. Kromě toho, že zde nepřišel nikdo další. Mohlo se už tehdy něco stát? Posléze začal Born skládat glóbus a jakmile jej sestavil, viděl jsem hvězdy. Souvisí to však se situací, ve které jsme se ocitli? Těžko říct, ale je to pravděpodobné. Pak se ve tmě ve dveřích objevil ten záhadný tvor s klíckami v rukou a já omdlel. Jakmile jsem probral, bytost byla pryč a zanechala po sobě několik papírů, z nichž dokážeme přečíst pouze jeden, který je dokonce napsán v elfštině. Proč zrovna elfsky? A jakým písmem je popsán zbytek pergamenů? A co znamenají ta nesrozumitelná písmena? Je nám to v tuto chvíli vůbec k něčemu? Zatím to vypadá, že ne...

Otázek bych měl spoustu, ale odpovědi žádné. Věděl bych o někom, vlastně o něčem, co by mi mohlo alespoň nějakou informaci odpovědět. Ale stálo by mě to pár hodin úplného klidu a to nevím, zda si mohu dovolit. Kdyby se náhodou vrátil ten tvor a já byl zrovna v transu...brr...
Nicméně nápad, že se spojím se sférou úplně nezavrhuji, nechávám si jej na pozdější dobu, jako poslední možnost. Nyní souhlasím s Phaenem, že by se mohla znovu a důkladněji prohledat celá místnost. A tentokrát se manipulaci s přístroji asi nevyhneme.

Je ale třeba něco dělat, proto se obrátím na Tareka s Bornem. Phaena nechám v klidu luštit šifru. „Nu dobrá. Jak říkal pan Phaen, bude dobré, když prohledáme místnost. Vy dva se můžete zaměřit na regály s knihami, zda třeba za nimi není nějaký tajný průchod. Nevynechejte ani všelijaká zákoutí. Klidně povytahujte podezřele vypadající či objemné knihy. Já si ještě jednou a lépe prohlédnu zde vystavené přístroje“ rukou ukážu do středu místnosti na vystavené glóby a všelijaké skládačky. „Třeba to k ničemu nebude, ale nemůžeme se spoléhat na to, že někdo z knihovníků již sjednává nápravu. Třeba si ještě ani nikdo nevšiml, že je něco špatně a může to trvat několik hodin.“
Taky si toho nemusí všimnout nikdy. Co když je navenek v „normálním“ světě vše v pořádku jen s tím rozdílem, že my jsme prostě zmizeli.

Já tu však nechci hnít navěky, proto se rázným krokem vydávám ke glóbu, u kterého si Born předtím hrál a u kterého to možná všechno začalo. Ještě pořád však vítězí opatrnost, proto si jen glóbus pořádně prohlédnu. Pak ještě jednou obejdu další vystavené věci, počínaje mechanickými hodinami. Tentokrát se ale na věci dívám z jiného úhlu pohledu, z pohledu alchymisty a theurga. Asi to taky k ničemu nebude, ale mohl bych alespoň zjistit, která z těch věciček je magická a která není. Alespoň předtím, než se něčeho dotknu.

*********************
Použitá vlastnost: Vidění magenergie na všechny glóby (nejvíce mě zajímá „ten Bornův“), skládačky, hodiny či další přístroje. (Hádám, že i teď to bude bez výsledku, ale alespoň využiješ kostky

)

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(14)>>