IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Soudce z Orientu

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5|poslední(5)>>

51 27. Března 2018 11:05:46

Virgil

asmíninu poznámku beru spíše jen jako ulehčení situace. On asi ne, ale třeba by se našli jiní, co by rádi pomohli strážím... budeme se držet původního plánu. pronesu ve stejném duchu, jako ona. Dvotky jsou tu větší i menší, ale v drtivé většině vypadají používaně. V nějakých vidíme nějaké zboží pod plachtami, jinde jsou vyrovnané proutěné koše, dále zase odstavený vozík. Nikde se však nenabízí zavřené skladiště, kam by šel pod hromadu látek schovat spoutaný muž. Inu, člověk nemůže mít všechno...

Alespoň že je tu méně lidí, než jsem čekal... Uličky jsou klidní, tu a tam sedí u stěny trhovci s ovocem, kořením, či květinami. Žádná čtvrť, kde by vládl průmysl a tudíž velké obchody a tržiště. Většina lidí, co se tu vyskytuje jsou ženy, případně služební shánějící něco k jídlu ať pro své blízké, nebo své zaměstnavatele. Docela mezi nimi zapadáme - bohatá slečna, následovaná poníženým sloužícím, který nezasluhuje pozornost. Kdykoli se mohu odtrhnout a přejít do role žebráka, zatímco Jasmína stále nebude budit pozornost, protože zdejší čtvrť je bezpečná i pro samotnou dámu. Ideální místo... jen ještě narazit na vhodnou příležitost. Moje představy, že zde tržnice nejsou je však záhy smeteno - náhoda, či denní doba chce však tomu, že stánků je zde více, než lidí a není tak problém se obratně proplétat, případně postávat u stánků, aniž by nám kdokoli věnoval přílišnou pozornost.

V ulici před námi se objeví muž, v černé zbroji s půlměsícem na hrudi - zdejší strážní mají vcelku jasné stejnokroje. Oba jsme rázem napjatí, na oko se však nic nemění. Po chvíli nenápadného sledování je jasné, že tento muž se stane naší obětí. Kývnu na srozuměnou, že jsem slyšel a pomalu se vydám ke zmíněnému místu. Jasmína sama tak zůstává u stánku s květinami, u kterého se dává do řeči s obchodnicí. Co máš sakra za lubem? hlavou mi proběhne několik možností, od ztropení scény, že trhovkyně má šílené ceny a poštvání strážného, až k hraní pouliční holky, co bude svádět samotného strážného... nakonec jsem sám zvědav, jak muže naláká do opuštěné uličky a jen se modlím, aby to nebyl jeden z těch přehnaně čestných a informovaných, co by ji mohl poznat i přes změnu oděvu a výrazné líčení.

Dojdu k označenému dvorku a rychle očima zhodnotím lepší naděje na utajení. Pokud má vozík plná, velká kola, snad by se šlo schovat za ním a ve správnou chvíli nenápadně ochromit strážného. Nebo je lepší, zastavit se u nějakého stánku na ulici a hrát nerozhodného služebného a až Jasmína se strážným vejdou na dvorek, nenápadně vklouznout za nimi a několika rychlými pohyby ho zpacifikovat...
**************
Maskování nechám opravdu dle situace - nechci být šťoura, ale tolik informací o okolí nemám a sám bych se řídil intuicí - co má větší naději na úspěch - tohle se prokalkulovat nedá...
Každopádně nebudu sedět jak žebrák před vchodem na dvůr, to by bylo nenápadný jak člověk stojící za závěsem...

50 26. Března 2018 13:18:34

Frugifer

oté, co mistru Bishopovi vysvětlím důvod, proč bych chtěl vlastnit mocnou elementální hůl podobnou té jeho, se kousek od nás pohne zeď. I když jsem něco podobného očekával, mistr Bishop by určitě zbůhdarma do zdi neklepal, přesto sebou trhnu překvapením. Chlapče, měl by sis zvykat. Teď a pak obzvláště s holí v rukou se budeš pohybovat po podobných místech, jako je tahle knihovna nebo prastarý chrám Okřídleného. Už to nebude jako dřív honit se bezcílně po lesích, abys nakonec padl do léčky jednoho zloducha. Už se nebudeš bezcílně toulat světem, abys pak v jedné putyce nevědomky jedl pochybné maso. Ne, počínaje dneškem bude všechno jiné.
Lehce potřesu hlavou, abych zaplašil myšlenky z mých minulých cest, především pak onu krásnou vražednici, která se mi čas od času vkrádá do snů. I když mi výprava na Vysoké schody v tomto ohledu dost pomohla, tvář té ženy nikdy nezapomenu. Nicméně zde v Orientu, snad je to tím novým prostředím, je má mysl překvapivě klidná. To jen dnes mě ovládla nervozita, ale pevně věřím, že jakmile s prací započnu, vše se znovu vrátí do normálu.

Stěna zmizí kdesi pryč a já mohu pozorovat, jak z nově vzniklého průchodu vyšel snědý muž v modrém hábitu, odhadem o něco vyšší, než jsem já. To jistě, jak že to mistr říkal? Abdul…no nevím, já si ty jejich jména prostě nezapamatuju.
Muž se nejprve omluví a posléze spolu s mistrem pobaveně prohodí pár slov. Atmosféra nyní působí dosti uvolněně, což se projeví i na mě. Nervozita už není tak velká, jako ráno. Následně nás mistr Bishop s Abdulem Latifem představí. Když však Bishop popisuje mé schopnosti, sklopím zrak k zemi. Sice mě těší, jaké o mě má mistr mínění, ale já jsem spíše skromný člověk a vím, že je stále, co se učit. Takhle jste to říkat nemusel. Teď si opravdu nemohu dovolit nic zbabrat. No co, udělám všechno, jak umím a snad zanechám dobrý dojem. A tenhle Abdul Latif vypadá jako dobrý člověk, když nám půjčil svou pracovnu. Uvidíme, hlavně si nepokaž první dojem.
Potřesu Abdulovi rukou a po jeho vzoru i já lehce pokloním hlavou. „Také vás rád poznávám, Abdule Latife. Jak říkal tady mistr Bishop, rád bych pronikl do tajů elementů a tímto bych vám chtěl poděkovat, že jste byl tak laskav a propůjčil jste mi prostory pro mou práci.“ Na chvíli se zastavím, ale přesto ještě dodám. „Rád bych se vám oběma chtěl odvděčit, tak kdybyste potřebovali na oplátku vědět něco z tajů sfér.“ Tajemně pohlédnu na oba muže a je vidět, že jsem ve svém živlu.

Prvotní představování skončilo a nyní je načase pohnout se dál. Abdul nás tedy vyzve do jeho pracovny a sám projde výklenkem jako první. Pustím před sebe mistra Bishopa a sám celou tříčlennou skupinku uzavřu.
S velkou zvědavostí, že spatřím další prostory knihovny, vstupuji do pracovny, která je na dnešek více než dobře připravena. Místnost je sice bez oken, ale dostatek svící zajistí dostatečné osvětlení. Popojdu pár kroků po místnosti a nestačím se vynadívat. Dosud jsem byl v jakž takž vybavené laboratoři pouze u svého mistra, jehož příbytek i s pracovnou zmizel z povrchu zemského následkem mohutné exploze. Od té doby až doposud jsem improvizoval na cestách. Chtě nechtě se neubráním srovnání. Co bych za takovouhle pracovnu dal. A těch knih kolik tu má. A to brnění. A lektvarů tu není přehnaně mnoho. Ne, pravá laboratoř není pro mě. Vydal jsem se správným směrem.
Není třeba zbytečných slov a už dostávám první instrukce a rady od mistra Bishopa. Usměji se a odpovím.
„Máte pravdu, vskutku nelze popsat, jak jsem nadšený. Na takovou věc, my theurgové, nikdy nezapomeneme. Ano, prolistoval jsem pár knih a získal potřebné informace. Ty jsou však jen teoretické, uvidíme, jak snadno to půjde v praxi.“

Chvíli se zamyslím, ale ještě než cokoliv začnu, sundám si svůj švihácký klobouk a i plášť s kabátem a nechám tak v plné kráse vyniknout své slavnostní šaty. Rozhlédnu se po místnosti a odložím své věci na volné místo. Položím k nim i svou koženou tornu, ze které vytáhnu menší alchymistickou truhlu a položím ji na stůl. Dále vytáhnu zápisník, inkoust a brk. Mám v plánu dělat si při své práci poznámky. Tak to by bylo asi všechno. Teď už jen vyřešit s Abdulem suroviny potřebné na výrobu a mohu se do toho pustit.
Otočím se na ty dva, především na Abdula. „Dobře tedy, nic mi déle nebrání pustit se do práce. Mám představu vyrobit si hůl o kapacitě 120 magů, na což budu od tebe potřebovat suroviny za 396 zlatých a samozřejmě onu hůl z hrušně. Jak moc si ceníš toho hrušňového dřeva? Magenergii pak použiju svou.“ Dodám a vyslechnu si Abdula. Pokud Abdul nebude nic namítat a dohodneme se na ceně, vytáhnu svůj váček se zlatými a odsypu Abdulovi příslušné množství. Plně věřím, že Abdul je čestný člověk a o ceně za hrušňovou hůl se nedohaduji. Sice tě moc neznám, ale jsi také theurg a přítel mistra Bishopa. A hlavně mi půjčuješ pracovnu. Ano, zcela určitě ti mohu věřit.

Konečně nastává ta chvíle, kdy vezmu do rukou surovou, asi dva sáhy vysokou hůl z hrušně a potěžkám si ji. Pak ji opatrně položím na zem mezi příslušné ornamenty. Povšimnu si, že ve čtyřech kruzích jsou namalovány symboly, které značí čtyři živly, tedy vodu, vzduch, oheň a zemi. Fascinovaně na všechno hledím a dodávám si odvahy. Popíšu do deníku úvodní atmosféru a pak už vemu do rukou první suroviny. A je to tady! Nuže, pusťme se do toho. Až zde po několika dnech odejdu, budu moci vládnout samotným živlům.
Pracuji raději pomaleji a zodpovědně, abych neudělal nějakou zbrklou chybu. S prvními, přípravnými operacemi se mi ještě trochu klepaly ruky, ale postupem času si mé tělo, ale hlavně mysl na vše zvykla a já pracoval s jistotou. Snad jsem se snažil mysl ošálit, že nejde o výjimečnou situaci, ale o obyčejnou výrobu kdejakého lektvaru. Jak moc dobře jsem pracoval, se uvidí až na konci. Já sám si nejsem vědom žádné chyby, ale stoprocentně jistý si také být nemůžu. Každý je jen člověk. Ale kdybych dělal něco špatně, snad by mě mistr i Abdul upozornili. Ujišťuji se, že je asi všechno jak má být a vůbec nepřemýšlím, jaké by asi byly následky, kdybych něco zvoral.
Čas zde ubíhá svým vlastním tempem a tím, že zde nejsou okna, nemám ponětí, jaká je denní doba. Natolik jsem zahleděn do své práce.

**************
Výroba elementální hole o kapacitě 120 magů: 6 dnů, 396 zlatých, 12 magů

49 11. Března 2018 21:47:18

Phaen

Takže takto to funguje. A tie symboly všade okolo nebudú na orientáciu, ale súčasť kúzla. Veľmi šikovné, pomyslím si a pozorne počúvam a nasledujem knihovníka. Celú cestu obaja mlčíme. Pozerám sa po okolí, ale teraz už viem, že nemám šancu si zapamätať cestu spať. Jedine, že by som si ju snáď označil.

V knižnici zídem po rebríku a zamierim smerom za Linteom. Jeho prvá reakcia ma ani neprekvapí, zdá sa, že trpaslík býva často vo svojich myšlienkach úplne niekde inde. Linteova druhá reakcia je zvláštnejšia. Trochu dosť ma zarazí, pretože práve ma sem doviedol jeden z knihovníkov, teda neviem, prečo by som tu nemal byť. Keď sa Linteo obzrie za seba, tak nič nevidím. Magická ochrana. Linteo bude asi vyňatý z jej pôsobenia a to, čo tam vidí on nemusím ja, prebehne mi hlavou. Celá situácia je mierne zvláštna. Prečo by som tu nemal byť? Vydáme sa niekam inam? spýtam sa Lintea a čakám na odpoveď. Bez neho, alebo bez niekoho iného som stratený preto len pokojne stojím a čakám. Žeby ďalšia iskrička?

48 11. Března 2018 11:49:28

Sandra Divoká

Virgil:

S hledáním vhodného prostoru to zprvu vypadá spíše obtížně. Jakoby každý dům i krámek měl své využití zrovna teď. Tedy ne, že by se všude kolem motalo mnoho lidí, to spíše naopak, ale zkrátka vše vyhlíží jako denně používané a připravené pro další brzké využití.
Přinejhorším ho necháme přímo na ulici, ne? Když bude omráčený, honit nás nebude. Řekne Jasmína zprvu vážně, ale druhou větou už pouze jasně žertuje.
Možná by šlo znehybněné tělo odtáhnout do nějakého z otevřených dvorů, ale i ty, které jste zatím viděli, působily relativně až moc čistě. Prostředí je ideální pro setkání se strážným, který nečeká a tedy ani není připraven na problémy. S ukrytím omráčeného ale bude nutné improvizovat až podle místa, kde ke střetu dojde. Lepší vyhlídky nemáte.
Trvá to několik desítek minut, než se vám naskytne příležitost.

Dojdete na malé tržiště plné zeleniny, ovoce a květin. Jsou zde hlavně prodejci a jen pár nakupujících. Nejspíš byste prošli bez většího zájmu, ale kromě toho, že chromé belhání je už poněkud únavné, jste konečně zahlédli první černý hábit.
Jasmína se skloní ke koši se žlutými květy a i když jejich jednotlivé kvítky hladí špičkami prstů, pohledem se upírá směrem ke strážnému. Jak jste se oba vizuálně přesvědčili, tento voják je skutečně osamocen.
Alexandře... Špitne dívka, když se opět rovná. Kousek odtud byl zapadlý dvorek se smotanými koberci. Jdi tam a pospěš si. Vyzve tě Jasmína a vlastně ani nečeká, co na to řekneš, protože se rozhodla improvizovat.
Místo, které zmínila, si naštěstí vybavuješ a je jen ulici odtud. Jde o malý dvorek, sotva čtyři krát čtyři sáhy prostoru, ve kterém stojí vozík naložený několika smotanými koberci. Nic víc tam nebylo, pokud si dobře vzpomínáš. Přinejmenším na chvíli by se snad dal za ten vozík schovat omráčený muž.
Sotva si ale můžeš urovnat myšlenky, už slyšíš Jasmínu, jak se dává do řeči s květinářkou.
Dobré jitro. Kolik stojí ty žluté květy?
Stříbrňák, vzácná paní.
Stříbrňák za celý košík?
Oh, ne... za jeden svazek.
To jsou drahé květiny, odkud vlastně jsou? Začíná znít v Jasmínině hlase náznak rozmrzelosti. Dívka vytáhne jeden svazek květin z košíku a začne si ho zkoumavě prohlížet. Asi tušíš, co má za lubem.

47 7. Března 2018 17:17:08

Sandra Divoká

Phaen:

Dobře, pomohu Vám najít Lintea, ale s orientací v Knihovně mohu doporučit snad jen to, nevydávat se nikam sám bez doprovodu. Celý vnitřní komplex je totiž zabezpečen silnou magickou šifrou, a kromě osob vyjmutých z vrstev jejího působení, se zde nemůže zorientovat nikdo. Vysvětlí ti vstřícně muž a rukou ti pokyne směrem ke schodišti na ochoz.
Umím si představit, že to může být trochu obtížné pochopit. Já vidím chodby, dveře, schody, okna a další cesty úplně normálně, tak jak skutečně jsou. Ale návštěvníci jsou permanentně zmatení a vidí všechny tyhle věci jinak. Dokonce nepoznávají ani cesty, kterými už prošli. Dodá ještě, když stoupáte po schodech. Z tvého pohledu vypadá átrium normálně.

Působivé, že? Jediná část, kde není ani jedna vrstva magické šifry zmatené orientace. Dál, než sem, se bez doprovodu nedostanete. Objasní skutečnost knihovník a dál tě vede ochozem, než zastaví u jedněch dveří. Od teď se ale držte u mě, sáhibe. Vyzve tě k tomu, abys ho následoval a nikde se nezdržoval.
Spletí chodbiček tě tvůj průvodce vede asi dvanáct minut, než se zastaví u nějakých dveří. Za celou tu dobu neřekl ani slovo.
Domnívám se, že bychom Lintea mohli zastihnout zde, sáhibe. Promluví konečně a opatrně otevře dveře, za kterými si nachází knihovna s alchymistickými svazky. Nacházíte se na jejím ochozu.

Dole mezi glóbusy prochází tobě známý trpaslík Linteo se svou modrou holí a klapající dřevěnou nohou. Vypadá, že je úplně zabraný do svých myšlenek a vůbec si nevšiml, že se v místnosti objevil někdo další.
Knihovník, který tě doprovázel se omluví, že si už půjde po své práci a ukáže ti, kde najít žebřík, po kterém by ses mohl snadno dostat dolů za svým známým.

Když se ocitneš na podlaží tohoto oddělení, konečně trpaslík zaznamená tvou přítomnost.
Sáhibe, Phaene! Úplně jsem se zde zapomněl. Omlouvám se, že jsem vás nevyzvedl hned u Kadeena,
jak jsme byli domluveni. Ale tady byste neměl být... Řekne s mírnou obavou v hlase a ohlédne se kamsi za sebe. Nic podezřelého tím směrem ale nevidíš.

46 4. Března 2018 23:17:01

Sandra Divoká

Frugifer:

Amadeus Bishop pečlivě vyslechne tvou odpověď. I když se tváří, že není zcela ztotožněn s tvým pohledem na věc, ani slovem nic z toho, co jsi řekl, nerozporuje. Ostatně ptal se na názor a ten jsi mu řekl.
K pokračování vaší debaty už nedojde, neboť dál v chodbě napravo od vás, nějakých osm sáhů, se pohne stěna. Jasné šoupání kamene přitáhne pozornost vás obou. Jeden z ornamentálních obrazců zmizí kdesi v hloubi ostatního zdiva. Ze vzniklé díry na vás vykoukne postava tak sáh sedmdesát vysokého snědého muže v modrém hábitu.
Sáhibe Bishope, omlouvám se, že jsem neotevřel dříve, ale neslyšel jsem klepání. Omluví se hned ze začátku, načež se theurg po tvém boku rozesměje.
Ani jste to slyšet nemohl, drahý Abdule Latife, stál jsem špatně... zase. Odvětí pobaveně Amadeus a krokem se vydá vstříc Orientálci.
Vedete si výborně, sáhibe. To vy víte. Odpoví s úsměvem knihovník a podá na pozdrav Amadeovi ruku.
Drahý Abdul Latif je zdejším učencem. Úrovní svých praktických znalostí někde mezi námi, Frugifere. Byl tak laskav a poskytl nám pro dnešní den svou pracovnu. Představí ti mistr theurg svého orientského známého. Následně jemu představí i tebe: Příteli, dnes s sebou přivádím sáhiba Frugifera. Je jedním z Gerdarských elfů a velmi schopný alchymista, který se rozhodl vydat cestou theurgie. Jsem přesvědčen, že má před sebou velké věci a v mnohých poznáních nás oba předčí již nyní. Má mou plnou důvěru a proto bych mu chtěl dnes pomoci s rozšířením jeho pole působnosti.
Abdul Latif ti podá ruku. Rád vás poznávám, sáhibe Frugifere, je mi ctí. A jemnou úklonou hlavy naznačí, že si tě skutečně považuje, neboť kdo přichází s požehnáním Amadea Bishopa, je takové úcty hoden.
Pojďme tedy dovnitř. Čas je ideální. Pobídne vás oba Orientálec, a aby nebylo čeho se obávat, zmizí ve výklenku první.

Místnost je bez oken, ale svíce zajišťují dostatek světla. Prostor je udržován v pořádku, ale je vidět, že Abdul Latif je obeznámen s tím, co se zde dnes bude dít, a tak připravil vše, co jen dopředu připravit šlo. Zbytek bude tvoje osobní práce.
Umím si představit, jak natěšený musíte být, drahý Frugifere. Prosím, nyní je to Vaše. Nenechte se pobízet,
jistě jste si dopředu nastudoval vše, co je potřeba, aby jste svů nový nástroj vyrobil. Pousměje se Amadeus, a něžně pohladí svou elementální hůl, jakoby vzpomínal na den, kdy ji sám vytvořil.
Je zde dostatek materiálu, který můžete od Abdula odkoupit. Stačí si jen vybrat. Mohu-li však něco doporučit,
všimněte si támhle toho pěkného dřeva. Je z hrušně.
********************************
Můžeš se pustit do výroby

44 14. Února 2018 09:11:31

Virgil

Omráčit a okrást strážného v normální čtvrti bude ještě větší problém, než v chudinské. A to nemluvím o schování těla... Na druhou stranu má Jasmína pravdu s jejich ostražitostí. Ačkoliv mi je její znalost zdejšího prostředí ku prospěchu, její naivita komplikuje celou situaci zase jinak. Jak vše dopadne se ale uvidí - plán máme a čím méně podrobností naplánujeme, tím méně věcí se může pokazit. Těžit silou okamžiku a využitím příležitosti se zdá jako nejefektivnější způsob, jak dosáhnout svého cíle. Najít osamoceného člověka a nijak mu neublížit - to je vlastně snadný úkol. Že ho pak musím schovat, aby ho nějakou dobu nikdo nenašel je věc druhá.

Když si takto utřídím priority a přestanu se zabývat tím, co by, kdyby, trochu se mi uleví. Máš pravdu. V takovém místě by snad šel najít i méně používaný sklad. Když zmíní improvizaci v Gerdarské krčmě, zašklebím se. Zrovna Gerdarskou krčmou bych se neřídil. Tam se toho více pokazilo, než povedlo. I když ve výsledku to dopadlo docela dobře. Konečně i Jasmína najde hábit, který jí pasuje a očividně nepatří do běžného šatníku půlelfího hraničáře. No tohle, kde k tomu Almandin přišel?!? napadne mě, když dívka vyjde zpoza paravanu. Vlastně to není dívka, ale docela jiná žena.

Otočím se ještě po Snarfovi, ale nakonec zavrtím hlavou. Promiň kamaráde, ale objevuj zdejší tajemství. My máme práci a ty jsi moc nápadný... Na ulici nastoupíme do jednoho z vozů a pomalu se rozjedeme k místu, kde máme největší šanci na úspěch. Vozka se snaží co chvíli navázat kontakt, ale setkává se pouze s máloslovnými odpověďmi a nakonec je odkázán, na Jasmínina imaginárního muže. Vozka ztichne a já mám co dělat, abych se nezakuckal smíchy. Když konečně zastavíme a vůz oddrkotá k dalšímu zákazníkovi, rozhlédnu se po okolí.

Pískovcové domy, vzdušné závěsy, sem tam nějaký stánek a košíky s čímsi. Sem tam se ozve klapání sandálů po hlavních cestičkách, ale jinak je všude klid a relativní ticho. Tahle čtvrť vypadá opravdu lépe, než chudinské slumy, kde by byl problém jen s chůzí po ulici, natož s lapením neobezřetného strážného. Povzbudivě se usměju na Jasmínu a hlavou ji vybídnu k chůzi. O kus dál švitoří nějaké měšťanky se svými ratolestmi, občas se ozve nějaký hlas z okna, jinak ale pusto a prázdno. Dobře, alespoň nebude problém s nechtěnými svědky. Naslepo se vydáme některým směrem, zatímco po očku sleduju okolí - jednak možnosti, kde by šel schovat člověk - ideálně nějaký málo používaný sklad, nebo archiv, překladiště... Zkrátka místo, které se sice využívá a nešťastníka by někdo našel, ale ne tak frekventované, aby byl náš čin odhalen pár minut po provedení. Pomalu začnu rozmýšlet i to, jak by Jasmína mohla odlákat svou oběť hlouběji do uliček, abychom se s jistotou vyhnuli nechtěné pozornosti.

43 11. Února 2018 21:13:30

Sandra Divoká

Virgil:

S poznámkou o tom, že nevíte, kde je Rauma, Jasmínino nadšení lehce poleví. Ne však její kuráž udělat vše proto, aby se věci daly do běhu.
Uvidíme. Poznamená neurčitě, a pokračuje v hledání nějakého kostýmu pro sebe.
Chováte se ke mně jako krysy a štíři. Jsem uražený, abyste věděli! Ozývá se zpod postele ňuňavé švitoření zakončené ostřejším písknutím.
Nemyslela jsem čtvrť tak chudou, že by tam někdo vraždil pro hrst ořechů, Alexandře. Myslím, že zas takoví chudáci tu snad ani nejsou. Vysvětluje Jasmína. Něco ti ale říká, že dívka nemá dost dobrou představu o různých vrstvách, které se ve velkých městech vyskytují. Přeci jen skoro celý svůj život strávila izolovaná někde v bohaté vile, a jediný její střet se světem venku byly procházky v doprovodu otce nebo nějaké ochranky. Tedy než utekla před nechtěným sňatkem. Svět, do kterého se dívka s vidinou svobody tolik snaží proniknout, je jí vlastně docela neznámý.
Zkrátka nějaká taková ta čtvrť, kde žijí matky s dětmi, a krámky mají písaři či drobní čajovníci. Čtvrť, kde jsou třeba nějaké dílny, ale odkud se musí za obchody někam na tržiště. Tam určitě nebují násilí a lup. Proto by hlídky mohly být i osamocené, i když může dát práci na ně narazit. Popíše svou ideu, která by skutečnosti vlastně tolik vzdálená být nemusela.
Něco vymyslíme podle konkrétní situace, tak jako s Raumem v Gerdarské krčmě. Odvětí ti kráska s povzbudivým úsměvem, když přemýšlíš nahlas o tom, jak naložíte se strážným, kterému vezmete zbroj. Jinými slovy, ty to vymyslíš na fleku.
Jakmile Jasmína najde ženský béžovo šedý hábit s černými ornamenty, tak se do něj za paravanem převleče. Velmi jí sluší, a máš naprostou pravdu s tím, že bys ji sám nepoznal. Šaty, které má na sobě, nejspíš patřily původně jedné z žen místního pána. Zvláštní, že skončily ve skříni zahradního domku, ale jestliže pro ně původní majitelka neměla upotřebení, nyní se skvěle hodí vám a vaší věci. Pro Jasmínu nebude problém s takto honosným vzezřením stopnout vůz... a jakmile po akci šaty shodí a umyje tvář, nikdo ji nebude mít šanci poznat.

Úplně bez problému projdete zahradou a na široké ulici zastavíte kus od vily první projíždějící vůz.
Dobrý den, efendi, svezete prosím mě a tady mého sluhu k nejbližší písařské kanceláři? Potřebuji vyřídit nějaké dokumenty. Promluví dívka na vozku, a ten zcela ochromen jejím líbezným vystupováním přehlédne tvůj zanedbaný zevnějšek. Proč by se taky staral o nějaké sluhu, nejspíš otroka, když může oči nechat na krásné "princezně".
Zatímco jedete, zkouší se muž Jasmíny neustále na něco vyptávat. Dívka ho však vždy odbude tím, že se nesluší, aby se jí na takové věci ptal. On to ale co pět minut zase zkouší. Když Jasmíně dochází nervy, zatípne všechny mužovy naděje žádostí, aby se tedy zeptal jejího manžela. V hlase zůstala laskavá a stále se příjemně usmívala, takže zklamaný vozka nemohl pocítit žádný vztek ani zášť vůči jejímu odmítání.
Až do zastavení v nějaké obyčejné čtvrti před krámem neznámého ale skutečného písaře, je ve voze ticho.
Tady, efendi. Moc vám děkuji za vaši službu. Se slovy díků vloží kráska do mužovy dlaně měďák a lehce ho přitom pohladí palcem. Z takového gesta je Orientálec nebývale na větvi, a aniž by ti věnoval jediný pohled, rozloučí se pouze s Jasmínou, která ho zbavila rozumného vnímání minimálně na celý dnešní den.
Jakmile se zvíří prach za koly odjíždějícího vozu, na ulici téměř osiříte. Nejbližší lidé jsou o dobrých padesát sáhů od vás bavící se dvě ženy s asi šesti malými dětmi kolem.
Tak, to bychom měli. Mrkne na tebe povzbudivě kráska.

*****************************
Chceš nějak reagovat, nebo můžu pokročit dál?

42 15. Ledna 2018 19:46:05

Phaen

Vyšlo to, pomyslím si a ani sám neverím tomu, že všetko šlo tak ľahko. Mal som šťastie, že kúzlo zafungovalo. Mal som šťastie, že sa podarilo. Mal som šťastie, že vôbec na tú vec pôsobilo. Ale hlavne že to dobre dopadlo, beží mi hlavou zatiaľ čo jedna kvapka potu mi prebehne po chrbte. Zvyšku práce sa našťastie ďalej ujmú knihovníci a ja už nemusím nič robiť. Stiahnem napriahnutú ruku smerom k telu a potom ju spustím dole. Pošúcham prstami o seba. Cítim v nich jemné mravčenie po zoslaní kúzla.

Keď knihovník dohovorí, pozriem sa na neho. Mali sme šťastie, šlo to veľmi ľahko, odpoviem. Viete, mám sa stretnúť s pánom Linteom, poviem a rozmýšľam. Neviem prísť na to, čo primerané žiadať od knihovníka. Na jednej strane mám obavy, že ak by som odmietol, tak by sa urazil. Na druhej strane mám obavy, že ak budem žiadať moc, tak sa urazí. Tak alebo onak, musím byť veľmi opatrný, čo odpoviem. V tom dostanem nápad. Bol by som veľmi rád ak by ste ma odviedli k pánovi Linteovi a cestou mi vysvetlili, ako sa v knižnici nestratiť a ako sa tu orientovať, poviem. Veľmi by mi to pomohlo, aj včera a snáď aj dnes.

41 10. Ledna 2018 18:39:23

Frugifer

klouznu pohledem z hole zpátky a opět se podívám mistru Bishopovi do očí. „Zajímavý to stařík. Přiznám se, že jsem od něj prozatím nic nečetl, ale chystám se to napravit, až dopíše své velké dílo o naší výpravě. Vzpomínky, ty nám nikdo nevezme.“ Podotknu ještě na adresu profesora Prachčase.
Zastavíme uprostřed átria a stejně mistr Bishop, tak i já se rozhlédnu kolem a znovu se nechávám unést velkolepostí knihovny. Nikdy mě nepřestane fascinovat. A to jsme se ještě nedostali dál do útrob knihovny. I kdybych měl do Gerdaru odplout s prázdnou, tenhle okamžik mi za to stál. A kdo ví, kolik dalších zajímavých knih či svitků budu mít možnost přečíst. Uvidíme, den teprve začíná.

Oplatím mistrovi úsměv a souhlasně přitakávám. „Jistě, vím jaké možnosti sféry umožňují. Tohohle pochopení se mi koneckonců dostalo na zmiňované výpravě. Přiznám se však, že jsem doposud neměl čas i příležitost si tuhle skutečnost osahat v praxi. A třeba se mi to poštěstí právě zde v Orientu. To je ve sférách.“ Zakončím debatu o dalekých světech. Přikývnutím hlavy dávám najevo souhlas ohledně tvrzení, že magie je pouze nástroj, ale nijak se dále nevyjadřuji. Svatá pravda. Škoda, že se tím všichni, kteří mají nadání rozumět magii, neřídí.

Znovu pokračujeme átriem, přičemž mistr Bishop pokračuje v debatě o magii. Jeho slova jsou moudrá a jistě mají, co nabídnout. Poslouchám proto se zaujetím. Jednou se mi dokonce objeví před očima obrázek, kde jsem já v pokročilém věku a tytéž slova opakuji mladému učni, který byl nadán theurgií, stejně jako já dnes.
„To ví snad jen vznešené Moiry, komu ze zlaté nitě osudu upředly do vínku nadání magii uchopit. A samozřejmě sféry, dodám jakoby nic a pokračuji v debatě. Já můžu jen děkovat, že jsem byl obdařen tímto darem, díky čemuž tu teď s vámi můžu kráčet v monumentální Orientské knihovně.“
Zastavíme se u dveří pod ochozem, kterými následně pokračujeme dál. Chodba je úzká a já velice rád přenechám první místo mistrovi. „Ale jistě, vy to zde znáte jistě lépe než já.“ Ani nevím, kam přesně jdeme a určitě bych tady zabloudil. Tady určitě musí být spousta podobných chodeb. A která větší knihovna svým způsobem není labyrint?

Opět si nasadím na hlavu svůj elegantní klobouk a vydám se mistrem Bishopem do spletitých chodeb knihovny. Cestu tentokrát absolvujeme mlčky, což mi dává více prostoru soustředit se na okolní prostředí. I když se mi zdá, že jdeme pořád rovně, mám nepříjemný pocit, že zpátky do atria bych už netrefil. Chvíli nad touhle zapeklitou záhadou přemýšlím, ale po chvíli to vzdám, protože jsem na nic kloudného nepřišel. To není možné. To musí být začarované. Hlavně nesmím mistra ztratit z dohledu, jinak jsem ztracen a mohl bych tady bloudit navěky. Zajímavé, že jsme po cestě nikoho nepotkali. Kam asi jdeme? Nějaká tajná část knihovny? Blbost.
Po nějaké době se zastavíme u jednoho z obrázků na zdi. Dle mistra Bishopa jsme na místě. Chvíli se tvářím zmateně a nevím, co tím mistr myslel. Ten však vzápětí poklepe svou holí na obrázek. Netrpělivě čekám, co se bude dít a sleduji okolí, zda se přece jen náhodou neodhalí nějaké tajné dveře s příslušným zvukovým efektem.
Ovšem jestli se mělo něco stát, já to neodhalil. Ani mistr Bishop však není spokojený a z jeho slov mám trochu obavy, zda jsme vůbec na správném místě. Nic se nestane ani napodruhé a mistr začne spekulovat, že jsme tu moc brzy. Následně něco málo prozradí o místu, kam máme namířeno, a které je pro nás prozatím skryto. Kdybyste viděl provizorní laboratoř mého bývalého mistra.
Při vzpomínce na svého bývalého mistra, který tragicky zahynul, se na mém obličeji objeví chmury.

To už se však na mě obrací mistr Bishop a aby řeč nestála, zeptá se mě, proč chci mít elementální hůl. „Samozřejmě, že ji velice dobře poznávám. Odpusťte, ale už jsem si ji několikrát prohlížel při našem setkání. Něco takového jsem doposud viděl pouze v knihách. Ptáte se, proč bych chtěl něco podobného i já. Několikrát jsem se ocitl v situaci, kdy jsem měl namále a vyšší pomoc by se mi hodila. Je mi už blbé se pořád ohánět výpravou na Vysokých schodech, ale zrovna tam bylo podobných situací nespočet. Když jsem se pak dozvěděl, že je prakticky možné využít pomoci živlů, uvědomil jsem si, že by taková pomoc mohla být ku prospěchu nejen mě, ale i dalších. Nevím, co bych víc dodal. Vím, že mě neznáte, ale budu se snažit ještě tady v Orientu dokázat, že jste svou důvěru a vaše cenné znalosti vložil do těch správných rukou. Jak jste již dneska jednou říkal, magie je nástroj, jehož hybateli jsou lidé. Uvidíte, že vás nezklamu.“

|1||2||3||4||5|poslední(5)>>