IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Soudce z Orientu

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9|poslední(9)>>

103 18. Srpna 2019 18:44:09

Sandra Divoká

Virgil:

Upřímně nevím, čím uplatit bohatého soudce. Odpoví ti posmutněle Almandin. Soudci se řadí k těm, kteří ve svém povolání rozhodně nestrádají. Sultán jim vyměřil opravdu štědrou rentu. Původní úmysl snad byl, aby se o sebe nemuseli starat a tím pádem se své práci věnovali co nejobjektivněji. A taky aby je pokud možno nešlo uplatit. Kdybys mu nabídl málo, mohl by se snadno stát zločinec z tebe, že jsi chtěl uplatit soudce. A pokud bys dokázal nabídnout až tak oslnivou sumu... Při těchto chodcových slovech se na tebe významně podívala Jasmína. Zcela nepokrytě ti chtěla připomenout, že ty už máš v držení šperk opravdu veliké hodnoty. Almandin si toho nevšiml a pokračuje ve své řeči. ...no, bylo by to asi značné jmění. Bez urážky, ale nikdo z nás tady nevypadá, že by na to měl, a můj chlebodárce nemá bohužel důvod vzdávat se velké části svého majetku, aby mi zachránil dávného přítele. Povzdechne si půlelf.

Když si promyslíš své nejbližší kroky a řekneš Jasmíně s Almandinem o svém plánu na dnešní noc, ani jeden z nich nemá moc co namítat.
Nic lepšího asi nemáme. Prohlásí v odpověď půlelf a dobře si tě prohlédne. Za tmy nikdo nepozná, že nejsi Orientálec, dokud nepromluvíš. A za šera by ti mohlo projít i pár slov, protože to líčení a zdejší zbroj vypadají vážně věrohodně. Zhodnotí tvé vzezření.
Hlavně buď opatrný. Řekne ti Jasmína, a když kolem ní procházíš ke dveřím, lehce tě pohladí po hřbetu ruky.
Jdeme na procházku? Zašvitoří tvým směrem malá opička a začne se ti po nohavici škrábat na rameno. Samozřejmě, pokud bys Snarfa nechtěl brát s sebou, nedá ti moc práce ho sundat a předat Almandinovi, který tě ujistí, že zatímco budeš pryč, dá na Jasmínu a případně i na opičáka pozor.

Proplížit se zahradou, tak abys nepotkal tygra nebo strážné, naštěstí nebylo těžké. Stačilo, žes dával pozor, co se kde šustne a nejprve se rozhlédl, než někam vstoupil.
Pozemek zámožného obchodníka opustíš tedy v klidu a nejiný příslib cesty nabízí i široká ulice na níž se teď ocitáš. Měsíc pomalu šplhá po obloze vzhůru a dotváří tak poklidnou atmosféru spícího města. Tedy alespoň ve čtvrti bohatých obchodníků či významných funkcionářů to tak vypadá. Zdejší páni jsou zalezlí ve svých honosných vilách a buď opravdu pokojně spí nebo si užívají příjemné chvíle ve společnosti svých manželek nebo luxusního požitkářského zboží, kterého se jim v jejich pozici snadno dostává.
Tvé kroky na jemným pískem posypané cestě nikdo neslyší. Stejně tak ty vnímáš zdejší téměř dokonalé ticho, které jen tu a tam přeruší zadutání nějakého okrasného tvora v další ze zdejších zahrad. Cesta není nijak osvětlena, ale tvé oči rychle přivyknou tmě, a tak pokud bys snad měl někoho potkat, všimneš si jeho siluety s dostatečným předstihem, abys nebyl překvapen. Horší by bylo, pokud by ses chtěl skrýt, neboť široké ulice zdejší čtvrti vynikají spíše úhledností a čistotou, než aby byly plné přirozených městských překážek jakými jsou sudy, koše, vozíky a bedny, tolik typické pro centrální městské čtvrtě, kde není nouze o trhy, krámky, či obydlí méně majetných lidí.
Ujdeš několik stovek sáhů, aniž bys potkal živou duši. Z myšlenek tě vytrhne až zvuk valících se kol a tlumené dusání koňských nohou. Vstříc ti jede vozík, ale na tvé znamení bohužel nezastaví. Když tě vozka míjí, omluvně na tebe mávne, a ty pochopíš, proč pokračuje dál, aniž by projevil zájem o měděnou minci. Na vozíku má nějaké pasažéry, nejspíše tři mladé muže z dobré rodiny. Bohužel ve tmě jsi nemohl rozeznat barvy jejich hábitů, ale jasně se z nich na měsíčním světle zaleskly stříbrné nitě a dokonce i barevné drahokamy. Mladíci museli být tedy velmi dobře situovaní a nejspíše se vraceli nebo možná teprve vyráželi za nějakou zábavou.
Jdeš dále pěšky...

**************************************
Virgile, navážu dalším odpisem, ale potřebovala bych, aby sis zkontroloval svůj osobní deník a věci, které sis s sebou nevzal na tuhle noční výpravu, uložil do truhly, do které máš dočasně otevřený přístup. Chtěla bych mít jasnější přehled o tom, co teď máš k dispozici u sebe a co ne. S propustkou počítám, a kovadlinky jsou mimoherní, ty neřeš

102 14. Srpna 2019 13:45:56

Virgil

atímco poslouchám Almandina, který mi říká kde a kdy bude nejspíš soud, a Jasmínu, která objasňuje význam jména soudce, nechávám myšlenky plynout. Koho jsem za tu krátkou dobu v Orientu potkal. Kdo by mi mohl pomoci. A když už by mi nemohl pomoci přímo, nepomohlo by na pomyslných vahách jen příslovečné pírko?

Čím víc přemýšlím o svých budoucích krocích, tím větší beznaděj ale cítím. Úplatek tedy nepadá v úvahu. Že bych přeargumentoval soudce přímo při soudu, s tím taky nemohu počítat. Strhnout zdivočelý dav na svou stranu bude takřka nemožné. Raum i já jsme cizinci a Nodamír jim dává co chtějí. Únos zpod oprátky tedy taky nebude nejlepší volba. Stačí si představit, jak nás lynčuje dav a usadí se mi knedlík v krku. Každý můj nápad se rozpadá v prach, kvůli nějakému zádrhelu.

Lidé z Gerdarské krčmy - jsou to ostří hoši, ale asi mi v tuto chvíli moc nepomohou, pokud bych nehctěl vyvolat převrat. Na Amadea bych se možná obrátit mohl - jistě bude vážený i zde, ale kde bych ho měl hledat. Mířil do knihovny, ale těch tu může být stovka... a kde bych ho v ní našel. Cítím, jak mi ve spáncích buší krev. Ne, na alchymii a magii se spoléhat nebudu, dokud nebudu zahnaný do rohu jako krysa. Ze všeho jsem se dostal svými silami a teď to zvládnu znovu. Kdoví proč tomu ale sám nevěřím. Bez srdce a bez svědomí - znamená to, že by se nechal přesvědčit? Uplatit? Nedokážu si představit cenu, ale pokud by se na to dalo spolehnout, bylo by to lepší než riskovat krk... Stéblo, kterého se chytám je opravdu hodně tenké a vlastně se ptám jen pro utvrzení toho, čemu se vyhybám.

Budu muset vyrazit ven a zjistit pár věcí na vlastní pěst. Zajištění "nehody" soudce rovnou hodím za hlavu a tak jne pečlivě rozvážím, zda se vydat na průzkum jakožto stráž, nebo civil. Nakonec mi nezbyde, než se rozhodnout pro své civilní šaty, protože co bych byl za strážného, kdybych se ptal, kde je místní žalář. Místo, kde Rauma drží by mělo být nedaleko Princezniny promenády a tak se rozhodnu začít tam. Než ale vyrazím, poprosím Jasmínu o dokončení líčení. Lepší si ověřit jeho funkčnost jakožto obyčejný muž, než se hned převléci za strážného.

Nemůžu se spolehnout na to, že by dav rozhodl o nevině Gerdařana - a že by byl soudce nucen být milosrdný. Takže radši zkusím najít místo, kde je Raum držený a prozkoumám ho. Snad mě pak napadne jak z toho všeho ven ještě před soudem...

S malou dušičkou si ještě poslechnu případné připomínky svých pomocníků, a pokud žádné nejsou, vydám se ven ze zahrady ve snaze najít kočár, co by mě dovezl k Princeznině promenádě a snad o kus blíž k místu, kde by měl čekat na svůj osud muž, kterého skoro neznám a přesto cítím nutkání pomoci mu...

101 11. Srpna 2019 17:59:30

Sandra Divoká

Virgil:

Almandin si lehce povzdechne. Kde je Raum teď bohužel nevím. V Orientu je mnoho menších žaláří, což dává asi smysl vzhledem k tomu, že soudy zde jednají opravdu rychle a to jak v samotném šetření, tak i s výkony trestu. Ono useknout někomu ruku nebo hlavu, moc času nezabere. Takže hlavní výhodou těch menších žalářů spočívá hlavně v tom, že nikdo kromě stráží pořádně neví, kde se nacházejí. Čistě teoreticky by mohl mít každý městský obvod svou. Pokrčí rameny chodec a vezme do náruče opičku, která mu netrpělivě poskakovala u kolen. Zatímco Almandin Snarfa hladí, opičák se nezdráhá šacovat mu lemy oblečení, na které ze své pozice dosáhne. Nejspíš hledá kapsu a v ní nějaké pamlsky.
S tím soudem jsem měl ale větší štěstí. Pousměje ale trochu hořce. Nějaký soud s cizáckým vrahem by měl proběhnout zítra na Princeznině promenádě. Jméno trestance ti lidé, které jsem poslouchal, neříkali, ale asi nemáme důvod moc pochybovat o tom, že jde právě o Rauma. Takže soud bude zítra.
Snarf už přišel na to, že se u půlelfa neobohatí, a tak se mu začal v rukách škubat, aby byl opět propuštěn na podlahu. Chodec jeho nevyřčenému přání vyhoví a když se znovu narovná, jeho tvář svědčí o velkých starostech.
Soudcem bude Nodamír. Sotva to jméno vysloví, Jasmína se zhrozí.
Ty už jsi o něm slyšela? Zeptá se jí Almandin. Dívka jen pokýve hlavou ze strany na stranu.
Ne, ale rozumím významu jeho jména. Odpoví.
Tak to by mě zajímalo. Pobídne ji chodec, aby mluvila.
Takové jméno je neobvyklé, většinou ho dostávali synové vojevůdců, aby následovali své otce a vedli vojska do vyhraných bitev. Nevím, kdy byla poslední válka... Zastydí se mírně. ...přece jen jsem poznala jen život v pohodlí a bezpečí. Ale je opravdu špatné, jestli člověk s takovým předurčením dělá soudce. Nodamír je totiž ten bez srdce a bez svědomí. Vysvětlí dívka.
Tak to by sedělo. Reaguje hned Almandin. Já o něm už slyšel. Je to parchant, který si libuje v trestání, a většinou z toho dělá ještě podívanou pro krvežíznivé davy. Mezi cizinci má tu nejhorší možnou pověst, protože právě na nás bývá opravdu krutě nápaditý. Jestli se dá něčím ovlivnit, tak reakcí davu. A co si budeme povídat, ten tvoří v drtivé většině Orientálci. Možná proto to cizinci odnášejí hůř, než místní trestanci, ačkoliv ani k těm není moc milosrdný. Přesvědčit ho o nevině je těžké a já nevím, zda má Raum v tom směru vůbec šanci.
********************************************
Virgile, zkusíme tu aktivitu trochu postrčit kratšími příspěvky z mé strany. To by mohlo zkrátit ty prodlevy, které sice nikdy neplánuju, ale občas k nim dochází. Uvidíme, co to udělá. Vzdát tu hru určitě nechci

100 6. Srpna 2019 13:51:37

Sandra Divoká

Frugifer & Phaen:

Když modropláštík ztratil nervy a Borna napomenul jak malého hloupého kluka, tak se to válečníkovi ani za mák nelíbilo. Ale přešel to díky zájmu o mapu, kterou na glóbu poskládal. Jenže ani jeden z vás nemínil přistoupit na jeho hru a Phaen ho navíc také důrazně napomenul.
Číst, číst a zase jenom číst! Chytráci, skutečný život není v knihách ale venku! Uleví si nahlas naštvaný válečník. Děláte, že víte všechno a že se můžete povyšovat nad námi, kteří podle vás máme ošuntělé hadry a neumíme číst. Ale něco vám řeknu, mně se pod nohy žádná parádní róba nezamotá, až budu muset utíkat bahnem před skupinou po zuby ozbrojených skřetů. A ani si nenaseru do gatí, když mě někdo přepadne mezi barákama nějakého všivého města. Vezmu meč a vyřeším to. Rychle a bez zbytečných keců, protože přesně o tom to celé je. Poučuje s nefalšovaným nadšením pro věc.
Skončils? Zeptá se ho chladně modropláštík, aby dal svou mrzutostí dostatečně najevo, že na nikoho Bornův proslov dojem neudělá.
Ne, neskončil! Ohradí se. Zatímco vám proklouzne život mezi prsty, a vy si o tom budete tak maximálně jen číst, já ten svůj příběh prožiju a pěkně si ho užiju. Vypiju tolik medoviny a vína, co jste neviděli, a pomiluju každou, která neuteče. Za třicet let se budu smát tomu, jak se budou desítky mých vnoučat předhánět v tom, kdo bude nejvíc jako děda Born. Zatímco z vás bude jen popel nebo troska bytosti, která se brzy popelem stane, aniž by po ní zůstalo něco víc.
Modropláštík si jen povzdechne. Nejspíš se Bornovým chováním cítí před vámi zostuzen.
Možná chápete divné věci z knih, ale nepochopili jste život. Je mi vás líto. Skončí svou řeč konečně a otráveně si sedne na podlahu...
Nemá-li ani jeden z vás v úmyslu Bornovi něco říct, zůstane už válečník v klidu. Respektive, po asi dvaceti minutách si udělá pohodlí a na podlaze se rozvalí. Za dalších deset minut usne. Naštěstí nechrápe, takže při studiu již nevyrušuje.

Omlouvám se za něj. Řekne po chvíli blaženého ticha modropláštík vaším směrem. Najal jsem si ho dnes ráno v přístavu jako ochranku. Nevěděl jsem, co je zač, a jak moc cizí mu tohle prostředí bude.
Čas utíká, a ne že by vám vadilo samotné studium, ale je opravdu zvláštní, že se zde za celou dobu nezastavil ani jeden učenec, knihovník a nebo Linteo či Amadeus Bishop, na které tu vlastně čekáte. Když se nad tím zamyslíte, ten klid, který máte, se začíná v tomto ohledu stávat poněkud nepříjemným.

Ať už dále studujete nebo se bavíte nějak mezi sebou, žádná povolaná osoba opravdu dlouho nepřichází, a na vás už začíná doléhat nejen únava, ale i další běžné potřeby, jako je třeba žízeň a hlad. Spokojený je nejspíše jen Born, který stále pokojně spí na studené podlaze.
Úplně jsem zapomněl na čas. Pronese do pléna modropláštík. Evidentně vás všechny trápí alespoň částečně totéž. Nějak nemám odhad jak dlouho nás tu nechali. Zvláštní, čekal bych, že už sem za tu dobu někdo přijde tak třikrát. Prohodí nahlas. Jsem tu poprvé, třeba je to normální. Je to normální? Podívá se na vás s upřímně tázavým výrazem. Asi mu připadáte jako někdo, kdo sem chodí běžně.

Po chvíli zcela přirozeného dohadování na téma, co se děje, že vás tu nechali knihovníci samotné, se otevřou dveře do místnosti. Chodba za nimi je temná bez světel a hlavně v ní vůbec nikdo nestojí. Vypadá to jakoby se ty dveře otevřely samy jen tak...

Tak tohle je opravdu divné. Prohlásí znepokojeně modropláštík a jde vzbudit Borna. Z chodby se mezitím vzdáleně začíná ozývat něco, co připomíná tahání řetězu po zemi. Protože se to pomalu přibližuje, nejspíš brzy zjistíte, co to je, pokud zůstanete na svých místech.

*********************
Pokud chcete nějak konverzovat s Bornem, s modropláštíkem nebo mezi sebou, v kterékoliv části popsané situace tak to prosím zakomponujte do svého příspěvků. Nechci vám ubírat možnost to dělat, a taky je to pro děj přirozenější, než abyste byli neustále jen svědky rozpravy CP

Místnost, kde se nacházíte přibližně už znáte, dá se schovat za glóby a skříňky s mechanismy, za sloupy a dá se po schůdkách vyjít nahoru na galerii s dalšími knihami, kde jsou i další dveře ven. Samozřejmě v místnostech jako je tato se přímo nabízí i možnost existence nějaké tajné chodby skryté za regály apod.

99 3. Srpna 2019 10:53:45

Virgil

e, že bych čekal změnu, ale v pondělí odjíždím na Fallout, tak tu od 5.8. do 11.8. vůbec nebudu - pokud by se to tady nečekaně rozjelo, tak jen pero pořádek hlásím příští týden neaktivnost...

98 18. Července 2019 14:43:47

Virgil

mlouvám se předem, nebaví se pořád frfňat, ale nešla by TROCHU zvýšit aktivita? Přeci jen, zvládnout od dubna, kdy končil Velký bratr, 2 - byť opravdu dlouhé - příspěvky, mi přijde docela mizerné tempo...
(I když si je rozdělim na ty části, na které ve výsledku nešlo moc dobře reagovat, je to pořád v průměru 1 příspěvek na měsíc

)
Díky...

97 11. Července 2019 00:20:52

Phaen

Hm? "Podstata magnergie v jej používateľoch nie je doposiaľ známa. Najbližšie teórie predpokladajú sústredenie nejakej energie, ale nie je vôbec jasné, či sa jedná o tú istú energiu, ktorú využívajú alchymisti, alebo o úplne inú." To je odstavec v knihe, ktorý tak uchvátil moju pozornosť. Nie je dôležité to, že nikto nevie zodpovedať otázku, ktorá ma zaujíma. Takže nie všetci Orientálci veria, že všetká mágia pochádza od ich boha, prejde mi mysľou, spomínajúc na nedávnu príhodu s jedným strážnym. Môj cieľ, zistiť, čím sa kúzelníci líšia od bežných ľudí a neľudí a čo je to tá mágia, čo mi koluje v žilách je stále v nedohľadne. Ale to, ako moc sa ten strážny mýlil ma pobavilo.

Hm? Hviezdy, farebné hviezdy. Všade okolo. Len na okamih. Ale všade. To bola krása. Pozerám okolo seba. Zjavne všetci ostatní prítomní nevedia, čo sa vlastne stalo. Jedine ten tĺk sa rozplýva nad nejakou mapou. To musel byť on. Nechápem, prečo vôbec takého človeka vpustili do knižnice. Čo tu vlastne robia a čo sa tu deje? Celá situácia ma začína znepokojovať. Čo tu chcú?

Hm? je moja prvá reakcia na otázku. Samozrejme, že neviem, odkiaľ by som mal vedieť, ako vyzerá Orient? Gerdar ešte ako tak, ale kartografia môže byť značne nepresná. Hľadím na Borna a rozmýšľam nad odpoveďou. Najradšej by som ho poslal niekam preč z miestnosti, nech sa stratí v chodbách v knižnici, ale to by mi Moneo asi veľmi nepoďakoval. Neviem či je to Orient. A prosím, pre vaše dobro, prestaňte sa tu zabávať s vecami, ktorým nerozumiete. Môžete byť rád, že vám ten glóbus nič nespravil. V tejto knižnici je nespočetne vecí, ktoré vedia človeku ublížiť. A nespočetne ľudí, ktorý nevedia rozoznať sny od reality, ktorí sa zbláznili, prišli o rozum len kvôli tomu, čo tu videli. Ako napríklad Rukh. Až teraz si uvedomím, že hlas stále stupňujem, že hovorím hlasnejšie a hlasnejšie. A preto, pre dobro nás všetkých a najmä vaše si prosím sadnite niekam a nič nerobte. Dopoviem a očakávam mužovu reakciu. Uvedomujem si, že som to asi trochu prehnal, ale skutočne sme všetci mohli skončiť ako Rukh, pomätení niekde v celách. Mám pocit, ako keby som očami šľahal blesky, našťastie len ako keby a aj dúfam, že to ostane len pri tom hypotetickom ako.

*********************
Prepáčte, ale nevšimol som si, že už tam je aj odpis pre mňa a trochu som aj zabudol kontrolovať quest.

96 9. Července 2019 12:06:13

Virgil

Bylo to zvláštní, dám dívce za pravdu, taky se mi dlouho nestalo, abych usnul při vyprávění. Navíc při takovém, co mi má poskytnout vodítka a odpovědi... Stále jsem na sebe naštvaný, ale zároveň se utěšuju, že v samotném závěru už nešlo o nic důležitého - alespoň ne pro mě. Nadšeně se na ní zahledím v očekávání, že potvrdí má očekávání, ale místo toho se dostaví zklamání a opětovné uvědomění si, jak jsou naše kultury jiné. Pragmatičnost a logika zde hrají jen malou roli, jak se záhy dozvím, neboť to důležité nebyl příběh samotný, ale podle všeho jen paralela jmen.

Zdejší bůh je opravdu divný... chápu že lidé mají dáno něco do vínku, ale nést v sobě vlastnosti kvůli jménu a nemoci s nimi nic dělat? Však pak musí být všichni předvídatelní... Nakonec mi ale dojde, že je to vlastně dobře. Stejně tomu ale tak úplně nevěřím. Vážně mi chceš říct, že o části toho, jaký člověk je rozhodnou rodiče jen tím, že dají jméno? Matně si vzpomenu na mládí, kdy jsem trávil čas v přístavu a ptal se obchodníků a členů karavan na jejich cesty, zážitky, i jména. Jeden z nich mi odpověděl docela stroze, avšak přesně. Kluku, tady jsi v Ylithu, jména tu hovno znamenaj... To však neznamená, že to tak je všude.

Tiše poslouchám Jasmínu a její teorie a pak vypočítávám na prstech. Jasmína - jako květina na hladině, Faten - jako mistryně příběhů, zápletek, poutající pozornost kdykoli se ji zachce. Mahera - šikovná, proplétající se pletichami jako list ve větru, vidící i za roh. Svůdkyně a její manžel se svými zásadami a vědomím vlastního směru... Ano, je možné že by to fungovalo. Stejně se mi ale nechce svěřit Raumův život jen do teorie o jménu soudce. Únos však nejspíš nepadá v úvahu a s úplatkem na nesprávném místě bych mohl situaci více zkomplikovat, než usnadnit. Každopádně jméno mi může pomoci v rozhodování.

Dveře domku se otevřou a než spatříme Almandina, jdoucího z jistě náročné výpravy za informacemi, Snarf ztropí scénu. Nakonec, když pozná našeho hostitele se uklidní a se sebejistotou a pánovitostí sobě vlastní zakníkne a dožaduje se pozornosti. Díky němu a zdejší spiklenkyni je ve hře další propustka. Jen nevím, zda nám pomůže...Almandinovi po tomto všem musí jedna zbýt. A jednu bych mohl použít při přesunu zajatce na místo, odkud by se ztratil. I Almandin se podiví nad symbolikou jmen a já, pln očekávání navážu. Také jsem to netušil - zajímá mě ale - nezjistil jsi náhodou kde Rauma drží, kde proběhne soud a kdo bude soudcem? Tyto tři jednoduché otázky nejspíš rozhodnou o vše, co se v následujících hodinách semele - a já si stále nejsem jistý takřka ničím...

94 4. Července 2019 13:01:42

Sandra Divoká

Virgil:

Jasmína poslouchá, co říkáš, a přitom si sama snaží utřídit své myšlenky. Možná, že se jí podařilo posbírat i jiné střípky příběhu, které by dohromady s těmi tvými, mohly nabídnout nějaké řešení.
Usnula jsem. Řekne trochu omluvným tónem a upře na tebe své velké zelené oči. Vůbec si nepamatuju, jak ten příběh skončil. Dodá a podívá se k oknu, za nímž už viditelně padá tma.
Ona vyprávěla takovým strašně zvláštním podmanivým způsobem... hlesne Jasmína spíš pro sebe. ...ale řekla něco, co může pomoci. Něco, co sice mohlo být součástí zcela vymyšleného příběhu, ale přesto jde o hmatatelnou pravdu. Při těch slovech zesílí hlas, protože si něco uvědomila. Zvedne hlavu a zpříma se na tebe podívá. V ten moment v její tváři nečteš žádnou emoci. Náměstí pradlen je skutečné. Oznámí ti prostě a věcně.
A taky jsem si uvědomila jednu věc, která platila vždy, ale nikdy mě nenapadlo jí věnovat důraz. Pokračuje po chvíli. Většina orientských jmen je požehnaných Regnumem. Rodiče je dávají svým dětem, aby je předurčily skvělé budoucnosti. Proto jsou vlastnosti těmto jménům připisované skutečnou součástí daného člověka. Aby ti dokázala jak to myslí, zaujme ladnou pózu, krásně se na tebe usměje a jako při tanci se dvakrát otočí kolem vlastní osy.
Mé jméno je Jasmína, je jako květ jasmínu. Když mi ho rodiče dávali, přáli si, abych byla jemná, krásná, tišící... a i když zdaleka nejsem jenom to, mám to v sobě. Podívá se na tebe a její líbezný úsměv se rázem vytratí. Nevěříš v sílu jména, že? Můj půvab může být jen náhoda. Rozumím, ale poslouchej dál a zamysli se. Faten nám vyprávěla příběh... spletitý, překlápějící se z jednoho do druhého, velmi podmanivý... její jméno se dá vyložit jako okouzlující... a podle mě nejde zdaleka jen o její vyprávění. Jak by mohla v tisíciletém příběhu zmínit skutečné místo, které dnes existuje... jen další náhoda? A co když je v tom příběhu z minulosti kromě něčeho současného také něco z budoucnosti? Dívka lehce rozvášněná svojí teorií pokračuje.
Mahera, černá žena zdejšího pána, která nás sledovala a přislíbila pomoc... její jméno nosí ti, jimž je vštípena šikovnost. A pak další jména z příběhu. Mellina znamená svůdná, to vysvětlení snad nepotřebuje. Muhtadi, její manžel, zase dostal jméno, aby byl doslova správně vedený. Proto se tak oháněl zákonem. Jasmína rozhodí rukama, jakože teď už by to mělo být jasné... Stačí znát jméno soudce, a máme klíč k tomu, jak s ním jednat. Jestli ho půjde uplatit nebo s ním promluvit nebo mu věřit bez zásahu, že bude spravedlivější než necitelné zákony.
V tu chvíli se otevřou dveře zahradního domku do nichž vstoupí Almandin.
Neřekl jsem vstupte! Zapiští Snarf a seskočí na podlahu. Skoro to vypadá, že běží k půlelfovi, aby mu vyhuboval. Ale komičnost té chvíle zůstane upozaděna za vážností současné situace.
Ahá to jsi ty. Donesl jsi mi oříšky? Zaňuňá něco zlatá opička, když pochopí, že muže, který přišel, už zná.
Omlouvám se, že jsem se zdržel. Řekne hned po gestu pozdravu chodec. Nebylo to jednoduché, ale sehnal jsem další propustku. Respektive Mahera se mnou šla ven, aby si jménem svého manžela Emrana vyžádala propustku pro cizince ve svých službách. Tím nejspíše myslel sebe.Máme štěstí, že má zdejší pán tak vážené jméno.
Jasmína se zlehka uculí a jen pronese tvým směrem: To znamená postup a úspěch.
Prosím? Zeptá se nechápavě Almandin.
Význam jména muže, díky kterému máme druhou propustku. Odpoví přívětivě. Již má dostatek vody pro svůj mlýn.
Vážně? Ani jsem nevěděl, že ta jména mají nějaké významy.

93 4. Července 2019 10:54:48

Sandra Divoká

************************************
Phaene, odepíšeš do konce týdne, abych vám mohla odepsat?

Nebo se ti na můj poslední příspěvek špatně navazuje a mám to posunout jakože tvoje postava jedná víceméně stejně jako Frugi v posledním odstavci?

|1||2||3||4||5||6||7||8||9|poslední(9)>>