IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Soudce z Orientu

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(14)>>

158 9. Února 2020 13:46:54

Sandra Divoká

Virgil:

Tak hele, to jak tu marním čas zavřený v cele, mě může stát víc než jenom nervy. Nepřijel jsem si do téhle divnozemě číst knížky. Mám se přidat ke karavaně, která potáhne přes poušť až kdo ví kam. Všichni jsou z rizik takové cesty celí vyplesklí, ale já ne. Já se nebojím, a nechám si za to zaplatit celou tu sumu, kterou mi slíbili. Rozvášní se barbar za mřížemi, až tím může přitáhnout veškerou nežádoucí pozornost strážných stále se bavících opodál.
Ale z hromady slíbených zlatých, všech těch krásných děvek a lahodného chlastu nebude nic, když ta karavana vyrazí beze mě, protože tady hniju zavřený za něco, co jsem neudělal! Do psích děvek už! Zanadává už nahlas, a tak se k tobě přižene Behzad.
Všechno v pořádku, efendi? Zeptá se s lehkou starostlivostí a vrhne zamračený pohled na barbara.
On je v pořádku. Zavrčí barbar. To jenom já pořád zpívám tu svou o tom, jak chci ven. Dodá uštěpačně a otočí se k vám oběma zády jakoby na své snahy dovolat se spravedlnosti už opravdu rezignoval.
Ctihodný Muhtadi, ještě počkám se svými druhy na příchod střídající hlídky a poté Vás zase odvedu nahoru. Oznámí ti Behzad, a dává ti tak najevo, že tvůj čas s vězněm se velmi krátí. Poté si položí dlaň na hruď a lehce se ti pokloní hlavou. Pak se otočí a vrátí se za dvojicí strážných.
Když šel kolem mě... mohl jsem ho chytit za hlavu a urvat mu ji. Ozve se do nastalého ticha ve vaší části cely opět barbar. Když se na něj podíváš, tak vidíš, že statný a svalnatý je dost, ale přímo s utržením hlavy nejspíš přehání. To by chtělo sílu gorgony, jak už jsi měl to "štěstí" jednou na vlastní oči vidět. Ale je pravda, že kdyby barbar dokázal chytit hlavu kolemjdoucího nečekaně a šikovně, pak by dotyčnému asi celkem bez problému mohl zlomit vaz.
Záleží ti na tom, který to má spočítané... naivní ale hezké. Začne barbar potichu podbízet svůj plán. Možná bychom si ale navzájem mohli pomoci. Co myslíš, Orientálče? Podívá se ti do očí. Tak jak jsem řekl... až se pro tebe vrátí, tak ho chytnu a urvu mu hlavu. Ty mu vezmeš zbraň a zabiješ ty dva. Pak jim sebereš klíče a otevřeš moji celu i celu toho svého kamaráda. Od té chvíle už mě nebudete zajímat, zbylou cestu ven si zvládnu prosekat sám, takže vy prostě jen utečete. Hotovo. Jasné jako facka a taky tak účinné. Co ty na to?

****************************
Strážní se baví bokem, vězeň zpytující svědomí je i nadále potichu a Raum zatím mlčky naslouchá vašemu rozhovoru.

156 2. Února 2020 20:05:25

Sandra Divoká

Frugifer & Phaen:

Teorií o tom, v jaké situaci se nacházíte, máte více. To vám ale samo o sobě nedává klíč k jejímu řešení. Docela pragmaticky se proto rozhodujete rozdělit si úkoly, aby byl každý něčím užitečný. Tím roste šance, že se tak dokážete z podivné scény, ve které se nacházíte, svépomocí dostat.
Zatímco se Frugifer soustředí na prohledávání glóbů a mechanických přístrojů, Tarek a Born se vrhnou ke knihám. Phaen, lehce rozmrzelý, že odhalení šifry žádnou pevně uchopitelnou informaci nepřineslo, zamíří ke schůdkům do patra. Svou pozornost přitom věnuje především tomu směru, který většinu ostatních nikdy moc nezajímá. Aneb jak zní jedno z příslovích, jimž se řídí hobgobliní strůjci pastí: "Nikdo se nedívá nahoru." Phaen se tedy svou pomalou cestou do ochozu v patře zabývá především freskou na stropě.

Během toho, co může Phaen bez nějakého užitečného odhalení obdivovat mistrné vyvedení malby, dochází Frugifer k překvapivému objevu kolem ne jednoho, ale všech glóbů, přístrojů a vlastně celé místnosti. Když se totiž snaží soustředit na přítomnost magenergie, zjišťuje, že není schopen rozlišit její přítomnost a nepřítomnost. Není to ale totéž, jako kdyby aktivní magenergii jen přehlédl, protože jí bylo v nějakém předmětu málo. Tady v místnosti je zcela popřen rozdíl mezi podlahou, policemi s knihami, předměty uprostřed a vším dalším neživím, na co lze jen pohlédnout. Naopak se dá říct, že to, co elf vidí, je jen jakési velmi jemné skoro až kouřové fialové vlnění ve vzduchu. Je to pohyblivé, rukou neuchopitelné, mávnutím rozptýlitelné, ale stejně se to vždy velmi rychle vrátí do jakéhosi svého monotónního rytmu vlnění. Jako kdyby to byl vzduch, který je vidět. Nebo všudypřítomné paprsky světla, které se svým pomalým tempem ladně pravidelně kroutí. Něco takového elf dosud neviděl. Jakmile se na hledání magenergie přestane soustředit, toto jemné fialové spektrum se utlumí až do ztracena. Při opětovném soustředění je možné ho zase spatřit. Ale to platí pouze a jedině pro theurgovy oči.
Pomyslnou korunu těmto podivnostem pak nasadí pokus, pohladit, pohnout či se jinak dotknout některého z glóbů nebo přístrojů. Frugiferova ruka jimi totiž vždy projde skrz, jakoby by byly pouhou iluzí, která ve skutečnosti fyzicky neexistuje.
Oproti tomu když se Tarek a Born snaží objevit cokoliv mezi knihami, tak nemají sebemenší problém s tím se jich dotknout, vytahovat je a zase vracet do regálů, listovat jimi či jakkoliv jinak s nimi manipulovat. Police s knihami jsou tu stejně skutečné jako jste vy, na rozdíl od všech těch roztodivných koulí, skládaček, vitrínek a mechanismů vystavených uprostřed místnosti.

Phaen, nyní již z ochozu v patře místnosti, může svobodně hýbat se všemi knihami kolem, může si prohlížet uměleckou výzdobu stropu, zábradlí i dláždění na podlaze dole pod sebou. Má také výborný výhled na vše, co se děje dole pod ním.
Díky tomu si může všimnout, jak elf případně máchá rukou ve vzduchu, jakoby se snažil chytit něco, co není vidět. Stejně tak potom může sledovat, jak nehmotnými se staly předměty postavené uprostřed místnosti. Na vlastní dotyk se pak může přesvědčit, že on sám s knihami manipulovat může, a taktéž vidí, jak s nimi normálně zacházejí i modropláštík s válečníkem.
A je to právě i Phaen, kdo si jako první všimne, že na polici z temné mezery, která zůstala po vyjmutí jedné z tlustých bichlí, vylezl asi půlsáhový nestvůrně pokřivený škorpion.
Tarek, Born ani Frugifer si tohoto tvora zatím nevšimli. Phaen ale vidí, jak si je ta podivná a relativně malá kreatura prohlíží. Možná zaleze zpět do zadní části police a schová se na své původní místo ve tmě za knihami. Ale taky je možné, že místo toho seskočí na zem a vrhne se proti nohám tvých společníků. Nejblíže by to měl k Tarekovi.

155 22. Ledna 2020 23:46:01

Sandra Divoká

******************
Ahoj, nastoupila jsem do nové práce, a tak mám kolem toho spoustu vyřizování. Předpokládám ale, že do několika dnů napíšu příspěvky a pak navážeme na přibližné týdenní tempo jako před svátky

154 18. Prosince 2019 12:08:58

Virgil

aum se přeci jen vytrhne z letargie a ačkoliv v prvních chvílích myslí, že opravdu mluví s bratrem zabitého, při pohledu na mě mu dojde, co se děje. Nedojde to však jeho spoluvězni, který je očividně zvědavý a sám tak odpoví na jednu z mých otázek. Když začne téměř neznatelně zvyšovat hlas, chtě nechtě mu musím něco říci.

Spravedlnost je jen pojem..., zavrčím a zlehka se pootočím na barbara, tak že stojím profilem. Za to že nemáš propustku se ti nic nestane. Kdybys ji měl, znamenalo by to, že pracuješ u místního a máš záštitu. Když jí nemáš jsi jen cizák - a jak říkáš, nic se u tebe nenašlo, takže brzy půjdeš po svých - což se o něm říct nedá, hodím očima po Raumovi. To, že zcela nepokrytě lžu je jedna věc, ale pro barbara zde nejsem. Že mu pomůžu bych zvažoval teprve ve chvíli, kdyby nějak mohl přispět k útěku. Nakonec, takový hromadný útěk... představím si, jak svůj paklíč náhodou upustím nedaleko jeho cely, jak ho použije a jak se vrhá na stráže...a myšlenku ihned zapudím, protože by to stále byl neozbrojený barbar, proti minimálně čtyřem ozbrojencům.

Od vedle zaslechnu strážné, jak rozebírají mou a Raumovu situaci. To by byla taky cesta - donutit je, aby jim "utekl" před Nodamirovou spravedlností do mojí spravedlnosti. Jenže jak toho dosáhnout je dost ošemetné - obyčejní strážní by těžko vysvětlovali, jak se vrah dostal ze zajištěného vězení. Ale při nějakém rozruchu, nebo snad nehodě před přepravou k soudu by se ztratit mohl. Ale stále to není záležitostí obyčejných mužů, stojících na hlídce. Chtělo by to promluvit si s jejich velitelem... Při té představě mi ale zatrne, protože by risk byl podstatně vyšší. Ospalý, nerudný, unavený - může to být výhoda, nebo taky cesta do pekel...
Buď jak buď, stráže volat nehodlám a nezbývá, než počkat co mi řekne Raum, nebo barbar odvedle...
*************
Je to pekelně krátký, takže na bodování nic moc - ale u rozhovorů se toho moc víc vymyslet nedá, když nevím jak se situace vyvine...

153 17. Prosince 2019 20:57:09

Frugifer

ěhem toho, co zkoumám, zda Bornův glóbus se skládačkou náhodou neobsahuje magenergii, se ozve Phaen. Poslouchám jej však na půl ucha a dále se věnuji své činnosti. Zdá se, že se mu podařilo rozluštit šifru. Ovšem ve chvíli, kdy mne osloví, zvednu hlavu od podivných aparátů a konečně mu věnuji veškerou pozornost. Tak on to opravdu rozluštil. Minulost je změnitelná?
Kývnu hlavou v souhlasu a vyslovím v elfštině ona zašifrovaná slova. „Minulost je změnitelná“.

Posléze na chvíli zapřemýšlím nad obsahem slov. Jestli mi to dává nějaký význam? V tu ránu se mi vybaví zlomek vize, kterak mi Okřídlený ukazoval sféry. V jednu chvíli jsem viděl mou matku v podobě zářivě modrého přízraku, který se nade mnou sklonil a zašeptal do ucha. Cože to tenkrát říkala? „Až budeš připraven, přijď ke mně a společně můžeme změnit minulost“. Ano, opravdu řekla změnit minulost. Moc jsem tomu tehdy nevěnoval pozornost, bylo toho na mě moc, ale než se rozplynula a já se objevil v další sféře, stačila říct ještě něco. „…vyřkni mé jméno. Móbael.“

Otevřu oči a uvědomím si, že jsem se nechal pohltit myšlenkami více, než jsem chtěl. „Asi vím, oč se jedná. Při svém setkání s…to je jedno…jsem zaslechl něco podobného. Pravděpodobně se jedná o velmi mocnou stránku theurgie. Již od dávných časů se mnoho alchymistů-specialistů snaží skrze sféry změnit minulost. Čistě teoreticky to možné je, já to vím, jen to nemohu podložit, ale dosud neznám nikoho, komu by se něco podobného podařilo. Ono není sranda zahrávat si s minulostí, potažmo časem.“ Při zmínce o čase se mi vybaví tvář elfa Arise Muntasira, zabývajícího se časoprostorovou magií, kterého jsem zde potkal. Kdyby tu byl s námi, jistě by měl k nynější situaci co říct. „Komunikace s tak vysokou a mocnou sférou, která je navíc tak málo prozkoumána, vyžaduje opravdu velké soustředění, kdy stačí trocha nepozornosti a může to mít fatální následky. Tenhle pergamen by mohl být důkaz, že se to někomu podařilo. Navíc, když si ten někdo dal práci jej zašifrovat“ začínám se lehce chvět, když si uvědomím, že v rukou možná držím poklad. Tedy takový poklad, který dokážu ocenit pravděpodobně jen já. A na těch dalších papírech by mohl být postup, jak na to. Ještě si je musím prohlédnout.

„Jen mi tedy prozatím uniká spojitost se situací, ve které jsme se ocitli.“ Zkusím však udělat ještě jednu věc, respektive věci dvě. Nečekám, že se stane něco výjimečného, ale pokud jsme mimo náš svět, možné je všechno.
Zavřu oči a vyslovím její jméno, přesně tak, jak mi to onehdy prozradila. „Móbael.“ Pokud nepocítím nic zvláštního, dotknu se ještě levé lopatky, kterou mám vyzdobenou křídlem Okřídleného. Třeba mi ještě znovu můžeš ukázat ony vize týkající se sfér. Nebo mi třeba můžeš ukázat, kde jsme se to ocitli.

Pokud se ani nyní nic nestane, smutně pohlédnu na ostatní a s pokrčenými rameny se věnuji své původní činnosti, tedy zkoumání magenergie u zbytku přístrojů.

***************
Tímto reaguji na Phaena a zároveň upravuji svůj předchozí příspěvek.
Nevím, jak to vychází časově, ale pochopil jsem to tak, že Phaen na mě promluvil v době, kdy jsem již zkoumal (napsal jsem to tak, že jsem se akorát zabýval prvním glóbem). Pokud jsem toho stihl víc, či jsem nestihl ani ten glóbus, nechám na tobě.
Každopádně pokud se nestane něco neočekávaného, budu pokračovat s Viděním magenergie u zbytku přístrojů.

151 16. Prosince 2019 23:52:05

Phaen

Minulosť je zmeniteľná, odpoviem na Tarekovu otázku, potom ako skúsim posun abecedy. To je ale blbosť. Poriadna posraná blbosť. Že som ja vôl vôbec trávil čas lúštením takej primitívnej a hlúpej šifry. Opriem si hlavu do dlaní, tak, že mi dlane zakrývajú oči ale nie ústa a lakte mám na stole. Ten text má zmysel, je to šifra a jej riešením je veta: minulosť je zmeniteľná. Čo som vôbec čakal? Recept na krysu z inej sféry? Ako ten obrazný topiaci sa človek sa aj ja chytám pomyselného posledného stebla: Pán Frugifer, otočím hlavu na elfa ktorý si prezerá prístroje v miestnosti, prosím vás, ako sa povie minulosť je zmeniteľná po elfsky? Dáva vám to nejaký význam? Ak sa Frugifer rozhodne vysloviť vetu po elfsky, tak trochu čakám, či sa proste niečo nestane. Nakoniec, stále to môže byť nejaká formulka, ktorá nás magicky vyslobodí z našej situácie; dopredu som ale skeptický a celá táto moja úvaha je založená viac na zbožnom prianí než na skutočnom očakávaní. Celé naše snaženie o vyriešenie situácie je absolútne bezcieľne. Len sa snažíme robiť náhodné kroky, aby sme sa dostali von z tejto miestnosti a späť tam, kde sme boli predtým. Čím viac na mňa situácia a nezmyselnosť šifry dolieha, tým čiernejšie začínajú byť moje myšlienky. Spamätaj sa. Nech sa stalo čokoľvek, bedákanie je posledné, čo by túto situáciu vyriešilo. Namiesto toho musíme prehľadať miestnosť. A keď to nepomôže, tak vyrazíme do chodby za tvorom. Z kníh spravíme fakle a prebijeme sa odtiaľto von, nech je to von už kdekoľvek. Hlava mi duní a stále čakám, čo sa stane, ale rovnako ako ostatní, aj ja sa musím rozhýbať a začať robiť aspoň niečo. Pozriem sa na Borna, ktorý nás asi do tohoto celého dostal. Inak, kto vlastne by si nosil ochranu do knižnice? Pri vstupe bolo strážnych viac než dosť, tak prečo nenechať Borna vonku? Napadajú mi len dve riešenia a to že buď si Tarek neuvedomil, že môže nechať Borna sedieť vonku, alebo mal pocit, že bude potrebovať ochranku ru vnútri. Ale tá prvá nedáva zmysel, pretože musel za Borna zaplatiť vstupné a vtedy by si to snáď uvedomil. Takže možnosť dva, Tarek potreboval Borna priamo tu v knižnici na ochranu pred miestnymi strážami. Tento variant by samozrejme dával zmysel ak by ten tvor, čo tu bol skutočne chcel chrániť knižnicu, ale okrem jeho hrôzostrašného vzhľadu skutočne nevyzeral ako súčasť bezpečnosti knižnice. Nech je to akokoľvek, na Terakovi je niečo podozrivé a preto mu asi netreba bezhlavo veriť.

Ak nikto nepovie iný návrh a nič iné sa nestane, tak tiež začnem prehľadávať miestnosť. Namiesto ale na knižnice sa zameriam na strop a na to, čo je and nami. Samozrejme ako prvé by mi potešilo okno, ale v tejto miestnosti by okno nemalo byť. Okrem toho skôr hľadám akékoľvek prechody, alebo komíny. Moje kroky potom smerujú na vyššie poschodie nad nami, kde sa porozhliadnem a snažím sa nájsť čokoľvek, čo by nám mohlo byť užitočné. A popri tom sa pozerám, čo robia moji spoločníci, najmä čo robí Tarek. Snažím sa ale pozerať prirodzene, aby to nevyzeralo moc zvláštne.

150 16. Prosince 2019 20:01:18

Frugifer

orn nám svou odpovědí příliš nepomůže a ani zběžná prohlídka všech dostupných zařízení, tedy glóbů, hodin či skládaček nevedla k žádnému výsledku. To se dalo čekat, že to nebude tak jednoduché. Asi bude muset jít opatrnost stranou. Jakmile obejdu celou místnost dokola, opět stanu u Tareka s Bornem, kteří působí bezradně. Ani já na tom nejsem o mnoho lépe. Snad se mu podaří šifru rozluštit. Pohlédnu na Phaena, který mezitím usedl na své oblíbené místo a začal luštit text. „Nic jsem, alespoň prozatím, nenašel.“ Podotknu rozmrzele.

Svraštím čelo, promnu si bradu a snažím se usilovně přemýšlet. Žel, má mysl po náročné výrobě hole vypovídá službu a mi se nedaří logicky uvažovat. Navíc stále koutkem oka sleduji dveře, zda se v nich opět neobjeví ta obrovská příšera s klecí. Rovněž uši mám napnuté, ale řinčení řetězů naštěstí neslyším. Při vzpomínce na toho tvora se ještě oklepu hrůzou.
Tak si to ještě jednou zopakujme. Po výrobě hole mě Abdul Latif zanechal v této místnosti, abych zde vyčkal příchodu Amadea Bishopa. Proč zrovna v téhle místnosti? Je to jen náhoda anebo se vše vědělo a tohle je nějaká „hra“ knihovníků? Sakra soustřeď se a nemysli na hlouposti. Zakroutím hlavou ve snaze zaplašit šílenou myšlenku. I když tomu nevěřím, úplně ze zřetele tuhle variantu nevypouštím. Ono to mohlo být i nechtěně. Třeba jen někdo něco „zvoral“. No, rekapitulujme dále. Až do menšího konfliktu s Bornem se zde nedělo nic zajímavého. Kromě toho, že zde nepřišel nikdo další. Mohlo se už tehdy něco stát? Posléze začal Born skládat glóbus a jakmile jej sestavil, viděl jsem hvězdy. Souvisí to však se situací, ve které jsme se ocitli? Těžko říct, ale je to pravděpodobné. Pak se ve tmě ve dveřích objevil ten záhadný tvor s klíckami v rukou a já omdlel. Jakmile jsem probral, bytost byla pryč a zanechala po sobě několik papírů, z nichž dokážeme přečíst pouze jeden, který je dokonce napsán v elfštině. Proč zrovna elfsky? A jakým písmem je popsán zbytek pergamenů? A co znamenají ta nesrozumitelná písmena? Je nám to v tuto chvíli vůbec k něčemu? Zatím to vypadá, že ne...

Otázek bych měl spoustu, ale odpovědi žádné. Věděl bych o někom, vlastně o něčem, co by mi mohlo alespoň nějakou informaci odpovědět. Ale stálo by mě to pár hodin úplného klidu a to nevím, zda si mohu dovolit. Kdyby se náhodou vrátil ten tvor a já byl zrovna v transu...brr...
Nicméně nápad, že se spojím se sférou úplně nezavrhuji, nechávám si jej na pozdější dobu, jako poslední možnost. Nyní souhlasím s Phaenem, že by se mohla znovu a důkladněji prohledat celá místnost. A tentokrát se manipulaci s přístroji asi nevyhneme.

Je ale třeba něco dělat, proto se obrátím na Tareka s Bornem. Phaena nechám v klidu luštit šifru. „Nu dobrá. Jak říkal pan Phaen, bude dobré, když prohledáme místnost. Vy dva se můžete zaměřit na regály s knihami, zda třeba za nimi není nějaký tajný průchod. Nevynechejte ani všelijaká zákoutí. Klidně povytahujte podezřele vypadající či objemné knihy. Já si ještě jednou a lépe prohlédnu zde vystavené přístroje“ rukou ukážu do středu místnosti na vystavené glóby a všelijaké skládačky. „Třeba to k ničemu nebude, ale nemůžeme se spoléhat na to, že někdo z knihovníků již sjednává nápravu. Třeba si ještě ani nikdo nevšiml, že je něco špatně a může to trvat několik hodin.“
Taky si toho nemusí všimnout nikdy. Co když je navenek v „normálním“ světě vše v pořádku jen s tím rozdílem, že my jsme prostě zmizeli.

Já tu však nechci hnít navěky, proto se rázným krokem vydávám ke glóbu, u kterého si Born předtím hrál a u kterého to možná všechno začalo. Ještě pořád však vítězí opatrnost, proto si jen glóbus pořádně prohlédnu. Pak ještě jednou obejdu další vystavené věci, počínaje mechanickými hodinami. Tentokrát se ale na věci dívám z jiného úhlu pohledu, z pohledu alchymisty a theurga. Asi to taky k ničemu nebude, ale mohl bych alespoň zjistit, která z těch věciček je magická a která není. Alespoň předtím, než se něčeho dotknu.

*********************
Použitá vlastnost: Vidění magenergie na všechny glóby (nejvíce mě zajímá „ten Bornův“), skládačky, hodiny či další přístroje. (Hádám, že i teď to bude bez výsledku, ale alespoň využiješ kostky

)

149 15. Prosince 2019 17:15:51

Sandra Divoká

Virgil:

Strážní se baví mezi sebou, a tedy nevěnují žádnou pozornost tomu, co říkáš ty. Samozřejmě pokud nezvýšíš hlas nebo nezačneš dělat prudké pohyby.
Zato vězněný barbar z tebe nespouští oči. Kouká na tebe ze své výšky s tázavým a mírně opovrhlivým pohledem.
Ten ti neodpoví. Prohlásí suše, když se pokoušíš na Rauma mluvit. Moc dobře ví, že tady se spravedlnosti nedočká, když zavíráte lidi jen za to, že nejsou zdejší. Kdybych ukradl ten sultánův klenot, tak by ho u mě přece už našli, nebo aspoň peníze, které by mi taková věc hodila. Ale nenašli nic, a stejně mě zavřeli, že nemám propustku nebo co. Rozebírá svůj vlastní případ. Tedy spíše má barbar nutkání si na svou situaci jen stěžovat, než že by věřil, že se takto dovolá propuštění.
Ty se však nevzdáváš a mluvíš na Rauma dál. I když šermíř z Rivie většinu času jen mlčky leží a kouká do stropu, nejspíš řekneš něco, co už nevydrží přejít.
Tak hele... Ohradí se Raum a posadí se. Během toho, co se zvedal do této polohy, ti neuniklo, že lehce zkřivil tvář v bolestivé grimase a chytil se za bok v místech, kde jsi mu léčil jeho ránu. Přes oblečení, mu však žádná nová krev neprosakuje. Nejspíš ho tedy zranění už jen bolí.
... já toho člověka zabít nechtěl... Když vstává, ještě stále se na tebe nepodíval. ... je mi líto jeho smrti... K tomuhle by nejspíš ještě něco dodal, ale to už na tebe pohlédl, poznal tě a ztratil řeč. Je vidět, že se snaží rychle přemýšlet o tom, co jsi mu řekl, a pohlížet na to tentokrát jinak, snad správně.
Alexandře... Zašeptá "tvé" jméno, takže ho ani jeho blízko stojící spoluvězeň nemohl slyšet. ...nevím, co říct... Neskrývá své překvapení. ...jednou jsi mi dal šanci utéct, a teď tu stojíš přede mnou znovu... Neskrývá ani údiv nad tím, co pro něj děláš.
Tak vida, on mluví. Ale není ho nějak slyšet. Zabrblá barbar rýpavě a postupně zlehoulinka navyšoval svůj hlas. Očividně chtěl naznačit, že pokud nebude do rozpravy zasvěcen, tak na ni může upozornit strážné.
Já bych chlapa, co mi zabil bratra, chtěl zabít sám. Zaslechneš útržek hovoru, který mezi sebou tři strážní zrovna vedou.

***********************
Vím, že příspěvek nezodpověděl všechny tvé otázky, ale i to se někdy stává.

Budeš muset vyjednávat, bro.

148 3. Prosince 2019 15:35:15

Virgil

dyž se dobrovolně zbavím druhé zbraně, Behzad pokývne a vydá se směrem ke schodišti. Co se skrývá nahoře nevím, ale směrem dolů se dají čekat - cely. Překvapivě jich zde není nijak moc a kupodivu jsou prázdné, naše kroky však vedou ještě hlouběji. Teprve při pohledu do prázdých cel mi dojde, že jsem ani na okamžik neuvažoval nad tím, že by měl Raum spoluvězně a že si tedy nebudeme moci nerušeně promluvit. Takže první trhlina v jinak brilantním plánu..., zachmuřím se a ukročím více ke zdi, jak mi strážný doporučí. Konečně se objeví první "obydlené" cely a já prokleju svou smůlu, že má Raum spoluvězně u sebe a ne opodál.

Na první pohled je znatelný rozdíl v mentalitě nedobrovolných nájemců - zatímco orientálec tiše sedí a zpytuje svědomí, druhý muž je krajan. Sotva se objeví strážný, pustí se do marného ospravedlňování. Nejraději bych mu odpověděl, že ve vězení jsou vždy všichni nevinní, ale vzhledem k mému převleku by to nebyl příliš chytrý nápad. Projdu okolo něj tedy v tichosti a povýšenosti až na konec chodby. Zatímco první dvě cely jsou oddělené mříží, ta na konci je osamocená - a naprosto bez soukromí. Když mi strážce potvrdí, že jsme na místě, Raum sotva slyšitelně vzdechne, ale jinak nereaguje. Chytré šetřit síly, na rozdíl od toho chlapa vedle...
Než vymyslím, jak upoutat šermířovu pozornost a nevzbudit přitom Behzadovo podezření, ozvou se nám za zády dveře. Z místnosti na kraji chodby vyleze další strážný a ptá dá se s "mým" strážným do řeči. Že by mi ta skopová hlava vedle přeci jen pomohla?, proletí mi hlavou, když se Behzad ode mě oddělí a dá se do řeči se svým kolegou, který je očividně frustrovaný dobou střídání hlídek. Všude je to stejné... Moje štěstí ale vezme za své, když vězeň, který nás tak vřele přivítal, přistoupí k mříži a zírá na mě s ležícím Raumem. Je mi jasné, že cokoliv řeknu nejspíš uslyší i on - a ačkoliv krajan, těžko věřit tomu, že by nezhatil pokus o cokoli, případně že by dobrovolně zůstal zde, zatímco bych se pokoušel dostat Rauma pryč.

Nezbývá než vymyslet, jak upoutat šermířovu pozornost a přitom se nepodřeknout, že ho plánuju dostat ven... i když nemám tušení jak. Strážní se baví mezi sebou a vypočítavají své vězně - a podle všeho tu jsou jen tito tři - místní zlodějíček, a cizák s vrahem. Škoda, že se nedozvím za co tu je ten druhý... Hej ty, nechceš vstát z postele a promluvit si jako muž s mužem? Vsadím se, že jsi nečekal, že by si tě někdo z rodiny našel tak rychle, co? Kurva, víc kostrbatě to vymyslet nešlo? V duchu se modlím k Bolovi, aby Raum poznal můj hlas a narážku na člena rodiny. Sice se známe sotva pár hodin, ale přeci jen, kdo jiný než Gerdařan by se tu dal považovat za rodinu...

Když upoutám pozornost, postavím se tak, abych stál mezi oběma celami a pozorující měl tak co nejmenší šanci zahlédnout, že se známe a pokud možno co nejmenší šanci odposlechnout náš případný hovor. V zájmu maskování dám do dalších vět cosi z afektovanosti, jaký bych čekal u někoho, kdo má radost, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Máš tu pěknou společnost, naznačím rukou směr za svými zády, dá se s nimi aspoň povídat? Jinými slovy, věříš jim, nebo nás nabonzujou při sebemenším podezření? Pěkně si vás tu hlídaji, to abyste jim náhodou do rána nefrnkli co? Nebo je tu snad nějaká šance, jak tě odtud dostat a jen ji nevidím? Slyšel jsem, že tě odsoudí Nodamír, ...nebude soudit, ale odsoudí - s ničím jiným se nedá počítat...tak pokud máš nějaké eso v rukávu, asi bys ho měl použít. Nebo snad máš alespoň nějaké poslední přání? Jakýkoli nápad? Vodítko?

Když se začne strážný vracet, naposledy se kouknu na Rauma se slovy: Být to v mojí moci, dopadne to celé jinak...
********************************
Poslední věta platí jen, pokud by se strážný začal vracet a nachýlil se čas pro opuštění cely... pokud by se rozhovor vyvíjel dál, poslední věta by zatím neplatila...

147 3. Prosince 2019 14:38:55

Sandra Divoká

Sesshuro:

Orient... země, kam se z Gerdaru pluje dlouhé týdny v nepohodlí. Země tvořená nekonečnými pouštěmi a pískovcovými skalami. Země, kde se pod nánosy písku skrývají již dávno zaniklé civilizace. Země, kde životadárné oázy představují naději i největší nebezpečí. Země s velmi zvláštní kulturou, která je někdy tak vzdálená tomu, co platí v Gerdaru. Země se starobylými městskými státy z nichž největší a nejznámější je právě tak zván... Orient.

Loď Chechtavý racek, kterou jsi připlul na tento kontinent, je již dávno zpět na moři. Bohužel její jedinou zastávkou zde nebyl orientský přístav, ale Zátoka Regnumova požehnání - bezpečné místo pro přistání, kde manévry lodí nekomplikuje žádný z rozmarů moře ani počasí. Pokud lodě vezou cenný náklad nebo hodně pasažérů, může se jim vyplatit tato sázka na jistotu více, než přímá cesta do města Orient, kde vzhledem k provozu i častějším rozmarům vln přece jen už nějaké to riziko hrozí.
Zátoka Regnumova požehnání náleží k městu jménem Turoq, které není ani zdaleka tak velké a významné jako Orient, ale je velmi příjemné k žití i obchodování. Na rozdíl od svého slavného souseda, který je kromě jedné strany od moře de facto obklíčen jen smrtonosnou pouští, je Turoq krytý v soutěskách pískovcových skal. Je zde dostatek vodních pramenů, kryt před větrem i nejostřejším sluncem. Dokonce je blízko několik oáz, což městu pomáhá být lákavým cílem na cestách obchodních karavan z nebo do Orientu.
Město samotné je z větší části vytesáno ve skalách, což mu dodává jedinečný osobitý ráz. Nejvyšším představeným města je velkovezír Džawad, který je obecně vnímán jako kladná postava zdejšího dění. Něco jako hodný otec, dobrý hospodář a spravedlivý soudce. I on však, stejně jako drtivá většina obyvatel země, uctívá jediného boha jménem Regnum. V Turoqu tak nejsou jiné chrámy než ty zasvěcené Regnumovi. Věřit v jiné bohy samo o sobě trestné není, ale je vysoce nevhodné uctívat je jakkoliv veřejně.
Co už jsi také zaslechl, tak všichni lidé si zde nejsou rovni. Nejvyšší úcty se zde těší velkovezír Džawad, následován příslušníky šlechty, kterých ale není mnoho, a poté jsou muži se ctí, což jsou rodilí Orientálci. Pak je zde velice zvláštní kasta tzv. jmen, což jsou osoby, které nehledě na svůj původ získali uznání a úctu lidu. Teprve za nimi jsou muži beze cti, kam spadají cizinci a trestanci, a tedy nehledě na své zázemí tam patříš i ty. Za tebou už jsou jen ženy, a úplně na konci otroci.
Ve městě se bez problému domluvíš obecnou řečí, i když ti neunikne, že Orientálci slova vyslovují s odlišným přízvukem a sem tam do toho míchají i nějaký čistě lokální výraz. Například, že mezi sebou se oslovují místo "pane" - "efendi" a zase cizincům říkají místo "pane" - "sáhibe".
Jako platidlo se používají drahé kameny, šperky, protislužby, zboží a nebo i klasické mince, u kterých nezáleží na ražbě, tedy zda jsou místní nebo třeba gerdarské, ale důležitá je ryzost materiálu. I zde platí, že zlaťák má vyšší hodnotu než stříbrňák, a teprve po nich jsou ceněny měďáky.

Nyní se procházíš městem vytesaným ve skalách a jsi sám svým osudem. Kam chceš, aby zamířily tvé kroky?

*******************************
Čekám, že mi ve svém úvodním příspěvku napíšeš, jak jsi slíbil, co tě sem přivedlo a něco blíže ke své postavě

Co se týče směru, kam jdeš, stačí mi na závěr napsat něco ve stylu, že chceš do nejbližší hospody, krámu s nějakým zbožím, ke karavaně, promluvit s někým apod.

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(14)>>