IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Soudce z Orientu

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5|poslední(5)>>

58 23. Srpna 2018 13:08:12

Virgil

************
Píšu sem už jen tak pro klidné svědomí...
zítra odjíždim na dovolenou, objevim se až v září.. budu pak sice v práci dohánět nějaké resty, ale čas na přečtení / odpis si najdu..pokud bude na co reagovat

57 26. Července 2018 13:15:47

Virgil

*****************************
Mno, půlka července je pryč a zatím nic..
Tak jen přidám info o sobě - příští týden ještě budu na netu (tedy budu moci odepsat, i když to bude na krev), ale od 6.8. do 12.8. jsem offline... a pak od 24.8. do 2.9. taky - takže v těchto termínech rozhodně odepisovat nebudu (teda, ne že by to nějak hořelo, jen sděluju termíny kdy budu mimo...)

56 4. Června 2018 11:59:49

Frugifer

**********************
Popravdě řečeno poslední měsíc jsem toho měl také dost a tahle pauza mi přišla vhod.
Jelikož mě příběh a prostředí Orientu baví (pravda, moc jsem toho neodehrál, ale už předchozí příběh mě bavil číst), rád bych quest dohrál až do konce. Mám velkou trpělivost (můj první quest se vlekl přes tři roky) a jsem tedy ochoten počkat. A jak říkáš, byla by škoda quest rozpustit (z pohledu PJe vím, že je škoda rozpustit jakýkoliv quest).

54 4. Června 2018 07:38:06

Virgil

****************
Do půlky července... takže další měsíc, měsíc a půl... na druhou stranu, pokud mám čekat 3 měsíce, nebo 4 a kus už nehraje roli.. počkám si, Q prostě chci dokončit, ale se zkušenostmi z dřívějších prodlev jsem spíš unavenej, než plnej pochopení... držím palce s muzikálem a dalším projektem.
Tak snad je to poslední velkej zásek a nečekají nás do konce další dva, tři...

53 4. Června 2018 00:17:01

Sandra Divoká

*************************
Omlouvám se za to čekání, taky mi to už dost vadí. Vlivem nějakých okolností v reálném životě teď nemám čas se tomu pořádně pověnovat. Prostředí Orientu i připravený příběh mě velmi baví, a moc ráda bych navázala na naši hru pravidelným a lepším tempem. Potřebovala bych ale, jestli byste byli ochotní mi vydržet ještě do půlky července, protože pak mi odpadne poměrně dost velká zátěž. Upřímně, jaký máte názor? Přišla by mi škoda to rozpustit.

52 14. Května 2018 12:23:25

Virgil

**************************
Ahoj, nechci prudit, ale chystají se odpisy? Taky jsem toho měl docela dost, ale přeci jen 7 týdnů je docela dlouho...(a to počítám svůj odpis, poslední PJ odpis přes 9 týdnů :/ )

51 27. Března 2018 11:05:46

Virgil

asmíninu poznámku beru spíše jen jako ulehčení situace. On asi ne, ale třeba by se našli jiní, co by rádi pomohli strážím... budeme se držet původního plánu. pronesu ve stejném duchu, jako ona. Dvotky jsou tu větší i menší, ale v drtivé většině vypadají používaně. V nějakých vidíme nějaké zboží pod plachtami, jinde jsou vyrovnané proutěné koše, dále zase odstavený vozík. Nikde se však nenabízí zavřené skladiště, kam by šel pod hromadu látek schovat spoutaný muž. Inu, člověk nemůže mít všechno...

Alespoň že je tu méně lidí, než jsem čekal... Uličky jsou klidní, tu a tam sedí u stěny trhovci s ovocem, kořením, či květinami. Žádná čtvrť, kde by vládl průmysl a tudíž velké obchody a tržiště. Většina lidí, co se tu vyskytuje jsou ženy, případně služební shánějící něco k jídlu ať pro své blízké, nebo své zaměstnavatele. Docela mezi nimi zapadáme - bohatá slečna, následovaná poníženým sloužícím, který nezasluhuje pozornost. Kdykoli se mohu odtrhnout a přejít do role žebráka, zatímco Jasmína stále nebude budit pozornost, protože zdejší čtvrť je bezpečná i pro samotnou dámu. Ideální místo... jen ještě narazit na vhodnou příležitost. Moje představy, že zde tržnice nejsou je však záhy smeteno - náhoda, či denní doba chce však tomu, že stánků je zde více, než lidí a není tak problém se obratně proplétat, případně postávat u stánků, aniž by nám kdokoli věnoval přílišnou pozornost.

V ulici před námi se objeví muž, v černé zbroji s půlměsícem na hrudi - zdejší strážní mají vcelku jasné stejnokroje. Oba jsme rázem napjatí, na oko se však nic nemění. Po chvíli nenápadného sledování je jasné, že tento muž se stane naší obětí. Kývnu na srozuměnou, že jsem slyšel a pomalu se vydám ke zmíněnému místu. Jasmína sama tak zůstává u stánku s květinami, u kterého se dává do řeči s obchodnicí. Co máš sakra za lubem? hlavou mi proběhne několik možností, od ztropení scény, že trhovkyně má šílené ceny a poštvání strážného, až k hraní pouliční holky, co bude svádět samotného strážného... nakonec jsem sám zvědav, jak muže naláká do opuštěné uličky a jen se modlím, aby to nebyl jeden z těch přehnaně čestných a informovaných, co by ji mohl poznat i přes změnu oděvu a výrazné líčení.

Dojdu k označenému dvorku a rychle očima zhodnotím lepší naděje na utajení. Pokud má vozík plná, velká kola, snad by se šlo schovat za ním a ve správnou chvíli nenápadně ochromit strážného. Nebo je lepší, zastavit se u nějakého stánku na ulici a hrát nerozhodného služebného a až Jasmína se strážným vejdou na dvorek, nenápadně vklouznout za nimi a několika rychlými pohyby ho zpacifikovat...
**************
Maskování nechám opravdu dle situace - nechci být šťoura, ale tolik informací o okolí nemám a sám bych se řídil intuicí - co má větší naději na úspěch - tohle se prokalkulovat nedá...
Každopádně nebudu sedět jak žebrák před vchodem na dvůr, to by bylo nenápadný jak člověk stojící za závěsem...

50 26. Března 2018 13:18:34

Frugifer

oté, co mistru Bishopovi vysvětlím důvod, proč bych chtěl vlastnit mocnou elementální hůl podobnou té jeho, se kousek od nás pohne zeď. I když jsem něco podobného očekával, mistr Bishop by určitě zbůhdarma do zdi neklepal, přesto sebou trhnu překvapením. Chlapče, měl by sis zvykat. Teď a pak obzvláště s holí v rukou se budeš pohybovat po podobných místech, jako je tahle knihovna nebo prastarý chrám Okřídleného. Už to nebude jako dřív honit se bezcílně po lesích, abys nakonec padl do léčky jednoho zloducha. Už se nebudeš bezcílně toulat světem, abys pak v jedné putyce nevědomky jedl pochybné maso. Ne, počínaje dneškem bude všechno jiné.
Lehce potřesu hlavou, abych zaplašil myšlenky z mých minulých cest, především pak onu krásnou vražednici, která se mi čas od času vkrádá do snů. I když mi výprava na Vysoké schody v tomto ohledu dost pomohla, tvář té ženy nikdy nezapomenu. Nicméně zde v Orientu, snad je to tím novým prostředím, je má mysl překvapivě klidná. To jen dnes mě ovládla nervozita, ale pevně věřím, že jakmile s prací započnu, vše se znovu vrátí do normálu.

Stěna zmizí kdesi pryč a já mohu pozorovat, jak z nově vzniklého průchodu vyšel snědý muž v modrém hábitu, odhadem o něco vyšší, než jsem já. To jistě, jak že to mistr říkal? Abdul…no nevím, já si ty jejich jména prostě nezapamatuju.
Muž se nejprve omluví a posléze spolu s mistrem pobaveně prohodí pár slov. Atmosféra nyní působí dosti uvolněně, což se projeví i na mě. Nervozita už není tak velká, jako ráno. Následně nás mistr Bishop s Abdulem Latifem představí. Když však Bishop popisuje mé schopnosti, sklopím zrak k zemi. Sice mě těší, jaké o mě má mistr mínění, ale já jsem spíše skromný člověk a vím, že je stále, co se učit. Takhle jste to říkat nemusel. Teď si opravdu nemohu dovolit nic zbabrat. No co, udělám všechno, jak umím a snad zanechám dobrý dojem. A tenhle Abdul Latif vypadá jako dobrý člověk, když nám půjčil svou pracovnu. Uvidíme, hlavně si nepokaž první dojem.
Potřesu Abdulovi rukou a po jeho vzoru i já lehce pokloním hlavou. „Také vás rád poznávám, Abdule Latife. Jak říkal tady mistr Bishop, rád bych pronikl do tajů elementů a tímto bych vám chtěl poděkovat, že jste byl tak laskav a propůjčil jste mi prostory pro mou práci.“ Na chvíli se zastavím, ale přesto ještě dodám. „Rád bych se vám oběma chtěl odvděčit, tak kdybyste potřebovali na oplátku vědět něco z tajů sfér.“ Tajemně pohlédnu na oba muže a je vidět, že jsem ve svém živlu.

Prvotní představování skončilo a nyní je načase pohnout se dál. Abdul nás tedy vyzve do jeho pracovny a sám projde výklenkem jako první. Pustím před sebe mistra Bishopa a sám celou tříčlennou skupinku uzavřu.
S velkou zvědavostí, že spatřím další prostory knihovny, vstupuji do pracovny, která je na dnešek více než dobře připravena. Místnost je sice bez oken, ale dostatek svící zajistí dostatečné osvětlení. Popojdu pár kroků po místnosti a nestačím se vynadívat. Dosud jsem byl v jakž takž vybavené laboratoři pouze u svého mistra, jehož příbytek i s pracovnou zmizel z povrchu zemského následkem mohutné exploze. Od té doby až doposud jsem improvizoval na cestách. Chtě nechtě se neubráním srovnání. Co bych za takovouhle pracovnu dal. A těch knih kolik tu má. A to brnění. A lektvarů tu není přehnaně mnoho. Ne, pravá laboratoř není pro mě. Vydal jsem se správným směrem.
Není třeba zbytečných slov a už dostávám první instrukce a rady od mistra Bishopa. Usměji se a odpovím.
„Máte pravdu, vskutku nelze popsat, jak jsem nadšený. Na takovou věc, my theurgové, nikdy nezapomeneme. Ano, prolistoval jsem pár knih a získal potřebné informace. Ty jsou však jen teoretické, uvidíme, jak snadno to půjde v praxi.“

Chvíli se zamyslím, ale ještě než cokoliv začnu, sundám si svůj švihácký klobouk a i plášť s kabátem a nechám tak v plné kráse vyniknout své slavnostní šaty. Rozhlédnu se po místnosti a odložím své věci na volné místo. Položím k nim i svou koženou tornu, ze které vytáhnu menší alchymistickou truhlu a položím ji na stůl. Dále vytáhnu zápisník, inkoust a brk. Mám v plánu dělat si při své práci poznámky. Tak to by bylo asi všechno. Teď už jen vyřešit s Abdulem suroviny potřebné na výrobu a mohu se do toho pustit.
Otočím se na ty dva, především na Abdula. „Dobře tedy, nic mi déle nebrání pustit se do práce. Mám představu vyrobit si hůl o kapacitě 120 magů, na což budu od tebe potřebovat suroviny za 396 zlatých a samozřejmě onu hůl z hrušně. Jak moc si ceníš toho hrušňového dřeva? Magenergii pak použiju svou.“ Dodám a vyslechnu si Abdula. Pokud Abdul nebude nic namítat a dohodneme se na ceně, vytáhnu svůj váček se zlatými a odsypu Abdulovi příslušné množství. Plně věřím, že Abdul je čestný člověk a o ceně za hrušňovou hůl se nedohaduji. Sice tě moc neznám, ale jsi také theurg a přítel mistra Bishopa. A hlavně mi půjčuješ pracovnu. Ano, zcela určitě ti mohu věřit.

Konečně nastává ta chvíle, kdy vezmu do rukou surovou, asi dva sáhy vysokou hůl z hrušně a potěžkám si ji. Pak ji opatrně položím na zem mezi příslušné ornamenty. Povšimnu si, že ve čtyřech kruzích jsou namalovány symboly, které značí čtyři živly, tedy vodu, vzduch, oheň a zemi. Fascinovaně na všechno hledím a dodávám si odvahy. Popíšu do deníku úvodní atmosféru a pak už vemu do rukou první suroviny. A je to tady! Nuže, pusťme se do toho. Až zde po několika dnech odejdu, budu moci vládnout samotným živlům.
Pracuji raději pomaleji a zodpovědně, abych neudělal nějakou zbrklou chybu. S prvními, přípravnými operacemi se mi ještě trochu klepaly ruky, ale postupem času si mé tělo, ale hlavně mysl na vše zvykla a já pracoval s jistotou. Snad jsem se snažil mysl ošálit, že nejde o výjimečnou situaci, ale o obyčejnou výrobu kdejakého lektvaru. Jak moc dobře jsem pracoval, se uvidí až na konci. Já sám si nejsem vědom žádné chyby, ale stoprocentně jistý si také být nemůžu. Každý je jen člověk. Ale kdybych dělal něco špatně, snad by mě mistr i Abdul upozornili. Ujišťuji se, že je asi všechno jak má být a vůbec nepřemýšlím, jaké by asi byly následky, kdybych něco zvoral.
Čas zde ubíhá svým vlastním tempem a tím, že zde nejsou okna, nemám ponětí, jaká je denní doba. Natolik jsem zahleděn do své práce.

**************
Výroba elementální hole o kapacitě 120 magů: 6 dnů, 396 zlatých, 12 magů

49 11. Března 2018 21:47:18

Phaen

Takže takto to funguje. A tie symboly všade okolo nebudú na orientáciu, ale súčasť kúzla. Veľmi šikovné, pomyslím si a pozorne počúvam a nasledujem knihovníka. Celú cestu obaja mlčíme. Pozerám sa po okolí, ale teraz už viem, že nemám šancu si zapamätať cestu spať. Jedine, že by som si ju snáď označil.

V knižnici zídem po rebríku a zamierim smerom za Linteom. Jeho prvá reakcia ma ani neprekvapí, zdá sa, že trpaslík býva často vo svojich myšlienkach úplne niekde inde. Linteova druhá reakcia je zvláštnejšia. Trochu dosť ma zarazí, pretože práve ma sem doviedol jeden z knihovníkov, teda neviem, prečo by som tu nemal byť. Keď sa Linteo obzrie za seba, tak nič nevidím. Magická ochrana. Linteo bude asi vyňatý z jej pôsobenia a to, čo tam vidí on nemusím ja, prebehne mi hlavou. Celá situácia je mierne zvláštna. Prečo by som tu nemal byť? Vydáme sa niekam inam? spýtam sa Lintea a čakám na odpoveď. Bez neho, alebo bez niekoho iného som stratený preto len pokojne stojím a čakám. Žeby ďalšia iskrička?

48 11. Března 2018 11:49:28

Sandra Divoká

Virgil:

S hledáním vhodného prostoru to zprvu vypadá spíše obtížně. Jakoby každý dům i krámek měl své využití zrovna teď. Tedy ne, že by se všude kolem motalo mnoho lidí, to spíše naopak, ale zkrátka vše vyhlíží jako denně používané a připravené pro další brzké využití.
Přinejhorším ho necháme přímo na ulici, ne? Když bude omráčený, honit nás nebude. Řekne Jasmína zprvu vážně, ale druhou větou už pouze jasně žertuje.
Možná by šlo znehybněné tělo odtáhnout do nějakého z otevřených dvorů, ale i ty, které jste zatím viděli, působily relativně až moc čistě. Prostředí je ideální pro setkání se strážným, který nečeká a tedy ani není připraven na problémy. S ukrytím omráčeného ale bude nutné improvizovat až podle místa, kde ke střetu dojde. Lepší vyhlídky nemáte.
Trvá to několik desítek minut, než se vám naskytne příležitost.

Dojdete na malé tržiště plné zeleniny, ovoce a květin. Jsou zde hlavně prodejci a jen pár nakupujících. Nejspíš byste prošli bez většího zájmu, ale kromě toho, že chromé belhání je už poněkud únavné, jste konečně zahlédli první černý hábit.
Jasmína se skloní ke koši se žlutými květy a i když jejich jednotlivé kvítky hladí špičkami prstů, pohledem se upírá směrem ke strážnému. Jak jste se oba vizuálně přesvědčili, tento voják je skutečně osamocen.
Alexandře... Špitne dívka, když se opět rovná. Kousek odtud byl zapadlý dvorek se smotanými koberci. Jdi tam a pospěš si. Vyzve tě Jasmína a vlastně ani nečeká, co na to řekneš, protože se rozhodla improvizovat.
Místo, které zmínila, si naštěstí vybavuješ a je jen ulici odtud. Jde o malý dvorek, sotva čtyři krát čtyři sáhy prostoru, ve kterém stojí vozík naložený několika smotanými koberci. Nic víc tam nebylo, pokud si dobře vzpomínáš. Přinejmenším na chvíli by se snad dal za ten vozík schovat omráčený muž.
Sotva si ale můžeš urovnat myšlenky, už slyšíš Jasmínu, jak se dává do řeči s květinářkou.
Dobré jitro. Kolik stojí ty žluté květy?
Stříbrňák, vzácná paní.
Stříbrňák za celý košík?
Oh, ne... za jeden svazek.
To jsou drahé květiny, odkud vlastně jsou? Začíná znít v Jasmínině hlase náznak rozmrzelosti. Dívka vytáhne jeden svazek květin z košíku a začne si ho zkoumavě prohlížet. Asi tušíš, co má za lubem.

|1||2||3||4||5|poslední(5)>>