IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Stíny Ebrasského kláštera (neexpovaný quest)

Filtr příspěvků:

|1||2||3|poslední(3)>>

32 16. Srpna 2018 10:17:24

Syrion

o ranních rituálech se naše trio rozdělí. Arsielas začne hledat místo kde se umýt, Baddy se vrhne na praní prádla, a já pro změnu hledám místo ke upokojím svůj prázdný žaludek. Naštěstí nemusím bloudit, vím už kde mají jídelnu a kuchyni. Během cesty nikoho nepotkám, očividně jsme snídani s ostatními mnichy zaspali a ti teď někde pracují, nebo se modlí. Koneckonců moc jiného co by tu mohli dělat vlastně nemají. Meldon tiše ťapká za mnou a pozorně se rozhlíží po okolí. Co hledáš? Včera tu běžela nějaká krysa... To je dobře, aspoň se zabavíš, a hlavně pořádně najíš. Budeš si muset potravu chytat sám...Už tak jsme odkázaní na jejich milodary a to se mi moc nelíbí... Fajn, jdu tedy na lov...uvidím jestli budu mít štěstí... Výborně, a nezapomeň, buď nenápadný. Jako černého kocoura by tě ti pověrčivý pitomci mohli mít za zlé znamení nebo tak něco. Tak se snaž držet se od nich dál. Ale když se náhodou připleteš k nějakému rozhovoru, neboj se ho vyslechnout jo? A hlavně když budeš v úzkých, nesmíš kouzlit, jen kdybys opravdu neměl na výběr jasné? Poučím Meldon a nechám jej oddělit se ode mě. Kocour zahne do jedné z chodeb a dál se řídí podle sebe a svých instinktů. Jde si ulovit k snědku nějakou tu myš nebo krysu. Já narozdíl od něj, si jdu sehnat něco k snědku do kuchyně, kde nečekám žádné zázraky, po zkušenosti s večeří. K mému překvapení na mě čeká trocha toho sýra, chleba a dokonce i kousek uzeného. Otec Sauriel si nás asi chce hýčkat... Pomyslím si, a vůně hrachové polévky mě vrátí zpátky do reality, vypadá to, že zdejší kuchař snad nic jiného ani neumí. A jistě to není ani kuchař... Mockrát děkuji. Jak se vlastně jmenujete smím li se ptát? To jste na to vaření pro celý klášter úplně sám? Zeptám se se zájmem kuchaře, ale moc na něj netlačím, vidím že má dost své práce. A´t mi odpoví cokoliv, začnu se poté věnovat své snídani. Do kuchyně začne doléhat hlasitý rozhovor nějakého mladého novice, se starším členem řádu. Vypadá to že z mladíka si někdo vystřelil, ale nejspíš nečekal, že ho ten kluk jednoduše práskne. Začnu se tiše věnovat své snídani a naleju si pohárek studené vody. Budu se muset podívat na ten pokoj...a runy mi řekli že ti zmizelí nejsou mrtví, takže buď se někde schovávají, nebo jsou někde zavření...ale proč by je pak chtěli po nás najít?

Z myšlenek mě vytrhne příchod upištěného kluka, kterého můj vzhled dozajista zaujme a po krátkém váhání si ke mě přisedne, přičemž mu pusa jede jako kolovrátek. Nejspíš vidí poprvé elfa...očividně nezná nic jiného než místo odkud pochází a klášter....he he král líbající kravám zadky? Tihle mniši vážně číst neumí... Pobaveně se usměji a vyslechnu chlapcovo štěbetání. Jsem tu nový, a nejsem žoldák, ale ranhojič. Mé jméno je Syrion, a kdo jsi ty? nechám chlapce odpovědět a začnu pozvolna odpovídat na jeho dotazy. No, v Gerdaru jsem párkrát byl. A opravdu tam žijí zlí lidé, ale stejně tak tam žijí i lidé dobří. Co se týče vousatých žen, i ty se tam dají najít, ale není jich mnoho. Jsou malého vzrůstu a říká se jim trpaslice. Nejsou moc pohledné,a jsou velmi hašteřivé a zatrpklé, asi kvůli těm vousům, to víš, s vousy je jen tak někdo nechce. Ale jinak je tam většina žen velmi pohledná. Co se krále týče, Gerdar jich má několik a co já slyšel, tak někteří to mají přesně naopak. Obklopují se hloupými osly a nechají ty osly, aby líbali zadek králi, těžko říct proč to vlastně tak mají. Ti králové ty osly pak oblékají do podivných obleků a dávají jim všemožné tituly. Vysvětlím chlapci pobaveně a nakonec dodám. Ale to jsou spíš vyjímky, a kdo ví co je na tom vlastně pravdy. Pověz mi, jak jsi vlastně v klášteře dlouho? A odkud jsi? Pověz mi něco o sobě. Pobídnu chlapce a až mi odpoví, zeptám se na další věc. Znal jsi toho mnicha co zemřel? Jak se jmenoval a jaký byl? A co ti co zmizeli, ty jsi znal? Jestli utekli nemůžu je vinit...mít každý den chrachovou polévku, to je k zbláznění...možná z toho někomu přeskočilo a začal vraždit....pochybuji ale že tenhle nováček něco bude vědět, ale jeden nikdy neví, třeba něco viděl... Abych chlapce rozpovídal, nabídnu mu i svůj kousek uzeného. Nemáš hlad? Jakmile mi chlapce řekne vše co mi říct chce, nechám jej jít si po své práci. Tlačit na něj nehodlám, a tak jakmile dosnídám, zvednu se a zamířím si to k pokoji onoho mrtvého mnicha, abych se podíval kde se to vlastně stalo. Pokud to nebudu moct najít, zeptám se kohokoliv na cestu.

31 16. Srpna 2018 00:05:24

Ardul

Arsielas

Po bezesné noci strávené na seně, ses rozhodl jít trochu upravit. Očividně jsi zvyklý na pohodlí a každodenní koupel. Bohužel, zde nejsi v žádném prvotřídním hostinci, nýbrž v prostém klášteře. A protože se v klášteře příliš nevyznáš, rozhodneš se poptat.
"Koupelna? Je mi líto, ale tu tady nemáme. Na drobné opláchnutí ti možná bude stačit voda v prádelně, jinak ke koupeli používáme řeku," řekne ti novic postávající u brány.

Po krátkém rozvažování se rozhodneš pro řeku. Krajina za zdmi kláštera působí klidně a přátelsky. Jako kdyby se včerejší bouře nikdy neudála. Než se dostaneš k řece, boty máš promáčené od ranní rosy. Chvíli trvá, než najdeš vhodné místo pro koupel. Nakonec objevíš místo kryté vysokým rákosem zajišťující soukromí. Sice vyrušíš hejno pěti kachen, které se na tvou přítomnost dívají velmi nelibě, leč nakonec ustoupí a v klidu odplavou pryč. Voda je hluboká asi po kolena, dokonale čistá, zato však velmi studená.

Z koupele tě vyruší krátký rozhovor.
"Myslíš, že je to pravda? To, že se otec Boris vrátil?" ozve se první postava, dle nepříliš silného hlasu soudíš, že je dotyčný velmi mladý.
"To je blbost, ostatky jsme posvětili a uložili do kamenného sarkofágu. Neříkej mi, že těm sračkám o něm věříš," odpoví druhý, o poznání starší.
"Ne, samozřejmě, že nevěřím," odmítne nepříliš přesvědčivě nařčení.
"Výborně, tak seber ta vědra a pohni," ukončí debatu starší z dvojice.

Pokud by ses rozhodl z rákosí vykouknout, spatříš dvě postavy, jednu o poznání menší v hnědé kutně a druhou v šedé, jak nesou čtyři vědra s vodou, každý po dvou, směrem ke klášteru. Než se stihneš obléct, zmizí za zdmi stavení.

Baddy

Neprožil jsi zrovna nejklidnější noc. Sen to byl bezesporu příšerný, leč je tu jedna pozitivní zpráva. Navzdory vtipkování tvých společníků se tě nikdo nepokusil zavraždit. Alespoň ne v reálném světě. ¨
Ve vedlejším pokoji zastihneš pouze Syriona, který tvou nabídku na vyprání odmítne. Sám s hromádkou špinavého prádla se vydáváš do prádelny.
Prádelna je podlouhlá obdélníková místnost. U protější zdi stojí na třech dřevěných stolech kádě s mýdlovou vodou. Vpravo se nachází řada sudů tří, přičemž dva z nich jsou zcela naplněny průzračně čistou vodou. Nalevo je několik proutěných košů se špinavým i čistým prádlem.
Přítomni jsou pouze dva novici, ani jeden z nich nezvedne hlavu od své práce. Valcha, mýdlo i kartáč jsou k dispozici, tudíž se můžeš bez problému pustit do praní.

Uběhne asi deset minut, když do prádelny vejde další novic. Dle výšky a písklavému hlasu soudíš, že mu bude něco kolem dvanácti, možná třinácti let. "Nevíte někdo, kde je otec Martin? Potřebuju s ním mluvit, " řekne novic.
"Tam, kde vždycky, v knihovně. A jedna rada, klepej hodně silně a hlavně u toho křič jeho jméno. Jinak tě neuslyší," dostanu se mu v odpověď od novice, peroucího hned vedle tebe. Chlapec váhavě poděkuje a odejde.
"Víš, že jsi strašný bastard, Johane?" ozve se po chvíli druhý novic.
"Však se kluk musí nějak otrkat. Ty si nevzpomínáš, co jste udělali první den mně?" odvětí Johan.
"Che, na to se nedá zapomenout. Přinutili jsme tě, abys otci Janovi řekl kretén. Tehdy si nevěděl, co to znamená. He, dostal jsi pěkně seřezáno a každý den si myl podlahu po celém klášteře, " řekne Johanův kolega.
"Ano, bylo to straně vtipné, Henry," zabručí Johan.
Pak už následuje jen ne zrovna dobře tlumený smích Henryho.
Smích záhy přeruší hlasité bouchání a "OTČE MARTINE! OTČE MARTINE! OTČE...". A pak ticho. Co myslíš, že... ozve se Herny.
Ticho! přeruší jej Johan a zaposlouchá se. Ozvou se kroky. Vzápětí do prádelny přichází onen mladík a spolu s ním přibližně metr osmdesát vysoký šedovlasý muž silné postavy. Výrazné šedé pramínky na jinak uhlově černých vlasech svázaných do upraveného copu poukazují na vyšší věk. Oděn je do nachlup stejného roucha jaké nosí otec Sauriel, jen rudou vystřídala žlutá.
"Tak povídej, chlapče, který vtipálek ti poradil, abys mě takto vyrušil z mého studia?" pronese muž. Zní sebejistě a z jeho tónu lze poznat zvyk dávat rozkazy. Chlapec bezeslovně ukáže na novice Johana.
"Jak nečekané," řekne muž. "Johane, Johane, jde vidět, že ses moc nepoučil. Takže jakmile dokončíš svoji práci, zameteš a vytřeš podlahu v celém klášteře. Samozřejmě vyjma pokoje nebožtíka Hanse. A pokud nebudou mít zájem, tak vynecháš i pokoje našich hostů," pohledem zabloudí k tobě. "A takhle budeš pracovat každý den, až do konce října," dodá s úsměškem a s chlapcem v patách odchází.
A Johan? Ten je tiše stojí a kouká na místo, kde před chvíli stál otec Martin. A Henry? Ten se nejdřív tiše, poté podstatně hlasitěji od srdce rozesměje.

Syrion

Kouzla sice nejsou nutná, dveře lze zavřít na dřevěnou závoru, přesto jistota je jistota. Po vybrání hesla a krátkém soustředění jsou tedy magicky zamčeny. Teď se k vám nikdo nemá šanci dostat. Snad.
Zatřepeš a vrhneš věštecké run. Chvíli je zkoumáš, než dojdeš k jasné odpovědi, která zni ne.

Po klidné noci si dopřeješ krátkou meditaci, čímž zcela probudíš mysl a načerpáš magickou sílu. Lok studené vody ti určitě udělá dobře, přesto soudíš, že dobrou snídani bys neměl vynechat. A tak jako poslední z družiny opouštíš novicovské pokoje a vydáváš se do jídelny.
Po cestě nepotkáváš nikoho. Jen když procházíš kolem prádelny, tak můžeš vidět Baddyho a další dva novice jak perou.
Tebe však nezajímá špinavé prádlo, ale tvůj prázdný žaludek, proto pokračuješ do jídelny. Ta je zcela prázdná, mniši nepochybně vstávají velmi brzo. V kuchyni pak potkáš toho samého mnicha, který vám minulou noc nalil polévku. "Na stole máte nějaký chleba, sýr a trochu uzeného. Nesněz to sám, je to i pro tvé společníky," řekne, aniž by vzhlédl od práce. Momentálně cosi mícha ve velkém hrnci. A podle tobě povědomé vůně soudíš, že na oběd bude tatáž polévka, jako na večeři.

Když se podíváš na stůl, uvidíš dřevěný tác, na němž je půl bochníku chleba, kousek sýry a tři kousky uzeného. A taky tři dřevěné kalíšky a džbán vody.
V jídelně se můžeš kdekoliv posadit a užít si chvíli ticha a samoty. Ne však nadlouho. Záhy uslyšíš, jak někdo hlasitě buší na dveře a písklavým hláskem křičí:"OTČE MARTINE! OTČE MARTINE! OTČE..."
Dveře se zprudka otevřou a hlásek rázem utichne. "Kdo se to...ty spratku, jenom počkej!" ozve se drsný hlas. "A a ale otče...já já jenom chtěl, aby abyste mě slyšel. Ten ten novic ří říkal, že mě jinak neuslyšíte..." vysouká ze sebe provinilec.
"Hm, ten novic určitě má jméno. A očividně má hodně volného času. Ukaž mi ho," pokračuje již o něco klidněji vyrušený. Kroky obou postav se rozléhají podzemím kláštera, až nakonec zcela utichnou. Ty stihneš sníst sotva krajích chleba, než se kroky ozvou znova.

"Běž pomoct do kuchyně. A už mě nevyrušuj."
"Ano, otče," odvětí hlásek.
Záhy do jídelny vejde asi dvanáctiletý klučina, zahalený do hnědého hábitu. Upře na tebe zvědavé modré oči, chvíli váhá, pak se však odhodlá k tobě promluvit. "Pane, vás jsem tady ještě neviděl. Kdo jste? Žoldák? Hm, ne. Žoldáci mají drahé zbroje, meč a koně a vy máte jen nějaké divné šaty. Máte koně? A odkud jste? Byl jste někdy v Gerdaru? Tady Gerdar nemají moc rádi, prý tam žijí zlí lidé, co se nikdy nemyjí a holkám tam rostou dlouhé vousy. A gerdarský král prý líbá krávám zadky" rozpovídá se chlapec a přisedne si k tobě.

30 14. Srpna 2018 20:23:41

Ardul

*********************
Pokud mi do toho nic nevleze, zítra bude odpis

A rovněž hlásím, že od 17.- 26.8. budu pouze na mobilu, takže odpis dodám až po příjezdu

29 8. Srpna 2018 19:51:49

Syrion

*********************
Syrion určitě věštit zkusí :)

27 8. Srpna 2018 15:34:23

Arsielas

****************************
V tom případě si s sebou beru oba svoje pláště (jeden počítám za suchý), mýdlo a ty dýky a jdu k řece. Díky :)

edit: Jo a hřeben, zrcádko a voňavku

26 8. Srpna 2018 15:20:51

Ardul

*********************
Ars-dejme tomu, že ses poptal a nějaký mnich ti řekl tyhle dvě varianty. V prádelně je pár sudů s vodou a několik kádí, kde se pere prádlo. Mniši se (když už) koupou venku v řece. Je konec srpna, takže venku je ještě poměrně teplo. Řeka bude mít nějakých 18 stupňů.

Edit: A voda v řece je čistá

25 8. Srpna 2018 15:03:38

Arsielas

*********************
Já půjdu zatím asi sám. Ostatní jsou čuňátka

Jinak to záleží, jak se to dozvím. Kdo mi prozradí, kde se umýt? Pokud bude v prádelně třeba káď nebo místo, kde se mniši myjí, klidně půjdu tam. Rovnou bych si tak také přepral věci. Jinak pokud není zima, beru i řeku. Na rozhodnutí je třeba víc detailů

Sepíšu. Zejména pak po koupeli. Zatím jen ty dýky a věci na umytí.

24 8. Srpna 2018 15:00:34

Baddy

*********************
Bárt jde do prádelny, Viktor zůstává v pokoji u věcí. Krom prádla na vybrání s sebou neberu nic (so Hardcore!

)

23 8. Srpna 2018 14:55:19

Ardul

*********************
Ars- v klášteře koupelna není, můžeš použít vodu v prádelně, nebo zajít do řeky, co si vybereš? A kdybys mi napsal věci, které si bereš, bylo by to super

. Je mi jedno kam.

Syrion- zkusíš předpovědět budoucnost i přes Arsův návrh?

Takže abychom si to shrnuli. Baddy jde do prádelny, Syrion se jde najíst a Ars se půjde upravit. Takže se hodláte rozdělit, chápu to správně?

22 8. Srpna 2018 14:39:36

Arsielas

eč unavení, ale stále na nohou, stojíme v Saurielově pokoji. Jeho situace mi připomíná lorda Serpenta. Nedůvěřiví k cizincům a přesto donuceni vpustit právě je až do samotného středu svých domovů. Samotný lord Serpent měl ale od otce Sauriela velice daleko. Místo obtloustlého a přívětivého šlechtice tu přede mnou sedí vírou opanovaný silný muž dost možná s válečnou minulostí.
Když nám začne udělovat privilegia, mám chuť se zeptat, zda náš přístup zahrnuje i katakomby. Nehodlám ho ale dráždit ještě víc. Jeho komentář ohledně elfštiny přejdu bez povšimnutí. Nikdo nechtěl, aby mi rozuměl. Nečekal jsem další proud vznešené elfštiny hanobené lidskými ústy.
Magické lektvary? Práci se surovou magií nepovažují za čarodějnitví nebo je tenhle řád rebelem v moři lovců čarodějnic? Zeptám se sám sebe a pozvednu přitom obočí. Ani tentokrát se ale k otázce nepřihlásím. O tomto kraji nevíme nic. A není přeci důvod zajímat se o lovce, když nejsme kořistí.
„Luna již příliš postoupila,“ zamítnu další otázky. Dnes je již příliš pozdě. „Do pokoje mrtvého již nikoho nepouštějte. Ani na místo, kde byl nalezen. Za svítání vás opět vyhledám,“ pokývnu hlavou a bez dalších slov rozloučení se otočím na podpadku a vyjdu ven z pokoje.
V hlavě se mi honí myšlenky o místním společenství. Vrací se mi vzpomínky na Ruan. Myšlenky směřované jediným směrem – najít důvod toho všeho. Důvod je klíčem ke všemu.
S Näomé opět ukrytou pod pláštěm a s mou příruční taškou pod paží a batohem na zádech se poklusem rozeběhnu k našim pokojům. Snažím se nešlapat do větších louží a zároveň příliš necákat vodu kolem sebe. Jednu ruku se snažím držet nad hlavou jako ochranu proti tvrdým úderům krup. I tak se ale znovu cítíme jako bychom právě prolezly…inu krpobitím.
Když jsme opět v bezpečí pod střechou, ještě se ohlédnu zpět a pozoruji dopadající smršť vody a ledu. Devastující rostliny a probíjející se do oken. Jako kdyby se nebe snažilo silou dostat do země.
„Je to úctyhodné počasí,“ povzdechnu si k Näomé a ta vyhlédně ven.
„Možná takhle pod střechou a u teplého ohně. Jsem celá promočená.“
„Hned se usušíš. Ať si bouře zuří. Ať se svět rozpadá. Noc je jen naše.“
„Jistě, jistě. A mohli bychom už jít? Už tak bude trvat nejméně týden na sluníčku, abych zase vypadala jako dřív.“
„Jako bys tady potřebovala vypadat dokonale,“ odvětím jí, stáhnu si mokrou kapuci a vlhkými prsty se snažím upravit si vlasy. Potřebuji koupel…
Pokoje jsme dostali pouze dva – což je stále lepší, než pouze jeden. Bartoloměj neváhá a ihned si zabírá jeden pokoj jen pro sebe. Upřímně je mi to celkem jedno. Se Syrionem jsem byl jistou debu skoro denně a ačkoliv mi někdy přijde až příliš pragmatický, jeho přítomnost mi není nepříjemná.
„Bude lepší, když bude mezi námi zeď. A jak říká Syrion – na co bychom s sebou měli člověka, kdybychom chtěli riskovat vlastní životy,“ pozvednu pravý koutek a nedám najevo, že to nemyslím vážně. „Nemyslím, že by o nás měl vrah zájem. Dnes ještě ne,“ dodám a popřeji Baddymu dobrou noc.
„Nechť se na tebe hvězdy usmívají,“ řeknu a společně se Syrionem se vydáme do naší ubikace. I Bartoloměj vejde do svého pokoje a zavře za sebou dveře, čímž nám zmizí z dohledu. Stejně tak se v našem pokoji ztratíme i my. Při pohledu na interiér protáhnu obličej.
„Že nespí rovnou ve stáji,“ prohodím směrem k Syrionovi a odpožím si jak těžknoucí vaky, tak promočený plášť. Näomé vyskočí na chladné kameny a okamžitě se začne rozhlížet kolem.
„Nebylo to dřív vězení?“ zeptá se uštěpačně, když zjistí, to co já.
„Možná. Teď tomu říkají pokoj. Katakomby budou vypadat jako důlní šachta,“ odpovím namyšleně a svalím se do tureckého sedu, abych ulevil unaveným nohám. Näomé si zatím našla příjemné místo uprostřed deky pokrývající seno.
„Píchá to,“ postěžuje si.
„Neříkej,“ odpovím a těším se, až si na to lehnu sám.
Syrion se mezitím rozvypráví. Jako vždycky má co říct, a tak si ho trpěliv vyslěchnu. A většinou s ním musím souhlasit.
„Nepřijde ti zvláštní, že vaří magické lektvary? Po všem, co jsme o tomhle knížeství slyšeli? A otec Sauriel? To nebyl sedlák, je voják. Ať světský nebo náboženský,“ dodám svůj postřeh. „Trpasličí jazyk trochu umím, ale o možnost být chvíli nepozorováni se nebojím. Jen na sebe musíme dávat pozor. Mniši v nás budou vidět cizince vměšující se do jejich záležitostí. Otec Sauriel a zejména druzí dva výše postavení mniši nucené zlo. A vrah přímé nebezpečí. Doufej, že nás teď nikdo neposloucá a že bouře zakryla náš rozhovor se Saurielem,“ protáhnu si tělo a zamyslím se.
„Ten prsten nevytahuj. Jako zvědaví pocestní budeme mnohem přijatelnější než žoldáci okupující jejich domovy. Nevíme, kdo byl ten mrtví, kdo jsou oni zmizelí ani jestli se jen ostatní mniši nezbavili nevhodného svědka nějaké jejich nekalosti. Nejsou to muži víry. Jsou to žebráci, kteří nemají kam jít. Možná ne všichni, ale budou tu takoví,“ varuji ho. Záměr zdržet nás tu několik dalších dní by klidně mohla být i nalíšená past.
Návrh uzamknout dveře mi nepřijde na škodu. Ale sám bych se s tím nejspíše neobtěžoval. „Vyber cokoliv. Jen ne nic, co by mohl kdokoliv z místních náhodou říct. Slovo, které by se v klášteře nemělo objevit,“ poradím mu jen. Ale pak mě napadne…“Karsias.“
„Nech duchy spát. Štěstěnu ještě budeme potřebovat. Napřed si musíme zjistit fakta. Ale ne dnes. Mniši určitě vstávají velice časně a nerad bych o něco přišel,“ omlouvím se a ať už se Syrion rozhodne pokouše osud nebo ne, půjdu spát. Za zvuků bouře se mi usíná dobře. Vždycky jsem měl rád zvuky deště a besnění. Jsem tak unavený, že mi netrvá ani pár minut než se odeberu do říše snů. Žádné sny mě však nečekají. Nebo si alespoň žádné ráno nepamatuji.
Když se proberu, cítím se strašně. Venku je stále zataženo. Bouře už je ale pryč a zbyla po ní jen mokrá půda a vzduch vonící po vlhké zemi. V kamenné místnosti u země je chladno. Na seně se nakonec nespalo tak špatně. Naštěstí mám ještě jednu svou nepromokavou deku, pod kterou jsem se konečně zahřál. Povšimnu si, že Syrion je již vzhůru. Sedí v tureckém sedu, oči má zavřené a tělo uvolněné. Lišácky se usměju a napadne mě, co by na mém místě právě teď udělal Bárt.
Díky Syrionovi teď nemusím přemýšlet, co udělám se svými věcmi. Všechny by se mi s sebou rozhodně vláčet nechtěli, a tak si pouze vezmu to, co považuji za nejnutnější, do příručníku vaku a zbytek nechám v místnosti. A než se stačím připravit, je už Syrion opět při vědomí.
„Mára arin,“ popřeji mu dobré ráno. „Připravený?“ zeptám se lakonicky, ale nečekám na něj. Oblečený v obyčejných elfksých šatech bez pláště, zatím bez příručního batohu a pouze s pár věcmi v malém hadrovém balíčku a dvěma dýkami za pasem vyrazím hledat místo, kde bych se mohl opláchnout. Vyrazím dokonce ještě dřív, než se do pokoje vřítí Bartoloměj. Jeho nabídku tedy propásnu. I Näomé zůstává v pokoji. Když odcházím, ještě totiž spí.
„Jdu najít trochu vodu na opláchnutí. Uvidíme se později,“ rozloučím se mezi dveřmi se Syrionem.
*******************************
Rád bych napřed našel koupelnu, umyvadlo, sud s vodou....cokoliv, kde bych se mohl omýt a upravit.
Rád bych upozornil na svůj vzhled - nepříliš nápadný ornament na čele. Mohl by přitahovat pozornost.
Pokud bude třeba popsat, co si přesně beru sebou, dej vědět, Ardule

|1||2||3|poslední(3)>>