IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Stíny Ebrasského kláštera (neexpovaný quest)

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4|poslední(4)>>

50 18. Října 2018 22:10:23

Syrion

estou z cely se musím velmi přemáhat, abych se stále neohlížel. Nesmím to udělat, neboť na sebe nesmím upoutat pozornost. Mniši pracující na zahradě se plně věnují své práci, a mě cizinci v šatech jenž se sem nehodí kupodivu nevěnují ani špetku pozornosti, nebo to tak alespoň vypadá. Jenže stejně mám stále ten vtíravý pocit, že jsem sledován a pronásledován tichými stíny. To bych nebyl já, abych zase nespadnul do nějakýho průseru, a hezky po hlavě....

Zamířím si do kuchyně, kde najdu onoho muže jak se stále věnuje té nazelenalé břečce, kterou nazývá hrachovou kaší. Zapředu rozhovor, pokud možno zdánlivě nezávazný, byť tím sleduji své cíle. Jak se zdá zmýlil jsem se a onen muž jenž se představí jako Koloděj nevařil na lodi, ale ve vězení. Tak to vysvětluje vše... Pomyslím si, ale nedávám na sobě nic znát. Skutečnost že v kuchyni nemá ani česnek mě překvapí, přeci jen minimálně v kuchyni by se měl užívat celkem často, ale přesto může stále jít jen o náhodu. Dokonce mi kuchař popíše i cestu do nářaďovny, a stejně tak i kde najdu otce Jana. Nemám tedy co víc už od tohoto šíleného alchymisty co si říká kuchař chtít. Děkuji vám Koloději, nebudu vás již déle zdržovat od práce. Řeknu kuchaři a tím se s ním i rozloučím.

Vydám se tedy za otcem Janem. Jdu rovnou do kostela, zatímco Meldon na mé torně mi hlídá záda. Stále mám pocit že se mi za zády objeví postava s kapucí v mnišské róbě co mi vrací kudlu do zad. Koneckonců mám u sebe věc, pro kterou vrah neváhal zabíjet. Kostel samotný nevypadá nic moc, očividně má své nejlepší dny již dávno za sebou, přesto ale je zde patrná výzdoba s motivy zdejšího náboženství, kterému ani za mák nerozumím. U Arnovial...jak se má jeden vyznat v tolika náboženstvích a řádech?

Můj zrak ale upoutá malý plešatý muž ve žlutém rouchu, jistě otec Jan. Pomalu, beze spěchu se k němu přibližuji, jako bych nechtěl narušit toto posvátné místo. Pozorně přitom Jana sleduji, neboť vím že právě on by mohl být vrahem, či důvodem Hansovi smrti. Kupodivu i když jdu vcelku tiše, onen muž už o mě ví a dokonce mě osloví. Sakra to jsou smysly...ten chlap byl buď zloděj, nebo se z něj stalo něco temnějšího? V žádném případě neberu informace z deníku mrtvého na lehkou váhu, a udržuji si bezpečný odstup. Nedávám na sobě však nic znát, tvářím se zdvořile a skromně. Meldone, obejdi toho mnicha, pěkně s odstupem jo? Chci vědět jak vypadá ze předu, jaké má oči, zda na mě třeba nezačne vytahovat dýku... Informuji kocoura ve svých myšlenkách a ten se ihned vydá splnit příkaz, přitom předstírá, že si jde jen zvědavě očichat oltář. Mezitím se snažím Jana zabavit rozhovorem, který on sám započal.

Ano....jistě obraz je pozoruhodný. Očividně víte kdo jsem a proč jsem tady. Ještě jsme se ale nesetkali, jmenuji se Syrion a jsem potulným ranhojičem a učencem. Jsem cizincem v této zemi, a tak si rád poslechnu něco víc o tom obrazu od někoho vašeho formátu, pokud to není příliš troufalé. Řeknu Janovi a předstírám zájem o výjev na obrazu, stejně tak doufám že se ke mě otočí čelem. Navenek působím klidně, ale uvnitř jsem napjatý jako struna. Když mi Jan řekne něco o obrazu, pokud o něm vůbec něco řekne, přejdu k vážnějšímu tématu.

Jak asi víte, ocitl jsem se tu s přáteli defakto náhodou a souhlasili jsme že pomůžeme otci Saurielovi s vyřešením oné nešťastné události co se stala tomu mladíkovi, Hans se jmenoval že? Váš klášter pomohl nám, a tak je jedině správné abychom se my pokusili pomoci vám. Jste vysoce postavený člen kláštera, řekněte mi, jak moc jste Hanse znal? Měl nějaké problémy, nebo s někým spory? A co ti mladíci co zmizeli, znal jste je? Nevíte o jejich případném útěku něco bližšího? Také bych se rád zeptal, co vlastně máte přesně vy na starosti v tomto zbožném společenství?

Pokud se nestane nic nepředvídatelného, a pokud mi Jan odpoví a náš rozhovor se nachýlí ke konci, zkusím malý experiment. Rozhlédnu se po kostele a pokývu smutně hlavou. Vidím že váš kostel zažil již lepší časy...řekněte, přijímáte milodary od poutníků jako jsem já? Nemám toho moc co bych dal, ale myslím že i malý dobrý skutek se počítá ne? Řeknu Janovi a dám mu do dlaně stříbrňák, pokud bude souhlasit. Přitom bedlivě sleduji jeho výraz když se stříbro dotkne jeho kůže. Meldon jej taktéž nespouští z očí, připravený okamžitě zaútočit kouzlem. Tak co, jsi nakažený nemrtvými, nebo jsi jen zvrhlý nekormant hrající si na milovníka umění? S přátelským úsměvem předám minci, navenek uvolněný a klidný, uvnitř napjatý, připravený na cokoliv, zatímco si má paranoia se mnou pohrává v čím dál zběsilejším tempu a tlukot mého srdce se zrychluje závratným tempem.
*********************
herectví st. 4, etiketa st. 4 - při vyjednávání. Janovi dám jeden stříbrňák jako dar, pokud neodmítne a pokud případně nezaútočí nebo něco podobného. Meldon v případě útoku mě bude bránit.

jsem rád, vyšší kvantitou určitě neopovrhneme nikdy, ale i tak je dobrá, a kvalita příspěvků je suprová

48 18. Října 2018 21:21:17

Ardul

Syrion

Stěží se ti daří skrýt obavy, když vycházíš z cely mrtvého mnicha. Na zahradě vidíš pracující novice, ani jeden z nich nezvedne hlavu, aby se na tebe podíval. Přesto však stále cítíš, jako kdyby tě někdo sledoval. Možná se o tebe jen pokouší paranoia. Možná taky ne.
Rychle mizíš v podzemí a pokračuješ do kuchyně. Postarší kuchař stále míchá hrachovku. Když vejdeš, ani se na tebe nepodívá.
"Česnek? Hm, ne, česnek nemáme," zavrtí hlavou. "Na lodi? Kdepak, dělal jsem kuchaře ve vězení. Ale pro starýho dědka je to moc o hubu, tak jsem tady, abych v klidu dožil stáří," zabručí. Během tvého vyprávění je potichu, ale těžko říct, nakolik tě doopravdy poslouchal. "Jméno? Hm, bratr Koloděj, " představí se ti.
"Spíš otec Jan, ne? Touhle dobou většinou bývá v kostele. A nářaďovnu najdete snadno, vyjdete po schodech nahoru a vejdete hned do prvních dveří vpravo," informuje tě.

Když odcházíš z jídelny, za dveřmi do knihovny slyšíš dva hlasy, přičemž jeden velice dobře znáš-Bartoloměj. Nejprve si však hodláš ověřit některé informace, proto opouštíš podzemí a pokračuješ do kostela.
Ten nepatří zrovna k největším, ani nejzdobenějším. Hrubé holé zdi, jen tu a tam ozdobeny sochou dvou zapletených hadů, či obrazem z barevných skel.
Interiér na tom není o moc lépe, jen se k již popsané výzdobě přidává několik olejových maleb Ómy a Amóna-dvou hadích bohů. Před tebou se tyčí dvě řady dřevěných lavic, které poskytují dostatek místa pro všechny mnichy, dokonce i pro případné návštěvníky.
Úplně vzadu, před největším obrazem, majícím na výšku bezmála čtyři sáhy a na šířku sáhy tři, se nachází pískovcový oltář, z části přikrytý žlutozelenou dečkou, na níž stojí trojice stříbrných svícnů a kadidelnice. Jediná živá duše je malý plešatý muž oděn v žlutém rouchu, postávající u oltáře, směrem k obrazu.

Obraz je umístěn do prostého mosazného rámu a zobrazuje dvojici obřích hadů, jak se slzami v očích pozorují černou siluetu na nebi, jež vypadá jako jejich jejich okřídlená kopie.
První had je trochu větší, tlustší a zbarvený do temné rudé. Na hlavě se mu tkví zlatá koruna se safírem uprostřed. Ocasem pak svírá jakousi neoznačenou šedou knihu.
Druhý had, trochu menší a o poznání tenčí, má barvu jako ryzí zlato. Ocasem svírá kalamář a brk.

"Tento obraz mě nikdy nepřestane fascinovat. Ta myšlenka, ten smysl. Není to pozoruhodné?" zeptá se otec Jan, když se k němu přiblížíš na pět kroků. "Vy jste však nepřišel kvůli zájmu o umění. Nuže, jmenuji se otec Jan, čím vám mohu posloužit?" pokračuje, aniž by vyčkal na tvou odpověď. Stále však zůstává k tobě otočený zády.

Baddy

Ze stránek nevyčteš vůbec nic, jelikož je kniha psána jakýmsi podivným písmem. Ani tvé bohaté zkušenosti se všemožnými jazyky ti nedokážou byť jen napovědět, o jaký jazyk by se mohlo jednat. Tvá zvědavost musí protentokrát zůstat neukojená.
"Samozřejmě," pokyne ti, abys začal. Celou dobu zachovává neutrální výraz i tón. "Je mi líto, ale budu vás muset zklamat, Bartoloměji. Většinu dne trávím zde v knihovně, tudíž o vztazích mezi novici nemám příliš přehled. K těm zmizením došlo tak...minulý týden? A ta vražda se udála asi tři dny zpátky. Ale jak jsem již říkal, nemám příliš velký přehled," řekne.
"Bratr Sauriel je velice vzdělaný muž se zápalem pro pravou víru, nicméně mi přijde poněkud mladý, aby stál v čele kláštera. To je tak všechno, co bych vám mohl říci."
"A bratr Jan? Nevýrazný tichý muž se zájmem o umění. To je dokonalý popis. Většinou se zdržuje v kostele," odvětí. Při zmínce o stráži se mnich pousměje a promne si ruce. "Katakomby, kde jsou uložení všechny významné osobnosti kláštera. Dokonce i pár hrdinů z Války o nezávislost. Ta stráž tam je čistě z toho důvodu, aby se zabránilo...znehodnocení ostatků. Chceme mít jistotu."
"Hm, jak dlouho tu jsem? Asi sedm let. Z toho tři roky jsem členem rady. Docela dlouhá doba, přestože se to tak nezdá," usměje se.

Jak padne otázka na latrínu, otec Martin se na tebe chvíli nechápavě dívá, poté si povzdechne a v klidu ti dopoví. "Když se dáte z kláštera vpravo a zahnete za roh, uvidíte dřevěnou boudu. To je latrína," popíše ti cestu.

Arsielas

"Hm, to si nemyslím. Většina zdejších mnichů jsou chudáci bez jakéhokoliv majetku. Nemají kam jinam jít," zavrtí Sauriel hlavou.
Představený kláštera se na chvíli zamyslí, ti zodpoví i další otázku. "Před pěti lety, tuším, že někdy v tomhle období. Skoro, jako by to mělo nějakou spojitost," povzdechne si. "O tom pochybuji, jak jsem již mnohokrát říkal, drtivá většina zdejších mnichů je negramotná. Navíc, žádná taková kniha tady nikdy nebyla. Ledaže by jim ji obstaral někdo zvenčí a viník ji dokázal velice dobře ukrýt," zamyslí se na chvíli. "Ne, dosud to pro nás nebylo důležité," zavrtí hlavou.
"Upřímně, o tomhle já moc nevím. To se spíš budete muset zeptat někoho z bratrů. Asi chápete, že nadřízeným se neříká úplně všechno," pousměje se omluvně.
"Katakomby jsou malé, jen jedna místnost. Přístup tam mám pouze já, nikdo jiný nemá klíč od dveří," řekne.
Ne, až na to, že to byl čistý řez, takový uděláte jen s mimořádně ostrou čepelí. Určitě ji vrah někde schoval, sdělí ti poslední informaci.
"Je to zlá doba pro klášter. Byl bych rád, kdyby se to vyřešilo co nejrychleji," vstane z postele. "Rád jsem pomohl," kývne, když opouštíš jeho pokoj. Všude je ticho a prázdno, jen před dveřmi do katakomb stále stojí stráž.
Ve chvíli, kdy procházíš kolem knihovny, dveře se otevřou a před tebou se zjeví Baddy, oblečený do prostého mnišského roucha.

*********************

Nuže, poslední příspěvek, který píšu unavený a prakticky mrtvý. Ve škole se mi to již srovnalo a konečně jsem si zvykl na nové prostředí. Pro vás to bude znamenat vyšší kvantitu a snad i kvalitu odpisů

47 17. Října 2018 21:41:32

Ardul

*********************
Příspěvek je téměř hotov, chybí mi dopsat pouze Arsielas. Dneska jej však nedodělám, jsem tuhej. Zítra to tady však bude! Ve škole se mi to již částečně srovnalo, tudíž mohu slíbit i vyšší aktivitu z mé strany.

46 9. Října 2018 13:38:46

Arsielas

ozorně poslouchám, jak Sauriel odpovídá. Dozvídám se od něj zatím jen základní věci, ale bez těch se nehneme z místa. Cokoliv mohlo vést ke smrti onoho mnicha.
„Zdání může klamat,“ ohodnotím soudy otce Sauriela ohledně zemřelého Hanse. Nerad bych však očerňoval mrtvé. Když pak zmíní čas zmizení třech mnichů a následně i vraždu, obličej se mi zachmuří.
„Podivná náhoda, že? Že se vše událo tak záhy po sobě,“ zapřemýšlím nahlas a vytáhnu z kapsy zápisník, do kterého si udělám několik poznámek a bodů, na které se musím buď otce Sauriela nebo někoho jiného zeptat.
„Je možné že by ti tři pouze utekli z kláštera? Nenaznačovalo něco, že by život tady neměli příliš v lásce?“ zeptám se představeného kláštera, ačkoliv odpověď se mi dostane spíše od řadových mnichů.
Záležitosti zmizelých mnichů mi do tváře naženou chmury. Ve srovnání s tím, co přijde se to však nedá srovnat. Ačkoliv se Sauriel dušuje, že byl otec Boris čistý a nevinný muž, co se za jeho vedení stalo mě nadzvedne ze židle.
„Rudá záře?“ optám se se značným výrazem zaujetí. S příchodem rudé hvězdy se to nedá srovnávat, ale přesto je to samo o sobě velice špatným znamením. „Kdy se to asi stalo?“ zeptám se. Atmosféra v pokoji se rázem změnila. Ačkoliv je asi stále stejná. To jen já teď vnímám tohle místo naprosto jinak.
„Možná to spolu nesouvisí, ale události za otce Borise mi nahánějí hrůzu. Něco takového je symbolem zla – démonů nebo možná nějaké krvavé magie,“ pokývám hlavou ze strany na stranu. „Je nějaká možnost, že by se mniši v klášteře s něčím takovým mohli setkat?“ zeptám se opatrně, ale přímo k věci. „Nemáte v knihovně takovou knihu…?“ naznačím, že by snad mohl nějaký zvědavý mnich najít cestu až k zakázaným knihám.
„Možná je tu někdo, kdo provozuje temné rituály. Když zde probíhalo vyšetřování, řádění utichlo, ale teď po nějaké době se viník opět projevil,“ polemizuji. „Máte někde soupis členů vašeho kláštera a dobu, kdy přišli?“ zeptám se ho dodatečně.
„Třeba Hans vyslechl něco, co neměl, a tak musel jít z cesty. Je to jen domněnka samozřejmě,“ vysvětlím otci Saurieli, že se pouze snažím zahrnout všechny možnosti. „Je tu místo, kde by se mohli mniši tajně scházet? Nějaké stavení poblíž kláštera nebo podzemní prostory. Jak rozlehlé jsou katakomby a jak často někdo chodí dovnitř?“ zeptám se ještě. Čímž patrně vyčerpám všechny dotazy, které bych mohl mít.
„Je to opravdu zvláštní,“ shrnu nakonec. „Kdyby někdo zabíjel z vášně, pobodal by oběť nebo by ji jinak nepromyšleně připravil o život. Podříznutý krk je úkladný čin. Připravený a plánovaný. Nebylo na těle zemřelého Hanse ještě něco zvláštního?“ napadne mě ještě.
„Myslím, že mě zatím nenapadá nic víc. Zkusím teď štěstí mezi mnichy. Třeba se někdo prozradí nebo najdu náznaky něčeho nepřirozeného,“ zvednu se ze židle. „Vám prozatím děkuji. Budu velice rád, pokud budu moci vašich vědomostí znovu využít, bude-li to zapotřebí,“ poděkuji mu a dodám.
S tím se prozatím vzdálím. Namířím si to k prádelně a k naším pokojům. Snažím se zahlédnout Syriona nebo Bartoloměje – případně jejich magické společníky. Chtěl bych s nimi probrat, co jsem zatím zjistil, a pokud je nenajdu, vyrazit někam po klášteře.
*************************
Kam se vydám bude záležet na dodatečných odpovědích

45 6. Října 2018 15:46:41

Baddy

dyž Johan svolí, seberu jeden čistý mnišský háv a přetáhnu jej na sebe. Trochu jej urovnám, vyjdu z prádelny, projdu přes jídelnu a po poděkování začnu přežvykovat pozdní snídani. Polknu poslední sousto a zaklepu na knihovnu, ve které stále něco studuje otec Martin, který mne po chvíli čekání pozve dovnitř.
Když vejdu dovnitř, mé oči okamžitě spočinou na policích s knihami, které stoupají až ke stropu. Hůpupupupu. Mít tak více času. Zavšivený knihomole. Z nás dvou jsi ty ten zavšivenec. Já se o svůj kožich patřičně starám. Vojenství mne až tak nezajímá, ale tenhle lékařský almanach bych si prolistoval. A támhle je nějaký dvazek o alchymii, ten bych si také s chutí přečetl. A v umění a mýtech se také mnohdy najdou zajímavé věci. Nechám se unést a při rozhlížení po místnosti se otočím dokola. Až potom si všimnu těžkého stolu, u kterého sedí prošedivělý douhovlasý muž ve žlutém rouchu, otec Martin.

Jde rovnou k věci. to se mi líbí. Přejdu ke stolu a podám Martinovi pravici. "Bartoloměj Chamomil." Jelikož nevidím ani rub, ani desky knihy, pokusím se rychlým přelétnutím textu z pár řádek vyčíst, o čem kniha je, co Martina momentálně zajímá. "Popravdě jsme zde jen hledali útočiště před bouří, ale pokusíme se vám pomoci. Nebudu tedy plýtvat vašim drahoceným časem a přejdeme rovnou na věc, můžeme?" Promnu si dlaně a čekám na svolení aspoň v podobě přikývnutí. "Rád bych znal vaší verzi toho všeho, co se tady stalo." Z části proto, abych skryl svou nervozitu a také proto, že si není kam jinam sednout začnu pochodovat po místnosti. Zase jsi nervozní? Jen trošičku. Ale také se mi osvědčilo, že takové pochodování znervozní druhé a ti se pak snáze neuhlídají a řeknou něco, co neměli. "Kdy a kdo našel Hanse ve svém pokoji? Kdy a kdo se ztratil?" Nechávám Martinovi prostor odpovídat mezi jednotlivými otázkami. "Všiml jsem si, že každý z mnichů má svou určenou práci. Co zde dělali ztracení a mrtví? V čem vynikali? Měli něajké větší přátelské vztahy s někým v klášteře? Někoho, s kým by mělo cenu si pohovořit? Víte o někom, kdo by projevoval nevole proti Hanzovi? Nějaký motiv? Co mi povíte o Saureliovi? Saurelius zmiňoval třetího z vás, otce Jana. Co mi povíte o něm? Kde bych jej mohl najít? Nemohl jsem si nevšimnout mnicha na stráži před dveřmi venku na chodbě. Proč takové opatření? Co hlídá?" Po všeobecných otázkách si prohlédnu Martina a začnu odhadovat jeho náladu, Promnu si vousy na bradě. "Přejdu k osobnějším otázkám, pokud dovolíte." Na svolení však nečekám. "Jak dlouho jste v klášteře? Jak dlouho jste v dosavadní funkci? A napadá mě snad ještě jedna poslední věc." Trochu nervozně přešlápnu z jedné nohy na druhou. "Kde tady máte latrínu?" Jak typické. Držím to v sobě už od včera...

*********************
Etiketa 4
Čtení & psaní 4

44 2. Října 2018 22:19:05

Syrion

sem sám v cele, kde ne před tak dlouhou dobou zemřel mnich. Zemřel násilnou smrtí a cákance jeho krve stále nikdo ani neumyl. Neunikne mi, že jeho slamník je rozházený, a tak má představivost začne pracovat. Rozhodnu se prohledat celu a to pokud možno co nejdůkladněji. Zavřu za sebou dveře, abych měl klid a soukromí a pustím se od mravenčí práce. Kamenů je totiž v cele opravdu požehnaně, a i když pracuji systematicky, nedaří se mi stále nic najít. Má dýka stále jen naráž na kámen a vydává stále tentýž zvuk. Práce jde pomalu a nenese žádné výsledky. To tu vážně nic není? Něco tu musí být, proč by to tu jinak prohledával? Ani se neobtěžovali tu vraždu maskovat jako nehodu...ať to udělal kdokoliv jednal ukvapeně a očividně neměl dost času, ne tolik kolik mám já aby to tu prohledal...nebo tím jen chtěl svést ty co tu toho mrtvého našli na falešnou stopu?

Pokračuji stále dál a čas neúprosně plyne. Nemám už ani moc zdání, jak dlouho vlastně v oné cele jsem. A pak to přijde. Jeden drobný kámen jde uvonit a pod ním se cosi skrývá. Měl jsem pravdu! V duchu jásám jako malé dítě. To co najdu pod kamenem je překvapivě deník s vyobrazením obávaného řádu rudého medvěda. I přes hrozivost oné organizace, mám ze svého nálezu radost, jakoby byl ze zlata. To vypadá na deník...tak kvůli tomu umřel? Pomyslím si a podezřívavě pohlédnu na dveře cely, a poslouchám zda někdo není za dveřmi. Jestli pro ten deník někdo zabíjel, nebude váhat zabíjet znovu a tentokrát budu cílem já. Když usoudím že jsem v cele skutečně sám a nikým nepozorován, pustím se do čtení poznámek. Je to jen pár popsaných stran, ale jejich význam vrhá na celou událost zcela nové světlo.

No tohle....tak proto zemřel...zajímavé...ten mrtvý tu odvedl pěkný kus práce to se musí nechat...ale očividně nebyl dost opatrný...no, neměl bych udělat stejnou chybu, na druhou stranu nejsem žádný obyčejný flanďák...už jsem si prošel ledasčím, jeden magor s dýkou mě snad nedostane....i když v tomhle místě bude muset moje opatrnost jistě dosáhnout až extrémních rozměrů...hmmm...budu muset najít Jana...jestli teda ještě vůbec žije... V hlavě se mi předhánějí myšlenky a pomalu si začínám uvědomovat, že tady vlastně nemůžu věřit vůbec nikomu. Proč nás vlastně Sauriel najal, když věděl že celá tahle věc stejně skončí v rukou řádu rudého medvěda? Pokud je v tom zapojený co by tím získal? obětní beránky...v podobě tří poutníků...konečně tak bude moct svést krvavou minulost tohoto místa na konkrétní viníky, aniž by pošpinil klášter...parchant jeden...na druhou stranu chytrý a vypočítavý tah...zkrátka politik co inkvizici uniká již dlouho....a zdá se že není sám...jenže skutečně tu řádí černá magie a rituály? Popis Jana je dosti výmluvný...

S obavami v duši zavřu deník a uschovám jej k sobě do kapsy pláště. Kámen dám na své místo a opatrně otevřu dveře cely. Před celou sedí Meldon, který se líně olizuje a čeká na mě. Tak co lov? Já byl celkem úspěšný...možná tu jsou nemrtví tak opatrně...odteď se drž pokud možno u mě.... sdělím Meldonovi, který mi pohotově odpoví. Jasně...možná proto je tu tak málo krys...moc šancí něco chytit tu nebylo... Zavřu za sebou dveře cely a vydám se zpátky do kuchyně, kde vyhledám kuchaře. To málo co jsem od něj zachytil mi zatím stačí k tomu, abych navázal rozhovor. Začnu ale něčím vcelku na první pohled nevinným. Když přijdu do kuchyně, přejdu ke kuchaři a dobrácky jej oslovím. Dobrý den, nerad ruším, ale neměl by jste trochu česneku? Něco na mě leze... Řeknu ze začátku a ač na sobě nedávám nic znát, pozorně sleduji reakci kuchaře. Nemohl jsem přeslechnout že jste nejspíš sloužil na lodi...Jak dlouho? A kde? Já se plavil chvíli na severu, ale nebyla to žádná sranda...Vlastně jsme se dostali do ne moc pěkné bitvy a řeknu vám, takovej zážitek už v člověku zůstane. Ale i tak slanej mořskej vzduch udělá člověku dobře co? Mimochodem já jsem Syrion a vy se jmenujete? Dodám a stále zkouším zapřést nezávazný rozhovor. Přitom zkusím zjistit to hlavní co zjistit chci. Vy jako kuchař tu znáte asi defakto všechny co? A předpokládám že málokdo si to chce rozházet s kuchařem...tak mě napadá, nevíte kde touhle dobou bývá bratr Jan? Popřípadě kde je nářaďovna? Musím si vyspravit botu, na cestě dostala chudák docela zabrat. Zeptám se nakonec a ať mi sdělí kuchař cokoliv, vydám se následně hledat otce Jana. Pokud si nebudu vyloženě vědět rady kde jej najít, půjdu se zeptat otce Sauriela, ovšem za žádných okolností zatím nikomu neříkám o deníku co jsem našel, ani se neprořeknu co všechno už vlastně vím. Zatím si chci jen potvrdit své domněnky. Do nářaďovny zatím nejdu, jen chci zatím zjistit kde jí najít, pokud mě tedy nepošlou přímo tam za otcem Janem.
*********************
etiketa st. 4, herectví st. 4
cestou mě doprovází Meldon a dává na mě pozor, kryje mi záda a snaží se zjistit, zda nejsme sledováni.

42 2. Října 2018 20:08:13

Ardul

Syrion

Oťukávání každého kamene je opravdu pakárna, která ti zabere nezměrné množství času. Netušíš, jak dlouho tu už klepeš na kameny, nicméně, ve chvíli, kdy už jsi naprosto přesvědčený, že se na to vykašleš, poblíž pravého zadního rohu nalezneš drobný kámen, který lze uvolnit. Pod ním nalezneš vyhloubenou díru, v níž je uschováno kožené pouzdro (asi patnáct coulů na výšku a deset na šířku). Právě jsi našel to, co hledal vrah. A pro co byl ochoten zabít.
Pouzdro skrývá jen o trochu menší knížku vázanou v červené kůži. Co tě však překvapí, a trochu i vyvede z míry, je temně rudá hlava medvěda, vyobrazena na knize. Řád už tady dávno operuje.
Popsaných je jen pár stránek, přesto však obsahují zajímavé informace.
Meldona nalezneš před dveřmi do cely, jak se spokojeně olizuje.

Arsielas

Na Näomé se otec Sauriel mírně zamračí, přeci jen, kočky jsou v klášteře poměrně vzácné. Hlavně kvůli všemožným pověrám. A taky v klášteře není moc jídla, tudíž zde není moc krys. A kde nejsou krysy, tak nejsou ani kočky. Většinou.
"Inu, je velká škoda, že zde musíte být za takových okolností. Naše knihovna je poměrně početná a zahrnuje mnoho naučných spisů, které by někdo jako vy zajisté ocenil," pousměje se mírně.
Saurielův pokoj se od vaší noční návštěvy nijak nezměnil. Představený přenechá židli tobě a sám se usadí na lůžko.
"Ten zavražděný se jmenoval Hans. Byl tichý a samotářský, ale kdykoliv za ním někdo přišel, vyslechl jej. Byl to takový zpovědník," pousměje se trpce. "V klášteře pobýval asi rok, ale nevím to přesně," dodá poté. Co se týče těch zmizelých, jmenovali se Josef, Nikolas a...tuším, že Vojtěch, zamyslí se krátce. "Všichni tři byli z chudých rolnických rodin. S nikým toho moc nenamluvili, prakticky komunikovali jen mezi sebou. V klášteře nebyli dlouho, asi čtyři měsíce," řekne.

"Hanse jsme našli před třemi dny. Ti tři zmizeli asi před týdnem. A poslední návštěvníci zde byli asi před třemi týdny, to nám dovezli zásoby. Jinak nikdo," informuje tě. Zatím ti vše sděluje ochotně a očividně nic neskrývá. Nebo je výborný herec.
Když se však zmíníš o otci Borisovi, otec Sauriel na sobě dá jasně znát, že jsi nakousl velice citlivé téma. "Otec Boris byl...velice dobrý člověk, pravý muž víry. Bohužel, za časů, kdy byl představeným, se udalo několik nešťastných situací. Nejprve zmizelo pět mladých noviců, o týden později jsme našli naše dva bratry svázané a utopené v řece. O pár dní později, tehdy byl nov, se nad klášterem objevila podivná rudá záře, z níž se linul příšerný jekot, který byl slyšet až do hlavního města.
Mnohokrát zde byli vysláni Medvědi, obrátili klášter vzhůru nohama, pozatýkali mnoho bratrů, ale skutečný viník se nikdy nenašel. Sám otec Boris byl mnohokrát vyslýchán, ale nikdy proti němu nic nenalezli. O měsíc později zemřel, jeho srdce už ten tlak nevydrželo," domluví Sauriel. "Samozřejmě, mnoho hlupáků věří, že za to všechno byl zodpovědný, ale to jsou lži. Znal jsem jej velice dobře," řekne rozhodně.

"Bratry a novice pohřbíváme v blízkém lese na takové mýtině. V katakombách jsou uloženy ostatky významných členů našeho řádu. Včetně otce Borise. Stráž před dveřmi je spíše taková jistota, aby nedošlo k znesvěcení, především ze strany případných hostů. Nacházejí se tam ostatky mnoha významných osob."

Baddy

"Krátce před vraždou, asi týden zpět," kývá hlavou Henry.

"To záleží. Ráno vstanem za svítání, otec Sauriel provede krátkou modlitbu, pak je snídaně, nějaká ta osobní hygiena a pak makáme až do oběda. Po obědě se zase pomodlíme, hodinu máme volno, to většinou kecáme u řeky nebo vyřezáváme píšťalky a potom makáme až do večeře. Pak se opět pomodlíme a jdeme spát. Nebo ještě klábosíme, ale nesmíme vzbudit Radní. Během večeře se taky rozděluje práce na další den," popíše Henry běžný den v klášteře.

"Hej, klidně si jeden vem, ale hlavně ho vrať," pokrčí Johan lhostejně rameny.

Když zvedáš ruku, abys zaklepal na dveře knihovny, už dopředu čekáš, že asi nebudeš přijat zrovna vřele. Přesto se odhodláš a zaklepeš. Chvíli se nic neozývá, pak však uslyšíš nabroušené "Dále!"

Knihovna je nevelká místnost, jež má po svém obvodu po strop vysoké police s knihami. Zběžně rozeznáš knihy zabývající se vojenstvím, lékařstvím, alchymií, uměním či mýty. Naproti dveřím, kde jsou police podstatně menší, se rozprostírá obraz, na němž je olejovými barvami nakreslena budova, ve které pohodlně poznáš místní klášter. Kousek před tebou se nachází těžký stůl, na němž je pouze otevřená kniha a bronzový svícen. Na jediné židli sedí otec Martin.

Ten si tě změří přísným pohledem, krátce se podrbe na bradě a promluví: "Á, to jste vy. Otec Sauriel mi o vás něco málo řekl. Vy tady vyšetřujete tu vraždu a zmizení, je to tak? Dobrá, jak vám mohu být nápomocen?"

*********************

Ještě jednou se omlouvám za svou neaktivitu a ne zrovna kvalitní odpis, ale opravdu jsem toho měl hodně. Nyní by to však již mělo být lepší

41 1. Října 2018 21:49:52

Ardul

*********************
Převelice se omlouvám, leč toho mám nyní hodně ve škole. Dnes již nic nestihnu, ale zítra si na vás udělám čas a znovu to rozjedeme :)

40 9. Září 2018 10:40:39

Ardul

*********************
Pánové, promiňte mi, ale mám toho nyní dost na vyřizování ve škole, tudíž k odpisu se dostanu až příští víkend.

39 9. Září 2018 10:39:00

Baddy

hlapci se postupně rozpovídají. Když Henry zmíní, že jeho rodiče zemřeli na mor, ztuhnou mi tváře, když si vzpomenu na svou první lásku, kterou mi černá smrt vzala předčasně. Nepatrně zatřepu hlavou a zaženu černé myšlenky.V pohodě? Od kdy se zajímáš? Od doby co je kolem nás Kluk. Nechtěl bych zažít to, že o něj přijdeme. Musí to být strašné. Život ti dá jiné rány, aby to ty staré otupělo. Oba chlapci vypoví své stručné příběhy. Vypadá to, že jsou to sirotci. Myslíš, že na tom je podobně většina lidí tady? To se budeme muset zeptat.
Líbí se mi, jak je ten kluk realistický. Cela. Přesně tak to vypadá. Chybí už jen mříže v oknech. Někdo ho podříznul? To je docela osobní vražda. Musel se s vrahem znát, jinak by ho nepustil tak blízko. Ty jsi mi panečku detektiv. Klášter uprostřed ničeho. Banda chlapů zavřená uprostřed čtyř stěn. Vídají se každý den. Nech si toho. Poslouchám výpověď při věšení prádla. Zmizelí byli podivíni, co se bavili spolu? Myslíš, že jeden z nich je potencionální vrah? Nebo ta vražda a zmizení nemusí spolu vůbec souviset. Možná je to tady jen přestalo bavit a utekli.

"Zajímavé, co se v takovém malém klášteře uprostřed ničeho všechno neděje. Ti tři zmizelí... Od kdy se pohřešují? Ztratili se ještě před zabitím Hanze, nebo až po jeho smrti?" Dám klukům prostor mi odpovědět a začnu se vyptávat na jiné věci. "Jak to tady v klášteře vůbec chodí? Všiml jsem si, že jsou všichni na nohou poměrně brzy. Máte nějaké pravidla, které všichni dodržují? Nějaký nestolený režim? Pravidelné modlitby?" Tihle kluci potřebují řád, měl bys jim ho nastolit, jako správný fürer. "Behem cesty jsem nezahlédnul žádný ukazatel nebo rozcestí. Odkud berete pro klášter zásoby?" Počkám, až mi chlapci řeknou vše, co ví i neví a mezitím dokončím svou práci. No, není to nic moc, ale stejně ty hadry budu nosit jen já. A teď se tady budeš promenádovat v černé sukni jako nějaký bojový mnich. Venku je docela chladno. Přelétnu pohledem pověšené prádlo a pak prohlédnu znovu místnost, zda zde nejsou nějaké suché mnišské hábity. "Tak mě napadá... Nějak jsem to nedomyslel. Venku je docela chladno a já mám jen tuhle sukni, kterou používám při svých vystoupeních. Myslíte, že bych si mohl půjčit nějaký z vašich hábitů, aby ch tady nechodil polonahý a nikoho nepohoršoval?" Prosebně se na chlapce usměji. Ty a mnich? HA! Tak to je ten nejlepší vtip, co jsem za poslední dobu slyšel. Převlek. Kamufláž. Musím splynout s okolím. Zapadnout do davu.
Ať v rouchu, či bez něj, poděkuji chlapcům a popřeji jim pěkný den. Vyjdu z prádelny a chytím se za kručící břicho. Čas se najíst. Sežeru ti kus sušeného masa. To mám na cesty! Tvoje smůla. Nezájem. Hrachovku znovu jíst nebudu. Připadám si jak nadmutá koza. Zamířím do jídelny, abych od kuchaře vyprosil trochu jídla. Jsem stručně odkázán na stůl, kde pro mne zbylo trochu chleba, sýra a masa. Kdybys počkal, donesu ti něco lepšího, než sušené maso. To mi můžeš přinést i tak. Ty už jsi po jídle. Tvoje smůla. Nezájem. Prevíte. S vítězoslavným úsměvem skromně posnídám a vyjdu zpět na chodbu. Takže, hurá za otcem Martinem. Knihovna bude asi tady. Nezapomeň pořádně zabušit a hulákat. Pobaveně se jedním koutkem usměji a zaklepu na dveře. Chvíli počkám, jestli budu vyzván a i pokud ne, opatrně dveře otevřu a nakouknu dovnitř. "Omlouvám se. Neruším?"

|1||2||3||4|poslední(4)>>