IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Na kraji světa

Filtr příspěvků:

|1||2||3|poslední(3)>>

24 19. Října 2018 11:07:09

Varentus

ak dopovídám, Bluk se zeptá na upřesňující informace. Ano a ano, odpovím převapivě krátce. A to se k naší rozmluvě přidává i Harrion. Poslouchám, jak mu Bluk odpovídá a přitom se bezmyšlenkovitě lechtám koncem brku na uchu.

Pak mluví ta a ten a ta a ten a tak se rozhodnu jen poslouchat, i když bych měl co říct. Chvíli to vypadá, že už půjdeme, ale Tana nás zase usadí informací, že loĎ odplouvá až při západu slunce při posledním podzimním dni. Co je vlastně za den? Pokusím se dopočítat dny a vyjde mi, že poslední podzimní den je dnes. Tak to stačí do západu slunce najít tu loď, domluvit se, jak to bude s přepravou a sehnat si poslední věci, které by nám mohli chybět. Najednou mám pocit, že nemáme tolik času a řeknu to i ostatním:

Vite jistě, že máme tolik času? Nejde jen o to tu loď najít, ale i si domluvit, jestli a jak nás převezou. Sehnat zásoby a tak. Vždyť to má být cesta na jiný kontinet. A pokud vím, tak poblíž Gerdaru žádný není. Takže to bude dlouhá cesta a to znamená hodně zásob. Nejspíš to ani nebude nejlevnější. Mohou mít plno. A pokud přijdeme pozdě, nemusí nás už vzít. Samozřejmě můžeme počkat na jinou loď, ale Torvald mluvil o Odyssei a kdo ví, kdy další vypluje.

Zavřu zápisník a schovám ho do torny spolu se všemi dalšími potřebami. Lepší přijít dříve, než později.Nejsme tu ostatně proto, abychom pili pivo v nějaké nálevně, těknu očima po hospodském, I když je to tu hezké a příjemné a rozhodně jsem nechtěl nikoho urazit. Za jiných okolností bych tu rád poseděl, ale máme práci. A jak se říká: Nejdřív práce a pak zábava. I když každý máme jiné představy o zábavě. Třeba já si rád čtu a to v hospodě příliš nejde. Je tu hluk a jak jsem i párkrát viděl, občas létají vzduchem tupláky, zuby a jeden společensky naprosto nepřijatelně oblečený, nebo spíše neoblečený člověk.

Vzpomenu si na jedinou hospodskou rvačku, ke které jsem se kdy nachomýtl a kterou jsem téměř celou strávil schoulený pod stolem, což by někteří mohli považovat za zbabělost, ale v mém připadě se jednalo o akt čistého přežití. Dodnes nechápu, jak někdo dokáže dvacet minut rozbíjet hospodu na třísky, mlátit se po hlavách až padají zuby, vyhazovat se oknem, vracet se dveřmi, jen aby byl v zápětí opět vyhozen a to všechno s neuvěřitelnou vervou a nadšením, jen aby se pak unaveně složil na zbytky lavic a objednal si pivo, kterým pak připije s lidmi, jako s největšími přáteli, když je přitom ještě před chvílí chtěl roztrhat na kusy.

Zatřepu hlavou: Pardon, trochu jsem se zamyslel. Kde jsme to byli? Usměji se na moje přátele a pak jen krátce zkrabatím čelo, když se ta vzpomínka ještě jednou vrátí, jen aby mi zamávala.

*********************

Seskládat z těch příspěvků časovou osu je garganuovský úkol vám řeknu.

23 18. Října 2018 21:57:09

George

Kousek mrtvého stromu, oškubaný pták a elfík se nám jen tetelí. Proběhne my hlavou, zatímco se hrabu ve svém jídle. Je pěkné jednou dostat pokrm připravený od profesionála, ale něco my chuť k jídlu kazí. Ještě pivo. Houknu na hostinského, protože žízeň mne naštěstí od hladu neopustila.
Zatímco se koukám třetímu korbelu na dno a s čuníkem na talíři jsem dobojoval do půlky utkání, již padají návrhy na přesun k lodi. Klid, jak říkat Tana. Ještě nebít večer. Ještě pivo. Pokusím se zastavit všeobecný úprk a zároveň si poručím další korbel.
Zaposlouchám se do okolí. Varentus se nám dá do řeči. Proč je zrovna on hledač? Jedinou jeho výhodou je, že umí celkem plynule čít a psát, jinak nevykecá jen to co neví.
Harrione, sedni a dej jedno, pověz copak vy lovit?

21 18. Října 2018 21:10:51

Bluk

hospodě každý objednává podle svojí chuti, Trpaslík a barbar si objednávají maso, což mě nijak nepřekvapuje. Asi nebudou mít hluboko do kapsy, když si můžou dovolit takové maso. A když po něm tak touží asi to nebude v jejich jídelníčku nic výjimečného. Ač Varentuse znám jenom malou chvíli čekám nějakou průpovídku a také se dočkám. No neříkala jsem to. Ta jeho naivní a neustále se divící pusa prostě nepůjde zavřít. Jediná kdo se zajímá o cenu jídla je druhá žena ve skupině. Jakmile padne slovo na peníze, tak automaticky cuknu rukou ke svému měšci. Vždyť sama moc dobře víš, jak jsi na tom, tak nevím, čeho se bojíš. Vynadám v duchu sama sobě.
Nejsem jediná, kdo se zeptá na pergamen visící na nástěnce. Holka, ty z nich budeš mít asi nejvíc rozumu. Ale odpověď, která se nám dostane od hostinského je spíše zklamání než aby přinesla nějaké informace. Tak tohle je divný, myslela jsem, že hostinský tu budou placený aby taky sháněli lidi ale tomuhle je to nějak jedno. Ale jak je hostinský skoupí na informace nebo je prostě neví, tak Varentus přímo touží je předat. Rozpovídá se o Drakobijcích s takovým zájmem až se sama divím. To není možný, jak to dokážeš takhle vyprávět. Zaposlouchám se do jeho slov až úplně zapomenu na jídlo. Když dokončí svá slova, tak se ještě zeptám. „Takže teď jdete po stopách svého vůdce, který už je tam, kam jede Odysea? A to jste všichni drakobijci?“ Rozhlédnu se po svých nových společnících. Jak se pustí do odpovědí, vím, že budou zase dlouhé, nenechám si vystydnout rybu a proto se pustím do jídla. Se svou trochou do mlýna přijde tentokrát i hostinský. Tak tohle mě zajímá. Že by přeci jen ta hospoda nebyl ztracený čas, rozhlížím se po ostatních a čekám aspoň nějaký náznak toho, že jim je ten popis povědomý. Ještě než zareagují, tak si uvědomím, že jsem jejich úkol vzala za svůj. Sakra proč? Divím se sama sobě ale na odpověď nepřicházím.

Jako první dojí Harrion, který se následně otočí na mě a rozhovor se začne ubírat směrem o mě. „No já….“ vezmu číši a trochu se napiju vína a pokračuju. „Sama pořádně nevím, snažím se najít svoje místo a zatím se mi to nepovedlo a tohle mi přišlo jako dobrý nápad. Další šance začít v novém světě, kde všichni mají šance stejné a nikdo nikoho nezná.“ Na chvíli utichnu a znovu upiji vína. „A co tam přivádí tebe? Pochopila jsem, že ty jediný nejsi drakobijec?“ Nechám ať vylíčí své úmysly, ale nijak ho netlačím, pokud nebude chtít odpovědět, prostě to přejdu.

Ve chvíli, kdy Harrion oznámí svůj úmysl odejít, ozve se Tanaquil aby ho zastavila a následně se opět obrátí na mě. To začínám být populární. „Těší mě a jak se jmenuje ten fešák vedle tebe?“ odpovím Taně a ukážu na jejího psa, jestli je to jak si myslím, tak zájmem o jejího psa se u ní dobře zapíšu. Dále se zamyslím nad tím, co říkala. „Myslím, že nevědí s čím se tam potkají a navíc, jestli se nemýlím, tak důl nebude fungovat bez funkčního zázemí kolem. To by měli hodně rychle na krku vzpouru.“ Přidám svou myšlenku k Tanině a pak dodám. „Navíc ještě nejsme oficiálně naverbovaní, tak uvidíme co to přinese.“

Počkám až všichni dojedí, zaplatím požadovanou sumu, jestli není extra přemrštěná a pak pokud někdo nemá lepší nápad, souhlasím s Harrionem vydat se hledat Odyseu. Hlavně zjistit, co mě čeká a co z toho může kápnout. Jakmile jsou všichni srozuměni s tím, že jdem do přístavu hledat Odyseu, houknu na hostinského, „díky a nashle“ a opouštím hospodu směr přístav.

20 18. Října 2018 12:08:35

Difosgen

dlábnul jsem přinesené jídlo,zalil to žejdlíkem a spokojen s plným bachůrkem jsem začal přemýšlet hmmm,takže najít tu kocábku a dostat se na ní asi nebude až tak velkej problém.Jen mně zaráží ten hromadnej nábor,pomocí plakátů.To je jak by se chystala válka a snažili se naverbovat lidi.Pokud to scháněj takhle všude,asi potřebujou lidí spousty.Divný,možná bysme měli sehnat víc informací,než vlezem někam,odkud nebude návratu.

jen tak ze zvyku si při přemýšlení prohlížím své spolustolovníky.Tana i Harry dali nejprv nažrat těm svejm čtyrnohejm společníkům a až pak baštili sami . Buď maj rádi ty svý potvory nebo se báli,že pokaď začnou sebou,tak skončej na jejich jídeláku.
Varent si hraje s brkem a bločkem a vypadá,jak by nevěděl,co si zapsat dřív.
George baští a sosá s takovým zaujetím,že to vypadá,jak by nejed nejmíň měsíc.
No a Bluk,sedí s takovým zamyšleným výrazem,že to vypadá,jako by vzpomínala na něco,do čeho je každýmu kulové.

Myšlenky mi jen tak poletují a jen tak na půl ucha poslouchám,o čem se vede řeč,když náhle mně zaujmě Harrionova poznámka a rázem zbystřím.NO FUJ Ty to chceš honit u lodi?Je to tu docela velký město,to si nemůžeš sehnat nějakou cuchtu? docela by mně zajímalo,jak se tohle menuje - že by loďofílie?

19 17. Října 2018 21:40:34

Tanaquil

ostinský mi při výběru příliš nepomohl, proto se rozhlédnu, abych zjistila, co si dávají místní. Pokud se tu nějací místnější nacházejí. Na základě toho, si objednám totéž, co většina z nich a k tomu pivo. A samozřejmě: Prosím o trochu vody pro Anyu a něco k jídlu i pro ni. Jestli skončíme ve vězení pro dlužníky, jsem přesvědčená, že se s tím tentokrát srovnám líp, než posledně.

Náš cechmistr, totiž bývalý cechmistr, Torvald tu byl?! A psal tady nejspíš ten dopis, kterým jmenoval Tfuje a Varenta. Ten, kde nás prosí, abychom se vypravili za ním. Také zmiňoval, že popluje víc lodí. Nemusí to být Odysea, ne tedy nutně. Proč jich tam vůbec tolik míří? objevili něco cenného? Kovospol prý ví o nějakých surovinách. Jakých asi? A hledá úplně všechny. Je zvláštní, koho všeho se domnívá, že by tam mohl využít. Nač mudrce v nově objevené zemi? Nechce se mi to říkat, ale mám dojem, že leda do tlačenky. A trochu i obavu o Varenta v souvislosti s tím, ale on je Drakobijec a teď i Hledač, tak si snad poradí. Vzpomíná si Anya ještě na Sharna? Popravdě tentokrát by se to docela hodilo.

Vyráží se při posledním podzimním západu slunce a mně osobně stačí jakákoli loď, plující do stejné destinace. I kdybychom Odyseu, Titánii, Hindenbertu nebo jak se ta loď povzbudivě jmenuje nakonec nenašli, je pro nás klíčové dostat se za Torvaldem a pomoci mu v jeho pátrání. Kdoví, co už ho tam všechno potkalo. Raději bych počkala ještě těch pár minut, než se všichni najedí. Také vyrážíte do Erwi? Naše společná cesta bude tedy delší. Máš moc hezkého psa mimochodem. A Ty Bluk? Vypadalo to, že i Tebe zaujala nabídka Kovospolu. Člověk by řekl, že s takovým jménem bude shánět spíš horníky, než třeba ty zmiňované mudrce. Promiň, nejsem si teď jistá, že jsem se ti řádně představila, já jsem Tana.

18 17. Října 2018 11:54:09

Harrion

ak jak jsem očekával, z úst Varentuse jsme slyšeli to, co jsem sám slyšel před pár týdny v cechovním sídle. Hned na to Bluk a Tana vyřknou dotazy, které napadly i mě. Hostinský se dále ukazuje jako prima chlápek a ochotně nám sděluje to, co ví a mimojiné se zmíní i o tom, že tohle nejsou první Drakobijci, kteří za poslední dobu navštívili tento podnik. Drakobijci sem, Drakobijci tam. Tak se mi začíná zdát, že všechno se tady točí kolem draků. Trpsalík se sněžným vlkem a s obřím kro-čím? Moc jsem tomu, co říkal hostinský nerozuměl, ale nesnažil jsem se ho ani vyptávat. Nakonec tu nejpodstatnější informaci, pro kterou jsme si vedle jídla přišli, nám nedal. Takže tak jak říkal barbar, v přístavu budou vědět.

Když hostinský přinese tolik toužené jídlo, nejprve dám jednu porci Borovi, který se do ní okamžitě pustí a pak se pustím do té své. Nevím, jestli je to tím hladem, ale není to vůbec špatné. Mezitím se Bluk pouští do rozhovoru s Varentusem. Když mladého elfa slyším, jak ochotně odpovídá, trošku se zastydím, jak jsem ho odbyl, když se na mě ptal. Takže ostatní jsou tu přes svaly a ty přes hlavu. Při jeho slovech o to, že dle jeho názoru by se měli zabíjet jenom zlí draci, tak jen lehce souhlasně pokývnu hlavou a pokračuji v jídlu. Ano, i Lovci musejí vždy zvážit dopad svého činu. Připomenu si, co jsem se dozvěděl v mém novém domově a potom mi sklouznu myšlenkami k druhému účastníkovi rozhovoru. Takže tady partička loví draky a co ty? Vzpomenu si, co Bluk říkala po cestě Varentusovi. Jsi odevšad a hodně jsi cestovala. Možná není důležité odkud přicházíš, ale kam míříš. Tyto myšlenky mě zavedou k tomu, odkud pocházím já a rázem mi klesne nálada na bod mrazu.

Kde je asi teď moje malá sestra? Co dělá? Žije ještě vůbec? Začínám se postupně utápět ve vzpomínkách. I když je to už pár měsíců od té katastrofy, která se stala naší rodině, stále je ta rána v srdci čerstvá a pálí, jako by to bylo teprve včera. V té dusivé samotě své mysli se mi najednou vybaví vzpomínka ze sídla cechu, kdy mi Terzief řekl větu, na kterou do smrti nazapomenu: "Žádná stopa není navždy ztracena a i vychladlou lze nalézt." Ne, že by mě to nějak rázně probudilo, ale opět začnu vnímat okolí a pokusím se dodat si kuráže. Všimnu si, že jsem během bloumání už dojedl. Možná, že ji opět spatřím. Jen když nepřestanu hledat a mít naději.

Přihnu si z korbele a otočím se s vlídným úsměvem na Bluk. Proč vůbec tvoje kroky míří na palubu té lodi? Zeptám se a přitom drbu za uchem Bora, který rovněž dojedl svou porci a vypil vodu, kterou mu hostinský přinesl. Po její odpovědi a až všichni dojí zavolám na hostinského, že bych chtěl zaplatit. Kolik to dělá? Dám mu přislušný obnos peněz a obrátím se k ostatním. Radši bych vyrazil hledat, která z lodí je ta Odysea. Ať to pak nehoníme na poslední chvíli. Co vy na to? Nálada se mi opět trochu zvedla, takže hledím vstříc k nadcházejícímu dobrodružství.

17 16. Října 2018 22:59:03

Tfuj

ostinský přináší vámi objednané pití.
Mám, mám, mám zde vlastně skoro vše asi. Přeci jen jsme na obchodní stezce. Pronáší skoro hrdě po potvrzení již třetí objednávky a dále pokračuje u jiných.
Mezitím až všichni ještě trošku pobíháte po hostinci. Hostinský si vás opravdu všechny chytne. A doručí to co má, tam kam má. Určitě to ale nebude zadarmo. Taková obsluha píle i pečlivost se poslední dobou moc často nevidí. Ale tady je velká konkurence. Musí se snažit každý, aby si zákazníky udržel.
Co je tenhle konkrétní vlastně ani pořádně nevím.
Odpoví, když se konečně dostane časové vytížení až k vašim otázkám.
Ale není jediná, co tím směrem vyplouvá. Je to teď velká podnikatelská sláva i trend! /B] Dodá na důrazu poslednímu slovu.
A ostatně nejste ani jediní Drakobijci, které jsem potkal. Byl tu i takový milý chlapík. Jako tady mistr trpaslík s velkým sněžným vlkem a hrůzu pouštějícím obřím krollem. Budili spolu opravdu respekt. Byli zajímavý páreček a psali tu dopis. O čem byl, ale netuším. Nicméně si hodně povídali. Vůbec to nechápu, nerozuměl jsem těm skřeků vlastně vůbec nic. Ale oni sobě nejspíše perfektně.
Chvíli se odmlčí a pak ještě nakonec prohodí krátkou větičku, než zmizí do kuchyně asi připravovat vaše pokrmy a dá vám tam spoustu soukromí.
Takže na tu loď se ptejte v přístavu.

16 16. Října 2018 16:35:33

Varentus

aši noví společníci nejsou moc hovorní. Harrion mě úplně ignoruje. Bluk sice odpoví, ale nezdá se, že by si chtěla povídat. Nepodbízím se a přesunu se na svoje obvyklé místo. Kde pak zaslechnu rozhovor Tany s Georgem a přepadne mě trudomyslnost.

Ještě pořád jsem odhodlán mlčet, když se kolektivně rozhodneme jít do hospody. Je to dobře, mám hlad, ale neřeknu nic. Na mém názoru ostatně nezáleží, jsem jen ukecané elfisko. Přesto mi to nezabrání se rozhlížet po městě a vnímat všechny jeho krásy. Když se vedle mě ale objeví Tana, přestanu se rozhlížet a dívám se, kam jdu. Na její první otázku jen přikývnu, ale druhá vyžaduje použití složitější formy komunikace. Jak se těším na moře? Jistě, že se těším. Možnost plavit se po nekonečném modrém oceánu za novými dobrodružstvími je splněný sen. Četl jsem o moři a mořeplavectví. Námořníci jsou drsní hoši. Cestovat s nimi je skvělá příležitost se něčemu přiučit. Samozřejmě mám obavy z mořské nemoci a všech těch tajemných příšer, které mohou spolknout i tu největěší loď, ale to přeci patří k životu dobrodruha. Tohle všechno bych jí řekl, ale jen suše odpovím: Myslím, že dobře.

Hned další prohlášení mě však vytrhne z trudomyslnosti. Vážně? Co je to? A už mi podává zápisník a potřeby na psaní. Chtě nechtě se mi obličej rozzáří nadšením: To je zápisník? Jen pro mě? To je... Nevím, jak ti poděkovat... Ale to přeci nemohu přijmout... Hned přidává omluvu, ale popravdě ji příliš nevnímám, jsem zaujatý svým novým zápisníkem. Ne. To je v pořádku. Je pravda, že občas příliš mluvím, ale to je jen z nadšení, že mohu jít za dobrodružství s vámi. I když vím, že nejsem moc užitečný. Jsem jen rád, že tu s vámi mohu být. Špatná nálada je pryč. Ten zápisník je skvělý, mohu si do něj kreslit mapy. Víš, než jsme vyrazili, napadlo mě nějakou nakreslit. Teď mohu. A dělat si zápisky a tak. To je skvělé. Děkuji ti za něj.

Držím se zápisníku a jdu s ostatními do vybrané hospody. Tam si hned posadím, ale než stihnu zápisník otevřít a začít přemýšlet nad tím, co do něj napíši jako první, žádá si mě náš barbar, ne zrovna decentně na mě huláká přes celou hospodu od nějaké nástěnky, že chce něco přečíst. Zvednu se tedy opět od stolu a jdu za ním. Ale jistě. Rád ti to přečtu. Nebo se ti mám podívat na to oko? Mě když do něj něco spadne, bývá to řasa. Což je vtipné, protože řasy jsou právě proto, aby chránili oči před různými poletujícími nečistotami, ale když už něco v oku máš, je to právě ta řasa. To je dost zákeřná zrada. Nemyslíš? Podíváým se na něj, jako bych čekal na odpověď, ale pak si uvědomím, že po mě chtěl něco přečíst. Jaj, promiň. Ta listina. Otočím se k nástěnce a čtu nahlas pro všechny okolo.

Když dočtu, otočím se na barbara: Mám se ti teď podívat na to oko? Předpokládám, že už chtít nebude, takže se vrátím ke stolu, ke zbytku osazenstva. Cestou se zastavím u pultu a objednám si: Dobrý den, vážený pane hospodský. Mohl bych si žádat trochu vody a něco lehkého k zakousnutí? Ryba by mohla být dobrá, i když jsem mořskou faunu ještě nikdy neochutnal. Nezaskočí mi rybí kost? No myslím, že se s tím budu muset nějak poprat. Usměji se na něj a jdu si sednout.

Sednu si k ostatním a čistě náhodou skončím vedle Bluk. Ne, že bych si toho všiml. Vytáhnu zápisník a přemýšlím nad prázdnou stránkou. Když se u nás objeví hostinský a Bluk se ho začne vyptávat na nabídku, kterou jsem před párt minutami četl. Zvednu hlavu od zápisníku a zaujatě poslouchám. Když se hospodský vzdálí a my máme jídlo, bez váhání se do něj pustím i když moje způsoby stolování nejsou tak zvířecí, jako většiny mých spolucestujících. Takže, když se mě Bluk zeptá na Drakobijce, mohu odpovědět takřka okamžitě, protože mi jídlo neleze ušima, jako jiným.

Drakobijci, to jsme my. Jsme mladý, malý, ale zato odhodlaný a sepjatý řád, který má za úkol hledat a zabíjet draky. I když upřímně já to vidím spíš tak, že bychom měli zabíjet jen ty zlé. Nicméně, žádného draka jsme ještě nepotkali a moc o nich vlastně ani nevíme. Takže zatím plníme drobné, ale o nic méně důležité zakázky v okolí pohoří Altenor. Tedy plní je hlavně tady moji přátelé. Já nejsem příliš zdatný v boji. Plním tedy v cechu roli Hledače. Mým úkolem je starat se o administrativní část cechu a sběr informací o dracích a další záležitosti, které přímo nesouvisí s bojem. Teď jsme vyrazili na cestu za naším vůdcem, který prý našel stopy draků na jiném kontinentě. A tak jsme tady. Jen musíme najít tu správnou loď, Odyseu, a můžeme vyrazit na širé moře za dobrodružstvím. Jsem zvědaný, jaké zajímavosti objevíme za blankytným obrozem. To moře je úžasné, že? Tolik vody.

Usoudím, že jsem odpověděl dostatečně a tak se vrátím k jídlu.

*********************
Připomínám PJ, že mi Tana dala zápisník, dva brky a inkoust.

15 15. Října 2018 23:51:04

Tanaquil

ak tak procházíme velkým přístavním městem a já se ještě bavím s Georgem, občas se ohlédnu, zda celá naše skupinka pochopila nově domluvený cíl cesty a nikdo se příliš nezatoulal. Nejdřív to vypadá, že je všechno víceméně v pořádku, občas se někdo trochu zdrží, ale pořád všichni v dohledu.

Něco ale po chvíli upoutá mou pozornost. Všimnu si, že mladý Varentus za námi kráčí nějak sklesle a ani tolik nemluví jako dřív. Mám z toho takový divný pocit. Na chvilku se zamyslím a projdu si události předchozích okamžiků. Zrovna moc se toho tedy nestalo. Jdeme do města. Difosgen zpívá. To mi nepřijde nijak potěšující, ale k pláči taky ne. Přidávají se k nám další. Je to tu obrovské. Míříme do hospody. Já si povídám s Georgem. Počkat. Varentus nás poslouchal? No asi ano. Mohl si něco z toho vzít třeba osobně? Vždyť jsem nic špatného neříkala, jen jsem se bavila s kamarádem, to je přece normální. Chtěla jsem, aby se George s tím dotazem obrátil na něj, když vidím, že je k tomu kompetentnější. Ti dva spolu mají o čem mluvit málokdy. No nebyla to úplně óda na jeho nejlepší vlastnosti, ale nic, co by se běžně neříkalo. Je fakt, že jsem ho mohla nazvat jménem a nestěžovat si. I když pro mne je takové vyjadřování docela běžné, on to asi může prožívat jinak a třeba mu to přece jen mohlo zkazit náladu. To se někdy stává, že se lidé pochopí trochu jinak, nebo že jim záleží na názoru ostatních víc, než by je napadlo. Přitom si ho vážím, jenom se prostě neznáme tak dlouho.

Musím to s ním zkusit nějak urovnat, budeme jistě dlouho na cestě, budeme ho potřebovat a vlastně je i docela milý, když má dobrou náladu. Naštěstí se mi cestou povedlo pořídit něco, co by ho snad mohlo na chvíli přivést na jiné myšlenky. Omluvím se na okamžik Georgovi, pokud se mnou má zájem ještě hovořit a počkám chvíli na Varenta.

Mohla bych se k Tobě na okamžik připojit? Jak snášíš výhled na společnou cestu po moři? Něco jsem Ti přinesla. Myslím, že by se Ti to mohlo hodit. Zkusím Varentovi nabídnout zápisník, inkoust a dva brky na psaní. Promiň, jestli se Tě dotklo něco z toho, co jsem říkala. Nemyslela jsem to zle. Opravdu vždycky nestíhám sledovat všechno, co povídáš. Někdy je to prostě moc informací najednou. Vyslechnu si, zda má něco na srdci, zatímco míříme k hostinci.

Samozřejmě tu nabízejí hlavně ryby. Musím připustit, že tyhle i skvěle voní, na rozdíl od těch, kterým se podařilo doputovat až do vnitrozemí. Difosgen už mezitím stihl pronést pár odvážných slov, a tak v duchu pronesu krátkou modlitbičku za to, aby ho nikdo neslyšel a nestrhla se tu naší vinou rvačka. Ahoj. Odpovím na pozdrav. Tam za pultem opravdu visí plakátek a něco mi připomíná. Odysea! Tenhle název poznám. Vy víte něco o té lodi? Zeptám se hostinského. Třeba kde kotví? A kolik tu vlastně stojí to vaše rybí menu? Vzpomenu si na poučné zážitky z předchozího velkoměsta, než se rozhodnu, co si dám. Počkám jestli se něco dozvím a pokud pak zahlédnu nově se utvářející skupinku naší družiny, zeptám se jich zda se k nim mohu přidat.

*********************

Předávám Varentovi zápisník, lahev inkoustu a dva husí brky.

14 15. Října 2018 23:15:53

George

odle stráží to vypadá, že toto město je oázou míru. Štít a zbroj každého strážného má vypadat, jako by se po něm prošel rozzuřený trol. Tyhle hejskové jsou nastrojeni až moc dobře. Snažím se odvést své myšlenky od lodí, ale v přístavním městě je toto přímo nadlidský úkol. Zapadneme do první hospody a jen vousu pokrývajícímu většinu mého obličeje vděčím tomu, že nejsem bílý jako stěna. Na zdi visí nějaký pergamen, než se stihnu zorientovat, už k němu žene Dif Varenta. Ten svoji neduživou postavu a zoufalí nedostatek svalů vyvažuje jinými schopnostmi. Kupříkladu, čte nahlas bez koktání, píše celkem úhledně a motá se my pod nohami jen minimálně, nebít to elf, tak je to celkem užitečný chlapík, ale takto?
Piva, rovnou dvě. Snažím se utopit svojí "nejistotu" v alkoholu. A k jídlu kdyby být kus vepřového. Objednám si jak nejmileji umím.
Pak si prohlédnu naše nové společníky. Lovec, uvidíme jak se dokáže mečem ohánět, jestli tu zkysneme déle, zkusím ho vyzvat na cvičný souboj. Jeden by měl vědět, co mu stojí po boku. Pak mé oči zabloudí k dívce. Bluk, tak se nám představila. Sama na cestách, beze zbraně, nevypadá jako vidlák, ani jako učenec, co se z tebe vyklube?

|1||2||3|poslední(3)>>