IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Přízrak Dochartovy jámy

Filtr příspěvků:

|1||2||3|poslední(3)>>

24 19. Října 2018 14:51:09

Hieronimus Bosh

************
Hoši hrozně mě honíte

Pokud se mi nepodaří odpovědět dneska tak asi až v pondělí. Sobotu mám zabitou a dnešek uvidím jak dorazím domů.

23 19. Října 2018 14:45:44

Arto

Kery já jsem? Na trpaslíkovu otázku naštěstí nemusím odpovídat, neboť mi je nabídnut korbel toho po-chcankách-chutnajícího moku. Vřele se usměji, ťuknu si s individuem, které mi korbel nabídlo a zavdám si z korbelu, který u úst držím poněkud déle, ať nemusím říkat vůbec nic a naštěstí trpaslík začne znovu mluvit.
Takže je to banda sráborů, co se bojí do dolu. Trpaslíci. Pokyvuji hlavou na důraz, že poslouchám trpaslíka. A vy tomu věříte? Farate do ďury pár zim a naraz ste posrati z bachorek? Zakroutím hlavou na znamení nesouhlasu. Beztak ste tam ani nebyli a byl tam jen nějaky haviř, co zmizel a nikdo to nemůže potvrdit, že? Přihnu si. Ale zas na druhu stranu, byli byste blbí, kdyby jste nechodili do té ďury, když není uhlí. Položím ruku na rameno trpaslíka, který mluvil. Promiň příteli, můžu se mýlit. Su z daleka. Zvednu korbel a pokynu k němu. A to je první pivo, kerý vidím po dlouhý době. Nechtěl jsem pomlouvat ty žlbepty, co jste slyšeli. Najednou se zamyslím a pokračuji. Nějaky ten haviř, co faral dolu, do dolu. Je tu? Třeba by mi mohl říct k tomu něco víc.
Pokud někdo takový bude, poptám se, kde ho najdu a vydám se ho hledat. Pokud nikdo takový nebude, zeptám se jen A chalani, kaj je ta studna? Nemám do čeho zítra rýpnut, tak třeba to bude pořádná švanda.
Připosránci. Beztak jen něco slyšeli, ale bojej se jak krysy. Pokud osoba, kterou hledám, není v místnosti, vydám se ke dveřím, kde čeká Lelekyno, který mi navrhne odejít. Pokud mi trpaslíci sdělí, kde se studna nachází, vybídnu Lelekyna, ať hledáme pouze nocleh.

21 18. Října 2018 21:54:19

Lelekyno

ezitím co čekám až se za mnou Arto vrátí tak se rozhlédnu po místnosti. V tomhle bordelu tu už nemám co dělat. Blázen vedle blázna. Nemá cenu tu trávit více času, než je potřeba, a to už není, protože je jasné kam povedou mé další kroky. Studna! Jelikož mě další dění v místnosti nezajímá rozhodnu se odejít. Cestou k východu mi někdo vrazí do ramene. Přirozeně se omluvím Má chyba. Omlouvám se. Počkat... Naše ramena se střetly. To nemohl být trpaslík! Pohlédnu mu do obličeje a ihned rozpoznám elfa. Dlouhé vlasy, zelené oči a výrazný obličej. Prostě hezoun od pohledu. Asi měl naspěch protože se jen mlčky otočil a pokračoval tam kam měl namířeno. Obličej jsem si dobře zapamatoval, protože byl na zdejší společnost až příliš neobvyklý.
Měl bych zjistit kde se ta studna nachází a kde se tady v téhle díře dá přespat. Možná by se dalo spát i venku pokud se počasí uklidnilo. Počkám na Arta a až se sním opět shledám navrhnu mu odejít z místnosti a vydat se hledat studnu a poté nocleh.

*********************
Pokud ještě prší tak čekám uvnitř u dveří. V případě že už ne tak čekám venku před budovou.

20 18. Října 2018 20:49:52

Pavlos

Vždyť já jsem takovej Hlupák! uvědomím si Vůdce...Ten malej s tou stráží. Kdo jinej bude vědět víc o odměně, než ten kdo ji vyhlásil" Pavlosi ty troubo! Strnu zlostí Musim ho najít!
Tvář se mi znovu rozjasní. Kývnu na elfa přede mnou Díky, zjistím.. otočím se a co nejrychleji opustim lokál ve snaze najít vůdce těhle bizardně rozdílných obro-pidi-lidí
Cestou však omylem ramenem vrazím do Lelekina. Jsem zaměřený na svůj úkol dostihnout místní autoritu a vůbec si toho nevšímám.

19 18. Října 2018 13:53:49

Lemminkainen

ačíná být obtížné stát stranou e nedotýkat se blízkosti naugrim a lidí, kteří postupně podléhají síle své břečky. Trpaslíci ... jak dalece se nepodobají svým praotcům. Je vůbec možné, že by stejné plemeno dokázalo vystavět nádheru Nargothrondu nebo Meneghrotu? Jejich rod kutal drahokamy a v kovářství jej překonali snad jen Noldor, jací jsou tihle? K čemu potřebují tolik uhlí? Stravují se snad jeho prachem? Jak mohou vypadat jejich podzemní sluje, obývají-li taková doupata nad zemí?
Yelwa naugrim …

"Mára undómë", odpovím quendi, který mne vyrušil z myšlenek, jazyk prvorozených mi těžko vystupuje z úst na takovém místě. Otočím k němu tvář. Hledá oporu? Přemýšlím nad jeho otázkou, jejíž hloubku mi snad nastražil jako výzvu. Vede naše kroky něco? Někdo? Je síla mající zájem na mém směřování? Předurčil zpěv Ainur cesty jednotlivce? Máme každý svůj prostor ve vznešené melodii? Naše pohledy se setkají a polknu věty, které se mi již formulovaly ... no ... spíše se asi prostě ptá, co tu dělám. Konverzace, to je správný stav věcí. Prostředí atani a naugrim zná zřejmě lépe než já. Pýchu nech odejít, Lemminkaii, dělá Tě zranitelným…
Pokusím se o výraz tváře lépe … společenský. „Nahlížím do tajemství, zde snad lze být blízko kořenům hor a mnohé nalézat. Těmto naugrim vznikly těžkosti původem z hlubin země, zdá se. Jejich vůdce ale řekl málo. Potřebuji vědět.“
Neumím brát informace z davu jako druhý elf nebo drobný trpaslík před ním, nerad bych navíc podstupoval rozhovor s běžnými místními. Prolétávám očima okolní, zkouším objevit někoho s duší, kdo bude vědět víc. Někoho staršího a úctyhodnějšího, oči kterého viděly mnohé, komu rozum nestrhl povykující dav a bude trochu stranou.
------------------------------------------------------------------------------------------ --------------------------------------------
Vyhnu se stádu opilců a zkusím nalézt jednotlivce, který by mohl něco vědět a s kterým bych byl schopen rozhovoru. Pokud takového nenaleznu uvnitř, projdu osadou a nebude-li ani venku, zajdu s otázkami přímo za trpaslíkem – vůdcem, který tu promlouval.

18 18. Října 2018 04:04:35

Pavlos

ůvod proč se všichni hašteří si vysvětlím mentalitou zdejších, a způsobem dorozumívání, který následně okusím na vlastní kůži. Teda to sem nečekal.... S respektem sleduju jak přede mnou místní vyroste jak hora a zastíní mou maličkost. Přivřu oči a ani nedejchám, když začnou lítat sliny to snad... a když se mi trefí herdou do zad... PHU... Ty bláho... musim si na něj dávat bacha, je to ňákej surovej magor... Po tom co sem od něho vyslechl a uhnul druhé ráně, se rozhlédnu Je hele - zahlíd jsem dalšího elfa... už jsem ani nedoufal, že tu bude někdo normální Chvilku na něho zírám a pak se zas obrátím k místním.
Mluví o pekle, říká mi chlapečku a špidloucho...? Snaží se mě ten hromotluk zastrašit? Zatím co stojím a pozoruju smích jeho kumpánů rozhodnu se s ním skoncovat po svém.
Vytřeštím oči a snažím se vypadat vyděšeně P.. p p.. peklo? Zaklimbám se jako by se mi udělalo špatně. Chceš mi vážně říct, že mě, malého elfa bys poslal do pekla zatímco tu ty, svalovče, budeš čekat schovanej než se vrátím? Pak se srovnám v zádech a usměju se Teď čumíš prasoksichte...! Nedám to znát, ale pokud by se pokusil po mě zas hrábnout budu připravenej mu uhnout.
Jestli se nic dalšího dít nebude, otočím se a vyrazím hledat elfa, kterýho jsem si všimnul před malou chvílí.
Je tu snad jedinej, co vypadá, že sem rozhodně nepatří, asi podobně jako já. A na dalšího ochlastu nemám nervy... Dojdu až k němu a s vřelým úsměvem spustím. Buď pozdraven příteli, co tě přivedlo na toto žalostné místo? zkusím to ještě po dobrym... zjistim o co tu de... a tak... uvidíme.... Celou dobu si při tom budu očkem co nejnenápadněji hlídat toho velikána s kterým jsem mluvil a pokud odejde, odejdu za ním A pak uvidíme na koho budeš dělat machry....

__________________________________________________________________-

Tentokrát se snažím zapojit trochu herectví při ironickým výstupu.
Při hovoru s elfem Lemminkainenem se držím Etikety, abych působil dojmem vznešeného původu a Získal si jeho Důvěru.

17 17. Října 2018 22:25:03

Hieronimus Bosh

ístnost hlučí jako vosí hnízdo a na některých místech už to začíná vypadat na rvačku, muži i trpaslíci se navzájem překřikují, někteří se požďuchují dva trpaslíci se dokonce tahají za vousy a řvou na sebe, pro většinu z Vás nesrozumitelným hrdelním jazykem. I kdyby jste rozuměli, hlasy zanikají v lomozu kolem a Arto je příliš daleko na to, aby je vůbec zaregistroval natož slyšel.
Každý v ruce korbel s pro Vás téměř nepitelným mokem, kterému místní říkají pivo, ale jeho chuť připomíná nejspíše kozí chcanky, tedy poznali by jste to, kdyby je někdy před tím zkusili a to nemluvím o zbytcích uhelného prachu co vám skřípe po napití mezi zuby. Je faktem, že v místnosti se opravdu práší a na Vaší zpocené kůži pomalu ulpívá prach, který místní už asi ani nevnímají. Havíři, pro ně je tahle černá špína živobytí a na nějaký flek se tady nehledí.
Lemminkainen jen povlává po místnosti, pro muže jeho rasy to tu musí být utrpení, tolik špíny a trpaslíků po hromadě jsi snad nikdy neviděl a oni elfa taky ne. Někteří si tě zaujatě a nepokrytě prohlížejí, jiní když si všimnou tvého pohledu očima hned ucuknou, jen pár ti na pozdrav pokyne korbelem, ale jinak si tě v podstatě nevšímají.
Na rozdíl od něj jde na to Pavlos zhurta, hned jak odejde starosta chytne prvního z místních za rameno a vyhrkne na něho otázku. V první chvíli muž strne, ale v tom si uvědomí, že oproti tobě je v ramenou téměř dvojnásob široký a jeho ruce jsou silnější než tvá stehna. Roky v dole jej zocelily a není zde jediný. Naštěstí pro tebe si rozmyslel, že by toho troufalce rozmáčkne jako tu krysu dneska na šichtě a jen ledabyle smete tvou ruku ze svého ramene. Přitom se ti upřeně dívá do tváře, ale při tom se mu začíná po tváři rozlévat možná veselý možná potměšilý úsměv, nepoznáš to, stejně jako nejde poznat jeho věk.
Peklo! Chlepečku. Vmete ti do tváře společně se slinami. V Dochartově jámě otevřeli cestu do pekla a teď hledají někoho kdo by jí zase zavřel.Najednou vyprskne smíchy stejně jako jeho druhové kolem a přitom tě plácne do zad tak silně, že sebou málem praštíš o zem, ale nakonec to ustojíš. Ale ty to zachráníš to jde vidět, špidloucho. A znovu se tě pokusí plácnout, ale tomu se zkušeně vyhýbáš.
Poslední dva, kteří nejsou zatím ušmudlaní od mouru a tudíž se liší od místních jsou Arto a Lelekino, oba se znají a přišli do domu spolu a jako první tak pochytili nejvíce. Lelekino naznačuje Artovi, že by mu nějaký přivýdělek nebyl proti srsti, ale ten na to zareagoval odchodem s tím, že zjistí více, zatímco Lelekino popíjí pivo a čeká.
A snad díky tomu, že jsi trpaslík a zapadáš, snad tvým přirozeným osobním kouzlem nebo tvým chováním mezi touhle havířskou verbeží si získáš jejich pozornost a snad se s tebou budou ochotni i bavit. A kery ty siHoukne na tebe jeden s trpaslíků a nabídne ti korbel k přípitku. Když si s ním přiťukneš a opatrně, tak abys neurazil si i připiješ pokračuje.
Tož Dochartova Ďura je už rok zavřena a ma zasypany vchod synku. Po posledním zavalu, pod kerym zustala spousta fajnych synků se tam začalo dit cosyk divného, takého asi jak tudy řikaju magického. Světylka, skřipani i bušeni špičaku a nikdo tam nemoh byt chápeš.Zavdá si piva a říhne si. Tož nebudu s tebe dělat cypa. Nikdo rozumny tam nevleze,ale v ostatních ďurach začina docházet uhli. A není uhli není chleba, tak tu hledaju kohosi, kdo ty duchy vyžene.
Kolem stojící trpaslíci i pár lidí přikyvuje.
Jak buděš chtí, tak to zítra u studny zkus, zadarmo to po tobě nikdo chtít nebude.Otočí se ke svým přátelům a pokračuje v hádce, kterou si jim přerušil.
*******************************************
Vaše příspěvky se mi celkem líbí. Lelekino a Lemikainene, Vám není moc co psát, když v podstatě nic neděláte. Berte to jako v real lifu, je třeba projevit trochu snahy, ono neplatí- sedávej v koutě, oni najdou tě.

16 16. Října 2018 16:03:46

Pavlos

rbu se za uchem a směju se zatímco pokračuju v cestě.
No to bylo hustý teda! Ještě ráno jsem proklínal svět a teď... Chytím se za flígr svého nového kabátu a spokojeně si ho prohlídnu. Hlupáku! Dobře jsem viděl jak sis brousil na ty peníze zuby! HA! HA!
Určitě se před kupcem teď plazí a naříká! To jsem ti to zavařil ty dědku plesnivá!

K večeru se sice počasí pokazí, ale na náladě mi to nemůže ubrat. Navíc přicházející noc odhaluje světla budov kousek po cestě. V myšlenkách se ubírám stále dokola k mému rychlému zbohatnutí. Sáhnu instinktivně po měšci. A ještě ten samej den jsem všechno stačil utratit...

Za nedlouho se už procházím uličkami osady s názvem Tři Duby. I přes můj dobrý zrak žádné zvláštnosti nevidím, za to co slyším mě zaujme víc. Ani rámus šířící se z budovy nepřehluší ten dupavá nemotorný krokBlíží se to zamnou! Skryju se ve stínech mezi budovami a sleduji příchozí. První do budovy vejde malý muž oblečený jako kupec, netrvá dlouho a za ním postupně vejdou ještě dva, možná lidé.
Jestli jsou všichni uvnitř.... Napadá mě ...kdo pak hlídá domy? Rozhlédnu se kolem sebe.
Možná bych měl nejdřív zjistit, kdo tu vlastně žije Je rozhodnuto a i já vejdu do velké budovy ze které se ozývá rámusení místních.

Tady se sešla snad celá vesnice... Je to první co mě napadne když vejdu dovnitř. Je tu velké množství lidí a o něčem se dohadují. Sundám si kapuci a rozhlédnu se kolem. Nějaká malá holka mi podá pití a už si to cupitá zas k dalším hostům. U všech rohatejch co to měla na tváři? Pokrčím se a přimhouřím oči. To snad byli vousy? Možná... No nic... Poškrábu se na hlavě. U těch trpaslíku jeden nikdy neví. A že jich tady teda je... Ozve se bouchání a následuje proslov. Aha... odměna... no... studna... no... Moudřejší z toho moc nejsem... Zjistím co se děje Rozhlédnu se kolem sebe a popadnu prvního člověka, který se kolem motá za rameno a spustím Odpusť dobrý člověče, vysvětli mi prosím co to tu s tím dolem máte za problém?

____________________________________________________________________________

Na začátku se snažím využít zlodějovu schopnost skrývání se ve stínech.

15 16. Října 2018 09:28:11

Lemminkainen

rocházím krajinou pozdního podzimu. Paprsky nízko položeného slunce se ještě naposledy vzpínají a zářivými šípy bodají do očí přes obzor s cimbuřím hřebence hor. Láká mne to k nim, dlouho jsem procházel rovinou a ač mám rád i pozdní léto, moje mysl s touhou vyhlíží první bílé závoje a vím, že v podhůří se jich dočkám dříve. Paprsky klesajícího slunce řídnou, zastavím se a s nastavenou tváří se s ním loučím. „Aurë entuluva...“ Zlatá loďka s ohnivou Maiar zapluje za siluetu hor a na krajinu se začne snášet soumrak. Chlad mi dodá síly, sluneční lenost odejde z mysli a přichází večerní čas pro Moriquendi. Trochu zrychlím krok, začne se snášet plachý déšť, laská mou tvář a v jeho kapkách cítím soucit pána vod. Nestojím o něj, Avari si cestu volí sami a opuštěnost není jejich vinou.
Moje duše se trochu otočí, ač jsem se těšil chladivé noci, zatvrdím se a mimoděk směřuji do prostředí hornických osad, nabízejících společnost hrubosti a primitivismu, který rozptýlí sladkobol. Tři Duby? Projdu lidmi zraněným lesem, na návsi se krčí pár dubích mrzáčků páchnoucích lidskou močí. Ano, tu je to, lidská pospolitost by se neobešla bez nápojního domu. Protáhnu se dveřmi, podaří se mi to bez vzbuzení pozornosti a najdu si místo v koutu. Nějaká naugrim ke mně natáhne ruku s nevábnou tekutinou, střetne se s mýma očima a správně usoudí, že to nepotřebuji. Lidé i naugrim pokřikují, vůdce trpaslíků s tupým ozbrojencem rozhoduje a hádka ztichne. Dochartova jáma? Vím málo o kořenech hor a jejich tajemství, problém vzbudí můj zájem.
Myšlenky mi vytrhne jeden z naugrim, méně mohutný, s divnýma očima a neklidnými pohyby. Promluví ke mně hrubou řečí svého rodu, ale rychle se odvrátí a mohu pustit jílec dýky. Dá se do řeči s jinými naugrim, ale postřehl jsem, že tvoří dvojici s mohutným člověkem opodál. Myšlenkami se znovu rozbíhám k tajemství hor, očima přejíždím sál a ke svému překvapení postřehnu jiného Quendi – vysokého, výrazného, jakoby jeho krev vedle elfí obsahovala i dědictví Atani.

14 15. Října 2018 21:42:22

Lelekyno

Déšť? Pokud se někam schováme, kde bude sucho bude se mi krásně usínat. Miluji zvuk a vůni deště. Připomíná mi to mé mládí, kdy jsem žil sám v lese. Ale pokud jde o vítr ten nemusím. Ač je studený jako led tak můj varkoč mě předním ochrání. To jsme to s chlapama v Citadele vymysleli dobře! Rozhodnutí přespání ve vesnici mě na jednu stranu zklame ale na druhou se vítr stával čím dál tím méně snesitelným.
Nebylo třeba dlouhého rozmýšlení kam ve vesnici zavítáme. Byla jediná možnost, a to sice malá budova uprostřed vesnice připomínající klasický dům. Možná krčma?
Ani si nestihnu pořádně prohlídnout místnost do které jsme vlezli a v rukou držím korbel s podivně vyhlížející žlutou tekutinu která se do mého žaludku rozhodně nepodívá. Chtěl jsem požádat o vodu, ale obsluha se již ztratila v davu stejně tak jako moji spolucestovatelé. Vmísím se do davu a snažím se rozpitvat celou situaci. Vypadá to že tu máme dvě skupiny lidí s nějakým problémkem. Najednou se u mě objeví Arto a zeptá se mě jestli nevím o co jde... Arto někdo mluví obecnou řečí a někdo zase trpasličtinou... Z toho, co jsem pochytil se jedná o obnovení těžby v Dochartově šachtě. Můžeme se jen domnívat proč. Arto si mě vyslechne a bez odpovědi se opět ztratí v davu. Asi zjišťuje další informace. Proč se ale ta těžba zastav... Můj pochod myšlenek přeruší hromová rána směřující od jednoho a půl chlapa. Trpajzlik který tomu tady asi bude šéfovat doprovázený značně vyšším mužem. Asi to bude dobrý anální horolezec. Všichni víme, jak to chodí mezi takovýhlema podržtaštičkama. Poté co jsem blíže seznámen se situací po jeho krátkém rozhodnutí se dozvídám, že to je starosta. Tahle informace by se mohla ještě hodit.
Dál se už toho moc neděje, a tak vyhledám své přátele. Vypadá to že máme o práci postaráno!

*********************
Snad jsem nic nepokazil a je to tak jak má být...
Jinak nemám co dodat :)

|1||2||3|poslední(3)>>