IMMORTAL FIGHTERS Dračí doupě

Přízrak Dochartovy jámy

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(20)>>

249 18. Srpna 2019 19:21:24

Lelekyno

*********************
Tož něco popíšu.

248 17. Srpna 2019 00:08:40

Arto

*********************
Esi Lele nechceš psát příspěvek, hoď podčárovku, co se chystáš udělat a pak posuneme děj.

247 17. Srpna 2019 00:07:07

Arto

é pohyby jsou značně zmatené, padám a kleju, poté se znovu zvednu, abych vzápětí zase upadl. Lelekyno možná přežil. Ohlédnu se do tmy, odkud vycházel hlas mého přítele. Možná bych se měl otočit, zatraceně. Znovu zakopnu o něco tvrdého a kolena se mi dotknou země. Kruci. Rukou šátrám před sebe a s trochou štěstí nahmatám něco, co odpovídá jednomu ze schodů, ze kterých jsme před chvílí slézali. Vyškrábu se na nohy a už už se škrábu na schod, když uslyším Lelekynův nářek, možná jen jakýsi povzdech, ale v ten moment bych přísahal, že to znělo jako "chlapi". Na místě se otočím. Lelekyno, přežil to.
Bolestivá grimaasa mi protne obličej, když se chystám promluvit a spálená pokožka na obličeji štípne jako břitva. Lelekyno. Si v pořádku? Přemýšlím takhle, protože mi na něm záleží? Nebo protože jsem v posraným dole a je mi tu dost ouzko? Co se stalo? Máš u sebe nějakou pochodeň? Klid, všechno bude v pohodě, určitě tady explodoval plyn, nic víc to není. Z hluboka se nadechnu ať se uklidním a neklepe se mi hlas. e tady hrozná tma. Nic nevidím. Co ten hubený člověk? Aze? Stojím u schodů, rukou se opírám a dívám se do černočerné tmy před sebou.
Podivný zvuk protne dusivou temnotu. Donutí mě znovu jít do kolen a ruku, i když přes bolest z popálenin, přitisknu na ucho abych ho ochránil před hlasitostí onoho ryku. Netrvalo to moc dlouho, ale zvuk konečně zmizel a já zase upustil dlaně od svých uších a znovu , opírajíce-se o oschod, jsem se zvedl. Srdce mi bije jako o závod a mám obrovský strach. V ruce sevřu malý kámen, terý jsem uzmul ze země, když jsem se tam krčil. To je dětský hlas. Zvuk, který jsem slyšel, krátkou říkanku, mnou projel jako nůž.
A další zvuk, pravděpodobně rychlý pohyb něčeho, co protlo vzduch a udělalo to hlasité "vžuch" Lelekyno se zbrojí? Co to bylo za zvuk?
Klap, klap, kamínek se odrazil od stěny chodby a s několika odrazy dopadl na zem. Rukou šáhnu pod tuniku a vytáhnu si dýku, kterou uchopím do levé ruky. Mezitím se zvuk, který rychle protne zvuk opakuje, ale tupý náraz do trámu zvěstuje o trochu jiné míření. Heknutí. Znělo to moc vysoko, to nebude Lele Tuším, že poslední rána byla dobře mířená a našla svůj cíl.
Světlo, potřebujeme světlo! Příteli, vidíš někde jiskry té pochodně, co jsme měli s sebou? Pojď za zvukem, pojď za mnou Lelekyno.

246 16. Srpna 2019 16:15:57

Arto

*********************
Sorry sorry, já určitě psát budu, jen dnes večer.

245 16. Srpna 2019 11:31:12

Hieronimus Bosh

******************
Pokud si myslíte, že není na co odepsat stejně jako Lelekino, byl bych rád, pokud by jste vložili alespoň podčárovku, kde bez nároku na expy popíšeme co děláte dále.
Máte na to do příštího pátku, pokud se tu od vás nic neobjeví, budu pokračovat dalším příspěvkem, kde popíši následné události s tím, že jste se jen motali bezcílně ve tmě, což jistě bude mít neblahé následky.

242 9. Srpna 2019 07:47:29

Arto

*********************
Já bych určitě najel na styl odpis /týden, ale psát budu většinou přes týden, neboť o víkendu moc volna nemívám.

241 8. Srpna 2019 21:01:57

Hieronimus Bosh

slepeni nenadálým výbuchem a následnou tmou jste všichni zmateni a v šoku. Zranění nejsou tak velká, aby jste byli výrazně oslabeni, ale šok a neznámo na vás zanechává svoje nesmazatelné stopy. Nejhůře je na tom nejspíše Azeroth. Kdyby jste jen ve tmě viděli. Stojí na místě a nekontrolovatelně se chvěje po celém těle, neschopen čehokoli, neschopen udělat krok promluvit, pokusit se o nějakou akci, prostě ni.
Jenže nic z toho vy nevidíte, je zde teď naprostá tma. Pochodeň Lelekinovi při výbuchu spadla na zem a zhasla, jediné co ze svého okolí vnímáte je jen spálenina a občasné zašimrání prachu na obnažených částech těla násobené tím, že jakýkoli dotek dráždí čerstvě spálenou kůži.
Arto něco mumlá ve své rodné řeči a tmou zamíří zpět ke schodům, ale i pro trpaslíka je tu teď chůze nebezpečná, tma, která tě obklopuje je díky tvému infravidění prosycena snad milionem jasných hvězdiček, jak pod stropem dohořívají prachová zrnka a pokud se postavíš na nohy, uděláš maximálně dva, tři kroky a znovu zakopneš o nějaký trám nebo kámen, po čemž následuje bolestivý pád na podlahu a znovu namáhavé postavení na nohy. Přesto se dostaneš zpět ke schodišti. Ale opravdu tam své druhy necháš a zbaběle prchneš, možná v tobě hlodá zotpovědnost. Azeroth ti může být ukradený, toho neznáš, ale co Lelekino, vždyť je to přece jen druh z tvého cechu, nosíte stejné barvy a možná i stejné ideály. Ještě zaslechneš jeho do tmy vyřčenou otázku. Chlapi?A pak se to stane, celá jeskyně se otřese až plechovým rykem, řevem který snad ani nemůže vyloudit živá bytost. Zařízne se vám do kostí jako pila do měkkého dřeva. Trvá to pár vteřin.
A pak ticho. Najednou se ozve snad dětský hlásek. Táhni hňupe táhni pryč, nečeká tě tu dobrého nic.Krátká říkanka je následována dětským smíchem.
A Lelekinovi prosviští něco kolem hlavy, co to bylo je ti jasné vzápětí, když kámen vydá své ťuk a ťuk, když narazí na zeď a spadne na podlahu. Bylo štěstí, že jsi na čtyřech, protože vzápětí zasviští druhý a tupě udeří do jednoho z trámů. Třetí již zasáhne. Ne Lelekina, ale podle zvuku a vyheknutí Azerotha, který zůstal vzadu. Jak daleko, ale odhadujete stěží, snad dva snad pět sáhů za Lelekinem?

*****************************
Sorry práce se mi trochu protáhla, ale už je hotovo. A taky jsem to musel trochu vymyslet co s Azerothem. Pokud už máte čas, byl bych rád, kdyby jsme zase najeli na rychlost 1odpis / týden. Bohužel, Azeroth vypadá, že bude pryč delší dobu, takže jestli se neozve tak zatím jeho postavu přeberu a budu ho brát jako CP, aby jsme to mohli dohrát.

240 30. Července 2019 19:53:51

Hieronimus Bosh

*****************************
počkám na Arta do konce týdne. Z dovolené jsem zpět, ale mám ještě nějakou práci na baráku a dříve než v sobotu s tím hotový nebudu.

239 22. Července 2019 12:47:18

Lelekyno

Krysičko pojď k nám blíž. Vykročím s mým klasickým humorem vpřed za oním záhadným tvorem a převezmu tak první místo v naší formaci. Ani mě nijak zvlášť netrápí že není příliš vidět a jdu vcelku jistým a rychlým krokem. Už chci vědět co nás to sleduje nejspíš od té doby co jsme sem vlezli.
Adrenalin stoupá a já se trochu nechám unést okamžikem. Po tom nekonečném bloudění bychom si zasloužili nakonec trochu vzrušení. Zabrán do myšlenek moc nevnímám okolí a unikne mi našlápnutí na cosi nezvyklého. Stát! Pozvednu pochodeň v naději na lepší dosah světla ale místo toho se nám dostane jen pohled na desítky mrtvých těl netopýrů. Než stačím říct, že to nejspíš nic nebylo, tak už se válím na zemi sežehnut od ohně. Stačil jeden krátký okamžik a všichni jsme byli málem sežehnuti na popel.
AAAAAAA! Zařvu bolestí při utrpění všech zranění z exploze. Nemůžu otevřít oči a hlavu mám spálenou. To není to nejhorší potom co nasaju smrad spálených vousů do nosu. Kurva! Moje vousy! Každé slovo bolí snad víc a víc kvůli spálené kůži.
Potlačím v sobě hněv a většinu bolesti a přes velikou bolest znovu promluvím. Nic nevidím. Nemůžu otevřít oči. Kde je pochodeň? Jako odpovědi se mi dostane vykázání z dolu od nám neznámé osoby a Artovo trpaslické brblání, kterému ani za mák nerozumím. Ale dle oddalujících se kroků lze soudit, že se zalekl a utíká pryč. Sráč.
Chlapi? S nadějí že mi někdo odpoví se po čtyřech pomalu sunu směrem kam mizely Artovo kroky.

*********************
Boshi ty vousy si ještě vyřídíme! :D

238 17. Července 2019 21:43:17

Arto

Jen pomalu kupředu, Lele, jen tak dále. Tlačíce očima velkého člověka před sebou ho nabádám k rychlejšímu pohybu. Ta nešťastná hromádka neštěstí ale pokračuje mučivě pomalu. Vyhlížím z úrovně jeho břicha a snažím se zahlédnout cokoliv, co je před námi.
Křup. U plesnivýho chleba. Trhnu hlavou do strany pod hlasitým křupnutím, které vyvolalo křupnutí něčeho pod Lelekynovou nohou - něčeho, čemu velký člověk nevěnoval téměř žádnou pozornost. To je ale podivín, kde jsme se to zatraceně dostali. Proč jsme nezůstali jen nahoře a nepřespali u vchodu?
Druhý člověkův krok. Opatrně. Nebezpečí číhá za rohem. Téměř nevědomky sevřu ruku v pěst a znovu se vykloním od Lelekynova pasu a snažím se prohlédnout černočernou tmu. Velký člověk v řadě přede mnou došlápl na něco, co vydalo velice písklavý zvuk a donutilo mě to pohlédnout na zem. Jak odporné. Zamračím se a zastavím se. Lelekyno udělá ale ještě jeden krok. Podivně se nahne kupředu a snaží se prohlédnout tmu - asi něco zahlédl, pochodeň zvedl nad svou hlavu, ať lépe vidí. Co tam vidíš člov..

NE! DO HOVNA! Před očima se mi objevila jasná záře, která záhy zhasla a neskutečná bolest mi sevřela spánky. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale otočil jsem se a spadl na zem, spíše se svalil, a rukama jsem si tlačil na oči. Ah ne, co se to stalo! Přišel jsem o zrak! Nic nevidím. Po chvíli ležení na podlaze a neskutečné bolesti hlavy jsem se snažil zamrkat, ale neviděl jsem nic. Pak jakoby jsem viděl všechno červeně - snažím se dívat do stran, ale všechno je hrozně jasné a proto nevidím vůbec nic. Přišel jsem o zrak, přišel jsem o oči!
Temnota začala po chvíli ustupovat a mrkáním jsem postupně získával lepší a lepší zrak.
Najednou tajuplný hlas, který zní téměř z každého koutu tohoto dolu. Ano. Je čas táhnout. Snažím se se zvednout a zamířit znovu do schodů. Pryč. Pojďte utečmě pryč. A v pološeru, spíše v tom malém nic, co vidím, se snažím dojít ke schodům a snažím se lézt nahoru - ze směru, ze kterého jsme přišli.

|1||2||3||4||5||6||7||8||9||10|poslední(20)>>