Datum vygenerování souboru: 03.04.2020
Nastaveno pro možnost tisku

Název questu: Malé nesnáze
PJ(pán jeskyne): Arsielas
Popis: Malé nesnáze pro někoho mohou být velkým problémem :)
================================================
Arsielas21. Března 2018 10:34:47
*************************************
Vítám všechny v questu s názvem "[CR]Malé nesnáze[/CR]". Brzy se pustíme do hraní. Do té doby ale ještě chvíli prosím vydržte. V brzku sem hodím nějaká základní pravidla a posléze i úvodní příspěvek. Můžete se tu zatím rozkoukat.

Prozatím Vám nechám povolené obchody, cvičiště a všechny ostatní moduly na IF. Pokud se tedy ještě potřebujete vybavit nebo si zvolit dovednosti / kouzla, pak je nevyšší čas :)

Přeji všem příjemnou hru se zdárným koncem. Hodně zábavy !
Aktuální počasí21. Března 2018 10:34:47
otext
Arsielas21. Března 2018 11:13:37
Ještě jednou vás všechny vítám.

Předtím než se pustíme do hry, tak bych zde rád zmínil několik základních pravidel. Možná už je znáte, přesto není na škodu si je zopakovat a ujasnit si tak možné odlišnosti jednotlivých PJ’s *4*.

*134* Přednostně, jako u každé hry, jde především o zábavu :)

*146* Z předešlého faktu také plyne, že se tu nebudou vyskytovat žádné urážky ani jiné neslušnosti. Jedinou výjimkou jsou samotné myšlenky a výroky postav, ale ani tam bych nerad viděl příliš vulgarismů

*133* V samotných příspěvcích se snažte co nejvíce využívat možností portálu. Proto:
Barbarštinu piště [BA][B]červeně[/B][/BA],
trpasličtinu [TR][B]modře[/B][/TR],
obecnou řeč [OR][B]šedivě[/B][/OR],
elfštinu [EL][B]zeleně[/B][/EL],
a ostatní jazyky jako jsou entština, krollština apod [OJ][B]žlutě[/B][/OJ]. Veškerou přímou řeč přitom pište tučně a v uvozovkách.
Myšlenky pak piště kurzívou, šeptání postavy podtrženým písmem a vše ostatní písmem normálním.

*112* Pokud se vyskytne v příspěvku něco, co by nikdo z hráčů neměl vidět (popřípadě by to měli číst pouze někteří), pak použijte šeptání a to tak, že pod textovým oknem zaškrtnete jen ty hráče, kteří to mají vidět. Mně se vaše příspěvky zobrazí, i když mě nezaškrtnete *4*

*134* Pokud budete chtít připsat něco, co do příspěvku nepatří (různé domluvy mezi hráči, omluvy za neaktivitu…vše, co není součástí příběhu),
**********************
Pak to pište pod čáru *4*
Stejně tak Smajlíci patří jen pod čáru a nikdy ne do příspěvku *90*
Pod čáru mi také pište dovednosti, kouzla nebo třeba itemy, které při hře použijete (samozřejmě neočekávám, že stále budete psát: Používám kalhoty, ale kupříkladu snědené jídlo *4*)

*134* Snažte se co nejvíce dodržovat svoje RP (roleplay) – tedy to, jaká je vaše postava. V tom vám mohou zejména pomoci vyplněné hodnoty v osobním deníku, kde si můžete rozhodnout, jaká vaše postava bude a pak to dodržovat. Hrajte tak, jako by vaše postava byla opravdu živá s veškerými jejími obavami a odlišnostmi. Ačkoliv hrajete mezi nesmrtelnými bojovníky, tak vaše postava rozhodně nesmrtelná není, a tak jí její neuvážené jednání může stát třeba i život.
Uvědomte si, že co víte vy, vaše postava pravděpodobně neví, to platí i naopak. Snažte se proto rozlišovat mezi postavou a hráčem. Jako příklad uvedu různé antipatie mezi hráči. Doufám, že zde žádné spory nebudou, nicméně nepřátelství mezi hráči nemusí a také neznamená nepřátelství mezi postavami. Také reakce na cizí myšlenky nejsou možné – nemůžete přeci vědět, co si kdo myslí *4*
To samé pak platí u věcí, na kterých se vy mezi sebou dohodnete. Můžete si vzájemně předávat postavami získané informace, avšak dokud si je nepředají vaše postavy, tak je vědět nebudou. *4*

*134* S tím také částečně souvisí další bod. Snažte se co nejlépe popsat, co vaše postava dělá. Pokuste se rozepsat. Vylíčit myšlenky, konání, přímou řeč a pocity i vjemy. Hře to dodá větší hloubku a vůbec to příběh okoření a udělá ho tak živější.
Pokuste se, aby váš projev byl co nejlepší. Snažte se vyvarovat pravopisných chyb (můžete příspěvky psát třeba ve wordu nebo jiném textovém editoru, který dokáže opravit řadu chyb *4*). Delší text dělte do odstavců. Pamatujte si, že čím lepší příspěvek ať již z gramatické nebo stylistické stránky, tím lépe se pak ostatním čte a tím vzniká i větší zábava ze hry *4*

*134* Snažte se hrát sami za sebe a nekažte hru jiným. Snažte se nehrát za druhé. Nikdy nevíte, co chce kdo udělat a nikoho nebaví, když nemůže hrát volně. Proto popisujte jen to, co se týká vaší postavy.
Využijte maximálně vlastní fantasii. Avšak pozor na přílišné vymýšlení. Pokud nevíte, jak se někam dostat nebo jak vypadá vaše okolí, tak to prostě nevíte. Nemůžete si sami domýšlet okolnosti, děje ani jiné aspekty prostředí.
*1* V extrémním podání platí, že co nenapíšu, to jako by nebylo *1*

Tento a předešlé dva body značně ovlivní, jaké hodnocení nakonec dostanete, stejně jako výši odměny a zkušeností.

*134* Pokud se naskytne jakýkoliv problém, nesrovnalost nebo by snad bylo něco nejasné, pak neváhejte a klidně mi pište. Můžete se ptát pod čarou v příspěvku nebo klidně pište na vzkazník. Se vším ochotně pomohu a rád poradím. Stejně tak mi hlašte, pokud budete vědět o své budoucí neaktivitě (*90*). Není problém vás na nějakou dobu omluvit, počkat nebo přeskočit. Pokud ale nebudu vědět, co s vámi je, pak se vám může snadno stát, že budete z příběhu vyloučeni *4*

*134* Závěrem bych jen dodal, aby jste se po celou hru snažili být spravedliví. Uvědomte si, že jde o hru a zábavu *4*

*134* ….abych nezapomněl - poslední a nejlepší pravidlo. Ať už půjde o jakýkoliv spor či jiné rozhodování, které se netýká jednání vašich postav, pak platí, že PJ má vždy pravdu *40**90*
Přesto se může každý splést a jsem ochotný vyslechnout námitky. Pamatujte ale, že i tak mám poslední slovo já *4*.

*457* Nyní mi už nezbývá nic víc, než všem popřát příjemnou zábavu. Užijte si hru a každý příspěvek. Brzy sem vložím úvodní příspěvek a tím oficiálně začneme hru. Do té doby si prosím pečlivě pročtěte pravidla. Opakuji - kdyby byl s něčím problém, napište mi *4*
Berno--- > Arsielas       21. Března 2018 11:49:56
Prosím tě, chci se zeptat na vybavení. Mám tedy nakoupit v obchodech anebo to bude součástí příběhu. Teď mám zmatek, protože tady píšeš, že se máme dovybavit, ale zprávy vyznívaly tak, že to bude součástí příběhu. *1*
Arsielas--- > Berno       21. Března 2018 12:36:26
**********************
Tak předně - pokud se chceš jen zeptat, vždycky piš "pod čáru" jako teď já, abych nemusel zkoumat, který odpis se týka déje a který ne. Ulehčí mi to práci. Díky! :)
A pak...jde hlavně o nějaké exotické věci. Kdybys chtěl třeba magický luk za 5000 zl, tak ten dostupný nebude *3* Běžné věci si budeš moci dokoupit v RP *4* Jen už ne přes obchody, ale přímo přes příběh :)
Berno--- > Arsielas       21. Března 2018 12:46:02
************************
Chci koupit dýky a suroviny na výrobu. Na víc mít nebudu, takže rozumím tomu dobře, že to mohu koupit v příběhu?
Arsielas--- > Berno       21. Března 2018 13:48:47
***************
Ano :)
Arsielas21. Března 2018 23:20:23
Li-Raga, jedno z posledních měst ležících na východním cípu Gerdaru. Město proslulé svými bílými věžemi městské pevnosti, významné a jedinečné, a přitom v lecčems stejné jako každé jiné přelidněné velkoměsto. Ani jeden z vás sem však nepřišel obdivovat místní architekturu. Vždyť většina z vás alespoň tuto část města zná jako své boty.
V ulicích panuje čilý ruch. Je pomalu konec léta, úmorná horka, která se stávala nesnesitelnými zejména mezi zdmi a dlážděnou ulicí, už skončila, a tak mezi lidmi proudí nová energie. Síla, kterou jim do žil dodal čerstvý, a hlavně chladný horský vánek vanoucí ze severu. A jak to tak už bývá, z úst jedné poloviny obyvatel je slyšet radost z přicházejícího ochlazení a z úst té druhé nadávky, jaká to zase bude letos krutá zima.
Zkrátka, Li-Raga je opravdu lidské město a lidem se ani matka příroda nezavděčí.
Komu se však nezavděčí matka příroda, tomu se zavděčí dobře propečený kus vepřového a pěkně napěněný korbel piva. Hostinec U Severní brány jasně značící polohu tohoto podniku takovou pečeni dnes určitě má na svém jídelníčku. A o pivu už není vůbec pochyb! Který hostinec nebo hospoda by se uživily, kdyby nebylo dobré jídlo čím patřičně spláchnout, že?
Bude zhruba jedna hodina po poledni, když dorazíte do poměrně zaplněného hostince – ne však natolik, že by si nebylo kam sednout. Jen aby na vás ještě vůbec něco zbylo! Nohám se už nikam jinam trmácet nechce…
Hned po příchodu vás do nosu praští vůně jídla. Minulý měsíc za parných dnů by bylo k uzoufání tady zůstávat, teď sem alespoň průvan vhání trochu čerstvého vzduchu, takže tu není tak vydýcháno. Z každého koutu k vám doléhá zvuk hovoru, cinkání příborů o talíř a sem tam zazní i spokojený smích. Zkrátka typický hostinec v době oběda.
U výčepního pultu stojí postarší hostinský. Žádný zavalitý chlapík, jak tomu obvykle bývá, ale naopak mužík s vychrtlou menší postavou, povislou kůží a zhruba čtyři dny neoholenými vousy. Mezi stoly pak pobíhají a obsluhují dvě dámy – patrně žena a dcera hostinského – a mladík, který už od pohledu do rodiny nepatří a půjde spíše o čeledína.
Jako první vejdou do hostince Vrath, Beren, Berno a Rhora. Chvíli po nich, po tom, co se dveře zavřou, je opět někdo rozrazí. Tentokrát v nich stojí Silchas.
[OR][B]„Dobré odpoledne,“[/B][/OR] pozdraví hekticky hostinská, a aniž by se zeptala, co si přejete, začne vás usazovat ke stolu, od kterého se právě zvedla skupina nějakých mužů – možná obchodníků – hlavně abyste nezacláněli ve dveřích dalším zákazníkům. U stolu stojí proti sobě dvě lavice, na které se spolehlivě všichni vejdete a jelikož jste přišli skoro ve stejnou chvíli, hostinskou ani nenapadne vás nějak separovat. Ostatně na to ani nemá čas. Z jiné části místnosti už si přejí pánové zaplatit a podle všeho na kasírování je tu právě ona.
[OR][B]„Tak prosím, panstvo. Tady máte volný místa, za chvíli se vám budeme věnovat. Dneska tu máme nabito, to víte. Když už není takovej hic,“[/B][/OR] nabídne vám, abyste se posadili, ale ještě předtím přeběhne utěrkou mezi špinavým nádobím na stole, což ho zbaví alespoň největších drobků od předešlých strávníků.
Pokud se posadíte a nebudete nic namítat, objeví se u vás zanedlouho mladá, nepříliš pohledná dívka s pihovatým obličejem a s bílým šátkem na hlavě, ze kterého jí vykukuje hnědý cop vlasů.
[OR][B]„Dobrý den. Co si dáte?“[/B][/OR] zeptá se a posbírá špinavé nádobí ze stolu.
V případě, že byste nechtěli sedět společně, jistě se najde volné místo i u jiného stolu. I v takovém případě by se u vás záhy objevil někdo z obsluhy a vyslechl si vaše objednávky.
*******************************
A je to tady! Výše máte úvodní odpis do příběhu, kterým začínám hru. Od vás teď budu chtít popsat cestu do hostince. Vrath, Beren, Berno a Rhora šli patrně společně ze sídla na kratší výlet do města (to ale ponechám na nich). Odkud se do města dostal Ulfrik ponechám pouze v jeho režii. Hlavní je dorazit do hostince U Severní brány. Co uděláte v hostinci už je naprosto na vás *6*
Kdybyste měli s něčím problém nebo měli nějaké otázky, neváhejte mi napsat podčárovku sem nebo klidně i do zprávy *6*
Prozatím stále nechávám povolené všechny moduly na portále. Teď máte taky nejlepší příležitost s seznámit jak v RP, tak jako hráči mezi sebou :)
Jinak to je ode mě pro začátek vše a těším se na vaše příspěvky. Ještě jednou příjemnou hru! *6*
Vrath22. Března 2018 00:35:12
[I]Jeden si chce vyrazit na výlet, a pak tohle.[/I] Pomyslím si pobaveně při pohledu na nesourodou skupinku noviců, kterou jsem dostal na starost. Respektive, můj plán vyčistit si hlavu a nakoupit v Li-Raga nějaké vybavení dostal povážlivou trhlinu. A to ve chvíli, kdy jsem byl dotázán, zda by mě nemohla na cestě doprovodit skupinka čerstvých uchazečů o členství v řádu. [I]Prý, ukážeš jim okolí, maximálně zodpovíš pár dotazů a dohlídneš, aby nedělali cechu ostudu.[/I] Odfrknu si, naštěstí se ohlídám, takže jen v duchu. [I]Beztak jen nechtěl, abych byl sám a nemohl se utápět ve vlastních myšlenkách.[/I] Což, musím uznat, byl prozatím plán vcelku úspěšný. Cesta v dobré společnosti rychle utíká.

Přes vnitřní remcání mám vlastně dosti dobrou náladu. Léto pomalu končí, ochladilo se, ale zatím ne nepříjemně. [I]Možná bude tuhá zima, ale tak to k tomu patří.[/I] Zatím mohu být hlavně spokojený s tím, že všichni jsme živí a zdraví, nemusel jsem použít svoji autoritu, u které mám pořád trochu pochyby zda si ji zasloužím a celkově se zatím zdá, že tahle nesourodá skupinka spolu docela vychází.

První co z Li-Raga spatřím jsou krásné bílé věže, které se vypínají nad městem směrem k nebi. A jak tak obdivuji to architektonické dílo, zakručí mi v břiše. Přeci jen, vycházeli jsme chvilku po snídani. [I]Li-Raga.. pár měst jsem již viděl, ale tohle mi přirostlo k srdci. A ze všech větších měst jej znám asi nejlépe.[/I] [OR][B]Co takhle si dát někde oběd?[/B][/OR] Navrhnu, ačkoli se jedná spíše o řečnickou otázku. Na odpověď nečekám. Vím přesně kam chci jít. Dobré jídlo a pití v hostinci U Severní brány zní velmi lákavě. A je to blízko.

Hostinec už z venku působí zaplněným dojmem, ale když vejdeme dovnitř, uklidní mě, že několik volných míst se stále najde a hlavně... lahodná vůně jídla je natolik lákavá, že dokud se nenajím, dostanou mě odtud leda tak násilím. Jakmile vejdu dovnitř, zdvořile sundám klobouk, který kryl mou hlavu před sluncem a větrem. Pokývnutím pozdravím netypicky asketického hostinského, ale v tom už u nás stojí jeho paní a de facto nás téměř táhne k volnému stolu, který opouštějí jeho předchozí nájemníci. [OR][B]Dobré odpoledne.[/B][/OR] Dostanu ze sebe jen a, aniž bych pořádně věděl jak se to stalo, jsem usazen u stolu na dřevěnou lavici. Naja, která se také nestihla ani pořádně rozkoukat se mi usadí pod nohama. Trochu pobaveně pozoruji hostinskou a její zčásti úspěšnou snahu o očistu stolu. [OR][B]V pořádku. Na Vaše jídlo a pití se vyplatí si počkat.[/B][/OR] Mile se na ní usměji a urovnávám si vybavení tak, aby se mi pohodlně sedělo.Dám si hlavně záležet na tom, aby Dračí slza byla dobře viditelná. [OR][B]To jejich vepřové opravdu můžu jen doporučit.[/B][/OR] Poradím svým spolustolovníkům.
Když se objeví hostinského dcera, na chvíli na ní ulpím pohledem, přemýšlejíc, jestli si mě pamatuje nebo ne. Pak tyto myšlenky ale zatlačí žízeň a hlad. [OR][B]Buďte pozdravena slečno. Já bych požádal o porci toho vašeho vyhlášeného pečeného vepřového a k tomu korbel studeného piva.[/B][/OR] Pohled mi spadne k nohám, kde sedí Naja a když jej zvednu k dívce, můj úsměv je ještě zářivější než předtím. [OR][B]A misku s vodou tady pro chlupáče jestli mohu poprosit.[/B][/OR]
Ve chvíli, kdy se všichni vyjádří a dívka odejde, obrátím se znovu ke svým spolustolovníkům. [OR][B]Není náhodou někdo z vás trochu zručný ve smlouvání? Rád bych, když už jsme tu, nakoupil pár věcí a nerad bych platil příliš mnoho.[/B][/OR]
**********************
Svádění stupeň 4. Spíše pasivně tedy. Prostě se snažím na dívku zapůsobit dobře, kdyby byla možnost či potřeba s ní dále jednat.
**********************
Zdravím všechny a přeji příjemnou hru. *6*
Jinak, rozhodl jsem se ochudit o hodinku spánku, dopřát Arsielasovi něco ke čtení u ranní návštěvy toalety a ujmout se nepopulárního prvního odpisu. Snad, to platí tedy hlavně asi pro B. R. B., to není v rozporu s nějakými vašimi plány. Kdyžtak napište, upravím to *1*
Berno23. Března 2018 09:08:51
Z plna plic a zcela bez obalu se zhluboka nadýchnu. Není to jen čerstvý lesní vzduch prosycený všelijakými vůněmi. Lehce rozpoznávám tlející podhoubí, vlhkost tak příznačnou pro vzrostlý les anebo třeba svěžest zeleného kapradí. Ne. To není ona nádhera, která prostupuje každou každičkou částečku vzduchu. Je jím volnost...
Až příliš dlouho jsem byl zavřený na jednom místě. Život v cechu v mnohém předčil má očekávání. Bylo to mnohem víc než je se vrátit zpátky do bezstarostných dětských let. Nová přátelství. Přijetí jednoho, skoro se mi chce i říct „člověka“, takového jaký je. Duch Strážců je osvěžující, posilující a motivující. To všechno je skvělé, ale přeci jen jsem si asi až moc zvykl na potulný život a určitou roztěkanost, která mi nedovolovala zůstat delší dobu na jednom místě.
Vlastně celé ty měsíce v cechu byly nejdelších setrváním na jednom místě. Nikdy nikde jsem na svých cestách nezůstal déle. I proto mne potěšilo, když jsem se dozvěděl, že mne čeká návrat do Li-Ragy. Touha po volnosti byla tak silná, že přehlušila všechny krušné vzpomínky na toto místo. Všechna příkoří, která jsem tam zažil, se nevyrovnají mé touze po volnosti a cestování. Ne. Nikdy jsem nebyl dobrodruh a asi ani nikdy nebudu, ale být volný, tak to je zcela jiné kafe!

[i]Je čas![/i]
Hlavou mi jako blesk projede myšlenka, že mi mí společníci z cechu zcela jistě utečou, když si nepospíším. Však jejich nohy jsou dvakrát delší než ty moje. Někdy si s nimi připadám jako neposedné dítko, které je na procházce se svými rodiči.

[OR][B]"Li-Rago, těš se! Berno se vrací!"[/B] [/OR]
Spíše než nahlas, mluvím sám k sobě. V mých slovech není ani špetka hořkosti, sarkasmu anebo výsměšné povýšenosti. Ne. Vím, že zde stojí někdo jiný, než stál před pár měsíci. Když jsem zde byl v dubnu, lomcovala mnou zlost a pohled na údolí přede mnou a Li-Ragu v dáli byl plný zloby. Ale nyní je to jiné. Jak hledím k sluncem zalitým střechám města, hledím na město s očekáváním. Očekáváním velkých věcí.

[OR][B]"Nu, Berno. Je čas!"[/B][/OR] Povzbudím se svěžím klusem běžím za přáteli, kteří jsou již hojný kus přede mnou…

- - -

[i]Koketa![/i] Pomyslím si, když vidím Vratha, jak si prohlíží dceru hostinského. Mám pocit, že na ni kouká jako slintající hladový pes. Vlastně v tu chvíli mi připadá, že se v ničem neliší od té své feny. Ta myšlenka mne vykouzlí úsměv na rtech. Dokonce mne napadlo, jak bych si dokázal rýpnout. Však toho bylo mé dětství plné. Nejeden výrostek si to na mne cvičil a já se za ta léta naučil pěkně od plic a peprně odpovědět. Bylo to tak dobré, že se kolikrát sám posměváček stal najednou terčem posměchu okolostojících výrostků a já měl pokoj. Navíc jsem mohl odcházet s pocitem vítěze.
Ne, ale tady bych si to nedovolil. Přeci jen Vrath je v cechu jiná liga než já a třetí bod cechovního řádu zní jasně:
[i]V přítomnosti výše postavených členů se snažte dávat pozor na svá slova a chování[/i]
V mysli si přeříkávám toto pravidlo a z mých úst pomalu mizí lišácký úsměv. S opatrností se rozhlédnu okolo, zda mi někdo věnuje pozornost. Ale nezdá se, že by byl mnou někdo zaujat více než vlastní objednávkou.
Nicméně mi stále nejde do hlavy, co na ní vidí. Je to snad ten pihami posetý obličej? Anebo ho rajcuje ten vykukující cop hnědých vlasů? Anebo si tak málo věří, že to zkouší na tuctový holky. Rychle plaším myšlenky, neboť Vrath už má objednáno a je řada na nás.

Jak se tak rozhlížím po přátelích, ihned mne napadá, jak si asi bude objednávat Beren s tou svou barbarštinou. Nakloním se k Rhoře a s trochou lišáctví v hlase šeptnu:
[u][OR]"Jsem zvědav, jak uspěje Beren s objednávkou."[/OR][/u]
Mrknu na Rhoru a doširoka roztáhnu svůj úsměv.

V bodré náladě se přihlásím o svou objednávku:
[OR][B]"Já jsem nenáročný, mne prosím vás doneste pouze vodu! A samozřejmě tu pečínku, která to tu tak nádherně prosycuje lahodnou vůní!"[/B][/OR]
Jak to říkám, mimikou svého obličeje podtrhuji svá slova.
I když vím, jak podivně to zní – voda a pečeně. Já vím své. Nejsem pijan. No, ne že bych se nenapil rád, ale vím, že mi stačí jeden korbel a jsem nanicovatý. Velmi rychle se dostanu do nálady a pak neudržím jazyk za zuby. Však to byl důvod, proč jsem se musel naposledy tak rychle pakovat z Li-Ragy. Než opakovat stejnou chybu, zvlášť teď, když mám za sebou první obřad, by bylo nemoudré.

Jakmile si všichni objednáme, Vrath se dotazuje:
[OR][B]"Není náhodou někdo z vás trochu zručný ve smlouvání? Rád bych, když už jsme tu, nakoupil pár věcí a nerad bych platil příliš mnoho."[/B][/OR]
Ani na vteřinu neváhám a odpovídám. Sám mám stejné plány. V kapse mi cinkají mince, které mají touhu být rozkutáleny a já mám zase touhu nakoupit pár věcí.
[OR][B]"Nevím, jak jste na tom vy a ani nevím, zda bych o sobě pověděl, že jsem v tom zručný. To nevím,"[/B][/OR] Povím a dramaticky pozastavím hlas a rozhlédnu se po svých společnících: [OR][B]"Ale párkrát jsem už něco usmlouval. Navíc, také chci nakoupit pár věcí do výbavy a nemusím za to dát všechny prachy."[/B][/OR]
Zazubím se na ostatní a rukou poplácám váček s penězi, který mám připnutý u pasu.

***********************
Další odpis budu moci udělat nejspíše až v pondělí. O víkendu jedu na akci, kde se budu moci připojit, ale nebudu mít klid na psaní. *4*
Arsielas23. Března 2018 13:33:27
******************************
Vítám mezi námi Silchase, nechť se ti tu líbí :)
A hned, jak budeš mít čas, se můžeš pustit do hry. Přečti si prosím zejména moje odpisy (pravidla a úvodní odpis) a podle instrukcí můžeš zareagovat. popiš nám nějak svou cestu do města Li-Raga. jediné důležité, že nakonec skončíš v hostinci s ostatními :)
Kdybys měl dotazy neváhej mi napsat
Silchas23. Března 2018 16:30:46
Připadalo mi to jako věčnost, než jsem se dokázal vymotat z těch ohavných lesů, než jsem opět viděl kus obydlené země, znovu spatřil obdělávaná pole a drobná vesnická stavení, zastrčená podél cest, vinoucích se jen jedním směrem - do Li-Raga.
Bylo načase, najít si nějakou práci. Ve vzduchu je pomalu cítit nástup podzimu, ten chladivý větřík, čechrající vlasy a ochlazující zpocené čelo. Brzy začne ze stromů padat listí, stromy se zbaví nepotřebného a zůstane jen chudá koruna, působící jako kostnaté pařáty nějaké zrůdy, hrůzné bestie, která, uvězněná v zemi, vystrkuje své pařáty a lapá kořist.
Cestu mi velmi ulehčil jeden dobrácký obchodník s vínem, cestující na svém voze a který byl tak ochotný a dovolil mi svézt se kus cesty s ním. Ten dobrý muž ale celou cestu jen a jen mluvil, mluvil o všem a pořád - ještě teď mi zvoní v uších, když slyším ten jeho smích. [I]Ale byl tak hodný, že mě vzal s sebou. Ach jaká škoda.[/I] Obchodníkův vůz jsem nechal v lese, nakonec, byla by škoda okrádat někoho tak hodného. Koně jsem pustil, pán už se o něj naneštěstí nemohl postarat. Až ten vůz najdou lidé, najdou v obchodníkově vaku několik mincí. [I]Dar od moc hodného člověka.[/I]
Když jsem vyšel z lesů, naskytl se mi celý pohled na ono, všemi opěvované město. Li-Rago, jak vznosný název, pro tak ohavné město. V ničem se neliší od všech ostatních měst, která jsem již navštívil. Jedinou, jakousi vznosnou nádheru mu dodávaly ony bílé věže, tyčící se do výšin a halící město do jakési aury tiché úcty a bázně. Ale za vznešeností se skrývá hnisající vřed, který se rozšiřuje, až nakonec pohltí celé město. Je tak zábavné sledovat tento vnitřní rozpad, tu touhu zabránit nevyhnutelnému. Až se člověku chce plakat.

Projdu branou a zamířím rovnou do hostince. Uvnitř je poměrně plno, ale místečko v koutě si přeci jen najdu. Uvelebím se u stolu a bloudím pohledem po místnosti. Zrak se mi zastaví na zvláštní čtveřici, sedící u jednoho stolu. Právě si objednávají.
[I]Další válečníci zasvěcující svůj život řádu.[/I] Není nic veselejšího, než spočinout pohledem na lidech svázaných závazky. Jakoby každý den jejich existence, byl jen prohlubující se propastí, když se snaží dostát ideálům svého bratrstva, své víry. [I]Věří snad, že to co dělají má smysl? Že jejich konání může změnit svět?[/I] Bylo to jako bych se vrátil zpět v čase, zase jsem slyšel Januse, jak přemýšlí nad dávno mrtvými závěry, dávno mrtvých filosofů.
Mé myšlenky narušil příchod hostinské, která velmi nedočkavě čekala na mou objednávku. [B][OR][B]"Dal by si to maso, co vám z kuchyně tak pěkně voní. A sklenku vína, smí-li muž poníženě poprosit?"[/B][/OR][/B] Hostinská se na mě zpočátku podívala jako na blázna, až se nakonec smířila jen s protočením očí a hlasitým odfrknutím. Pak zamířila do kuchyně a nechala mě mým myšlenkám.

*********************
Děkuji za přivítání, pokusím se být co nejvíc aktivní. *6*
Jenom jedna informace na začátek, má osoba o sobě mluví ve třetí osobě, takže když uvidíte poněkud nesmyslnou přímou řeč, není to nesmysl, tak se neděste. *1*
Rhora23. Března 2018 18:10:53
Stojím před bránou pevnosti. Jsou tu se mnou i Beren, Berno a Vrath. [I]Jsme to ale sourodá skupinka,[/I] zasměji se ironicky v duchu, ale můj výraz je pořád kamenný a nejasný.
Nejvíc pozornosti však věnuji Vrathovi, který nás dnes nejspíš dostal na starost. [I]Je to docela fešák. A ty jeho černý vlasy v ranním slunci,[/I] probleskne mi hlavou, ale hned tu myšlenku zaženu. [I]No tak, Rhoro, to by stačilo. Pamatuj si, co říká Synja: „Muži jsou jako pivo. Je chutné na pohled, ale když ho ochutnáš, je hořké.“[/I]

Po chvilce okounění se vydáváme všichni čtyři do Li-Ragy. To město na mě při mé první návštěvě docela zapůsobilo. Oproti městu, ve kterém jsem prožila posledních sedm let života, se liší jako den od noci – velké bílé věže, ulice plné lidí. Inu velkoměsto.
Od mého příchodu do sídla cechu uběhlo těch pár měsíců docela rychle. Není to tu jako v klášteře Všemohoucího, ale i tak to začínám považovat za domov. S nikým tady jsem se ještě moc nespřátelila, ale od letmého vidění a poslechu jsou mi známa alespoň jména a někdy i trocha z jejich osudů.
Třeba dnešní procházka prolomí ledy.

Ulice města jsou plné lidí, aby ne, když je příjemné počasí. Vedra skončila, což jako seveřanka oceňuji, ale jsem mírně nervózní z takového davu. Prosmekávám se mezi obchodníky a obyvateli, snažím se do nikoho nevrazit a držet poblíž Vratha, který podle všeho ví, kam za jídlem míří. [I]Oběd není špatný nápad, už mám chození dost.[/I]

Jakmile projdu dveřmi dovnitř hostince U Severní brány, hned mě do nosu praští omamná vůně masa. [I]Jestli to jen chutná z půlky tak dobře, jak vonní…“[/I] moji úvahu zastaví pohled na lokál. Je plno. [I]Ne, já už dál nejdu![/I] zakňučím ve své hlavě.
Naštěstí se u jednoho stolu zvedají nějací muži, možná obchodníci. Nestihnu ani říct: [OR][B]„Támhle…“[/B][/OR] a už nás k němu vede hostinská. Lehce ho otře utěrkou a hned na to, spolu s omluvou, odcupitá k jinému stolu.
V tom se Berno ke mně nakloní a pošeptá něco o Berenovi. Široce se při tom zazubí, ale já v tom, spíš než úsměv, vidím škleb. [I]Jak si z něj může utahovat, jen proto, že neumí řeč? To je ubohý,[/I] vytočím se lehce, ale nedám to na sobě znát. Opětuji mu malí úsměv a dál čekám na obsluhu mlčky.

Nečekáme dlouho a už je u nás mladší dívka, podle podobnosti s hostinskou asi její dcera. Sbírá nádobí po předchozích hostech a zároveň přijímá objednávky. První Vrath, použije dokonce svůj šarm. Jsem sice bývalá mniška, ale poznám to. Trochu ho omlouvá, že myslí i na svou fenku Naju. [I]Chudinka malá, je tu takový hluk,[/I] polituji nebohé zvíře. Když si Beren trochu krkolomněji, ale přece jen, poručí jídlo a pití, usměji se jako zadostiučinění směrem k Bernovi, který si objednával před ním. [I]No vida.[/I]
Než si objednám já, všimnu si, že do hostince vešel další zákazník. Muž v kápi, ze které vykukují pouze černé vlasy, a ze kterého cítím něco temného. Jako by nás všechny u stolu probodával pohledem.
Setřesu ze sebe tísnivý pocit a promluvím s milým úsměvem na dívku: [OR][B]Já bych si dala taky to vepřové, pokud by bylo libovější a chleba. K pití… Máte cider? Zkvašenou jablečnou šťávu? Pokud ne tak medovinu. Děkuji.[/B][/OR]

Když dívka odejde Vrath nadhodí něco o vyjednávání. [OR][B]Já jsem párkrát pro klášter domlouvala cenu zásob, ale nejsem v tom zas nějak dobrá,[/B][/OR] pronesu po krátkém zaváhání, jestli se do rozhovoru vůbec zapojím. Pak se podívám na Berna, který cinká svým měšcem. [I]Takhle o něj brzo přijde, trouba.[/I]
Arsielas23. Března 2018 18:37:25
*****************
Paráda, už jsme všichni a šlo to pěkně rychle. Teď zareaguji já. Nevím, jestli to stihnu o víkendu, nebudu to tedy slibovat. Posun tedy čekejte do pondělka :)
Aktuální počasí23. Března 2018 18:37:26
otext
Arsielas23. Března 2018 22:58:25
******************
Jak by řekl Beren, "last but not the least" *3*. Přivítejme mezi námi pravého alchymistického učně *1*
Vítej Kurgazi *6*
A hned máš ode mě úkol, přečti si všechny odpisy (zejména pravidla a můj úvodní) a zkus podobně jako Silchas popsat svou cestu do Li-Ragy, do hostince U Severní brány, kde se buď můžeš posadit ke klukům (a poloslečně) nebo si jako Silchas zalézt k nějakému jinému stolu :) Jak jsem ale psal, nikde není přímo prázdný stůl :)

Kdybys měl jakýkoliv dotazy, můžeš mi napsat sem nebo do zpráv. Po tobě pak nejspíše v pondělí napíšu já, pokud stihneš odpis přes víkend :) Pokud bys nestíhal, nevadí :)
Edit: pardon, psal jsem to z mobilu a korekce mi Silchas opravila na Šilhan *3*)
Berno24. Března 2018 01:11:46
[i]No jo, ženská,[/i] projde mi hlavou automatická myšlenka, když vidím nechápavý obličej Rhony. Pod tíhou jejího pohledu nepohledu si najednou připadám opravdu jako malý nezbedný kluk, který pln nadšení víská a dovádí. Ponořen do svého světa, kam dospělí nemohou a kde je všechno dovoleno. Zároveň ale ví, že v očích dospělých ničím jiným ne jen tím, kdo jim kazí zábavu a je pátým kolem u vozu.
[i]Tak jsem si myslel, že s ní bude větší legrace, ale mýlit se mže každej,[/i] s určitou jiskérkou zklamání nechávám Rhonu Rhonou a sleduji s napětím všech svých kudůčích sil Berena. Na jeho apatickém postoji je patrné, že ono obyčejné objednání jídla nebude tím není nejlehčím.
Oči mám na vrh hlavy a špicuji uši, protože i pro mne je to příležitost procvičit se v barbarštině. Těch několik týdnů s Berenem a naše rozhovory za pomocí rukou a nohou o alchymii stály za to. Krom všeho mě to pomohlo trochu proniknout do jeho jazyka. Je takový zvláštní dunivý a hrdelní. Hodně dlouho jsem zápasil o to, abych správně vyslovil byť jen ono obyčejné [BA][b]Tor[/b][/BA] anebo [BA][b]Okle[/b][/BA]. Celý den jsem se s tím mořil, než jsem pochytil ten správný přízvuk a hrdelní tón hlasu. Nu, ale i tak stále nemám jistotu, zda se mi to podařil správně vyslovit.
Nyní si mi naskytla příležitost vyzkoušet s poslech v akci. Ano. Trochu je to kaleno tím, že budu asi prskat smíchy, ale i tak jsem moc a moc zvědav na Berena, jak si s tím poradí. Jakmile zvedne Beren hlavu, nakloním se ještě více dopředu a s očekváním naslouchám Berenově objednávce.
Následně se nezmůžu na nic jiného než na prosté: [BA][b] „Okle um!“ [/b][/BA] a gesty Berenovi naznačuji, že obdivuji jeho veliký výkon, který provedl.
Beren mi svým výkonem doslova vyrazil dech a mám dojem, že i dcera hostinského má jasno v tom, co si Beren objednal. Dokonce se, světe div se, odhodlal k obecné řeči. To je fakt veliký výkon, nad kterým stále zůstávám viset, protože jsem od něj čekal ledasco, ale toto fakt ne.
Znovu se opřu do židle a rozhlédnu se po sále. Stále mám na mysli Berena a jeho překvapivé objednání. Chvíli sedím nehnutě a stále nad tím vším přemýšlím. Dlouho mi to ale nevydrží a já se v myšlenkách dostanu k přemýšlení, co si pořídit za výbavu.
[or][b]“Víte, co by mne zajímalo?“[/b][/or] Zeptám se a nakloním se na židli zpět ke svým společníkům.
[or][b]“Jakou zbraň bych si měl pořídit. Uvažoval jsem o tom, že bych si koupil dvě dýky, ale je to dobrý nápad? Co myslíte?“[/b][/or]
Pohledem spočinu na svých společnících a očekávám, s jakou radou, zkušeností anebo doporučením se vytasí. Zároveň ještě zkouším Berena vtáhnout do rozhovoru:
[ba][b]Beren, Tor.. Uff, Uff[/b][/ba] vysoukám ze sebe lámanou hrdelní barbarštinou. Ukážu při tom na sebe a zároveň rukou naznačím dvě bodnutí neviditelnou dýkou.

Beren24. Března 2018 02:46:38
........................................
Do prdele práce. Omlouvám se, při editaci jsem se překlikl a smazal svůj příspěvek. *10*
Berno24. Března 2018 07:00:22

*********************
Pešek. *1*
Já to píšu ve wordu a pak mám zálohu. Tak přidávám jen tip. *4*
Arsielas24. Března 2018 07:48:49
*****************************
Tak předně: Když napíšu, že teď zareaguji já (Berno, ale platí pro všechny), znamená to, že byste neměli psát další odpisy *4* Tentokrát to ničemu nevadilo, ale mohlo by se stát, že by to kolidovalo s tím, co se má stát a pak by přišla tvoje práce vniveč a to by byla škoda *6*
Ale budiž tedy, pokud se chcete jen bavit u stolu, tak v to není problém. Jen nesmíte zmínit, co dělá vaše okolí (ba ani servírka), protože za tu hraji já :)

Beren: To je hold problém, před kterým jsem tě včera varoval v hospůdce. Si nainstaluj alespoň open offici. Poparavdě i windowsácký txt je lepší, když to v něm můžeš uložit nebo si do něj alespoň copy-pastnout zálohu :)
Teď ti buď nezbývá, než to napsat znovu (hlavní je patrně akorát tvoje objednávka *40*) nebo to nechat být :)
Arsielas24. Března 2018 09:52:45
Mladá hospodská se na chvíli zarazí a ve tváři je jí vidět, že pro dnešek toho má už dost. Na druhou stranu se ale rychle vzpamatuje. Konečně v hostinci už asi zažila ledacos. Hlavně, že nejste pod parou a nesnažíte se ji plácat po zadku nebo zatahovat na klín.
[OR][B]„Rozumím a ano máme,“[/B][/OR] odpoví skupince Berena, Vratha a Berna a následně i Rhoře, mile ačkoliv trochu strojeně se usměje a odnese špinavé nádobí i s objednávkami. Posléze se zastaví i u Silchase a přijme také jeho objednávku. Opravdu se na něj podívá jako na blázna a jen souhlasně přikývne, že rozumí.
[OR][B]„Heh, ty asi nebudeš vocaď, že mluvíš jak prkno, co?“[/B][/OR] ozve se muž s šedivými vousy a vlasy sahajícími mu až na ramena, který sedí u stejného stolu jako Silchas a vyslechl si tak jeho objednávku. Podle odhadu by mu mohlo být tak padesát let.
Po zhruba deseti minutách přiběhne oběd servírka, tentokrát s plnými podnosy a vším, co jste si objednali.
************************
Zatím odpovím jen krátce. Máte skvělou příležitost se nějak seznámit ať už mezi sebou nebo s prostředím. Věřím, že během víkendu napíše i Kurgaz a začátkem příštího týdne se budeme moci pustit dál.
Silchas: tebe jen poprosím, abys dával pozor na hraní za jiné postavy - nevíš, jak servírka zareaguje. Klidně by tě mohla vyhodit, vysmát se ti, prohlásit, že je to sexy nebo kdovíco :) To samozřejmě platí pro všechny, myslete na to, abychom se pak u důležitých věcí vyhli sporům :)
Jinak jsou to od vás opravdu podařené odpisy! Doufám, že aktivita a kvalita zůstane minimálně na stejné úrovni celou hru *6*
Beren24. Března 2018 10:01:00
..................................................
Sesmolím to ještě jednou, myslím,že si to pamatuju ještě
Vrath24. Března 2018 10:56:22
I když věnuji svoji pozornost servírce, ne natolik, abych nevnímal své okolí, neujde mi tak Bernův zvláštní úsměv. Když se pak nakloní s nějakou šeptandou k Rhoře, nejsem si úplně jist, zda patřil mně či Berenovi. Možná nám oběma. Trochu mě překvapuje, že si objednal jen vodu. [I]Pochybuji, že by nepil. Možná se jen snaží být zodpovědný.[/I] Trochu zkoumavě se na něj zadívám, ale to už je řada na Berenovi.
Překvapeně koukám, jak se s tím popral. [I]Skvělá práce. Je vidět, že něco málo, velmi málo, už z obecné pochytil.[/I] Obdivně na něj kývnu na znamení uznání.
Rhora Bernovi věnuje jen malý úsměv, což mi moc nepomůže při dedukci, co jí špital do ouška. Když si objedná i ona, překvapivě zírám na Berna, který ze sebe náhle vysouká pár slov v Berenově mateřštině. [I]Výborně, alespoň někdo má trochu možnost se s ním dorozumět. Ale na velké tlumočení to také nevypadá.[/I] Pomyslím si pobaveně.
Odpověď servírky je stručná a jasná, což je vzhledem ke spoustě práce pochopitelné. [OR][B]Děkujeme.[/B][/OR]
Berno na mou otázku ohledně smlouvání odpoví kladně, zatímco Rhořina odpověď tak slibně nezní. [I]Ale nějakou slevu bychom společně usmlouvat mohli.[/I] [OR][B]Výborně, třeba se nám podaří nějakou slevičku získat.[/B][/OR] Když vidím Berna jak šaškuje s měšcem, neodpustím si varovné rýpnutí. [OR][B]Jen, na tvém místě Berno, dával bych si na ten měšec větší pozor. Li-Raga je sice hezké město, ale pořád město, navíc lidské. Mohlo by se ti rychle stát, že o něj přijdeš, budeš- li se jím chlubit.[/B][/OR] Mám dobrou náladu a tak se rozhodnu pro malý výchovný vtípek. Nakloním se blíže k Bernovi a nasadím vážný výraz. [OR][B]Vlastně, na tvém místě bych si ten měšec překontroloval už teď, v té tlačenici tady se mohlo dobře stát, že už je o pár mincí lehčí.[/B][/OR]
[I]Dýky? To mu při kompenzaci jeho výšky moc nepomůže tedy.[/I] [OR][B]Spíš bych doporučil krátký meč. Přeci jen, získáš trochu větší dosah, než s dýkami.[/B][/OR] Poradím mu. Potom se rozhodnu využít toho, že servírka ještě nepřišla. [OR][B]Jinak přátelé. Dost možná už vám to někdo říkal, ale stejně si neodpustím vám to kdyžtak zopakovat. Li-Raga je nejbližší město k pevnosti Strážců. Město s čilým obchodním ruchem a vojenskou posádkou. Což z něj dělá nejlepšího potencionálního spojence, ale také...[/B][/OR] Opět zvážním, ačkoliv teď už to nehraji. [OR][B]... jednoho z nejhorších potencionálních nepřátel. Místní posádka spolu s posilami okolí by měla velkou šanci na dobytí pevnosti, nebo vytvoření blokády kolem řádu a odříznutí nás od zásobování. Nemluvě o tom, že právě odtud, jak někteří z vás možná zjistili, se převážně šíří dobré jméno cechu. Ať už od obchodníků cestujících po království, či obyvatel přímo tady ve městě.[/B][/OR] Odmlčím se, aby má slova mohli vstřebat. [I]Nesnáším proslovy.[/I] [OR][B]Máte za sebou první zkoušku a jste novicové řádu. Už jen z toho vyplývá, že máte některé výhody Řádu, ale také povinnosti. A mezi ty patří reprezentovat řád. A v Li-Raga to platí dvojnásob.[/B][/OR] Nakloním se blíže k nim a ztiším hlas tak, aby to slyšeli jen oni. [OR][B][U]A kdyby jste přeci jen měli dobrý důvod udělat něco co se příčí dobrým mravům či zákonu, řekněte mi to. Jestli vás z toho budu muset, když se to zvrtne, vysekávat, chci na to být připravený.[/U][/B][/OR] Při mém tišším monologu se už zase mile usmívám a postupně se zastavím pohledem na každém z nich. U Rhory se přeci jen nepatrně pozdržím a spiklenecky na ni mrknu. Potom se otočím zpět na Berna. [OR][B]Nějaká šance, že by jsi to mohl přetlumočit zkráceně Berenovi?[/B][/OR] Požádám jej a i tak se otočím k Berenovi. [OR][B]Město.[/B][/OR] Obepíšu rukou oblouk po hostinci. [OR][B]Řád.[/B][/OR] Ukážu na Dračí slzu co se mi houpe na hrudi. [OR][B]Přátelé.[/B][/OR] Dám mu chvilku času to vstřebat. [OR][B]Ty. Chápat?[/B][/OR]
Pak už nám přinesou jídlo a pití. [OR][B]Děkuji mnohokrát.[/B][/OR] [I]To vypadá tak lákavě, jak si to pamatuji.[/I] Napiji se piva a ještě než se pustím do jídla, věnuji pozornost svým společníkům. [OR][B]Kdyby byly nějaké dotazy nebo připomínky, klidně se ptejte. Od toho tu jsem, nebo býval...[/B][/OR] Trochu se ztratím ve vzpomínkách. Zatřesu hlavou. [OR][B]To je jedno. prostě se klidně ptejte. Ať už ohledně města či řádu.[/B][/OR] Povzdechnu si. [OR][B]A jelikož drby se šíří všude, tak třeba i na mě, ať nejsou moc zkreslené. Dobrou chuť.[/B][/OR]
Pustím se do jídla, tak abych nehltal, ale aby mi to nevychladlo. Sem tam sousta zapíjím studeným pivem. A čekám, jestli jsem si nenaběhl a nezaplaví mě vlny otázek.

*********************
Vítej Kurgazi *6*
Rhora24. Března 2018 14:59:59
[I]Nám? Jako nám třem, nebo jen jemu a Bernovi?[/I] znejistím mírně, když Vrath zmíní vyjednávání o slevě. [I]Jako by ti na tom záleželo, samotářko,[/I] ozve má skeptická část mysli.
To už ale Vrath upozorňuje Berna na jeho měšec. [I]Přesně moje řeč,[/I] souhlasně přikývnu a s tím si vzpomenu na svou učitelku zlodějského řemesla, Merlleah. Berno by se jí líbil, hlavně jeho neopatrnost.

Berno se následovně vyptává na zbraň, která by pro něj byla nejspíš ideální. Při tom se lehce dotknu své pravé boty, ve které mám jednu ze svých dýk. [I]Pro kudůka, asi radši ne,[/I] zauvažuji při představě, jak by šel kudůk třeba na takového dvou metrového kolohnáta jen s dýkami. V tom si uvědomím, že se to může stát i mě a trochu sebou nepatrně zatřesu. [I]Au, au.[/I]
Pak se ptá Berno i Berena. V barbarštině a zakončuje to zvláštním: „Uff, uff,“ při kterém i přes snahu o vážnou tvář vyprsknu smíchy. [OR][B]„Omlouvám se,“[/B][/OR] prohodím tiše a úsměv opět proměním v kamenný výraz.
Od Vratha Berno dostane tip na krátký meč, pro lepší dosah. [I]Taky bych o tom mohla uvažovat, něco na tom přeci jen bude.[/I]

Po krátké chvilce ticha se Vrath opět rozpovídá o cechu, městu a tom jak máme dělat dobrý dojem na lidi. Celé to zakončí mrknutím, ale jen na mne. [I]Proč mrknul jen na mě? Udělala jsem snad něco špatně?[/I] nechápavě ho sleduji, možná i trochu dotčeně.
Poté se otočí na Berena a snaží se to vysvětlit i jemu posunky. [I]Na jednu stranu je přísnej, ale na druhou je i dost starostlivej. Ach jo,[/I] povzdechnu si opět nad jeho osobností a krásou, při čemž zapomenu i na svoje dotčení po tom podivném mrknutí.

Ze skoro romantických představ mě vytrhne dívka přinášející oběd, poděkuji jí a s pohledem na jídlo se skoro až olíznu. [I]Vypadá to moc dobře… Býval?[/I] přeruší můj tok myšlenek jediné Vrathovo slovo. [I]Že by na těch drbech v řádu přece jen něco bylo?[/I] dál to ale neřeším.
Ještě než se pustím do jídla, spojím ruce s opřenými lokty o stůl a začnu se modlit. [U][OR][B]„Požehnej, Všemohoucí, tyto dary, které budeme přijímat z tvé štědré ruky. A dej tyto dary i těm, kteří je nemají a svou lásku každému dobrému srdci,“[/B][/OR][/U] odříkávám si modlitbu pro sebe velmi tiše a když skončím, rozhlédnu se po svých společnících a tentokrát už nahlas řeknu: [OR][B]„Dobrou chuť,“[/B][/OR] usměji se a pustím se do jídla, které jím poměrně rychle.
Kurgaz24. Března 2018 17:03:14
[TR][B][I]Konečně... [/I][/B][/TR] Pomyslím si, když před sebou vidím bílé věže pevnosti, kterými je Li-Raga tak proslulá. [TR][B][I]Konečně jsem dorazil do Li-Ragy. Moje cesta je téměř za mnou. I když stále nevím, proč jsem sem byl vyslán. Doufám ale, že to bude stát za to. Přeci jen z Abolinaru je sem cesta poněkud zdlouhavá a jestli mě se Velmistryně poslala jen tak, tak si s ní budu muset po návratu vážně promluvit...[/I][/B][/TR] Svoji cestu jsem podnikl na žádost Velmistryně Společenství mistrů alchymie, že prý se na cestě naučím něco nového a možná i získám nové dovednosti. [TR][B][I]Pche, tomu tak budu věřit. Chtěla se mě zbavit, protože tam má toho druhého novice, který přišel o pár dní dříve a je jejím oblíbencem.[/I][/B][/TR] Pomyslím si zahořkle a dlaní si promnu svědící jizvu, kterou mám místo pravého oka.
Cestou jsem navštívil dvě větší města - Venom a Baather, ale ani jedno mě nijak neoslnilo, tak jsem se vydal do Li-Ragy. Zdálo se mi, že to bude další stejné město, kde na mě nic nebude čekat a jen zbytečně mařím svůj čas nějakým cestováním. [TR][B][I] A to ještě musím počítat s cestou zpět. Ale co se dá dělat, jednou jsem se k nim přidal a kde jinde bych se o alchymii dozvěděl víc, jak u nich? Tak ať to mám za sebou.[/I][/B][/TR] A s tím vyrazím na posledních několik mil, než dorazím do Li-Ragy.
Když se blížím k městským hradbám, tak se podívám i na ostatní příchozí, jestli se nějak mezi ně vetřu, abych nebudil podezření, i když vím, že nedělám nic špatného. Ale již několikrát jsem se setkal u lidí s opovržením, nedůvěrou a podezříváním. A to jen kvůli mému jednomu oku. Kdysi se mi stala v malé laboratoři nehoda a přišel jsem o oko a vlivem výparů mi druhé zčernalo. Vidím s ním normálně, ale nemá bělmo, duhovku, nic. Je to jako prázdné místo, černota. Mírně sklopím hlavu a jdu skrze bráno do města. Vydechnu úlevou, že tentokrát mě nečekali žádné potíže spojené s prohledáváním a vyptáváním se, co tu dělám a kdo jsem.
[TR][B][I]Tak, jsem tady, ale co dál? To mi už Velmistryně neřekla. Koho mám najít, nebo co mám navštívit. Řekla jen, vydej se do Li-Ragy, tam se třeba něco přiučíš, pokud budeš mít štěstí.[/I][/B][/TR] Chodím asi půl hodinu bezcílně městem a sem tam zaslechnu nějaké útržky rozhovorů. Co mě však nejvíce zajímá, je najít nějaký hostinec, nebo hospůdku, kde bych se mohl na chvilku posadit a odpočinout. Zaslechnu něco málo o dvou, ale že jsem v severní části města, tak se vydám k tomu bližšímu - U Severní brány.
Když ho po chvilce najdu, promnu svoji jizvu a vejdu. Když jsem uvnitř, zasáhne mě do nosu vůně rozličných jídel, které se sice přebíjejí, ale to není nijak na škodu. Už jen podle čuchu si tu může návštěvník vybrat, jaké jídlo si dá. [TR][B][B]"Brej den..."[/B][/B][/TR] začnu, ale pak uvědomím, že s trpaslicinou bych tu moc nepochodil, tak vše hned napravím. [OR][B][B]"Brej den, přeju... "[/B][/B][/OR] Rozhlížím se po hostinci a hledám nějaké místo, kam bych se mohl posadit a nebudil moc velkou pozornost. Bohužel ale není nikde prázdný stůl, tak si musím chtě nechtě k někomu přisednout. Nakonec se rozhodnu pro stůl, kde sedí starší, asi padesátiletý, muž se šedivými vlasy a vousy a pak ještě jeden, mladší muž.
[OR][B][B]"Dyž dovolíte, sednul bych si. "[/B][/B][/OR] Nečekám na odpověď a sedám si k nim ke stolu a čekám, až se tu někdo objeví, abych si mohl objednat.

*********************

Děkuji za přivítání. Doufám, že vám to tu nějak moc nebudu kazit. Ale budu se snažit hrát co nejlépe budu umět.
Aktuální počasí24. Března 2018 17:03:14
otext
Silchas24. Března 2018 19:36:17
Dívám se za odcházející dívkou. [I]Skutečně roztomilé stvoření.[/I] Pomyslím si pobaveně a ruka mi mimoděk sklouzne k noži, upevněném u mého pasu. [I]Nade vší pochybnost nádherná dívka. Takové jako ona, si nezaslouží trpět beznadějí života.[/I] Lehce se pousměji a dál sleduji dívku pohledem, když mě vyruší skřehotavý hlas, jakéhosi starce, sedícího vedle mě. Zeptá se odkud jsem. Chvíli bojuji s nutkáním mu neodpovědět, avšak nakonec se rozhodnu pro smířlivější cestu.
[B][OR][B]"Vskutku, příteli. Silchas skutečně nepochází odtud, však nepochází ani zdaleka. Avšak vedou-li nakonec všechny cesty, kterými kráčíme, do smrti, není potom jedno, odkud Silchas pochází?"[/B][/OR][/B]Nechávám starce přemítat nad mými slovy a čekám na své jídlo. Po chvíli dívka skutečně přináší talíř a sklenku vína. [I]Je tak rudé, skoro jako krev. Jak rudá je asi její krev?[/I] Usměji se na dívku a kývnutím hlavy jí poděkuji. [I]Tak čistá. Je barbarstvím zkazit ženu. Obtěžkat jí dítětem, zbavit čistoty. Ach, Silchasovi je jí skutečně líto. Nezaslouží si žít nečistým životem. Ach, jaká to škoda.[/I]
Pomalu jím své jídlo a pohledem opět sklouznu k té zvláštní čtveřici.[I]Ta dívka, ten pohled... Pohlédla jsi na Silchase děvče? Toužíš-li pohlédnout smrti do očí, Silchas neodmítá. Jen si myslím, že tě bude škoda.[/I] Podívám se zpříma na tu dívku, čekám, až zachytí můj pohled a pak se ušklíbnu a mrknu na ni. Nečekám na reakci, sklopím zrak a dál se věnuji obědu. [I]To jídlo je skutečně vynikající, kuchař je opravdový génius. Jen víno je křtěné vodou, ale proto se dnes nebude dobrý Silchas zlobit, na to má dnes moc dobrou náladu.[/I]
Po chvíli se dveře opět otevřou a stojí v nich trpaslík. [I]Och, jak zábavné. Příslušník tak staré a mocné rasy ve městě tak špinavém a páchnoucím, jako je Li-Raga? Copak zde asi pohledává?[/I] Trpaslík, po chvíli rozhodování, zamíří k našemu stolu a aniž by počkal na svolení, posadí se. [I]Nevychovaný tupec! Jakoby neznal základy dobrých mravů! Jak by bylo krásné, prohlédnout si jeho krev, slyšet jeho slábnoucí dech a vidět pohasínající jiskru v jeho očích. Ale dobrý Silchas je trpělivý, počká si na vhodný okamžik k mravnímu ponaučení toho nevychovaného barbara. Stačí být trpělivý.[/I]
Vřele se na trpaslíka usměji. [B][OR][B]"Jen vítej příteli, v naší drobné společnosti, jež bývá běžně ku nalezení u stolů v časech oběda, či prudkých dešťů. Jeho jméno je Silchas a tento stařec je mu jménem neznámý, však dobrým společníkem ku hovoru věcnému, přijatelný. V těchto časech, jež jsou Silchasovi nepochopitelné, je dobrá společnost ku vidění zřídkavě, neřkuli výjimečně. Přidej se tedy i ty, ku družnému hovoru, jež v dobré společnosti u dobrého pití, prouditi může."[/B][/OR][/B] Ušklíbnu se na trpaslíka a dál si vychutnávám své jídlo. [I]To maso je vážně vynikající.[/I]
Kurgaz25. Března 2018 15:17:10
Jen co se usadím ke stolu a prohlédnu si z mého místa lokál, tak na mě promluví ten mladší muž. Už ale po první větě se cítím nesvůj a jak pokračuje, tak ten pocit se stále prohlubuje. [TR][B][I] Co to sakra je za chlápka a proč mluví tak divně, jako by to byl - ani nevím co... Raději se budu držet hovoru s tím starším.[/I][/B][/TR] Když konečně domluví tou svojí zvláštní řečí, tak se jen usměji jeho směrem a zabručím. [TR][B][B]"Jo jo, dík. Já sem Kurgaz, alchymista v zácviku, můžem klidně trochu pokecat."[/B][/B][/TR] a pak se nakloním k tomu staršímu muži a téměř neslyšitelným šeptem povídám. [OR][B][U]Hele, není on tak nějak nemocnej? Na hlavu? Podle toho, jak mluví se mi moc nezdá, jako by byl po mozkový stránce zdravej... [/U][/B][/OR] ušklíbnu se a mrknu jedním okem na prošedivělého muže.
Rozhlédnu se opět po lokále, abych si k sobě přivolal někoho, u koho si mohu objednat, ale po chvilce toho nechám. [TR][B][I]Já tady budu zase na někoho volat a vyrazej mě ven, za hulvátský chování jako v tom, sakra jak se to město menovalo? Jo, zž vím, Venom. Takt o si raději počkám, abych se najed a napil a nemusel jít hledat jiný podnik. I když by tam nebyl tenhle podivím s tou zvláštní mluvou... [/I][/B][/TR] podívám se na Silchase.
[TR][B][I]Velmistryně mi za to zaplatí, donutím ji se mi omluvit za tu cestu, už jen kvůli týhle divný mluvě. Hehe, teď mě napadlo. Začnu na ní taky takhle mluvit, že jsem to pochytil na cestách, tak ať si taky užije trochu, hehe. Ale stále nevím, proč mě poslala právě do Li-Ragy, není i v jiných městech to samý jako tady? Kupci, vojáci, trhy, obchodníci a další? Jen v jiném složení a počtech. Během tý půlhodiny, co jsem byl ve městě jsem tu neviděl ani prd, co by mě zaujalo. A ani nevím, jak tu mám být dlouho. Počkám dva tři dny a půjdu zpátky do Cechu.[/I][/B][/TR]
Je mi blbý tu jen sedět a být zticha, tak se otočím k oběma společníkům u stolu a pravím. [OR][B][B]"No, vypadáte, že tu nejste poprvé. Co byste mě mohli doporučit k jídlu? A co pivo, maj tu dobrý pivo, nebo splašky jako v Baatheru?"[/B][/B][/OR] Moje otázka je míněná spíše staršímu muži, než oběma, ale nechci vypadat nevychovaně, že Silchase vynechávám z rozhovoru.
Arsielas25. Března 2018 18:25:56
Starší muž stolující se Silchasem se zašklebí a zakroutí nevěřícně hlavou. [OR][B]„No to mě…v životě jsem nikdá nikoho takhle mluvit neslyšel. A to už jsem na světě ňákej ten pátek,“[/B][/OR] prohlásí a nabere si na dřevěnou lžíci další sousto polévky. Možná by měl na jazyku i něco peprnějšího, ale patrně ve svém věku ví, že je lepší se moc do věcí druhých neplést.
Obzvláště ne v hospodě.
Atmosféru u stolu rozptýlí nově příchozí trpaslík. O něco později leč přece dostane se mladá servírka i k němu, a pokud si do té doby rozmyslel, co si dá, také jemu se dostane poledního občerstvení.
Když se pak Kurgaz obrátí na muže šeptem, Silchas sice přes hluk v hospodě nic nerozumí nicméně že trpaslík něco muži říká vidět může. Muž se ke Kurgazovi mírně nakloní a očima na zlomek vteřiny tikne na Silchase. Asi mu není úplně příjemné se takhle o někom bavit takříkajíc za jeho zády a možná jen nestojí o problémy.
[OR][B][U]„To víte, ty horka minulej měsíc,“[/U][/B][/OR] špitne Kurgazovi a raději si zase nabere polévky. Její mastné kapky se mu třpytí ve vousech, které si vzápětí prohrábne dlaní. [OR][B]„Ty mladý dneska. To my mluvili, jak nám zobák narost. Ale já jsem jen prostej stavař, co jaktěživ nevytáh paty z města,“[/B][/OR] dodá nahlas. Silchasovi patrně moc nerozumí a má ho za podivína, ale ani ho za to nemíní odsuzovat.
To u druhého stolu se strhla úplně jiná debata podpořená dobrý jídlem.
Když jste zhruba uprostřed oběda, vstoupí do hostince mimo další hosty také jeden starší muž s vycházkovou holí, šedivým pláštěm a řekněme plnoštíhlou postavou. Pro ty z vás, kteří si ho povšimnou, vypadá trochu sešle, ačkoliv nikoliv jako chudák z ulice. Jeho oblečení je udržované, hůlka má pěknou kovanou hlavici a nepříliš upravený účes byste spíše přisoudili vlivu stáří než nedbalosti. Snad jen stařecké chmíří na jeho bradě vypadá jako by si nenašel už nějakou dobu čas na holení.
Pro většinu je však pouze dalším hostem, takže jej ani nepostřehnete. Muž se porozhlédne po místnosti jako by někoho hledal, otočí se kolem své osy a trochu bezradně přejde k hostinskému, se kterým se dá do řeči. Ten po chvíli mávne rukou na svou ženu, něco si mezi sebou řeknou a hostinská pokývá souhlasně hlavou. Stařec se od baru otočí do lokálu a něco se snaží říct. Přes družný hovor a neustávající cinkání příborů byste ho však sotva slyšeli, i kdybyste stáli vedle něj.
V tu chvíli se toho chopí hostinská, která praští utěrkou o bar, přejde rázným krokem vedle muže a hlasem, který přehluší hlomoz všech přítomných řekne:
[OR][B]„Hej! Buďte chvíli tiše. Pardon, že rušim, ale tenhle by vám chtěl něco říct.“[/B][/OR] Hostinec se pomalu uklidní a všechny zraky se otočí na muže. Tomu se taková pozornost moc nezamlouvá, a tak křečovitě sevře hůlku.
[OR][B]„O-Omlouvám se, že ruším u oběda. Opravdu je mi to nepříjemný, ale nevěděl jsem, jak jinak,“[/B][/OR] začne trochu ostýchavě. Očividně to není žádný řečník.
[OR][B]„Tak se vymáčkni, ať dáš pokoj!“[/B][/OR] ozve se odněkud z místnosti. Stařík pozvedne ruku jako by chtěl hlas utišit a osmělí se.
[OR][B]„Hledám několik lidí, kteří by se vydali místo mě do jedné vesnice. Mí přátelé mají nějaké problémy, ale sám už tu cestu nezvládnu,“[/B][/OR] vysvětlí, ale stále klopí zrak do země, aby nemusel čelit pohledům všech hostů. [OR][B]„Nabízím odměnu, ale musím vás varovat – mohlo by to být nebezpečné. Nevím, co za problémy vás na cestě čekají, ale víc řeknu jen zájemcům,“[/B][/OR] odmlčí se odváží se znovu porozhlédnout po místnosti.
[OR][B]„Tak…je někdo ochotný mi pomoci?“[/B][/OR]
Víc toho už asi muž neřekne. Jeho vrásčitá tvář teď směřuje k vám a asi by nejraději hned vyběhl ven, kdyby opravdu nepotřeboval pomoc.
Rukavice je hozena.
***********************
A je tu posun *1* Už mi to učení leze krkem *3*
Beren z toho všeho rozumí zhruba: [OR][B]"Hledat pomoc. Odměna. Někdo chtít?"[/B][/OR]
Pokud máte zájem, klidně si dopovězte, co potřebujete, ale dlouho se mi u debat nezdržujte :)
Kurgaz25. Března 2018 19:07:22
U mladé servírky jsem si prozatím objednal pouze škopek piva s tím, že jídlo si dám později, až se rozhodnu, co bych si dal. Starší muž mi naznačí, že to je zřejmě těmi horky, které tu byli nedávno, že tak Silchas mluví. Pokývám znalecky hlavou. [OR][B][B]"Jo jo, to by mohla být pravda."[/B][/B][/OR]. Pak opět sedíme mlčky u stolu a já pozoruji dění v hostinci. Hlad sice nemám, ale chuť na něco malého by tu byla. Jenže nevím co si objednat.
Během mého přemýšlení vstoupí do hostince nějaký starší muž. Na první pohled mě nijak nezaujme, ale čeho jsem si povšimnul, tak to je jeho vycházková hůl. [TR][B][I]Hmm, má pěknou kovanou hlavici. Asi si taky nechám pak v Abolinaru něco podobného udělat. Ale jaký si tam dám ornament? Pěst? Vlčí hlavu? Dračí? No, ještě času dost, než se vrátím.[/I][/B][/TR] přemítám nad svojí budoucí holí. Dál se již o muže nezajímám.
Po chvilce hostinská zvolá na celý lokál, že ten muž, co právě přišel, nám něco chce říct. [TR][B][I]Pěkně silnej hlas, to teda jo. Pořádná ženská jak má bejt, jestli nemá v sobě kousek trpaslice. Jó, ty naše ženský, ty jak uměj řvát.[/I][/B][/TR] A nad tou vzpomínkou se pousměji. Stařík nakonec ze sebe nějak vysouká několik vět, ve kterých nás informuje, že hledá někoho, kdo by se vydal za jeho přáteli místo něho. [TR][B][I]Hele, to bych mohl vypadnout z tohohle města a něco zažít. I když se nic nepřiučím z alchymie, ale i tak bych mohl dostat nějakou odměnu a za to si koupit nějaké přísady. A taky můžu pak Velmistryni říct, že sem šel na tuhle výpravu s domněnkou, že to je to, proč mě sem poslala.[/I][/B][/TR] Podívám se po lokále, jestli se někdo přihlásí na starcovu výzvu.
[OR][B][B]"Hej, staříku, poď sem."[/B][/B][/OR] postavím se u stolu a mávnu na toho muže. [OR][B][B]"Já bych měl zájem. Nechci tady v tom městě zbytečně vysedávat několik dní, když ani nevím, proč jsem byl sem vyslán. Ale dejme tomu, že to je kvůli tomuhle. Takže jo, já do toho jdu. "[/B][/B][/OR] posadím se zpět na lavici a stále se dívám na toho staříka. [OR][B][B]"No, tak pak mi teda dej vědět, o co se jedná. Nikam ti neuteču."[/B][/B][/OR]
Dívám se po ostatních návštěvnících hostince, jestli se přihlásí i někdo jiný a začínám mít pocit strachu, abych v tom neskončil sám. [TR][B][I] Doufám, že se přihlásí aspoň ještě někdo. Jako sám jít někam, to se mi nějak nechce. A taky nevím, vo co se jedná. Že já blb sem se nechal unést zmizet z tohohle města a přihlásil se na to. Měl sem počkat aspoň, až se přihlásí jeden nebo dva další a pak podle toho se rozhodnout. To zase bude něco, stejný jako v tom Venomu, tak se už raději nechci vrátit, aby si mě náhodou nepamatovali.[/I][/B][/TR] Koukám doprava a doleva, jestli někde neuvidím zvednutou ruku dalšího dobrovolníka. [TR][B][I]No ták, nebuďte srabi a někdo se už konečně přihlaste, nechci jít sám a už vůbec to odvolávat.[/I][/B][/TR]
Vrath26. Března 2018 08:47:30
Zatímco ve mě jídlo i pivo začínají mizet, po očku pozoruji přísedící u stolu. [I]Berno... trochu vtipálek, ale stejně jako u Berena o něm moc nevím. I když s kudůkem se alespoň domluvím. Alchymisté. O tomhle oboru se budu muset, až se vrátíme do sídla, doplnit informace. Jak může někdo pracovat s magií, ale přitom ji sám neovládat? Stejně je zajímavé, že jsme začali přijímat i je. Ale asi je to dobře, dokud jich tam nebude příliš mnoho. Třeba to řádu trochu otevře obzory.[/I] Pak se nenápadně zadívám na Rhoru. [I]Zdá se, že má obratnost a talent, které by jí kdekterý zloděj mohl závidět. Přitom noviciát jí pravděpodobně není cizí. I když asi jiného druhu. Že by jedno z těch dětí ulice, které našli cestu do některého z chrámu a dali se po cestě, na jejímž konci se z nich měli stát mnišky? Jestli ano, proč je tady a ne tam?[/I] Sklopím zrak zpátky k výtečnému jídlu. [I]Někdy mě ty její pohledy trochu znervózňují. A je nebezpečně sympatická.[/I]
Pokud po mě nikdo nic nechce, jím v tichosti, jen sem tam střelím pohledem ke dveřím, když někdo vejde. Spíše ze zvědavosti.
Když se pak ve dveřích objeví nově příchozí stařík, nevěnuji mu moc pozornost, jen mě zaujme jeho vycházková hůl s kovanou hlavicí. [I]Tím bych nechtěl dostat po hlavě. Možná by to byla varianta i pro Berna. Musím mu to zkusit po obědě navrhnout. [/I] Poslední čeho si na něm povšimnu je jistá bezradnost, kterou ale přisoudím tomu, že buď hledá volný stůl, nebo konkrétní osobu, což v tomhle narvaném podniku asi nebude nic jednoduchého. Nevzrušeně se tedy dál věnuji svému, již trochu chladnoucímu, jídlu.
Když se ozve rána a hlasité Hej!, rychle zvednu oči ke zdroji hluku a ač na sobě nedám jinak nic znát, napřímím se a instinktivně mi jedna ruka zmizí pod stolem a sevře jílec meče. Jakmile ovšem zjistím, že se jedná o hostinskou, zase se uvolním. Postupně se rozhostí ticho a všechny pohledy se upřou na staříka. [I]Chudák.[/I]
Moc toho říci nestihne, než je někým z lokálu vyzván k tomu, ať jde věci. [I]Zasloužil by dostat po tlamě.[/I] Podívám se směrem, odkud výkřik přišel, jestli náhodou neidentifikuji, čí to byla práce. Pak opět věnuji pozornost staříkovi, jehož slova mě velmi zaujmou. [I]Nějaké problémy? To není moc konkrétní informace. Ale asi chce být trochu diskrétní přeci jen.[/I] Podívám se na bandu noviců. [I]Příležitost něco si vydělat, zabavit se a třeba ještě trochu zvednout reputaci Řádu? Šel bych hned. Ale co oni? I když... měl jsem je doprovodit do města. To jsem udělal, když nebudou chtít vyrazit se mnou, cestu zpět najdou. A jestli to bude nebezpečné.... potřebuji cvik a oni se potřebují osvědčit. Uvidíme. [/I]
[OR][B]Co na to říkáte? Každý se rozhodněte sám za sebe, ale já půjdu. Mohla by to být fajn zkušenost a možnost si něco přivydělat.[/B][/OR] V tom už se z druhé strany hostince přihlásí nějaký trpaslík. [I]Výborně, už jsem dlouho s žádným nemluvil. A tenhle vypadá, že má nějaké poslání. Ačkoliv, trpaslíci mají vždy nějaké poslání... Kde asi jen skončil Gorny?[/I] Napadne mě, ale rychle tu myšlenku zaženu. [I]Možná už je mrtvý...[/I]
Vstanu a upřu pevný pohled na muže, jenž si žádá pomoc. [OR][B]Já půjdu.[/B][/OR] Pronesu dostatečně nahlas a jakmile si mě stařík všimne, posadím se abych do sebe rychle naházel zbytek jídla, než se třeba přihlásí ještě někdo další a začnou se řešit podrobnosti. [I]To jsem zvědav, do čeho jsem se zase uvrtal, nějaké problémy, může být nebezpečné, nevím jaké problémy budou na cestě... Naposledy když jsem takhle přijal práci v hospodě, půlka z té naší bandy umřela, pak umřel i můj kamarád z dětství a jako bonus jsme se museli bít s trollem... A to bylo zadání o mnoho jednodušší. [/I] Snažím s zaplašit z hlavy vzpomínky na události z mého prvního dobrodružství, ale nejde to. V hlavě mi běhají tváře padlých. Trpaslík, pořád se šklebem na tváři v očekávání boje se šípem v oku. Hobit, ještě skoro dítě i na hobití poměry, se šípem v srdci. Elf s rozbitou hlavou po zásahu od trolla... Chuť mě rychle přejde a posledních pár soust nechám na talíři. Raději zvědavě koukám, kdo se ještě přihlásí.

*********************
"Posledního občerstvení"? Chudák Kurgaz *1*
Berno26. Března 2018 15:27:59
[or][b]“Cože?“[/b][/or] Vykulím oči překvapením.
[or][b]“To jako myslíte můj měšec?“[/b][/or] Nepřestávám vycházet z údivu.
[or][b][u]“Ja – jako můj měšec?“[/u][/b][/or] Dodám polohlasně, nakloním se ke svým společníkům a každému jednomu se podívám do očí. Zároveň s tím, se ujišťuji o tom, že mám svůj měšec stále u pasu. Zkoumám pohled svým společníků a přemýšlím nad tím, zda to myslí vážně anebo si ze mne tropí šprťouchlata. Jak tak na ně hledím, tak mi dochází, že to myslí vážně.
Dvakrát se zhluboka nadechnu a zpracovávám jejich postřeh ohledně mého naditého měšce. Chvíli mi trvá, než najdu alespoň trochu toho svého klidu a nadhledu: [or][i]Tomu nevěřím, ne, to by se přeci nemohlo stát, kdo by měl potřebu se vrhat na někoho, jako jsem já. Komu bych stál za…[/i][/or]
Při poslední myšlence se rozhlížím po výčepu a hostech. [or][i]Možná mají pravdu, [/i][/or] pokračuji dál ve svých myšlenkách. [or][i]vždyť je to jedna pochybná existence vedle druhý. Třeba tamtem…[/i][/or]
Dlouze se zadívám na jednoho štamgasta u protějšího stolu. Trpaslík, jehož vzezření je děsuplné. O pravé oko očividně přišel, protože se mu tam usídlila děsivá jizva. A jeho druhá polovička obličeje? O tom radši ani nemluvit.
[or][i]No, to je hnus! Že sem takový vůbec pouští![/i][/or] Jak sleduji Kurgase, civím na něj s otevřenou pusou a třeštím zrak, protože si živě vybavuji, jak se mne snaží okrást. Má zášť vůči němu roste, aniž by stačil cokoliv udělat. Zkrátka jsem si ho zařadit a basta.

[or][b]No, ale já myslel, že s vámi jsem v bezpečí.[/b][/or] Začínám se po chvíli obracet zpět na své společníky. A opravdu jsem byl skálopevně přesvědčený, že v jejich blízkosti jsem jako v bavlnce a nic se mi nemůže stát.
[or][b]Je to tak, ne?[/b][/or] Hledám oporu v jejich tvářích.
[or][b]Vždyť i proto bych si koupil jen dvě dýky. Co já bych jinak zmohl proti takovým obrům, jako jste vy.[/b][/or] Dál ze sebe valím příval slov a mírně se i zakoktávám, protože se snaží ze sebe vydrat velmi mnoho slov za velmi krátký čas.
[or][b]Vždyť, kdo by z nás toužil po nějakém „dobrodružství“, že?[/b][/or] Dodám bodře a snažím se změnit téma a získat zpět svou sebekontrolu a bezstarostnost situace.
Prásk!
Jak šlehla utěrka hostinské o pult, úplně jsem naskočil v domnění, že už někdo jde pro můj váček s penězi. Naprosto obrovský kámen mi spadl ze srdce, když zjistím, že nejde o mne a můj váček, ale trable někoho dalšího.
[or][i]A koho to jako zajímá! Vždyť každý má svých starostí dost! A navíc, je zde posádka, tak neotravuj slušný lidi![/i][/or] Takové a podobné myšlenky mi prochází hlavou, zatímco neznámý muž dosti lámaně a bez známky sebejistoty prosí o pomoc.
Jakmile dohovoří, onen neznámý trpaslík ošklivý až hanba se přihlásí jako dobrovolník
[or][b]“No, bych se nedivil, kdyby on byl tím, kdo za to může…“[/b][/or] Povím a až po té si uvědomím, že nešlo o myšlenky, ale že jsem to řekl nahlas. V záchvatu sebeobrany se rozhodnu to doplnit, když už je to venku:
[or][b]To není nic pro mne![/b][/or] Dodám s lakonickým tónem a ležérně uchopím pohár s vodou a zhluboka se napiju.

[or][b]“… ale já půjdu“[/b][/or] zareaguje na výzvu Vrath v okamžiku, kdy mám pohár u úst a zhluboka upíjím. Okamžitě všechnu vodu vyprsknu před sebe a zakuckám se, jak mi překvapením zaskočilo.
[or][i]To jako vážně! To si snad z nás dělá legraci. Já NECHCI![/i][/or] Hlavou mi víří další myšlenky a můj mozek pracuje na dvěstě procent, protože cítím, že tady se schyluje k něčemu, co fakt, ale fakticky není pro mne.
[or][i]Nějaké dobrodružství … copak to je něco pro kudůka? Jo, takhle pořádný pokus v laborce, to je jiná. Anebo v knihovně objevit starý vzácný kus papyru! To je dobrodružství, ale jít někam kde jde o život?[/i][/or]
[or][b]Vrathu, to myslíš vážně!? A co naše povinnosti ve městě? Vždyť musíme udělat nějaké ty nákupy ne?[/b][/or] Chytám se každého stébla, na které si vzpomenu. Zároveň kývám hlavou na své zbývající společníky a hledám u nich podpory, protože se bojím, co by se stalo, kdyby i oni řekli, že do toho půjdou.
[or][b]Pojďme se vrátit k naším záležitostem a uvidíte, jak se tomu jednou zasmějeme, až na to budeme vzpomínat![/b][/or] Dodám a srdce se mi rozbuší strachy, protože nevím, co by bylo horší. Zůstat ve městě sám a nechat se okrást anebo jít na výpravu, která mne bude stát klidně i život. V reakci na to se mi rozklepou ruce a uvědomuji si, že bych potřeboval na ono místo, kde jsme si všichni rovni, jinak se v blízké době stane nějaká nehoda.
Rhora26. Března 2018 16:35:55
[I]Takovýhle maso jsem už dlouho nejedla,[/I] prolétává mojí myslí, jak tak pojídám pečené vepřové, které občas zakousnu chlebem a zapíjím ciderem. Každé druhé sousto v podstatě ani nežvýkám a rovnou ho polykám. Pro někoho možná jím jako čuně, jiný v tom zase může vidět chuť k jídlu. Pravda je ale asi někde mezi tím.
Občas se podívám na své okolí, sice se soustředím při jídle pouze na svůj talíř, ale přeci jen nemůžu ztrácet ostražitost ani při obědě. Všimnu si tak, že na mne okamžik zírá Vrath. [I]Proč si mě tak prohlíží? Možná mu vadí, jak jím,[/I] pomyslím si a jídlo začnu jíst o něco kultivovaněji. Což mi vydrží pár chvil, poté opět zase zrychluji, až hltám stejně jako předtím.

V tom Berno začne panikařit ohledně svého měšce. [I]Asi nebylo dobrý ho tak moc děsit,[/I] usměji se a dodám nahlas: [OR][B]„Jen klid, hned se na tebe všichni nevrhnou. Sice je to pravděpodobné, ale…“[/B][/OR] nedořeknu a místo toho se usměji ještě víc a lehce mu levačkou rozcuchám už tak rozcuchaný účes zatímco pravačkou začnu upíjet z poháru.
Možná si někdo všimne, že se uvolňuji. Že by alkohol?

Sousto masa, chleba a už se opět dívám kolem sebe, tentokrát zahlédnu vcházet do lokálu trpaslíka. Krátké vousy, zelený plášť. Působí jako dobrák, i když mu jizva místo pravého oka dodává dost děsivý vzhled. Prohlížím si jej, už jen proto, že jsem viděla všehovšudy za svůj život zhruba dva. [I]Trpaslík,[/I] usměji se. Vždycky mi přišli zábavní.
Chvíli se rozhlíží, asi neví kam si sednout. Pak si vybere stůl s tím mužem, který přišel před chvílí a ze kterého mám ještě teď na zátylku husí kůži. [I]Škoda, že si nesedl k nám, místo tu ještě pro jednoho je.[/I]

Už už se vracím, k jídlu, když se dveře do hostince znovu otevřou. [I]Je tu rušno. Nedivím se. Vepřové jako tohle, to přitáhne hosty,[/I] vložím si do úst poslední kousek pečeně a sleduji příchozího. Staršího muže plnoštíhlé postavy, s holí a v šedivém plášti. Odhaduji, že není chudý, ale zanedbaný vzhled mu dost ubírá. Možná záměr, nebo jen stařecká lenost?
Kráčí přímo k hostinskému, něco mi říká, že napít se nepřišel. Sleduji jejich rozhovor, i když z něj neslyším ani slovo. Poté se k nim přidává i hostinská. S manželem se na sebe podívají, vymění si pohledy a pár slov. [I]Možná chce ubytování,[/I] napadne mne a dopiji při tom svůj nápoj. Rozhovor mě přestane zajímat a místo toho šmejdím očima po lokálu.

Jakmile zahlédnu někoho z obsluhy, zvednu pohár nad hlavu a mírně s ním zamávám. [I]Snad si mě všimnuli, mám žízeň,[/I] zadoufám a po pár vteřinách dám zase ruku dolů.

Když se ozve: „Hej!“ lehce sebou škubnu. Nejsem jediná, i Vrath se toho nejspíše lekl. Ona rvačka v hospodě, to je ošklivá věc. Neznám to sice ze své zkušenosti, ale pomáhala jsem Synje ošetřovat opilce, kteří si dali do zubů, a opravdu to není hezké.
Otočím se k místu, odkud se ozývá hlas hostinské. [I]Teda, ta fortel nezapře,[/I] ušklíbnu se, když se všichni v lokále utiší, a svět se jakoby zastaví. Teď by i jehla spadlá na zem působila jako největší rachot, který kdy kdo slyšel. Žena předá slovo muži v šedém plášti. Nejspíš nechtěl ubytovat.

Nejprve se nám všem omluví, že vyrušuje. Nervozita z něj čiší na míle daleko. Nejspíš to cítí i ten, kdo hned na to zakřičí z davu. [I]Taková neúcta,[/I] zamračím se a dívám se po hostinci. Vrath má podobný výraz tomu mému, určitě je z toho taky vytočený.
Muž poté pokračuje ve svém proslovu. Potřebuje pomoc, nabízí i odměnu, když domluví, napadne mne: [I]To je moje příležitost. Proto sem přece odešla z kláštera, pomáhat lidem. Ale sama do toho jít nemůžu, co bych zmohla?[/I]
Naštěstí moje myšlenky předběhne Vrath, který se na nás podívá se slovy o přivýdělku a zkušenosti. [I]Fešák a statečný hrdina,[/I] usměji se a lehce zčervenám.
Hned na to se také přihlásí ten trpaslík, který si sedl ke stolu o kousek vedle. Berno k tomu má nějaké poznámky, které mám sto chutí vyvrátit. Nakonec jen podotknu: [OR][B]„Neměl bys tolik dávat na vzhled, Berno,“[/B][/OR] a dál přemýšlím o nabízeném dobrodružství.

Krátce na to prohlásím na celý lokál nahlas, a jak jen nejrázněji umím: [OR][B]„Taky půjdu.“[/B][/OR]

*********************
Nějak nevím, jestli to s těmi odstavci nepřeháním... Ale chci tím podtrhnout ty (i když třeba jen minutové) pauzy *6*
Silchas26. Března 2018 18:12:58
Trpaslík se na mě vřele usměje, pak se posadí ke stolu a odpoví mi, dosti neurvale a navíc jazykem který neznám. [I]Jaká drzost vůči nebohému Silchasovi! On se přece jen snaží být milí, proč ho tedy lidé neustále odstrkují? Jakoby nebohý Silchas byl nějaké zvíře… Zvrácenost, cítit ten jeho páchnoucí odér, ten pot… Nechutné… ohavné, zvrácené prase! [/I]
Pozoruji trpaslíka, jak se naklání k tomu starému muži a něco si spolu šeptají. Vidím, jak po mě onen stařec loupl pohledem.[I] Takže stařec se rozhodl mluvit. Copak asi, nemocný starče, říkáš o nebohém Silchasovi? Špitáš, jako krysa, zalezlá v podzemních chodbičkách, čekající na šťavnatou kořist? A trpaslík, to usmolené prase s pohledem jako nemocná žába, ti naslouchá? Ale dobrý Silchas vyčká, vyhledá nejlepší chvíli, aby mohl udeřit a zničit to nestvůrné prase. Chi Chi Chi, prase, Silchas právě jí prase, jaká to ironie.[/I]
Konečně se od sebe odtáhli a onen stařec si dokonce dovolil poučit nás o starých časech. [I]Jakoby Silchas nevěděl nic o starých časech. Tupec.[/I]
Po nějaké době se opět otevřou dveře, tentokrát v nich stojí muž. [U][OR][B]"Ááá, další návštěvník tohoto skromného podniku, jaká to nepochybná radost pro hostitelku."[/B][/OR][/U] Ušklíbnu se a dál muže sleduji pohledem.
Když hostinská sjedná klid, s napětím očekávám, co nám chce onen muž povědět. Když se rozmluví, někdo ze sálu ho okřikne, ušklíbnu se a pokusím se v davu najít zdroj. [I]Ale ale, to vůbec nebylo moudré příteli, to vůbec nebylo moudré. Teď tě bude muset dobrý Silchas najít a zabít. Jaká to škoda, mohl jsi žít šťastný a naplněný život, avšak, tvá ústa byla rychlejší než rozum. Nyní budeš trpět trestem bolesti, neb pro tebe by tichá smrt z rukou dobrého Silchase nebyla vykoupením.[/I]
Pak už muž mluví, říká něco o vesnici, nesnázích a… Dál už ani nevím, příliš ho neposlouchám, pohledem stále propátrávám lokál, pátraje po onom ohavném křiklounovi.
Najednou se přímo vedle mě přihlásí onen trpaslík. [I]Jak jinak, Silchas přece vidí, že ten barbar má v hlavě víc hnoje, než rozumu. Ale, nebyl by tak špatný nápad se přidat, najít vhodnou chvíli na trpaslíkovo mravní ukáznění. [/I]
Z myšlenek mě vytrhne hlas toho svalnatého válečníka, který se přihlásil jako druhý.[I] Zvláštní, Silchas si myslel, že takoví jako on raději válčí v nesmyslných válkách za svou víru, která je ve své podstatě stejně prohnilá jako oni. Jsou jako krysy. Ano, ano… Dobrý Silchas se nemýlí, jsou jako krysy. Hodují na hostině věčných ideálů, na dávno mrtvém, zahnívajícím mase, které už dávno bylo svrženo ze stolu, aby bylo nahrazeno novými, lepšími kousky. Ale komu zdechlina ještě poslouží? Dobrý Silchas to ví, všichni to vědí, jen jsou natolik zbabělí, aby si to nedokázaly připustit, krysám – protože, krysy stěží pohrdnou zdechlinou.[/I]
Pak se přihlásí i ten Kudůk, avšak nadšení se u něj pozoruje jen stěží. Záhy i ta žena.
Ušklíbnu se. [I]Tolik prapodivných existencí pohromadě? V takové společnosti by snad i Silchas, alespoň na čas, nalezl své místo. Alespoň do doby, než poznají, čím dobrý Silchas skutečně je. A oni to poznají, poznají to čím musí být, čím ho udělalo to, co nikdo jiný nepoznal. Ale zase na druhou stranu, alespoň Silchas nějaký čas neuslyší to ticho.[/I]
Rozhlédnu se po místnosti, přejedu pohledem po sedících lidech, až se mi zrak zastaví na onom muži. Usměji se na něj a nadzvednu ruku. [B][OR][B]"Dobrý Silchas ti pomůže ode tvých, jistě ohavných, nesnází, drahý příteli."[/B][/OR][/B]

*********************
Jinak se snažím najít zdroj toho hluku - takže nejspíš [B]Objevení objektu 21%[/B] *6*
Beren27. Března 2018 22:54:24
Když jsem touhle cestou šel naposledy, řádně mě zmáčely dubnové deště a pro déšť samotný nebylo ani pořádně vidět. Vzpomínám si jako by to bylo dnes. Cesta se mi ztratila a já se dokonale ztratil v lesích. Ale to už je pár měsíců. Dnes je všemu naopak. Vyrazili jsme časně zrána do slunečného dne a na cestu do Li-ragy. Možná je to zdání, ale dnes mi cesta přišla snad o polovinu kratší. Bylo krátce po poledni když jsme procházeli branou do města a pokračovali dál ulicí, až se Vrath zastavil před nějakou budovou.
[OR][B][/B][/OR]
Prohlédl jsem si ji a podle zvuků ozývajících se zevnitř a smích, bych řekl, že se jedná o hostinec. odívám se na dřevěný štít visící nade dveřmi [I][OR][B]U Se-sev-er-ní Vrá...Brá-ány[/B][/OR] ... možná jméno hostince, nevím ale co to znamená...[/I]
[OR][B][/B][/OR]
Než jsem stačil přelouskat nápis na štítě, už se moji společníci hrnuli dovnitř. V hostinci bylo plno. Na první pohled se zdálo, že není volné jediné místo, jenže zkušená hostinská nás přeci jen usadila. Sotva jsem ji stihl alespoň kývnout na pozdrav a byla pryč. Odložím si luk a toulec se šípy vedle stolu, vedle nic položím tornu a odepnu si opasek se zbraněmi, obtočím ho kolem meče a položím před sebe na stůl zatímco si usedám na okraj lavice.
[OR][B][/B][/OR]
Mladého děvčete jsem si málem nevšiml, čeho jsem si ale všiml jak Berno šeptá něco Rhoře, dívá se na mě a šklebí se u toho. Když na mě tedy přišla řada promluvím k ní.
[BA][B]Děvče, dal bych si vepřvé...[OR][B] jíst.[/B][/OR][/B][/BA] Poplácám se po břiše a zachrochtám, pak jí ukážu první stříbrnou minci kterou jsem chvilku předtím vytáhl z měšce. [BA][B]... a pivo![/B][/BA] naznačím jak piju a ukážu na korbel piva u vedlejšího stolu. [I]Líp už ti to nevysvětlím, snad jsi to pochopila.[/I]
Usměju se. [OR][B]Děk-ku-ju.[/B][/OR] Hodím ostrým pohledem po Bernovi a ušklíbnu se. Ten na mě ale k mému překvapení promluvil v mém mateřském jazyce a sice stejně špatně, jako já mluvím tím jeho ale přesto...
[BA][B]I ty si mě překvapil malý chlapíku, svůj jazyk bych tady nečekal.[/B][/BA]
****************************
tak toto by bylo za ten chybějící odpis :) je to kratší, tak mi to snad odpustíte...
Aktuální počasí27. Března 2018 22:54:25
otext
Beren28. Března 2018 23:27:56
[I]To jídlo voní přímo královsky![/I] Když se před mýma očima objeví talíř s pečeným masem na nic nečekám a hned se do něj pustím. Rozlomím chleba, popadnu kus masa a pořádné sousto z něj ukousnu. [I]Vynikající![/I] Bez ostychu se pustím do jídla, jen místy ho prolévám pivem z korbelu. Moji společníci se o něčem baví,hlavně mluví tedy Vrath.
[I][/I]
Spíš, než tomu co říkají se věnuji obědu, ne že by mi nějak pomohlo, kdybych hltal každé jejich slovo a když už jsme u toho hltání,tak mě z něj zrovna cosi vyrušilo. [I]Co je?[/I] Zvednu pohled od plného talíře a oblíznu si prsty. Zaslechl jsem totiž své jméno a zrovna na mě mluví Vrath, nebo se o to snaží. Hřbetem si utřu mastnou pusu a poslouchám. [I]Co to znamená? ... tady okolo ... náš cech? no pokud vím tak jsme tu jen my. "Přátelé?" to už jsem někde slyšel ... přátelé ... to mi nic neř--- počkat! Jestli tím nemyslí jako kámoše! Ale to pak nedává smysl co by tu kámoši z cechu dělali a proč se s náma nesešli tady? Nee ... jakože tady ty lidi jsou kámoši, nebo ne?[/I] Se zamračeným pohledem pochopit, co se mi snaží Vrath sdělit, tak či onak mu to odkývu. [I]No jestli si neosvojim ten jejich divnej jazyk tak si toho moc neřeknem.[/I]
[I][/I]
Znovu se pustím do jídla, a jak se snažím dýchat s plnou hubou vydere se ze mě mimo hlasité mlaskání i hluboké zachrčení. Jelikož sedím zády k vstupním dveřím, nevím o muži který právě vstoupil. Otočím se až když uslyším hostinskou cosi hulákat na celý lokál. [I]Proč tu zatraceně řve?[/I] Když se otočím vidím vedle ní stát docela pěkně oblečeného postaršího chlapíka. Ten docela neochotně začne něco vykládat. Pustím kus masa z ruky zpátky na talíř a utřu si pusu. [I]Zdá se mi to, nebo se u toho trošku zadrhává?[/I] Zvednu svůj korbel a notně si z něj přihnu zatímco stařík pokračuje. [I]Zdá se, že hledá pomoc ... možná nějaký obchodník co shání poskoky.[/I] Položím korbel na zpátky na stůl, když zaslechnu slovo, které mě převelice zajímá. [I]Odměna? ... [/I]
Stisknu svůj téměř prázdný měšec, který neposkytuje ani tu jistotu, že mám na zaplacení svého oběda. [I]Dobře, tak odměna se hodí ... ale co chce?[/I] No zdá se, že se to nedozvím. Co je jisté že jeho poslední slova byla výzva pro ty, kteří mají zájem.
[I][/I]
Chvíle napětí a pak se zvedne Vrath, vypadá to že na výzvu odpověděl. Pátrám očima po Bernovi, zda by mi mohl objasnit, co že to ten stařík říkal. S Bernem to ale vypadá tak že Vrathovi kývl a půjde ač neochotné také a když se pak přidala i Rhora... [I]Tak potáhnem třeba do pekel! Když už jde to děvče, sedět na prdeli nechci ...[/I]
Vstanu, pravicí si zabuším na prsa a šum lokálu protne můj drsný hlas. [BA][B]Tor dub chode![/B][/BA] Zvolám směrem ke staříkovi, pak se otočím k Vrathovi a ostatním. [OR][B]Jít s ... vy![/B][/OR]
Berno29. Března 2018 00:36:58
[or][i]Ne, ne, ne! To je snad jen zlej sen![/i][/or] Na hlavě mi tepe krev, jak se o mne pokouší strach a úzkost. Nedivil bych se, kdyby mi nějaká žilka praskla a můj pot se smíchal s krví. A dost možná, že by to bylo lepší, alespoň by si všichni uvědomili, že to fakt není žádná sranda! Bojím se a jsem zcela bezradný! Má naděje, že Vrath jen ulít, je ta tam! Ale to jsem se šeredně zmýlil. Velmi šeredně. Rhora prakticky na nic nečeká a přidává se k dobrodružství:
[or][i]No, co velká holka, ta aby zůstala sedět doma, když se něco děje![/i][/or]
Ujede mi nahlas jízlivá poznámka směrem k Rhoře. Sám začínám rychleji dýchat a pomalu supět jako tur, když vidím, bezstarostný a skoro až ležérní souhlas Rhory, že se připojuje k trestné výpravě:
[or][b]“To jako vážně!?“[/b][/or] Vyvalím oči na Rhoru! [or][b]“Proč to vlastně děláš! Ti nezáleží na životě!?“[/b][/or] Ač volím slušná a decentní slova, na mém hlase je poznat s jakým odporem jsem je pronesl a jak strašně moc jsem naštvanej na jejich sobecký chování. Ten tón je vražedný. Jako bezhlavý útok srny zahnané do kouta. Stejně bezbranně a beznadějně se cítím.
[or][b]Berene, ty máš snad rozum, ne![/b][/or] Otočím se ještě na posledního z mých společníků v naději, že alespoň on dostane rozum. Ani mi nedochází, že na něj mluvím obecnou řečí míst jeho rodné barbarštiny. Vlastně mám pocit, že už nedokážu soudně uvažovat. Když si uvědomím, že mi nemůže rozumět, pro jistotu mu to řeknu v jeho jazyce:
[ba][b]“Okle…“[/b][/ba] Na víc se nezmůžu. Na mysli mi nepřichází žádné další slovo, protože samým rozčílením mi vypadává paměť a já si ne a ne vzpomenout na ono prosté slůvko „ne“. Neváhám tedy ani na vteřinu a snažím se gesty rukou naznačit, aby Beren nesouhlasil. Velmi důrazně máchám rukama křižmo přes sebe a i na pohybech je zřetelně znát má úzkost. Jsou křečovité a toporné. Tak moc, že svým nemotorným rozmachováním shodím na zem korbel s vodou. V tu chvíli se mnozí štamgasti ohlédnou, aby zjistili, kdo jim to ruší tu napjatou chvíli očekávání, jak toto všechno dopadne.
A to není dobře! To vůbec není dobře, protože najednou cítím na sobě pohledy všech těch přítomných. Najednou se ocitám ve středu všeho dění. A pokud jsem před tím byl zcela nepříčetný a toporný, nyní ztuhnu docela a v nehybné pozici se mi jen komíhají oči ze strany na stranu, jak rychle mi hlavou běží černočerné myšlenky prosycené krví, která není samozřejmě nikoho jiného než má vlastní.
Zároveň s tím má tragédie dosáhne vrcholu, když Beren pronese: [or][b]„Jít s ... vy!“[/b][/or]

Zasáhnut Berenovou odpovědí, v ztopořené poloze dosedám jako dřevěný panák na stoličku. Vlastně se tak trochu spíše složím jako hromádka neštěstí. [or][i]Co jsem komu udělal! Proč se ke mně všichni otáčí zády! Vždyť jsme…[/i][/or] V tu chvíli mi projde hlavou další myšlenka a já si naplno uvědomím, že mne všichni opouští. Všichni k mému nepochopení touží po dobrodružství a mne tady klidně nechají samotného.
Najednou stojím před rozhodnutím, kterého se děsně bojím. Jít s nimi anebo zůstat sám. Ani jedno nechci a obojí mně děsí. Nejsem žádný hrdina a nikdy žádným hrdinou nebudu. Jsem jen obyčejný kudůk, který si libuje ve vědění. Tuctovej alchymista, kterému stačí ke štěstí jen to, že může bádat. Vždyť to je to pravé dobrodružství, čemu na tom kdo nerozumí!? Kdo by toužil po krvavé slávě!
[or][i]… jsme vůbec přátelé?[/i][/or] Chvíli trvá, než přijdu k další otázce ve své mysli. [or][i]Ale jsou to první, kdo mne přijali. To fakt o ně chci přijít?[/i][/or]
Začínám svádět vnitřní boj a licitovat v mysli o tom, co je vlastně pravda. Hlavou mi běží všechno to, co jsme prožili v posledních týdnech. Všechen ten čas, kdy jsem se znovu cítil dobře jako nikdy před tím. [or][i]Copak to všechno musím ztratit[/i][/or].
[or][i]Ztratit, ztratit, ztratit, ztra…[/i][/or]
Jako ozvěna mi v hlavě zůstává a rezonuje poslední slovo. Slovo, které mi připomíná mojí opuštěnost. Všechen ten čas, kdy jsem se toulal po světě sám. Kdy jsem se krčil v příkopech, jen abych se vyhnul nepřátelským očím. Kdy jsem se probouzel na kupkách hnoje, kam mne vyhazovali po mé opilecké prostořekosti.
Celou tu dobu jsem nechybný jako socha. Dokonce jako bych i zapomněl dýchat, jak moc jsem zaražený. V mé mysli uběhlo snad deset let a také si tak i připadám. Jako bych zestárl a moje ramena nesly velikou tíhu, které se u nezbavím. Mám dokonce pocit, že nemám žádnou sílu v kolenou a pokud bych se postavil, tak nedokážu stát. Tak moc se stalo v těch několika málo vteřinách. Dokonce mám dojem, že se čas tak moc zastavil, že ti nehybní jsou oni a ne já. Oni jakoby se zastavili v čase a já kolem nich pobíhal jako pošuk pohánění nekončící úzkostí.
Nakonec pomalu zavřu oči a rozechvělým hlasem pronesu: [or][b]"Se mnou počítejte taky!"[/b][/or] Ti, kdo jsou blízko, tak mohou v mých očích vidět rodící se slzy. Nejsou to slzy štěstí, ale slzy děsu a lítosti, kdy máte pocit, že se řítíte ze srázu dolů a víte jediné. Za malý okamžik přijde tvrdý náraz a vy to nepřežije. Tak moc byste zatáhli za záchrano brzdu, ale víte, že to není ve vaší moci…
Rhora29. Března 2018 13:55:13
[I]Silchas? Kdo je ten Silchas? To se nemůže přihlásit sám? Proč za něj mluví tenhle chlápek?[/I] myšlenky ohledně toho muže v kápi zaplňují mojí hlavu. [I]Už když přišel, cítila jsem z něj temnotu. Strach z něj přímo číší a hlas tomu nijak neubírá. Je takový úlisný a chladný. Teď navíc ještě mluví o někom, kdo tu ani není, nebo je to ten stařec s ním u stolu?[/I] lehce se zavrtím na lavici, podívám na prázdný pohár a pak na Berna, který nejspíše dostal panický záchvat.
[OR][B]„Není ti nic, Berno?“[/B][/OR] zeptám se ho, načež mi odpoví dvěma otázkami a s vyvalenýma očima na mě upírá zrak, jako kdybych mu ukřivdila.
[OR][B]„Myslím to vážně, ten muž potřebuje pomoc. A náš řád je tu od toho,“[/B][/OR] odpovím mu na první a zároveň i druhou otázku. Asi mu to nestačilo, protože se snaží najít oporu u Berena.
Ten doteď jedl ještě hůř než já. [I]Chová se spíš jako kroll, než barbar,[/I] dívám se na jeho gesta a mluvu, které lidství moc nepřidávají. Ale nakonec řekne směrem k nám: „Jít s… vy!“ což beru jako známku dobré povahy. [I]Je to určitě dobrák. Takovej velkej hromotluk s myslí kluka,[/I] ale Berno z toho asi moc šťastný není.
Máchá kolem rukama, až převrhne korbel s vodou. [I]Chudáček,[/I] zalituju ho, když se svalí na lavici, s výrazem poraněného dítěte. Sedí ztuhlý na lavici a dokonce bych řekla, že i nedýchá. Pak z ničeho nic zakřičí: „Se mnou počítejte taky!“ až to se mnou hrkne. Když začne plakat, skoro se neudržím a chci ho obejmout.
[OR][B]„Jen klid. Budu pořád s tebou. Spolu se nám nic nestane. O co by tak mohlo jít? Určitě to bude legrace. Zážitek. A navíc, uděláme správnou věc,“[/B][/OR] usměju se na něj na znamení dobré vůle a pak čekám, co se bude dít dál.
*********************
Jen takový drobný odpis na Berna. Než se příběh pohne dál.
Arsielas29. Března 2018 15:54:49
V hostinci se rozhostí ticho, ačkoliv ani zdaleka ne na dlouho. Po prvních několika vteřinách se někteří pustí opět do jídla, aby mohli záhy zase běžet k rozdělané práci. Ani na první dobrovolníky není třeba dlouho čekat.
Jako první se ozve trpaslík z rohu místnosti. Kurgaz se postaví, což mu na výšce spíš ubere než přidá, a zapíše své jméno na pomyslný seznam dobrovolníků. Muž u baru si musí trochu stoupnout na špičky, aby přes několik hlav viděl svého dobrodince. I několik dalších strávníků v místnosti, kteří mají z nastalé situace spíše příjemné rozptýlení u oběda, se totiž napřímí, aby viděli, kdo že to mluví.
Žadatel o pomoc pošle Kurgazovi děkovný pohled a ten zase usedne ke stolu.
Jako další promluví Vrath. Dokonce vybídne i své společníky, aby se k němu na téhle výpravě přidali. Něco takového muž s hůlkou vůbec netuší, ale i tak vyjádří Vrathovi svůj dík za jeho projev dobré vůle.
Tím se odstartuje lavina, ve které se postupně přidávají další a další. Nejprve Rhora, která si nechce nechat ujít příležitost strávit další část svého života pomocí druhým a po ní i milášek Siclhas, který…čert ví proč jde ten, ale určitě cestou někomu ukončí trápení…
Jediný, kdo se na celou věc moc netřese je Berno. Jeho panický (od slova panika) výraz dokonce přitáhne pozornost Rhory, která se snaží kudůka utěšit. Berno je z toho všeho CELÝ ztopořený. A asi aby to nebylo vidět, raději si sedne. V jeho hlavě se všechno točí, jak se snaží vymyslet způsob, kterým se tomu všemu vyhnnout. Ztrhlou lavinu už však není možné zastavit a po tom, co Beren řekne, že to bere, vezme to Berno taky.
[OR][B]„Všem strašně děkuji. Opravdu ani nevíte, jak jsem rád,“[/B][/OR] začne se muž rozplývat, jakmile už je patrné, že se nikdo další nepřihlásí. [OR][B]„Nebudu vás dál rušit od jídla. Počkám venku. Až dojíte, půjdeme ke mně do dílny, kde vám řeknu víc,“[/B][/OR] dodá a jak řekne, tak také udělá.
Máte tedy kolik času potřebujete, abyste mezi sebou dořešili, od čeho vás muž vyrušil a abyste v klidu dojedli. Jakmile tak učiníte, vyjdete ven, kde na vás muž doopravdy čeká.
[OR][B]„Ještě jednou vám děkuji. A promiňte, že jsem se nepředstavil. Jmenuji se Butfas. Jsem opravdu rád, že jste se nabídli, ačkoliv…ještě stále můžete odmítnout. Nechci nic zakřiknout,“[/B][/OR] dodá trochu starostlivě a vyzve vás, abyste šli za ním.
Butfas, jak se chlapík představil, vás vodí ulicemi nanejvýš deset minut. Pokud se ho cestou budete ptát na detaily, odpoví, že: [OR][B]„Vše bych vám raději řekl až u mě, kde na to budeme mít klid.“[/B][/OR] Nebo že: [OR][B]„Už to není daleko.“[/B][/OR]
A opravdu, brzy dorazíte k prostému domu, kterých je po městě desítky, ne-li stovky. Dům má dvě patra. V tom prvním je obchod a ve druhém patrně Butfas bydlí. Obchod nemá žádný vývěstní štít. Pouze na dveřích je za skobu pověšená cedulka [B]„Zavřeno“[/B] a pod oknem je o zeď opřená tabule popsaná slovy jako [B]„Mastě“[/B], [B]„Čistidla“[/B], [B]„Lektvary“[/B] a [B]„Další potřeby“[/B].
Butfas vytáhne z kapsy klíč, strčí ho do zámku a otevře dveře od obchodu.
[OR][B]„Až po vás,“[/B][/OR] vyzve vás slušně. Jakmile vejdete, zavře za vámi dveře. Na dveřích stále nechá viset ceduli s nápisem [B]„Zavřeno“[/B].
Sotva vejdete, někteří z vás ihned poznají, kde se to ocitly. Stůl s podivnými skleněnými trubičkami a aparáty. Police se sklenicemi a baňkami hrajícími různobarevným obsahem. A samozřejmě prodejní pult, schodiště vedoucí patrně do druhého patra a dvoje dveře. Beren, Berno i Kurgaz mohou tušit, že jedny povedou do laboratoře.
[OR][B]„Vítejte v mém malém království. Moc lidí sem nezavítá, ale obchod mě uživí,“[/B][/OR] začne muž vyprávět trochu od věci. Záhy však vysvětlí proč. [OR][B]„Prosím nelekněte se. Já nejsem žádný zaklínač nebo černokněžník. Já jen míchám hojivé mastě, čistící prostředky, sem tam nějaký jed na škůdce a tak podobně. Není v tom nic špatného. Čistá věda, rozumějte,“[/B][/OR] začne se horentně bránit jako by očekával, že ho začnete odsuzovat jako nějakého podivína. Asi už se z takovm jednáním setkal.
[OR][B]„Ve vzdělanějších kruzích by mě nazvali alchymistou. Možná tomu nebudete věřit,“[/B][/OR] zasměje se. [OR][B]„Spousta lidí si myslí, že zpřádáme nějaké čáry, ale je to jen věda,“[/B][/OR] osvětlí vám, jelikož většina z vás patrně o alchimii v životě neslyšela.
[OR][B]„Promňte, že vás tu nechávám tak postávat. Pokud chcete, mohu přinést nějaké stoličky shora, ale pro všechny asi nemám. Nemívám příliš návštěvy,“[/B][/OR] ospravedlňuje se před vámi a stále budí dojem, že ho zavrhnete buď kvůli tomu, co dělá nebo kvůli tomu, co nedělá. Kdoví, jak dlouho shání pomoc a kolik lidí mu po prvotním souhlasu odřeklo.
[OR][B]„Tedy abych šel k věci,“[/B][/OR] dostane se konečně k jádru pudla. [OR][B]„Celá věc je poněkud komplikovaná a těžko uvěřitelná. Víte, kdysi jsem taky takhle zkoumal jednu látku, prostě takovou směs rostlin a dalších přísad…no a povedlo se mi tedy vytvořit tekutinu, kterou když někdo vypije, zmenší se do zhruba takovéhle velikosti,“[/B][/OR] ukáže palcem a ukazováčkem zhruba dva až tři couly.
[OR][B]„Ale není to žádné kouzlo. Všechno je vědečky podložené,“[/B][/OR] začne opět obhajovat svou práci, což si hned uvědomí a opět se pustí do vyprávění.
[OR][B]„Nechtěl jsem riskovat něčí život při testování té látky, tak jsem ji vyzkoušel sám. A fungovala bezvadně, musím přiznat! Věřte, že vám nelžu. Ale co potřebuji od vás. Když jsem byl takto zmenšený, narazil jsem na národ takových skřítků. Říkají si Minmiptové. Nikdo, kdo není zhruba velký jako oni, je nevidí. Prostě zázrak,“[/B][/OR] vypráví fascinovaně a v jeho očích se leskne při vzpomínkách na svá mladá léta plná zážitků. Pak se však zachmuří.
[OR][B]„Jeden z Minmiptů mi poslal zprávu. Že prý mají potíže, se kterými si sami neporadí a že mě žádají o pomoc. V té zprávě stálo, že je to žvotně důležité,“[/B][/OR] řekne zkroušeně a velmi nervózně. Je vidět, že má o své přátele opravdu strach.
[OR][B]„Asi bych měl jít hned k věci. Víte, být mladší, ihned bych za nimi vyrazil. Ale už se necítím na žádné výpravy. Proto potřebuji vás, abyste se za Minmipty vydali místo mě, zjistili, co se jim mohlo stát a pokud to bude ve vašich silách, tak jim pomohli,“[/B][/OR] řekne na rovinu a zcela bez obalu. [OR][B]„Samozřejmě vám za vaše služby zaplatím,“[/B][/OR] dodá rychle, aby si snad někdo neptal, co z toho budete mít vy.
Nyní Butfas čeká na vaši odpověď. V hlavě mu víří myšlenky a starost o jeho přátele. Kdoví, jak dlouho o nich neslyšel. Kdoví, co ještě ví. Teď je na vás, abyste se k tomu všemu, co jste právě slyšeli vyjádřili a případně se doptali na detaily.
****************************************
Tak jeden kratší ode mě *40* A abych nemusel psát třetí A4 hned, nechám vás zareagovat a všechno si hezky jistit *2*
Pozn. Pro RP - jídlo stálo zhruba 5 st. Jestli vám je strhnu si ještě rozmyslím podle lenosti *3*
Arsielas--- > Silchas       29. Března 2018 16:40:09
***********************************
Napadá mě, že bych měl dodat, že jsi onoho křiklouna nezahlédl. Bohužel v hostinci je moc lidí a onen hrdina se v davu nikterak neukazuje.
Navíc objevení objektu je spíše na nějaké skryté chodby, dveře a tak podobně. Ačkoliv tady by se to snad taky dalo použít, nebyla šance :)
Beren29. Března 2018 17:16:00
[I]Myslím že s obědem jsem hotovej ...[/I] Popadnu poslední kus masa a strčím do do pusy, pak ačkoliv mi kus masa ještě visí od huby se opásám svými zbraněmi. Přes rameno přehodím tornu. [I]Jo ... málem bych zapoměl ...[/I] Vezmu svůj měšec a celý ho hodím na stůl. [I]Tak to bychom měli ... a teď pryč než hostinská zjistí kolik tam těch peněz opravdu je.[/I] Zvednu i luk a toulec, jenž byly opřený o stůl. Zvednu svůj korbel a několika dlouhými doušky ho vyprázdním. [BA][B]Počkám venku.[/B][/BA] Řeknu a ukážu na dveře, pak se otočím, projdu lokálem a zmizím ve dveřích.
[I][/I]
Stařík na nás opravdu čeká venku, kývnu na něj a poněkud netrpělivě počkám s ním. [I]Co jim tak dlouho trvá ...[/I] Přešlapuji se založenýma rukama sem a tam po dlážděné ulici před hostince. Udělám pět kroků jedním směrem a pohlédnu na dveře, zda se nevynoří někdo z mých společníků. [I]Že by si dali další porci?[/I] Pět kroků nazpátek. [I]Zvláštní chlápek tohle ...[/I]Poněkud lépe si prohlédnu staříka než v hostinci. [I]Aaa ... konečně.[/I]
[I][/I]
Z toho co stařík drmolí moudrý nejsem, co je jasné je to že ho máme následovat. [I]... a jmenuje se Butfas, zdá se.[/I] A tak ho následuji. Chvíli se za ním a ostatními motám ulicemi města, ale náš cíl nás nenechal motat se dlouho a objevil se přímo před námi. Dvoupatrová budova. Nic zvláštního, vypadá jako každá jiná. Stařík odemkne a otevře dveře. Nahlédnu dovnitř a ...[BA][B]U Merlinovejch vousů ....[/B][/BA] Jako malé dítě sem proderu dovnitř, v očích jiskry nadšení z toho co vidím. [BA][B]... to je nádhera![/B][/BA] Zahřímám.
[I][/I]
Uvnitř na první pohled snad všechno co bych si mohl přát. [I]Tolik věcí ...[/I] Nevím ani kam se dívat dřív, nadšeně přecházím mezi policemi a regály a prohlížím si vybavení. [I]Tady jsou baňky a zkumavky ...[/I] Přejdu k jiné polici. [I]... a těch surovin, kterých tu má .[/I] Když však spatřím co je na slole ...[I]Já tu chci zůstat ... thole je destilační kolona. Opravdu ji tu má. Zůstávám! [/I] Předkloněný civím na věci na stole jako na svátost. Stařík k nám ale znovu promlouvá, otočím se tedy. [I]Takhle to nepůjde ...[/I] Otočím se na Berna.
[BA][B][U]Hej Berno, ty znáš můj jazyk. Co říká?[/U][/B][/BA] Syknu na Berna s nadějí že by mi to všechno mohl trochu přetlumočit.
*****************
Rozdělím svůj odpis do dvou částí, reagovat bych chtel jeste po vas, hlavne po Bernovi :)
Kurgaz29. Března 2018 20:06:27
Sedím u stolu a čekám, kdo další se přihlásí na výpravu. Začínám pomalu panikařit, když se po pár vteřinách stále nikdo nepřihlásil, ale nakonec zaslechnu od vedlejšího stolu dalšího dobrovolníka. Oddychnu si. [TR][B][I] Tak to bychom měli, nepujdu sám,[/I][/B][/TR] pomyslím si. Jako další se přihlásí nějaká žena, která sedí rovněž u toho stolu. [TR][B][I] No vida, už se to začíná kupit. Tak jsem zvědavej, kdo se přihlásí jako další dobrovol... [/I][/B][/TR] nedokončím větu, když promluví od mého stolu Silchas. [TR][B][I]Ale né, jeho ne. Kohokoli jinýho, ale proč jeho? Tu jeho mluvu nevydržím. [/I][/B][/TR] skloním odevzdaně hlavu na prsa. Pak se přihlásí barbar a opět od toho stolu, který je vedle nás. [TR][B]No, tak to bychom měli všechny kromě toho malýho... cože? On taky? Tohle roztřesený štěně? Ale co, jako talisman bude třeba dobrej, třeba přináší štěstí, když mu pocucháš vlasy... [/B][/TR] pomyslím si s úšklebkem.
Nikdo jiný se již nepřihlásí, tak nám stařík poděkuje za zájem a nechá nás v klidu dopít, dojíst a odejde čekat ven. V prvním okamžiku mám chuť si objednat jídlo a naschvál to zdržovat, ale nechce se mi dělat špatnou krev hned na začátku. A hlavně ne proto, že se chci s tou čtveřicí nějak dát dohromady, abych nemusel stále poslouchat toho divnomluvku. [TR][B][I] Třeba pak dostane za to divný mluvení po tlamě od toho čahouna.[/I][/B][/TR] pomyslím si a pohlédnu na Silchase svým okem. Dopiji pivo, zaplatím a odejdu jako druhý z hostince ven, kde čekám na ostatní.
[TR][B][I]To by mě zajímalo, na co nás může ten stařík chtít? Třeba pujdeme na lov nějaké bestie, co tyranizuje jeho vesničku. Ne, ne, on je určitě vocaď a ne z nějaký vesnice. Nebo někoho zachránit? To by mohlo bejt taky dobrodrůžo. Jen hlavně nedělat doprovod nějaký karavaně, to je nuda, to jako jo.[/I][/B][/TR] přemítám, zatímco čekám na ostatní. Když se všichni po nějaké době sejdeme venku, tak se stařík představí jako Butfas a začne nás vést po dlážděných ulicích města ke svému domu. [TR][B][I]Doprava, vlevo, rovně, na křižovatce vpravo, pak zase... [/I][/B][/TR] pokouším se zapamatovat si cestu od hospody, ale po pár minutách jsem naprosto ztracený. [TR][B][I]No, tak teď už nevím, kde sem, teď kdybych se ztratil, tak nenajdu ani díru do prdele svojí, he he.[/I][/B][/TR]
Po deseti minutách cesty od hospody jsme došli k Butfasově domu, který je zároveň i obchod. [OR][B][U] Mastě, čistidla, lektvary, další potřeby. [/U][/B][/OR] přečtu potichu tabuli položenou o zeď. [TR][B][I] No neříkej, že to je taky [/I][/B][/TR] nestačím si ani domyslet poslední slovo, když se přede mnou otevřou dveře a naskytne se mi pohled do vnitřku obchodu. Flakónky, retorty, fióly, zkumavky a další skleněné serepetičky. [TR][B][I] Jo, je to alchymista. Takže proto mě sem Velmistryně poslala. Nebo to je sakra velká náhoda. Na to se ho pak voptám.[/I][/B][/TR]
Butfas pak začne osvětlovat cíl naší budoucí výpravy. Při zmínkách o zmenšovacím lektvaru zůstanu s otevřenou pusou ohromeně stát. [TR][B][I]Tak to chci taky umět, to bych se dostal hned na místo oblíbence naší Velmistrině místo toho Isaaca. [/I][/B][/TR] A když začne mluvit o těch skřítcích, tak se mi rozjasní oko. [TR][B][I] Bylo by fajn mít jednoho jako kámoše na povídání na cestách. Malej, skladnej. [/I][/B][/TR]
[TR][B][B]"Já to beru, jak sem řek v hospodě už. Zajímá mě ten lektvar i ti... "[/B][/B][/TR] zarazím se, když si uvědomím, že jsem začal mluvit svojí rodnou řečí a ne obecnou, tak mi nikdo nerozumí. Hned to napravím. [OR][B][B]"Vomlouvám se, nechal sem se unýst. Sem Kurgaz, taky alchymista, ale jěště teprve učeň. Přicházím sem z Abolinaru ze Společenství mistrů alchymie, poslala mě sem Velmistryně. Neznáte ji? Jmenuje se Muffinko. Poslala mě sem, abych se prý naučil nějaké nové věci a nabral zkušenosti. Takže to je buď sakra velká náhoda, nebo osud. Ale tak nebo tak, jdu do toho. Ti Mino... mopli... mi mi... midli... prostě ti pidižvíci by mohli být dobrá zkušenost, stejně jako ten zmenšující lektvar. No a také bych tu rád potom nějakou chvilku pobyl, mohli bysme se od sebe něco přiučit... "[/B][/B][/OR] Pak si uvědomím, že jsem se nějak rozmluvil a překvapil jsem tím i sám sebe. Omluvně se podívám po ostatních, jako že už budu mlčet a nechám prostor jim na případné dotazy.
Ale stejně mě to ještě nedá a zeptám se. [OR][B][B]"Dostaneme sebou ten lektvar?"[/B][/B][/OR] a snažím se nevypadat moc natěšeně.

*********************
No, tak jsem to měl napsané a já blb jsem si to smazal. Musel jsem to napsat podruhé. Asi opravdu začnu používat nějaké texťáky a pak to sem kopírovat, abych si to zase nesmazal. Ani nevíte, jak jsem přel půl hodinou nadával *1*
Arsielas29. Března 2018 20:17:28
***************************
Ano, myslím, že kadžý z nás zažil jednou smazaný příspěvek. Moje první takov zkušenost byla zprostředkovaná. Přišel jsem do počítačové učebny a spolužák (tehdy on hrál na IF a já ještě ne) měl zapnuté dva pc. Jeden s IF a na druhém něco dělal. Já přišel, sedl si vedle něj a nedošlo mi, že má zabrané dva pc. Automaticky jsem stiskl power button a...ano, mel tam napsanou povídku do soutěže *3**3* Prý mi měl chuť utrhnout...víte co *40*

Psát něco znovu je pruda - slušně řečeno. Navíc už to nikdy nebude tak dobré jako to první, jelikož to píšete s nechutí *1* To to radši pište ve windejsovském notepadu *1*
Vrath30. Března 2018 12:56:02
Jelikož mě přešla chuť po nepříjemných vzpomínkách, položím talíř se zbytkem masa na podlahu Naje. [OR][B]"Jen se najez holka."[/B][/OR] Bernova poznámka o tom, že by to mohl být starší muž, kdo může za ty problémy u mě vyvolá pozvednutí obočí, ale než stihnu zareagovat, Berno dostane něco jako hysterický záchvat. Rhora se ho pokouší uklidnit. [I]Zdá se mi to, či se trochu uvolnila? Minimálně zmizel ten její trochu napjatý postoj.[/I] A když se také přihlásí, věnuji jí široký úsměv.
Po trpaslíkovi se přihlásí i podivný cizinec. [I]O kom to mluví? Jsem to ale hlupák, asi o sobě. Zajímavé, snad nikdy jsem nikoho takhle mluvit neslyšel.[/I]
[OR][B]"Výborně."[/B][/OR] Usměji se na Berena, když se také trochu kostrbatě přihlásí. Což bohužel u Berna vyvolá další záchvat. Když z něj nakonec vypadne, že jde také, věnuji úsměv i jemu. S uznáním kývnu na Rhoru, která to velmi přesně okomentuje. [I]Možná s tím řádem nemá tak úplně pravdu co se oficiálního stavu týče, ale hezky vystihla mé myšlenky.[/I] [OR][B]"Berno. Klid. Určitě nepůjde o nic extra nebezpečného, navíc tu máš nás, budeme ti krýt záda."[/B][/OR] Povzbudivě se na něj usměji. [OR][B]"Jak správně řekla Rhora, ten muž potřebuje naši pomoc, navíc, tvůj měšec potřebuje i nějaký příjem, nebo místo nákupů, které můžeme zařídit i potom, budeš za chvíli rád, že budeš mít na jídlo."[/B][/OR]
Potom už ale opět promluví muž v nouzi, tak obrátím svoji pozornost na něj. [I]Výborně, zas ak moc zdá se nechvátá.[/I] Náhle dostanu nápad a využiji toho, že část stolu přede mnou je teď volná. Vytáhnu tedy z vaku menší váček. [I]Pokud vím, nikdo z nich elfštinu neovládá. Tak uvidíme co mi kameny prozradí.[/I]
Na tváři se mi objeví soustředěný výraz. [EL][B]"Jak tahle výprava dopadne?"[/B][/EL] Zřetelně vyslovuji, během toho zavřu oči a vysypu obsah váčku na stůl. [EL][B]"S vodou v kapse a dírou v kalhotách."[/B][/EL] Čtu si nahlas runy. [I]Tak to je sice asi nejméně hádankovitá odpověď, co se mi zatím dostala, ale jinak je to vcelku hovadina. Asi se v tom pořád moc nevyznám a něco dělám špatně.[/I] Nahlas si povzdechnu a runy zase schovám.
Až všichni dojí, vyjdu s nimi ven před hostinec, kde se nám muž představí. [I]Kolik lidí už ho muselo poslat k čertu, že má takovéhle obavy.[/I] [OR][B]"Těší mě, jmenuji se Vrath."[/B][/OR] Snažím se přenést něco ze svého klidu i na něj.
[I]Takže obchodník?[/I] Napadne mě, když nás zavede k dvoupatrovému domu, jehož přízemí je tvořeno obchodem. [I]A mastičkář?[/I] Pohled mi padne na ceduli.
Když nás vpustí dovnitř. Překvapeně se rozhlížím okolo. [I]Nějaká laboratoř?[/I] Pak přesunu pohled k Butfasovi, který se začne bůh ví proč obhajovat. [I]Asi už se už párkrát setkal kvůli své práci s předsudky.[/I] Hlídám si Naju, aby tu nezpůsobila nějakou škodu.
Pak už jen nevěřícně a místy nechápavě poslouchám jeho slova. [I]Zmenšovací lektvar? Národ skřítků? To zní skoro až neuvěřitelně. K tomu fakt, že se budeme také muset zmenšit...[/I]
Z trpaslíka se následně také vyklube alchymista. Trochu si odkašlu a promluvím k Butfasovi. [OR][B]"V alchymii se moc nevyznám, narozdíl od magie jsem se s ní ještě nesetkal, takže mi odpusťte jestli se mýlím, ale nepracuje se v ní také s magickou energií? Navíc, věda i magie ze své podstaty často ohrožují přírodní rovnováhu. Nemyslím to špatně, ale mají mnoho společného, ne?"[/B][/OR]
Odmlčím se, abych si urovnal myšlenky. [OR][B]"A jestli to chápu správně, abychom se k nim dostali, budeme potřebovat také vypít ten lektvar, že? Má nějaké vedlejší účinky? A jak se pak opět ... vrátíme do normálu? A co naše věci? Ty to asi nezmenší s námi, že? A co můj pes, je to bezpečné i pro zvířata?"[/B][/OR] Přeci jen se rozhodnu pro opatrnost v pro mě neznámých vodách a napřed se plánuji na vše vyptat.
Rhora30. Března 2018 16:02:03
Starší muž nám poděkuje za to, že jsme se přihlásili a pak vyjde z hostince. Prý na nás počká venku, až dojíme. To můj pohled opět přivede k prázdnému talíři a poháru. [I]Asi se už dalšího cideru nedočkám,[/I] pomyslím si malinko sklesle. [I]No, co? Alespoň nebudu opilá,[/I] optimisticky se v duchu zasměju a pak se podívám po svých společnících.
Beren řekne něco v barbarštině a s plácnutím měšce na stůl odchází. [I]To tu ten měšec nechá celý?[/I] podivím se, ale není to moje věc, takže tomu dál pozornost nevěnuji. Jedním okem zahlédnu, jak odchází i ten trpaslík, který se na práci přihlásil jako první. [I]Vypadá sice děsivě, ale určitě je to dobrák,[/I] s tím mojí pozornost upřu na Vratha. Zrovna dává talíř se zbytky své fence. [I]Taky jsem jí mohla něco nechat. Ty sobecká blbko,[/I] zanadávám sama sobě a na pár vteřin zavřu oči. Pak se lehce a dlouze nadechnu. Když oči opět otevřu, vidím Vratha na stůl házet nějaké malé kameny a u toho říkat něco elfsky. [I]Co to asi dělá?[/I] nechápu výjev přede mnou. Místo toho se raději ještě podívám na Berna, jestli už rozdýchal ten záchvat a pak oběma zbývajícím stolovníkům řeknu: [OR][B]„Skočím se na něco zeptat hostinského. Sejdeme se venku,“[/B][/OR] a s tím se zvednu od stolu a přejdu k pultu, u kterého stojí hostinský.
[OR][B]„Promiňte, pane,“[/B][/OR] vyžádám si jeho pozornost. [OR][B]„Je tady nějaká šance, že byste mi mohl naplnit měch? Jsem tak nějak na suchu,“[/B][/OR] počkám si na jeho reakci, až mi naplní měch či ne, pak na pult položím jeden zlatý.
[OR][B]„Drobnější nemám, ale za tak dobrý vepřový a cider je to podle mě ještě málo,“[/B][/OR] usměji se, poděkuji, otočím se směrem ke dveřím a zamířím ven.

Venku ten muž opravdu čeká, jak říkal. Beren vedle něj netrpělivě přechází sem a tam, dokud nevyjdou i ostatní, což ho nejspíš potěšilo. Mezitím se snažím navázat oční kontakt s trpaslíkem, což může působit jako bych spíše civěla na nějakou jeho vadu. Ale jak se k nám připojí i zbývající členové naší skupinky, nechám toho. Dokonce si všimnu toho muže v kápi. [I]Že by Silchas bylo jeho jméno? Proč pak o sobě mluví ve třetí osobě? Divný.[/I] ošiju se při představě, že se na mě podívá a raději věnuji pozornost muži, který nám nabídl práci.
Představí se jako Butfas. [I]Je nervózní, ten pocit moc dobře znám,[/I] prolétne mi hlavou, když si vybavím, jak se někdy chovám já mezi lidmi. Na to se mu s přátelským tónem představí Vrath. [I]Dobrý nápad. Taky bych se asi měla představit a uvolnit atmosféru,[/I] zvážím a nato přátelsky s úsměvem pronesu: [OR][B]„Já jsem Rhora,“[/B][/OR] letmým pohybem ruky zároveň naznačím zamávání.
Muž poté pokračuje, ale pořád působí ztrápeně. Nakonec nás vyzve, ať ho následujeme.

Cesta netrvá dlouho, sotva deset minut. Celou dobu jdu mlčky, sleduji okolí a snažím se představit si, co asi po nás Butfas bude chtít. Jeho dům vypadá jako každý jiný ve městě, i když v porovnání s domy ve městě odkud pocházím… nebe a dudy. I když neoznačený, poznám v něm obchod. Můj pohled zaujme tabule se slovy „Mastě“, „Čistidla“, „Lektvary“ a „Další potřeby“. [I]V takovém obchodě jsem ještě nebyla,[/I] podivím se nad nápisy a vejdu dovnitř spolu s ostatními. Uvnitř to vypadá úchvatně, především díky všem různým baňkám, zkumavkám a hlavně jejich barevným obsahům. Celý obchod si prohlížím s otevřenou pusou. [U][OR][B]„Takových barev,“[/B][/OR][/U] pomyslím si, aniž bych si uvědomovala, že to i potichu říkám.
Beren pronese něco ve své řeči a pak začne po obchodě šmejdit a je z toho vyjukanější víc než já. Nakonec se nakloní k Bernovi a začne mu něco šeptat. Mezitím se Butfas začne ohánět slovy o své profesi. [I]Takže je alchymista. Proč je tak nervózní? Vždyť je to hezký povolání. Alespoň myslim,[/I] pozvednu lehce obočí, ale zvědavě poslouchám dál.
Jeho vyprávění o lektvaru, zmenšování a skřítcích Minmiptech mě na jednu stranu fascinuje, ale na druhou stranu jsem dost zmatená. [I]To je skoro jak pohádka pro děti,[/I] napadne mě. [I]Ale zní to moc zajímavě,[/I] usměju se a zatoužím ty skřítky potkat. Když ale dojde řeč na to, že můžou být v nebezpečí a že Butfas nemůže jít za nimi, musím se udržet, abych nezačala brečet. [I]Chudák, jsou to jeho přátelé a on o nich neví, podle všeho jsou to moc milí skřítci. Musíme mu… jim pomoc.[/I] už už se chci muže zeptat na pár věcí, když mě předběhne Vrath.
[I]Co to povídá? Jaká rovnováha?[/I] zamračím se na něj, protože mi to přijde jako dosti nespravedlivé osočování. Pak pokračuje s vedlejšími účinky, které ten lektvar má. To už mám sto chutí zakřičet, když v tom se ten trpaslík představí a vypadá stejně nadšený pro věc jako já. [I]Kurgaz? Tak se jmenuje? A je taky alchymista? Kolik jich tu tady vůbec máme?[/I] lehce se usměju, ale hned na to zase nasadím svůj kamenný výraz a v mé hlavě se strhne boj myšlenek. [I]Vrath má strach o naše zdraví, ale takhle útočit na někoho kdo potřebuje pomoc? Chápu, že se bojí i o Naju, přeci jen je mu asi drahá…[/I] nadechnu se zhluboka a lehce si promasíruju pravý spánek. [I]Bolí mě z toho hlava.[/I]
Aktuální počasí30. Března 2018 16:02:04
otext
Silchas30. Března 2018 16:24:38
Po mě se přihlásí ještě jeden muž, už podle vzhledu jde spíše o hromotluka, nemajícího co dělat, ve slušné lidské společnosti. Už při pohledu na onoho seveřana vyvstávají otázky, otázky, které mohou při nesprávném použití působit hloupě, až směšně, avšak položí-li se ony otázky ve správný moment, mohou bodat prudčeji, než nejostřejší dýka. [I]Ale co náleží dobrému Silchasovi posuzovat jeho pohnutky, posuzovat jeho vztah k oněm tajemstvím, či snad samotnou jeho povahu na obraze světa?[/I]
Muž, který žádal o pomoc, pak rychle vyjde ven, jakoby prchal před pomyslnou bestií, jež může v narvaném hostinci představovat dav, s jedinou touhou – roztrhat onoho nebohého tvora, jež se rozhodl rušit slušnou společnost od oběda. [I]Silchas chápe toho muže, dav je nepřirozená zrůdnost lidství, ono sdružování se do tlup, do skupin, jen ubírá příležitosti pro opatrné noční lovce, lovící na perutích tmy, šťavnatou kořist. Ano, ano, Silchas to chápe moc dobře, sám je oním nočním tvorem, nositelem smrti, přenašečem ticha... Ticha, ano, Silchas slyší ticho, to nicotné nic, které se mu převaluje v hlavě, v té ohavné hlavičce, která nedokáže poznat pravou podstatu ticha…[/I]
Najednou se mi zatmí před očima, pokouším se je otevřít, ale jediné co vidím, je tma. Hostinec, lidé, zvuky – všechno se ztratilo v té nesnesitelné temnotě, která drtí kosti i rozum a zanechává po sobě jen šílenství. A pak to odezní. Hlasy, zvuky i samotný hostinec se opět vrátí a já sedím na stejné lavici, vedle stejného starce. Pomalu nabírám vzduch do plic, prudce vydechuji a zvedám se. Dívce, která mě obsloužila nevěnuji jediný pohled, jen jí hodím dvě stříbrné mince a vycházím ven. Tam už čeká jak onen cizinec s trpaslíkem, tak i ta zajímavá společnost od druhého stolu. Až teď se nám muž představí. Usměji se na něj, s představováním si starosti nedělám.[I] Dobrý Silchas se už přece představil, je tedy na onom „Butfasovi,“ zda bude dostatečně chytrý, aby si jeho jméno zapamatoval. A pokud nebude, bude to strašlivá rána pro dobrého Silchase, který se přece tak snaží být milý.[/I]
Muž nás vede ulicemi, až nás zavede k poněkud staršímu domu.[I] „Mastě,“ „Čistidla,“ ach, to snad bude nějaký mastičkář. Silchas nenávidí mastičkáře, jsou jako krysy, s těmi svými potutelnými výrazy, s těmi svými hračičkami… hračičkami. Ušklíbnu se. Dobrý Silchas přece vidí, že tady by šly najít zajímavé, a určitě velmi nebezpečné, mastičky a lahvičky, kterými by Silchas mohl potřít své nožíky… Ach, jaký to dokonalý nápad. Silchas má sám ze sebe radost.[/I]
Když nás obchodník pustí dovnitř, má radost se ještě znásobí při pohledu na bezpočet lahviček a tajemných mastiček, ležících, kam jen oko pohlédne. [I]Ano, ano, Silchas je chytrý. Zde jistě bude něco moc ohavného, od čeho by dobrý Silchas mohl dobrému obchodníkovi pomoci.[/I]
Obcházím kolem polic a prohlížím si obsahy baněk, zatímco nás Butfas začne seznamovat se svým problémem. Když skončí, první se rozmluví onen trpaslík, začne žvanit o nějakém cechu alchymistů a tak, příliš se o něj nezajímám. Pak promluví ten bojovník. [I]Konečně někdo, kdo se ptá na něco užitečného, ten člověk se Silchasovi začíná líbit. Bohužel nejspíš také trpí ohavným utrpením života, ach jaká to škoda. Ale dobrý Silchas ho nemůže osvobodit hned, dokud je mezi přáteli – avšak v krajině neznáma, s neznámým nebezpečím za zády, člověk snadno ztratí hlavu.[/I] Tahle myšlenka mi vykouzlí úsměv ve tváři. Když domluví, je nejspíš čas abych se na něco zeptal také já. [B][OR][B]„Dobrý Butfasi, příteli Silchasův, pověz, jakou to odměnu věnuješ těm, jež se uvolí vydati se do zemí oněch „Minmiptů,“ by bojovali s ohavným nebezpečím, jež zemi jejich sužuje? Však uvážit musíš, příteli, že cena rovnaká útrapám cesty musí být.“[/B][/OR][/B] Usměji se na Butfase a čekám na odpověď. [I]Zajímavé, Silchas chtěl přece nějaké dobrodružství a zde se mu dostane toho největšího dobrodružství v tom opravdu nejmenším světě, jaká to ironie. Chi chi chi chi.
[/I]

Silchas--- > Arsielas       30. Března 2018 16:27:36

*********************
Ach, jaká to škoda pro Silchase, který se jen pokoušel pomoci někomu od jeho trápení. *10* *3*
Tak snad příště *40*
Arsielas30. Března 2018 18:20:20
********************************
Počkám ještě na Berna a případně Berena a vložím sem alespoň krátkou reakci, abyste mohli v návaznosti na první vlnu odpovědí klást druhou případnou vlnu otázek nebo se rozhodli, že víte vše, co potřebujete :)
Berno3. Dubna 2018 08:04:26
[or][b]“N-e-c-h m-ě b-e-j-t!“[/b][/or] Pronesu velmi stroze směrem k Rhoře a ucuknu s hlavou. Jednotlivý slova říkám pomalu a se silným důrazem. Možná daleko více to připomíná vrčení psa, kterému se nelíbí, co se děje a on se nyní staví na zadní. Alespoň tak se cítím.
Jak vrčím na Rhoru, tak se ne na ní také dívám zpod obočí. Jedno mi začne tikat, jak jsem napjatý. Je to pohled, do něhož vkládám všechnu svou nevraživost, která se ve mne nahromadila během těch mnoho let, kdy jsem byl ostatními týrán a popliváván kvůli svému otci. Ano, je to ta nevraživost, která z vás dělá netýkavku. Stačí, aby se vás kdokoli a jakkoli dotkl a vy hned vybuchnete. Naprosto nezáleží na to, jak je to myšleno. Zda v dobré, v legraci, s pochopením anebo jen tak. Vždycky je to špatně. A se nacházím ve stejném vnitřním rozpoložení.
Mezi tím už začne Bufas děkovat a já vnímám jediná slova: [or][b]“… budeme mít klid.“[/b][/or]
Podívám se směrem k Butfasovi a v duchu se ho ptám: [or][i]Klid!? Klid!?[/i][/or]
V myšlenkách směrem k němu kroutím nesouhlasně hlavou. Kdyby to směl kdokoliv vidět, tak by mohl spatřit můj despekt, kterým tím jasně vyjadřuji. Vlastně by každému bylo hned jasné, že Butfas musel spadnout z višně, slušně řečeno.
[or][i]Myslíš, že to chci![/i][/or] Pokračuji v myšlenkách a skoro na něj už křičím!
[or][i]Nezdá se ti, že jsem o něj přišel v okamžiku, kdy ty jsi vstoupil do týhle krčmy? Mluvíš si o klidu, ale ty jsi jeho ničitelem. Jsi poslem smrti! Co si vlastně o sobě myslíš? Kdo si myslíš, že seš? Páprda, který tady mává hůlkou a děl dojem na hloupé rádoby hrdiny! Bych nejradši po tobě hodil nějakou hlínu a to pěkně ohnivou. Bys viděl, co to znamená naštvat alchymistu, ty jeden nádivo![/i][/or]
Dál ze sebe metám blesky a srším hněvem na toho, kdo mu uloupil můj klid. Butfas mezitím odešel ven, ale i tak ni to nezabrání, abych nemetal blesky alespoň na dveře, kterými odešel. Nu. Přiznám se, že v okamžiku, kdy myslím na ohnivou hlínu a to, jak Butfas vybuchuje i s klikou v ruce, tak se mi trochu uleví a dokonce se mi na tváři objeví drobounký úsměv.
Ten je ale vzápětí uhašen Vrathovým pokusem o uklidnění. Nicméně i on se setká pouze s mým vrčícím pohledem, protože teď nemá nikdo z nich na nic jiného právo. Hledím, jak pomalu jeden za druhým mí společníci odchází. A to včetně těch dvou cizích existencí, které seděli u jednoho stolu.
[or][i]Teď se ale, Berno, musíš fakt uklidnit![/i][/or] Najednou mi dochází, že potřebuji opravdu získat zpět svůj klid, protože přichází na placení. Instinktivně si sáhnu ke svému váčku, zda tam skutečně stále je. Pevně ho svírám v ruce a nechci ho pustit, protože jsem zde najednou úplně sám a všichni ti, kdo slibovali ochranu, tak jsou venku.
[or][i]No, tak to je fakt dobrý![/i][/or] Začnu v mysli obviňovat své společníky.
[or][i]Nejprve je to samý Berno tak, Berno onak. S námi se nemusíš ničeho bát a teď jsem zde naprosto sám![/i][/or] S těmi myšlenkami přicházím k hostinskému a snažím se na něj být přívětivý, abych získal slevu*. Když se však slyším i ten svůj strachy rozechvělý hlásek. Ztrácím všechnu odvahu a radši zaplatím, co mám a spěšně vyrážím ven z krčmy, kde už jsou všichni ostatní.

Pomalu kráčíme městem. Stále mám ulice v živ paměti. Vždyť to je snad jen půl roku, co jsem tady byl naposledy. Nemám žádnou vnitřní potřebu se rozhlížet okolo sebe. Jen tak cupitám, alespoň se snažím jít tak, abych stačil ostatním, kteří sice nejdou svižně, ale i tak je to pro mne rychlá chůze.
[or][i]Bezohlednost. Jo, to je to správný slovo. By si konečně někdo z nich mohl uvědomit, že ne každej má stejně dlouhé nohy. Kdyby tady byl můj tatík, ten by jim dal co proto![/i][/or] Na tváři se mi opět objeví onen poťouchlý úsměv, když vzpomínám na to, jak jednou můj táta vyráběl lektvar zmenšování. Nikdy jsem to nepochopil, ale každopádně jsem viděl, jak najednou byl asi o polovinu menší a to si dal jen trochu toho lektvaru. A kdyby ho vypil celý, tak prý bych si spletl s nějakým broukem a lehce ho mohl zašlápnout.
Myšlenky na to mi zlepšují náladu. Mezitím se zastavujeme a já poprvé po celou dobu zvednu svou hlavu.
[or][b]“Ale ne!“[/b][/or] Doslova vykřiknu překvapením!
K svému úžasu zjistím, že jsem v jednoho z mých nejoblíbenějších krámků ve městě. Podívám se na důvěrně známou ceduli, která je opřená pod oknem o zeď. Nedá mi, to, abych k ní nepřišel, protože tam jsou jedny z mých neoblíbenějších slov: „Mastě“, „Čistidla“, „Lektvary“ a „Další potřeby“.
Znovu se, nyní na denním světle podívám na Butfase.
[or][b][u]“Ale, vždyť…“[/u][/b][/or] Nyní už řeknu spíše jen pro sebe a větu vůbec nedokončím, protože mi najednou dojde, kdo přede mnou stojí a komu jsem slíbil, že pomohu. Pro samou úzkost a dílem možná i díky tomu, že v krčmě nebylo dost světla, mi nedošlo, že ten, kdo prosí o pomoc je ten mastičkář, ke kterému jsem sem tam přišel něco koupit.
Má nálada je najednou otočená o 180 stupňů.

[or][b]“Pozor! Uhněte, já chci jít první!“[/b][/or] Začnu se prodírat společníky, abych mohl být vstoupit do svého ráje! A je to tak! To je prostředí, kde se cítím jako doma. Tady jsem hrdinou já! Tady jsem nedostižný! S gustem si prohlížím zařízení obchodu ty pověstné schody. Tolikrát jsem se chtěl po nich vydat nahoru, protože moje alchymistická duše v nich viděla možnost, jak se dostat do laborky.
[or][i]Tak, že by dnes![/i][/or] Svitne mi naděje, že bud moct viděl Butfasovu laborku a najednou s pečlivostí naslouchám Butfasovu příběhu. Jsem tak zaujat svou myšlenkou na laborku, že ani nevnímám Berenovu prosbu o překlad do barbarštiny. Když se ale zeptá Vrath, je to voda na můj mlýn:
[or][b]“Ha! To si tedy piš! Ale to je zcela něco jinčího než ty vaše hraničářské tríčky.“[/b][/or] Nedá mi to, aby nezačal poučovat. Rukama šarlatánsky pohybuji před obličejem ve snaze vystihnout ony "tríčky".
[or][b]“Tohle je čistá a exaktní věda, kde má všechno svoje dané místo. Tady stačí jedna malá chybička a všechno.“[/b][/or] Podívám se dramaticky a důrazně z pod obočí na Vratha a i ostatní: [or][b]“Jako ú-ú-úplně všechno,“[/b][/or] dodám a rukama rozhodím v gestu výbuchu: [or][b]“Je v trapu!“[/b][/or]
[or][b]“Si to vem, já jsem jednou, ale pouze jedinkrát!“[/b][/or] Znovu dramaticky kladu důraz na poslední sousloví. [or][b]“Udělal, jen jeden drobný přehmat a to‘s měl vidět!“[/b][/or] Poslední slovo doslova řvu: [or][b]“Ten mazec!“[/b][/or]
[or][b]“Si to vem, když chceš udělat takovou například ohnivou hlínu. Tu fakt miluji,“[/b][/or] a na obličeji, jak to říkám se mi rozlívá blažený úsměv, jako bych vyhrál celý pytel zlaťáků: [or][b]“Někdo si myslí, že si děláš jen bábovičky, ale o to nejde. Já vždycky s sebou kus hlíny nosím, protože není hlína jako hlína. Když si to vezmeš, tak…“[/b][/or]

V tu chvíli mi dojde, že vlastně Beren úplně nesdílí mé nadšení, protože nejspíše je vedle jak ta jedle. Mlhavě mi dochází, že Beren žádal něco jako překlad. Ale ve mně se to začíná prát. Mám skvělou příležitost, jak se dostat na koně, protože toto je můj svět a ne svět tam někde venku, kde si ti velcí hrajou na vojáčky.
Dloouze se zadívám na Berena a něco se ve mne zlomí. Normálně bych si dál užíval své okamžiky na výsluní, ale to nejde. Beren přeci jen je někým, s kým si rozumím! Navíc sdílíme stejnou vášeň pro alchymii. To bych mu nemohl udělat. To by snad byl i hřích!
[ba][b]Beren. On Butfas pomoc pro velká skřítek Minpita. Butfas problém s alchymie a chtít ty, Beren byl jako brouka, protože jeden Minpita vlaštovka zpívala: ‚Pomoc, pomoc‘, jemu. Butfas moc ošumtělá a nepřežít glo, glo, proto my scvrknout se a pomoci Minpita, co my umět. To skvělá pokus pro alchymista.[/b][/ba]
Celou dobu se snažím Berenovi gesty vykreslit, co vlastně Butfas chce. Jsem v takové ráži, že si ani nedávám pozor na slovosled a jen se snažím Berenovi předat své nadšení z toho, že jsme se ocitli v tomto krámku. Vlastně mi ani nedochází, co to všechno bude znamenat.

*****************************************
Omlouvám se za opožděný odpis. Tenhle víkend byl fakt náročný, a i když jsem večer sedl ke compu a psal, nebyl jsem schopen!
* Pokus o handlování st. 3
Beren4. Dubna 2018 14:25:59
Zírám na Berna a snažím se srovnat si v hlavě, co že mi to tady vykládá.
[I][/I]
[BA][B]"Skřítci?"[/B][/BA] Podivím se nad skutečností, že by mohli existovat takové bytosti.
[I][/I]
[I]A nejsou vidět ... to se mi nějak nezdá. Existence nějakých skřítků je blábol ... je to nesmysl.[/I] Zamyšleně si promnu vousy na tváři. [I] Skřítci... existence takových tvorů je mimo moje vědomosti a ať se snažím sebevíc, nedokážu si vybavit, zda jsem někdy dříve o něčem takovém slyšel byť jen zmínku... ale ... Řelněme, že na chvíli připustím že něco jako skřítek existuje. Zpívala: Pomoc... to asi znamená že tihle tvorové žádali Butfase o pomoc. Ten tedy sehnal pár důvěřivců aby je naverboval na nějakou očividně bláznivou výpravu. Abych byl jako brouk? ... jako že mě zmenší? ... tak to prrr ... něco takového není jen tak. Vlastně to odporuje principu alchymie. Rovné výměně. Nemůže nás jen tak zmenšit, kam by se poděla hmota, která by byla navíc?[/I]
[I][/I]
Obrátím pohled k Butfasovi. Možná aby mi porvrdil to, co mi Berno říká. Nebo snad i aby zavrtěl hlavou a dal mi signál, že jde jen o pomýlení při snaze přeložit jeho slova do mé řeči. každopádně ničeho z toho se mi nedostane. Jak by taky mohlo, kromě ne zrovna dobré barbarštiny v podání Berna mi tu nidko nerozumí ani slovo.
[I][/I]
[I]Budu se muset naučit jejich řeč, bez toho budu vždycky stát stranou jako pátý kolo u vozu. Ani jim nedokážu vysvětlit jednoduchý věci, jak pak vysvětlím něco opravdu důležitého. Ale to zmenšení ... [/I] Stále mi vrtá hlavou jak je zmenšení hmoty možné, jaký princip použil? Mšlenky se stávají natolik naléhavě až je vyslovím relativně nahlas.
[I][/I]
[I]To není možné. Pouhé zmenšení, bez dalšího efektu. To přece odporuje...[/I][BA][B]"... všemu co vím o alchymii." [/B][/BA]
Obrátím se k Butfasovi. [OR][B]"Butfas ..."[/B][/OR] Zamyslím se. nevím jak bych měl pokračovat a jak mu vysvětlit svoje pochyby. Bylo by to obtížné i v mateřštině vzhledem k tomu, že pro mnoho věcí z alchymie i alchymii samotnou nemá výraz. [OR][B]"... já Beren, Alch ... a-lchy...mi-s-ta."[/B][/OR] Dojdu k závěru, že bych měl začít představením, ale jak dál? [OR][B]"Věc ... velký ... ne... malá."[/B][/OR] Snažím se poukázat na to, že nelze jen tak něco smrštit, všechna ta hmoda se někam musí podít. Naznačím rukama zmenšování imaginárního předmětu mezi svými dlaněmi. [BA][B]"Podle mě to není možný ..."[/B][/BA] [OR][B]"To ... ne. Špatně ..."[/B][/OR] S povzdechem bezradně svěsím ruce. [BA][B]"Pomoz mi prosím tě, Berno."[/B][/BA] Otočím se na Berna se svou žádostí o další překlad.
[I][/I]
[BA][B]"Hmota se dá přeměnit, ale nemůže část z ní prostě zmizet."[/B][/BA] Pronesu tak napůl k Butfasovi a Napůl k Bernovi. [I]Nezbejvá než doufat, že si s tím nějak poradí ...[/I]
[I][/I]
[BA][B]"I kdyby přišel na způsob, jak to obejít. Budeme potřebovat protilátku. Pokud si ji vezmeme s sebou, možná jí nebude dost. Na druhou stranu, když si ji nevezmeme, možná se k ní pak nedostaneme. Zůstali bychom tak..." [/B][/BA]
[I][/I]
Butfas očividně přestává mít tolik trpělivosti s našimi otázkami. Jen můžu hádat, že řekl něco co by nás snad mělo uklidnit. Vzdám se tedy dalších pochybných výroků a funkčnosti jeho lektvaru, nicméně mi na mysl padne ještě něco jiného. [I]Pokud tedy existují, mají osady a žádají pomoc, možná mají i nepřátele. Nebylo by od věci se pokusit domluvit s Butfasem na využití jeho dílny. snad by nám dovolit vytvořit pár mastí, možná lakmus... [/I]
[I][/I]
[BA][B]Berno, zeptal by ses ho, zda můžeme využít jeho dílnu? napadá mě, že by se hodila lahvička růžové masti, možná dvě. Lakmusový papírek ... možná i trocha ohnivé hlíny. Co říkáš?[/B][/BA]
****************************
Obecná řeč st. 1
Arsi Hotovo
Arsielas4. Dubna 2018 16:19:12
Butfas otevře dveře a nechá vás vejít do svého obchůdku. Někteří z vás se dovnitř doslova natlačí, což Butfase trochu vyvede z míry.
[OR][B]„Hlavně se ničeho nedotýkejte. Mohlo by to být nebezpečné,“[/B][/OR] volá marně za vámi. Mezitím už Beren a Berno začali obdivovat roztodivné vybavení všech dostupných zákoutí krámku. A možná by se vydali i dál, kdyby si Butfas nestoupl vedle prodejního stolku a možná nevědomky nezatarasil cestu dál.
[OR][B]„Jen prosím nic nerozbijte,“[/B][/OR] požádá vás ještě jednou a je na něm vidět, že je z vašeho chování nervózní. Konečně on si tady nehraje, je to jeho živobytí a dost možná také jediný majetek.
Jako první se představí Kurgaz, sdílející nadšení Berena a Berna.
[OR][B]„Vaší cechmistryni bohužel neznám. Ale o alchymistech z Abolinaru už jsem slyšel. Já studoval v jednom menším městečku na jihu, ale nechal jsem toho. Nebyl jsem nejlepší student,“[/B][/OR] zasměje se, [OR][B]„a rád si na všechno přijdu sám,“[/B][/OR] dodá a otočí se i k ostatním.
Zatímco Rhora zůstává tiše stranou, Vrath jde s otázkami přímo na věc. Podobně i Silchas položí velice pragmatickou otázku, která možná není z pohledu etikety na místě, ale jak se říká, zadarmo ani to kuře nehrabe.
[OR][B]„No, víte…,“[/B][/OR] chce vám Butfas odpovědět, ale v tom mu do řeči skočí Berno a energicky začne Vratha poučovat. Jeho povídání ho nakonec zavede naprosto pryč od tématu. Po svém proslovu se k úlevě vašeho hostitele a možná i k úlevě vaší začne Berno věnovat přetlumočení situace pro Berena, který z kudůkova vyprávění patrně moc nemá.
Butfas zvedne ruce, jako by chtěl zatlačit vlnu vašich reakcí zpět ke dnu a znovu se nadechne k odpovědím:
[OR][B]„Tedy…to záleží, co je pro vás magie. Bejt nějakým domorodcem v lese, měl bych za magii asi cokoliv,“[/B][/OR] přirovná Athara nepřímo jeho otázkou k domorodci z lesa. [OR][B]„Jak řekl tady váš přítel – to, čemu vy říkáte magie, je pro mě jen další látka...jako třeba voda..., která se vyskytuje třeba i v kamení u cesty…i když jí tam moc není,“[/B][/OR] pohodí rukou a protáhne trochu pravý koutek, jako by chtěl říct, že je to škoda.
Při další otázce se však zamračí.
[OR][B]„To má pramálo společnýho, hochu,“[/B][/OR] rozohní se tak, jak byste to do něj před chvílí v hostinci neřekli. Je vidět, že nestojí před neznámým davem a je ve svém živlu. [OR][B]„Tohle není cirkus,“[/B][/OR] dodá při zmínce o kouzelnících a raději se věnuje dalším otázkám.
[OR][B]„Ano, tak si to představuji. Přijdeme co nejblíže k vesnici Minmiptů a každý vypije jednu dávku lektvaru,“[/B][/OR] vysvětlí vám. [OR][B]„Je pravda, že jsem to netestoval na všech rasách,“ [/B][/OR]prolétne pohledem přes barbara, člověka, kudůka a trpaslíka, [OR][B]„ale vzhledem k tomu, jak lektvar funguje, nikdo podobný lidem by neměl mít po jednom použití žádné problémy. Co se však týče psů, to je jiná,“[/B][/OR] podívá se na Atharovu fenku. [OR][B]„Možná by se jí nic nestalo, ale zaručit to nemůžu,“[/B][/OR] rozpřáhne ruce a znovu semkne dlaně.
[OR][B]„Jinak se zmenší všechno, co budete mít u sebe. Lektvar nepůsobí věčně. Na svůj úkol budete mít týden. Pak se samovolně zase zvětšíte a s vámi zase vše, co budeme mít u sebe.“[/B][/OR] Tím jsou snad základní otázky zodpovězeny. Butfas je musel čekat, nikdo nechce zůstat trpaslíkem na věky, že?
[OR][B]„Za vaši pomoc dám každému dvacet zlatých. Popřípadě něco z mého obchůdku v podobné hodnotě,“[/B][/OR] dodá k těm, kteří jsou očividně okouzleni vším, co se nachází na policích.
Když už se zdá, že nikdo další nebude mít co dodat, ozve se náhle Beren. Horečně přitom naznačuje rukama, co chce říct, jelikož s tím má očividně problém. Butfas se na něj chvíli zamyšleně mračí a patrně se snaží pochytit všechno, co mu barbar říká.
[OR][B]„Já…asi přesně nerozumím. Opravdu se nemusíte bát. Sám jsem ten lektvar zkoušel a je to bezpečné,“[/B][/OR] snaží se barbara ubezpečit. Jeho mateřskému jazyku opravdu ani za mák nerozumí.
*************************
P.S.
Athar je Vrath - dřív si tak říkal a mně se to plete. Moh bych to opravit, ale stejnak to zase spletu, tak si raději zapamatujte, že je to to samý *40*
Silchas4. Dubna 2018 18:07:52
Dobrý Butfas napřed odpoví trpaslíkovi, než se slova chopí ten prazvláštní kudůk. [I]Jaký to zvláštní člověk, jistě to bude veliký alchymista. Ano, samozřejmě, to dobrý Silchas přece hned pozná – dobrý a zřejmě velice šikovný. Ten by se mohl dobrému Silchasovi ještě hodit. [/I]
Pak se Butfas otočí na onoho válečníka s tím psem a odpoví i jemu. Když mluví o rovnováze sil, skoro se přitom až rozkřičí. [OR][B][B]Ale, ale dobrý Butfasi, není třeba takto hanobit neznalce, navíc muže, jež dopomoci od problému strašlivého, ti může. [/B][/B][/OR]Ušklíbnu se na alchymistu a nechám ho pokračovat ve výkladu.
[I]Takže jeden týden? [/I]Přemýšlím, když se Butfas dostane k podrobnostem úkolu. [I]To je velice nepříjemná zpráva pro nebohého Silchase, být celý týden v těle malém, nepodstatném a malicherném. Nebezpečné… Ano, asi nejlepší slovo, nebezpečné. A… co když se dobrý Silchas po onom týdnu zase nezvětší? Ne, Silchas bude věřit dobrému alchymistovi, jehož zkušenosti jistě přesahují Silchasovi. Ale, co když je dobrý Butfas pouhý šílenec? Chi chi chi – v takovém případě Silchas použije své skvělé nástroje, aby odčinil křivdu, jež by mohla přijít z oněch ošklivých alchymistických ručiček…[/I]
Pak se Butfas konečně dostane k otázce ceny. [I]„Dvacet zlatých.“ Ten člověk se snad úplně zbláznil.[/I] Má dobrá nálada je v tu chvíli ta tam a já dál s naprosto nepříčetným výrazem sleduji Butfase.[B][OR][B] „Dvacet zlatých, dobrý muži?" [/B][/OR][/B]Procedím skrz zaťaté zuby. [OR][B][B]"Prachsprostých dvacet zlatých, s představou, že se možná už nikdy nevrátíme? To jest velmi urážlivá částka, kterouž nás to toužíš uchlácholit, bychom si nevšimly, jak těžké jest pro tebe shánění lidí, kteří by výpravu přijmouti mohli!"[/B][/B][/OR]Cedím každé slovo zvlášť a pohled přitom zabodávám do nebohého Butfase. [OR][B][B]"Je pro tebe jistě potěšující, spatřiti skupinu bláznů, jež s radostí dopomůže ku vyřešení problému strašlivého. A když se jim snad něco stane, popřípadě nezvětší se nikdy do velikosti dostatečné – peníze tvoje, ušetřeny rukám našim zůstanou."[/B][/OR] Teď se už krutě usmívám a vychutnávám si pohled, kterým Butfase probodávám. [B][OR][B]"Tedy zvýšíš odměnu naši o zlatých pět, jež zálohou budou, neb úkol to jest převelice těžký a ty nesnadno nalezneš další statečné hrdiny, jež by ti s úkolem pomohli."
[/B][/OR][/B]
*********************
Handlování 2 - snažím se navýšit cenu *40*
Rhora5. Dubna 2018 13:44:48
Stojím tiše se zavřenýma očima a naslouchám rozhovorům kolem mně. Hlasy i obsah konverzací mi však splývají, dokud bolest hlavy nezačne polevovat a já opět porozumím tomu, co ostatní říkají.
Akorát včas abych slyšela Butfasovo odpovědi na otázky mých společníků ohledně našeho úkolu. [I]Budeme mít týden? Snad to bude dost času, abysme pomohli Minmiptům,[/I] svraštím čelo, a poslouchám dál. [I]Dvacet zlatých nebo něco z obchodu v podobné hodnotě? To je docela dost, když si vezmeme, že je nás tu šest… Ale mohl by nám sebou dát nějaký elixír, lektvar nebo něco pro případ úrazu. Nejsem alchymistka, ale vím, že něco na rány určitě má,[/I] už se chci ozvat se svým nápadem, když mě předběhne Beren.
Snaží se něco namítat vůči Butfasovi v barbarštině a pak i v lámané dosti zjednodušené obecné řeči. [I]Až bude tohle dobrodružství za námi, musím se tu barbarštinu naučit. Přeci jen můj otec byl barbar, takže by to měl být můj druhý rodný jazyk,[/I] opět se chystám promluvit, jenže už při nádechu mě přeruší Silchas.
Sleduji ho pozorně, jeho gesta a výraz, vnímám jeho mluvu. [I]Z toho chlapa jde hrůza, i když mluví klidně a docela přátelsky. Pokud tedy mluví přátelsky… Pořád je mi nějak podezřelej. Takový úlisný, zákeřný… Jen klid Rhoro! Nikdy nesmíš dát na první dojem,[/I] pokárám samu sebe a pro případ, že by Silchas věnoval pohled mojí maličkosti, se mile usměju. Sice možná trochu nuceně, ale pro některé pořád dost přesvědčivě.
Silchas pokračuje a já přemítám nad jeho slovy. [I]Dvacet ti přijde málo? Sám říkal, že do jeho krámku moc lidí nechodí, určitě neoplývá bohatstvím. A proč jsou vůbec všichni tak pesimističtí? To je samí: „Je to nebezpečné!“ a „Nevrátíme se!“. To jsem jediná, která se na to těší?[/I] lehce zatnu ruku v pěst ale hned ji zase povolím.
[OR][B]„Nevím jak vy ostatní, ale já jdu do toho. Těch dvacet zlatých mi stačí,“[/OR][/B] konečně ze mě vyleze, když Silchas domluví. Ostatním můžu přijít odvážná, zbrklá nebo i šílená, ale nadmu se, jak nejvíc hrdinsky umím.
[B][OR]„Ale na cestu budu chtít nějaký lektvar, elixír, mastičku… cokoli na případné rány. Pokud by to bylo možné, prosím,“[/B][/OR] dodám chladně a upřu pohled na Butfase.
*********************
[B]Handlování 3 - Chci od Butfase dostat nějaký léčivý přípravek na cestu.[/B]
Kurgaz5. Dubna 2018 18:56:27
Když jsem domluvil, tak začali své myšlenky a dotazy předkládat ostatní. Polovinu z jejich otázek jsem ani nějak moc nevnímal, protože jsem svým okem rejdil po místnosti a zkoumal veškeré vybavení a potřeby, které má Butfas tu. [TR][B][I]To je prostě skvostný tohle a to jsem nebyl ještě v jeho dílně. Tam bych se chtěl taky podívat. Aspoň byl mohl pak Velmistryni říkat, co všechno nám v cechovní laboratoři chybí, he he,. To by asi nebyla moc nadšená. Ale musím ji to nějak vrátit, že se mě takhle zbavila. I když připouštím, že se mi to začíná líbit.[/I][/B][/TR] honí se mi hlavou a pak začnu dávat pozor, když odpovídá Butfas. Z jeho odpovědí si tak nějak poskládám obrázek o tom, na co se moji budoucí společníci vyptávali.
Když přijde řeč na účinky lektvaru pro zvířata, tak je vidět, že je jeden z těch, co seděli spolu u stolu [TR][B][I]Asi jejich kápo, nebo tak něco, vypadá to, že má nejspíš něco jako rozhodující slovo[/I][/B][/TR], trochu víc opatrný. Je vidět, že mu na jeho zvířeti záleží. Nedivím se mu, taky jsem měl kdysi zvíře. Ale když trochu vyrostlo, tak skončilo na pekáči.Ale s tou kačenou byla stejně sranda. [OR][B][B]"No a co takhle někde po městě chytit nějakýho toulavýho čokla, nebo nějakou micku a nalejt jednu dávku lektvaru do ní, To bysme pak zjistili, jak to bude fungovat na tohohle chlupáče."[/B][/B][/OR] Nadhodím svůj nápad a podívám se na Vratha.
Když se Butfas zmíní o odměně, co pro nás má, tak se na něho otočím. [OR][B][B]"Vopravdu? Něco od vás tady vocaď? Alchymistické věci? Pomůcky, suroviny, nebo jen nějaké lektvary a další výroby? A dalo by se část zlata a nějaký věci v hodnotě, co bude zbejvat?"
[/B][/B][/OR]Ozve se Silchas, můj spolusedící z hostince. Zkouší z Butfase vymánit hned na začátku větší odměnu, což odsuzuji. Ne, že by se to nehodilo, něco navíc do začátku, ale ony i ty lektvary něco budou stát a my jich vypijeme šest, nebo kolik. [TR][B][I] Tenhle týpek mi nesedí, ta jeho mluva, chování a tak. Ale co nadělám, když teď je s náma ve skupině. Budu se snažit držet spíš toho chlápka se psem a tou ženskou. Ti jediní vypadaj, že se s nima dá nějak vydržet delší dobu. [/I][/B][/TR] Pomyslím si a udělám dvakroky od Silchase směrem k Rhoře.
Rhora6. Dubna 2018 20:52:20
[I]To nemyslí vážně, že ne?[/I] napadne mě, když Kurgaz zmíní odchyt psa nebo kočky a následné otestování lektvaru na nich. [I]Já chápu, že by to mohlo mít neblahý účinek na Naju, ale Vrath určitě nebude zkoušet lektvar na jiném nebohém zvířeti,[/I] zmateně jezdím pohledem z Vratha na Kurgaze a zpět. Mezitím trpaslík reaguje na Butfasovo nabídku dvaceti zlatých. Nejspíš taky nesouhlasí se Silchasem, protože nenamítá nic proti ceně a dokonce i přistoupí blíže ke mně. Nejspíš v očekávání podpory.
V hlavě mi ale pořád projíždí ten pokus na zvířeti z ulice. [OR][B]„Ne,“[/B][/OR] vyštěknu najednou hlasitě, aniž bych si to uvědomila.
Lehce znervózním, ale pokračuji: [OR][B]„Já… Já… uznávám, že ten lektvar může Naje uškodit, ale nedovolím nikomu, experimentovat na jakémkoli jiném nebohém zvířeti. Jasné?“[/B][/OR] položím dotaz směrem na Kurgaze, ale ostatní můžou pochopit, že to myslím i na ně.
[OR][B]„Je to jen na Vrathovi, ale možná by mohla Naja zůstat tady s panem Butfasem. Určitě ji pohlídá, než se vrátíme,“[/B][/OR] dořeknu klidně a ukážu na našeho hostitele.
Pak se postavím do kouta dál od ostatních a nervózně čekám na to, co se bude dít dál. V hlavě mi ale začne tichý hlásek opakovat: [I]Co jsi to udělala? Teď tě budou mít za hysterku.[/I]
*********************
Malá reakce na Kurgazův nápad... Musel jsem *6*
Aktuální počasí6. Dubna 2018 20:52:21
otext
Arsielas6. Dubna 2018 22:52:25
*******************************
Možná už jste si povšimli, že nám zmizel Berno. Sám nevím, proč. Patrně si smazal účet - nicméně předem nic neřekl. Zatím hrajte, jako by tam byl dále s vámi. Iniciativu za něj převezmu na krátko já. Dál s vámi ale bohužel nepůjde.
P.S.
Možná se tím pádem dočkáte nové tváře!
Arsielas7. Dubna 2018 09:32:32
Berno si vyslechne reakci Berena a ačkoliv mu oči stále tikají na Butfase a vybavení obchodu, jakš takš mu věnuje pozornost. Beren ale mluví dost složitě a rychle, takže malý kudůk zachytí sotva polovinu toho, co mu barbar říká.
[OR][B]„No, nejsem si jistý, jestli tě chápu, ale zkusím to,“[/B][/OR] odpoví Berenovi a otočí se na Butfase, aby uvedl barbarova slova na pravou míru.
[OR][B]"On se asi nebojí. Říká něco o ztrátě hmoty, ale moc ho taky nechápu,“[/B][/OR] řekne omluvu.
[OR][B]„Aha takhle,“[/B][/OR] svitne trochu Butfasovi.[OR][B] „Hmotu neztratíte,"[/B][/OR] obrátí se na Berena a snaží se mluvit velice pomalu a srozumitelně, takže to vypadá, jako kdyby mluvil ke svému devadesáti letému napůl nahluchlému dědečkovi.
[OR][B]„Zkrátí se vazba mezi hmotou,“[/B][/OR] vyslovuje zvlášť každé slovo.[OR][B] „Lektvar schová část. Lépe poskládá,“[/B][/OR] vysvětluje dál. [OR][B]„Až účinek pomine. Schovaná hmota a vazby se zase obnoví,“[/B][/OR] zakončí a civí na Berena, jestli to všechno pobral.
**********************
Reakci na využití laborky hodím později s dalším odpisem. Tohle je jen pro Berena, aby se mu lépe reagovalo, když už Berno nedělá tlumočníka.
Beren8. Dubna 2018 18:48:55
[I]To je zajímavé ... [/I] Poněkud zamračeně si hledím na Butfase, naslouchám jeho vysvětlování a Bernovu nedokonalému překladu. Přesto jako bych se nedíval přímo na něj ale skrz něj. Prostě jen tak před sebe. [I]...velice zajímavé.[/I]
[I][/I]
[I]Lektvar krátí vazby mezi hmotou. Kam? Přebytečná tělesná hmota se musí někam uschovat. [/I] Zamyšleně si prsty probírám vousy. [I]Zní to jako by bylo místo, kam se dá uschovat hmota. To určitě nepůjde s běžnými surovinami, Butfas na výrobu takového lektraru musí použít i surovou magenergii. Ale přesto ... ačkoliv magenergie dokážš mnohé ... připomíná to lektvar mlhovine, nebo Éterický olej. Ano, olej dokáže rozložit hmotu, mlhovina ji zas přelévat. Uschování hmoty je jako by existovala ... [/I] Jako bych se probral s bdělého snu, v očích se mi opět objeví jiskřičky.
[I][/I]
[OR][B]Butfasi ...[/B][/OR] Jiskřičky rozdmýchají plamínky zvědavosti a touhy.
[I][/I]
[BA][B]Kam se uschová ta hmota? Zní to jako by existoval prostor vedle hmotného světa, jiná sféra bytí. Je to tak?[/B][/BA] [I]A pokud se tam dá uschovat hmota, co vše se tam dá uschovat? Co je tam už uschováno? K čemu dalšímu ji lze použít?[/I] Obrátím se ještě jednou na Berna. [BA][B]Příteli! Prosím, přelož mu co říkám.[/B][/BA] Otočím se zpátky na Butfase. [BA][B]Butfasi, půjdu na výpravu. Udělám oč žádáš. [/B][/BA]
[I][/I]
Sundám z ramene tvůj vak a zašátrám v něm. V ruce se mi objeví malá dřevěná krabička. Docela obyčejná, nijak zdobená až na tři symboly. První z nich trojúhelník z jehož spodní strany vychází kříž. Symbol síry. Druhý je kruh jehož vrchní části se dotýká půlkruh a spodní kříž. Symbol Rtuti. Třetím a posledním symbolem je v půli protnutý kruh. Symbol soli. [I]A symboly Ducha, Duše a Těla ... [/I]
[I][/I]
Ukážu krabičku Butfasovi. [BA][B]Sdílím s tebou lásku k tomuto umění a vědomostem. Jen tě chci požádat. Ukaž mi recept, který si vytvořil. Chci lépe porozumět tomu, co jsi vytvořil. Takové poznání si nemůžeš nechat pro sebe. Poděl se o něj. V tomhle ohledu jsi mnohem schopnější, než já..[/B][/BA] [I]Musím ten recept získat ... na zlato kašlu, chci ten recept.[/I][BA][B] Můžeš mě naučit, co znáš. Já pak mohu předat tvé vědomosti dál.[/B][/BA] Pohlédnu na Butfase s co nejupřímějším pohledem jakého jsem schopen.
[I][/I]
[I]S trochou štěstí ho alespoň Vrath přesvědčil, že jsem důvěryhodní. Snad má i náš cech dobrou pověst. Škoda jen, že jsme zatím neprošli všemi zkouškami, mohl bych použít symbol cechu. Ten malý stříbrný dráček by ho mohl přesvědčit aby nám důvěřoval.[/I]
[I][/I]
Plný naděje a očekávání čekám zda Berno přeloží co bude moci a hlavně jak se k tomu postaví Butfas. Přeci jen si starý alchymista může chtít vzít svoje znalosti do hrobu, nebo se může bát o své živobytí. nezbývá než doufat, že mé argumenty padnou na úrodnou půdu a on jako učenec v téhle oblasti nebude chtít aby jeho se výzkumy propadly v zapomnění a předá je mladší generaci.
**********************
Etikata st. 1
handlování st. 3
a samozřejmě mé charisma :D
Arsielas8. Dubna 2018 20:51:36
********************************
Vítám mezi námi novou posilu a náhradu za Berna. Místo kudůka jste vyfasovali snad skoro paladina *1*
Nechť se ti tu líbí, Warhole. Zatím si můžeš přečíst úvodní pravidla a když budeš chtít, tak i kousek příběhu, který jsme zatím odehráli. Během týdně ti sem vložím úvodní příspěvek :)
Vrath9. Dubna 2018 00:29:34
[I]Hraničářské tríčky? Tady se někdo pouští do vod, které opravdu nemá zmapované.[/I] Povytáhnu obočí a vrhnu na kuduka pobavený pohled. [OR][B]"Opatrně mistře, abych si na vás nechtěl procvičit nějaké šarlatánské tríčky, přeci jen, stačí malá chybička a..."[/B][/OR] Nechám větu nedokončenou a otočím se zpět k Butfasovi.
[OR][B]"Pokud se nepletu i pro kouzelníka je magie jistým druhem suroviny, akorát ji používá jinak. Navíc..."[/B][/OR] Věnuji Butfasovi nevinný úsměv. [OR][B]"... jistě se mnou budete souhlasit, že získat něco, včetně magie, bez hrubé síly je povětšinou těžší, vyžaduje větší znalosti a porozumění a je tak i více hodné obdivu. Domorodce z lesa bych tedy nezatracoval, většinou mají více rozumu, a občas i větší moc než nějaký učenec."[/B][/OR] [I]Možná bude čas si s ním nějak více pohovořit.
[OR][B]"Mistře, ovšem magie se v stopovém množství skutečně nachází i v takovýchto drobnostech. Samozřejmě, v některých bytostech či předmětech je více koncentrovaná a dá se tedy využít. Liší se pouze způsoby, jak ji kdo získává."[/B][/OR][/I]Mám na jazyku kousavou poznámku ohledně cirkusu, když se rozhlédnu po laboratoři, ale nakonec ji polknu. [I]Tohle není čas na názorové debaty.[/I]
[OR][B]"Omluvte mistře, nechtěl jsem vás nijak urazit."[/B][/OR] Řeknu tak upřímně, jak jen jsem schopen. Když se ozve ten neznámý muž, věnuji mu krátký pohled. Úplně si ovšem nejsem jist, zda to mám brát jako projev sympatií či urážku. [I]Vskutku zvláštní člověk.[/I]
[I]Zmenší se vše co máme u sebe? Ať mi ten chlap nenamlouvá, že tohle nemá s magií nic společného. Rozhodně to nezní jako efekt, které by se dalo použít magickými nevodiči.[/I] Vzhledem k tomu, že to už jsou ale neznámé vody zase pro mne, nekomentuji to.
Narozdíl od neznámého mě ani nenapadne smlouvat o ceně, nepřijde mi, že bych měl nějaké páky k tomu si říci o větší odměnu či zálohu, když jsediné co jsme zatím udělali je to, že jsme se mu nakvartýrovali do pracovny.
Věnuji pohledy trpaslíkovi a Rhoře. [I]Nápad je to sice logický, ale s tím nemohu souhlasit. Kdo ví, jak by to dopadlo. Rhora má pravdu, to by bylo špatné.[/I] [OR][B]"Nerad bych bránil vědeckému bádání, ale dopouštět se testů na nevinných zvířatech rozhodně neschvaluji. I kdyby vše po tělesné stránce dopadlo dobře,jen Strážci vědí, jak moc velký psychický šok by to tomu zvířeti způsobilo. Navíc, čekat týden abychom viděli, jestli se po uplynutí doby opět v pořádku zvětší je příliš časové náročné."[/B][/OR] Nekompromisně smetu nápad ze stolu, ale rozhodnu se podpořit i, alespoň z mého pohledu, rozumnými argumenty.
[OR][B]"Skvělý nápad Rhoro."[/B][/OR] Mile a děkovně se na ni usměji. [I]To nemůžu riskovat, Naja holt bude muset zůstat. Snad bude ochotný ji pohlídat.[/I] Pomyslím si smutně. [OR][B]"V tom případě bych váš rád požádal o to, zda by jste na ní nedal po dobu co budeme plnit úkol pozor. Pokud budete souhlasit, rád vám pomohu."[/B][/OR] Nabídnu doufajíce, že souhlasit bude, jinak se dostaneme do vcelku patové situace. Z Berenova domlouvání se s alchymistou moc nepochytím, snad jen to, že mu asi také přijde divné, jak lektvar může fungovat.

*********************
Pardon všichni, tenhle týden byl pracovně dost náročný, byl jsem rád, že jsem měl čas na jídlo a na pár hodin spánku denně.
EDIT: Snad je tohle už trochu lepší. Ještě jednou se omlouvám a zdravím Warhola. Vítej *6*
Arsielas9. Dubna 2018 12:05:40
Sotva Butfas vyřkne výši odměny, kterou si pro vás připravil, skočí do rozhovoru Silchas, pro něhož je taková částka patrně urážkou.
[OR][B]„Odpusťte. Nejsem žádný boháč. Tenhle obchod je všechno, co mám, mé jedné živobytí. Pochopím, pokud mi pomoc odmítnete. Moje problémy vás nemusejí zajímat,“[/B][/OR] řekne sklesle a je na něm patrné, že mu srdce ztěžklo a z tísně se mu i dostává méně vzduchu do plic.
[OR][B]„Minmiptové vám určitě také nezůstanou nic dlužni. Nežijí v bohatých městech, ale jsou velice přívětiví“[/B][/OR] pokusí se předejít dalšímu Silchasovu výbuchu a zachránit ta situaci. Už tak vás vidí zase odcházet.
[OR][B]„Ale jistě!“[/B][/OR] zaraduje se Butfas, když si vyslechne Rhoru. [OR][B]„Nějaké léčivé masti a třeba i nějaké byliny bych vám mohl poskytnout,“ [/B][/OR]řekne nadšeně. Asi nemůžete očekávat nic světoborného, ale přeci jen – má na venkovní ceduli přeci napsáno masti, je to tak?
[OR][B]„Co se týče volby vaší odměny, tak v tom nevidím problém. Můžete si vzít část ve zboží nebo nějakých mých výrobcích a část ve zlatě,“[/B][/OR] dodá smířlivě ke Kurgazovu dotazu.
Zpražený veškerými připomínkami a obavami, že se mu nakonec rozutečete, ho připravilo o většinu chuti bránit svoje řemeslo.
[OR][B]„Jistě,“[/B][/OR] přizná, [OR][B]„jenže kouzelníci vlastně o magenergii nevědí zhola nic. Jen ji dráždí a usměrňují tím jejich mumláním a doufají, že zareaguje, jak chtějí. To já ji dokáži stáčet a uchovávat. A vůbec k tomu není potřeba násilí. Stačí trocha správných bylinek a mám na ty svoje drobnosti víc než potřebuji,“[/B][/OR] nenechá si svůj názor vymluvit, ale už toto téma spíše opouští.
Největší práci mu dá Beren, i když…
[BA][B]„Ne,“[/B][/BA] prohodí rukama Berno. [BA][B]„Moc rychlo. Nechápat…já,“[/B][/BA] odpoví Berenovi. Beren v zápalu vychrlil na Berno tolik složitých slov a v takové smršti, že je kudůk nestačil skoro vůbec pochytit a přesto, že Berno vypadal nejprve v obchůdku spokojeně, je na něm patrné, že se blíží čas, kdy společně vyrazíte vstříc neznámému nebezpečí.
[OR][B]„Asi chce něco naučit nebo co,“[/B][/OR] odfrkne Berno na Butfase. [OR][B]„Mluví moc rychle. Opravdu nevím, co to blábolí,“[/B][/OR] řekne nervózně. [OR][B]„Přijde mi, že ho zajímá furt ten lektvar,“[/B][/OR] dodá a očividně nadále rezignuje na roli místního lingvisty.
Butfas se zatváří poněkud rozpačitě. [OR][B]„K tomu nevím, co bych měl dodat. Lektvar je opravdu bezpečný,“[/B][/OR] dušuje se Butfas. [OR][B]„A pokud chcete vědět detaily jeho výroby, tak ty vám bohužel nemohu prozradit. Chápejte, je to moje celoživotní dílo.“[/B][/OR] Pokud si je Butfas v něčem jist, tak v tom, že recept na lektvar nikomu nedá. Možná se také bojí toho, že by se pak svět malých skřítků nenávratně změnil a otevřel všem.
[OR][B]„Vašeho psa rád pohlídám. Tedy pokud mi tu nic nerozbije. Může zůstat na dvorku za domem,“[/B][/OR] navrhne. Je patrné, že tohle řešení je pro něj mnohem schůdnější. [OR][B]„Víte, vyrobit tento lektvar není jednoduché a vyžaduje specifické látky. Nemohu si dovolit nalévat ho do kdejakého toulavého psa. Navíc teď, když si musím nechat prostředky za vaši pomoc,“[/B][/OR] dovysvětlí.
Tím pádem je jasné, že by se ani žádné testování nekonalo.
Butfas vám dá ještě krátký prostor na další reakce. Pokud ale nebudete mít nic podstatného, ujme se slova opět on sám.
[OR][B]„Jak už jsem řekl, nevím, co se Minmiptům stalo. Možná nejde o nic vážného a možná záleží na každé minutě,“[/B][/OR] projeví se důvod jeho nervozity a dojmu spěchu, který budil. [OR][B]„Pokud se vším souhlasíte a nemáte žádné námitky, rád bych vyrazil co nejdříve. Vesnice Minmiptů leží na okraji lesa. Můžeme vyrazit hned?“[/B][/OR] zeptá se na závěr a v případě, že se s ním rozhodnete rovnou vypravit na cestu, vezme z jedné z polic baňku s růžovou mastí a podá ji Rhoře s vysvětlením: [OR][B]„V případě nějakého zranění potřete ránu slabou vrstvou této masti. V případě otevřené rány je potřeba ji nejprve sešít a třeba i vyčistit,“[/B][/OR] podá Rhoře plátěný váček. [OR][B]„Tady je sušený jitrocel. Vodou vyčistěte ránu a rozemněte ho do rány, než ji pomažete mastí. Aby se rána vyčistila,“[/B][/OR] dodá. Při vysvětlování je důsledný, ale zdá se, že takové rady dává často.
Pokud byste si snad chtěli napřed něco zařídit, než se dáte na cestu, poprosí vás Butfas, abyste se vrátili do jeho obchůdku až budete připraveni. [OR][B]„Prosím pospěšte. Mám strach, abychom nepřišli pozdě,“[/B][/OR] dodá ještě než odejdete.
***********************
Snad jsem na nic nezapomněl *6* Sami se teď rozhodněte, zda se můžete hned vydat na cestu nebo půjdete ještě nakoupit zásoby do města. Jde o poslední přéležitost něco pořídit v ldském městě *4*
Ačkoliv s vámi ještě Warhol není, prosím nešeptejte a pište i jemu :)
Arsielas--- > Warhol       9. Dubna 2018 12:29:53
Ať už tě osud vedl kamkoliv, stanul jsem dnešního odpoledne před branami města Li-Raga – konkrétně před jeho severní branou. Ke své úlevě pociťuješ chladný vánek, který ti příjemně osvěžuje pokožku. Jelikož je konec léta a teprve před pár dny ustoupily nesnesitelná vedra, je tento vánek opravdu příjemnou změnou.
Město Li-Raga je lidským městem a na první pohled vypadá stejně jako každé jiné větší město. Od jiných ho patrně odlišují snad jen jeho bílé věže tyčící se vysoko nad zbylé domy ve městě.
S průchodem přes stráže v bráně nemáš žádné potíže, a jelikož je poledne, zamíříš hned hledat hostinec.
[OR][B]„Hostinec U Severní brány, zkuste to tam. Mají tam skvělé pečené vepřové. Ale pospěšte si, už je dávno po obědě!“[/B][/OR] odpoví ti strážný, pokud se ho zeptáš na nějaké místo, kde by ses mohl najíst. A jeho varování dává smysl. Je už nejméně hodna po poledni.
Hostinec nevypadá nikterak netradičně. Běžný kamenný dům a okolo něj náležitě rušno – jak to tak kolem oběda při hostincích bývá. Nápis nade dveřmi – vývěsní štít s textem [B]„U Severní brány“[/B] – ti dává jistotu, že jsi tady správně, i když příliš číst neumíš.
Uvnitř hostince tě přivítá pohled trochu zakrslého hostinského s povislou kůží na krku a samozřejmě příjemná vůně pečeného masa, čerstvého pečiva, a i mnoha dalších vůní jídel. Ještě před hodinou by ses tu skoro neměl kam posadit. Doba běžných pracovních přestávek už však většinou končí, a tak se tu i uvolnilo několik židlí. Nejbližší je zhruba uprostřed místnosti. U stolu tam sedí jen nějaký kudrnatý mladík.
Jakmile se posadíš, ujme se tě žena v zástěře, která může mít něco kolem padesáti let. Řídnoucí černé vlasy jí spadají někam k ramenům a čelo se jí leskne od potu. Utěrkou přejede stůl před tebou a napřímí se.
[OR][B]„Co si dáte mladej pane? Máme skvělé pečené vepřové. A dnes výjimečně se u nás i shání práce,“[/B][/OR] dodá s notnou dávkou sarkasmu a čeká, co si dáš.
***********************
Ještě jednou tě mezi námi vítám. tady je úvodní příspěvek pro tebe - brzy se doufám připojíš k ostatním. Po tobě teď budu chtít, abys nějak popsal svou cestu do Li-Ragy. Účel cesty, odkud jdeš a jak dlouho už nechám na tobě. Důležité je jen, abys nakonec skončil v hostinci.
Z tvojí reakce pak vymyslíme, jak by se ti v RP nejlépe povedlo zapojit do příběhu. Pokud napíšeš, že hledáš práci, dobrodružství...proto chci, abys popsal svou cestu, abych věděl, čeho se chytit. nejsnazší je samozřejmě začít šťourat do poznámky hostinské *1* To už se pak uvidí, až napíšeš.

Kdybys měl nějaké dotazy, neváhej mi napsat. Zatím šeptej jen mě (zaklikni pod textovým oknem jen PJ).
Rhora9. Dubna 2018 14:31:42
Beren, za pomocí Berna, řeší s Butfase dál alchymii. [I]Tohle je pro mě španělská vesnice. Hm… Stejnak je to divný rčení. Co to vůbec znamená to španělská?[/I] prolétne mi hlavou, jak tak čekám na reakce ohledně mých nápadů.
Vrath také řeší povolání alchymisty, ale spíš mu jde hlavně o magii. [I]Co mu pořád vadí? Máme sebou tři alchymisty, tři, ale pouští se do rozepře jen s Butfasem,[/I] lehce se zamračím, pocit hněvu se ve mně mísí se zoufalstvím, protože mám té debaty už plné zuby.
Naštěstí neřeší magii dlouho, a nakonec dojde i k domluvě o hlídání Naji. Za což dostanu od Vratha poděkování a úsměv. [I]Už zase ten jeho pohled,[/I] začervenám se a úsměv mu nesměle oplatím.
Potom ještě něco dodá ohledně čekání týdne na výsledek, což mi nemáme a osobně mi to přijde až moc pragmatické, ale tezí o psychickém traumatu pokusného zvířete si u mě opět zaslouží úsměv. [I]Já věděla, že nedovolí trápit žádné nebohé zvíře,[/I] pohledem probodnu Kurgaze, ale spíš než nenávist v tom může vidět zadostiučinění.
Pak můj pohled zaujme nějaká krabička, kterou Beren vytáhne ze svého vaku. [I]Co to asi je? Možná nějaká alchymistická věc, nebo tak,[/I] pak barbarsky něco řekne, na což Berno ihned vzdává jakoukoli snahu o překlad. Butfas to ale nejspíš pochopil, protože řekne, že recept na lektvar nikomu nedá, ze strachu co by lidé udělali jeho přátelům. [I]Já se ani nedivím, taky bych nechtěla riskovat, že Minmiptům by do světa vtrhnuli bůhví jací vandalové a zničili jim vesnici,[/I] s tím si vzpomenu na noc, kdy jsem naposledy viděla matku. Rychle ty myšlenky zaženu, a zase upřu pozornost na Butfase.
Silchasovi se od něj také dostalo negativní odpovědi. [I]Já to věděla, dvacet je už tak dost,[/I] usměji se v duchu, ale hned na to si uvědomím, že teď jsem na řadě já. [I]Byl to dobrý nápad, ale nejspíš ho ostatní dost nakrkli, nedivila bych se, kdyby mi nedal nic,[/I] ale jsem mile překvapena, protože dostávám růžovou mast a sušený jitrocel. Dokonce mi Butfas vysvětlí jak obě věci použít. Z toho jsem ale upřímně lehce zmatená. [I]Jasně, takže mastička hojí, lístky čistí. No, snad mi poradí Vrath, když to zapomenu,[/I] usměji se na alchymistu a poděkuji: [OR][B]„Děkuji vám. Moc si vážím, že jste můj nápad nezavrhl.“[/B][/OR]
Odstoupím a mast i bylinky si schovám do torny. Butfas nám mezi tím ještě řekne, že pokud něco nutně potřebujeme, máme si to zařídit a co nejdříve se vrátit. Což mi připomene, že jsme vyrazili do Li-Ragy nalehko, tedy o sobě to alespoň říct můžu. [I]Nebyl tady za rohem obchůdek s potravinami?[/I] zavzpomínám si na cestu z hostince k alchymistovi. Podívám se na své společníky a prohlásím: [OR][B]„Já nemám jídlo na dlouhou výpravu, počítala jsem s tím, že se do večera vrátíme do sídla řádu a nic si nezabalila. Ale myslím, že za rohem jsem po cestě viděla obchůdek s jídlem. Skočím si tam pro nějaké zásoby a hned jsem zpět. Nechce jít někdo taky?“[/B][/OR]
Počkám pár vteřin, jestli se ke mně někdo připojí a pak se vydám ven z Butfasovi prodejny ať už sama, nebo s někým dalším.
*********************
Schválně dál nepokračuju, kdyby se chtěl někdo připojit... *4* Samotný nákup popíšu v dalším odpisu, než vyrazíme s Butfasem za Minmipty.
Beren9. Dubna 2018 17:31:31
[OR][B]Já ... rozumět.[/B][/OR] Odpovím Butfasovi.[I]... lakomec![/I] Ač příliš neznalý obecné řeči, tomu, že Butfas mi svůj recept neukáže jsem rozuměl až příliš dobře. Jen sevřu rty a přikývnu. Poodstoupím stranou. Nemá smysl starého muže dál přemlouvat. Staří bývají nanejvýš tvrdohlaví a navíc ...
[I][/I]
[I]...se můžu pokusit si jeho recept opatřit později. Vydáme se za jeho skřítky a on buď změní názor, a nebo ...[/I] Zastavím se kousek za svými společníky. [I]Vrath řekl jasně, že dobré vztahy s místními jsou pro cech nezbytné. Otevřeně si ten recept nenutit stůj co stůj by vrhlo na cech špatné světlo a mé setrvání v cechu by se dočkalo velice rychlého konce. Budu je potřebovat. Spojenectví s cechem bude ještě ... plodné. Nicméně ... [/I] Dřevěnou krabičku, kterou stále držím v ruce uložím zpátky do vaku. [I]... nicméně zaručeně tu někde bude mít svou kuchařku. Možná by se do ní dalo nahlédnout ... [/I]
[I][/I]
Do debaty o způsobu použití magenergie se nezapojuji.Nechám Vratha přít se s Butfasem jak je jeho ctěná libost. Ničeho tím nedosáhne. [I]Každý kdo je schopný ji využívat to přece dělá po svém. Mě zajímá hlavně ta kterou využiji já! Zbytek ať si třeba vyčaruje kytky v lese, nebo srší jiskry. Navíc je ten stařík tvrdohlavej. [/I] Navíc mě v tuhle chvíli napadají i důležitější věci, než se dohadovat, čí způsob je lepší. [I]Samozřejmě že můj ...[/I]
[I][/I]
[I]Měl bych navštívit zdejší trh. Možná tam najdu něco užitečnýho ještě než se necháme zmenšit. Třeba koupím pár jehel ať se máme čím bránit, když narazíme na veš ...[/I] při té představě se ušklíbnu. [I]Chtělo by to sehnat ještě něco na sebe, nevím jak dlouho a kde budeme. Hlavně aby to něco vydrželo. Sehnat pár pochodní by taky nebylo na škodu, ty se budou hodit. Pergamen a brk mám. I inkoust. Lahvičky. [/I] Zarazím se. [I]Už vím co mi chybí. Asi by to chtělo sehnat trošku surovin, alespoň naplnit truhličku. To bych ale mohl pořídit tady u Butfase až se vrátím z tržiště. [/I] Přemýšlím o tom co budu, či nebudu potřebovat na naší bláznivé muší výpravě. Nicméně vypadá to ně stejně zauvažoval i někdo jiný.
[I][/I]
Rhora. [I]Chytrá holka, zdá se ... [/I] Zamířím rovnou za ní.
[OR][B]Rhora ... počkat! [/B][/OR][I]Jdu s tebou děvče.[/I] Na rozdíl od ní na nikoho nečekám. Zamířím přímo ke dveřím. Jen se ohlédnu přes rameno po svých společnících. [OR][B]Já jít ... s Rhora. Brzy ... tady. [/B][/OR] Ještě než zmizím ve dveřích. Kývnu na Butfase. Snad abych ho ujistil, že nikam neutíkáme a že se nemusí obávat. [I]jednou jsem řekl, že půjdu ... takj půjdu. [/I]
vyjdu ven na ulici. Trochu zmateně si rozhlížím kolem a snažím si vybavit zda jsem spatřil v těchto ulicí i další obchody a snažím se rozpomenout kde a jaké. Nebo zda tu není na náměstí tržiště, což by bylo přímo ideální.
Kurgaz9. Dubna 2018 20:41:33
Když Rhora a pak i Wrath zamítnou můj návrh na vyzkoušení toho lektvaru na nějakém potulném zvířeti, tak se na ně chvilku vzdorovitě koukám. Přeci jen bych to chtěl vidět dřív, než se toho napiji já. [OR][B][B]"Tak aspoň krysu."[/B][/B][/OR] řeknu s nevinným výrazem. Ale i Butfas řekne, že nemá toho lektvaru dost na nějaké pokusy, tak se nakonec smířím s tím, že asi neuvidím účinky toho lektvaru dřív, než dojde k tomu, abychom ho vypili my. [TR][B][I] Ale tak můžu ho vypít o trochu pozdějc, než vostatní a uvidím, co se s nima stane. Jo, to by šlo udělat.[/I][/B][/TR]
Beren a Breno, pokud jsi pamatuji jejich jména dobře, mi připomínají jednu dvojici, která působila v jednom potulném divadle. Přijde mi jejich dohadování stejně směšné, jako scénka těch komediantů. [TR][B][I] He he, ještě by to chtělo, aby jednomu spadly kaťata a jak by se ohnul, aby si je nandal, tak bouchnul kebulí toho druhýho do koulí. Ale i tak, to jejich blábolení mi stačí.[/I][/B][/TR] Pomyslím si a ušklíbnu se. Pak poslouchám mírnou hádku Wratha a Butfase o alchymii, magii a dalších věcech. Z počátku mi připadá, že by to mohlo být zajímavé sledovat, jak se dva uživatelé magické energie hádají, ale postupem času to pro mě ztrácelo smysl to poslouchat, protože to začínalo brát nekonečné obrátky, jak si každý mlel tu svoji. [TR][B][I] Bez tak maj pravdu oba, když se to tam veme. Ten dělá s magenerií dělá tohle, tam tamto. Prostě oba ji využívají a každý jinak. No co, jdu si to tu prohlédnout.[/I][/B][/TR] A s tím se dívám po krámku, Netoulám se naschvál daleko od Butfase, aby neměl podezření, že bych mu chtěl něco sebrat. Jen zvědavě pokukuji po všech věcech, co tu má a už si pomalu vybírám část svoji odměny. Během zkoumání vidím, jak Rhora dostala nějaké věci od našeho zaměstnavatele. [TR][B][I] Tu mast neznám, ale účinky jitrocele jsou známý, takže budeme mít aspoň něco na vyčištění ran. [/I][/B][/TR]
Napadne mě pak jedna věc, ohledně toho zmenšení. [OR][B][B]"Ehm, Butfasi, teď mě tak napadá, jak to zmenšení vlastně probíhá? Zmenšíme se postupně, takže se bude naše výška pomalu snižovat, až budeme prťavý, ale budeme stále na místě, kde jsme stáli. Nebo to bude rychlý, takový to Pfu během zlomku vteřiny a pak, jak se naše tělo scvrkne, tak se ocitneme ve vzduchu a spadneme na zem? Navíc k kdybychom stáli všichni vedle sebe a zmenšíme se na takhle málo, tak budeme pak dole stejně daleko od sebe. Jako teda za mě já nechci nikde padat, tak bych si třeba lehnul, abych to neměl tak vysoko, že jo."[/B][/B][/OR] Podívám se tázavě na alchymistu.
Pak Rhora řekne, že si jde zakoupit nějaké zásoby a mě v tu chvíli dojde, že také nemám nic. Udělám krok ke dveřím, že půjdu za ní, ale předežene mě ten čahoun. [TR][B][I] Te de taky nakupovat? Ještě aby šel i ten divnomluvka a budu vopravdu šťastnej.[/I][/B][/TR] pomyslím si a pohrávám si s myšlenkou, že pro zásoby nepůjdu. Ale nakonec se rozhodnu přeci jen jít. [TR][B][I] Oni se tu znaj mezi sebou, a kdyby něco někdo neměl, tak mu to dá někdo jinej, ale já sem pro ně cizí, náhodný kolemjdoucí a schodou okolností sem s nima ve skupině a jdeme plnit úkol. [/I][/B][/TR] Podívám se na Silchase. [TR][B][I] Jo, jdu nakoupit taky, aspoň budu pryč od tohohle. A třeba se s tou ženskou nějak dostanu do řeči a víc tak mezi ně zapadnu. A navíc ten čahoun bude prdlačku rozumět, tak je jedno, jestli de taky.[/I][/B][/TR] A s tím vyjdu ven za Rhorou a Berenem.

*********************
Také tu vítám nového členka naší úžasné skupiny *1*
Aktuální počasí9. Dubna 2018 20:41:33
otext
Silchas10. Dubna 2018 14:55:39
Dobrý Butfas chvíli blábolí o své finanční situaci, která se jaksi vůbec nehodí k jeho, jistě hodnověrnému vzezření, neřkuli o jeho hodnotných a jistě i drahých alchymistických zásobách, načež přistoupí přímo k psychickému nátlaku.[I] Dobrá, milí Butfasi. Chceš-li se Silchasem hrát takovéto hry, dobrý Silchas milerád přijme. Avšak následky neponese jen tvá zahnívající osobnost, jejíž pokračující existence je vyjádření pouhé myšlenky Silchasovi dobroty, avšak i okruh tvých nejbližších, mezi něž jistě počítáš i onu rasu pidilidí, kteří brzy pocítí Silchasův hněv, jež na ně ty sám přivoláš.[/I] Usměji se na Butfase a s upřímným a milým úsměvem mu odpovím.[B][OR][B] Ach, ovšem milý Butfasi, prosím odpusť ohavnému a špatnému Silchasovi jeho neskonalou urážku tvé osoby a dovol poníženému Silchasovi, by ti nabídl svou nejupřímnější omluvu.[/B][/OR][/B] Usměji se na Butfase, avšak ti více pozorní si mohou všimnout, že se mi v očích zle zableskne. [B][OR][B]Dobrý Silchas ti samozřejmě s tvým problémem pomůže, neb odčiniti musí, urážku ohavnou, jíž se ti od něho dostalo.[/B][/OR][/B]
Butfas, očividně mou řečí uvedený do mírných rozpaků vypadá velice štastně, když může změnit téma a věnovat se té dívce.[I] Rhora… jistě, Rhora, to je její jméno. Velice zajímavé dítě. Na pohled působí až nevině, jistě, jako jarní kvítek v posledním sněhu, je opuštěná okolím, avšak pevná v půdě, v níž roste.[/I] Zachytím její pohled a úsměv. [I]Avšak ona jistě není obyčejná rostlinka, ne, ne, to dobrý Silchas vidí. Je jako růže, překrásná na povrchu, avšak v kvítcích se nalézají trny a ty bodají hluboko. Ale to je asi prokletím všech hezkých žen, ach jak ohavné je to lidské soužení, jež z trnů tvoří okovy…[/I]
Pak se dobrý Butfas otočí na toho barbara. Z Butfasovi odpovědi je patrné, že jeho recept, na onen zázračný elixír nemíní nikomu vydat. [I]Ale, ale, že by dobrý Silchas konečně našel způsob, jak tě zranit ty ohavný Butfasi?[/I] Ušklíbnu se a mrknu na onoho barbara, který je Butfasovou odpovědí jistě velice uražený. [I]No, alespoň si zde Silchas vytvoří spojence, takový svalovec by se možná dobrému Silchasovi hodil, avšak, z toho jak žvatlá o alchymii… Ale k něčemu ho dobrý Silchas jistě využije, to jest předem jisté.[/I]
Pak Rhora navrhne, že by si mohli dojít koupit nějaké zásoby, k tomu se vzápětí přidá i onen barbar a také ten trpaslík. [I]Ach, to je výborné, jaká to dokonalá shoda okolností. To je pro dobrého Silchase ideální chvíle. [/I]Počkám než ti tři vyjdou ven a nezmizí za rohem, načež také opustím obchod se slovy:[B][OR][B] Dobrý Butfasi, Silchas si potřebuje ještě něco drobného zařídit, však strachu velikého neměj, neb bude zpět za chviličku, téměř nepatrnou.[/B][/OR][/B]
Vyjdu ven na ulici a rozhlédnu se. [I]Ach, jaký to překrásný den.[/I]

Rhora10. Dubna 2018 17:48:51
Hned jak jsem vyšla z Butfasovo krámku, ozval se za mnou Beren. [I]Skvěle, alespoň se ho můžu rovnou zeptat na pár slovíček v barbarštině. Nějak se ten jazyk přece musím začít učit,[/I] pomyslím si a vidím, že se k nám připojil i Kurgaz. [I]A taky dostanu šanci seznámit se s tím trpaslíkem. Sice chtěl trápit zvíře z ulice, ale možná že to myslel dobře vůči Naje. Kdo ví? Třeba je po osobní stránce milej.[/I]
Ještě pár vteřin čekám, jestli se nepřidá někdo další. Když si ale uvědomím, že nejspíše ne, usměju se na oba své společníky a prohlásím: [OR][B]„Jak jsme sem šli, zahlédla jsem nějaké stánky. Možná tam budou mít něco, co se bude hodit, až půjdeme k Minmiptům,“[/B][/OR] hned na to si uvědomím, že mi Beren nejspíš nerozuměl.
[OR][B]„Já vidět… stánek… moc. My… jít tam… a nákup,“[/B][/OR] vyblekotám ze sebe ukazujíc rukama jak divá na sebe, nás tři a směrem kde jsou stánky.
[I]Snad mi rozuměl,[/I] pomyslím si, když se otočím na podpatku a zamířím směrem, kterým jsem ukazovala.

[OR][B]„Víš, že jsi všehovšudy můj třetí trpaslík, kterého jsem v životě potkala?“[/B][/OR] prohlásím s úsměvem směrem ke Kurgazovi, jak tak jdeme k místu se stánky.
[OR][B]„Ve městě odkud jsem, nežije nikdo jiný než lidi. Občas se tam mihnul nějaký obchodník, nebo cestovatel, ale jinak nic. Ale ti trpaslíci, které jsem zatím potkala, byli milí. Mnohem milejší, než elfové,“[/B][/OR] dopovím svou rádoby historku, po které na chvíli zmlknu.
[OR][B]„Beren,“[/B][/OR] přeruším svoje mlčení a pokračuji v dotazu, [OR][B]„co být… slovo... [BA][B]okle[/B][/BA] ...co znamená?“[/B][/OR] zeptám se a pokusím se napodobit slovo, které jsem předtím slyšela od Berna v hostinci a doufám, že jsem ho vyslovila správně.
*********************
Až mi Beren odpoví, odepíšu zbytek... *6* I Kurgaz může samozřejmě *40*
Arsielas11. Dubna 2018 11:51:29
Zdá se, že vám dotazy již docházejí a někteří se dokonce začnou rozcházet, aby se na cestu řádně připravili. Posledními, kteří směrují na Butfase několik posledních drobností jsou Silchas a Kurgaz.
[OR][B]„Neurazil jste mě, to mně je líto, že vám odměna přijde nízká. Samozřejmě můžete odmítnout, ačkoliv za vaši pomoc jsem nesmírně vděčný,“[/B][/OR] omluví se obchodník a alchymista Silchasovi a ten potom odchází. Ještě předtím se však majitel domu obrátí na trpaslíka.
[OR][B]„nemusíte mít obavy. Vaše tělo se bude postupně smršťovat,“[/B][/OR] ujistí vás a vy se můžete v poklidu vydat do městských ulic.
Venku z obchodu k vám přijde Berno a s posmutnělým výrazem řekne:
[OR][B]„Přátelé, musím vám něco říct.“[/B][/OR] Řekne vážně a je na něm patrné, že mu slova těžknou na jazyku. [OR][B]„Takové výpravy pro mě nejsou. Mám raději klid v laboratoři a ne se někam handrkovat. Víte, pro mě je už cesta do knihovny dobrodružstvím. Děkuji, že jste mě mezi sebou tak hezky přijali, ale je na čase vydat se svou cestou. Rád bych zůstal tady ve městě a učil se alchymii. Možná si tu jednou otevřu podobný krámek jako má Butfas,“ [/B][/OR]pousměje se a pokusí se tak zlepšit tísnivou náladu. Je na něm patrné, že vás nechce navždy ztratit, ale ani s vámi nehodlá déle zůstávat.
[OR][B]„Určitě se tu ještě uvidíme. Do té doby ale…sbohem,“[/B][/OR] pohodí si vakem na rameni, zamává na rozloučenou a vydá se kdoví kam mezi domy.
****************************
Vrath se pro tentokrát omluvil kvůli poruše na výpočetní technice *1* Já pro vás zatím nemám, co víc psát, je to na vás :)
Warhol--- > Arsielas       11. Dubna 2018 18:41:36
Cechovní útočiště jsem nechal již několik dní za sebou, během nichž stihl můj plášť zmoknout a jednou málem shořet. To když jsem s jedním hraničářem přespával pod širým nebem. Vypadal celkem mladě, snad mladší než já. Na bradě mu rašilo první chmýří a podobně jako já nosil kápi, na rozdíl ode mě zelenou. Nebyl to asi příliš zdatný zálesák, neboť právě jeho oheň se málem postaral o to, že jsme uhořeli na malé mýtině zhruba tři dny od kláštera. Naštěstí však v tu samou chvíli, snad to bylo dílo bohů, začala z nebe padat voda a postarala se o naše přežití. Škody nebyly tak velké, pouze trocha ohořelé trávy, ale já jsem si vzpomněl na svůj poslední domov a otevřel staré rány. Cesty nás dvou se ještě ten den rozešly a tak mi nestačil více ublížit. Ne že by to snad dělal naschvál, aspoň v to doufám, ale vypadal trochu přihlouple. Nicméně, rozešli jsme se v dobrém.

Párkrát se mě už lidi ptali na důvod mojí cesty, většinou hospodští a poutníci, kteří měli stejný cíl jako já. Odpovídám vždy stejně, tedy že chrámový život mě během celkem krátké doby začal nudit. Stále ty stejné modlitby k těm samým bohům, stále stejná práce a hlavně, stále ti samí lidé a ty samé zdi. Ta rutina mě už pomalu ubíjela a tak jsem jednoho dne byl na vlastní žádost poslán do světa šířit slávu našeho řádu. Kam směřuji? Kdo ví? Snad tam, kam mě bozi zavedou? Možná… Nechme to na nich.

Osmého dne mojí cesty, tedy již docela vzdálen od bezpečného útočiště řádu, jsem konečně spatřil hradby Li-Ragy, města, o jehož existenci jsem se dozvěděl teprve včera od jednoho staříka na rozcestí u jakéhosi dubu. Bylo mi ho líto, vždyť to byl válečný veterán, kterého válka připravila o jednu nohu a vlastně i pochybuji, že měl ještě rodinu a tak jsem ho obdaroval několika mincemi a odebral jsem se do města. Ještě teď mě hřejí jeho slova díků, Stejně jako slunce, jenž právě putuje nad mojí hlavou a díky mému plášti je jeho teplota násobena v téměř nesnesitelné vedro. [I]Ještě štěstí, že zde mají hospodu. Doufám, že mají také studené pivo.[/I]

Při příchodu do hostince mě praští do nosu neodolatelná vůně vepřového. Na cestách člověku vyhládne a tak pohrdnout takovou dobrotou by byl téměř hřích. Sliny se mi sbíhají jen při pomyšlení na teplé jídlo, co teprv při jeho vůni. Pomalu zvednu ruce, abych si sundal kapuci, ale nakonec si to rozmyslím a sednu si ke stolu tak, jak jsem. Meč si, jak je mým zvykem opřu o nohu.

[OR][B]Díky, vaše nabídka zní velmi lákavě. Již se nemohu dočkat vaší krmě. Co však myslíte tou prací?[/B][/OR]
Arsielas--- > Warhol       11. Dubna 2018 20:49:24
Spokojeně se usadíš na židli a přikývneš na nabízené vepřové. Kolem tebe vedou lidé poklidný hovor, teplota je poměrně příjemná a z té vůně už ti začíná kručet v břiše.
[OR][B]„Krmě,“ [/B][/OR]zaculí se hostinská. [OR][B]„Mluvíte jak nějakej rytíř,“ [/B][/OR]nemůže se nepozastavit nad tvou mluvou. Patrně tu slýchává spíše dělníky, obchodníky a pocestné – tady jsi daleko od Lazbalgu.
[OR][B]„Ale jen taková podivnost. Jeden muž tu měl proslov vo tom, že hledá pomoc. Trochu omšelej, ale chudej asi úplně nebyl. Myslím, že mu patří jeden takovej obchůdek s mastma ve městě,“[/B][/OR] vysvětlí ti a uvědomí si, že se trochu vzdálila od tématu.[OR][B] „No tak ten tu hledal nějaký lidi, kteří by mu pomohli. Nabízel snad i odměnu. Pár lidí s ním šlo,“ [/B][/OR]dodá a otočí hlavu, neboť na ni už volají od jiného stolu, že by rádi zaplatili.
[OR][B]„Hned jsem u vás,“[/B][/OR] křikne a otočí se zpět na tebe. [OR][B]„Co k tej pečeni? Pivínko?“[/B][/OR] zeptá se ještě, než zmizí i s tvou objednávkou ke druhému stolu a následně pryč z místnosti.
Zhruba po čtvrt hodinky se u tebe znovu zastaví – tentokrát s talířem, na kterém leží krásně opečený kus vepřového masa ve vlastní šťávě s kmínem, a ještě nějakým kořením. K tomu dostaneš ošatku chleba a případně pití které sis objednal.
[OR][B]„Tak. Nechte si chutnat,“ [/B][/OR]popřeje ti dobrou chuť, a pokud nemáš další přání, zase odběhne obsloužit další hosty.
******************
Parádní odpis, jen tak dál *6*
Vrath12. Dubna 2018 09:33:24
[I]Budu se muset zeptat Arsielase, jak moc velké "zhola nic" ví o magenergii.[/I] Pomyslím si pobaveně. Nicméně, Butfase už zdá se tato debata začíná unavovat a tak se pro zatím rozhodnu ji ukončit.
[I]Opravdu předpokládali, že jim ten recept dá? To by bylo velmi překvapující.[/I] [OR][B]"To bych vám byl neskutečně vděčen. Je to hodné zvíře, nekonfliktní a jestli jí dáte nějaké zbytky od oběda či večeře, bude jí to stačit."[/B][/OR] Přemýšlím co dál za instrukce. Napadá mě, že Butfas asi nikdy psa neměl. [OR][B]"A aby měla nějakou vodu."[/B][/OR] Dodám rychle, jen tak pro jistotu. [I]Snad na ní bude hodný[/I]
[OR][B]"Děkuji Rhoro, ale asi mám vše."[/B][/OR] Usměji se na ní mile.
Kurgaz vyjádří obavu, která je vskutku na místě. [I]Je pravda, že on by to měl dobré. Kdybych já měl padat ze dvou sáhu.[/I] Kdo ví proč, ta představa mě pobaví natolik, že se chvilku přemáhám, abych se nezasmál nahlas.
Silchas spustí omluvu za to, že si řekl o tak vysokou odměnu. Omluvu, ze které mu nevěřím zhola nic. [I]Třeba je to jen mylná představa z toho, jak divně mluví.[/I]
Nicméně největším překvapením se ukáže Berno. [I]Tak z něho dobrodruha asi neuděláme přeci jen.[/I] [OR][B]"Třeba se tu ještě potkáme, rád jsem tě poznal. Nechť tě provází Strážci."[/B][/OR] Trochu posmutněle se dívám jak mizí ve dveřích. [OR][B]"Ale já jsem ho nakonec opravdu neuhranul."[/B][/OR] Pokusím se o vtípek, ale kdo by stál blíže, viděl by, že mé oči jsou vážné.
Přemýšlím co podniknu. [I]Možná bych se mohl stavit u kováře. Dlouho jsem s ním nemluvil. Ani s jeho dcerou. Navíc, určitě by se mi o naju postarali lépe než Butfas a nemusel bych se bát, že na ní budopu dělat pokusy.[/I]
V hlavě se mi vybaví obrázek toho, jak jen v kalhotech, košili a meč v ruce, rychle opouštím pokoj kovářovi dcery. Oknem. O pár sekund později již ležím rozpláclý na zemi a koukám na těžké boty osoby stojící přede mnou. Opatrně zvednu hlavu a zjistím, že nademnou stojí kovář s palcátem v ruce. Nakonec to dopadlo tak, že jsme s kovářem zbytek večera strávili v hospodě v družném rozhovoru a stal jsem se u nich častým hostem, ať už na obědy, večeře někdy i následně snídaně. Kovář byl na pohled tvrdý chlap, ale měl srdce na správném místě, svou dceru sice miloval, ale ne nějakou opičí láskou, což se u vdovců vidí málokdy a nejvíc mi na nich na obou vždy imponovalo to, že ani jeden se nevyžíval v typické měšťanské rádoby puritánské morálce.
Trochu se zasním při hezkých vzpomínkách a pak mi padne pohled na odcházejícího Silchase. [I]A minimálně bych se rád podíval, kam náš "dobrý Silchas" zamíří.[/I] [OR][B]"Brzy naviděnou."[/B][/OR] Rozloučím se s Butfasem a vyjdu ven. Pokud Silchas zamíří alespoň trochu podobným směrem kterým leží kovárna, půjdu chvíli za ním, pokud ne, vyrazím rovnou.
*********************
Holt aktivní mamka je občas horší než špičkový hacker *1*
Silchas12. Dubna 2018 17:56:24
Venku před odchodem se zastaví ten kudůk se slovy, že taková dobrodružství pro něj nejsou a že by nejradši nikam nešel. [I]Zbabělec, ano, prachsprostý zbabělec. Jak si jen dobrý Silchas mohl myslet, že by mu mohl kdy k něčemu být? Ale, na druhou stranu, dobrý Silchas ho přece nemůže nechat jít jen tak samotného, to rozhodně ne. Co kdyby ho někdo přepadl a obral o jeho těžce vydobyté poklady?[/I] Ušklíbnu se.[I] Ne, to dobrý Silchas jistě nemůže připustit. [/I]
Rozhlédnu se po okolí, zda-li mě někdo nesleduje a pak se vydám za Bernem. [I]Ach, jaká to škoda, Silchasova pomsta tomu ohavnému Butfasovi bude muset počkat, ale to vůbec nevadí, dobrý Silchas si na něj také jistě najde čas…[/I]
Vyjdu mezi ulice, Berna pořád na očích, když na sobě ucítím něčí pohled. Zvolním krok a rozhlédnu se po okolí, zrak mi padne na Vratha, marně se snažícího působit nenápadně. [I]Ale ale, ty ošklivý válečníku s ještě ošklivějšími způsoby. To vůbec není hezké, sledovat dobrého Silchase, který nedělá nic špatného, ne ne ne, takové chování se dobrému Silchasovi pranic nelíbí.
[/I] Rychle se zamotám do stále se zvětšujícího davu lidí, kteří mi poskytnou dokonalý úkryt. [I]Tak ty špinavý válečníku, a teď si hledej chytrého Silchase.[/I] Ušklíbnu se a po chvíli zahnu do jedné z bočních uliček. Těmi chvíli půjdu rovnoběžně s hlavní ulicí a stejným krokem jako Berno, kterého v žádném případě nesmím ztratit z dohledu. [I]To by přece byla škoda...[/I]
*********************
Jenom takový kratší odpis. *40*
Jestli mě Vrath ztratí z dohledu - o což se budu velmi důkladně snažit *1* - pokusím si s Bernem "promluvit" v nějaké zapadlejší uličce s minimální pozorností okolí *3*
Arsielas--- > Silchas       12. Dubna 2018 21:38:56
********************************
Počítej s tím, že Vrath se tě bude nějakou dobu držet. Chtěl bych vědět, jak hodláš jednat (utíkat, kličkovat, ztratit se v davu). Abych mohl lépe určit, zda se ti to povedlo, potřebuji přesnější popis (správná metoda = větší šance)
Beren12. Dubna 2018 22:38:54
Dveře se za mnou zabouchly. Na okamžik mě prudké denní světlo oslepí a oči zabolí, přeci jen je laboratoř málo osvětlená a zejména v tuto hodinu je rozdíl velmi zřetelný. Věnuji Rhoře úsměv, jen nestihnu víc protože dveře za mými zády se opět rozrazí a vyjde z nich onen trpaslík, který se přidal k naší kompanii před hospodou. [I]Tak ve třech ...[/I]
[I][/I]
Rhora se mi snaží vysvětlit, že jde nakupovat. [OR][B]D-obrá. My jít.[/B][/OR] Ne všemu co pak řekla trpaslíkovi jsem rozuměl, ale význam chápu. [I]Chvíli bys měla žít v našich horách. Tihle tvrdohlaví a hamižní šotci jsou tam všude jako krtci.[/I]
[I][/I]
Dveře se ale otevřou znovu. Berno. [BA][B]Okle dub chode dž tori akm?[/B][/BA] Zeptám se Berno, jeho tvář se ale rmoutí. Možná mě ani neslyšel. [I]Nesmysl, hlas mám důrazný dost ...[/I] Spíše mě však nevnímal. Došel až k nám. jeho pohled byl snad až provinilý. [I]Opouští nás ...[/I] Ani nemusel říct slovo. Muže často prozradí už jen výraz ve tváři a způsob jakým promlouvají oči.
[I][/I]
[I]Ne, nemýlil jsem se ...[/I] Opravdu se s námi loučí. [OR][B]Žíj... blaze, přítel.[/B][/OR] Rozloučím se s Bernem a nechám ho odejít.
[I][/I]
[I]Dveře ...[/I]Pohlédnu na dveře do Butfasova krámku, vyklouzl z nich ten dlouhán. A zdá se, že se nenápadně vydal za Bernem.[I] Není to zvláštní? Ještě před chvíli jsem mu popřál blažený život. Zná se, že Berno ho dlouhý mít nebude. Jestli se nemýlím, ze světa ho brzy sprovodí ten ... dobrý Silchas. [/I] Ušklíbnu se. [I]Mohl bych ho zastavit. Mohl bych Berna alespoň varovat aby utekl, nebo si vyhrabal díru, kde se schová... Ne ... nemíním upírat dravci jeho kořist. Jen snad dobrého Silchase napadne, že Berno může mít u sebe něco, co by mě mohlo ... zajímat. Nezdál se mi hloupý, i když divný? ... To ano. Možná by mi mohl obstarat i ...[/I] Vytrhne mě s myšlenek mé jméno. [BA][B]Hm?[/B][/BA] Rhora se zajímá o slovo z mého jazyka. [I]Proč tě to zajímá děvče?[/I]
[I][/I]
[BA][B]Okle ...[/B][/BA][OR][B] Znamenat ... ty.[/B][/OR] Ukážu přitom na Rhoru. [BA][B]Tor ...[/B][/BA][OR][B] Já.[/B][/OR] Položím si ruku na prsa abych jí i názorně předvedl co ony výrazy znamenají. [BA][B]Tolopo ...[/B][/BA][OR][B] Je von.[/B][/OR] Při posledním výrazu ukážu na Kurgase, který se k nám připojil.
*****************
Obecná řeč st. 2
Arsielas13. Dubna 2018 17:46:53
*****************************
Beren, Rhora, Kurgaz: zatím k vám nemám co dodat, takže se sami dohodněte, jak na sebe hodláte reagovat a až bude potřeba interakce ode mě, přidám se.
Vrath, Silchas: Pokusím se zareagovat co nejdřív :)
Rhora14. Dubna 2018 16:59:10
[I]Takže [BA]„okle“[/BA] znamená „ty“,[/I] prolétne mně hlavou, když Beren odpovídá na mou otázku. Dokonce mi i prozradí jak říct slova „já“ a „on“. [OR][B]„Já… [BA][B]tor[/B][/BA] …správně?“[/B][/OR] pokouším se opakovat slovo a přitom ukazuji na sebe.
Pak ukážu na Kurgaze a pokusím se vyslovit o něco delší slovo: [BA][B]„Tolopo?“[/B][/BA] s úsměvem se podívám na Berena, zdali jsem vyslovila i druhé slovo správně.
Můj výraz by se dal přirovnat k výrazu dítěte, které právě dostalo novou hračku. [OR][B]„Můj otec… být barbar. Já chtít… naučit jeho řeč,“[/B][/OR] prohlásím po tom, co mi Beren nějakým způsobem oznámí, zdali jsem úspěšně vyslovila obě nová slova.
Už skoro zacházíme za roh Butfasova obchůdku, když za sebou zaslechnu Berna. Otočím se na něj a věnuji pozornost tomu, co říká. [I]Odchází? To je škoda, ale co se dá dělat? Nemůžeme ho přece nutit zůstat, když tohle není dobrodružství pro něj,[/I] pomyslím si a trošku se usměju, ale je na mě vidět, že je mi to líto. [OR][B]„Všemohoucí tě opatruj a ať se ti daří všechno, do čeho se pustíš,“[/B][/OR] prohlásím, jak nejmileji umím.
Když kudůk zmizí z mého dohledu, chvíli stojím a přemýšlím. [I]Sice jsem ho moc neznala, ale bude mi chybět.[/I]

Jakmile dojdeme na tržiště, razantně prohlásím: [OR][B]„Rozdělíme se! Za… dvacet minut tady?“[/B][/OR] zakončím dotazem, ale je na mně vidět, že už jsem rozhodla za nás za všechny.
Nečekám na odpověď a začnu se procházet kolem stánků. [I]Tak, co bude potřeba?[/I] pomyslím si, když se procházíme kolem všeho zboží, které tu nabízí. [I]Jídlo… Zásoby… Chleba![/I] uvidím stánek s pečivem. [OR][B]„Dobrý den. Chtěla bych támhle ten bochník,“[/B][/OR] pozdravím a ukážu na chléb, který si chci koupit.
Mojí pozornost ale upoutá i něco dalšího. Koláč s povidly, sypaný drobenkou. [I]Desert![/I] začnu se olizovat, při vzpomínce na své dětství, a na pobyt v klášteře, kdy jsem měla koláč naposledy. [OR][B]„Ten koláč taky.“[/B][/OR]
Když je mi podané vybrané pečivo, poděkuji, zaplatím tři měděné a hned se pustím do koláče, který sním na tři kousnutí. [I]Mm… Přesně takové prodávali i v naší vesnici,[/I] zasním se s plnou pusou.
Když polknu, jdu k dalšímu stánku. Masné výrobky voní docela čerstvě. Uzené, sálám, šunka. Já si ale vybírám sušené maso. Za které zaplatím stříbrnou mincí a při poděkování už pokukuji po dalším stánku. [I]Ještě by to chtělo něco k pití, mám vodu, ale přeci jen k tomu chlebu, by to chtělo něco navíc.[/I]
Moje myšlenky mě nakonec dostanou ke stánku s ovocem a zeleninou. [OR][B]„Láhev moštu, prosím,“[/B][/OR] požádám a hned jak si převezmu nápoj, zaplatím dalším stříbrným.
[OR][B]„Menší nemám, ale to je dobrý, nechte to tak,“[/B][/OR] pronesu s úsměvem a mávnu rukou nad dvěma měděnými, které bych měla dostat zpět.
[I]To by bylo,[/I] prolétne mi hlavou, jak dávám láhev moštu do torny, když v tom mě zaujme jeden stánek s lahvičkami. Přistoupím blíž a dojde mi, že jsou to parfémy. [I]Takových vůní. Že bych si nějaký koupila?[/I] zamyslím se při pohledu na několik překrásných nádobek. [OR][B]„Mohla bych?“[/B][/OR] ukážu na jednu lahvičku s tím, že bych si chtěla parfém zkusit.
*********************
Arsielas: Ten parfém už jsem sice koupil, ale RP napíšu až po tvé odpovědi za obchodníka (obchodnici?)... *40*
Rhora14. Dubna 2018 17:00:03
----> TENTO PŘÍSPĚVEK NELZE EDITOVAT! <----
Aktuální počasí14. Dubna 2018 17:00:04
otext
Arsielas14. Dubna 2018 17:59:42
********************************
Rhora (a všichni): Na tohle "použít item" kašlete. Přijde mi to nevkusné. Nebráním vám v tom to používat, ale není to třeba. Pokud napíšete, že něco používáte, napište to pod čárku a já vám to z OD odeberu. Nechám rozhodnutí na vás :)
Beren14. Dubna 2018 18:00:32
[I]Neměl bych si z ní takhle tropit žerty ... ale myslím, že jí v tom ještě nechám. [/I] Snažím se na sobě nedávat nic znát, ale důvěřivost dívky, která se vyptává na jednoduchá slovíčka mě poněkud pobavila. [I]Takže ty se chceš učit moji řeč? [/I] Rhora po mě zopakuje význam slova "tor". je na ní znát, že o to opravdu stojí. Není to sice to, čím bych se chtěl teď zabývat, ale proč jí nevyhovět. Ale ne teď, teď mám na práci něco jiného. A navíc ... [I]Ta výslovnost by mohla bejt ostřejší ale budiž ...[/I] Bude na to dost času později.
[OR][B]"Dobrže."[/B][/OR] Řeknu jen a usměji se na ni. Snažím se působit přirozeně a nenuceně.
[I][/I]
[OR][B]Ne...[/B][/OR][BA][B] tolopo.[/B][/BA] Zopakuji jí znovu slovo, které vyslovila, jen s mnohem důraznější výslovností Rhora mi hned vysvětluje proč ji vlastně zajímá moje řeč. [I]Na ženu, která by byla z půlky z našeho rodu jsi trochu malá ...[/I] Zahledím se na ni. [OR][B]Mít ... světlá vlas. jako naše ... žena. Já ne moc ... dobrá učitel. Lepší ptát potom ... víc čas. Já špatně znát ... tvoje řeč. Špatně přeložit. Není lehká. První ... já lepší, potom učit ... ty.[/B][/OR]. Tohle vysvětlení by jí mohlo stačit. S tím jak zvládám jejich řeč to stejně lépe nesvedu.
[I][/I]
Rhora zamíří k tržišti, mě to ale prozatím táhle jiným směrem. [I]Možná bude mít ... no ... byla by škoda nezkusit si to opatřit. Mohlo by se to hodit... [/I] Zastavím se. [I]... nic se snad nestane když se o to pokusím.[/I]
[I][/I]
[OR][B]"Rhora. Já... dohnat ... tebe.[/B][/OR] Řeknu Rhoře. [OR][B]Muset sehnat ... zásoba.[/B][/OR] Snad byla má výmluva dostatečná. A navíc, že nebude chtít přidat se ke mě. [I]To děvče je dobrák. Sive jen hádám, co se stane, ale i tak bychřekl, že jí to nebude po chuti. Mohla by dělat problémy. [/I]
[I][/I]
Otočím se a zamířím k rohu budovy za kterým zmizel Berno a Silchas a co navíc zahlédnu i Vratha. [I]To je zajímavé ...[/I] Snad ho sleduje? Tuší něco, jako já? Přidám do kroku.
[I][/I]
Ať tak či onak snažím se být ve střehu, tahle situace může být velice snadno nebezpečná. V žilách mi zrychluje tep, srdce buší. Dojdu k rohu budovy. Pro jistotu nahmatám levou rukojeť saxu. Vlastně nevím proč jsem najednou tak neklidný. Možná že počínání těch dvou mi zaselo do srdce semínko nejistoty. Ačkoliv rozum říká, že za rohem nikdo nečeká, přesto se zastavím a opatrně nahlédnu. Až když se přesvědčím, že má úzkost byla zbytečná, pokračuji v hledání těch tří.
[I][/I]
[I]Tak kudy ses vydal ... dobrý Silchasi. [/I] Pokračuji ulicí. Zvuk rychlých kroků se poměrně ztrácí v ruchu běžného života ve městě. Jak kráčím snažím se zahlédnout toho dlouhána, nebo spatřit nějaké vodítko které by mě mohlo nasměrovat.
*********************
done
Warhol--- > Arsielas       14. Dubna 2018 19:50:15
Když se posadím na tvrdou dřevěnou židli, vybaví se mi vše příjemné, co hospoda nabízí, zároveň si ale vzpomenu i na těch pár rvaček, které jsem již zakusil a při kterých jsem si již taky párkrát natloukl nos. Ty temné vzpomínky jsou ale hned zahnány díky příjemné atmosféře, navozené klidným hovorem u ostatních stolů, zároveň vůní linoucí se z kuchyně a úsměvem hospodské, jenž přímo vybízí k objednávce. Zajímavý obchodní trik.

[OR][B]Ví bozi, že rytíř nejsem, ale snažím se jím být. Vlastně, proto jsem se ptal po té práci.[/B][/OR] Odpovím na kompliment hospodské. Ač mě zahřál u srdce, na tváři nemůžu přeci dát znát, co jsem již dlouho nedal. Totiž, výraz v obličeji si nechávám na lepší příležitosti.

[I]Takže mastičkář nabízí práci. Co jen může chtít? Nasbírat byliny do svého lektvaru? To by se hodilo tak možná na vesnického felčara, ale tohle mi smrdí jiným větrem. Co může ještě chtít mastičkář z Li-Ragy? Zbavit se svého rivala? Či snad ochránit svůj majetek před nenechavými prackami, nebo dokonce ochránit svůj život? Snad nejlepší bude, když se ho osobně půjdu zeptat.[/I]

[OR][B]Díky vám, ctěná dámo, ten tekutý chléb chci připíjet k chutné pečeni.[/B][/OR] Odpovím hostinské, než se ponořím do pozorování ostatních návštěvníků. Kdo z nich zde má zbraň? Kolik z nich vyčnívá z řady?

Poté, co poděkuji hostinské za dobré jídlo a co zaplatím, se vydám rovnou k mastičkáři.

*********************
Neměl jsem na odpis moc času, takže patří mezi ty slabší.
Arsielas14. Dubna 2018 21:53:38
[CR]Vrath a Silchas[/CR]
Berno se s vámi rozloučí a nic netušíc vyrazí někam do města. Kdoví, co má teď vůbec v plánu. Kousek za ním vyrazí Silchas – s jediným záměrem sledovat kudůka kamkoliv. Kousek za oběma se pak vydá i Vrath o něco méně odhodlaný držet se dvojice před ním.
Silchasovi se nejprve jeho cíle daří držet. Berno se sice rozhlíží nalevo i napravo, ale ani ho nenapadne otočit se za sebe. Ani on ale nezůstává očím skryt. Kousek za ním se ne náhodou prochází Vrath. Fakt, že Silchas vyrazil přímo za Bernem mu vrtal hlavou.
Když si ho Silchas všimne, pokusí se zamotat mezi lidmi. Není jich však dost na to, aby unikl Vrathovým očím. Když ale poté zahne do postranní uličky, nechá ho Vrath jít. Jednak už nejde přímo za Bernem a jednak má Vrath i svoje plány.
Silchas se tedy ocitne nepozorován. Přijde mezi domy do vedlejší ulice a zabočí směrem, kterým šel Berno s nadějí, že se mu ho podaří zase najít. Ulice vede do mírného kopce a k Silchasově smůle se stáčí doprava – tedy od ulice, kde nechal Berna. Naděje na to, že Berna ještě zahlédne se stává mizivou.
Když se konečně dostane na konec ulice a opět zahne doleva, stane u květinářství, vedle kterého je dům ševce. Ulice, do které se dostal vede na malé náměstíčko, což jeho šance na znovu zahlédnutí Berna sníží takřka na nulu.
Naštěstí pro něj ale jen téměř. Štěstěna stála alespoň tentokrát při něm, protože sotva vkročí na malé čtvercové prostranství se sochou vyobrazujícího nějakého starce, kolem kterého se prochází hned několik holubů, spatří malou postavu z rozcuchanými černými vlasy stojící u krámku s nápisem ‚vetešník‘. Chvilku se dívá do výlohy, než vejde dovnitř.
****************
Časem dodám i reakce pro zbytek :)
Vrath, Silchas: Vy nadpis nedělejte *483*
Kurgaz15. Dubna 2018 14:39:54

*********************
Omlouvám se, ale poslední dny jsem tu nebyl - konečně i ke mě dorazila chřipka. Ale dnes, nejpozději zítra (ještě nejsem zcela fit), odepíši.
Kurgaz15. Dubna 2018 15:21:58
Vyšel jsem ven za Rhorou a barbarem, a chvilku tam postával. Pak najednou přišela ta malá osůbka, která se v hostinci přihlásila jako poslední od jejich stolu a měla blízko k tomu, se psychicky zhroutit. Řekl nám, že končí, že to není pro něho, takové dobrodružství. Podívám se na něho jedním okem a přemýšlím, proč tak najednou otočil. [TR][B][I]"Je pravda, že se málem podělal, už jen při tom přihlášení, ale má tady pár přátel, nebo aspoň známý, co ho podržej, kdyby šlo do tuhýho. Ale asi to tak je lepší, že se vzdal toho úkolu, aspoň se nebude plést ostatním."[/I][/B][/TR] Když odchází, tak mu jen pokynu hlavou na rozloučení.

Jdeme na tržiště, kde si Rhora myslí, že by se mělo nacházet a po cestě mi řekne, že jsem její třetí trpaslík, kterého potkala. [OR][B][B]"No, tak to se pak někdy zastav u nás v Abolinaru. To je trpasličí město. Tam je uvidíš na každém kroku. A jak bych to řekl. Oni by se ti asi moc nezamlouvali, každého podezřívaj a viděj na všech jen to nejhorší. Ale nedá se jim divit, je to jejich sídlo, jejich domovina s těmi všemi serepetičkami, co tam mají a chtějí si to nechat v tajnosti. Já osobně jsem odjinud, ze smíšeného města, ale do Abolinaru mě zavál vítr osudu a vstoupil jsem tam do cechu alchymistů. Naše Velmistryně je elfka, jako ještě jsem si o ní neudělal pořádný obrázek, protože mě hned po příchodu a složení vstupní zkoušky, poslala sem, abych nabral zkušenosti. Tak uvidíme, co se stane, až se tam vrátím a podám hlášení o tom, co jsem tu zažil."[/B][/B][/OR] Pak se zarazím, protože si uvědomuji, že jsem poslední dobou mluvil jen já a navíc o věcech, které by nikoho nezajímali. Podívám se omluvně na Rhoru a Berena. [OR][B][B]"Omlluvte mě, já když se do toho dám, tak sem k nezastavení. Můžete mě prostě okřiknout, ať držím hubu a já zmlknu. "[/B][/B][/OR] Zasměji se a jdu dál.

Rhora a Beren pak mají rozmluvu mezi sebou. Jeden druhému rozumí málo, ale i tak se nějak domluví. Rhora se chce naučit jeho jazyk, že to je jazyk jejího otce. [TR][B][B] Tak to by mohlo být legrační je poslouchat.[/B][/B][/TR] pomyslím si. Poklepu Rhoře na ruku. [OR][B][B]"A co můj jazyk? Trpasličinu se nechceš naučit? He He, aspoň bychom se pak mohli dorozumívat všichni se všema, kdybychom se navzájem učili. Ale já sem na jazyky střevo, dlouho mě trvalo se naučit obecnou řeč. Ale po našom tě klidně naučim. Jen si poslechni, jak krásně zní. "[/B][/B][/OR] [TR][B][B]"Jsi krásná lidská žena a máš příjemný hlas. "[/B][/B][/TR] řeknu jí, ale ona slyší pouze. [TR][B][B]"Hrotar karek grabu dalar kea mara."[/B][/B][/TR]

Když potom na tržišti Rhora rozhodne, že se rozdělíme, tak tam chvilku stojím a oba moji společníci se rozutečou, každý za svým cílem. Prohlédnu si svoje úspory a zjišťuji, že jich moc nemám, ale i s tím se dají sehnat zásoby jídla na pár dní. Chodím od stánku ke stánku a hledám nějaké potraviny s přijatelnou cenou. Najdu takové, které mám rád s jsou i za celkem dobrou cenu. Takže jsem si nakoupil chleba, pár pšeničných placek, sýr, slaninu a sušené maso. Když jsem odcházel, tak jsem zahlédl stánek se zeleninou a neodolal jsem si koupit papriku. I když jsem trpaslík, tak paprika patří mezi moje nejoblíbenější jídlo. Potom se dostanu na místo, kde se máme za pár chvil opět sejít s ostatními. Nechci si už nic kupovat, tak jen čekám, až se tu objeví a prohlížím si frmol na tržišti.

*********************
Jsem tu stále relativně nový a jsem v prvním Questu, tak nevím, jak tu probíhají nákupy. Jestli stačí napsat do příspěvku, co kupuji a pak si to v obchodu koupit. Nebo jestli to přidá do inventáře PJ.
Arsielas15. Dubna 2018 15:28:20
*****************************
Kurgaz (a zase i vy ostatní): Nákup může probíhat oběma způsoby a dokonce ještě mnoha dalšími. Můžeš si RP odehrát nákup, dokonce i zkusit získat lepší cenu (v takovém případě nepoužívej obchod, ale nech mě přidat ti itemy do inventáře). Fór je v tom, že v obchodech jsou řekněme průměrné ceny v Gerdaru. Je ale logické, že pokud se nacházíte vedle obrovského sadu jablek na podzim, patrně budou jabka levnější. Naopak ae není třeba šetřit každý ten šušňák a můžete si zboží jednoduše nakoupit v obchodech - pak už je jen na vás, zda si chcete nákup sami odehrát nebo jen napsat pod čár "šel jsem na trh a koupil jsem si chleba a koláč" :)
Arsielas15. Dubna 2018 21:45:53
Rhora, Kurgaz i Beren nacházejí v místech, kde je Rhora předtím spatřila, několik stánků a obchůdků, kde mohou sehnat prakticky všechno, co by mohli na cestě potřebovat. Patrně ale ne úplně všechno, protože Beren se omluví a vyráží na ‚nákupy‘ jinam.
[CR]Rhora[/CR]
V poklidu si vybíráš jednu věc za druhou a od obchodníků přitom sklízíš jeden úsměv za druhým. Nákupy tě zavedou až do krámku s mnoha lahvičkami a sklenicemi. V celém obchodě se mísí překrásné vůně. Dokonce ani nedokážeš všechny identifikovat. Nabízí se ti totiž všechno možné kosmetické zboží od krémů, voňavek až po mýdla a dámské malování.
[OR][B]„Ale jistě, slečno. Račte si vybrat,“[/B][/OR] přispěchá k tobě kudrnatý muž s knírkem, který si hned po tvém oslovení namotá na ukazováček a zase ho pustí, takže se mu z obou stran stáčí směrem nahoru.
[OR][B]„Máme tu spoustu druhů vůní. Šeřík, levandule…nebo byste raději nějaké ovoce? Možná jahody?“[/B][/OR] začne hned odhadovat tvůj vkus a podává ti jednu lahvičku za druhou.
[CR]Beren[/CR]
V ulici se z vás pomalu stává průvod. Za Bernem sledovaným Silchasem jde uvolněně Vrath sleující Silchase netuše, že se za ním maximálně obezřetně vydáváš i ty, abys mohl sledovat…jednoho z nich.
Jakkoliv se však snažíš, aby si tě trojice před tebou nevšimla, Vrath tolik nenápadný není a v Silchasovi vzbudí podezření. Ten se nejprve začne motat mezi lidmi, čímž se ti chvílemi ztrácí z dohledu až ti nakonec zmizí úplně.
Buď se tedy můžeš držet Vratha a předpokládat, že on jde stále za Silchasem nebo se vydat jinudy a doufat, že na svůj cíl někde narazíš. Ulice, kterou jste původně šli, vede dál rovně až je zakončena zdí. Podél té, kolmo k vaší ulici, vede jiná ulice. Ve zdi jsou pak schody vedoucí nahoru na nějaké otevřenější prostranství mezi domy. Než se však dostaneš až ke schodům, nabízí se ti další dvě postranní cesty mezi domy napravo - první zhruba po dvaceti sázích a druhá po sedmdesáti. Podobně se nabízejí i tři uličky nalevo.
*****************
Beren: Kdyby popis nebyl ajsný, mohu doplnit nějaký jednoduchý náčrt. Vrath jde stále rovně až ke schodům, u kterých zabočí doleva
Arsielas--- > Warhol       15. Dubna 2018 22:36:47
Hostinská se na tebe zatváří nechápavě a chvíli jí trvá, než jí dojde, cos tím vlastně myslel. Teprve si povzdychne a při odchodu zakroutí hlavou.
Zatímco čekáš na objednané jídlo a pití, prohlížíš si ostatní hosty. U stolu vedle tvého sedí čtyři muži v čistém oblečení. Dva z nich jsou celkem při těle, druzí dva jsou hubenější. Na všechny nevidíš dobře, ale dva z nich mají určitě za pasem dýku.
Mezi dalšími si všimneš trochu očouzeného svalnatého muže, možná kováře. Ten žádnou zbraň očividně nemá. Společně s ním sedí u stolu vetchý chlapík s brýlemi a čepicí na hlavě. Ten by snad ani žádnou zbraň neudržel – ne že by byl tak starý, ale spíše nikdy nebyl žádný silák. Najdeš tu dokonce i několik žen – buď společně s muži nebo samostatně.
Pokud dokážeš soudit, všichni přítomní jsou lidé a nikdo nevypadá příliš podezřele.
[OR][B]„Pozor,“[/B][/OR] upozorní tě hostinská, která ti nese jídlo, abys jí udělal prostor na stole. [OR][B]„Pečínka, čerstvý chleba a jedno chlazený pivo. Místní pivovar není nejlepší, ale určitě vám bude chutnat,“[/B][/OR] položí všechno před tebe a popřeje ti dobrou chuť.
Zatím, co jíš, vejde do hostince ještě několik hostů. Mnohem víc jich však odejde zpět za svými povinnostmi až nakonec zůstane šenk poloprázdný. Až teď si všimneš dvojice strážných sedících u stěny místnosti. Meče mají opřené o lavici a přilby položené na stole. Patrně mají stejně jako ostatní přestávku na oběd.
Když dojíš a zaplatíš, hostinská ti popřeje šťastnou cestu a nabídne ti, ať přijdeš zase. Patrně to tak říká všem. Nebo že by ses jí zalíbil? Ať už tak nebo onak, budeš-li se ptát, prozradí ti také, kudy se dát ke zmíněnému mastičkáři. Na jméno onoho muže si však nevzpomene.
Cestou se ještě několikrát musíš zeptat na směr nebo sám chvíli tápat, než najdeš ten správný. Jednou se dokonce musíš vracet, jelikož vstoupíš do pasáže několika domů, z nichž vede jen jedna cesta a to ta, kterou si se do ní dostal. Jelikož ale všechny cesty vedou do Říma a ty se navíc můžeš snadno s někým poradit, staneš po necelé půl hodince před poměrně obyčejným domem, který tě upoutá o zeď opřenou tabulí popsanou slovy: „[B]Mastě[/B]“, „[B]Čistidla[/B]“, „[B]Lektvary[/B]“ a „[B]Další potřeby[/B]“. Na dveřích visí cedule „[B]otevřeno[/B]“.
Pokud se rozhodneš vejít, uvidíš vzadní částí místnosti stůl s podivnými skleněnými trubičkami a aparáty. Police se sklenicemi a baňkami hrajícími různobarevným obsahem. A samozřejmě prodejní pult, schodiště vedoucí patrně do druhého patra a dvoje dveře, které vedou kdoví kam. Na tvůj příchod upozorní zvonek zavěšený nade dveřmi. Sotva se jeho tóny rozeběhnou po místnosti, vyjde za prodejním pultem zhruba padesáti pěti-letý muž s prořídlými neupravenými vlasy budící trochu nuzný dojem. Na ruce má ale stříbrný prsten a jeho oblečení vypadá spíše zanedbale než lacině.
Muž se postavý za pult, zamžourá na tebe a zeptá se:
[OR][B]„Dobré odpoledne. Mohu vám poradit?“[/B][/OR]
***************************
V pořádku. Takto je to fajn. Lepší krátký odpis, který dovolí příběhu pokračovat než dvoutýdenní čekání na třístránkový elaborát.
Pokud bys plánoval nevcházet do obchůdku, pak pro tebe samozřejmě jeho odpis neplatí a já zareaguji podle toho, co uděláš :) Stejně tak jsem čekal, že se asi na cestu někde zeptáš, než abys bloudil jen tak nazdařbůh po městě *1*
Rhora16. Dubna 2018 13:40:58
Kudrnatý obchodník mi nabídne několik druhů parfémů, já však pohledem zavadím o jednu lahvičku, která se mi líbí víc, než ostatní. [OR][B]„Támhle ten. Ten mě zajímá,“[/B][/OR] pronesu toužebně, a když je mi podána nádobka, s lehkostí ji otevřu a přičichnu.
Do nosu se mi vhrne jemná, ale podmanivá vůně květin a bylin. [I]Voní to jako rozkvetlá louka na jaře,[/I] spojím si ihned parfém se svým dětstvím, kdy jsem si chodívala hrát na nedalekou louku za naší vesnicí. Byla to příjemná malinká vesnička, než ji vyplenili bandité. Jen Všemohoucí ví, co je s ní teď. [OR][B]„Tenhle beru, je perfektní,“[/B][/OR] prohlásím razantně.
Jakmile je mi oznámena částka, zaplatím, usměji se na prodávajícího, poděkuji mu a jak tak odcházím od stánku, ještě dodám: [OR][B]„Máte hezký stánek a také knírek. Přeji vám hezký zbytek dne.“[/B][/OR]

Vracím se na místo, kde jsem nechala Berena a Kurgaze. Ten už tam stojí a čeká. [I]Asi už má taky nakoupeno, ale kde je Beren?[/I] podivím se, když se blížím k trpaslíkovi. [OR][B]„Máš všechno, co potřebuješ?“[/B][/OR] zeptám se ho, ihned jak k němu dojdu.
[OR][B]„Já jo,“[/B][/OR] poklepu lehce na svou tornu s úsměvem.
Rozhlédnu se kolem a pak si vzpomenu, že se mě Kurgaz před tím ptal na trpasličtinu. [OR][B]„Co jsi to před tím říkal? Něco jako [TR][B]hrk…ra dal…e…mra[/B][/TR] nebo tak nějak. Co to znamená?“[/B][/OR] pokusím se opakovat větu, kterou mi řekl, ale místo toho ze sebe jen vysoukám dvě slova.
[OR][B]„Já se barbarštinu chci naučit kvůli otci. Sice jsem ho nikdy nepotkala, ani o něm nic nevím. Jen to, že je barbar. Byl… Je… Ale trpasličtina zní taky zajímavě,“[/B][/OR] dodám s úsměvem.
Warhol--- > Arsielas       16. Dubna 2018 14:08:07
Když si nevšimnu žádného kolegy ve zbrani, pustím se do jídla. Nijak dlouze hostinské neodpovídám, pouze poděkuji, což jí snad uleví, když jsem ji před několika okamžiky tak zamotal hlavu se svou objednávkou. Ještě než ale poprvé skousnu, krátce se v duchu pomodlím k našim bohům. Ne že bych to snad s tím modlením přeháněl, ale zabití zvířete se v řádu považuje za čin, který je potřeba u Valar odprosit. To, že jím v hospodě, je tedy čin, který nepřímo pomáhá k zabití zvířete a já jsem povinen se kát. I když, pořádně kát se budu až večer.

Při odchodu hostinská použije jeden ze známých triků, totiž milý úsměv a pozvání na příště. Usmál bych se taky, být to před pár lety. Dnes jen odpovím pouhým "Nechť vás provází bohové" a vydám se najít mastičkářův krám.

Po chvíli městského bloudění, kterému jsem ve složitých uličkách měst navyklý, jsem konečně našel to, co jsem hledal. A tak, zatímco přemýšlím nad významem “dalších potřeb”, otvírám dveře a za cinkotu mosazného zvonku nade dveřmi vyčkávám, jestli je pán domu doma. Popis omšelý dokonale vystihuje jeho vzhled. Působí téměř až barokním dojmem, neboť přes všechnu svoji neupravenost a omšelost je díky jeho prstenu vidět, že jeho měšec nezeje prázdnotou. Ale nebýt něj, pravděpodobně bych si toho staříka spletl s knihovníky.

[OR][B]"Poradit? [/B][/OR]Odpovím otázkou.[OR][B] Spíše odpovědět. K mým uším se doneslo, že mastičkář hledá lidi na jakousi práci. Jsem zde doufám správně u mastičkáře? Nápisy venku tomu nasvědčují."[/B][/OR] Ukážu palcem za sebe na dveře.

*********************
Zase, kratší příspěvek. Tak snad brzo doženu skupinu.
Silchas16. Dubna 2018 17:59:45
Procházím drobnými uličkami, ztracen pohledům těch, kdo by snad byli tak pošetilí a pokusili se zjistit kam má nevinný člověk v toto překrásné odpoledne namířeno. Kolem mě se sem tam míhají lidé. Tváře, jakoby ztracené ve věčnosti času, míjí mě svými bezvýraznými výrazy. Jejich kroky se hluše odrážejí ode dlažby a nutí člověka zamyslet se nad bezvýznamností života. [I]Každý někam spěchá, za svým vlastním obohacením, za svou milou, či jen do hospody na pivo. Ano, dobrý Silchas chápe tyto beztvaré bizarnosti štěstí, tyto výstřelky lidského života, jež je měřen pomíjivostí. Ano, ano, dobrý Silchas vidí onu neúctu k času, ono mrhání ničím. A přesto, když nás obklopuje nic, co pak změní smrt, když neexistuje život?[/I]
Zamyšlen, si vůbec nevšimnu, že se moje a kudůkova cesta mírně rozešla. Přidám do kroku, proklouzávám mezi úzkými uličkami a špinavými obyvateli, až stanu na větším prostranství, nejspíše náměstí, kde se uprostřed tyčí socha nějakého dědka. [I]Ach, kde se jen, dobrý kudůku, schováváš? Přece bys jen tak nezmizel a nenechal dobrého Silchase jeho strádání samotného, zvláště, když jsi takový slabý, a pomoc Silchasovu jistě potřebuješ.[/I]
Už pomalu ztrácím naději na to, že kudůka ještě spatřím, když si v davu všimnu oné černé čupřiny, vykukující u stánku nějakého vetešníka.[I] Ale, ale dobrý kudůku, snad si nejdeš koupit nějaké ohavné harampádí?[/I] Ušklíbnu se a vydám se k obchodu. Cestou míjím skupinku holubů, hledajících potravu. [I]Jaká to překrásná stvoření, tak krásná, tak dokonalá. Silchas nechápe, jak někdo může tato roztomiloučká stvoření označit za okřídlené krysy. Lidé chodí tak bezohledně, nedávají pozor na tato překrásná stvoření.[/I] Zamračím se na dítě, které jistě nachází neskonalé potěšení v pobíhání mezi holuby a jejich plašení. [I]Takové ohavné stvoření, to dítě. Jaká je asi matka, když dokázala vychovat takovou bestii? Ale dobrý Silchas vidí, že v tomto městě stěží najde někoho, kdo by byl hoden chvály, každý je zde prolezlý špínou, jak ohavné. Ale lidé jsou stejně odsouzeni k zániku, zániku z rukou krys, much a holubů. Ano, ano, zkáza přichází, dobrý Silchas to vidí![/I]
Dojdu až před krámek, kde se zastavím před výlohou a nahlédnu dovnitř. Chvíli si prohlížím staré obrazy, svícny a čajové servisy, které jistě již celá staletí leží v prachu a špíně, kdesi ve sklepě, než si nějaký blázen uvědomí, že mohou být cenné. [I]Bohatsví má zvláštní význam, jakoby měřil postavení a moc ve společnosti, je bohatý muž uctíván a ctěn, zatímco muž chudobný je odsouzený k zániku ve špíně. Bohatí bohatnou na úkor chudých a smrt se stává platidlem. Jaký to ohavný svět, kde syn zabije svého otce, aby sám dosedl na trůn. Ale o nic takového tu nejde, to Silchas ví moc dobře, záleží jedině na tom, kolik krve je třeba prolít...
[/I]Zamyšlen vejdu dovnitř, stále se držíc nebohého kudůka, jako vlk své kořisti. [I]A jako vlk již cítí sladký pach krve, pach strachu a lovu. Smrt je blízko, kořist čeká...[/I]
Aktuální počasí16. Dubna 2018 17:59:45
otext
Arsielas17. Dubna 2018 16:46:47
[CR]Silchas[/CR]
Když vejdeš do obchodu, praští tě do nosu pach zatuchliny, starého dřeva a knih.
Obchod má obdélníkový půdorys. Na jedné jeho straně jsou vstupní dveře a naproti nim je prodejní pult. Mezi tebou a pultem stojí tři regály plné zboží. Je tu všechno možné, od starých vah, přesýpacích hodin, klecí na hlodavce až po prázdné truhličky na cennosti nebo třeba lampy.
Zatímco vetešník na tebe vidí stejně dobře jako ty na něho, Berno si tě nevšiml. Stojí u prodejního pultu zdády k tobě a něco si na něm prohlíží.
Místnost je příliš malá, aby ses v ní skryl. Vetešník po tobě navíc bedlivě kouká, ačkoliv se to snaží maskovat. Pokud bys však chtěl, mohl bys Berna minout v jedné z pěti uliček, které v místnosti vytvořili regeály.
Berno patrně našel něco, co by se mu mohlo hodit. A co ty?

[CR]Warhol[/CR]
Muž se na tebe zahledí, nakrabatí čelo a dobře si tě prolédne. Sotva se však zmíníš, že hledáš práci, jeho výraz se rozjasní.
[OR][B]„No nevím, jestli jsem ten ‚mastičář‘,“[/B][/OR] položí důraz na tebou použité označení, [OR][B]„kterého hledáte. Jsem Butfas,“[/B][/OR] představí se. [OR][B]„Vy jste byl také v hostinci U Severní brány? Ale to je vlastně jedno,“[/B][/OR] smete vlastní otázku ze stolu a přejde k tobě blíž.
[OR][B]„Hledal jsem…tedy vlastně hledám někoho, kdo by se místo mě vydal do jedné vesnice. Mám v ní přátele, od kterých jsem dostal vzkaz. Asi mají potíže a potřebují pomoc,“[/B][/OR] začne s vysvětlováním.
[OR][B]„Vydal bych se za nimi sám, ale pochybuji, že bych jim sám byl co platný. Navíc už na takové cesty nejsem. Proto nabízím odměnu každému, kdo se za nimi vydá místo mě,“[/B][/OR] řekne a pohlédne na tebe, jestli proti něčemu nemáš nějaké námitky. Pokud ne, pokračuje:
[OR][B]„Věc je to ale trochu komplikovanější. Mí přátelé nejsou lidé. Jsou to skřítci. Maličtí skřítci,“[/B][/OR] ukáže palcem a ukazováčkem zhruba dva až tři couly. [OR][B]„Nikdo z lidé je nemůže vidět. Tedy,“[/B][/OR] opraví se, [OR][B]„vidí je jen ti, kteří jsou stejně velcí jako oni.“[/B][/OR]
Pokud už někoho zkoušel sehnat a moc lidí nemělo zájem pomoci, tohle je chvíle, kdy utekl i ten nejšílenější dobrodruh.
[OR][B]„Právě teď se na cestu připravuje šest dobrovolníků, které jsem sehnal v hostinci. Možná jste je viděl, když se mi přihlašovali. Každému z nich dám za odměnu dvacet zlatých. To samé nabízím i vám, pokud se rozhodnete přidat,“[/B][/OR] nechá ve vzduchu vyset nevyřčenou otázku, jestli sis to nerozmyslel.
Jen proto ti patrně ještě neřekl všechny detaily vašeho poslání.
****************
Stejně jako ostatní, na všechno se koukej hezky doptat *2*
A myslím, že už nemusíme nikdo šeptat *4*
Vrath18. Dubna 2018 21:31:06
[I]Co má asi za lubem?[/I] Vrtá mi hlavou, zatímco kráčím za Silchasem, který působí dojmem, že sleduje Berna.
Ušklíbnu se, když mě zahlédne a pokusí se ztratit v davu. I když jsme ve městě, mám oči lovce zvyklého hledat téměř neviditelnou kořist v hustém porostu. [I]Na někoho, kdo tak vypadá, že se snaží střežit svá tajemství, neodvádí moc dobrou práci se schováváním sama sebe. Aby si nemyslel, že se na něj chystám počíhat v nějaké uličce.[/I]
Podezření se ve mě trochu drží i poté, co Silchas zabočí do jiné ulice než Berno. [I]Možná jsem byl zbytečně nedůvěřivý.[/I] Nemám zájem se honit za nějakou podezřelou existencí, co si jde pravděpodobně jen nakoupit, přes celé město. Nechám Silchase Silchasem a pokračuji dobře známou cestou, směr kovárna.
Beren--- > Arsielas       18. Dubna 2018 23:04:29
[I]Kam jsi zmizel ...[/I] Berna jsem ztratil z dohledu v podstatě hned jakmile od nás odešel. Ať se dívám sebelíp nevidím ani podivného Silchase. Snad zabočil aby se vyhl svému pronásledovateli. Ani jeden z nich netuší, že v patách mají dalšího. Vratha, zdá se to ani příliš netrápí. Dobře. Vlastně si ani nepočíná, že by někoho chtěl vážně sledovat. Dost možná mu nestálo za to se honit ani za jedním. [I]... což je každopádně pro mě lepší.[/I]
[I][/I]
[I]Ale co teď. Dobré by bylo počkat až se Vrath vzdálí aby si mě nevšiml. Přeci jen jsem vyšší a nápadnější než lidi okolo. Když ale budu otálet moc dlouho, možná už nebudu mít šanci Silchase s Bernem najít.[/I] Pomalým krokem vyrazím kupředu. [I]Je tu pět cest, dvě vpravo a tři vlevo... to je naneštěstí příliš mnoho možností. [/I] Blížím se k první z odboček. [I]Kdybych měl podezření, že mě někdo sleduje, asi bych si to ověřiltím, že bych odpočil. Ale čekal bych až na druhou, nebo třetí odbočku? ... to nejspíš ne. [/I] Zastavím se u první odbočky, která vede vpravo. [I]Sešel bych z cesty a tak bych zjistil, zda jde dál za mnou, nebo jsme měli jen náhodou podobnou cestu.[/I]
[I][/I]
Podívám se ještě za Vrathem, zda-li se náhodou neotočil. [I]Ne ... nezdá se. Má nejspíš svoje plány a nichž mu záleží víc... dobře.[/I] Přeci jen nejsem příliš znalý techto městských her. Nejsem stopaš, nebo nějaký jiný pátrač, ale nic tomu nenasvědčuje a já se vydám první uličkou vpravo a zároveň přidám do kroku. Teď už se nemusím bát, že Vrath půjde za mnou a pokusím se dohnat ztracený čas a zkrátit Silchasův a Bernův náskok.
[I][/I]
[I]Co udělám, až je najdu? [/I] Zatímco míjím domy a jdu poděl zdí, přemítám co se stane až je najdu. Najdu je nakupovat o obchodníka? nebo zajdu za roh a najdu tam dlouhána jak se krčí na bezvládným malým tělem s chladným šklebem a kudlou v ruce na které se třpytí temné rudá krev? Nebo je už nenajdu vůbec? [I ]Je mi jedno co Silchas zamýšlí s Bernem, přeci jen nás opustil ještě před výpravou. Nechal by nás tam i později. Jen mám ten dojem, že pokud budu chtít získat Butfasova tajemství, která tak hájí. Budu potřebovat pomoct. A "dobrý " Silchas je možná přesně tím, koho budu potřebovat. Nechat si ujít možnost si s ním pohovořit mezi čtyřma očima... no řekněme, že s trochou štěstí to vynese nějaké ovoce. [/I] Pokračuji dál. [I]Zároveň se nedá říct, že tomu podivínovi věřím. Zvlášť, když tak rychle a tak podezřele se vydal pronásledovat malého nebohého Berna ... budu se mít na pozoru. Nemůžu se nějak zbavit pocitu, že mu šel podříznout hrdlo, jako podsvinči. [/I] Ta představa mě neděsí, spíše navozuje náhlý pocit vzrušení. ještě přidám do kroku.
Warhol19. Dubna 2018 19:34:53
Když člověk prochází městem, často se mu naskytne příležitost si vydělat nějaký ten peníz na cestu, případně dostat jídlo a nocleh. Stačí pomoct s okováváním koně, s převráceným vozíkem s ovocem nebo třeba natření plotu. V tomto městě se to však asi nebere na lehkou váhu, když si za dojití do veničky můžu říct dvacet zlatých. Dvacet zlatých! Cožpak neví, kolik se toho dá za takovou fůru peněz koupit? Leda… Leda by věděl, kolik je dvacet zlatých. A čím víc peněz, tím větší nebezpečí. Málokdo rozdává peníze na potkání.

[OR][B]Vaše nabídka se mi zamlouvá. Pokud nejsou vaši přátelé raraši, jsem ochoten vám pomoci. Ale… [/B][/OR]na chvíli se zarazím. [OR][B]Chci vědět ještě několik věcí. Co je to za problém, že jste ochoten za něj tolik zaplatit? A rozumím- li tomu dobře, chcete mě zmenšit, abych mohl se skřítky komunikovat? A moje třetí a poslední otázka- kde jste se se skřítky setkal?[/B][/OR]

Stejně ale vím, že ten úkol přijmu. Nic nemůže být dostatečný důvod, abych odmítl. [OR][B]Můžete se mnou počítat. Říkají mi Warhol.[/B][/OR]

*********************
Mám teď celkem dost práce, proto je odpis kratší a uspěchanější.
Jinak, oficiálně zdravím všechny spoluhráče (když to teď můžete vidět).
Silchas19. Dubna 2018 20:18:20
Vstupuji do obchodu, nos se mi pomalu plní pachem zatuchliny a rozkladu. Pomalu přejíždím pohledem po obchodě, až se mi zrak zastaví na mé dlouho pronásledované oběti. Zrovna si prohlíží něco, co ho zjevně velice zaujalo.
Mě naopak zaujal pohled vetešníka, toho plesnivého dědka, který se svýma krysíma očkama pokouší působit nenápadně. Usměji se a pozdravím ho kývnutím hlavy. Pak, tak aby mě Berno nezpozoroval, se přesunu k jednomu z plných regálů, dělaje, že mě něco velice zaujalo, ale po očku stále sleduji Berna. [I]Ano, ano dobrý Berno. Silchas se již blíží, jeho tesáky se brzy zaboří do tvého teplého masa. Cítíš ten pach?[/I] Čekám než Beno zaplatí onu starožitnost, již si vybral, přičemž se přesunu mezi plné police tak, aby mě Berno ani nezahlédl, načež ho opětovně vyrazím sledovat kamkoli se hne.

*********************
Herectví 2 - nechci aby mě obchodník považoval za zloděje, nebo jakkoli podezíral
Jinak také, již oficiálně vítám Warhola *1*

Arsielas--- > Silchas;Beren       20. Dubna 2018 17:11:23
[CR]Silchas[/CR]
Berno si dál vybírá něco u pultu zatím co ty se vrhneš k jednomu z regálů a začneš předstírat, že si něco prohlížíš. Tvůj oděv a vzhled však přitahují pozornost. Alespoň vetešníka, kterému se nezdá, že bys chtěl doopravdy něco koupit nebo spíše že bys na to měl. Kromě střežení svého majetku tě zatím nechává být.
[OR][B]„Tuhle,“[/B][/OR] slyšíš, jak řekne Berno. Pak už jen slyšíš, jak vetešník přitaká a nechá si za zboží zaplatit. Když Benro odchází, nevšimne si tě ani koutkem oka. Ty ho ale vidíš. Tvář má skloněnou a radostně si přohíží svůj úlovek. Následně vyjde ven z obchodu, dá si ono něco do vaku a zamíří zase někam do ulic města.
Budeš-li ho dobře sledovat a nijak ho neoslovíš, dojdete společně k dalšímu obchůdku . tentokrát jde o stánek s tabákem. Tam si Berno koupí pár lístků hobitího tabáku a k tomu nějaký levnější tabák. Jakmile zaplatí i za ten, odejde zase jinam, posadí se na schody nějakého většiho domu a začme si opět prohlížet onu věc od vetešníka a ládovat ji tabákem.
Celou tu dobu se zdá, že Benro chodí bezcílně, nebo alespoň neví, kde hledat to, co chce. Navíc již uteklo nejméně patnáct minut od chvíle, kdy ses oddělil od ostatních. Pokud si nepospíšíš, může se ti stát, že vyrazí bez tebe.
[CR]Beren[/CR]
Rozhodneš se zabodič do první boční uličky po pravé straně. Ta tě provede mezi domy do sousední ulce vedoucí kolmo na uličku a takřka souběžně s původní ulicí. Pokud bys z boční uličky zatočil opět doprava, dostal by ses patrně někam zpět ke Rhoře. Půjdeš tedy patrně vlevo.
Ulice se po chvíli začne stáčet doprava a mírně stoupat – tedy od původní ulice, kde jsi naposledy viděl Silchase a ostatní. Po zhruba sto metrech dorazíš na křižovatku, kde máš čtyři mořnosti. Jít vpravo nebo rovně, což by tě zavedlo kdovíkam, vlevo – tedy směrem k původní ulici. Ta už tam patrně nebude a spíše nalezneš, co se ukrávalo nad schody, ke kterým se blížil Vrath. Poslední možností je cesta zpět.
**********************
Prosím co nejrychlejší reakci od Silchase a zejména Berena. U Berena stačí jen směr, kterým se vydá a případně co by dělal kdyby Silchase/Berna objevil/neobjevil. Kdyžtak mi chvíli šeptejte.
Silchas--- > Arsielas       20. Dubna 2018 18:54:45

*********************
Takže, mé otázky: *40*
Ta ulice, ve které Berno sedí je liduprázdná, nebo je tam docela dost lidí?
Je poblíž Berna nějaká vedlejší ulička, do které by ho šlo zatáhnout?
Zatím víc nemám *3*
Arsielas--- > Silchas       21. Dubna 2018 09:50:31
**************************************
Ten dům je patrně soukromý - tedy žádný obchod nebo tak. Je to kamenný dům. Ke dveřím vede zhruba 5 schodů. kde je první patro. Dům má také něco jako snížené přízemí, takže malá okénka ze suterénu. Samotný dům je dvoupatrový.
Ulice je je klidná a projde jí zhruba jeden člověk za pět minut. Celá je zahalena v šeru okolních domů. Žádná vedlejší ulička tam není, samotná ulice je už takovou postranní chodbou širokou zhruba sáh a půl. Schody toho domu patrně vedou k jeho zadní části.

Berno si prohlíží svou dýmku a zabývá se tabákem. Chvílemi zvedne hlavu, když uslyší nějaký zvuk, ale jakmile zjistí, že kolem jen někdo prochází nebo to byl pták, zase se věnuje svým záležitostem nebo se jen tak poklidně dívá k neby nebo do ulice a zdá se, že přemýšlí.
Do uličky ale také vede několik oken. Pokud je budeš chtít okouknout, Berno si tě dost možná všimne. Pokud je necháš být, mohou ti ujít nenechavé oči nebo ti dokonce mohou přistát na hlavě chcanky nějakého měšťana *1*

Co se týče polohy uličky, tušíš, že z druhé strany onoho většího domu bude jeho hlavní vchod do mnohem větší ulice.
Beren--- > Arsielas       21. Dubna 2018 15:34:01
****************************
[I]Co teď? [/I] Pomyslím si když dorazím ke křižovatce. [I]Zpátky nepůjdu. Ale přece se nemohli dostat někam daleko ... vydat se dál by asi nemělo smysl.[/I] Rozhlédnu se ještě jednou do všech směrů, kterými se můžu vydat a nakonec se vydám vlevo. [I]Já ho najdu ...[/I]
Silchas--- > Arsielas       22. Dubna 2018 21:25:53
Následuji Berna ulicemi. [I]Ten blázen je snad úplně slepý.[/I] Ušklíbnu se a pozoruji Berna jak míří ke stánku s tabákem, kde si koupí několik lístků, načež zamíří dál do ulic. Sleduji ho.
Cesta mě dovede až do jedné z postranních uliček, kde si Berno sedne na schody nějakého většího domu a začne si ládovat dýmku, kterou si předtím koupil. Stojím kousek od Berna, ukrytý ve stínu, a pozoruji ho. Vypadá to, že je natolik zabraný do oné, tělo ničící činnosti, že si skoro ani nevšimne, že kolem něj, sem tam, někdo prochází.
[I]Ach, to je dokonalá příležitost pro dobrého Silchase. Nyní již není nic, co by tě, drahý Berno, ochránilo před Silchasovými smrtícími tesáky.[/I] Usměji se a chystám se vyjít na světlo, když mi zrak padne na několik oken, ve kterých by se mohli skrývat lidé, sledující každý můj pohyb. [I]To je ale ohavná komplikace pro dobrého Silchase. Co když některý z těch ohavných lidí, spatří dobrého Silchase? Ne ne, to dobrý Silchas jistě nemůže dopustit. Ale, no jistě… Dokonalý nápad.[/I]
Pomalu se rozejdu k Bernovi. Cestou mi ruka sklouzne k rukojeti dýky, připevněné u mého pasu. Dech se mi zpomalí, začnu dýchat mělčeji. Každý nádech je jako doušek bezedné temnoty, pomalu se vkrádající do každé částečky mého těla.
Už zbývá pár kroků… pomalu zrychluji do prudčí chůze. Tasím dýku, palec přejíždí po staré, potem poničené kůži.
Můj, dosud klidný úsměv se pokřiví do ohavné grimasy vzteku. V očích mi zle jiskří, jako blesky šlehající ze samotné propasti šílenství.
Berno vzhlédne. V očích se mu zračí zděšení. Příliš pozdě…
Krok stranou. Ruka zakrývá ústa. Dýka vystřelí vzhůru. Je cítit náraz, trhající se látka. Horko. Dvě oči plné bolesti. Krev. Slábnoucí dech.
Ticho…

Pomalu se zvedám z vychládajícího těla, pokládám ho na studenou zem. [U][OR][B]Ach drahý Berno. Již jsi svobodný. Tvé… tvé trápení se nyní stalo ničím, jsi volný.[/B][/OR][/U] Jemně stlačím Bernovi oči.
[U][OR][B]Nyní jsi v tichu... navždy.[/B][/OR][/U] Potom Berna prohledám a zvednu se.
Po tvářích se mi řinou slzy.

*********************
Jinak využívám tichý pohyb a schovávání se ve stínu. *4*

Chtěl bych vědět co jsem u Berna našel.
Rozdělím odpis na dvě části, druhou napíšu potom *1*
Arsielas--- > Beren       23. Dubna 2018 11:24:49
Ačkoliv pouze hádáš směr, kterým se Berno vydal, rozhodneš se nevrátit k Rhoře a odbočíš doleva. Snažíš se najít malou postavu s černými neupravenými vlasy nebo štíhlou postavu Silchase o kterém se domníváš, že Berna sleduje.
Dojdeš až k malému náměstí, jehož středu dominuje socha starce. Kolem sochy se potuluje hejno holubů a vůbec celé náměstíčko budí dojem prostranství na kraji města. Liduprázdné ale není, takže chvíli trvá, než jsi si jistý, jestli tu Berno je.
K tvému zklamání ho však nikde nevidíš. Obklopuje tě několik obchodů jako je zelinářství, pekárna, vetešnictví, ale Berno nikde. Už ti začíná být jasné, že jsi svůj cíl ztratil, když v tom napravo od tebe zmizí v ulici postava, která vypadala přesně jako Silchas. Alespoň oblečená byla velice podobně.
Pokud se za ní vydáš, zjistíš, že jde opravdu o Silchase. Jde pomalu, obezřetně, ale vůbec nebudí pozornost. A když se na chvíli ulice narovná a přestane se stále stáčet mezi domy, zjistíš, že kus ve předu je opravdu Berno.
Městem společně chodíte asi deset minut. Cestou se stavíte u stánku s tabákem, kde si Berno nakoupí patrně nějaké listí kouření. Nakonec se Benro vydá do nějaké postranní uličky, která se zdá být méně využívaná. Kam šel nevidíš, ale vidíš Silchase, který se zastavil na rohu ulice a tak, aby jej kudůk neviděl do ní nahlíží.
Co bude následovat, je jen na tobě
*********************
Beren: Budu od tebe potřebovat reakci než napíšu Silchasovi. Pokud bys chtěl znát nějaké detaily, zepptej se na ně
Vrath23. Dubna 2018 11:36:21
Jdu po paměti a zjišťuji, že se ve městě mnoho nezměnilo. Za chvíli už cítím ve vzduchu dým. Orientace podle větru ve městě může být zavádějící, ale vím, že za dalším rohem už se předemnou objeví kovárna. Prostý dvoupatrový dům s dvorkem a přístřeškem vybaveným na provozování kovářského řemesla. Zaplaví mne vlna příjemných pocitů a vzpomínek. Pak spatřím kováře, sedícího zády ke mně, pravděpodobně dávajícího si přestávku. [I]To jsem zvědav na jeho reakce. Ten chlap je obr. Když mě tenkrát nachytal při útěku z pokoje Kristýny, málem jsem si krupnul do kalhot.[/I]
Zastavím se na okraji přístřešku. [OR][B]"To jsou ti řemeslníci dnes. Samá přestávka a práce žádná."[/B][/OR] Použiji starý vtip a když zaujmu jeho pozornost, rozpačitě se na něj usměji. [OR][B]"Ahoj Marku. Rád tě vidím."[/B][/OR]
Arsielas23. Dubna 2018 11:46:40
[CR]Rhora, Kurgaz, Warhol[/CR]
Společně čekáte připraveni na Berna, který by měl každou chvíli dorazit. Když odcházel, navrhla Rhora, že se zde znovu sejdete za dvacet minut. Stanovený čas se ale pomalu chýlí ke konci a Beren nikde. Vlastně ani s návrhem nesouhlasil nebo ano?
Dvacet minut tedy uteče jak voda a Berena nevidíte. Dokonce ani když mu dáte nějaký čas navíc, není po něm vidu ani slechu. Společně tedy nakonec vzdáte čekání a vydáte se připravení zpět k Butfasovi, kde už možná čekají i další.
Když vejdete do obchůdku, zjistíte, že kromě Butfase a nějakého muže je obchod prázdný. Nejen Beren, ale i ostatní se očividně ještě připravují na cestu, se kterou ještě ráno nepočítali.
[OR][B]„Nemusíte se bát,“[/B][/OR] zasměje se Butfas a na chvíli působí více uvolněně než předtím. [OR][B]„Jde o národ, který si říká Minmiptové. Nevypadají jako lidé a liší se i povahou, ale nejsou zlí,“[/B][/OR] říká Butfas Warholovi.
[OR][B]„Já vlastně netuším, co se mohlo stát. Zpráva od Minmiptů byla velmi stručná. A těší mě, že si to myslíte. Ostatní považovali odměnu za příliš nízkou. Bohužel si ale nemohu více dovolit a zároveň chci vyvážit nejistotu, kterou budí právě zmenšení, které jste sám zmínil,“[/B][/OR] prohrábne si Butfas své šedivé vlasy a pohlédne ke dveřím.
[OR][B]„A vidíte. Tady už se vracejí další, kteří se za mě chtějí vydat na cestu,“[/B][/OR] poukáže rukou na příchozího trpaslíka a blonďatou ženu. [OR][B]„Abych nezapomněl, s Minmipty jsem se potkal poměrně náhodou. Vytvořil jsem zmenšovací lektvar, který ostatně hodlám použít i na vás. Nehledal jsem národ skřítků, prostě jsem na ně narazil, když jsem byl zmenšený,“[/B][/OR] dopoví k Warholovi a nechá vás se seznámit.
[OR][B]„Velice vám všem děkuji, že jste se rozhodli mi pomoci,“ [/B][/OR]dodá ještě nakonec.

[CR]Vrath[/CR]
Projdeš známými ulicemi města až se dostaneš ke kovárně. Do mysli se ti vloudí vzpomínky na místa, která si dobře pamatuješ – místa, kterými si se plížil do pokoje kovářovi dcery i místa, kterými si pak prchal, když tě její otec spatřil.
Už z dálky slyšíš typické železné rány kladiva narážejícího do kovadliny. Rytmické bubnování se nedá s ničím jiným zaměnit. Snad jen se zvuky boje, ale ty nebývají tak pravidelné. Cestou ale hluk utichne – patrně je kovář s prací hotov nebo nechává železo odpočívat.
[OR][B]„Podívejme, kdo se vokázal,“[/B][/OR] otočí se na tebe kovář sotva promluvíš.
Jeho už tak zamračený výraz vystřídá ještě přísnější sotva přijdeš blíž. Aniž bys to čekal, vystřihne ti kovář pořádný pohlavek za levé ucho, za které tě vzápětí chytí a bolestivě si tě podrží.
[OR][B]„Holka si kvůli tobě mohla voči vyplakat. Víš, co jsem ti slíbil, když jí zlomíš srdce nebo ti to mám natlouct zpátky do kebule?! Měl jsem ti už prve strčit tu tvojí prdel do rozžhavenýho uhlí,“ [/B][/OR]spustí na tebe a bolestivě si tě drží. Jakmile se však přežene prvotní zlost, pustí tě a stále stejně přísně řekne:
[OR][B]„Radim ti, abys přišel s fakt dobrou výmluvou, nebo si mě nepřej.“[/B][/OR]
Warhol23. Dubna 2018 15:26:37
Se zájmem naslouchám hubenému mužíčkovi, který mi bohužel ale neposkytl zas tak moc informací.[I] Pořád ještě nevím, co je tím nebezpečím, kvůli kterému se ti takzvaní Minmiptové ozvali. Jestli jsou ale dobří, nemohu jinak než přijmout, jak jsem věděl ještě před tím, než jsem se dozvěděl upřesňující otázky. [/I]

Náhle do místnosti vejdou dvě osoby, jedna žena a trpaslík. Protože ženy byly vždy moje slabost, prohlížím si nejdříve nově příchozí zhruba dvacetiletou ženu. Navenek vypadám naštěstí kvůli kapuci stále stejně, pouze z naklonění hlavy lze poznat, kam se koukám. Ale hlavu mám nakloněnou pořád stejně, takže si oba můžou myslet, že si je prohlížím celou dobu, že jsem je jenom přelétl pohledem nebo že jsem slepý.

Co mě na ženě zaujme jako první, jsou překrásné oči. Hodně lidi měřím podle očí. Odráží se v nich celý život, všechny zkušenosti, lidi, život a někdy smrt. Ti, co viděli lidi umírat, mají oči sytější, hluboké jako studánka uprostřed lesa. Lidé, kteří mají na rukou krev, mají studánku tak hlubokou, že máte dojem, že hledíte do nekonečna. Lidé jako já mají takové oči. A taky lidé jako ona.

Na trpaslíkovi mě jako na všech trpaslících zaujme impozantní zjev, i když pravda, viděl jsem už širší trpaslíky i mohutnější paže. A pak zase oči. Nikdy jsem se nesetkal s okem jako je toto, byť ano, znám jednu duši, která má oko šedé. [I]Co se mu mohlo stát? Snad kletba? Nedokážu si představit nic jiného.[/I] Ačkoliv jsem se nikdy s ničím podobným nesetkal, nebál bych se říct, že i na jeho rukou ulpěla krev a že i on za sebou má tvrdý život.

Pomalým krokem se přesunu k dvojici, kde se na chvíli zastavím tak na dosah ruky před dvojicí. Poté si oba ještě prohlédnu zblízka, přičemž nyní vědomě pootočím hlavu. Poté pomalu vyseknu poklonu blonďaté ženě. [OR][B]Říkají mi Warhol, je mi ctí potkat se právě zde s tak krásnou ženou.[/B][/OR] Poté se otočím k trpaslíkovi. Jemu se uklánět nebudu, ale přitisknu si zatnutou pravačku na plece na znamení úcty. [OR][B]Jsem rád, že budu moci plnit úkol po boku někoho z řad statečného a hrdého národa trpaslíků.[/B][/OR] Ptát se ho na oko nebudu, to vypadá spíš jako historka na večer.

Když se představíme, nastává čas na poslední dotaz ode mne. Totiž ten, kdy se vyráží na cestu.

*********************
Nevím, jestli to můžu použít na herní postavu, ale chtěl bych využít dovednost etiketa stupeň 5.
Beren--- > Arsielas       23. Dubna 2018 15:27:56
Oči těkají z osoby na osobu. Hledají relativně známou tvář, ať už jednu, nebo druhou. Nezáleží na tom, každá mne dovede k druhému. Ale ... [I]Není tu! Ani jeden. [/I] Zklamáním sevřu rty. Už připraven, že se otočím a vrátím na tržiště, zahlédnu postavu. [I]Heh? Vždyť to je ...[/I] Snad mě nešálí smysly. Postava kterou jsem zahlédl a která stejně náhle jako se objevila, tak i zmizela. Na nic nečekám a vydám se za ní.
[I][/I]
[I]Jsi to ty.[/I] Rty se mi roztáhnou do ušklíbnutí jež odráží mé potěšení. Následuji kroky "dobrého" Silchase. Podél zdí kamenných budov, ulicí jež se stále stáčí. Před sebou vidím jen Silchase. Nesnaží se ho dohnat. Jde klidně, pomalu. Tak udržuji jeho tempo i bezpečnou vzdálenost. Když se ulice narovná a přestane se točit vidím i Berna.
[I]Tak přeci jen ho sleduje. Co mu chce? Nebo má vážně v plánu ho ...[/I] Tiše a pro sebe se tomu pobaveně uchechtnu. Malý kudůk to má možná spočítané. Dnes Večer povečeří se svými bohy. Jestli však "dobrý" Silchas Berna zabije, nebo ne, je mi jedno. mě na tom nezáleží. Jsem tu z jiného důvodu a to získat spojence abych mohl získat to po čem toužím. Čím víc Silchase pozoruji, tím většího nabývám dojmu, že se nemýlím a Silchas je tou osobou, kterou potřebuji.
[I][/I]
Ke stánku s tabákem se přiblížím až ve chvíli, když Berno zaběhne do malé stinné uličky a Silchas vyčkává na rohu. Naoko si prohlížím zboží které obchodník s tabákem nabízí. Vezmu do ruky váček. [I]Na co tam čekáš?[/I] Přivoním si k tabáku v něm obsaženém. [I]Mohl bych za ním jít už teď, ale nechci mu to kazit.[/I] Položím váček zpátky na místo a zvednu jiný a přičichnu. Celou dobu po očku sleduji Silchase a jeho počínání. . [I]Přeci jen jsem zvědavý co udělá a jak to udělá.[/I] Až ve chvíli když Silchas zapadne do oné uličky spěšně vrátím váček a pospíším si na roh uličky. Tam následuji Silchasovu příkladu a pozorujíce je vyčkám na bezpečnější vzdálenost a vydám se opět za nimi.
Arsielas23. Dubna 2018 15:35:49
***********************
Warhol: Ano, obecně můžeš jakoukoliv dovednost použít na všechny druhy postav (CP i hráčské).
Ačkoliv v některých případech mám k této problematice své výsady *4*
Vrath24. Dubna 2018 08:50:43
Když kovář nasadí ještě přísnější výraz, zarazím se. [I]Tohle asi nebude z vtipu...[/I] Jeho ruka bleskově vystřelí. Téměř až příliš rychle na někoho tak mohutného a určitě příliš rychle na to, abych stihl zareagovat. Tlumeně syknu bolestí a po ráně do oblasti ucha cítím trochu dezorientovaný. Když se však chci za bolavé ucho chytit, nahmatám kovářovu ruku, která jej začala svírat a čehož jsem si během prvních impulzů bolesti vůbec nevšiml. [I]To jsem asi mohl čekat. Ale pořád je to pohlazení vůči tomu, co by s těmi svými tlapami zvládl, kdyby mi chtěl ublížit.[/I] [OR][B]"Najo, sedni!"[/B][/OR] Dám rychle najevo feně, že se do toho nemá plést.
[I]Ona kvůli mě brečela?[/I] Dojmu se na chvíli, ale rychle to vystřídá trochu toho ublíženého vzteku. [OR][B]"A jistě taky víš, že jsem si ji chtěl vzít a ona řekla, že bude lepší zůstat jen kamarádi. Nemluv mi tu o tom kdo komu zlomil srdce."[/B][/OR] Při poslední větě jsem už zase klidný. Respektive mrazivě klidný. Ten styl klidu, který u mě znamená, že někdo šlape po příliš tenkém ledě.
Pustí mě. Jsem za to vděčný, protože bolest se pomalu začínala ozývat čím dál hlasitěji. Držím se za ucho a přemýšlím co mu mám říct. [I]Když to uvidí na vlastní oči, třeba to bude brát jako dostatečný důvod.[/I] Bez jediného slova odložím klobou, plášť a nakonec si sundám i košili a odkryji tak dlouho jizvu táhnoucí se od levého prsního svalu až k pravému boku.
Otočím se ke kováři zády a jemu se tak naskytne pohled na sadu velkých i menších, rovných o roztřepených jizev, pokrývající mi drtivou většinu zad, kde na některých je vidět, že rány, které je způsobily byly patrně hlubší než zbytek, jelikož se ještě ani nestihli pořádně zatáhnout. [I]Kéž by se mi jen dostali do rukou ti, kteří jsou za to zodpovědní. Nebo kdybych alespoň věděl, kdo to je.[/I] S povzdechem si přetáhnu košili zpět přes hlavu a otočím se zpět na kováře. [OR][B]Bude to stačit?[/B][/OR] Zeptám se smířeným hlasem, ve kterém je slyšet bolest a zármutek. Nad čím? Nad, tím jak mi kovářova dcera zlomila srdce? Nad jizvami? Nad špatnými rozhodnutími? Možná nad vším. Ještě jsem se sám nerozhodl.
Aktuální počasí24. Dubna 2018 08:50:44
otext
Rhora24. Dubna 2018 15:37:01
[I]Kde ten Beren asi je? Určitě je to víc jak dvacet minut. Jsem sice trpělivá, ale dost nerada čekám. Je to sice zvláštní, ale je to tak,[/I] pomalinku ve mně kypí nedočkavost, jak tak s Kurgazem čekáme na barbara, který se ne a ne ukázat na sjednaném místě. [I]Možná, kdybys nechala i ostatní vyjádřit se k tomu, kde se sejdete, ale ty ne. Naše Rhora ví totiž všechno nejlíp,[/I] pokárá mě má vlastní mysl.

[OR][B]„Zřejmě se už asi neobjeví,“[/B][/OR] prohlásím sklesle, když utečou další nekonečné minuty. [OR][B]„Možná zapomněl, kde jsme se měli sejít. Nebo zabloudil, Li-Raga je velká. Nebo se třeba už vrátil do Butfasova krámku. Nebo…“[/B][/OR] dojdou mi vysvětlení proč se Beren ještě neukázal.
[I]Musíš myslet pozitivně, Rhoro![/I] ozve se moje sebevědomí a já se vzchopím.
Podívám se ještě jednou kolem nás, jestli nezahlédnu absentéra v davu, ale to jen mojí trpělivost ukrátí na minimum. [I]Ti muži,[/I] projede mi hlavou spolu se vzpomínkou na Merlleah. [I]Vždycky o nich říkala: [OR]„Jsou jen na jednu věc a ještě i tu odvádí mizerně,“[/OR][/I] usměju se při té vzpomínce. [I]I když s tím úplně nesouhlasím, občas to vypadá, že na tom něco pravdy bude.[/I]
[OR][B]„Už jsme čekali dost dlouho. Měli by jsme se vrátit k Butfasovi,“[/B][/OR] prohlásím a hned mi dojde, že už zase rozhoduji bez názoru druhých.
Cestou zpět jsem potichu, zamyšleně kráčím a nic kolem sebe nevnímám.

V alchymistově obchůdku, mě poleje pocit vinny. Beren tu totiž není. [I]Ne, ne, ne. Co jsem to udělala? Co když Beren právě teď stojí na tom místě, kde jsme se měli sejít? Určitě se teď diví, kde jsme a proč jsme nepočkali na něj. Bude si myslet, že jsme ho opustili úmyslně, že jsme ho zradili,[/I] začnu panikařit, div ze sebe nevydám výkřik. [I]Koukej se sebrat, ty velký dítě, Maduw! Omlouvám se,[/I] moje mysl mě opět vyčiní a já se omluvím za rouhání a uklidním. Také si všimnu, že je tu nějaký cizinec. Po ostatních vidu ani slechu.
Cizí muž se baví s Butfasem o Minmiptech. [I]Že by nějaký další zájemce o práci?[/I] napadne mě hned a začnu si nového možného člena naší výpravy pozorně prohlížet. Cestovní kožený plášť halí celou jeho postavu. Je vyšší než já, ale to je snad až na hobity, kudůky a většinu trpaslíků každý. Na zádech má štít a u pasu meč. [I]Válečník? Nebo další hraničář? Psa nemá…[/I] pomyslím si, a jakmile Butfas řekne, že nám všem děkuje, získám jistotu, že ten muž se k nám přidá.
V ten moment mě zajímá ještě víc.
Pak si uvědomím, že i on si prohlíží mě a Kurgaze. Snažím se zahlédnout alespoň kousek obličeje. Zpod kapuce ale čouhá jen brada a vážná ústa. [I]Tohle je docela nepříjemný, nezdvořáku! Obličej je přece slušnost ukázat,[/I] prolétne mi hlavou, když má snaha vyjde v niveč. Lehce se zamračím, ale můj výraz může ostatním přijít pořád stejně kamenný jako obvykle.
Na to ten muž udělá pár kroků k nám. Už už sebou ucuknu, jako bych se chtěla bránit napadení, ale zadržím svůj reflex a ještě, že tak. Dostane se mi totiž poklony a také lichotky.
[I]Warhol, hm… Krásná? Já?[/I] začnu se lehce červenat a s nervózním úsměvem ze sebe jen vysoukám: [OR][B]„Já jsem… Rho… Rhora,“[/B][/OR] začnu, a pokračuju už více sebevědoměji: [OR][B]„Jsem Rhora. Ehm… Těší mě?“[/B][/OR] naznačím při tom kapuci.
[I]Musím uznat, že je galantní… Docela,[/I] pomyslím si, když Warhol pozdraví i Kurgaze, dosti podivným, ale nejspíš trpasličím způsobem. [I]Myslí si, že jsem hezká, to už by mělo stačit.[/I]
[OR][B]„Jste… Jsi… Válečník?“[/B][/OR] zkusím si tipnout povolání svůdného pana Tajemného. [OR][B]„Je fajn vědět, že s námi půjde někdo další v boji zkušený. Protože já moc v boji nenadělám,“[/B][/OR] dodám opět trochu nervózně a s nejidiočtějším úsměvem, jaký mají dospívající dívky, když se snaží zapůsobit na svůj cíl touhy.
*********************
Jen pro malé info: Maduw je syn Všemohoucího, něco jako Ježíš *4*
Arsielas--- > Silchas;Beren       24. Dubna 2018 16:27:41
Halíc se do stínů jako do pláště samotné smrti, našlapujíc jako bys kráčel po temné hladině řeky Styx, blížíš se k nic netušícímu Bernovi. Když šel předtím kolem něj někdo cizí, alespoň zvedl hlavu, aby měl jistotu, že o nic nejde. Tebe ale neslyší, nevidí pohyb než až když je pozdě.
A to si chtěl jen nacpat svou novou dýmku tabákem. Pokouřit si, nechat nohám odpočinout, nadýchat se čerstvého vzduchu a rozmyslet si, co dál. Možná si najmout pokoj, najít si práci a pak si otevřit vlastní stánek s mastmi a lektvary.
Berno měl prostý plán ve svém prostém světě. Klidně by vám v budoucnu prodal nějaký lektvar levněji. Čistě ze známosti, vždyť byl v řádu několik týdnů. Ale co o tom ví Silchas. Neví, že zprovodil ze světa někoho, kdo by mu mohl být uřitečný, kdo nebyl nebezpečný a kdo se jen nechtěl namočit do problémů.
Teď leží na zemi v kaluži krve a tobě zůstala jeho dýmka jako připomínka toho, cos udělal. Našel jsi u něj i měšec, ve kterém byly dva zlaté a pět stříbrných mincí. Neměl u sebe žádnou zbraň, dokonce ani alchymistické vybavení. Všechno patrně nechal v pevnosti řádu – ráno před výpravou – kdy ještě nečekal, že se rozhodne jít dál svou cestou a že se pro své věci už nevrátí.
Jediné, co mu tak můžeš vzít jsou staré hadry. O vše ostatní už jsi ho připravil.
A měl jsi tolik starost o Berna a sám sebe, že sis ani nevšiml Berena, který tě přitom za rohem pozoroval. Co ale Beren neviděl je, co vše si kudůkovi vzal.
*************************
Beren: Tušíš, že schůzku s Rhorou už jsi prošvihl. Stejně tak Silchas by mohl mít dojem, že se zdržel až příliš :)
Arsielas24. Dubna 2018 17:09:12
[CR]Vrath[/CR]
Marek tě pustí a nechá tě mluvit. Dokonce věnuje krátký pohled Naje, kdyby po něm chtěla náhodou skočit.
„No taky to není žádnej andílek. To je mi jasný. Ale ty bys moh mít rozum,“ řekne. Slova mu ale dojdou jakmile mu ukážeš záda.
„No do rozpálený prdele,“ mračí se při pomyšlení, čím sis musel projít. „Do čeho ses to dostal ty blbče,“ změní v okamžiku tón. Už tě nechce kárat. Jeho hlas zní ustaraně.
„Tohle jsem nevěděl,“ ozve se v něm svědomí za to, jak tě přivítal. „Holka tu teď není. Šla pomáhat mej sestře na trh,“ odpoví ti dřív, než se na ni zeptáš.
„Měl bys zůstat tady. To tvoje toulání ti nepřinese nic dobrýho. Jednou se už nevrátíš a nezachrání tě ani meč kovanej mojí pazourou,“ varuje tě a pokud budeš mít zájem, pozve tě dál na skleničku pálenky.
A než se naděješ, začneš mít pocit, že by ses mě vrátit k Butfasovi.
Warhol--- > Arsielas       24. Dubna 2018 20:11:37

*********************
Doufám, že to Kurgaz nepoložil. Mám čekat na jeho odpis, nebo můžu pokračovat? (ještě pár dní určitě počkám)
Arsielas--- > Warhol       24. Dubna 2018 20:59:55
*********************
Psal, že je nemocný, možná se mu nahromadila práce. Zatím ho přesk. Jen řečníte :)
Warhol25. Dubna 2018 17:39:00
[I]Život se skládá z mnoha a mnoha rozhodnutí. Zda udělat to či ono, zda je to dobré nebo zlé, zda zachránit sebe nebo jiné? Zda ukázat svou tvář nebo počkat na pozdější chvíle? Když jsem si kupoval tenhle plášť, jaký jsem s ním měl plány? Měl mě chránit před strachem lidí, před strachem z neznámého, neboť lidé se neznámého bojí. A čeho se lidé bojí, tomu se buď podřídí, nebo to zničí. Kde bych byl já? Na straně strachu určitě. A čeho bych tím dosáhl? Možná moci, možná peněz, ale ničeho, co má hodnotu. Proto jsem si koupil ten plášť. Abych se do něj mohl schovat a lidé se mě nebáli. Co ale když chtějí lidé vidět pravdu? Jak se rozhodnout, když po mě někdo chce, abych odhalil svou tvář? Ukázat svou tvář nebo počkat na pozdější chvíle? [/I]Život je jedno velké dilema.

[I]Ne, nemůžu ukázat svoji tvář.[/I] Proč ne? Ozvou se pochybnosti. Snad kvůli tomu, že by ses uvrhl v nemilost lidí? [I]Říká se, nedráždi hada bosou nohou.[/I] Neznámí lidé tě můžou znát jako tajemného, ale co někdo, kdo s tebou jde do boje? Je vhodné, aby ti věřil. Ukaž mu svou největší slabost. Nesmíš se stydět za to, jaký jsi. [I]Ale stejně, vždyť se vidíme teprve pár chvil a kromě toho-[/I] Dost, vzpomeň si, proč to máš. Není to tvá jizva, je to tvá chlouba, tvá ukázka služby Valar. Rozhodl jsem se.

[OR][B]Chceš vidět moji tvář. Máš pravdu, je to ode mě neomalenost, skládat poklony bez tváře.[/B][/OR] Moje ruce se pomalu přesunou ke kapuci a chytí ji za okraje. [I]Jak je to vždycky těžké.[/I] Pomalu ukazuji svou tvář světu. Cítím, jak stín z mojí tváře ustupuje, zatímco jeho místo zaujímá to málo světla, které u Butfase panuje. Postupně se ukazuje moje jizva na pravé tváři. Sleduji dvojici a jejich výraz. [I]Poznal by někdo na mě, zda jsem překvapený? Pohnul bych rty v úžasu, nebo by zůstaly ve své obvyklé poloze? Někdy mám dojem, že mi svaly okolo odumřely.[/I] Kapuce je již dole, teď cítím, jak moje pravé oko opustilo přítmí, které mu poskytovalo kapuce. Moje šedé oko. [I]Kolikrát jsi mi pomohlo vidět ve tmě, přesto mě ochuzuješ o barevnost světa.[/I] Kapuce je dole.

Při otázce Rhory se jakoby mimoděk dotknu meče. Mého života, mého hradu, ale také mojí zkázy.[OR][B] Ano, lidé mi říkají válečník. Nositel železa na lidi. Ničitel životů. Také ochránce, léčitel a mírotvůrce.[/B][/OR] Odpovídám pomalu, zatímco se mi vybavují všechny ti lidé, kteří mě těmito přezdívkami častovali. Dřevorubec, kterému jsem ovázal nohu. Dva sousedy, kteří se rozhádali kvůli jabloni. Vdova s dítětem. Hospodský rváč.[OR][B] A co jste vy?[/B][/OR] Položím otázku.

[OR][B]Jsme jen tři, nebo je nás víc, kteří přijmuli tento úkol?[/B][/OR] Otážu se vlastně spíš tak do vzduchu.
Beren--- > Silchas       25. Dubna 2018 21:05:34
[I]Zchůsku s Rhorou zdá se nestihnu... ale popořadě. Nejdřív tohle a pak zbytek. Budu si pak muset pospíšit. [/I]
[I][/I]
Nahlížím do uličky. Předmět mého zájmu je v ní. Kus nabroušené chladné oceli právě protnul kůži, sval i tepnu nebohého malého kudůka. Malý Berno jen zachroptěl jak se mu hrdlo plnilo teplou, rudou krví. Snad si chtěl chytit svého vraha za ruku, snad chtěl jen sevřít své hrdlo a zastavit tolik cennou tekutinu, která tryskala z jeho těla ven a s ní vyprchával i život. Malý chlapík se svalil na kamennou dlažbu uličky. Oči snad ještě vyzařovali překvapení, když ze země pohlédly na vraha a vyhasly. Ach, jak ponuré, jak groteskní … jak krásné.
[I][/I]
[I]Trochu té krve si snad stihnu vzít s sebou. Naštěstí s sebou mám vždy několik prázdných lahviček pro podobné … příležitosti.[/I]
[I][/I]
Malý chlapík se svalil na kamennou dlažbu uličky. Oči snad ještě vyzařovali překvapení, když ze země pohlédly na vraha a vyhasly. Ach, jak ponuré, jak groteskní … jak krásné. [I]Takový konec zřejmě nečekal. Inu, každý musí zemřít.[/I] Ušklíbnu se. [I]Až na mě, já tu budu navěky. Teď … proč jsem tady. [/I]
[I][/I]
Velice pomalu a v tichosti vytáhnu svůj meč z pochvy, kde ostrá čepel dřímala. [I]Pro jistotu, kdyby zpanikařil a choval se … řekněme … nerozumně. Přeci jen jsem ho přistihl při vraždě.[/I]
[I][/I]
Pomalým a ledabylým krokem vstoupím do uličky. Udělám několik kroků, přičemž špici meče táhnu po kamenné stěně budovy po mé pravé ruce. Výsledkem je tichý, ale nepříjemný ocelově skřípavý zvuk. Až nyní je vidět jeho pokřivená čepel, jako by odrážela pokřivenost duše jejího nositele. Do té doby, kdy vězel v pochvě budil obyčejný dojem, nenápadný. Kdo však kdy viděl čepele kultistů, které požívali i k lidským obětem pro své zvrácené bůžky mohl by i namítnout jistou podobnost. Zavětřím. Jak se blížím k dílu, jehož autorem je Silchas vzduch se čím dále víc plnit směsicí pachů. Nelze opomenout sílící zápach sraček a moči, které unikly z umírajícího těla když mrtvému povolili svěrače.
[I][/I]
[OR][B]„Dobrý Silchas, já … nemýlit.“[/B][/OR] Promluvím tichým hlubokým a chraplavým hlasem se zvláštním přízvukem při kterém některé části slov pronesu zvláštním hrdelním způsobem.
[I][/I]
Promluvím, zatím co se blížím k Silchasovi a chladnoucí mrtvole, která ještě před několika málo okamžiky si říkala Berno. [OR][B]„Být rád, že tě najít. Nebýt to snadná“ [/B][/OR] Přikývnu při tom, jako bych chtěl Silchasovi projevit uznání. [I]Stálo mě to docela námahu. Naštěstí jsem naslouchal své intuici. [/I] Zastavím se ve vzdálenosti lehce přesahující dva sáhy. Je to dost na to abych dokázal zareagovat na případný útok, kdyby Silchas ztrácel nervy, ale ne zas tolik abych musel mluvit příliš nahlas a přitáhl nežádoucí pozornost k naší malé uličce. Po celou dobu Silchase bedlivě pozoruji.
[I][/I]
[OR][B]„Chtít mluvíš s ty. Jak já vidět …“ [/B][/OR]Pohlédnu na mrtvolu páchnoucí vlastními výkaly. [I]Nechutné, jakmile vyprchá život, stane se ze všech jen bečka plná sraček.[/I] [OR][B]„… ty být člověk, já potřebovat.“[/B][/OR]
[I][/I]
Na okamžik se odmlčím. [OR][B]„Potřebovat osoba, která mi pomoct získat něco od mistr Butfas. Někoho, kdo nemít zbytečná … morálka. Já umět vděčnost pro toho, kdo pomoct.“ [/B][/OR] S pohledem stále upřeným na hrdlořeza jen dodám. [OR][B]„Možná my mluvit jinde, než na místě kde …“[/B][/OR] Levou rukou ukážu na mrtvolu. [OR][B]„… než někdo nás objevit, pak nepříjemný.“[/B][/OR]
Silchas--- > Beren       26. Dubna 2018 18:50:44
Stojím nad chladnoucím tělem, otíraje ušpiněnou dýku to kusu Bernova šatu. [I]Zemřel dobře. Ačkoli… Jak by mohl zemřít dobře? Ne ne ne, každá smrt je stejná, to dobrý Silchas ví moc dobře. Nejsou dobré, nebo špatné smrti, jsou jen smrti. Ohavné, ušpiněné smrti.[/I] S odporem si prohlížím Bernovi kalhoty, nyní ušpiněné výkaly a dalšími tělními tekutinami. [I]Smrt je vždy stejná, umírá se v hnusu, krvi a vlastních… no ano, hovnech. Chi chi chi, není zvláštní, jak málo se taková smrt liší od porodu?[/I]
Z myšlenek mě vytrhne převelice slabý zvuk tasené čepele. Zvuk, jindy nezaslechnutelný, se nyní nese tichou uličkou, jako hlasitý hrom, příslib bouře. Vzhlédnu. Z jednoho konce uličky vychází ten barbar, nyní s tasenou čepelí, kterou otírá o stěnu domu.[I] Ach, takže někdo dobrého Silchase přece jen pozoroval… To je ale velice nemilé. [/I]Ušklíbnu se a odhodím kus hadru, jímž jsem až doteď čistil svou drahou dýku. [I]Takže nakonec to budou dvě těla? Jaká to zvláštní shoda okolností, ačkoli… není-liž pravda že náhoda neexistuje?[/I] Zlý úsměšek se ještě prohloubí a v očích mi zajiskří.
Barbar se přiblíží na pár kroků ode mě. Čepel drží stále připravenou, jakoby mu měla dodat sílu, kdybych se snad rozhodl ho zbavit života. [I]Chi, jakou bys měl proti Silchasovi asi tak šanci, ty nebohý blázne?[/I] Muž si ale namísto útoku vybírá smířlivější cestu. Mluví, mluví řečí tak barbarskou, až se mi chce zvracet. I když, možná za to může to tělo…
Stojím bez hnutí, zatímco barbar mi přednáší svůj, z jeho pohledu, jistě výhodný návrh. Usmívám se. Vnímám každý jeho pohyb, každičký nádech, každičký záchvěv emocí. Až příliš často otáčí svůj pohled na mrtvolu za mými zády. [I]Strach? To je to, co cítíš, ohavný blázne? Čehopak se asi obáváš, toho že skončíš jako tvůj přítel? Nebo snad dobrého Silchase?[/I]
Mužův návrh je zajímavý a rozhodně mě nutí se pozastavit nad jeho brzkou vraždou. [I]Takže to je tvůj nápad, ty ohavný blázne? Myslíš si, že Silchas je jen nějaký obyčejný lapka, jehož služby si jen tak koupíš?[/I] Zamračím se a nepostřehnutelně se nahrbím, dýku nyní svírám pevněji. [I]Dobrý Silchas ho nezabije, to ví jistě, avšak, dostane se mu jistě nepříjemného ponaučení ze Silchasových rukou…[/I]
Uvolním se a zasunu dýku do pochvy, připevněné k mému opasu. [B][OR][B]„Ach, ale jistě, dobrý příteli, jehož jméno však Silchasovi dosud odhaleno nebylo.“[/B][/OR][/B] Usměji se na něj a přejdu k němu krapet blíž, ruce ve smířlivém gestu. [B][OR][B]„Nyní však, dýku svou odlož, bychom se baviti spolu mohli jako lidé civilizovaní a ve slušné konverzaci zběhlí. Toužíš-li po cennostech krámku Butfasova, věz že Silchas vědomostmi a schopnostmi, k tomu potřebných, oplývá, však služba jeho placena jest cennou vyšší, než mrzkým penízem.“[/B][/OR][/B] Zamračím se a tvář mi neobyčejně rychle zvážní. [B][OR][B]„Věz tedy toto, muži, jenž touží po tajemstvích nekonečných, cena, jíž zaplatíš, měřena v penězích, ni obdobných příležitostech nebude, ač nižší se platba bude moci zdát, vyšší již navždy zůstane.“[/B][/OR][/B] Odmlčím se a zahledím se do jeho očí, do očí, které mohou být očima vraha, očima dítěte, nebo starce. Očí, které nepoznaly a které nevidí. Může si pouze domýšlet, co je skryto za oponou racionálnosti, či příčetnosti. Takhle tam stojím, ponořen v myšlenkách, několik sekund, než se rozhodnu opět promluvit.
[B][OR][B]„Cena, jíž zaplatiti musíš, jest cena krve a přísahy…“[/B][/OR][/B]
S těmito slovy odstoupím a hodím muži k nohám těch několik mincí, které jsem našel u Berna. [I]Je to jen kov… a kov je bezcenný.[/I]

Beren--- > Silchas       27. Dubna 2018 11:24:41
[I]Silchasi, Silchasi. Tohle je jen hromada žvástů. Navíc jsou cítit jako ta bečka sraček, která se tu válí na zemi. Přísahu? Za co mě máš? Myslíš si snad, že nemám nic lepšího na práci, než se jako krysa plížit špinavými uličkami a podřezávat krky slabým a neozbrojeným? Ta zbabělost. Ta ubohost. [/I]Ponuře se usmívám.
[I][/I]
[I]Nestoudný bastarde … [/I] Cítím, jak někde v mém nitru se rozhořel plamínek hněvu, když Silchasem hozené mince zacinkaly o dlažbu u mých nohou. Plamínek ač malý se téměř v okamžiku rozhořel a prostoupil každou píď mého těla. Zlatě a stříbřitě lesknoucí se urážka přestala cinkat a zůstala nehybně ležet na zemi odrážejíc něco z toho mála světla, která proniklo do stinné uličky. [I]* … za tohle bych tě měl na místě probodnout a nechat chcípat. Možná bych ti uřezal nos a uši a naplnil lahvičku krví. Dobrá …[/I] Ovládnu svůj hněv a uklidním se. [I]*… chceš si hrát „Dobrý“ Silchasi.[/I]
[I][/I]
Silchas poodstoupil zpátky. Pravděpodobně věděl, že mě tím urazí. Možná to i plánoval, nebo je to jednoduše hlupák.
[I][/I]
[OR][B]„Ty myslet já nabízet jen peníze? Bláhový…“[/B][/OR]Pomalu si přidřepnu k zemi, nicméně si dávám na hrdlořeza dobrý pozor. Nevěřím mu ani slovo. Ani výraz ve tváři, ani postoj. Zvednu jeden žlutý peníz, vstanu a narovnám se.[I] Pojď „dobrý“ Silchasi, zahrajeme si malou nevinnou hru. [/I] Minci v levé ruce, pravicí svírajíc meč. Jako bych se právě pasoval do role patrona spravedlnosti, jen vidoucího a nedržíc váhy. Pozvednu ruce. [OR][B]„Já moct nabídnout víc než to …“[/B][/OR] Ukážu mu peníz, který mi vrah hodil pod nohy.
[I][/I]
[I]Nemáš ani zdání co vše se nachází na tomto světě. Na tomto i jiném. Jaká slast, jaká hrůza a jaká moc jen dříme a čeká než se najde někdo kdo má dost touhy a odvahy vzít si ji. Shromáždit střípky síly a vědění a vytvořit něco krásného, nebo hrůzného. Moc přetvořit svět k obrazu svému... k obrazu mému. Nemáš ani zdání ... jak bys mohl. Vše co pokládáš za důležité je jen z hmotného světa. nestaráš se o zlato? Staráš se ale o maso. Nevíš vlastně k čemu je tělo dobré a jak se dá využít. Zaslepeně se honíš za jediným a to zapíchnout kousek oceli do kusu masa. A snad se ti při tom aktu ztopoří úd? Ty blázne ...[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Chtít krev? Přísahat? Myslet, že tvoje cena je rovný jako pomoc, co chtít já?“[/B][/OR] Svým mečem udělám na jedné straně mince rýhu. [OR][B]„Mít lepší nápad … osud zvolit.“ [/B][/OR] Přesunu zlatou minci prsty na vnější straně ruky k malíčku a pak zpátky.[I] Pravidla jsou jednoduchá ... [/I] [OR][B]„Když hlava … já přísahat.“[/B][/OR] Trošku si minci nadhodím a ta mi skončí v rozevřené dlani.[OR][B]„Když orel …“ [/B][/OR][I] … pak zemřeš. [/I] Nahlas nevyřčeno, avšak absence slova možná více vystihuje předzvěst následujícího, než kdyby zasnělo slovo taková. Němý slib. Tichá předpověď. Vyhodím minci do vzduchu k Silchasovi. Malý pěníz se několikrát otočí kolem své osy, při každé otáčce se blýskne. Nezáleží, zda peníz dopadne na zem, či ho Silchas zachytí. Život, nebo smrt. Vše teď závisí na kousku bezcenného kovu. Je to jen kov.
Silchas--- > Arsielas       27. Dubna 2018 16:40:08

*********************
Pokusím se za letu chytit hozenou minci *1*
Akrobacie 3
Arsielas--- > Silchas;Beren       27. Dubna 2018 19:14:00
***************
Silchas se pokusil chytit minci a podařilo se
Silchas--- > Beren       27. Dubna 2018 20:10:02
Vhozená mince se několikrát otočí ve vzduchu a pak začne padat zpátky. Padá rychle. Ale ne dost, ruka mi prudce vystřelí vzhůru, jako had, zatínající svůj poslední úder do nebohé kořisti. Rychleji, než je běžné oko schopno zachytit má ruka chytne padající minci přesně mezi prostředníček a ukazováček.
[B][OR][B]„Hraješ si s osudem pošetilče?!“[/B][/OR][/B] Tvář se mi pokřiví do grimasy vzteku, hlas ztvrdne a zesílí. [B][OR][B]„Nemáš ani ponětí, jaké může mít tvé jednání důsledky.“[/B][/OR][/B] Ustoupím o několik kroků a tasím dýku, připraven na útok.[B][OR][B] „Chceš snad vyzvat samotné bohy, ty bláznivý tupče? Myslíš si, že hrou s osudem jen odhalíš další cesty, ale… nemáš tušení, kdo… nebo co… si tě může všimnout.“[/B][/OR][/B] Můj vztek nabírá na intenzitě.
[B][OR][B]„Myslíš si, že jako alchymista jsi pronikl do všech tajemných nauk, všech cestiček, jak se dostat na samou podstatu času a prostoru?“[/B][/OR][/B] Zhnuseně si odfrknu. [B][OR][B]„Pak nechápeš nic! Jsi jako dítě, a to co vidíš, je omezeno pouze tvou myšlenkou vnímání světa, která nedohlédne dál než na konec dne. Ale oči šílence… ty pohlédnou dál a on může vidět svět takový, jaký je.“[/B][/OR][/B]
[B][OR][B]„Upozornil jsi na sebe… Zemřeš.“[/B][/OR][/B] Hlas, stále zuřivý, mi trochu změkne.[B][OR][B] „Ale ne Silchasovou rukou. Upozornil jsi na sebe tvory, kteří se neradi vzdávají nové figurky na své šachovnici.“[/B][/OR][/B] Pomalu se vydávám pryč, pohled stále upřený na barbara. [B][OR][B]„Silchasova nabídka stále platí… obětuj krev a dej Silchasovi cíl… a pak se opájej mocí.“[/B][/OR][/B]
S těmito slovy se otočím a zmizím ve stínech uliček. Zůstane po mě jen zlatá mince…

*********************
Využívám: Schovávání se ve stínu

Rhora27. Dubna 2018 23:27:21
*********************
Až do pondělí nebudu moct odepsat, kvůli dlouho odkládanému jarnímu úklidu.
Arsielas28. Dubna 2018 07:55:01
************
*3**3**3**3*
Další posun tedy udělám do pondělí. To už se vydáme na cestu :) (což berte jako rozkaz, tuláci *1*)
Arsielas--- > Silchas;Beren       28. Dubna 2018 09:44:37
*******************
Kluci, myslím, že se nám ta procházka protáhla už na dost dlouho. Do konce víkendu to mezi sebou nějak uzavřete, neboť nejlépe v pondělí bych vás chtěl mít zase zpátky v obchodě a jít dál *4*
Silchas--- > Arsielas       28. Dubna 2018 12:54:42

*********************
Já už teoreticky můžu napsat. Teď jen čekám, jestli se nějak vyjádří Beren, abych mu nezasáhl do odpisu. *4*
Beren--- > Arsielas       28. Dubna 2018 13:14:34
*************************************
rád bych prohlédl tělo chudáka Berna a použil schopnost vidění magenergie
Arsielas--- > Silchas;Beren       28. Dubna 2018 14:36:55
****************
Berno má na sobě velmi obnošené a teď i zakrvácené oblečení. Beze zbraní, teď už i bez peněz. Vydal se ze sídla strážců na oběd, nečekal ráno nic víc.
Arsielas--- > Beren       28. Dubna 2018 18:33:28
Silchas chytí do dlaně tebou hozenou minci a jeho výraz potemní. Chvíli na tebe supí, pak se otočí a takřka neslyšně opustí tebe, zesnulého Berna i stinnou uličku.
Ty v ní ale zůstaneš a skláníš se dál nad nebožtíkem. Vytáhneš nůž a začneš hanobit jeho ostatky.
Začneš pravým uchem. Těžko říct, jestli si to někdy dělal. Jinému by se z toho, co děláš zvedl žaludek. Dokonce i tobě se udělá nevolno. Proto jsi opustil své rodné město? Proto tě vyhnali a vypálili dům? Byl to akt bezpráví nebo naopak spravedlivé odplaty?
Zrovna odděluješ druhé ucho, když v tom zaslechneš přímo nad sebou rachocení okenic.
Pokud vzhlédneš, zjistíš, že jde o oknu v druhém patře domu. Máš jen pár vteřin, než se otevře okno, ze kterého se objeví ruce držící nějaký kastrol, jehož obsah ti přistane za krkem. Vzápětí ucítíš pach octa zředěný vodou.
Co by se teď stalo, kdyby se z okna ozval jekot při pohledu na muže krčícího se nad něčím tělem v kaluži krve?
Beren--- > Arsielas       29. Dubna 2018 09:13:34
[BA][B][/B][/BA]
[I] Je to blázen … [/I] Posměšně se ušklíbnu. [I] Prý … vidím dál. Je to naprostý blázen. Jednoho dne mi budou všichni ležen u nohou. Lidi a tvorové… ať už měl na mysli cokoliv... A co s tebou? [/I] Přistoupím k páchnoucímu tělu mrtvého Berna. [I] Takový konec jsi nečekal, že? Jednomu šílenci jsi posloužil k jeho rozptýlení. Přesto tě využiju. Jako alchymista bys to měl chápat. [/I]
[I][/I]
Meč zastrčím zpět do pochvy a přidřepnu si k Bernovu zapáchajícímu tělu. Vytáhnu dýku. Ze všeho nejdříve odříznu z Bernova šatu kus látky. Prohlédnu tělo. Rozhodnu se však rychle. Chytím berna za bradu a otočím s jeho hlavou na jednu stranu. Odhalím ucho. Uchopím jej a uříznu ho. [I]• Naprosto nechutné … [/I] Polknu abych zabránil pivu a pečenému vepřovému v mém žaludku spatřit opět světlo denní. Ucho vložím na kus látky. Otočím s hlavou mrtvoly na druhou stranu. [I] Víš vůbec jak strašně páchneš? Nikdy bych si nepomyslel že někdo takhle malý v sobě schovává tolik sraček.[/I]
[I][/I]
Odřezávám i druhé ucho, když zaslechnu zarachocení. [I]Co to sakra? …[/I] Hbitým tahem čepele dokončím. Zvuk se ozval někde nade mnou. Sáhnu do svého vaku a Vytáhnu z něj svou truhličku. Otevřu jí a spěšně do ní vložím uřezané uši. Akorát ve chvíli, kdy jsem zaklapl její víko mi za krk dopadlo cosi, kterou někdo vylil z okna. Snad voda, nebo… [I]Co je tohle u všech ďasů za smrad?[/I]
[I][/I]
Okamžitě vstanu a přitisknu se ke stěně domu ze kterého jsem byl zlit. Nesmí mě tu takhle najít, proto na nic nečekám a podél zdi mizím pryč od místa činu. [I] To je nemilé překvapení, musím zmizet. Jestli mě tu najdou, budu mít schůzku se šibenicí a to možná ještě dnes. [/I] Nepředpokládám, že by mě ihned někdo pronásledoval. [I] I kdyby si všimli mrtvoly, tak mě si všimnout nemusí. Navíc i stráži by trvalo, než by se sem dostala. Kdo mi ale zkříží cestu … zemře.[/I]
[I][/I]
Směr si vybírám snadno, vracím se zpět k náměstíčku, kde jsem předtím prošel kolem obchodníka s tabákem. Kusem látky z oděvu mrtvého otřu dýku, tu zasunu zpět do jejího pouzdra. Utřu si i ruce a zkrvavenou látku zahodím. Nesnažím se běžet. Jdu rychle, ale pokud možno se nesnažím strhnou na sebe příliš pozornosti a zapadnu do uličky. Vracím se ve svých stopách zpět ke krámku mastičkáře Butfase. Když není nikdo na dohled přidám ještě do kroku. Když se dostanu do ulice ve které s pěti odbočkami, kde jsem naposledy viděl Vratha, zvolním. [I] Tady už by mě nikdo sledovat neměl. [/I] Ohlédnu se a pokračuji. Nejdu však přímo k němu, ale zamířím k trhu. Kráčím klidným krokem. Jednou, či dvakrát se cestou ohlédnu. Tam v naprostém klidu směním u několika obchodníků těch pár mincí, které mám za několik užitečných věcí. Tu kotlík a nějaké kuchařské náčiní, támhle zas několik pochodní.
[I][/I]
[I] Co když se budou ptát kde jsem byl takhle dlouho? Vlastně pravdu. Asi jim povím, že ta malá bečka sraček to má za sebou… Tedy … Šel jsem si sehnat pár věcí na výpravu. Našel mrtvolu, které jsem uřezal uši… [/I] Představa výrazů. Které by měli ostatní a zejména Rhora mě pobavila.
[I][/I]
[I]No dobrá ty uši vynechám… Co je to? Sušené maso? Výborně! Vezmu k tomu i chléb…[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Chtít maso …“ [/B][/OR] Ukážu na kus sušeného. [OR][B]„… chleba.“ [/B][/OR] Nakonec vezmu i pár lahví vína, mléko a pivo. To abych měl základ pro přípravu některých lektvarů. Když mám dojem, že už víc nepotřebuji vracím se ke krámku mastičkáře Butfase.
[I][/I]
[I] Berna jsem našel mrtvého a znetvořeného a ihned jsem se vydal zpátky abych jim to sdělil. Myslím, že prozatím Silchase zamlčím. Pořád budu potřebovat jeho pomoct. Myslím, že bych mu mohl podstrčit ty uši … ještě o tom popřemýšlím. Každopádně bych neměl vypadat příliš klidně až dorazím k ostatním. [/I]
[I][/I]
Rozeběhnu se tedy tryskem. Běžím až ke krámku. Rozrazím dveře a vpadnu do místnosti. Chvíli se vydýchám. Trošku to tedy přehrávám. Poté pohlédnu do tváří všech, kteří jsou uvnitř. V tu chvíli jsem si to rozmyslel. [I]Ne ... neřeknu jim nic. Proč? Ještě by se rýpalové zbytečně vyptávali.[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Uff ... já rád, vy pořád tu. Já připraven ... moct jít.“[/B][/OR]

******************************
Uši si chci vzít jako surky. Od té fáze jak se rozeběhnu to použiju v dalším příspěvku. Ten už bude veřejný všem. jen ty mi napiš jestli ke mě máš něco.
Hraju přesvědčení dobře, nebo k tomu máš výhrady?
Vrath29. Dubna 2018 11:47:52
[OR][B]"To jsi ani nemohl."[/B][/OR] Pronesu smířlivě ke kováři. [OR][B]"Vrátil jsem se do pevnosti už v dubnu, ale potřeboval jsem čas na zotavení."[/B][/OR]
[I]Škoda, těšil jsem se až ji uvidím.[/I] Pomyslím si smutně. [I]Možná se nevrátím. Ale moje pokusy usadit se jsou, zdá se, odsouzené k nezdaru.[/I] [OR][B]"Asi máš pravdu. Zkoušel jsem se usadit. Ale vždy se to nějak pokazilo. Teď se skupinkou noviců z Řádu jdeme pomoci nějakému mastičkáři, Butfas se jmenuje. Víš o něm něco?"[/B][/OR]
Nechám se pozvat dovnitř, ale pálenku s díky odmítnu. [OR][B]"Mělo by to zabrat nejdýl týden. Pohlídal by jsi mi prosím na těch pár dní Naju?"[/B][/OR] Ukážu na fenu. [OR][B]"Vrátím se, slibuji. Kristýně.... nevím, asi nechám na tobě jestli jí řekneš, že jsem tu byl. Hned jak tohle doděláme, přijdu, ale nechci slibovat něco, co možná nebudu moc splnit."[/B][/OR]
Po nějaké době si uvědomím, že už bych se měl vrátit. [OR][B]"Budu muset běžet. Já... rád jsem tě viděl příteli. Uvidíme se."[/B][/OR]
Pokud bude souhlasit s pohlídáním Naji, rozloučím se ještě s ní. [OR][B]"Koukej být hodná holka a poslouchej Marka."[/B][/OR] Domlouvám jí tiše, zatímco jí dojatě drbu za ušima. Trochu zaraženě si uvědomím, že jsem si na její společnost tak zvykl, že loučení se není až tak lehké.
[OR][B]"Jo a, kdybych se do deseti dní neobjevil, del prosím vědět do pevnosti. S tím, že by si měli vyšlápnout na Butfase."[/B][/OR]

Rychlím krokem mířím od kováři k Butfasovi. Jdu po paměti, ztracen ve vzpomínkách. Zaklepu a vejdu dovnitř. Překvapí mě přítomnost cizího muže, nepřítomnost Silchase mi je vcelku ukradená, ale ta Berenova, to je jiná. [I]Vždyť šli přeci spolu, ne?[/I] [OR][B]"Zdravím."[/B][/OR] Věnuji všem přítomným široký úsměv. Zastavím se pohledem u Rhory. [OR][B]"Kde jste nechali toho našeho hromotluka?"[/B][/OR]
Beren29. Dubna 2018 12:35:20
Rozrazím dveře do Butfasova krámku a celý udýchaný vrazím dovnitř. Chvíli se vydýchám a prohlédnu si všechny přítomné.
[I][/I]
[OR][B]„Uff ... já rád, vy pořád tu. Já připraven ... moct jít.“[/B][/OR]

*********************************
prosím nehodnotit. jen jsem závěr příspěvku opsal i pro ostatní.
Silchas29. Dubna 2018 12:47:31
Proplétám se temnými uličkami, ztracen před světem, nepoznán v denních temnotách světa, který o mě nestojí a který není schopen přijmout že existuje něco takového jako já. Myšlenkami stále utíkám k tomu okamžiku, k té hozené minci, blískající se ve slunečním světle. [I] V tichu je skrytá myšlenka odhalena. Slyšitelná jako nejjasnější výkřik, nese se věčností nicoty. Co potom mohou vidět, vidí-li do našich myslí, našich srdcí? Věštba je jako zvon, rozléhající se prázdnými síněmi a obrovskými pláněmi nepoznaných světů. A když zazní zvon… Ano, dobrý Silchas to ví… Pak přijde smrt.[/I]
Zmaten z labyrintu uliček se rozhlédnu a vyrazím směrem, kudy tuším hlavní ulici. [I]Nikdo dobrého Silchase nesleduje, ach, jaké to štěstí. Teď už se dobrý Silchas může vrátit a pomoci tomu ohavnému Butfasovi od jeho potíží… a pak mu dopomoct i od jeho ohavného života, který neměl právo vlastnit.[/I] Cesta mě zavede až na hlavní ulici, kterou se vydám dál.
[I]Ale… co když ten vetešník… Možná… Ale… To by bylo velice nemilé, už proto, že ten dobrý člověk by musel také zemřít Silchasovou rukou. Nebo snad ten barbar by se rozhodl mluvit? Chi chi, jestli se rozhodne mluvit, Silchas bude mít dost příležitostí mu vysvětlit skutečný význam jeho existence.[/I]

Dojdu až k obchodu, zatáhnu za kliku a vejdu dovnitř zrovna ve chvíli, kdy ten barbar vyčerpaně funí, zjevně po náročném běhu. Střelím po něm pohledem. [I]Ach, jaký to chudák, Silchasovi je ho vážně líto…[/I] Uvnitř jsou již všichni, navíc doplněni nově příchozím mužem, jenž působí jistě velmi váženým dojmem.
[B][OR][B]„Ach, vítej, příteli, sice neznámý, leč již nyní dobrému Silchasovi milí.“[/B][/OR][/B] Usměji se na onoho válečníka. [B][OR][B]„Slyš, že jeho jméno je Silchas a ač v boji nezocelen, ni v cnostech rytířských znalý, člen pospolitosti této jest věrný a nadmíru nápomocný dobrému Butfasovi, jež o pomoc velikou si žádá.“[/B][/OR][/B] S těmito slovy se mírně ukloním tomu muži, načež obrátím svou pozornost i na Butfase.
[B][OR][B]„A ty, dobrý Butfasi, uzřiti můžeš, že dobrý Silchas jest zde, jak dříve již ti přislíbil.“[/B][/OR][/B] Usměji se směrem k Butfasovi a pak se znovu obrátím na nový přírůstek naší společnosti. Měřím si ho pohledem, od hlavy až k patě. [I]Hmm, copak je to za zvláštní tvář? Tak spálená, tak vážná, tak… Jistě, dobrý Silchas ví, co je ten blázen zač. Už tím svým arogantním povýšeneckým hlasem, těmi ústy a tím… tím ohavným pohledem, jímž si měří všechno a všechny.[/I] Zjistím, že se pod kapucí na toho muže mračím a rychle změním výraz.[I] Ale Silchas ví, co je zač. Zasraný ochránce ideálů svého boha. Vede válku s bludem, s neexistujícím kacířstvím, které mu před lety vpálilo do tváře svou podobu. Důkaz slabosti a hanby.[/I]
[B][OR][B]„Pověz tedy, dobrému Silchasovi.“[/B][/OR][/B] Oslovím toho muže. [B][OR][B]„Tys válečníkem, či rytířem, “ochráncem panen“ či drakobijcem?“[/B][/OR][/B] Vysednu si na prodejní pult a nohama kopu ve vzduchu, jako dítě, které si našlo novou zábavu. Přitom se snažím, aby můj tón hlasu nezněl moc výsměšně, ale na druhou stranu se ani nepokouším o nějaký zvláštní takt. [B][OR][B]„Či jsi snad pouhým žoldnéřem, bijícím se v bitkách pouličních, či hospodských, bys pro mrzký peníz přišel i o zub poslední?“[/B][/OR][/B] Zašklebím se jako zlobivé dítě a mrknu na válečníka, načež seskočím z pultu přímo před něj. [B][OR][B]„Odpusť dobrému Silchasovi jeho neomalenost.“[/B][/OR][/B] Poplácám ho po rameni. [B][OR][B]„Jest jistě od něj převelice hrubé, že do rvaček hospodských se tě pokoušel zatáhnout, ač nepůsobíš dojmem takovým. Však dál by Silchase zajímalo, jsi-li rytířem?“[/B][/OR][/B]
Stoje před mužem se potutelně usmívám a v mých černých očích se zle jiskří.



Arsielas29. Dubna 2018 13:47:19
**********************************
Děj posunu zítra odpoledne. Pokud byste ještě měli zájem na sebe u Butfase reagovat, můžete. Kurgaz je tam s vámi, ale zatím ho přeskakujeme.
A poznámka pro švechny - Když Beren přijde blíž, je z něj podivně cítit ocet a zdá se, že má trochu mokré oblečení kolem krku a zad *1*
Aktuální počasí29. Dubna 2018 13:47:21
otext
Beren29. Dubna 2018 13:57:51
*********************
technická jsem do půlky těla nahý :D
Warhol29. Dubna 2018 14:38:01
Téměř hned poté, co položím otázku, je mi na ní odpověděno příchodem hned několika postav. Tou první je jakýsi vysoký muž, jehož bych si od pohledu otipoval na ochránce lesa, tedy hraničáře. Zjevně nacvičeným pohybem si s lehkostí sundavá kápi, přičemž si představím, co bych asi vyvolal já, kdybych něco takového při vstupu do místnosti udělal. Nicméně on takového účinku jistě nedosahuje, jelikož jeho tvář se zdá být pro některé možná až přitažlivá, nicméně celkem obyčejná. I když má luk, tolik pověstný pro hraničáře, u boku se mu houpe meč. [OR][B]"Též tě zdravím a doufám, že nám tohoto zdraví bude dopřáno. Říkají mi Warhol."[/B][/OR] Představím se dlouhovlasému dlohánovi.

O chvíli později se ve dveřích objeví ještě o něco vyšší postava, tentokrát barbara. Trochu mě zklame, když se mu u pasu nehoupá meč nebo sekera, jak jsem na to zvyklý, naopak ve mě jeho zbraň probudí zvědavost. Zakřivené ostří totiž působí jakýmsi mystickým dojmem. Co mě zaráží ještě víc je, že na něm nevidím žádnou košili ani plášť a když se přiblíží, ucítím velmi charakteristický pach octa.[I] Co je tenhle zač? [/I]

Než si ale stačím rozmyslet, jestli se na něco nově příchozího zeptám nebo než se stihnu představit, vstoupí další osoba. Snad už jsme všichni. Tento muž na mě ale zatím působí nejsilněji. Sotva vešel, jako bych cítil takový divný pocit. Jako by snad svíčky hořeli méně. Ale po první větě jsou mé pochybnosti rozmetány. Pravda, takovou řečí mluví lháři, kteří chtějí namazat med kolem pusy své oběti, aby ji pak mohli neslyšně zlikvidovat. [I]Snad se mýlím.[/I]

Ale možná taky ne. Když na mě nově příchozí Silchas vychrlí proud slov, jsem téměř ochromen. Pravděpodobně bych zde měl teď stát s otevřenou pusou a s očima dokořán, nevěda co říct. Možná tak na tom jsem duševně, ale ve tváři se žádný souboj pocitů neodehrává. To jen v mysli. [I]Ta nenávist. Nikdy jsem ho neviděl, ale on dělá, jako bych patřil k té nejspodnější kastě. Sotva jsem ho pozdravil.[/I] Pomalu se mu podívám do očí. Zle se v nich jiskří, cítím v nich energii a vidím v nich smrt. [I]Taky jsi někoho zabil. Vidím ti to v očích. Máš je jako já, ale ty jsi rozvernější. Nesetkal jsem se s nikým takovým.
[/I]
Dám si chvíli načas, než Silchasovi odpovím. Také si rozmýšlím, co řeknu. Chce mě buĎ vyprovokovat, naštvat, nebo mě jenom nenávidí. JInak by nepoužil hospodské rvačky. Dívám se mu z očí do očí. Většina lidí uhne, dokonce i mnozí kouzelníci. Možná protože je jim nepříjemné kouukat se do prázdného oka. Potom pomalu odpovím.[OR][B] "Zajímá tě, kdo jsem? Nejsem rytíř. Rytíři mají koně, svůj hrad a svoji dámu. Já nemám ani jedno. Můj kůň se vozí na mých chodidlech, moje tvrz je v mém srdci a moje dáma"[/B][/OR] dotknu se letmo meče [OR][B]"vždy tam, kde má být. Takže ne, já nejsem rytíř."[/B][/OR] Chvíle pauzy, kdy by se dala krájet atmosféra. Nemůžu za to. Kdybych dokázal každou situaci obrátit v smích, byl bych neskonale rád, ale já něco takového neumím.[OR][B] "Jediné, co o sobě můžu říct, že se jmenuji Warhol. Na zbytek se zeptej lidí, kterým jsem pomohl. Buď na tento, nebo na onen svět. A kdo jsi ty?" [/B][/OR]
Rhora29. Dubna 2018 18:02:52
Po té, co jsem rukou lehce naznačila, že mi vadí zakrytý obličej, Warhol krátkou chvíli stojí a nejspíše přemýšlí. Vypadá, jako by vedl boj sám v sobě. Nakonec jde ale jeho kápě dolu a mně i Kurgazovi se tak naskytne možnost, prohlédnou si muže, který stojí proti nám. [I]Už se nedivím, že nechtěl ukázat tvář. To je ale ošklivá jizva. Od čeho to asi má?[/I] pohledem přelétnu z Warhola na Kurgaze, který má také zjizvenou tvář. V ten moment mi je obou mužů líto a nejraději bych je přátelsky a vřele objala, ale vzpomenu si na Berna, který zareagoval dosti agresivně už jen s toho, že jsem na něj byla milá slovně.
[OR][B]„Těší mě,“[/B][/OR] dodám nakonec a přátelsky se usměju.

[I]Trefa hned na poprvé,[/I] pomyslím si, když mi Warhol odpoví na otázku, zda je válečník. Jeho odpověď ve mně vyvolává nejistotu. [I]Jako by se styděl za svoje povolání, nebo ho tížilo svědomí,[/I] napadne mě, ale z mých myšlenek mě vytrhne jeho otázka.
[OR][B]„No,“[/B][/OR] začnu a napadne mě: [I]Přece mu neřeknu: [OR]„Já jsem zlodějka, ale okrádám jen zlé lidi,“[/OR] ne?[/I]
[OR][B]„Já jsem novicka z řádu Všemohoucího, i když na to asi nevypadám. A také jsem členka Strážců dračího plamene. Teda skoro členka,“[/B][/OR] dodám, jak nejrychleji umím, ať to nevypadá nuceně.
V tom do obchůdku vejde Vrath. Jehož úsměv mě přinutí se také usmát. Když však začne těkat očima, jakoby někoho hledal a položí mě dotaz na [OR][B]„hromotluka“[/B][/OR], můj úsměv se vytratí. [I]Co mu mám jen říct? Proč jsem nepočkala ještě pár minut na Berena?[/I] začnu v duchu mírně panikařit, ale moje odpověď není nutná, protože barbar vtrhne dovnitř v momentě, kdy chci otevřít ústa.
[OR][B]„Tady je!“[/B][/OR] vyštěknu překvapeně, ale snažím se navodit pocit, že to celé mělo být přesně takhle.
[OR][B]„Přesně minuta, vyhráls,“[/B][/OR] plácnu berena po rameni jakože vyhrál sázku, ať už jakoukoli.
[I]Ble, to je pot nebo ocet?[/I] pomyslím si, ruku si lehce otřu do kalhot a pak už jen mlčím s tím nevětším úsměvem, jaký dokážu vykouzlit ve své tváři. [I]Hlavně ať nechce podrobnosti. Vím, že lhát se nemá, ale prosím, Maduwe.[/I]
Naštěstí moje chvíle ticha je ukončena dalším navrátilcem. Silchasem. [I]Je sice divnej, ale svým příchodem mi snad vytrhnul příslovečný trn z paty,[/I] pomyslím si a usměji se i na něj.
Když ale začne mluvit k Warholovi, můj úsměv lehce opadá. [I]Ale ne, za tu necelou hodinku na to člověk úplně zapomene. Proč mluví tak divně a navíc tak úlisně?[/I] opět pocítím ten pocit chladu a temnoty. [I]Mě neopiješ. Připomínáš mi Merlleah,[/I] vzpomenu si na říkanku, kterou říkala Synja o lhářích a podvodnících: [I]Na jazyku nabízí ti med, však v kousnutí jejich je jed.[/I]
Warhol se zprvu dívá na Silchase jako by s respektem a údivem, ale nakonec i on určitě pochopí, že je na něm něco temného. Chvíli je ticho, ale nakonec mu odpovídá klidně, s rozvahou, ale přesto poměrně trefně.
Beren29. Dubna 2018 19:20:45
[I]Zdá se, že se po mě Vrath už sháněl... [/I] Pomyslím si, Rhora prohlásí „Tady je“. Pak mě plácne po zádech. Vzhledem k tomu, že dívka je mi zhruba po ramena na nás musel být v tu chvíli zábavný pohled. Vzhledem k tomu, že právě to možná odradilo ostatní od nepříjemných otázek, což se mi docela hodí. Podívám se dolů na ní s vřelým úsměvem a na její poznámku o jakési výhře s úsměvem přikývnu. [I]Děkuji maličká, ani nevíš, že jsi mi právě pomohla … [/I]
[I][/I]
Nemůžu si však nevšimnout, jak se jí nakrabatil nos a jak si nenápadně utřela ruku, ačkoliv se to snažila taktně skrývat. Skloním hlavu blíže ke své hrudi a přičichnu k sobě.
[I][/I]
[I]Smrdím jako … jako … smrdím jako nějaký starý zkvašený hnus. Ďas, aby spral toho, kdo na mě vylil kýbl tohohle smrdutého svinstva. Jestli k tomu dostanu příležitost, najdu ho a vlastnoručně ho utopím ve stejném svinstvu, i kdyby kvůli tomu měl srovnat se zemí celé město a nechat ho propadnout až do pekel a pak si tam pro něj dojít.[/I] Z mých poněkud rozhněvaných myšlenek mě vytrhne až Silchasům nechutně slizký hlas. Je to jako by vám do uší vlezli úhoři a začali se pářit. Na něco takového se zkrátka zvyknout nedá. [I]A navíc mu šplouchá na maják … jeho žvásty mají jednu velkou vadu. Že on tomu, co říká opravdu věří a to slepě. Každopádně ho budu moct využít … časem.[/I]
[I][/I]
Onen neznámý však Silchasovi jasně vylíčil, co je zač. Možná se mi to jen zdálo, ale mluvil jako voják. Ačkoliv můžu to chápat zkresleně vzhledem k mé chabě znalosti zdejšího jazyka. Každopádně na seznámení s ním bude dost času i později. S žuchnutím postavím na podlahu svůj vak, který nyní váží téměř tři sta mincí. Povytáhnu si opasek se zbraněmi a ze zad sundám toulec s rozloženým lukem a šípy. [I]Měl bych si zkontrolovat vybavení.[/I]
[I][/I]
Otevřu svůj vak a snažím se v něm urovnat své věci s těmi které jsem dnes nakoupil a ve spěchu a bez jakéhokoliv uspořádání je naházel dovnitř. Z vaku však vyndám stočený bič. Poté uzavřu utáhnutím šněrování v jeho ústí. [I]Dobře, teď zbraně … [/I] Bič, která jsem před okamžikem vytáhl z vaku si připevním řemínkem k opasku na levé straně, dýku v její pochvě přesunu zezadu dopředu před bič, ale také po levé straně aby byla více po ruce. Na řadu přišel luk. Jen jsem vzhlédl k ostatním, zda někdo něco nechtěl k mé osobě, ale když usoudím, že ne vezmu do ruky svůj luk. Zatím je povolená, ale zkušeným pohybem na něj nasadím tětivu. Nyní prohnutý luk pohlazením zkontroluju, zda se nezlomil a je na něj pořád spolehnutí. Snad jediná věc, kterou jsem nechal na svém místě je můj meč a nic nenasvědčuje tomu, že jej chci nyní tasit.
[I][/I]
[I]Myslím, že jsem spokojen… můžeme jít. S trochou štěsní půjdeme kolem nějaké černé díry, kam bych mohl svrhnout toho slizkého blázna …[/I] Na záda si pověsím toulec plný šípů a vak s vybavením, do ruky vezmu svůj luk a trochu si povytáhnu opasek, aby mi bylo trochu pohodlněji.
[I][/I]
[OR][B]„Já připraven … „ [/B][/OR] Prohlásím a obrátím se k Butfasovi. [OR][B]„My všichni … já domnívat moct jít … teď.“[/B][/OR] Při tom se postavím Butvasovi tváří v tvář a očekávajíc jeho reakci mu hledím do očí.
Arsielas30. Dubna 2018 13:08:12
Uběhne sotva půl hodina od chvíle, co jste společně opustili Butfasův malý obchůdek, a opět se v něm začnete scházet. Butfas mezitím zase otočí ceduli s nápisem ‚[B]Otevřeno[/B]‘ tak, aby oznamovala kolemjdoucím, že je [B]‚Zavřeno[/B]‘ a nechá Rhoru s Warholem, aby se seznámili. Trpaslík Kurgaz se prozatím posadí stranou a netrpělivě vyčkává na návrat ostatních.
Jako první se k trojici odvážlivců přidá Vrath. V přítmí krámku a pod jeho delšími vlasy si lze jen těžko povšimnout zarudlého levého ucha jako připomínky na jeden pořádný pohlavek. Co je však patrné, vrátil se bez svého psa.
Chvíli za ním vrazí do dveří nudista Beren. Jediné, co halí horní polovinu jeho těla jsou vousy na jeho bradě a pach octa – patrně nějaký zvyk jeho kmene předtím, než se vydá na výpravu.
Jako poslední se vrátí Silchas a jak je jeho zvykem, začne si dělat další přátele, čemuž ostatní raději jen přihlížejí. Alespoň do chvíle, než Beren oznámí Butfasovi, že jste připravení vyrazit.
[OR][B]„Opravdu? Výtečně!“[/B][/OR] zaraduje se Butfas a prohlédne si vaši utvořenou skupinku postávající v jeho krámu. [OR][B]„Nechybí snad ještě ten…ten menší alchymista, který vás tu prve poučoval,“[/B][/OR] naváže Butfas oční kontakt s Vrathem. Poté, co mu ale vysvětlíte, že Berno šel za svým…osudem, pokývá Butfas hlavou a prohlásí něco ve smyslu, že to snad zvládnete i bez něho a na chvíli zmizí ve vedlejší místnosti.
Když se po pár minutách zase vrátí mezi vás, má na zádech malý batůžek, přes sebe přehozený plášť a v ruce stejnou hůl, kterou měl i když jste ho viděli poprvé. A tak společně opustíte jeho skromné obydlí.
S vaším zaměstnavatelem v čele skupiny projdete ulicemi města až k západní bráně. Cestou kolem vás proběhnou dva strážní běžící někam směrem k centru. Vy si jich ale příliš nevšímáte a míříte dál svou cestou, kterou vás strážní u brány bez povšimnutí nechají projít. V tuhle denní dobu nejste jediní, kdo jí prochází.
Jakmile opustíte město, sledujete chvíli hlavní cestu, po které jezdí i kupecké cesty. Zhruba po deseti minutách ale z hlavní cesty sejdete a vydáte se po jedné vyšlapané pěšině přes louku směrem k lesu. U toho už pěšina zmizí dočista, a tak přešlapujete čerstvě vzrostlou trávu plnou bodláků, jetele a sem tam i trochy heřmánku – pokud se tedy vyznáte v bylinách.
Slunce vám příjemně svítí na levou stranu obličeje a při cestě ji možná až moc zahřívá. Kdo ale zažil poslední týdny, přijdou mu dnešní teploty jako ohlas nadcházejícího podzimu. Podzimu, který už jindy dávno všude kolem panoval a který si letos dává setsakramentsky na čas. Naštěstí vás brzy pohltí stíny stromů, jejichž koruny vytvářejí příjemné klima.
[OR][B]„Tamhle,“[/B][/OR] ukáže udýchaný Butfas prstem mezi křoví. Pot se mu přitom leskne na jeho vysokém čele. [OR][B]„Tamhle za tím křovím je palouček. Pod jedním starším stromem tam je studánka a kousek od ní je vesnice Minmiptů,“[/B][/OR] upozorní vás, že už jste skoro na místě. Po cestě přitom Butfas rád zodpověděl vaše případné další otázky, které jste si nebyli schopní zodpovědět navzájem mezi sebou.
[OR][B]„Tak a jsme tu,“[/B][/OR] vyhrkne, odtáhne křoví, projde za něj a vkročí na sluncem zalitý palouk. Společně s vámi projde okolo studánky, o které vám říkal a ze které se můžete klidně napít, jak je čistá. Alcyhmista se zastaví až kus za ní, na lesní stezce, přes kterou se natahují kořeny stromů a porůznu na ní leží kameny.
[OR][B]„Dál už nemůžeme. Nechci nikomu z Minmiptů ublížit. Už tak jsme mohli nějakého klidně zšlápnout a nevědět,“ [/B][/OR]při té představě se Butfas zatváří velice ustaraně. Pak se sehne, sundá si batoh a vyndá z něj dřevěnou krabičku, kterou před vašima očima otevře. Její vnitřek je rozdělen úzkými příčkami do šesti čtvercových oddílů. V Každém s nich je lahvička s nafialovělou tekutinou usazená mezi hadříky, aby se ani jedna z baněk po cestě nerozbila. Aby kapalina neutekla, je v hrdle každé lahvičky strčený korek.
[OR][B]„Jak už jsem řekl. Až se napijete, postupně se zmenšíte. Támhle někde,“[/B][/OR] ukáže Butfas prstem vedle cesty, [OR][B]„leží váš cíl. Tudy se musíte vydat,“[/B][/OR] vysvětlí vám a natáhne k vám ruce s otevřenou krabičkou, abyste si každý vzali jednu baňku.
[OR][B]„Vypijte to najednou,“[/B][/OR] poradí vám ještě a ustaraně se na vás podívá. [OR][B]„Přesně za týden tady budu opět čekat. Přeji vám hodně zdaru a dávejte na sebe prosím pozor,“ [/B][/OR]ustoupí Butfas o krok dozadu a s obavami v očích se s vámi rozloučí.
[OR][B]„A nezapomeňte Minmipty ode mě pozdravovat,“[/B][/OR] pokusí se o milý úsměv při vzpomínce na jeho přátele, které už možná nikdy neuvidí.
**************************
Jakmile se napijete, svět kolem vás začne růst (ve vašich očích, reálně se budete zmenšovat). Teď vám nechám zase prostor na reakce než se dostaneme dál :)
Kdo bude první? *66*
Vrath1. Května 2018 16:37:05
[OR][B]"Rád tě poznávám Warhole. Jmenuji se Vrath a jsem Strážcem dračího plamene."[/B][/OR] Odpovím mu a zvědavě si ho prohlížím, než se začnou dovnitř hrnout i ostatní. [I]Výborně. Beren je tu. Jenom...[/I] Nadzdvihnu jedno obočí. [I]...by mě zajímalo, čím to tak smrdí. To je ocet?[/I]
Víc se do konverzace nezapojuji, mám teď svých myšlenek dost. Dokud se tedy Butfas neobrátí na mě, poté, co Beren usoudí, že můžeme vyrazit. [OR][B]"Berno usoudil, že cesta, po níž by se měl dát, vede jinudy."[/B][/OR] Odpovím mu trochu posmutněle, načež se připravím k odchodu.
[I]Jak asi zareaguje až uslyší, že jsem se vrátil? A jak, až mě uvidí. Jestli mě tedy bude chtít ještě vidět.[/I] Honí se mi hlavou myšlenky, takže dva strážné běžící proti nám docela ignoruji. [I]Zase se pohádali nějací kupci?[/I]
U Západní brány je živo, nicméně ven z města se dostaneme bez větších obtíží. V tu chvíli se vrátím trochu zpět do reality a dávám pečlivý pozor na to, kudy jdeme. Když odbočíme z kupecké cesty, snažím se rychle najít vhodný orientační bod, při pohledu na les za loukou, po které se pravděpodobně vydáme, přemýšlím, jestli jsem jej už někdy navštívil.
Klobouk mě chrání před sluníčkem, které přeci jen nějakou sílu ještě má a absence pěšiny, která nám pod nohama zmizela, když jsem dorazili k lesu, mi nevadí ani trochu. Zaujatě pozoruji křoví, o kterém nám Butfas prozrazuje, že skrývá cestu k našemu cíli.
A za tím křovím se vskutku nachází palouček a studánka. Když procházíme kolem ní, rychle se k ní sehnu a ochutnám vodu. [I]Výtečná a čistá.[/I] Zaraduji se a doplním měch na vodu, z kterého přeci jen po cestě trochu ubylo. Rychle dojdu ostatní.
[I]To by bylo vskutku nemilé. A rozhodně by to neudělalo moc dobrý první dojem.[/I]
[I]A je to tu.[/I] Sleduji jak Butfas vyndavá lektvary. A velmi pozorně sleduji kam ukazuje a kam se budeme muset dopravit. Pokouším se odhadnout, jak se ta vzdálenost zvětší, když budu velký jako mravenec a snažím se najít něco, podle čeho se bude dobře orientovat.
[OR][B]"Vaše pozdravy vyřídíme. Děkujeme."[/B][/OR] Pronesu zatímco si od Butfase beru svojí dávku lektvaru. [OR][B]"Tak, naviděnou na zemi. Asi bude idální, když si stoupneme co nejblíže k sobě, abychom se pak snáze našli."[/B][/OR] Pokud budou souhlasit a utvoříme těsný hlouček, vyndám korek ze své lahvičky. [EL][B]"Snad toho nebudu litovat. Strážci prosím stůjte při nás."[/B][/EL] Na ex vypiji tu zvláštní, lehce do fialova zbarvenou, tekutinu.
Najednou se všechno začne neuvěřitelnou rychlostí zvětšovat. [I]Sakra, asi to nefunguje tak jak mělo...[/I] Po chvilce paniky si uvědomím, že když se já zmenšuji, musí se logicky vše ostatní v mých očích zvětšit. Uklidní mě to. Ale jen trochu.
Warhol2. Května 2018 16:40:15

*********************
Tento víkend i pondělí a úterý budu pryč, tak se mnou nepočítejte a případně mě přeskočte. Uvidím, jestli se dostanu do pátku k odpisu, ale spíš ne.
Beren3. Května 2018 03:35:26
Na otázku, kde se nachází Berno jen neurčitě pokrčím rameny. K mému potěšení ta otázka vlastně ani nemířila na mě, ale na Vratha. Trochu pohodlněji si usadím vak a toulec na zádech. [I]Nebudeme se doufám bavit o zbabělém a nebohém Bernovi… je pryč. Každý skončí tak, jak žije. Až se vrátíme, budeme se bavit o živým a prosperujícím Berenovi…* [/I] Ostatní, včetně Butfase se mezitím pipravili na cestu.[I]Tak je to tu …[/I]
[I][/I]
Opustíme mastičkářův krámek a směřujeme k bráně. Strážím, které chvátají kolem, nevěnuji příliš pozornosti. Jejich spěch není můj problém, aby mě to mělo pálit. Kráčím za Butfasem. Ani nevím proč, ale přistihnu se, jak přemýšlím na tím, jaký problém může mít tlupa skřítků. [I]Možná hnízdo krys … nebo jim na návsi spí jezevec… [/I] Nemohu si pomoct, ale přijde mi jako zábavná myšlenka jak vesnici s pidilidmi pustoší ospalé lesní zvíře.
[I][/I]
Slunce příjemně hřeje. Je vcelku dobré počasí na výpravu. Člověk musí být zkrátka spokojený.[I] Až na ten smrad… proklínám toho, kdo na mě vylil tuhle sračku. Ať zhyne… raději dřív, než se mi dostane do rukou. * Zaskřípu zuby.[/I]Cesta rychle ubíhala. Zanedlouho jsme sešli z hlavní cesty a mastičkář nás táhl přes louku někam k lesu. Zpozorním, když Butfas zmíní studánku kousek před námi. Jak kráčíme přes louku, nedá mi to abych se nezeptal, ačkoliv jsem už poznal, že starý mastičkář je bojácný a nechce nic vyzradit. [OR][B]„Mistr Butfas …. Prosím, prozradit mě. Jak ty shánět přísady pro lektvary? Kupovat na trh, nebo sbírat si tu?“[/B][/OR]
[I][/I]
[I]To není vůbec špatný nápad… [/I] S radostí zamířím rovnou ke studánce o které se Butfas zmiňoval hned, jakmile ji spatším. Vrath vyzkouší vodu, usoudí, že je v pořádku a doplní si měch. Kleknu si také ke studánce se svým měchem v ruce a doplním jej také. Vodu nepiji, ale po očku pozoruji Vratha, ten se zdá být stále v pořádku, ale i tak vyčkám. [I]Pro jistotu a klid na duši … [/I] Nemůžu však nevyužít vodu, kterou mám přímo před nosem, abych se nepokusil zbavit toho otravného octového odéru, který kolem mě vytvořil nepříjemnou auru kyselého smradu. Opláchnu si tedy ruce i obličej. Chladná voda je velice příjemná. Spojím dlaně do misky, nabírám vodu a snažím se co nejlépe spláchnout ze sebe, co se dá. Hlavně za krkem, kam jsem dostal přímý zásah. Když po chvilce usoudím, že už by lidé v mé blízké přítomnosti nemuseli krčit nos, vstanu. Svého průvodce musím trochu dohnat, ale zastavil se jen kousek za studánkou. Butfas odmítá jít dál, abychom prý neublížili někomu ze skřítků, a vybalí dřevěnou krabičku se šesti lahvičkami plnými fialovou tekutinou.
[I][/I]
[I]Tak tohle je ono? Docela rád bych získal alespoň jeden ten lektvar, abych ho mohl blíže prozkoumat.[/I] .* Přistoupím blíže a vezmu si jednu lahvičku. Jen okamžik si jí prohlížím v dlani a samosebou ji zvednu, abych se podíval proti slunci. [I]Tak se na tebe podíváme … není to úplně sytě fialové. Zdá se, základ byla voda.[/I] Zakvedlám s lahvičkou. [I]Ano, voda. Nebo víno. Rozhodně se netáhne jako olej, nebo něco hutnějšího.[/I] Korek skousnu mezi zuby, vytáhnu a vyplivnu ho. Přičichnu. [I]Co mi to jen připomíná?[/I]
[I][/I]
Vrath má poměrně dobrou připomínku, že bychom se mohli a měli postavit před vypitím blíže k sobě. Že se navzájem neztratíme. [I]Otázka jen je, jak moc se zmenšíme … [/I]
[I][/I]
[OR][B]„Když zmenšit moc … stejně daleko.“ [/B][/OR] Nevím, jestli to bylo nějak pro ostatní srozumitelné. Přistoupím blíže k Vrathovi a vytáhnu svůj meč z pochvy a udělám do země čáru směřující k Vrathovi. [OR][B]„Když daleko … sledovat.“ [/B][/OR] Ukážu na čáru. Vlastně je mi jedno, jestli mi ostatní rozumí, či nikoli. S odzátkovanou lahvičkou v ruce vyčkám, až budou všichni připraveni a s nimi společně ji vypiji.
Arsielas3. Května 2018 17:11:59
**************************
Tak šup šup, tohle není žádný přelomový bod. Warhol bude jasný do zítra, Kurgaze patrně budeme muset znovu přeskočit a 2 už odepsali, takže se čeká jen na naše dva vítečníky *1*
Aktuální počasí3. Května 2018 17:12:01
otext
Silchas3. Května 2018 17:46:39
Warhol se na mě upřeně zahledí, probodávaje mě pohledem. [B][OR][B]"Ptáš se, dobrý Warhole, co jest Silchas zač? Tedy věz, že Silchas básníkem jest prostým, ztracený ve světě, jež ho odvrhuje a skrytý zrakům těch, jež by snad mohl zajímat."[/B][/OR][/B] Na chvíli se odmlčím, než zase pokračuji. [B][OR][B]"Ale… To je asi osudem všech básníků, ztratit se v temnotě myšlenek, jejichž odhalení je jako rána nožem… smrtelná."[/B][/OR][/B]
S těmito slovy se na Warhola usměji a ustoupím dál ke stěně, o kterou se i opřu. Pohledem sleduji Berena, který si začne přerovnávat své věci ve vaku, načež se zvedne se slovy, že můžeme vyrazit. [I]Ano, dobrý Silchas již čeká dost dlouho, je jen dobré, že se konečně něco začne dít.[/I] Ušklíbnu se a vyjdu za ostatními ven.
Následujeme Butfase uličkami města. Cestou míjíme bezpočty lidí a také dva strážce, běžící směrem k centru města. [I]Ale ale, jaké to štěstí. Že by již nalezli tělo dobrého Berna?[/I] Ohlédnu se za běžícími muži a chvíli je sleduji pohledem, dokud se mi neztratí v davu. [U][OR][B]Dejte člověku sirku a on způsobí požár… [/B][/OR][/U]
Následuvši Butfase, vycházíme ven z města, držíce se hlavní silnice, ze které ale po asi deseti minutách sejdeme a zamíříme dál do lesa. Sleduji stovky stromů, pod jejichž klenbou procházíme a s vědomím nadcházejícího podzimu si užívám lehkého větříku, jemně ovívajícího mou tvář. [I]Překrásný to čas.[/I] Zaposlouchám se do zpěvu ptáků, neúnavně pějících své božské ódy. [I]Skutečně dokonalý čas, který si dobrý Silchas může vychutnávat. Vše jakoby pomalu umírá, zavírá své oči a připravuje se k poslednímu nádechu před konečným vítězstvím mrazivé temnoty, která pohltí vše krásné a zůstane jen smrt. Ale to umírání… je téměř dokonalé.[/I]
Z myšlenek mě vytrhne až Butfasův výkřik, ohlašující konec cesty. Stojíme na krásném palouku, na kterém se zračí překrásná čistá studánka, plná průzračné vody. Ke studánce nejdříve zamíří Vrath, následovaný Berenem. To mi připomene že bych měl zkontrolovat obsah svého měchu. Shodím ze zad svůj vak a vylovím odtamtud svůj měch. Pak přejdu ke studánce, kde si opláchnu obličej a doplním vodu. [I]Ano vodičko jen teč, teč. Dobrý Silchas přece nebude žíznit.[/I]
Zvednu se, měch opět uložím mezi ostatní věci ve vaku, který si opět hodím na záda. Mezitím už Butfas vytáhl krabičku, ve které jsou uloženy ony lektvary. Jeden si s úšklebkem vezmu. [I]Tak to je ten zázračný lektvar, s jehož pomocí se ze Silchase stane skřítek? Ohavné…[/I]
Vrath pak navrhne velice zajímavou věc, stoupnout si co nejblíž k sobě. [I]Ostatně proč ne, chi chi chi svět je tak zvrácený…[/I] Stoupnu si k ostatním a odzátkuji lektvar. Lesklá nafialovělá tekutina se třpytí na slunečním světle. [I]Dobrý Butfasi, je-li to jed, pak doufej že je zatraceně silný…[/I]
Naposledy pohlédnu na Butfase, načež do sebe obrátím lektvar. Svět se začne ohavnou rychlostí zvětšovat.

*********************
Omlouvám se že to tak trvalo, ale já prostě nemohl najít tu správnou myšlenku. *40*
Silchas4. Května 2018 15:42:20

*********************
Do úterý nebudu aktivní *40*
Rhora4. Května 2018 16:04:41
Postupně jeden po druhém opouštíme obchůdek a jdeme městem směrem na západ za Alchymistou, jako kachňata za matkou.
V jeden moment kolem nás proběhnou stráže. [I]Co se asi děje? Že by se někde někdo porval? Snad to není nic vážného,[/I] pomyslím si a všimnu si, že Silchas se na stráže dívá s podivným úšklebkem. Také si pro sebe něco zašeptá, tiše, takže nevím co. [I]Musím si na něj dát větší pozor. Při první příležitosti nám určitě bodne kudlu do zad, ne-li možná i do prsou. Působí na mě jako šílenec, už jen jak mluví,[/I] při tom mi projede mráz po zádech.

Pocit se mě drží, dokud nedojdeme do přírody.

Jak tak kráčíme loukou, užívám si přírodu, město mi vyhovuje víc, přeci jen jsem si na život v něm zvykla víc, než na venkov, ale takovéhle místo mi připomíná dětství. Louka, kytky, sluníčko. Sem tam si utrhnu kytku s bílo žlutými květy a fialovými. Sice nevím co to je za květiny, ale jsou krásné. Schovám si malinký buket do torny, přeci jen to tak krásně voní.



[OR][B]„Má to překrásnou barvu,“[/B][/OR] pronesu s úsměvem směrem k Butfasovi, abych ukojila jeho případnou chuť po uznání za jeho výtvor.
Uchopím lahvičku s fialovou tekutinou a přejdu na místo, kde se ostatní už připravuji vypít elixír. Nikterak ho nestuduji jako ostatní, proč taky? Butfas má mou plnou důvěru, i když ho znám sotva jedno odpoledne, i tak mu věřím.
Alchymista nám ještě ukáže, kde přesně je vesnička a že bychom to měli vypít najednou. To už je mi malinko podezřelé. Ale… [I]Nejspíš to myslí dobře, aby jsme se náhodou nezašlápli.[/I]
Vrath ujistí Butfase, že budeme pozdravovat Minmipty a Beren udělá rýhu do země mečem.
[OR][B]„To je dobrý nápad,“[/B][/OR] pochválím Berena s úsměvem.
Vytáhnu s boty dýku a přidělám rýhy mezi námi všemi. [OR][B]„Takhle to bude ještě lepší. Každý půjde po své čáře až k místu setkání. Tady,“[/B][/OR] ukážu na bod, ve kterém se protínají všechny rýhy, a pak schovám dýku zpět.

Narovnám se a odstraním korek. Obsah nádobky si naliji do pusy a lehce ho převálím na jazyku. [I]Co je to za chuť?[/I] prolétne mi hlavou. [I]Co mi to jen chuťově připomíná?[/I]
V tom se cítím jako bych začala padat z hrozitánské výšky, ale nohama jsem stála pořád na zemi. Pád následující po výskoku. Pohyb směrem dolů odnikud nikam. Je to zvláštní pocit, plný pochybností ale i jistot najednou. Jsem tak malá, nebo svět tak veliký? Není to nakonec jedno? Tak jako tak, jsem jen zrnkem písku v porovnání s ním a jeho šíří. Možná, že teď víc než kdy před tím.
Když se vše přestane pohybovat, rozhlédnu se kolem sebe a pomyslím si: [I]Kde to jsem?[/I] ale hlavně: [I]Kde asi jsou ostatní?[/I]
Arsielas8. Května 2018 23:22:29
**************
Zítra udělám posun :)
Arsielas9. Května 2018 13:55:16
Cesta k místu určení uplyne snadno – tedy alespoň pro vás. Butfasova fyzička dává jasně najevo, že už by delší výpravu nezvládla. Na odpověď Berenovi mu ale dech ještě stačí:
[OR][B]„No…asi jako každej – z přírody. Když jsem byl mladší, chodíval jsem pro vzácnější bylinky do hor nebo občas koupil nějaké dovezené z pouště. Taky pomůže, když znáte někoho, kdo třeba chová netopýry nebo má hady. V některých částech některých zvířat je ukryto poměrně hodně energie. Nikdy jsem ale nebyl moc dobrodruh. Sbírání dračích zubů nebo částí nějakých démonů šlo mimo mě,“[/B][/OR] řekne a víc se k Berenovu dotazu nevyjadřuje.
Samozřejmě pokud se tedy nebude Beren dál ptát.
Když jste pak na místě, Rhora a Beren mezi vámi udělají paprsky jakési hvězdy, která by vás měla dovést jeden k druhému, až se zmenšíte. Pak už jen stačí, abyste se trochu nuceně semkli a pomalu ruku v ruce se napili lektvaru.
Rhora, Beren, Vrath, Silchas, Kurgaz a kruh zakončuje Warhol. Všichni si vzájemně můžete vidět do očí a všichni téměř v jednu chvíli zvednete ruku s lahvičkou, abyste se napili.
Sotva se lektvar dotkne vašeho jazyka, rozlije se vám po ústech nahořklá chuť doprovázená vůní fialek. Taky v něm můžete cítit něco, co vám pořádně protáhne dutiny – snad peprmint nebo mátu. Do vašich úst a krku steče i poslední kapka tekutiny a na krátký okamžik nastane ticho. Chvíle, kdy ve vzduchu visí pouze napjaté očekávání.
Jako první začne účinky pociťovat Rhora a Silchas. Svět kolem nich začne růst, když se oni začnou scvrkávat. Ostatní přitom mohou pozorovat oba dva, jak klesají k zemi. Ne však na dlouho, jelikož postupně i oni začnou propadat kouzlu nápoje. Warhol, Vrath a nakonec i Kurgaz s Berenem, který účinkům odolával nejdéle. Patrně to bude jeho tělesnou konstitucí a zvykem na práci s takovými látkami.
Ve vašich očích se najednou kolem vás tyčí obrovské keře sahající snad až do nebe, a ještě nad nimi monumentální kmeny stromů, jejichž konec se vám naprosto ztrácí z dohledu. Každý kamínek, který vám ještě před chvíli ležel u nohou si teď stojí vedle vás a jako by na vás hleděl jako rovný na rovného. Dokonce si i začnete všímat pohybu kolem sebe, který jste předtím neviděli. Kousek od vás si to šine malinká stonožka. Tedy zprvu malinká a postupem vlastně několikrát delší než vy.
Jak Butfas říkal společně s vámi se zmenšují i vaše věci – vaše zbraně, jídlo, oblečení – všechno je teď stejně malé jako vy.
Ukáže se také, že měl Vrath se svou teorií pravdu a jeden od druhého jste se podstatně vzdálili. Stát tak, jak jste stáli původně, zabralo by vám možná i hodinu, než byste se znovu shledali. Takto ale můžete každý sešplhat do koryt, které společně vytvořily Bernova a Rhořina čepel.
Na výšku teď máte všichni zhruba dva couly (Kurgaz jeden a půl) a všechno je pro vás obrovské. Každý kopeček je horou, každá loužička je širým oceánem a každá moucha je jako letící drak – tedy alespoň jeho mládě.
Ti, kteří vkročili přímo do vytvořené brázdy, budou mít lehce problém se z ní dostat. Kolem vás se sem tam mihne nějaký ten lesní brouk a…v dáli vidíte vzdalující se postavu Butfase. Pohybuje se pomalu, těžkopádně a skoro zpomaleně – jako nemotorný obr.
Kolem vás je spousta míst na prozkoumání, od keřů po obyčejné kupky větviček. Zatím si vás nic nevšímá, ale je možná jen otázkou času, kdy se z vás stane lovený hmyz. Všechno je jiné, dokonce i určit správný směr bude obtížné, pokud jste si nenašli nějaký záchytný bod.
*******************************
Dál vás posunout nemohu, neboť je jen na vás, co teď budete dělat. Pokud nebudete mít moc, co dodat, stačí mi kratší odpis, po kterém se vydáte, kam budete chtít :)
[CR]Kurgaz[/CR] má výstrahu. Pokud se do konce týdne neozve, bude bohužel vyloučen (ne, Silchasi *1*)
Arsielas12. Května 2018 10:18:05
*************************************
Tak pojďte, ať se konečně dostaneme k nějaké akci :)
Pokud nehodláte dělat víc, než jen vyrazit určeným směrem a ani se nechcete rozepsat o pocitech při zmenšení, stačí hodit podčárku :)
Rhora12. Května 2018 14:17:23
Pocit pádu, který jsem měla při zmenšování, pomalinku ustává a já se opět cítím normálně. Pokud by tedy bylo normální, aby stébla trávy byla široká a vysoká jako stromy. Několik minut jen tak stojím a rozhlížím se kolem. Jako bych se přemístila do nového světa, nepoznaného světa. Světa, který může být nebezpečnější, než ten náš, ale také plný krás.
Pár kroků od sebe si všimnu několika obřích kamenů. Obzvláště jeden z nich na mne hledí jako by to byla živá bytost. Svou výškou i tvarem mi až nápadně připomíná Berena. [I]Jak legrační,[/I] prolétne mi hlavou, když srovnám barbara s kamenem a nenajdu sebemenší rozdíl.
Moje pobavení přeruší podivná věc nad mou hlavou. Připravena tasit dýky na obranu, pozoruji onu věc pečlivě, když si uvědomím, že je to chmýří z pampelišky, opět se uklidním. Dokonce si všimnu i pylových zrn, která se prohání po obloze jako ptáci. Je to svět plný neviděných krás.

Když za mými zády zarachotí stromový travních stébel, rychle se ohlédnu a zažiji šok. Něco velkého se protáhlo mezi stébly. Něco, co rozhodně nechci potkat sama a jistě to nebude mít ani přátelské úmysly. Dojde mi, že to byla nejspíš stonožka. Některé bývají jedovaté, ale snad tahle je obyčejná, ale i tak. V tomhle stavu bych pro ní byla snadná kořist.
Rychle pohledem najdu brázdu, kterou jsem v zemi udělala. Je teď jako koryto vyschlé řeky. Táhne se zprava doleva. [U][OR][B]„Kterým směrem je asi bod setkání?“[/B][/OR][/U] ptám se sama sebe a snažím se zorientovat v džungli, která se přede mnou otevřela mým zmenšením.
Nemám ale čas se rozhlížet do nekonečna, opět totiž zaslechnu rachot za svými zády. Musím jednat rychle, což obnáší sestoupit do koryta.
[U][OR][B]„Pff… Liška šiška pampeliška, zabloudila v lese myška, ten či ten či ten, vyvede ji ven! Tudy!“[/B][/OR][/U] můj prst rychle říkankou vybere stranu na kterou půjdu a já se vydávám vstříc neznámu.
Warhol12. Května 2018 18:12:20
Zatímco se všichni vybavují, já se pomalu, ale jistě uzavírám do sebe.[I] Co by po mě taky mohli teď chtít? Moje jméno vědí, Silchasovi jsem ukázal, co jsem zač a pokud si někdo bude chtít zjistit víc z mé temné minulosti, zeptá se. A když ne? Budu jenom rád.[/I] A tak když jdeme na místo určení, můj zrak, nyní opět skrytý pod kápí, pročesává okolí a vyhledává případné nebezpečí. Pravdou je, že jsem si na tento způsob cestování zvykl a i když se mnou cestoval někdo se psem, necítil jsem se dost bezpečně, abych nechal ohlídání cesty jen na něm. A tak, zatímco moje těžké boty drtí větvičky, dorážíme na místo, kde se postavíme do kruhu.

Zatímco si prohlížím lektvar, který jsem právě dostal do ruky, uvědomuji si hned několik věcí. Tou první je, že lektvar má poměrně podmanivou fialovou barvu. Tou druhou, že si vlastně nejsem jistý, jestli nás třeba nechce otrávit, přičemž lektvar prohlížím ještě intenzivněji. Třetí věc, kterou si uvědomím je, že lektvarům vůbec nerozumím.

Naposledy se podívám na místo, kam máme dojít a pak na náš kruh, když tu mě něco napadne. Musím si ten nápad trochu neskromně pochválit, nicméně než se o něj stihnu podělit, už pijeme lektvar a hned na to už nemám myšlenky dumat nad ničím jiným, než jestli to funguje. [I]Tak co, bude se něco dít?[/I] Ale to už se zmenšujeme a já musím vynaložit veškerou svou vůli na to, abych nezpanikařil. Je to horší než když na vás jde velká stonožka v aréně, tentokrát vy jdete ke stonožce a věřte, není to právě pocit, který by dopřával chladnému úsudku. Přesto se mi to povede a když se zmenšuji, zůstávám stát směrem, kterým bych se měl vydat ke středu čar vytvořených hroty čepelí. [I]Tak takhle se cítí brouci. Zajímavý poznatek. Jak zajímavý život můžou žít v této malé džungli, kterou mi lidé tak snadno dokážeme překročit, pošlapat a nebo zničit. [/I]

Vytrhnu se z melancholického zasnění, protože si vzpomenu na nápad, který jsem dostal ještě při své normální výšce a tak se rozběhnu k místu setkání, abych tam byl případně první. Jde mi totiž o to, zjistit z které strany přišel ten, který byl zády k místu, kam máme dojít, a nejlepší bude, když přijdu jako první. Nicméně, i kdyby se to nepovedlo, můžu to zjistit zpětně. Samozřejmě se o svůj nápad podělím.
Aktuální počasí12. Května 2018 18:17:23
otext
Beren12. Května 2018 19:34:06
Se svraštělým čelem očekávám účinky lektvaru. Pohledem přecházím od jednoho se svých společníků ke druhému. Prvních několik okamžiků se zdá, že se nic neděje. *6e by nám snad dal napít něčeho jiného, než tím, čím tvrdil? Nakonec nás převezl, ten … [I]Že by nám snad dal napít něčeho jiného, než tím, čím tvrdil? Nakonec nás převezl, ten … [/I] V ten okamžik se přímo před mýma očima začne zmenšovat Rhora. Kdybych byl jen nějaký rolník asi bych na takový úkaz zíral s otevřenou hubou, jako alchymista však i já dokáži vyrobit věci, které by na podobného prosťáčka měly stejný účinek, ale přesto … Něco jiného slyšet o účincích lektvaru a je rozhodně něco jiného to vidět na vlastní oči.
[I][/I]
[I]Celý proces zmenšení vypadá téměř přirozeně, ačkoliv na něm rozhodně nic přirozeného není. Jestli Ten lektvar má moc uchovávat moc uchovat přebytečnou hmotu mimo náš hmotný svět musí jeho výroba zahrnovat nemalé množství magenergie. Pravděpodobně několik desítek krystalů čisté magenergie. Pak řadu surovin… [/I]
[I][/I]
Očima přejdu od Rhory, která je v tuto chvíli sotva poloviční, k Silchasovi. ten je na tom stejně.
[I][/I]
[I]… lektvar páchl po mátě. Ta může mít dvě vysvětlení. Buď je pro lektvar z nějakého důvodu nezbytná, nebo má přerazit jeho zápach. Na druhou stranu přidávat byliny jen kvůli zápachu by bylo riskantní, může to pozměnit jeho účinky … proč stále nepůsobí na mě?[/I]
[I][/I]
Na každém už jsou účinky lektvaru zřejmé. V závislosti na době kdy začal lektvar na konkrétní osobu působit, jsou více, či méně výrazné změny, které lektvar vyvolal. [I]Možná lektvar nepůsobí na všechny, kteří ho …[/I]
[I][/I]
V okamžiku zcepením, když začnu mít zvláštní pocit. Kdybych měl pomyšlení něco takového popisovat, asi bych to popsal, jako když vás někdo zachytí hákem za břicho, prudce vás vytáhne vzhůru a pak náhle pustí dolů, a dolů. Zavřu oči. Zmenšování naštěstí netrvalo dlouho a pocit háku zmizel náhle, jako se objevil. Otevřu oči a rozhlédnu se kolem. Vše co bylo do té doby bezvýznamné, bylo najednou obrovské, každý keř, každé stéblo trávy. Malý kamínek, nebo … [I]Stonožka? Neuvěřitelné![/I]
[I][/I]
Chvíli na to vše jen užasle zírám, než si vzpomenu, proč vlastně jsem pil ten lektvar. [I]Tak se stalo… a přesně jako se dalo čekat, jsme v rozloučení. Bližší vzdálenost by nám stejně nepomohla, když vidím tu míru zmenšení... mimo to jak se zdá byly účinky lektvaru závislé na velikosti těch co ho vypijí... Ne... to nedává smysl. Kurgas je mnohem menší než ostatní, přesto se mnou odolával nejdéle. Ale je to trpaslík. O těch se traduje že jsou přirozeně odolní jako tvrdohlaví. Já jsem na různé látky zvyklí a jsem i větší než většina. Můžu tedy i čekat, že na mě a Kurgase bude působit i kratší dobu. [/I]
[I][/I]
Čára, kterou jsem předtím udělal svým mečem, byla jednoduše nepřehlédnutelná. Dojdu k ní. Do brázdy vkročit nehodlám, nicméně vyrazím po její hranici směrem k místu, kde by se měly všechny linie protínat. [I]Vzhledem k mé velikosti je mi tu meč poměrně k ničemu. Nicméně teď bude nebezpečná i štěnice …[/I]
[I][/I]
Z toulce na zádech vytáhnu šíp, založím jej a připravený ke střelbě na nenadálou hrozbu se vydám po trase, kterou mi určuje rýha v zemi.
Silchas14. Května 2018 16:56:14
Nahořklá pachuť lektvaru, poněkud zjemněná přidanou mátou, mi zaplavuje ústa, svlažuje hrdlo a stéká hluboko do mých útrob. Chvíli se neděje nic. Pak, jakoby se celé mé tělo začalo propadat do sebe sama, začnu klesat. Svět kolem nabyde obřích rozměrů a z mé osoby udělá jen nepodstatného mravence v říši hmyzu.[I] Nepatrná malichernost zničí víc, než předem viditelný záměr. Ach, jaká síla se skrývá v útrobách toho nápoje.[/I] Pohledem spočinu na malinké lahvičce, jíž stále svírám v rukou. [I]Příčetnost je tak… křehká.[/I] U mých nohou se roztříští sklo.

Rozhlédnu se kolem. Svět působí obrovsky, každý kamínek, každičké stéblo trávy vzrostlo do ohavných velikostí a tvoří svět, který si uvědomí pouze někteří z nás. [I]Jaký je to život, je-li jeho krédem malichernost? Život neovlivnitelný, nepodstatný přestává být životem a stává se submisivním otrokem vyššího principu, v tomto případě přírody. Je něco takového existencí, nebo jen nutným kouskem k udržitelnosti vyššího principu?[/I]

Zabrán v myšlenkách, vydávám se podél rýhy v zemi, na místo srazu.
Arsielas15. Května 2018 12:18:17
Trochu zmatení, ale odhodlaní jít dál se všichni sejdete na určeném místě. Skoro nikdo z vás nevstoupil na dno vytvořené brázdy – logicky vám došlo, že byste se z ní pak také museli nějak dostat - ačkoliv uvidíte, že jste tím tuto svízel jen odložili.
Jako první ke středu vytvořené loukotě dorazil Warhol, který kvůli tomu přidal do kroku. Po něm přijde Rhora a jako další Vrath. Právě ten stál zády ke správnému směru. To osvětlí alespoň Warholovi, kudy se máte vydat. Nakonec ale přeci jen musíte překonat vytvořené brázdy, jelikož každý vyjímaje Rhory stojíte v sevření jiné dvojice paprsků.
Co ale dělat dál?
********************************
Došlo mi, že jste se vlastně chtěli jen sejít ve středu a že nevím, co plánujete dělat dál :)
Arsielas17. Května 2018 19:37:48
****************
Jess a Wulfrik: Vítejte v Q. Brzy vas zapojím. Do té doby máte poslední možnost si nakoupit
A vítám i staronového lorda Berentazara *1*
Wulfrik17. Května 2018 21:27:29
*********************
lord Berentalazar zradil svoji rasu......
Arsielas17. Května 2018 21:29:08
***************************
Míří k lepšímu. Byl to malý krok, ale správným směrem. Jistě brzy prozří a rozhodne se být jedinou dokonalou rasou - tedy elfem *52*
Baltazar_de_Rais17. Května 2018 22:12:17
****************************
Na to zapomeň :D
Arsielas18. Května 2018 10:22:19
*****************************
Nicméně dost tlachání. Už zase stojíme na jednom místě, kde se nic neděje až příliš dlouho. Pokud nemáte zájem reagovat, napište to do podčárovky a někdo převezměte iniciativu, protože zatím jsem od nikoho neslyšel, co máte v plánu dělat dál.
Silchas18. Května 2018 12:56:59
Cesta mě provádí tímto podivuhodným světem plným barev, květin a obrovských tvorů, jež nám obrům připadají tak maličcí. [I]To by bylo nemilé, kdyby dobrého Silchase něco sežralo. Velmi ošklivé.[/I] S pohledem upřeným na velkého brouka, skrytého v porostu, přidám do kroku.
Stále se držím rýhy, až se dostanu na konec cesty. Ostatní už tam stojí a zřejmě se rozhodují, co bude třeba dělat dál. Přede mnou se ale otevírá, mečem vyrytá brázda, jež mi brání v cestě k mým společníkům.
Rozeběhnu se, tasím dýku a skočím. Doskočím na druhou stranu, dýku zabodávaje do srázu brázdy, kdybych snad sklouzl a spadl. Pak už stačí se jen vyškrábat nahoru a připojit se k ostatním.

*********************
[B]Akrobacie 3[/B]
Nemám co víc napsat, takže až se ostatní vyjádří, zareaguji pořádně *4*
Aktuální počasí18. Května 2018 12:56:59
otext
Warhol20. Května 2018 19:28:37
Když se konečně všichni sejdeme, představím svůj nápad. Známe tedy směr, zhruba známe vzdálenost, byť pouze z pohledu obyčejného člověka a známe svůj úkol. Nač tedy ještě čekáme? Aha, než se všichni sejdeme, dobrá tedy.
O chvíli později přiběhne Rhora, evidentně se strachem na srdci. Mám dojem, že vím, čeho by se tak mohla bát a vlastně mi je ten pocit docela blízký. Ostatně, vždyť úplně stejně jsem se bál hluboko v lese za dřevěnou palisádou, zatímco okolostojící zbohatlíci se bavili mým utrpením, když jsem se snažil proseknou tvrdý chitin. A když jsem skončil, oddechl jsem si stejně jako teď Rhora. Ani neví, jak moc to chápu. Pak si mě všimne a já téměř přesně dokážu číst v jejích očích, na co myslí. Ani neví, jak ji chápu. Na její úsměv lehce pokývu hlavou a zvednu ruku na pozdrav. Chci něco říct, ale to už přibíhají ostatní a já je jen přivítám lehkým pokývnutím hlavy. Když se sejdeme, přičemž Silchas velmi akrobaticky přeskočí brázdu, konečně se podělím o svůj nápad. [OR][B]“Když jsme stáli v kruhu, náš cíl se nacházel za Vrathovými zády. Vydejme se tedy tudy.”[/B][/OR] Natáhnu ruku směrem k mnou vytipovanému směru a aniž bych čekal na svolení nebo souhlas, vydám se tím směrem.
Na Rhořin dotaz jen vytáhnu z torny své lano a pozvednu ho. [OR][B]“Nevím, k čemu ti bude, ale milerád ti ho půjčím.”[/B][/OR] Muselo by se mi povést hodit provaz tak šikovně, abych ho někde zahákl a teprve potom bych po něm mohl vylézt. Jako menší úsilí se mi zdá obyčejně vylézt po stěně z hlíny a tak svoji tornu vyhodím nahoru a o chvíli později již šplhám nahoru. Nejspíš nebudu poslední a tak těm co půjdou za mnou milerád podám pomocnou ruku.

*********************
Jestli můžu použít dovednost šplhání st 3....
Baltazar_de_Rais21. Května 2018 18:21:57
Blížím se ke středu čar, které nám měly pomoci se setkat. Nejdříve slyším zvuky. Ne zvuky kroků, ale spíš jako by někdo běžel tryskem a dusot bot postupně slábl, až téměř vymizel. Mezí stébly trávy, které mají nyní sílu vzrostlých stromů, příliš daleko nevidím. Tu je porost řidší, tu zase hustší. Čím víc se blížím, doléhají ke mně i další zvuky, už skutečně kroky, tlumené šourání a snad i hlasy? Tak napůl natáhnu tětivu luku a přizvednu jej, abych mohl kdykoliv vypustit střelu v doprovodu ostrého „G“.
[I][/I]
Jsem už na místě, u středu čar spatřím pohyb. Jeden, ne dva! Instinktivně zacílím nejdříve na Warhola, pak na Silchase, kterého jsem si všiml, když zrovna jako laňka hopsal přes brázdu. [I]Nebuď nervózní ….[/I] Pokárám se v duchu a skloním luk. Mlčky dojdu ke středu čar. Rhora, jak se ukázalo, šla v korytě brázdy a nyní se snaží vyškrábat nahoru. [I]Přesně kvůli tomu jsem rád, že jsem do ní také nevlezl…[/I] Rozhlédnu se kolem a nakonec můj zrak spočine na čáře, po které jsem přišel. Na její druhé straně byl Vrath, když jsem jí ryl do hlíny.
[I][/I]
[I]A jestli tam byl Vrath tak směr naší cesty je přímo přede mnou za jeho zády. Pokud se ovšem nemýlím…[/I] Muž, který se k nám připojil v Butfasově krámku, … [I]… Kde je spousta surovin, přístrojů a ten dědek tam má ukryté své recepty.[/I] … dospěl ke stejnému závěru a tento fakt mě ujistí v tom, že jsem se nemýlil. Máme tedy směr, vzdálenost je v tuto chvíli vedlejší. Dříve, či později tam dojdeme. Jestli spěchat či ne, je pro tuto chvíli také vedlejší. To bude podstatné, až se ve vesnici dozvíme, co přesně vesničanům krade spánek a jak danou věc vyřešíme. Pomocí? Lhostejností? Jedem? [I]… studna?[/I]
[I][/I]
To později. Teď je přede mnou cesta, kterou křižují dvě brázdy. [I]Sestoupit dolů a vyšplhat? … Nepřipadá v úvahu. Nemám v úmyslu se škrábat do hlíně vzhůru.[/I] . Postavím se na okraj brázdy. [I]Přeskočit… Nezdá se příliš široká.[/I] Odstoupím od kraje brázdy a ještě jednou se pokusím o odhad vzdálenosti. Nakonec pokrčím rameny. Šíp, který jsem měl až do teď založený, vrátím to toulce mezi jeho brachy, přes záda si zavěsím luk, aby nepřekážel. [I]Dva skoky. Nejdřív tuto a s další se dostanu na správnou stranu, ale neříkej hop …[/I]
[I][/I]
Rozeběhnu se tryskem k brázdě a těsně před jejím okrajem se odrazím a brázdu. Po dopadu udělám několik kroků vpřed, abych chytil balanc, a stejným způsobem zdolám i brázdu druhou. Když se ocitnu mezi správnými cípy ryté hvězdy, zhluboka se nadechnu. Muž z Butfasova krámku jde napřed, v čemž mu bránit nehodlám. Ze zad jen opět sejmu luk a založím do něj šíp, pak se ohlédnu přes rameno po ostatních družinících. [OR][B]„Jdete?“ [/B][/OR] Pobídnu je a vyrazím.
[I][/I]
**********************
Běh na krátké vzdálenosti st. 5 kvůli rozeběhu + moje obratnost, popř i síla.
Kdyby něco nevyšlo Arsi, dej vědět. Předělám to.
Arsielas22. Května 2018 11:12:17
******************************
Můžete předpokládat, že se všem podařilo dostat bez problémů z prohlubně. Na reakce máte ještě do pátku. Pak bych rád posunul Q dál.
Arsielas--- > Wulfrik;Jessica       23. Května 2018 08:52:14
Požehnané jsou dny míru. Obzvláště pro ty, kteří zažili zvuky boje nebo dokonce bitvy. Opuštěné a tiché zdi pevnosti jsou však někdy až příliš nudné a počasí venku příliš pěkné na to, aby se mezi nimi dlouze otálelo.
Po tom, co se ze sídla strážců ráno vypraví první skupinka, vydá se na cestu i druhá – o poznání menší. Vlastně se oba znáte od samého počátku vašeho přebývání zde v této pevnosti.
Je konec léta, tedy alespoň to tvrdí kalendář. Touto dobou bylo už minulý rok podstatně chladněji, a i příroda se připravovala na podzim. Léto se ale letos nechce vzdát žezla vlády snadno, a ačkoliv jeho moc v posledních dnech zeslábla a dala vám pocítit úlevu po sérii horkých dnů, stále to nevypadá, že by začínal opožděný podzim.
Po dlouhém setrvání v pevnosti jste se vydali do města Li-Raga. Tušíte, že tam měl namířeno i Vrath, který bral několik noviců na menší výlet. Jen málo z vás již prošlo druhou zkouškou, a tak ji můžete očekávat kdykoliv.
Cesta vás zavede až do hostince ‚U Severní brány‘. Na oběd je už trochu pozdě, ale ani jednomu z vás se nechtělo vařit, a tak jste se v sídle odbili jen malou svačinkou, kterou zrovna před chvílí vaše žaludky pilně zpracovaly a teď se hlásí o další chod. Jak příhodné.
Velmi záhy po vstupu do hostince zjistíte, že je patrně vyhlášený svým pečeným vepřovým. Žel bohu jste přišli pozdě, a tak je všechna tahle delikatesa už pryč. Z poledního menu vám ale hostinská nabídne hovězí guláš, pstruha nebo třeba zapečené zemáky. Případně je možné si objednat i něco na přání, ale pak bude cena vyšší a také bude trvat déle jídlo připravit.
V hostinci se také hostinská prořekne, že tu dnes měli kolem oběda netradiční podívanou. Nějaký stařík tu prý hledal dobrovolníky, kteří by pomohli jeho přátelům.
[OR][B]„Odpusťte, že vás s tím otravuju,“[/B][/OR] řekne, [OR][B]„nechal mi tu pár zlaťáků, když se sem tam vobčas zeptám zákazníků, jestli by neměli zájem pomoct,“[/B][/OR] dodá na vysvětlenou a zmizí v kuchyni.
Budete-li mít zájem, poví vám hostinská víc o tom podivném muži a jeho prosbě. A budete-li mít zájem, prozradí vám také, kde ho najít.
A tak se hned po obědě vydáte najít obchůdek s lektvary, mastmi a mazadly. Butfas, tak se ten muž jmenuje, je totiž majitelem toho obchodu.
Najít onen obchod vám netrvá ani deset minut. K vašemu zklamání však zjistíte, že dveře dovnitř jsou zamčené a na dveřích visí cedule ‚Zavřeno‘.
[OR][B]„Hledáte něco?“[/B][/OR] osloví vás náhle někdo, když už se skoro chystáte zase odejít. Když se za hlasem otočíte, zjistíte víc, než jen že je mužský. Spatříte postaršího muže s prořídlými, a ne moc upravenými šedivými vlasy, šedivým pláštěm kolem ramen a s vycházkovou holí v ruce. Hůl má výraznou železnou hlavici v podobě nějakého ptáka.
[OR][B]„Musel jsem si na chvíli odběhnout, ale pokud potřebujete něco z mého obchodu, rád vám posloužím,“[/B][/OR] nabídne se, prosmýkne se ke dveřím a odemkne.
*********************************
Tak vás oba ještěě jednou oficiálně vítám v Q. Prosím přečtěte si pravidla na samém začátku Q a pokud chcete vědět i něco více o hospůdce 'U Severní brány', tak i můj úvodní příspěvek, který následoval hned po pravidlech (to není nudné).
V zájmu toho, abyste dohnali ostatní, jsem s vámi začalponěkud zrychla. Nemá smysl, abyste odehrávali seznamování a dlouhé začátky, když už jsou ostatní na cestě a můžete se rovnou pustit do dobrodružství *4*

Po vás teď budu chtít reakci, tak, jak ji znáte z cechu. Prozatím využívejte šeptání (zaklikávací chcecklist pod textovým oknem). Piště jen sobě navzájem (já to uvidím vždy).

Tedy příjemnou zábavu :)

P.S.
Wulfrik: nechám na tobě, zda si s sebou vezmeš Ulfa. Upozorňuji ale, že budete muset vypít lektvar, který má jisté účinky na humanoidní bytosti a velice nejisté na cokoliv jiného. Můžeš ho tedy vzít s sebou a nechat ho někde ve městě, nechat ho rovnou v sídle nebo riskovat vypití lektvaru. Rozhodnutí je na tobě :)
Arsielas24. Května 2018 15:40:38
[OR][B]"Ale já jsem tady!"[/B][/OR] ozve se z druhé strany, než se dívá Rhora. Napůl zapadlý v brázdě čouhá trpaslík a škrábe se směrem k vám.
[OR][B]"Příště nekopejte jámu, ale natáhněte niť," [/B][/OR]zaláteří směrem k Berenovi a odplivne si.
********************
Já přeci neřekl, že někdo chybí *4*
Wulfrik--- > Jessica       24. Května 2018 21:59:13
[I]Tady je strašná nuda. Už by to chtělo vyrazit a něco podniknout. Ještě štěstí že dneska s tou roztomilou elfkou jdeme na výlet. Jak že se to vlastně jmenovala? Jessmin? Jessper? No asi jí budu říkat prostě Jess snad to trefím a nepozná že netuším jak se jmenuje. Měl bych už začít poslouchat co říká a ne ji pořád vyslékat očima. I když to je větší zábava.[/I] Zatímco mi tyto myšlenky víří hlavou kráčíme s Jess směrem k prvnímu dobrodružství. Směrem k městu Li-Raga.

[BA][B]Ulfe? Kde seš ty zablešenče?[/B][/BA] [I]Sakra kde je mu konec? Jen ať cestou neuvidí králíka, to bych mohl jeho návrat očekávat tak za dva dny.[/I] Jak si tak jdeme všimnu si mihnutí hnědo černé srsti mezi stromy. [I]No buď už vím kde jsi, nebo se právě dívám na pořádně rozběhnutýho medvěda. No doufám že jsi to ty Ulfe.[/I] K mému štěstí a nemalé radosti to skutečně Ulf byl. Vrhne po mě pohled který přímo křičí. [I][OJ][B]"Co zase šílíš? Šak sem tady ne? Tak se uklidni a dej mi něco k snědku."[/B][/OJ][/I] [BA][B]Nojo ty otesánku, pokud ještě vyrosteš budu tě muset uvazovat mimo pevnost protože jinak sežereš Arsovi osla. No moc na mě nekoukej já vidím jak si ho prohlížíš a olizuješ se.[/B][/BA] Vytáhnu kus sušeného masa trochu dám Ulfovi a trochu začnu žvýkat sám.

[I]Tak konečně Li-Raga je fajn vědět kde to vlastně sem. Asi nikdy nezapomenu jak sem stál před branou pevnosti a netušil sem kde to sakra jsem. No ale to už je dávná minulost. I když zase tak dávno to taky není, ale což když už sme v Li-Raze... Je načase abys mi něco vidělal Ulfe a vím že tobě se ta zkušenost bude taky líbit.[/I] [BA][B]Tak poď.[/B][/BA] A klepnu si rukou do stehna aby věděl že teďka není čas na toulky.

Mezi tím co se prodíráme směrem vpřed uvidím cíl své cesty. [I]Ahh, tak tady je ten psinec. Já doufal že sme vstoupily správnou branou.[/I] Vstoupím otevřenou branou do psince. [OR][B]Dimitrii příteli, tak ti vedu Ulfa jak sis přál.[/B][/OR]....... [OR][B]Ano vím že chceš založit vlastní chov tohoto plemene a prodávat je bohatým, ale varuju tě. Není to s nima lehké.[/B][/OR]..... [OR][B]Chvíli ti tady Ulfa nechám tak ho dej dohromady s těma fenama cos vybral a dobře se o něj starej.[/B][/OR] Kleknu si k Ulfovi. [BA][B]Tak kamaráde, teďka tady pár hodin zůstaneš.[/B][/BA] Otevřenou dlaní ukazuji k zemi aby věděl že má zůstat. [BA][B]Je čas abys založil vlastní pokrevní linii, zůstaň tady a užij si to.[/B][/BA] Odvedu Ulfa ke kleci s výběhem na které jsme se s Dimitriem domluvili. [OR][B]A pamatuj, nepokoušel se ho přemisťovat nemuselo by se mu to líbit.[/B][/OR] S posledními slovy na ujištěnou a rozloučenou se loučím s Dimitriem i Ulfem.

[I]Tak je čas aby sis užil kamaráde, a když se mi nebudeš furt plést pod nohy třeba se nějak posunu tady s krasotinkou.[/I] Pomyslím si a usměji se na Jess. [EL][B]Tak Jess, co takhle najít něco k jídlu a pití? A rovnou říkám že se tě rozhodně nebudu pokoušet opít.[/B][/EL] Dodám s pokřiveným úsměvem který mě ihned usvědčuje ze lži. [EL][B]Hele támhle je hospoda, co takhle zajít tam?[/B][/EL] Nečekám na její odpověď a rovnou vyrážím směrem k hospodě.

[I]Vepřové už není?[/I] [OR][B]Mě ten guláš prosím,[/B][/OR] [I]No na pivo je trochu brzo, víno je změkčilé, asi budu neutrální a dám si jenom obyčejnou vodu. Přece jenom, cílem je opít Jess ne sebe.[/I] [OR][B]a taky si dám vodu.[/B][/OR] [EL][B]Ale ty si dej klidně víno nikam nespěcháme.[/B][/EL] Prohodím směrem k Jess.

[I]Tak pomoc přátelům? No peníze se hodí, a jak asi může být těžké tady někomu pomoct? Někoho jiného zmlátíš, okradeš nebo zabiješ, popřípadě toho přítele od někud vytáhneš. snadné jako facka.[/I] [OR][B]A řekla byste mi něco více o této pomoci a tom staříkovi?[/B][/OR]

Po dobrém obědě a získání nějakých informací sme se vydali hledat toho dědulu Butfase. [I]Tak kde je ten krám na lektvary? To nemůže být daleko.[/I] [EL][B]Tak sme tady... nebo taky možná ne.[/B][/EL] Pronesu směrem k Jess poté co se podívám na ceduli zavřeno. [I]Sakra a to sme se sem táhli takovou dálku, ještě mi z toho vytráví.[/I] Po chvili se však objeví muží který by mohl býti Butfasem. Má doměnka se potvrdí hned jak začne odemykat obchod. [OR][B]Nejsem zde abych si od vás něco kupoval pane, jsem zde protože se ke mě doneslo že hledáte dobrovolníky na nějakou pomoc přátelům. Mohl byste mi o tom řict něco víc prosím?[/B][/OR]

*******************
Etiketa st. 3
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Warhol       24. Května 2018 23:50:27
Zastavím se a otočím zpět když uslyším hlas trpaslíka. [I]Tohohle jsme brali s sebou? Možná bude spíš přítěž, než k užitku… tenhle nám nestačí. Neměl s námi chodit. Vždyť se ani nedokáže vyškrábat ze malé škvírky. Nemá tu co dělat.[/I]
[I][/I]
Líně pohlédnu směrem k Silchasovi, v mém výrazu se mísí posměch s naprostým opovržením nad tím, co vidím. Trpaslík vyškrábaje se ven ale začne lamentovat a stěžovat si. Vrcholem všeho je, když plivne směrem ke mně. V okamžiku se v mých očích rozhoří plameny hněvu tak žhavé, že bych pohledem mohl snad spálit celé město do jeho mrzkých základů. Trpaslík si dovolil příliš a odpověď na jeho slinu letící vzduchem na sebe nechá čekat jen vteřinu, možná dvě. V okamžiku než kdokoliv stačí byť jen pomyslet na cokoliv kolem čeho by se jejich mysl chtěla motat zvednu svůj luk a natáhnu jej. S přivřením levého oka hbitě zacílím na trpaslíkovu hruď… [I]Drzý bastarde…[/I]
[I][/I]
Vzduchem zadrnčí tětiva luku a se svým charakteristickým tónem „G“, který oznamuje, že se vzduchem blíží smrt vymrštila smrtící střelu, která si hledá místo pro které byla určena a to trpaslíkovu hruď. Jakmile se střela s tak líbezným zvukem rozloučila se svým střelcem, neváhám a sáhnu do toulce pro další šíp. [I]Chtěl jsi krev „dobrý“ Silchasi… [/I]
[I][/I]
Založím, natáhnu a vystřelím. Znovu si šíp hledá trpaslíkovu hruď. Sleduji zda mé střely dospěly ke svému cíli a zda se jejich hroty zabodly kam měly. Do bezcenného kusu masa. [I]… tady máš svou dávku smrti. Jen další pytel sraček vláčející se po světě. [/I] Odplivnu si směrem k trpaslíkovi a vytáhnu další šíp, který založím do luku. Ten však není určen trpaslíkovi, ale komukoliv, kdo by hodlal hrdinně hájit jeho mrzký život. [I]Tímto považuji naši dohodu za uzavřenou… zde není co namítat. [/I] Připraven vypustit další střelu se rozhlížím po ostatních a hledám neuvážený cíl, který by se pokusil mne ohrozit. Jeden z pohledů však patřil Silchasovi, zda pochopil.
[I][/I]
[OR][B]Míní snad někdo další zdržovat, stěžovat si, nebo mě urážet?[/B][/OR] [I]Jen do toho a příští šíp ponese Vaše jméno ...[/I] Rozohněn hněvem jsem však přestal hrát svou roli.
[I][/I]
Můj hlas je neodbytnou hrozbou pro kohokoliv kdo má v úmyslu udělat nějakou hloupost a jeho ponurost a ryzí upřímnost snad nemůže nikoho nechat nikoho na pochybách, že to co mám na mysli, že udělám pakliže odpověď kohokoliv je "Ano", myslím smrtelně vážně. [OR][B]Máme úkol a čas není naším přítelem. Kdo nestačí, zůstává...[/B][/OR]
*******************
Herectví st. 3 Chci na závěr zapůsobit na ostatní a odradit je od unáhleného jednání.
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       25. Května 2018 10:37:55
****************************
Tak tady asi nemá smysl, abych něco posouval. Silchasi, Warhole: tohle si vyžaduje i vaši reakci.
Silchas--- > Warhol;Baltazar_de_Rais       25. Května 2018 13:39:26
Rozebíhám se proti propasti, ladným skokem se odrážím od okraje srázu. Po chvilce, jež se zdá jako věčnost dopadnu na druhou stranu, dýku připravenou k případnému zachycení pádu. Ten se ale naštěstí nekonal a já se dostal na druhou stranu propasti.

Zvednu se a rozhlédnu se po mých společnících. Všichni už překonali překážku a nyní stojí ve středu, kde se Warhol ujme vysvětlování dalšího postupu. S jeho návrhem nemám důvodu nesouhlasit a tak jen souhlasně pokývám hlavou a vydám se dál za Berenem, který se ujal vedení a v čele se hrne vpřed.

[I]Jaká to zvláštní pospolitost se zde sešla. Tito lidé jsou tak ochotni pomáhat, že zapomínají na vlastní životy. Ale proč je tu pak Silchas? Ach ano, chce se pomstít tomu ohavnému Butfasovi, jenž si utahoval z dobrého Silchase. A jaká je sladší pomsta, než pomsta na bezbranných, maličkých skřetech…[/I]

Zahalen v plášti myšlenek, povšimnu si, že Beren zastavil a ohlédl se zpět. Pak sňal z ramen luk…

[I]Ty nestoudný zmetku…[/I] Strnu uprostřed pohybu, s pohledem upřeným na Berena, jež do lučiště zakládá šíp a pozvedá luk.

[I]Smrt Silchasovu si přeješ, ohavný blázne?[/I] Mírně se přikrčím, připraven se vyhnout letícímu šípu. Pak se Berenovi podívám do očí. Nedívá se na mě, pohledem sleduje toho trpaslíka, jež se očividně ještě nedokázal vyhrabat z díry.

[I]Chi chi chi, takže mravní náprava toho ohavného tvora bude nakonec provedena… Jen tak dál dobrý Berene.[/I] Ušklíbnu se a sleduji první šíp, jež si nalezl cíl uprostřed trpaslíkovy hrudi. Po chvíli letí druhý šíp. Stejný cíl, stejné bolestné zaskučení. Pak je slyšet náraz dopadajícího těla, z něhož za chvíli vyprchá život.

Zachytím Berenův pohled. Nepatrně kývnu a usměji se. [I]Krev na rukou muže, hlas umírajícího je jako šelest motýlích křídel. Smrt rozestírá svá křídla a halí svět do krvavé beznaděje. Smrt nikdy nebývá trestem… pouze vykoupením.[/I]

Pak Beren promluví. Jeho hlas je téměř… lidský. [I]Ale ale, dobrý Berene. Tys tak geniální, že jazyk složitý naučil ses tak rychle?[/I] Ušklíbnu se a pokračuji v chůzi za Berenem. Nemám důvod jakkoli mu oponovat, nebo na něj útočit – co mělo být provedeno, provedeno bylo. Není důvod ke svárům.
Jessica--- > Wulfrik       25. Května 2018 20:51:04
[EL][I] Jsem zvědavá, co za dobrodružství na nás čeká. Teda pokud to nějaké dobrodružství bude. [/I][/EL]
Kráčím vedle Wulfa, který pořád něco mele barbarštinou. [EL][I] Že já se víc neučila. Wulf umí jak obecnou tak i elfskou řeč a já umím akorát obecnou [/I][/EL]. Záhy však vyjde najevo, proč tak křičel. Volal na svého psa. Teda spíše na bestii v podobě medvěda než nějakého pejsánka. Wulf mu dává kus sušeného masa a sám si také ukousne a já se musím chtě nechtě usmát. [EL][I] Dva medvědi si tu dali sraz. [/I][/EL]
Procházíme Li-Ragou, poklidným městysem -nebo snad městem? - a míříme k psinci, kde už na Wulfa čeká chovatel psů. Z jejich konverzace nestačím žasnout. [EL][I] Takže zatímco my můžem být nesnázích a Ulf by nám mohl být neocenitelnou pomocí, tak tady zůstává a bude celé dny jenom ojebávat feny? Docela se bojím jaké chutě má Wulf sám. [/I][/EL]
Moje obavy se naplnili, když mě Wulf pozval na pití, jakmile zahlédl hostinec . Jeho slibu, že se mě nebude snažit opít, nevěřím ani za mák a ještě mě k tomu utvrdil svým šklebem co on považuje za úsměv. [EL][B] Jo klidně můžem j... [/B][/EL] dál se však nedostanu protože Wulf už se dal na pochod ke dveřím. Hluboce si povzdechnu a jdu za ním.
V hostinci si dal Wulf jenom guláš a vodu a mě naváděl k pití vína. [EL][I] Takže přece jenom mě budeš chtít opít. [/I][/EL] Přesto mile odvětím [EL][B] Né díky. Já si dám jenom pečené brambory a taktéž vodu. [/B][/EL]
Hostinští jsou spolehlivým zdrojem nejnovějších drbů a ani tahle hostinská nebyla výjímkou. Vyprávěla nám o tom, že ještě dnes tu bylo hodně lidí, co se přihlásilo k pomoci nějakému starci a že obdržela pár zlatejch aby mohla najít další případné pomocníky. [OR][B] Já tedy ráda pomohu a věřím [/B][/OR] , mrknu na Wulfa, [OR][B], že i tady můj parťák taktéž.[/B][/OR]. Hostinská nám tedy prozradila, kde se nachází mastičkářův obchod.
Po jídle jsme se tam tedy vydali ale obchod byl zavřen. Ne však na dlouho. Stařec za našimi zády promluví a prý, co hledáme. Pak se omluví za svoji dočasnou nepřítomnost.
Wulf vypadá, že mlčí tak se slova ujmu já. [OR][B] Zdravíčko. Hostinská nám prozradila, že hledáte pomoc a že se již několik dobrovolníku k vám přihlásilo. Rádi bychom se k nimi přidali. Mohl byste nám prosím říci, o co se jedná a kde ti ostatní jsou ? [/B][/OR] Zeptám se s úsměvem.

*********************
Etiketa st.5
Omlouvám se, že jsem použila slova v množném čísle první osoby . Předpokládám, že Wulf se automaticky přidá k tomu samému dobrodružství, co já. *4*
Wulfrik--- > Jessica       26. Května 2018 10:10:22
*****************
Uhmmm Wulf mčí? :D
Ano množné číslo za mě pohoda :), a omlouvám se že sem ti "nalajnoval" dění příběhu, Ars říkal že se už známe a já prostě neměl jak napsat příspěvek aniž bych tě trošku "ovládal"
Jessica--- > Wulfrik       26. Května 2018 13:37:49

*********************
Tak nemlčíš no *2* . Musela jsem ti to trochu vrátit. *40*
Zatím tomu nic nevadí ale až bude nějaká větší akce tak se domluvme, že opravdu každý si bude psát sám za sebe.
Wulfrik--- > Jessica       26. Května 2018 15:12:05
****************
Hele to je jasné, zatím se akorát snažíme dohnat ostatní, myslím že než je najdem tak nás Ars nezabije :D; a ž budeme ve větší skupině každej sám za sebe *2*
Warhol--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       28. Května 2018 14:10:09
Cesty osudu jsou často nepředvídatelnější, než si dokonce i ti nejlepší věštci z nás dokáží představit. A tak si bozi pohrávají s předivem duší obyčejných lidí, kteří se snaží jen žít někdy v poklidu, někdy v boji na těle i duši. A tak se jednou stane, že temná postava s kosou přijde i k plně zdravým lidem a vtiskne jim polibek smrti. A pravdou je, že její jednání nemůže ovlivnit žádný obyčejný smrtelník. Neboť co je smrt jiného, než přiblížení k bohům? Ale smrt, to je konec jednoho života a tato smrt by měla být spravedlivá, tichá, klidná nebo naopak slavná. Nejhorší ze všech smrtí je však smrt zradou.

Když se ozve první čvachtnutí, které způsobí šíp v trpaslíkově hrudi, jako by se čas zastavil. Vidím všechny detaily okolí, slyším doznívající zvuk tětivy, stejně jako téměř nepostřehnutelný výdech trpaslíka, následovaný výkřikem. Z rány jako by najednou začal vycházet odporný zápach smrti. Není to ta sladká vůně, kterou cítím, když se nacházím blízko smrti. Tenhle pach je nepříjemný, je zrádný, zlý a opovrženíhodný stejně jako smrt, kvůli které vzešel. [I]Byla to špatná smrt. Taková zbabělá a zrádná.[/I]

Cítím, jak se mi v hrudi probouzí zvíře pomsty a spravedlnosti. Je žíznivé po krvi toho, který slouží Melkorovi. Žíznivé po zlu které si zaslouží potrestat. Pak se ale ozve ten druhý vlk ve mě. Pomsta je zbytečná, říká mi. Jen se na něj podívej. Je vyšší, možná silnější a má založený šíp. Co se stane při tvé bláznivé snaze o pomstu? A co tím změníš? Umíš snad vrátit mrtvému život? Jsi bůh?
A já si uvědomím, že i kdybych barbara zabil, nezměnil bych nic. Snad by bylo o jedno zlo méně, ale spíše o jedno dobro. Má chladná logika začne pracovat. Proč bych riskoval život teď, v nevyrovnaném souboji, když může být vyrovnaný?

Čas běží zase normálně. Nejmenší ze skupiny leží v tratolišti krve a cuká s sebou v posmrtných křečech, zatímco jeho vrah stojí se založeným šípem a vyčkává. Vidím stále dost ostře a hlavně slyším.. Slyším, že barbarova lidská řeč je velmi dobrá. [I]Takže na co si hraješ?[/I]

Riskovat život teď je zbytečné. Pomalým krokem se přesunu k trpaslíkovi a pokleknu k němu. Rychlým tempem mu ubývá sil a už od pohledu vidím, že nepřežije. Snad bych ho zachránil, být ve městě, kde by mohl odpočívat, ale tady? Bez šance.

Téměř v tu chvíli cukání ustane a při změření tepu vidím, že jeho cesta právě skončila. Aspoň mu zatlačím oči a pomodlím se k bohům, aby jeho duši přijeli dobře.

[OR][B]Myslel jsem, že vy jste čestný národ. Národ, pro který je úskok a zrada tím nejhorším přečinem. Ale vypadá to, že jsi stejný vrah jako všichni dobrodruzi. Ale to je v pořádku, že? Hlavně, že chodíš rychle. Ale vzpomeň si na sebe, až tohle někdo udělá s tebou.[/B][/OR]
Arsielas--- > Wulfrik;Jessica;Jollyjokker       29. Května 2018 14:21:35
[CR]Jolly Jokker[/CR]
Někteří si myslí, že bohové určují naše cesty. Někteří tvrdí, že nad námi bdí vyšší moc a že je to osud, kdo určuje naše rozhodnutí. Jiní zase tvrdí, že jen oni jsou strůjcem svého osudu. Kolík lidí na zemi, kolik ras a národů, tolik je názorů na náš životní úděl.
Ať ty už však věříš čemukoliv, tvá cesta tě zavedla až na východ Gerdaru, do města zvaného orientálně Li-Raga. Nejde ale o žádné město z písku. Krom bílých věží tyčících se nad obyčejné domy není na tomhle nic zvláštního. Nic, co by ho nějak příliš odlišovalo od ostatních lidských měst na západě.
Slunce se již dávno vydalo na druhou polovinu své každodenní cesty, když jsi teprve doobědval v hostinci U Severní brány. Právě tam ses také od hostinské dozvěděl o svém dalším přivýdělku. Nějaký stařík tu prý hledal dobrovolníky, kteří by pomohli jeho přátelům.
[OR][B]„Odpusťte, že vás s tím otravuju,“[/B][/OR] řekne, [OR][B]„nechal mi tu pár zlaťáků, když se sem tam vobčas zeptám zákazníků, jestli by neměli zájem pomoct,“[/B][/OR] dodá na vysvětlenou a zmizí v kuchyni.
Budeš-li mít zájem, poví ti hostinská víc o tom podivném muži a jeho prosbě. A budete-li mít zájem, prozradí ti také, kde ho najít.
A tak se hned po obědě vydáš najít obchůdek s lektvary, mastmi a mazadly. Butfas, tak se ten muž jmenuje, je totiž majitelem toho obchodu.
Když zhruba po deseti minutách strávených blouděním mezi domy města konečně snad nalezneš co hledáš, zjistíš, že před hledaným obchodem stojí nějaká elfka a divoce vyhlížející muž – snad někdo z lidu v horách nebo ze stepí. K nim přichází nějaký starší muž.
[CR]Všichni[/CR]
Prošedivělý muž vykulí lehce oči a zhluboka se nadechne – jako by mu právě něco po dlouhé době došlo.
[OR][B]„Jo táák. Nečekal jsem, že se najde ještě někdo další,“[/B][/OR] vysvětlí vám svou reakci. Na jeho čele se zrcadlí pot. Dokonce i v způsobu, kterým k vám mluví, si teď můžete povšimnout, že sotva popadá dech. [OR][B]„Rád vám k tomu všechno povím,“[/B][/OR] vyhrkne, [OR][B]„i když skupina, co přišla před vámi, už bude touhle chvílí patrně ve vesnici mých přátel,“[/B][/OR] zamyslí se muž nad tím, jestli ještě vůbec potřebuje pomoc. Pak ale mávne rukou, odemkne obchod a dodá.
[OR][B]„Každá ruka se hodí. Odpusťte,“[/B][/OR] omluví se za své váhání a povšimne si, že se k vám přiblížil někdo další. [OR][B]„Potřebujete něco z obchodu?“[/B][/OR] zeptá se slušným, ale stále trochu udáchaným hlasem.[OR][B] „Nebo vás také posílá hostinská?“[/B][/OR]
Jakmile se vysvětlí přítomnost Jollyho, zavede vás Butfas dovnitř. V obchodě je podél zdí několik polic se spoustou lahviček a sklenic, ve kterých jsou různobarevné tekutiny a mastě. Naproti vchodovým dveřím je prodejní pult a uprostřed místnosti stůl s nějakou sklěněnou aparaturou sestávající se z mnoha trubiček, skumavek a baněk. Patrně jde o nějaké alchymistické náčiní.
[OR][B]„Tedy abych dlouho nezdržoval,“[/B][/OR] posadí se za prodejní pult, aby si trochu odpočal a napije se vody. [OR][B]„Z vesnice nedaleko odsud se mi dostalo zpráv, že tamní obyvatelé mají nějaké problémy. Jsou to mí staří přátelé – když jsem byl mladší, strávil jsem tam spoustu času,“[/B][/OR] začne s vysvětlováním. [OR][B]„Nevím, co je trápí. To ve zprávě nebylo. Proto hledám někoho, kdo by do vesnice zašel, zjistil, co se děje a případně jim i pomohl,“ [/B][/OR]řekne zcela jasně. Důvod, proč se k výpravě nepřidá i on sám, je vám patrně zřejmý. [OR][B]„Šel bych sám, ale ta cesta je pro mě příliš náročná,“ [/B][/OR]řekne jako by se před vámi snažil ospravedlnit. Sám si patrně dává za vinu, že nedokáže svým blízkým pomoci.
[OR][B]„Za vaši pomoc nabízím odměnu. Každý dostane dvacet zlatých,“[/B][/OR] prozradí vám vzápětí, proč by právě vás mělo cokoliv z toho zajímat. I zde je však háček – příslovečné „ale“.
[OR][B]„Budu ale upřímný. Mí přátelé nejsou lidé,“[/B][/OR] přelétne vás pohledem.Této informaci se patrně nikdo z vás nepodivý, ale Butfas pokračuje. [OR][B]„Jde o národ Minmiptů – malých skřítků žijících v lese. Kdysi dávno se mi podařilo namíchat takový lektvar. Kdokoliv ho vypije, zmenší se do velikosti asi dvou coulů. Tak jsem na Minmipty narazil já. Nikdo z lidí – nikdo velký – je totiž nevidí.“[/B][/OR] Jednotlivá slova Butfas vysovuje s očividnou opatrností. Je dost možné, že po této části mu již mnoho dobrovolníků nakonec pomoc odmítlo.
[OR][B]„Pokud byste mi tedy stále chtěli pomoci, nepůjde to jinak, než také vypít onen lektvar. Mohu vás ujistit, že samotný lektvar je bezpečný,“[/B][/OR] dodá okamžitě, aby vyvrátil veškeré pochybnosti. [OR][B]„V této velikosti by ale mohla být nebezečná cesta,“[/B][/OR] řekne zcela bez obalu.
[OR][B]„Tak…co vy na to?“[/B][/OR] zeptá se po tom, co vám dá chvíli na rozmyšlenou.[OR][B] „Nebo je snad něco dalšího, co mohu dodat?“[/B][/OR] zeptá se, jestli nemáte nějaké dotazy. Iniciativa je však od této chvíle zcela ve vašich rukou.
****************************************
Vítám v Q Jollyho Jokkera (nebo jak si chce vlastně RP říkat) *6*
Jessica, Wulfrik: Teď šeptejte i Jollymu
Jolly: Po tobě teď budu chtít, abys nějak po svém popsal cestu do Li-Ragy, do hostince a k obchodu. Jak jsi se rozhodl jít za Butfasem a podobně. Zapojil jsem tě trochu násilně, abychom nezdržovali ostatní. Snad to pro tebe nebude velký problém. Kdybys měl jakékoliv dotazy, neváhej se zeptat :)

A až budeš psát odpis, šeptej ho pouze Jessice a Wulfrikovi (ta elfka a divoch u krámku) - tzn. pod textovým oknem zaškrtneš pouze jí a jeho. Mně se to pošle vždycky :)
K ostatním se snad brzy připojíte.
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       29. Května 2018 23:55:23
Jak moc může malý kámen zčeřit hladinu jezera? Jak se dokáže z malého semínka stát obrovský strom? A jak se nevinné otázky může stát krveprolití? Na takovou otázku je snad jen jediná odpověď – šílenství.
Když se po Rhořině zjištění ozve Kurgaz a s trpaslickou náturou jemu vlasní projeví nespokojenost se vším kolem, co není z kamene, udělá obrovskou chybu. Dotkne se nezdolného ega jednoho alchymistického učně a vyhnance. Jakou může mít takový člověk čest? Může mít vůbec svou hrdost? Jen těžko říct, co Baltazar zvaný Beren bránil.
Ale bránil to i za cenu života.
Nikdo mu nezabránil sundat luk. Jak by mohl? Nikdo nic takového nečekal. Nikdo mu nezabránil natáhnout tětivu. Kdo by slyšel plíživou smrt přicházet. Nikdo nemohl zastavit šíp přiložený k tětivě. Smrt ta nepřichází s oblakem temna, jak by si mnozí mysleli. Smrt prostě přijde.
[OR][B]„Přestaň na mě kurva mířit. Já to ne…,“[/B][/OR] nestačí Kurgaz ani doříct myšlenku, když Beren vystřelí. Vystřelí s úmyslem zabít, ne zranit. Zabít ne vyděsit. Zabít.
Kurgaz se pokusí instinktivně uhnout a klopýtne. Možná mu právě to zachrání život. Možná ho právě proto šíp trefil. Kurgaz si neuvědomí, že za ním je brázda vytvořená Berenem jako vykopaný hrob a šíp ho trefí do horní částí levého prsa. Pár centimentrů a trefila by srdce.
Teď už o Berenově zradě všichni vědí. Vrath svraští pohled a tasí meč. Rhora s otevřenou pusou ustoupí a vyděšeně vykřikne. Ale nikdo další. Siclhas se snad leda ušklíbne nad prací, kterou odedl někdo za něj a Warhol? Možná moudře vytuší, že moudřejší ustoupí. Že moudřejší žije dnes a bojuje zítra. Ale copak se má čeho bát? Jednoho šípu, než by překonal vzdálenost mezi ním a střelcem, aby do něj vrazil svůj meč? Ale nezaváhal. Ani nezkontroloval, jak zareagují ostatní. Tenhle muž opravdu není rytíř.
[OR][B]„Ty zrádná svině,“[/B][/OR] rozkřikne se Vrath po Berenovi. Jelikož byl na správné straně, všichni přelezli k němu, a tak teď nemá ke střelci daleko. Beren se k němu musí otočit, znovu napnout luk. Má nanejvýš jeden výstřel, aniž by přitom mířil.
[OR][B]"Zahoď to!“[/B][/OR] rozčílí se na Berena Vrath. V jeho hrudi bije srdce válečníka, ačkoli on válečník není.
[OR][B]„Nechte toho! Dost!“[/B][/OR] Rozječí se Rhora, která se mezitím vrhla ke Kurgazovi. Společně s ním je teď na dně prohlubně a snaží se mu pomoci. [OR][B]„Potřebuje pomoct!“[/B][/OR]
Vrath se zarazí. Beren a on teď stojí proti sobě. Vrath probodává Berena očima. Krouží kolem něj směrem k trpaslíkovi. Zdá se, že zvažuje, zda mu jít na pomoc nebo se starat o zrádce. Siclhase nezná a nemůže mu tak věřit a zdá se, že ani Warhol se nehodlá příliš angažovat. Nakonec z něj vypadne:
[OR][B]„Tak si táhni. Já jsem se váma všema skončil. Ale jestli zemře a já tě znova potkám,“[/B][/OR] sykne a opatrně o krok ustoupí. Teď je jen na Berenovi, zda chce pokračovat v tom šílenství nebo zachová status quo.
Možná ještě padne pár nepěkných slov, pár výhrůžek a příslibů brzké smrti, ale nakonec se situace uklidní. Vrath společně s Rhorou zůstanou u Kurgaze, aby mu zastavili krvácení. Naopak Beren, Silchas i Warhol společně odcházejí směrem, kterým by měla ležet vesnice Minmiptů, aby společně stáli proti neznámému nebezpečí, zatímco nemohou věřit ani jeden druhému.
Sotva trojice ‚hrdinů‘ zmizí za lesem travnatých stébel, kořenů stromů a balvanů velkých jako ořech, spadne opodál od vyryté hvězdice malá větvička. Malá natolik, aby ji člověk sotva cítil. Dost velká na to, aby se člověk zeptal, zda jejím pádem snad chtějí duchové lesa něco naznačit.
Cesta je dlouhá a náročná. Vzdálenost, kterou byste jindy překonali možná dvěma kroky, se teď plahočíte několik desítek minut. Každý výmol je pro vás kopcem. Každá jamka hlubokou strží a každý kořen i kámen skálou, kterou musíte obejít. Nehledě na to, že odkudkoliv může vylézt další stonožka, jezevec, liška, veverka nebo cokoliv dalšího, co by možná jindy bylo i roztomilé, ale teď by vás to mohlo zašlápnout, aniž by si vás to povšimlo.
Snad ani nechcete pomyslet na to, že by začalo pršet.
Jste odhadem daleko za polovinou vaší cesty, když dorazíte k mechovému podloží. Chůze po mechu by vám mohla přijít jako válení se v prachovém peří, ale samozřejmě jej můžete i obejít. Kousek před vámi spatříte houbu. Ryzce, pro ty, kteří se v houbách vyznají. Podle odhadu by vám mohl vystačit tak na čtrnáct dní. Jak snadné je sehnat v takové velikosti něco k jídlu.
Když přijdete blíž, povšimnete si ještě jedné zajímavosti. Kousek od ryzce leží malý kamínek a u něj se hýbe mravenec. Při bližším zkoumání zjistíte, že má pod kamenem jednu nebo dokonce dvě nožky a nemůže se dostat zpod jeho tíhy. Mravenec je stále naživu a zdá se, že jinak není zraněný. Přesto nevyprostí-li se ven, patrně zde zahyne.
Cesta k vesnici minmiptů vede kolem ryzce a dál za velký list, který se rýsuje za ním. Půjdete beze všeho dál? Ulehčíte mravenci v jeho trápení?
******************
Výsledek a jednání CP trochu vychází s dohody s Berenem.
Podotýkám, že Beren by byl v jisté situaci teď velice blízko smrti. A nechci vám nic vytýkat, ale zvažujte, jaké máte přesvědčení a RP. Určitě byla tvoje reakce přiměřená, Berene? Warhole? Jen podnět na zamyšlenou *4* Samozřejmě postavy jsou vaše a vy byste to měli vědět nejlépe.

Bezy se k vám snad připojí druhá skupina
Jollyjokker--- > Wulfrik;Jessica       30. Května 2018 00:27:44
Z Asuánu do Li-Ragy cesta vedla. . .ani nevím kudy. V mapách se nevyznám a šel jsem kam mě nohy vedly. Nerad bych tvrdil, že mě vedl Vracas, nebo nějaký jiný bůh, nebo snad prozřetelnost, či osud. Byla to náhoda.
Pravdou v té nejprostší rovině je, že na každé rozcestí, jsem odbočil opačně než v předchozím případě. Jednou vpravo, pak vlevo. když byly tři cesty, tak rovně. V Asuánu jsem si trochu přivydělal a tak jsem si mohl pořídit, po té nehodě s lupiči, konečně nějaké slušné šaty.
Li- Raga město bílých věží, jenž se tyčí vysoko nad ostatními střechami a dává vyniknout své kráse.
[I]"Není to sice nic co by trpaslík postavil, ale přesto. Na lidské poměry je to docela zajímavý pohled. Rozhodně to vypadá, že se konečně něco naučili o estetice staveb." [/I]kriticky zhodnotím lidskou architekturu a procházím ulicemi.
Na tržišti, kde jsem si koupil docela obstojnou vrhací sekeru, mi byla po chvíli tlachání a dvojím zakručení v břiše doporučena hospoda U Severní brány.
Po rychlém a skromném obědě, jsem vyslechl od hostinské o nějaké práci. Bylo to štěstí, protože jsem si všiml, že onu nabídku nevykládá každému. [I]"Asi to zkouší nadhodit podle toho, jak kdo vypadá." [/I]
Můj měšec opět téměř zívá prázdnotou a pokud nechci od rána do večera štípat dříví, abych si vydělal na jídlo, musím vyrazit.
[I]"Práce je, budou peníze. Když jsou peníze, je jídlo. Jednoduché počty od trpaslíka, který se rád zakousne do pořádné pečínky. A který se těší a několik korbelů piva po dobře odvedené práci." [/I]
Je zcela v mojí přirozenosti, že jsem se na zadavatele práce, jistého Butfase, zeptal jen zcela okrajově. Se špetkou přezíravostí a hraným zájmem-jen-ze-slušnosti-aby-řeč-nestála, jsem si pak ještě objednal pivo.
Pak jsem zaplatil a jen mi hospodská přestala věnovat pozornost, jsem do sebe kopl pivo na jeden zátah a rádoby nenápadně jsem vyrazil podle instrukcí k Butfasovu krámku.


**********************************************************
Ahoj Ahoj, díky za přijetí.
Co se týče jména tak jako hráči mi je jedno, jestli mi budete říkat JollyJokker, Jolly, J.J. Ale herně bych prosil dodržovat označení Žolík. Bohužel nevím proč ale jméno postavy se nezobrazuje správně,ale ukazuje se jméno registrace. Zkusím se na to postupně a opatrně poptat nějakého červenáčka.
Jollyjokker--- > Wulfrik;Jessica       30. Května 2018 02:19:23
Když dorazím k alchymistově krámku, zaslechnu už jen konec rozhovoru.
Rozhodně se snažím působit jako profesionální a dlouho v oboru pracující nájemná síla na řešení problémů.
[I]"Co je komu po tom."[/I] Ve chvíli kdy si mě všimne, jen pokynutím potvrdím jeho domněnku o tom, odkud jsem se tu vzal.
[I]"Jak jako další? To je nás víc? Dammaz, dammaz!"[/I]zatímco mi v hlavě šrotují myšlenky, převážně složené z nadávek, že jsem přišel pozdě, můžete si mne prohlédnout.
Jsem mladý, na trpaslíka spíš vyšší a štíhlejší, v ramenou je ale vidět veliká síla a houževnatost.
Mám kratší, tmavě hnědý vous, svědčící svou délkou o mém mládí a stejně barevné krátce střižené vlasy, sčesané dozadu. Na obou koncích kníru je spletený do zvolna splývajících copánků. A je velice pečlivě udržovaný. V levé nosní dírce mám jednoduchý malinký náušnicový cvoček z leštěné oceli.
Na první pohled je patrné, že šaty co mám na sobě jsou zbrusu nové, stejně jako pevný kožený kabát, který zastává funkci zbroje. Vzhled nebezpečného a po zuby ozbrojeného muže dokresluje vrhací sekera v úchytu na opasku, stejně jako jeho pečlivě udržovaná zbraň a trpasličí okované boty. V rukou držím štít a kladivo. To držím a většinu času nosím tak, že ho držím rukou na toporu těsně pod hlavicí. Topor tak mohu občas používat jako hůl.
V mých ocelově modrých očích, vykukujících zpod hustého hnědého obočí se stále odráží podezřívavost a nevyřčená výzva k měření sil. Pohled také stále přeskakuje z místa na místo, jako bych se stále rozhlížel. Jako bych něco, nebo někoho, vyhlížel nebo hledal.
Mám hluboký hlas, skoro až nepříjemně hrubý s lehkým skřípavým podtónem a během řeči je slyšet, že sklouzává k používání trpasličích slov.
[OR][B]"Dvacet zlatých . ."[/B][/OR] řeknu nakonec, a není to ani otázka ani tvrzení. Jen tázavě jedno zvednuté obočí dává tušit, že se mi něco nezdá.
[i]"Minmipté, zmenšovací lektrvar . . . Skřítci nebo lidé, to je fuk. Hlavní je, že nemají zelenou kůži, a že nemluví skřetštinou"[/i]
Na první pohled je jasné, že zvažuji rizika - odečítám odměny, násobím to možnými útrapami, časovou náročností, přičítám hrozící nebezpečí. Ale při podrobnějším zkoumání, nebo upřeném pohledu je jasné, že jsem rozhodnut tu práci vzít.
Bez dalších okolků tedy Butfasovi na nabídku kývnu. Teprve se souhlasem ostatních zúčastněných se začnu zajímat o to kdo jsou a jak vypadají.
Arsielas2. Června 2018 23:55:40
***************
Tak co, kdy kdo napíše?
Warhol--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       3. Června 2018 18:40:22
Někdy se během několika málo vteřin stane něco, co vás poznamená na celý život. Může to být sek mečem, který vám přidá jizvu, může to být špatně zvolená cesta, na které si zlomíte nohu, nebo o může být nedostatečná připravenost na vaši morálku. A tak jsem během několika vteřin málem přišel o všechno. Ne snad o život, ale o svoji čest. Vždyť co jsem mohl ztratit? Život? Možná ani ten ne, jenom bych zabil dalšího člověka. Ahh, jak hluboko hlodají myšlenky pochybností. Jsou jako palice, které dorážejí na vaše svědomí.[I] Bum, bum.[/I] Nedá se to ničím přehlušit, jiné myšlenky nejsou přes hluk výčitek slyšet. [I]Nepomstil jsi mrtvého,... porušil jsi kodex,... zbabělec.[/I] Hlasy mi znějí v hlavě a jako nože řežou. [I]Už dost.[/I] Říkám a na chvíli to bláznovství skutečně přestane. Ale po několika krocích se zase ozývají ty hlasy. Jako by to byl trest za mé činy. Nyní mě budou trápit, abych příště nezaváhal.

Ohlédnu se po barbarovi. Vykračuje si jakoby nic. [I]Nebojte se, Valar. Příště už nezaváhám ani chvíli. Přísahám, že příště se nebudu ostýchat kohokoliv zabít.[/I] Ale copak by bylo teď česté na toho barbara zaútočit? Ne, stal bych se stejným vrahem, jakým je on. Zbývá mi jen jediné, ač je to velmi těžké. Zbývá mi odpustit mu. Aspoň vnitřně. [I]Ale nebudu váhat zabíjet ve jménu spravedlnosti. Příště už mě nepokoušej, protože příště už se ozvu. A velmi ostře.[/I] Odpouším a doufám, že i Valar mi dokážou odpustit.

Jak snáší smrt barbar? Oba jsou to vrazi a já ještě před chvíli byl vrah s nimi. A tak jdeme v naší skupině vrahů, když dojdeme k mechu, u kterého se ani nezastavím a rovnou ho začnu obcházet. Ne že bych neměl rád mech, ale při téhle velikosti nechci riskovat množství brouků, které tam pravděpodobně žije. A netrvá to ani moc dlouho, a dojde na moje první slova po dlouhé době, neboť spatřím obří houbu, snad hřib, a to mi nedá, abych se k němu nevydal a kus si neodkrojil. Ale když příjdu blíž, spatřím zde mravence. Je menší než my, ale i tak by nebylo hezké být od něj kousnut. Obezřetně se k němu přiblížím. Se štítem vepředu obhlídnu situaci a pak se otočím ke svým spolupoutníkům. [OR][B]Pustíme ho.[/B][/OR] Snad je to ještě pořád doznívajícím hříchem a nejspíš si ho potřebuji kompenzovat dobrým činem na zvířeti, že se začnu za štítem přibližovat k mravenci. Pokud mě nikdo nebude chtít zastavit, sekerou odstrčím kamínek a pak vycouvám, připraven na případný souboj.

*********************
Něco podobného se nám jednou off stalo a já jsem zareagoval podle RP. Skončilo to totálním masakrem a všechny postavy umřely, tak jsem své RP obětoval ve prospěch questu.
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       4. Června 2018 16:43:39
****************
Doufal jsem....ehm....Beren jistě doufal, že tak zareaguješ. V opačném případě by totiž těžko přepral Vratha, tebe a toho zajíce, co by mu šlápl na hlavu *40*
Nicméně rozumím, za RP body dolů, za posun v Q body nahoru *1*
Beren má tenhle druh houpačky a ztrácení odměn v oblibě *1*
Jinak jen tak aby se vědělo, Kurgaz nezemřel alespoň to nikdo z vás neviděl, a tak můžete doufat, že ho Vrath a Rhora uzdraví. To jen pro RP svědomí :)
Baltazar_de_Rais5. Června 2018 00:43:50
Myšlenky víří mnohem rychleji než obvykle. Možná je to předtuchou prolité krve a příchodem samotné Smrti. Koneckonců již byla přivolána. Bledá žena v černém rouchu, s dlouhými havraními vlasy a nepřítomným pohledem blankytně modrých očí. Děsivá, přesto přitažlivá, krásná. Kdo se jí dnes odváží podívat do tváře? Kdo se dnes stane jejím milencem. Koho si odvede Paní temnot. Jediná spravedlivá. Čí utrpení milosrdně ukončí? Přijde tiše, shlédne konání nás, pomíjivých a s kosou ve štíhlých prstech. Přes obavy před ní, touží mé srdce po jediném. Nezahanbit se před ní.
[I][/I]
Narovnám se tedy a tvář se mi rozjasní širokým úsměvem. Ne, já se před ní nezahanbím, neboť na tom jediném bude záležet. Dnes uvidí muže, ze kterého jí zvlhnou stehna a pokud si přišla pro mě… Strčím té děvce do chřtánu svého ptáka. [I]Buď pozdravena Smrti. Mé jméno jest Baltazar…[/I]
[I][/I]
[U][OR][B]„Aaa, náš velký hraničář…“[/B][/OR][/U] Zabručím si pod vousy s citelným pohrdáním, když uslyším Vratha. Za jiných okolností vlastně k smíchu, nebo k pláči? Někdy je mezi obojím dost tenká hranice. Každopádně zvuk oceli poměrně mění situaci, a ne zrovna v můj prospěch. Smrt bude dnes bude mít z čeho vybírat.
[I][/I]
[I]Smrti, má paní, dnes budeš potěšena. Trpaslíka přijmi jako dar, potěší-li tě. S tou atrapou rytíře si snad poradím, ale nemohu vybojovat tenhle souboj s dalším „hrdinou“ v zádech. Možná by pomohl … Ohlédnu se přes rameno abych lépe zhodnotil situaci. Stojí snad panna v černém vedle Vratha? [/I] Posadila se na kámen opodál? Shlíží na mě, či na ně? [I]… a mohu mu věřit? Vsadit na jeho touhu? [/I] Vrath mě mezitím vyzve k odhození zbraní. [I]Je blízko, nestihnu ani zamířit. Budu střílet víceméně naslepo, nebo … [/I] Obtočím ukazováček levé ruky, v jež držím luk a na kterém běžně opřený šíp z jeho druhé strany.
[I][/I]
[OR][B]„Jak si přeješ…“ [/B][/OR] Levou ruku pomalu zvedám od sebe. Částečně abych dal hraničáři pocit, že bude po jeho a částečně se pokouším odvést jeho pozornost. Druhou rukou se blížím k rukojeti meče. [I]Odhodím luk a tasím, zbytek vyřeší ocel. Vyrazím od těch zpropadených brázd, s trochou štěstí si tak uchráním záda. Je pořád lepší, když je budu mít oba na očích, než abych měl každého z jedné strany. S trochou štěstí si budou navzájem překážet. Každý má jednu čepel … je to riskantní, ale ne nemožné. Soudím, že jsem rychlejší, než oni…[/I] Prsty se téměř dotýkají meče, když se ozve křik plavovlasé dívky. Vrath zdrží od usilování o můj život a obejde mě směrem k ležícímu trpaslíkovi. Jen hrozbou rozlétla se ke mně. Ni šíp vzduchem nehvízdl, ni dýka se nezatřpytila za letu. Jen hrozba. [OR][B]„Šetři s dechem. Až se příště setkáme, padneš ty přede mnou.“[/B][/OR] [I]Co se děje? Nebude bojovat? [/I] Poněkud nechápavě se zamračím. Pohlédnu na Vratha, pak na Warhola. [I]Ani ten? [/I] Ale i on mne obchází a pokleká vedle trpaslíka. [I]Přijmi mou omluvu, má paní. Dnes, zdá se, přišla jsi nadarmo. [/I] Upustím od záměru odhodit luk a tasit své čepele. Již nejsou třeba.
[I][/I]
[I]O cti mého národa bys měl vědět nejlíp ty sám, hlupáku! … myslel jsem, že moje maska se rozpadla, když jsem promluvil. Zdá se, že tomuhle to nedošlo. Silchasovi soudím, že ano. Nuže nechám ho u toho… [/I] Probodnu však Warhola pohledem. [OR][B]„Vrah?“ [/B][/OR] Rty se mi zkřiví do ponurého úšklebku. [OR][B]„Tak na to pamatuj…“[/B][/OR] Nechám ta slova viset ve vzduchu, otočím se a odejdu směrem, kterým jsme měli původně v plánu jít.
[I][/I]
Čas se táhne a cesta ubíhá pomalu. Jak daleko jsme došli? Vlastně ani nevíme, jak dlouhá cesta je, můžeme se jen dohadovat. Plahočíme se trávou a přes kamínky a klacíky, které bychom dříve prostě překročili, či zašlápli. Kráčíme v tichosti, každý se svými myšlenkami. Warhol snad hloubá sám o sobě, já přemýšlím o vesnici a Silchas? Na to snad nejde odpovědět.
[I][/I]
[I]Mech? Snad spíše mechové pole. [/I] Nakrátko se zastavím před mechem a zrovna tak jako Warholovi, rozhodnu se ho obejít. V této velikosti mi i obyčejné věci připadají nové a neznámé. Další zcela nová podívaná se mi zakrátko naskytne na obrovskou houbu. [I]Neuvěřitelné…[/I] Co je však neuvěřitelnější, je mravenec o velikosti psa. [I]Za což můžeme děkovat všem bohům, že ve své moudrosti stvořili tenhle hmyz malý. [/I] Pomyslím si, když se přiblížíme. Takto z blízka nemohu neobdivovat tvora kterého mám před sebou. Samosebou natáhnu tětivu a zamířím na mravence, až za další okamžik si všimnu, že má údy uvězněné pod kamenem.
[I][/I]
[I]Něco takového jsem nikdy neviděl. Ale… ten mravenec je tu sám?[/I] Mezitím však výkvět všeho rytířstva prohlásil, že mravence osvobodí. Patrně dostal opožděně záchvat šlechetnosti a spravedlivý úžeh. A s tím dere se kupředu. Když ho tak přitom pozoruji, nemohu jinak. Nelze se nezeptat sám sebe, zda hlavu používá, nebo ji má na nošení přilby. Připraven ke střelbě prozkoumávám okolí.
[I][/I]
[OR][B]„Zadrž hrdino.“ [/B][/OR] Zavolám na něj. [OR][B]„Zamysli se. Už jsi někdy viděl samotného mravence?“ [/B][/OR]
[I]Při jejich obvyklém množství, se přes nás jednoduše přeženou ...[/I]
Wulfrik5. Června 2018 07:12:30
****************
sorry teďka byl blázinec snad dneska večer to tam máš
Arsielas--- > Wulfrik;Jessica;Jollyjokker       5. Června 2018 20:07:28
***********************
Fajn, ty i Jessica máte na odpis do víkendu. Někdy během něj děj posunu a přeskočím opozdilce - s varováním
Není problém někoho přeskočit nebo na něj počkat, ale musím vědět alespoň to, kdy hodláte / budete mít čas napsat *4*
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Warhol       5. Června 2018 20:12:58
*************
Omlouvám se za nedostatky v příspěvku. Psal jsem to v noci, přepisoval a nečetl po sobě...
Arsi: rád bych tě poprosil o popis okolí. Hlavně mě zajímá, zda nespatřím další tvory.
Silchas5. Června 2018 22:21:16
Šílenství je zvláštní druh života. Skryté pod povrchem je zdravý rozum jako pavouk, držící se tenkých stébel příčetnosti. Ale stačí lehký větřík a pavouk se zřítí do bezedné propasti šílenství. Hranice mezi šílenstvím a příčetností je tenká.

Jakmile Beren vypustí šíp, jakoby udeřil silou větru do tenoučké pavučinky a rozpoutal bouři. Rhora vykřikne a rozeběhne se na pomoc umírajícímu. [I]Ubohá touha odvrátit nevyhnutelné ve světě kde vše žije jen pro smrt.[/I] Vrath tasí čepel. Nad jeho, opravdu dětinskou reakcí se mohu pouze usmát. [I]Cítíš onu tajemnou sílu, dobrý Vrathe? Cítíš moc toho, co tak nenávidíš, cítíš moc šílenství?[/I] V očích se mi zajiskří a já sleduji ostré světlo, odrážející se od tasené čepele. [I]Jak daleko asi zajdeš dobrý Vrathe? Jak daleko sahá tvá touha pomstít mrtvého a dostát tak svým zásadám, ač tím své zásady porušíš?[/I]

Ustoupím stranou a sleduji onu, vskutku bizarní podívanou. Rhora v prohlubni pomáhá umírajícímu. Vrath se v souboji vůli s Berenem snaží rozhodnout, zda je v souladu s jeho kodexem Berena propíchnout a Warhol se tváří snad ještě nejistěji než Vrath. A trpaslík v jámě přemýšlí nad svým chováním vůči nebohému Silchasovi, tam v té hospodě. Najednou se neudržím a musím se zasmát nad šílenstvím, jež postihlo dosud poklidnou družinu.
Pak Vrath, nejspíše prohrál svůj vnitřní boj, vysrší další nadávky na nebohého Berena a odejde za Rhorou. [I]Chi chi chi, takže ze společnosti jež šestičlenná byla, trojčlenná výprava se stala.[/I]


Vydáme se dál, cestou mezi stébly trávy, mezi světem bizarním a neuvěřitelným, avšak ve své podstatě přirozeným, však člověkem nepochopeným. Pak se nám otevře pohled na mech, vzdouvající se v krajině jako vlnky moře, tak ztraceného ve světě trávy a zeleně. Warhol a Beren si toho všimnou také a jmou se mech obcházet. [I]Jakých to ohavných bytostí se tak obávají, že raději obcházejí to prazvláštní moře?[/I] Zastavím se na kraji a několik minut sleduji tuto scenérii. Pak, smířen s rozhodnutím svých společníků, se vydám po okraji mechového moře za nimi.

Když se dostaneme za mech, naskytne se nám pohled na obrovskou houbu a u ní, pod kamene, zaklíněného mravence. Je stále naživu a vypadá velice zkroušeně ve své bolesti. Warhol se ho pokusí zachránit, v čemž se mu, pádnými argumenty, pokouší zabránit Beren. [B][OR][B]Říkáš pravdu, dobrý Berene, mravenec sám jistě nebude, však o důvod více, tohoto zachránit. Nebylo by hezké, vyděli-li by ostatní soukmenovci jeho vraždu.
[/B][/OR][/B]
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       6. Června 2018 09:08:52
********************
Další mravence kolem sebe nikde nevidíte a krom snad nějakého létajícího hmyzu vysoko nad vámi se zdá, že kolem nic dalšího není.
Zatím nikde nevidím rozhodnutí a popis, co přesně chcete dělat, takže klidně pokračujte :)
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Warhol       6. Června 2018 23:46:52
Ač zrak svůj ostřím sebelépe, nenacházím žádné náznaky hmyzu dalšího. Velkého, ni malého. Možná se jen nedívám dobře, možná mi mé oči lžou. Ať tak, či onak povolím tětivu a spustím hrot šípu k zemi, neb není nač střílet hbité střely, když jejich cíl mé oko nenalézá. Pak „dobrý“ Silchas promluvil.
[I][/I]
[I]Vraždu? Mluví o úhynu tvora jinak malého, že by člověk o něj, byť myšlenkou nezavadil, jako o vraždě… srovnává život hmyzu bídného s vyšším tvorem, jakým člověk jest.[/I] Otočím se k tomu, jehož jazyk hbitý tak podivnou tu myšlenku na svět přivedl.
[I][/I]
[OR][B]„Míníš si snad z nás utahovat, že o vraždě mluvíš? Pokud smrt, jinak běžnou vraždou zveš, pak mravence s člověkem srovnáváš.“[/B][/OR] Myšlenka, jež v mysli se zjeviti ráčila vskutku humorná se pozdává. Obraz krále z rodu hmyzu, jak na trůnu z klacků svým poddaným kyne, zjeví se náhle. V „rukách“ jehlici borovice, coby meč dřímá a na hlavě korunu z lístků okvětních žluté pampelišky. Tak tam sedí, mocný vladař, jenž v područí má statisíce. Jen není králem, nýbrž královnou, avšak tvarů půvabných prosta.
[I][/I]
Nevinný ten obraz se býti zdá, nevinný až krátký smích vyloudil z mého hrdla. Však pravdu též skrývá. A pravdu snad slova Silchasova objevila. Když malí jsme a nicotní ve světě, jako onen mravenec, se roj hordou může stát a vladař jindy pod patou boty smrt nacházejíc, zde mocný a veliký býti může. [I]A možná horda nájezdníků hmyzích smrt a útrapy vesničanům přinášejíc, důvodem jest, proč starý Butfas vypravil nás. Což může být mravenec nebohý zvěd královny své, či z předvoje se ztratil?[/I]
[I][/I]
Myšlenky podivné kvapem vyženu z hlavy. [I]Však scházelo by, abych se bláznovstvím cizím nakaziti ráčil. Abych s hmyzem promlouval… to zrovna tak sám se sebou rozprávět mohu. [/I]
[I][/I]
Ačkoliv lhostejný mi mravenec může být i rozhodnu se, že bude žít. [OR][B]„Dobrá, dobrá, dobrý Silchasi. Srdce mé jsi žertem obměkčil. Nechť žije a jde si cestou svou.“[/B][/OR] Pak k rytířovi, jenž hned jak uzřel toho tvora na pomoc se rozeběhl, pohled svůj otočím. [OR][B]„Rytíři šlechetný, propusť svou pannu spanilou na svobodu, by neuhynula by tu v stínu houby smrduté.“ [/B][/OR] Nadsázka v mých slovech vskutku zřetelná jest, přesto bodavá jsou, když ke správným uším doletí.
**********************
Herectví st. 3 aneb trocha humoru neuškodí
jen krátký, nechám Warhola mravence vysvobodit
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       9. Června 2018 11:41:58
*****************************
Warhole: Stačí mi souhlas pod čárku, zda se opravdu hodláš osobně obětovat, jak navrhuje Beren
Arsielas--- > Wulfrik;Jessica;Jollyjokker       9. Června 2018 12:24:32
A tak, jako když mávne kouzelnou hůlkou, se zformovala skupina pro tento úkol. Je to opravdu kouzelný a jedinečný moment. Moment, o kterém sní mnoho chlapců i několik desítek děvčat. Čas před začátkem výpravy plné dobrodružství, nebezpečí a přátelství.
Jak Žolík záhy zjistí, Jessica ani Wulfrik toho moc nenamluví. Možná jen rozmýšlejí o tom, co vás čeká. Kdo ví. Mistr trpaslík však přijme bez okolků a hned se začne zajímat o další podrobnosti:
[OR][B]„Kdo jsou? Inu…malí lidé. Trochu jako my nebo možná jako elfové a skřítci z pohádek. Žijí v lesích i horách. Starají se jeden o druhého, pomáhají vílám chránit a udržovat les a přírodu. Někteří jsou trochu sobečtí, jiní malicherní, ale žádný z těch, které jsem poznal, nebyl přímo zlý,“[/B][/OR] zavzpomíná Butfas na přátele, které dlouho neviděl a v očích se mu objeví vlhkost.
[OR][B]„Velice rád bych se za nimi chtěl zase podívat. Možná až pominou jejich problémy,“[/B][/OR] projeví Butfas jeho malé přání, které vás ale nemusí nikterak zajímat. Žolíka zajímá, jak vlastně Minmiptové vypadají.
[OR][B]„Určitě si je nespletete. Mají oči jako korálky. Jako myšky nebo křečci. I podobně protáhlé nosíky. Nemají ale žádný ocas jen takové větší uši a chodí po dvou jako lidé. Na hlavách nosí barevné čepičky podle toho, jakou úlohu mají ve své vesnici,“[/B][/OR] povypráví vám trochu více o malém národě, a uvědomí si, že by bylo lepší se dát na cestu.
[OR][B]„Jestli jste opravdu rozhodnutí, měli bychom se vydat na cestu. První skupinka už bude jistě ve vesnici,“ [/B][/OR]uvědomí si Butfas a má pravdu. Pokud nechcete přijít s křížkem po funuse, je na čase jít. Butfas se zhluboka nadechne a unaveně vydechne. Očividně se mu nechce jít k lesu podruhé, ale nic jiného mu nezbývá. Na chvíli zmizí v zadní části svého obchůdku a záhy vám oznámí, že [OR][B]„můžeme.“[/B][/OR]
S vaším zaměstnavatelem v čele skupiny projdete ulicemi města až k západní bráně. Cestou minete několik domů i stánků kočovných obchodníků. Vy si jich ale příliš nevšímáte a míříte dál svou cestou, kterou vás strážní u brány bez povšimnutí nechají projít. V tuhle denní dobu nejste jediní, kdo jí prochází.
Jakmile opustíte město, sledujete chvíli hlavní cestu, po které jezdí i kupecké cesty. Zhruba po deseti minutách ale z hlavní cesty sejdete a vydáte se po jedné vyšlapané pěšině přes louku směrem k lesu. U toho už pěšina zmizí dočista, a tak přešlapujete čerstvě vzrostlou trávu plnou bodláků, jetele a sem tam i trochy heřmánku – pokud se tedy vyznáte v bylinách.
Slunce vám příjemně svítí na levou stranu obličeje a při cestě ji možná až moc zahřívá. Kdo ale zažil poslední týdny, přijdou mu dnešní teploty jako ohlas nadcházejícího podzimu. Podzimu, který už jindy dávno všude kolem panoval a který si letos dává setsakramentsky na čas. Naštěstí vás brzy pohltí stíny stromů, jejichž koruny vytvářejí příjemné klima.
[OR][B]„Tamhle,“[/B][/OR] ukáže udýchaný Butfas prstem mezi křoví. Pot se mu přitom leskne na jeho vysokém čele. [OR][B]„Tamhle za tím křovím je palouček. Pod jedním starším stromem tam je studánka a kousek od ní je vesnice Minmiptů,“[/B][/OR] upozorní vás, že už jste skoro na místě. Po cestě přitom Butfas rád zodpověděl vaše případné další otázky, které jste si nebyli schopní zodpovědět navzájem mezi sebou.
[OR][B]„Tak a jsme tu,“[/B][/OR] vyhrkne, odtáhne křoví, projde za něj a vkročí na sluncem zalitý palouk. Společně s vámi projde okolo studánky, o které vám říkal a ze které se můžete klidně napít, jak je čistá. Alcyhmista se zastaví až kus za ní, na lesní stezce, přes kterou se natahují kořeny stromů a porůznu na ní leží kameny. Na zemi si povšimnete zvláštního znaku jakoby vyrytého do lesní půdy. Jde o tři v polovici se navzájem křižující čáry.
[OR][B]„Tohle tu vytvořili ostatní, aby se po zmenšení navzájem neztratili,"[/B][/OR] vysvětlí vám Butfas. [B][OR]"Dál už nemůžeme. Nechci nikomu z Minmiptů ublížit. Už tak jsme mohli nějakého klidně zašlápnout a nevědět,“ [/B][/OR]při té představě se Butfas zatváří velice ustaraně. Pak se sehne, sundá si batoh a vyndá z něj dřevěnou krabičku, kterou před vašima očima otevře. Její vnitřek je rozdělen úzkými příčkami do čtyř čtvercových oddílů. V Každém s nich je lahvička s nafialovělou tekutinou usazená mezi hadříky, aby se ani jedna z baněk po cestě nerozbila. Aby kapalina neutekla, je v hrdle každé lahvičky strčený korek.
[OR][B]„Jak už jsem řekl. Až se napijete, postupně se zmenšíte. Támhle někde,“[/B][/OR] ukáže Butfas prstem vedle cesty, [OR][B]„leží váš cíl. Tudy se musíte vydat,“[/B][/OR] vysvětlí vám a natáhne k vám ruce s otevřenou krabičkou, abyste si každý vzali jednu baňku.
[OR][B]„Vypijte to najednou,“[/B][/OR] poradí vám ještě a ustaraně se na vás podívá. [OR][B]„Přesně za týden tady budu opět čekat. To vyprchají účinky lektvaru. Více času tedy nemáte a zároveň se nemůžete vrátit dřív. Přeji vám hodně zdaru a dávejte na sebe prosím pozor,“ [/B][/OR]ustoupí Butfas o krok dozadu a s obavami v očích se s vámi rozloučí.
[OR][B]„A nezapomeňte Minmipty ode mě pozdravovat,“[/B][/OR] pokusí se o milý úsměv při vzpomínce na jeho přátele, které už možná nikdy neuvidí.
*************************
Arsielas10. Června 2018 10:41:23
***************************
Jessica a Wulfrik mají výstrahu. Pro jednou byli přeskočeni, ale pokud do dalšího odpisu nepřijdou s omluvou a nezapojí se do hry, budou vyloučeni.
Warhol--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       10. Června 2018 17:19:01

*********************
Jo jo, jdu pomoct mravenci se štítem a sekerou v ruce.
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       11. Června 2018 14:51:59
Snad se tomu ani nedá říká soucit. Alespoň pro Silchase a Baltazara je to spíše rozmar nebo holý kalkul. V tomto světě máte málo přátel zatímco vaším nepřítelem může být cokoliv. Možná nečekaně se tedy rozhodnete mravence osvobodit. Tohoto úkolu se ujme Warhol, který s tím nápadem také jako první přišel.
Když se k mravenci přiblížíte, začne sebou šít ještě víc. Těžko může pochopit, že mu chcete pomoct. Od nikoho jiného by se toho nedočkal. Možná leda od Minmiptů nebo od svých druhů.
Válečník obezřetně přistoupí ke kamínku, který je teď pro vás balvanem velkým jako stehno, zapře se do něj a odsune ho stranou připraven se okamžitě bránit útoku panikařícího tvora. Ten však okamžitě vystřelí vpřed a klopýtavým krokem upaluje směrem k nejbližšímu houští. Když však takřka v půli cesty zjistí, co se stalo a že ho nepronásledujete, zastaví se a otočí se směrem k vám.
Chvíli na sebe jen tak z dálky hledíte. Nezdá se, že by se skláněl, nezdá se, že by naznačoval díky. Jen si vás měří pohledem. Jako rovný na rovného – s respektem.
Pak se mravenec náhle otočí a zmizí mezi větvičkami lesním porostem.
******************
Jo a co je vlastně v plánu teď? *1*
Warhol--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       12. Června 2018 15:21:49

*********************
Tak asi pokračujeme dál, jestli nemá nikdo nic proti.
Arsielas--- > Silchas;Jollyjokker;Warhol;Baltazar_de_Rais       14. Června 2018 10:12:20
*************************
Zdá se, že nemá, takže to snad ještě dnes posunu :)
Jolly: Všechno v pohodě? Rád bych tě vzápětí připojil k osttaním aktivním. Jak to vypadá s tvým odpisem? :)
Arsielas14. Června 2018 10:14:34
********************
Jessica má výstrahu. pokud brzy nenapíše, bude vyloučena.
O něco méně přísné podmínky platí pro Wulfrika, který je alespoň online, ačkoliv reakce taky žádná :)
Aktuální počasí14. Června 2018 10:14:34
otext
Jollyjokker--- > Wulfrik;Jessica       14. Června 2018 11:18:40
[OR][B]" Tak proč tedy nejdete také?"[/B][/OR] dotáži se trochu udiveně, nad jeho touhou je znova vidět, když má tu možnost vlastně v kapse. Na druhou stranu chápu, že neohlášená týdenní nepřítomnost může vypadat divně. Ale koho by to zastavilo, kdyby se zase shledal s dlouho nenavštívenými přáteli. Cesta mezi stromy se sluncem prodírajícím se listím, skrz bodláky a heřmánek by někomu mohla přijít krásná, ale pro mě je to jen plevel, co mi překáží v cestě. A tak jdu a myšlenky mi mnohem víc zajímají princip zmenšení a následného zvětšení, nežli nějaké krásy přírody. Zhruba si pamatuji směr a vzdálenost. Svou pozornost věnuji jen několika orientačním bodům.
[OR][B]"Jestli se tedy zmenšíme se vším co u sebe máme, jak funguje když se zvětšíme s něčím co bylo původně malé? Třeba když si do vaku dám zrnko písku, bude po opětovném zvětšení ze zrnka stokrát takový kamen, nebo zůstane jen malým zrníčkem?"[/B][/OR]
Napadl mě takový pokus. Ještě než zastavíme a navzdory tomu jak mi odpoví, vytáhnu nenápadně jednu stříbrnou minci a hrotem dýky z ní uloupnu malinkou šupinku. Ostatním to může připadat, že se z nudy rýpu pod nehty zatímco v dlani mam schovanou minci. Když dojdeme na místo, je už orýpnutá mince dávno opět schovaná v kapse kabátu a dýka se opět houpe v pouzdře u pasu. šupinka stříbra mi spočívá v levé ruce. Hodlám ji v pravý okamžik položit na nějaké místo, kde bych ji mohl ve zmenšené podobě vyzvednout a uložit do batohu. Budu doufat že se se mnou za týden zvětší a já budu mít stříbrnou hroudu velikosti tykve.

[OR][B]"Takže. Odtud je vesnice dvacet nebo třicet sáhů tímhle směrem?"[/B][/OR] ukáži prstem do míst která předtím označil on. [OR][B]"Tak po zmenšení bude potřeba ujít vzdálenost asi jako dvě až tři míle."[/B][/OR]
Opatrně si od něj vezmu lahvičku a počkám až mi odsouhlasí směr, vzdálenost a hrubý přepočet. Pak si stoupnu doprostřed výseče z obrazce, která svou pravou částí ukazuje nejblíže směru, kterým máme jít. Na konec nakreslené čáry položím svou šupinku stříbra. Vypadá to jako kdybych se shýbnul a jemně ometl konec čáry.
Před tím, než se napiji se ještě zeptám těch dvou nemluvků [OR][B]"Chcete abych na vás počkal tady vprostřed, nebo mě doběhnete?"[/B][/OR] Dám jim gestem jasně najevo, že pokud mi neodpoví, pak čekám že si mě dohoní, že na ně zbytečně čekat nebudu.
Pak se napiji.
Jollyjokker14. Června 2018 11:27:41
*********************
A já bych zrovna řekl, že ty výstrahy máš jaksi obráceně. Ten, kdo je online a nenajde si ani čas na omluvu, by na tom měl být s výstrahou hůře, než ten, kdo z nějakého důvodu nemůže být online. Je to sice jen IMHO ale i tak.
(Samozřejmě nevím jestli se některý z nich omlouval, domlouval či něco jíného.)
Baltazar_de_Rais14. Června 2018 12:47:01
*****************
Arsi, klidně posouvej.
Arsielas--- > Wulfrik;Jessica;Jollyjokker       14. Června 2018 21:07:10
Když dojdete na místo, je Butfas řádně udýchaný a splavený. S roztřesenýma nohama se svalí na nejbližší kámen.
[OR][B]„Šel bych hned, ale tu cestu bych už asi nezvládl,“[/B][/OR] řekne, co je tvým očím jasné. Po čele i po spáncích mu stékají kapky poty a sotva dýchá. V ruce křečovitě svírá svou vycházkovou hůl. [OR][B]„Možná až budou mít Minmiptové po starostech, jednou…třeba by mě mohl někdo doprovodit,“[/B][/OR] zasní se. Ale takové okolnosti nenastaly. Minmiptové mají své problémy a možná už ani nejsou naživu.
[OR][B]„Abych pravdu řekl, nikdy jsem si nic přinést nezkoušel. Minmiptové mi věnovali amulet, ale ten mi vyřezali v životní velikosti. Teda v mojí velikosti myslím. Podle toho, jak lektvar funguje, by se možná to možná o něco zvětšilo, ale za určitou hranicí by to mohlo ztratit integritu a rozpadnout se,“[/B][/OR] zauvažuje nad tou myšlenkou alchymista.
Když se pak zeptáš na vzdálenost vesnice skřítků, mávne Butfas rukou: [OR][B]„Ale kdeže dvacet sáhů. Tak jeden nebo dva. Někde támhle pod těmi keři,“[/B][/OR] ukáže prstem. Nicméně tvoje úvaha relativnosti těchto dvou sáhů je na místě.
Jakmile jste připraveni a napijete se, rozlije se vám po ústech nahořklá chuť doprovázená vůní fialek. Taky v něm můžete cítit něco, co vám pořádně protáhne dutiny – snad peprmint nebo mátu. Do vašich úst a krku steče i poslední kapka tekutiny a na krátký okamžik nastane ticho. Chvíle, kdy ve vzduchu visí pouze napjaté očekávání.
Náhle začnete cítit účinky lektvaru. Jeden po druhém se začnete zmenšovat. Ve vašich očích to vypadá, jako by se všechno ostatní zvětšovalo a rostlo.
V několika vteřinách se kolem vás tyčí obrovské keře sahající snad až do nebe, a ještě nad nimi monumentální kmeny stromů, jejichž konec se vám naprosto ztrácí z dohledu. Každý kamínek, který vám ještě před chvíli ležel u nohou si teď stojí vedle vás a jako by na vás hleděl jako rovný na rovného. Dokonce si i začnete všímat pohybu kolem sebe, který jste předtím neviděli. Kousek od vás si to šine malinká stonožka. Tedy zprvu malinká a postupem vlastně několikrát delší než vy.
Jak Butfas říkal společně s vámi se zmenšují i vaše věci – vaše zbraně, jídlo, oblečení – všechno je teď stejně malé jako vy.
Také vzdálenost mezi vámi narostla, takže jste se navzájem ztratili z dohledu. Stojíte u rýh, které teď spíše připomínají mělká koryta řek, která před vámi do země vyryli vaši předchůdci. Kolem vás vidíte život, který si vás ale zatím nevšímá. Jak moc je to jen otázka času, to lze zjistit jen na vlastní kůži. Na výšku teď všichni máte necelé dva couly. Každý mravenec je velký jako pes a na včelách byste mohli jezdit jako na dracích – kdyby vás tedy dřív nepropíchly žihadlem velikosti rapíru.
A jediné stopy po těch, kteří šli tudy před vámi, je několik rudých krvavých skvrn v zemi nedaleko od jedné z rýh.
***************************
Jolly: Kdy napíšeš je jen na tobě. Z mé strany to teď beru tak, že se řídím tvou aktivitou a ostatní se buď přidají a pak budu zohledňovat i jejich tempo, anebo ne.
Od Jessici nemám omluvu žádnou. Wulfrik psal, že napíše dneska. Problém je, že to psal minulý týden *40*

A neměl obavy, moje výstrahy jsou takové, jaké mají být *4*
Jollyjokker--- > Wulfrik;Jessica       15. Června 2018 08:41:02
[I]"Fialky s mátou. Brr. Horší chuť by to mohlo mít už jen kdyby tam někdo přicpal ještě skořici."[/I] Zašklebím se když polknu lektvar. Pěkně po trpaslicku, na jeden velký lok.
Pak se mi začne mírně točit hlava, když vše kolem mě roste. Nebo vlastně já se zmenšuju. Naposledy se podívám po těch dvou. Jen otočím hlavou, tělo mám stále otočené ve směru, kterým chci jít. Stáli asi sáh za mnou, takže po zmenšení by měli být tak do sto kroků ode mne.
[I]"Jak už sem jim řekl, já za nima nepůjdu. Ať si mě pěkně najdou sami."[/I]

Zmenšení proběhne, skončí. A já tu stojím velký, jak hrací kostka, uprostřed lesní pěšiny. Ještě pár chvil stojím a snažím se zvyknout si na nové rozměry a perspektivu. Mravenec velký jako pes. Stonožka velká jako kráva.
Pak můj zrak zaujme krev.
[I]"Hmyz nemá krev červenou."[/I] bleskne mi hlavou a rychle si na ruku nasadím štít, druhou pak vezmu do ruky své kladivo. Pěkně palec pod hlavicí, tak abych mohl jen sklouznout rukou po násadě a z ležérního držení zbraně hned přejít do bojového úchopu. Pak se vydám pomalu a za pečlivého prozkoumávání směrem podél vyryté čáry tam, kde jsem odložil svou šponku stříbra. Nejdřív chci obhlídnout ji, teprve pak se půjdu podívat kam směřuje ona krvavá stopa.
Wulfrik--- > Jessica;Jollyjokker       15. Června 2018 20:49:10
Zatímco tak stojíme před Butfasovým krámkem a posloucháme jeho povídáni o následující výpravě všimnu si že se přidal ještě někdo. [I]Trpaslík, podle výbavy by to mohl být bojovník. Ale zase pravda že u trpaslíků používaj kladiva aji klerici a kněží. No zatím počkám a uvidím. Hlavně si musím zjistit zda je za něj nějaká odměna.[/I] Pořádně si trpaslíka prohlédnu. [I]Sakra, teď sem si tak uvědomil.... on bude asi aji menší než Ulf.[/I] Probleskne mi hlavou poslední splašená myšlenka a lehce se usměji. Pak již jenom poslouchám jak se trpaslík vyptává na podrobnosti o naší cestě ještě postřehnu zmínku o zlatu. [I]No tak za takovou cenu by se to dalo vyřešit.[/I]

Chvíli trvá než se náš nový spolucestující vyptá na všechno co chce vědět, proto jenom mlčím, koukám kolem sebe a poslouchám. [I]Pokud obstará všechno kecání on tak fajn.[/I]

Za chvíli již vyrážíme směr louka a táboro-vesnico-město. Stráže nám nevěnovali ani znuděnej pohled. [I]Jo, nedivím se vám, taky by se mi tu nechtělo stát.[/I] Cestou si prohlížím Žolíka jak se rejpe za nehty. [I]No jo.... typickej trpaslík, celej den zabořenej až po lokty v zemi a teďka si musí dolovat hlínu zpoza nehtů.[/I] Chvíli poté co jsme vyrazili z města jsme již na místě určení.

Butfas vyjádřil svoji obavu o to zda jsme nějakého nezašlápli. [I]Klídek chlapa, kdybysme na nějakého šlápli tak bys slyšel začvachtání. Takže je to v klidu.[/I] Butfas vytáhne lektvar a pobídne nás ať si pořádně přihneme.

[I]Nuže ať slouží.[/I] A po trpaslíkově vzoru obrátím lektvar na jeden doušek. Však hned vzápětí toho lituji protože chuť je fakt příšerná. [I]U Gorlagova vousu to byl ale hnus.[/I] Chvíli se nic neděje tedy krom odporného doznívání v puse. Pak se svět začne měnit. [I]Umm zajímavé, buď to funguje nebo mám fakt pořádné halucinace a v tom případě chci pár vzorků sebou. [/I]Rychle si ještě překontroluji směr kterým se máme vydat a postavím se tím směrem. [I]Trpaslík ještě něco povídal ale moc jsem ho nevnímal, nu což on se neztratí, snad.[/I]

Jen co zmenšení proběhne rozhlédnu se kolem. [I]Mravenci velcí jako pes. No doufám že mě nedostanou protože fakt netuším jak bych vysvětlil že mě zabili mravenci. Sakra to bych ani na setkání s předky nemohl. Bych se styděl. No tak musím zařídit aby mě nedostali.[/I] Hned co se zmenším uchopím píku a rozhlédnu se zda nehrozí nějaké nebezpečí. [I]Zatím dobrý, je čas najít tu vesnici.[/I] Začnu propátrávat okolí a hledat stopy předchozí skupiny. [I]Ti snad měli promyšleno kam maj vlastně jít, a pokud ne tak je brzo najdu.[/I] S touto poslední myšlenkou vyrážím hledat stopy a stopovat ostatní.

-----------------
Stopování 82% (lehký terén)
Ahoj, omluvuji se že to tak trvalo. Mebudu to svádět na práci. Min týden to bylo v práci hrozné a nebyl čas. Tento týden prostě nebyla chuť ani vůle sem přijít a napsat. Už bych měl být zase v pohodě.
Děkuji Jollymu a Arsovi že posouvali quest dále.
Pokusil sem se nějak shrnout všechny příspěvky do jednovo, vzal sem to hodně hrubě abych se rychle přidal. Další příspěvky již budou normální.
Wulfrik--- > Jessica;Jollyjokker       15. Června 2018 20:53:41
---------------------
Pokud byste byli pro mohli bysme zkusit teďka o výkendu udělat QQ a dohnat první skupinu?
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       15. Června 2018 22:40:07
Mravence necháte mravencem a ani o obří houbu neprojevíte sebemenší zájem. Místo toho se po vzoru vámi zachráněného tvora ztratíte za křovím a další lesním porostem. Zdržování už bylo dost. Míříte přímo do vesnice Minmiptů.
Od vašeho cíle už vás neoddělí žádná neočekávaná událost a vy brzy zaslechnete náznaky civilizace. Ještě se prodíráte mezi stébly trávy, ještě vší silou odsouváte obrovské listy jahod, když zaslechnete vzdálené údery dřevěné palice a o něco blíže i tenké hlásky.
Když vykouknete z houští, naskytne se vám pohled na malebnou vesnici Minmiptů. Vidíte chýše z větviček, jehličí a trávy. Vidíte malé osůbky hemžící se mezi nimi a vidíte potůček protékající kousek za vesnicí, přes který vede úzký dřevěný můstek. Sami stojíte nad úrovní vesnice, takže ji máte jako na dlani.
Pohled je to jako z pohádky. Uprostřed ničeho, ve středu divokého hmyzího světa se před vámi otevřelo lidským očím skryté údolí plného na první pohled mírumilovného života.
Kousek napravo od vesnice roste několik hub a nalevo od ní se točí mlýnské kolo poháněné tekoucí vodou. Za mlýnem jsou ohrazená políčka zbarvená to zlatavých, červených i zelených barev.
Na první pohled se zdá, že je vesnice v pořádku a nic jí nehrozí. Zdání ale může samozřejmě klamat.
Hlasy, které jste už prve zaslechly, patří třem Minmiptům kousek od vás mezi kameny. Jsou více než o polovinu menší než vy. V porovnní s vámi by to mohly být děti. Všichni tři mají na hlavách červené čepičky a vypadají přesně tak, jak vám je Butfas popsal. Zdá se, že si vás zatím nevšimli. Sedí otočení zády k vám a nad něčím se naklánějí.
Samotná vesnice čítá odhadem možná i stovku budov. Některé z nich jsou větší, některé menší. Některé stojí na vyvýšeném místě a některé v dolině. Celé vesnici dominuje budova poblíž středu. Patří mezi ty větší a je na vyvýšeném místě.
Kolem vesnice není žádná zeď ani hradby. Dokonce ani plot. Jediné, co ji snad trochu přirozeně dělí od zbytku lesa je přírodní val a holá mýtina mezi ním a prvními stromy.
***********************************
Nechám na vás, jaká bude vaše první reakce. Pokud byste měli jakékoliv dotazy k popisu, neváhejte se ptát. To podstatné jsem se snažil postihnout, ale pokud vás zajímá něco dalšího, budete se muset doptat.
Nechci reagovat za vás a předpokládat vaše jednání, takže než vás posunu dál, nechám vás popsat váš přístup k Minmiptům :)
Arsielas--- > Wulfrik;Jessica;Jollyjokker       16. Června 2018 10:59:52
Společně a bez jediného zaváhání vypijete lektvar až do dna a necháte tak, aby jeho kouzlo proniklo do vašich žil. Takřka najednou se následně zmenšíte a dostanete se tak do úplně nového světa.
Jak jste možná předpokládali, vzdálenost mezi vámi se výrazně zvětšila, a tak možná chvíli zabere, než se zase navzájem shledáte. Naštěstí jsou tu stále rýhy, které tu zanechali vaši předchůdci.
Žolík se místo hledání svých druhů nejprve vydá za kouskem stříbra, které nechal v jednom z koryt. Jako mysl snad všech trpaslíků, je snad i ta jeho naplněna touhou po drahých kamenech a ušlechtilých kovech. A on svou stříbrnou šupinu najde – mnohem větší, než byla.
Tedy vlastně ten střípek je stále stejný, jen Žolík je teď o dost menší. Co mu předtím viselo na špičce prstu, by teď mohl sotva nést pod paží.
Než se trpaslík popasuje se svým staronově nabytým bohatstvím, Wufrik se už k němu dostane, a tak mohou sledovat stopy v zemi společně. Wulfrikovi cvičené oči umí ke všemu číst z jinak bezvýznamných linií v půdě velice dobře.
Krev vás nikam daleko nezavede. Nejvíc je jí v jedné z rýh a trocha na jejím okraji. Nikde kolem pak ale není. Není to ani tolik krve, aby se dalo přepokládat, že byl zraněný roztrhán na kousky. Ani žádné tělo nikde nevidíte. Všechno nasvědčuje tomu, že byl zraněný ošetřen a šlo se dál.
************************
Jessicu zatím ignorujte jako by tam nikdy nebyla. Pokud se připojí, pak s vámi najednou bude. Pokud ne, zahrajeme to tak, že se rozhodla lektvar nepít a zůstala s Butfasem.
Arsielas--- > Wulfrik       16. Června 2018 11:05:52
Stopy kolem vašeho místa se motají v kruzích. Můžeš se domnívat, že se tu skupinka zastavila a nějakou dobu zde strávili, než se rozhodli, co dál.
Z místa pak vedou dvoje stopy. Jedny vedou směrem za vás, druhým směrem od místa, kde by podle Butfase měla být vesnice Minmiptů. Podle odhadu šli tímto směrem tři ‚lidé‘. Druhé stopy vedou správným směrem – směrem k vesnici. I tato skupinka podle tvého odhadu čítala tři lidi.
Co se tu stalo a proč se vaši předchůdci rozdělili, to můžeš jen hádat. Bohužel se svými schopnostmi ještě nedokážeš odhadnout, jak jsou tu ty stopy dlouho. Podle Butfase však nemohou mít velký náskok.
**************************
Tohle vidíš ty, ale Žolík ne.
Požádám tě, abyste nesledovaly stopy špatným směrem. Jde jen o skupinku postav, které zneaktivněly :)
Silchas--- > Warhol;Baltazar_de_Rais       16. Června 2018 16:20:01
Jaký význam má asi kapka vody v porovnání s oceánem? Jaký význam má záchrana jednoho tvora, když jich ve světě žijí miliony? A především, co je život, nepoznaný světem? Když Warhol uvolnil kámen, nehnutě, se zvráceným úšklebkem, jsem stál, dívaje se na záchranu tvora, jehož život nebude delší, než pár týdnů, než ho sežere pavouk, nebo ho nespláchne voda. Pak mravenec odběhl – zachránili jsme život, nebo odsoudili mravence k pomalé smrti v pavoučích spárech? Ale jen málokdo z nás dohlédne dál než za obzor…

Mířím dál, se svými dvěma společníky, směrem k vesnici oněch trpaslíků, doufaje že jim pomůžeme od potíží. Pak, jako blesk z čistého nebe, zaslechnu rány kladiva… a hlasy. Přejdu blíž, skryt za houštím a vyhlédnu ven.

Pohledem sleduji vesnici a nemohu se ubránit jakémusi pocitu obdivu, při pohledu na vesnici, existující ve světě, kde i ta nejběžnější věc vám může přivodit smrt. [I]Podivný svět. Chaos má mnoho podob, ačkoli se očividně všude vede tato prastará bitva. Kdekoli je chaos, tam musí být i řád, snažící se zničit jeden druhého navzájem. Chi chi, bláznivý svět – očividně před válkou uniknout nejde.[/I]

Pohled mi sklouzne na skupinku Minmpitů sedící v hloučku jen kousek od naší skrýše. Očividně jsou velice maličcí, menší než my. [I]Jako děti.[/I] Na hlavách mají červené čepičky, což mě donutí se trošilinku ušklíbnout.

Odvrátím pohled od těch prapodivných tvorečků a obrátím se na své společníky. [U][OR][B]„Nuže, zde je vesnice, jež dobrý Butfas nám popsal. Miloučce vypadá, avšak zdání klamati může. Tedy přátelé, co chcete dělat?“[/B][/OR][/U]

*********************
Teď jen kratší, počkám co řeknou mí společníci. *4*

[B]Tichý pohyb 17%
Schovávání se ve stínu 34%[/B]
Warhol17. Června 2018 17:16:16
Zatímco odvaluji kámen z mravenčí nohy a sleduji jeho kusadla, v této velikosti smrtící, úkosem pohlédnu i na Silchse, ze kterého naprosto čiší lhostejnost. Jako by mi říkal: proč to děláš? vždyť je to jen mravenec. Nejspíš by se mě na to samé zeptal i v případě, že by kámen byl vůz a mravenec obchodník. [I]Ó Silchasi, na tebe si musím dát pozor, aby se mi mezi lopatkami neobjevila dýka nebo jiný cizí předmět.[/I]

To už je ale mravenec uvolněn ze svého věznění a peláší pryč. [I][I]Jak děsivě musí být silný, možná by nás tady všechny zabil, kdyby chtěl.[/I][/I] Oddechnu si, neboť představa mravenčího kusadla v takovéhle velikosti ve mne vyvolává pouze pocit ledového odporu a husí kůži.

Z vesnice mi na chvíli zatrne. Jak snadno je pro nás lidi nepostřehnutelná tato lesní vesnička, schovaná pod korunami stromů a zakrytá trávou. Napadá mě, co když i naše vesnice jsou tak nepostřehnutelné pro tvory větší než jsme my? Není to děsivá představa?


I když jsme zmenšení, Minmitové jsou oproti nám zhruba tak velcí, jako trpaslíci. Když po chvíli dojdeme ke skupince skřítků, nedá mi to, abych si neodkašlal, čímž snad upoutám jejich pozornost. Pak je čas na představení a na otázání se na vůdce vesnice.


Baltazar_de_Rais20. Června 2018 00:48:29
Zvláštní to pohled, jímž voják hmyzí změřil si nás. Snad trocha rozumu se pod tykadly skrývá, však hmyz obvykle útočen, když nebezpečenství cítit ráčí. Ne však tento. Zprvu tak býti mohlo, náhle však zdání pominulo. Snad jen v své jednoduchosti zvědav byl, že svůj pohled otočil. [I]Že by chytřejší byl, než rozum mi káže? Snad přec jen zvěd byl, či zbloudilé páže …[/I] Pak v porost se dal, ten podivný tvor a když zmizel nám z očí, my můžeme dál.
[I][/I]
[OR][B]„Čas kupředu dát se nastal, sic není důvodu zde zahálet. K vesnici ještě cesty kus zbývá a vzdálenosti neznámí nás noc přepadnout může.“[/B][/OR] Jak řekl jsem, tak vyrazím vpřed. Cesta kratší, než čekal jsem byla, však nesnadná jest. Trávy stébel nepočítaně až nebe jest skryté a jahod lesních listoví nám cestu kříží. Jak zvláštní to pocit se prodírat jím, list natřikrát větší něž-li já jsem. Podivný svět malý jest, však čím déle hledím naň, tím přivykám jeho zvláštnostem více. Na stébla trav, vzrostlé strom připomínajíc již nehledím udiveně přespříliš a s dalším a dalším jahodovým listem udivuji se méně.
[I][/I]
Bez travin a listoví, jež by smysly mé poutalo, více si hledím všímati zvuků rozličných. Pár krátkých chvil uplynula kvapem, než uvědomím si, co slyším v dáli. Snad uši mě matou, když zaslechnu cosi, pak vzápětí zjišťuji, že jsou to hlasy. [I]Co je to za dítka, co v travách si hrají? Což skřítci tak tenké hlásky mají?[/I]
[I][/I]
Pak náhle jak kouzlem zjevila se, v údolí ukrytá jest ona vesnice. Nalézt ji nestálo nás mnoho práce, jak mysleti jsme mohli na počátku výpravy naší, však neznalí směru by vesnici v listí ubjeviti mohl málokterý. Ač vesnice malá jest v srovnání se světem, zda odhad mne nezradil početná jest více, než býval bych čekati se odvážil. Snad sto chýší tu osadu tvoří a vprostřed ní budova, toť jistě rychtářův příbytek skromný jistě bude. Pak dobrý Silchas šeptem ke mně promluví, tím vytrhne mě z obdivu nad vesnicí v travách kol které potok zurčí. [I]Ach… hlasy, já zapomněl se. Co učinit? Možná přiblížit se. [/I] Nahlédnu listoví, jímž Silchas skřítky zpozorovati ráčil. Menší, než čekal jsem býti se zdají, snad tj. tím důvodem proč vesnici tají. Snadné to oběti jsouc, tak bezbranní zdají se skřítci podivní.
[I][/I]
[U][OR][B]„Snad bylo by žádoucí bys je dokola obešel, pak…“ [/B][/OR][/U] Přeruší můj skvostný plán Warhol, jenž má kašel.
[I][I][/I][/I]
[I]Bys udáviti ráčil ses, blázne bláznů… [/I] Však jen skřípot zubů slyšeti jest. Uschovám šíp hbitý mezi jeho druhy i luk přes své rameno přehodím hbitě. Když společník tak prozíravý jest, že ohlásiti nás ráčil, vyjdu z listoví, když mé zbraně spí a promluvím ke skřítkům již jistě okolí svému naslouchajíce. [I][I]Snad mluví řečí naší, a nejsou příliš plaší… do vesnice za rychtářem svým dovésti nás mohou.[/I][/I]
[I][/I]
[OR][B][OR][B]„Neděste se tvorové dobří, leč s holými ruky přicházím. My posláni byli, bysme útrap vás zprostili. Přítel váš, jenž Butfas se zve, vyslal nás ku vesnici vaší, prý že s nebezpečenstvím se potýká.“[/B][/OR][/B][/OR] Úsměv přívětiví zračí se mi v tváři, bych neodehnal tvorečky jenž k sobě se tlačí. [OR][B]„Snad rychtář váš, či jinačí představený, mohl by nám pověděti co, že vás trápí? Já rozmluvu s ním vítal bych… leč omluvu přijmouti račte, já na vychování své zapomněl. Dovolte bych představiti se ráčil, jméno mé jest Baltazar de Rais.“ [/B][/OR] S tímto hrdě hruď vypnu, ruku pravou za záda na kříž položíc… ukloním se s grácií mi vlastní. [OR][B]„Toť dobrý Silchas a přítel jest."[/B][/OR] Paží naznačíc družinu svou jal jsem se představiti. [OR][B] „A toho jest ..."[/B][/OR] [I]Čert ho vem, jméno mi neznámé jest.[/I] Však jinak pomohu si, když jinak nelze.[OR][B] „... dobrý muž, jenž též na pomoc přispěchal, když zaslechnouti o vašich útrapách ráčil."[/B][/OR]
[I][/I]
**************************
Etiketa st. 4
Herectví st. 3
popř. Svádění st. 2 (pokud je mezi nimi žena)
Chci získat jejich důvěru. K tomu chci využít celý svůj šarm a dovednosti
Jollyjokker--- > Wulfrik;Jessica       20. Června 2018 11:05:51
Pár desítek kroků a najednou držím svou hroudu stříbra. Chvíli si s ní pohazuji v ruce, poměřuji její rozměry a pak jí se rozhodnu ji nacpat do vaku. Má váhu i rozměr, že by se tam měla vejít, ale nakonec se ukáže, že musím vyndat čutoru. Když je hrouda bezpečně uložena ve vaku, napiji se z čutory, kterou si vzápětí přehodím přes rameno.
Když opět zvednu štít a kladivo a otočím se, uvidím Wulfrika, jak se ke mě přibližuje.
[I]"Kolik toho asi viděl? Můžu mu věřit? Nebo se mám začít bát?"[/I]
Chvilku si ho podezřívavě prohlížím. I když u mě to je normální stav. Pak se společně vydáme ke krvavé skvrně. Už na první pohled je na barbarovi patrné to, že umí čist stopy. Ještě doma jsme se pravidelně setkávali s barbary, kteří obývali hory v okolí našeho města. Několik z nich jsem viděl stopovat i horskou kozu na tvrdé skále. A proto jsem poznal pohled upřený na zem, sklon hlavy, držení těla.
I kdyby jen proto, že já to neumím, jdu vedle něj a nesnažím se mu lézt do cesty. To abych mu nepřekážel.
Naopak v krvi se docela vyznám. A tak stopy krve ohodnotím několika slovy, z nichž každé je vyřčeno jako jednotlivá věta.
[OR][B]"Zraněný. Málo krve. Žádné tělo. Ošetřený. "[/B][/OR]
Můj hlas nepříjemně zaskřípe. Ta slova zní tak trochu nepřirozeně, jako bych se spíš snažil přerušit trapné ticho, které mezi námi dosud panovalo, než abych mu předával nějakou informaci. Beztak na to samé přišel už sám.
Na poslední chvíli se ještě otočím jestli neuvidím tu ženu.
[I]"Asi to nakonec nevypila, protože jinak už by tu byla."[/I] pomyslím si a pak veden barbarovýma očima vyrazíme po stopách.


******************************************
Omlouvám se za nižší a ne tolik propracovanou kvalitu příspěvku. Ale jsem mezi nočníma a vážně mě spánkový deficit dává dost zabrat.
Jinak žiju v představě že čutora má řemen, který se dá přehodit přez rameno, s tím jsem je kupoval. Pokud je jako polní lahev, která se věší na opasek, tak to bude sice nemilé ale asi to i tak přežiji.
Arsielas21. Června 2018 11:28:32
***********************
Wulfrik: Jak to vidíš s odpisem? Rád bych zase posun, takže mi prosím dej alespoň vědět, kdy bys podle tebe mohl odepsat.
První skupina: Nebojte, všiml jsem si, že už jste komplet *4*
Arsielas21. Června 2018 12:16:51
*********************
Vítám mezi námi náhradu za Jessicu. Oťase zapojím k Wulfrikovi a Jollymu během týdne až je budu posouvat.
Warhol21. Června 2018 15:14:24

*********************
Já tu od zítřka nejsem.
Silchas21. Června 2018 19:47:10
Skrývaje se za keřem, všimnu si, že Warhol se rozhodl vyjít na světlo. Vychází přímo k těm malým lidičkám, jež se jeví sice mile, avšak obal je vždy jen jednou vrstvou. Už nestihnu ani syknout, ani ho zatáhnout zpět. [I]Ty pošetilý blázne… Jakoupak zárukou se asi pyšníš, doufáš-li, že tě hned nerozsápou jako divoké zvíře, čmuchající v jejich kurnících?[/I]

K Warholovi se záhy přidá i Beren. [I]Hlupáci, co čekáte? Salvy radosti, štěstí? Možná, ale ne se Silchasem, s ním se nedočkáte vřelého přijetí, spíše jen zavrhnutí a opovržení.[/I] Zůstávám skryt za keřem – tedy do chvíle, kdy se jistý, velice výmluvný barbar, který ještě před pár hodinami neuměl říct ani děkuji, rozhodne představit i mou maličkost.

Zaskřípám zuby a pokusím se potlačit jakési svrbění v mých prstech, šmátrajících po rukojeti dýky. Zvednu se a s úsměvem nejmilejším, jaký dovedu vykouzlit, se postavím vedle svých společníků.

*********************
Jinak také zdravím Ottase *1*
Arsielas22. Června 2018 11:00:59
*******************
První skupinka dnes může počítat s odpisem. Druhá visí zase na Wulfovi. Nejpozději o víkendu ale posunu u tu a zapojím Oťase *40*
Jinak se zdá, že nás na období prázdnin opustí Warhol. Jede si kamsi válet bůčky, takže špinavou práci budeme muset udělat sami *1*
Tenhle Q je snad prokletej *3*
Aktuální počasí22. Června 2018 11:00:59
otext
Arsielas--- > Silchas;Warhol;Baltazar_de_Rais       22. Června 2018 13:29:10
Při pohledu na vesnici Minmiptů plné obyvatel se ve vás mísí různé pocity. V Silchasově povaze je nedůvěřovat nikomu a ničemu v jeho okolí, a tak se snaží neukazovat, dokud ho k tomu něco nedonutí. Naopak Warhol jedná přímo a narovinu. Oproštěn od jakýchkoliv kliček a úskoků vykročí z úkrytu křoví následován Baltazarem a upozorní na vaši skupinu.
Slova se ale ujme Baltazar. Jeho řeč i vystupování ve vás budí dojem, že stojíte vedle člena nějaké šlechtické rodiny – taková změna od barbara, za kterého jste ho prve měli. Postupně představí sebe i ostatní a zaujme oficiální postoj mluvčího skupiny, která přišla na pomoc vesnici.
Skupinka tří malých Minmiptů otočí naráz hlavy už když Warhol zakašle. S otevřenu pusou a vykulenýma očima ucouvnou před Baltazarem skoro ho ani nenechají domluvit a začnou si mezi sebou potichu povídat. Vy jim však nerozumíte ani slovo. Ne že byste je neslyšeli. Nemluví totiž běžnou řečí.
[OJ][B][U]„Tokari poka. Piko ripiko na?“[/U][/B][/OJ] pozvedne jeden z nich hlásek a nakloní se k ostatním dvěma.
[OJ][B][U]„Rima niko. Raka na poka,“[/U][/B][/OJ] vypískne druhý a zakroutí hlavou. Oba dva společně ustoupí o krok.
[OJ][B][U]„Toka na rema,“[/U][/B][/OJ] řekne třetí a všichni se společně rozeběhnou k vesnici křičíc na celé kolo něco v té své hatmatilce. Tím patrně skončilo první kolo Baltazarova majestátního proslovu.
Později si všimnete, že Minmiptové po sobě zanechali několik věcí a zajímavou stavbu. Patrně jde o domečky postavené z hlíny, malé dřevěné lopatičky a kyblíčky.
Z vesnice se záhy vyžene hlouček Minmiptů. Větších než ti první – vysokých zhruba jako jste vy. Podle všeho už vám patrně mohlo dojít, že prve šlo o děti, které si hrály nedaleko vesnice.
Z nejbližších domečků začkou vykukovat další a další zvědavé hlavičky Minmiptů.
[OJ][B]„Piko ri juma nako. Toka li roka,“[/B][/OJ] slyšíte mumlání mezi Minmipty. Stále však nerozumíte ani slovu.
Pokud vyjdete skřítkům naproti, setkáte se s udivenými pohledy a podle intonací dotazy v neznámém jazyce.
*************************
Posunul bych děj dál, ale opět nechám na vás, jak zareagujete.
Wulfrik--- > Ottas;Jollyjokker       24. Června 2018 09:56:04
[I]Sakra tak zrovna tohle sem nečekal. Čekal jsme že budu menší ale ne že bych si mohl dát souboj s mravencem za rovných podmínek a prohrát.[/I] Pomyslím si když procházím kolem rýh a stébla trávy se mi jeví jako kmeny vzrostlých dubů. Okolí vypadá pořád stejně přesto se něco změnilo. Největším rozdílem je trpaslík který něco kutí se svým vakem. [I]No jo.. trpaslíci.. beztak našel nějakej krásnej šutr kterej pak bude chtít opracovat.[/I] Blížím se k němu a všimnu si jeho podezřívavého pohledu. [I]Jen klid skrčku, mě hlína nezajíma tak jako tebe.[/I] Když přijdu blíž všimnu si že i on má tasené zbraně. Pevněji sevřu píku. [I]Chceš si něco zkusit? Napíchnu tě jako prase a budu sledovat jak kvičíš.[/I]

Můj pohled zanedlouho rozptýlí krev na zemi. Dojdu k ní a začnu ji sledovat. [I]Umm trocha krve, na vážné zranění je jí moc málo, nejspíš někdo spadnul do té díry a pořezal se o okraje.[/I] Zatímco docházím ke svým závěrům trpaslík je pronese nahlas. [I]Umm sice opakuje co je zřejmé ale aspoň si toho všimnul a nevymýšlí blbosti.[/I] Podezřívavě se rozhlédnu po okolí a promluvím na žolíka tichým hlasem.

[TR][B]Tři šli tudy.[/B][/TR] Ukáži předpokládaným směrem k vesnici. [TR][B]Tři šli tamtudy.[/B][/TR] Ukáži opačným směrem. [TR][B]Možná se jedná o past. Navrhuji pokračovat k vesnici a zabít každého kdo na nás vyskočí.[/B][/TR] Aniž bych čekal na jeho reakci vstávám a vyrážím po stopě směrem k vesnici. Ujdu sotva pár kroků. [OR][B]Wulf![/B][/OR] Otočím se na trpaslíka. [OR][B]Jmenuji se Wulf.[/B][/OR] S tím se opět otáčím po stopě a jdu dál.




*********************
Stopování
Trpasličina
Arsielas--- > Ottas       24. Června 2018 11:14:58
Ať už přicházíš odkudkoliv a hledáš cokoliv, dnešního dopoledne jsi dorazil do města Li-Raga na východě Gerdaru. Velké město postavené lidmi v běžné západní architektuře nabízí odpočinek tvým nohám, pobavení i teplou postel. Vzhledem k nedávným vlnám veder je však teplo to poslední, co bys potřeboval, ačkoliv v posledních dnech se počasí trochu umoudřilo.
Co je tvým cílem, to víš nejlépe ty sám. Pravdou zůstává, že nohy začínají být unavené, břicho prázdné a do měšce je čím dál tím hlouběji.
Na oběd se stavíš do hostince U Severní brány. Za pár drobných si tam dáš poměrně slušný guláš s několika krajíčky chleba a zapiješ to ne moc kvalitním pivem – lepší si těžko můžeš dovolit. V hostinci se také dozvíš o práci, která by tě mohla nasytit na několik dalších týdnů.
[OR][B]„Jeden muž, Butfas se jmenuje, hledal lidi,“[/B][/OR] podívá se na tebe a přehodnotí svá slova, [OR][B]„…kohokoliv, kdo by mu pomohl s nějakou věcí. Nabízí za to peníze, ale víc nevím. Mně tu jen nechal zlaťák, abych za ním posílala schopný zájemce,“[/B][/OR] vylíčí ti hostinská U Severní brány.
Máš tedy na vybranou. Buď půjdeš nádeničit jako leckterý prostý muž, anebo se rozhodneš jít nebezpečnější a mnohem více romantickou cestou.
Předpokládejme, žes zvolil cestu dobrodruha.
Vydáš se směrem, kterým ti hostinská popsala k místu, kde by měl mít Butfas svůj obchod. Údajně je to nějaký mastičkář a má obchod i dílnu nedaleko.
A opravdu. Kdybys nebyl hloupý a cestou několikrát nezabloudil, byl bys na místě zhruba za patnáct minut. Takhle ti to však zabralo mnohem více a když dojdeš k obchodu Butfase, zjistíš, že je zavřeno.
[OR][B]„Hledáte Butfase?“[/B][/OR] zeptá se tě prodavačka z protějšího stánku. [OR][B]„Dneska má nějak napilno. Prve odešel se skupinou cizinců někam k lesu. Pak se vrátil a sotva se ohřál, zase vyrazil s dalšíma třeba – trpaslíkem, jedním čahounem a elfkou,“[/B][/OR] prozradí ti a ukáže směr, pro případ, že bys je chtěl dohnat.
Zase si tedy pro jednou doplatil na svou bystrost. Kdyby ses neztratil a přišel dřív, určitě bys Butfase ještě stihl. Takhle se musíš vydat sám směrem z města, který ti ukázala trhovkyně a doufat, že na Butfase narazíš.
Zamíříš k západní bráně. Cesta vede přímo, a tak tě nepotkají peripetie jako při cestě do obchůdku. Stráže u brány o tebe sotva zavadí pohledem a nechají tě projít. Před tebou se objeví obchodní cesta s několika vozy mířícími tam i zpátky. V dálce pak zahlédneš stezku odklánějící se od hlavní cesty, mířící směrem k lesu, po které kráčí skupina čítající čtyři členy.
Tvá jediná šance je doufat, že to jsou oni.
A opravdu! Když skupinu doběhneš, s potěšením zjistíš, že jde o mastičkáře a tři pomocníky, kteří se stejně jako ty chtějí za úplatu vydat na cestu.
Butfas je starší muž s šedivými prořídlými vlasy a vratkou kondicí. Z celého toho putování k lesu a zpátky je pěkně udýchaný a splavený. Pokud si ho lépe prohlédneš, povšimneš si, že není tlustý, ale dobře živený, přes ramena má hnědý obyčejný plášť, na sobě zanedbané, ale vůbec ne obnošené oblečení a v ruce vycházkovou hůl s železnou hlavicí.
Butfas s radostí svolí, aby ses přidal ke skupině a společně zamíříte k lesu. Cestou ti také zevrubně vylíčí, co bude vaším úkolem.
Dozvíš se, že Butfas má v lese své přátele. Skřítky, kterým říká Minmiptové. Prozradí ti, že jde o malé bytůstky velké tak dva couly. Jako mladší prý vytvořil lektvar, který dokáže kohokoliv zmenšit zhruba právě na takovou velikost a při jeho zkoušce Minmipty potkal.
[OR][B]„Nevidí je nikdo, kdo není podobně velký jako oni,“[/B][/OR] dodá.
Butfas vypráví o tom, jak dlouho už své přátele z lesa neviděl. Před pár dny mu však nějaký pták přinesl zprávu, že jeho přátelé mají potíže a potřebují pomoc.
[OR][B]„Už jsem moc starý a těžko bych jim byl něco platný,“ [/B][/OR]řekne. [OR][B]„Proto jsem o pomoc požádal vás.“[/B][/OR]
S příslibem dvaceti zlatých jako odměnu za pomoc tak dorazíte na místo, odkud je prý vesnice vzdálena sotva na dva kroky.
Za malým paloukem v lese, kousek od průzračné studánky na lesní pěšině narazíte na místo označené třemi protínajícími se čarami. Butfas ukáže do míst v lesním porostu vzdáleném od vás zhruba dva sáhy a prozradí vám, že právě tam někde je vesnice Minmiptů.
[OR][B]„Dál už jít nemůžeme. Mohli bychom na někoho z nich šlápnout…nebo přímo na jejich vesnici.“[/B][/OR]
Hvězdici na zemi prý vytvořili vaši předchůdci, aby se navzájem snáze našli až se zmenší.
Ano – zmenší. Abyste totiž mohli Minmipty vidět, musíte vypít zmenšovací lektvar – stejně jako kdysi Butfas a před malou chvílí i vaši druhové.
Butfas vám ještě popřeje šťastnou cestu, podá vám baňku s fialovou tekutinou vonící po mátě a fialkách s hořkou chutí a poradí vám, abyste našli skupina, která vyrazila před vámi.
Jakmile vypijete lektvar, svět kolem vás začne ve vašich očích růst, jak se vy začnete zmenšovat. Než se nadějete, sahají stromy až k nebi a stébla trávy jsou vysoká jako vzrostlé topoly. Vidíte svět z úplně jiného pohledu. Mravenci jsou velcí jako psi, stonožky větší než vy. Každé brázda, každá větvička je teď překážkou stejně jako hory ve vašem světě.
*****************************
Ahoj, ještě jednou těvítám v Q. Tady je tvůj úvodní příspěvek. Na ten ještě nereaguj. Je to pouze popis toho, co se již událo. Musel jsem shrnout základní informace, které ostatní už mají a které bys získával příliš dlouho, kdybychom je chtěli odehrát postupně.
Ostatním jsem vše popisoval krok po kroku a detailněji. U tebe to není požné, jelikož ostatní už jsou na cestě a já tě potřebuji rychle zapojit. Zkus se kdyžtak sám doptat na detaily, zkus promluvit s ostatními ohledně toho, co se stalo (Baltazar by ti v tomto mohl trochu pomoci a povyprávět ti osobně, ačkoliv měj na paměti, že co ví hráč rozhodně nemusí vědět i postava).
Při představě toho, co se děje, zkus si sednout, přečíst si pomalu odpis a všechno si představit. Zamysli se, jaké by to bylo, kdyby ses zmenšil na dva couly, co všechno by pro tebe bylo jiné a co všechno bys v lese viděl.

Jak říkám, tohle je jen takové intro. Reagovat můžeš až na můj další odpis, kde tě pipojím k Jolly Jokkerovi a Wulfrikovi. Je mi jasné, že je toho pro tebe teď zpočátku moc, ale museli jsme dohnat ztrátu. Časem se určitě lépe do děje vžiješ :)

Jak už jsem psal, na začátku Q jsou pravidla jak psát odpisy. Kdybys měl jakýkoliv dotaz, neváhej mi napsat. Žádný dotaz není hloupý, hloupé je se ostýchat a optat se :)

Přeji příjemnou hru a nechť se ti tu líbí *6*
Arsielas--- > Wulfrik;Ottas;Jollyjokker       24. Června 2018 11:57:14
Jak jste si povšimli, Jessica se s vámi nezmenšila. Patrně si tedy rozmyslela svou účast na téhle výpravě a rozhodla se lektvar nevypít. Místo ní se k vám však na poslední chvíli přidal Ottas – kroll, který je i zmenšený o dvě hlavy vyšší než Wulfrik a skoro dvakrát vyšší než Žolík. Díky jeho mohutné konstituci na něj patrně fungoval lektvar pomaleji, a tak přišel o prvních pár vteřin v miniaturním světě, ve kterém mezitím Wulfrik a Žolík našli krvavé skvrny v půdě a stopy mířící do dvou směrů.
I Ottas je nejprve od ostatních vzdálený. Co je ve velkém světě sáh daleko, je teď vzdáleno několik desítek sáhů.
Nic si vás prozatím nevšímá, a tak se můžete v klidu rozhodnout, co dál. Stopy však nenapovídají mnoho. Nezbývá tedy nic jiného, než se držet Butfasových instrukcí a vydat se k vesnici. Snad při tom potkáte další vyslané pomocníky.
Cesta je dlouhá a náročná. Přelézáte spadlé větvičky, boříte se do kypré lesní půdy, vyhýbáte se množství lesního hmyzu a doslova zdoláváte hory tvořené kořeny stromů sahajícími až na povrch. Je to jedinečná podívaná. Houby, které by vám vydržely na týdny, loužičky vody, které ve vašich očích představují jezera, obrovské a nekonečně dlouhé stromy mizící vysoko nad vašimi hlavami, kde také krouží další hmyz.
Cokoliv z toho by vám mohlo být životu nebezpečným nepřítelem. K vašemu štěstí vám však nic nezkříží cestu a pokud sami něco nenapadnete, nechá vás tento malý vesmír ukrytý jindy pod vašima nohama bez úhony projít.
Nakonec přejdete přes otevřenou mýtinu, kolem obrovského a dokonalé hebkého mechu a krásně urostlého ryzce. Ztratíte se za křovím a další lesním porostem na protější straně mýtinky. Zdržování už bylo dost. Míříte přímo do vesnice Minmiptů.
Záhy zaslechnete náznaky civilizace. Ještě se prodíráte mezi stébly trávy, ještě vší silou odsouváte obrovské listy jahod, když zaslechnete vzdálené údery dřevěné palice a o něco blíže i tenké hlásky.
Když vykouknete z houští, naskytne se vám pohled na malebnou vesnici Minmiptů. Vidíte chýše z větviček, jehličí a trávy. Vidíte malé osůbky hemžící se mezi nimi a vidíte potůček protékající kousek za vesnicí, přes který vede úzký dřevěný můstek. Sami stojíte nad úrovní vesnice, takže ji máte jako na dlani.
Pohled je to jako z pohádky. Uprostřed ničeho, ve středu divokého hmyzího světa se před vámi otevřelo lidským očím skryté údolí plného na první pohled mírumilovného života.
Kousek napravo od vesnice roste několik hub a nalevo od ní se točí mlýnské kolo poháněné tekoucí vodou. Za mlýnem jsou ohrazená políčka zbarvená to zlatavých, červených i zelených barev.
Na první pohled se zdá, že je vesnice v pořádku a nic jí nehrozí. Zdání ale může samozřejmě klamat.
Samotná vesnice čítá odhadem možná i stovku budov. Některé z nich jsou větší, některé menší. Některé stojí na vyvýšeném místě a některé v dolině. Celé vesnici dominuje budova poblíž středu. Patří mezi ty větší a je na vyvýšeném místě.
Kolem vesnice není žádná zeď ani hradby. Dokonce ani plot. Jediné, co ji snad trochu přirozeně dělí od zbytku lesa je přírodní val a holá mýtina mezi ním a prvními stromy.
Na okraji vesnice si všimnete nějakého shromáždění. Je tam zhruba dvacet Minmiptů a prohlíží si skupinku, která vám přijde v něčem povědomá. Vypadají totiž jako lidé. Shromáždění zvědavě sledují i další Minmiptové z bezpečné vzdálenosti a úkrytu svých domovů.
Na pohled vypadají přesně, jak vám je Butfas popsal – tedy pokud jste se zeptali nebo pokud na to nezapomněl. Na hlavách mají legrační čepičky. Většina čepiček je červených, ale vidíte i pár žlutých a modrých. V obličejích Minmiptů se blýskají černé korálky místo oček a místo nosu mají čumáček podobající se myšímu čenichu. I uši mají protáhlé jako nějací skřítci. Ocásek u nich ale nehledejte, jen malou bambulku jako mají králíci. Vysocí jsou zhruba dva couly.
Od shromáždění slyšíte několik hlasů, ale nerozumíte jim. Možná jste na to příliš daleko. Zdá se, že si vás zatím nikdo nevšiml, a tak je jen na vás, jak se představíte.
*************************
Odteď už prosím nešeptejte :)
Bylo by fajn, kdybyste nějak se vším obeznámili Ottase - hlavně s RP poznatky. Přidal se jako poslední a ví toho patrně nejméně.
Ottas: Tuším, že pro tebe teď bude těžší se začlenit a vžít se do děje. Budeš se tedy zezačátku muset trochu víc snažit - zapojit fantazii, doptat se na potřebné věci ostatních nebo mě.
Arsielas--- > Ottas       24. Června 2018 12:01:52
****************
Jen taková poznámka na závěr - pamatuj na svou inteligenci. Bude pro tebe velice těžké pochopit, co se s tebou stalo. Že ses zmenšil, kam ostatní zmizeli, když ses zmenšil (relativně se mezi vámi zvětšila vzdálenost) a mnoho dalších věcí. Je to příležitost pro skvělé a vtipné scénky a zároveň úžasný potenciál ve tvém hraní. Zkus zapojit myšlenky, hodně věci popisuj. Představ si, jako ybs tam byl ty a místo toho, abys napsal "zmenšil jsem se" zkus vylíčit jednotlivé vjemy.
Inteligencí jsi někde na úrovni lehké až střední mentální retardace. Pamatuj an to :)
Wulfrik--- > Arsielas       25. Června 2018 06:08:27
*******************
kolik lidí nebo skoro lidí vidím na mýtince?
Arsielas--- > Wulfrik       25. Června 2018 06:51:58
**************
Na mýtince? U vesnice vidíš 3 nepočítaje Minmipty, kterých je tam tak 20 a další zvědavě vykukují z úkrytu
Arsielas25. Června 2018 10:13:26
**************************
Napadlo mě, že jsem to řekl jen druhé skupince: Odteď už nemusíte šeptat. Všichni píšou všem :)
Mimochodem, mám teď možnost psát prakticky každý den, takže rychlost Q je jen na vás :)
Baltazar_de_Rais25. Června 2018 23:02:58
Však jak zjistil jsme mohli, toť jen děti ve hře v blátě. Teď ke svým domovým, cosi křicích peláší. Snad tak hloupí jsem, že děcko je nám cizí, či jsme se zmást okolím cizím nechali? Ba málo nyní záleží na tom, kam rozum jsme dali, když jako mravenci se k nám skřítci valí. [I]Zlořečím to Butfasovi, že nezmínil se slovem o tom. Jak ráčil myslet, že úkolu jeho se zhostíme, když pramálo pověděl o tvorech, k nimž míříme… až navrátíme se do obydlí jeho, zodpoví se mi ten blázen starý, že znalost tak důležitou sobě ponechal.[/I]
[I][/I]
Jak blíží se k nám dav ten zvláštní, vypozorovati se snažím komu se z nich úcty dostává. Kdo z nich představený ráčí býti a k tomu pak promluvím znovu.
[I][/I]
[OR][B]„Jméno mé Baltazar de Rais jest. Družina má vyslána byla Butfasem, mastičkářem, jenž o bezpečí vaše obavy projevil… Jest tu někdo z vás, kdož jazykem naším rozmlouvá?“ [/B][/OR] Jak pozoruji tváře jejich, mé snažení marné se zdá. Tito „lidé“ jazykem obecným nehovoří, velmi překvapen bych ráčil býti, kdyby odpověděl, byť jen jeden z nich. Ještě marnější jest promluvil jazykem horských kmenů, leč uškoditi to nemůže.
[I][/I]
[BA][B][BA][B]„Oklei dub kiro tor´tulka jyzd erkot?“[/B][/BA][/B][/BA] Otázat ráčím se, zda některý z nich jazykem tímto drsným nevládne. [I]Nějak Butfas rozmlouvat s nimi musel, sic těžko soudit by jen posunky se dorozumívat mohli…[/I]
************************
jen krátký, tady není moc k čemu se vyjadřovat
Etiketa st. 4 (abych rozeznal rychtáře, nebo někoho takového
Wulfrik28. Června 2018 21:54:35
[I]Tak tohle by bylo, snad sem si aspoň trošku získal jeho důvěru. Protože jak se říká vždy je lepší na někoho mluvit jeho vlastním jazykem. Snad se mi to vyplatí aji teďka.[/I] Pomalu postupujeme k vesnici. [I]No kdybych nebyl takhle mrňavej a takhle vypadalo okolí v normální velikosti tak by se mi tady snad mohlo aji líbit. No kdybych zůstal v téhle velikosti tak by to pak pro mě byla normální velikost.[/I] Zauvažuji tak nad svým okolím. [I]Ne i kdybych mohl zůstat tak nemůžu, ta chlupatá potvora Ulf by beze mě nevydržel.[/I]

Když dojdeme až k vesnici tak se přikrčím na okraji a pozoruji scénu před sebou. Poslechnu si Žolíkovo hodnocení. [OR][B]To je jedna možnost, a nebo to jsou ti před kterými máme Minmipty chránit.[/B][/OR] Plynule přejdu do trpasličiny. [TR][B]Vzpomeň si na ty rozdělující se stopy. Tři šli semka, ty vidíme ale co ti tři co šli na druhou stranu? Co když se blíží k vesnici z druhé strany a něco provedou zatím co se všichni Minimimi zdržujou tady?[/B][/TR]

Zcela automaticky začnu přemýšlet jako lovec. Prozkoumávám okolí a snažím se rozhodnout kde by bylo nejlepší rozmístit pasti a kde někoho přepadnout ze zálohy.

Další chod mých myšlenek přetrhne hluk způsobený příchodem třetího člena naší skupiny. [I]Sakra na tu potvoru sem úplně zapoměl.[/I] Ušklíbnu se když si uvědomím že jsem zapoměl na něco co je skoro tři metry vysoké a zelené. [I]Sakra tak tuhle věc bych nechtěl potkat nikde po tmě když bych to nečekal.[/I] Zatím si prohlížím Krolla jak se blíží.

Když dorazí tak se hnedka představí. [I]Ottas jo? No pokud chceš znát moje jméno tak budeš muset dokázat že jsi i něco jiného než jenom obrovskej terč. Tvůj prozatimní příspěvek je žádný a akorát jsi na nás upozornil půlku lesa. Tak snad budeš aspoň v boji platný.[/I]

Pousměji se nad trpaslíkovou poznámkou o odskočení si. [OR][B]Na to už asi nebude čas nejspíš už o nás ví celé okolí.[/B][/OR] Pokynu trpaslíkovi na znamení že vyrážíme. A dám se na cestu po jeho boku.
Jollyjokker29. Června 2018 09:28:43
*********************
Hele, zmizely příspěvky. . .
Arsielas29. Června 2018 10:11:05
*************************************
Nojo......co to......
A už jsem je ohodnotil, takže vy jste je smazat nemohli
I deadland se vrátil o kolo. Zdá se, že někdo nahrál do systému zálohu ze včera - dobu před vložením vašich odpisů. Předpokládám, že se IF vrátil o celý den a to všude
Silchas29. Června 2018 11:10:49

*********************
Nezmizely jen příspěvky - zmizely i zkušenosti z příspěvků
achjo... já to nechci psát znova *21*
Arsielas29. Června 2018 11:15:30
*****************************
Nebudeš muset. Když to neobnoví, hodíte mi podčárovku a já ji ohodnotím hodnotou minimálně rovnou hodnotě, kterou měl původní odpis (což znamená, že dám pro jistotu lepší *4*)
A obsah si kvůli odpisu snad jakš takš pamatuju. Případně se pak nějak dohodneme, kdyby muj posun neseděl s vašimi reakcemi
Silchas29. Června 2018 11:20:19

*********************
To mě těší, psát to znova by mě už asi zabilo *40*
Wulfrik29. Června 2018 14:51:05
*****************
já sem akorát psal příspěvek když tam hodily rollback... tak sem ho hodil hnedka jak sem se mohl připojit
Aktuální počasí29. Června 2018 14:51:05
otext
Arsielas29. Června 2018 16:52:48
A tak vydáte do vesnice malých lesních skřítků. Silchas, Warhol a zejména Baltazar upoutávají většinu pozornosti, ale pokud se náhle za nimi objeví další postavy, zrakům zvědavých mrńousů neuniknou.
Nechají vás všechny přijít blíž, ačkoliv si drží odstup. Je na nich vidět, že neví, co od vás mohou čekat. A je také patrné, že nerozumí ani slovu z toho, co Baltazar říká.
Většina z nich na vás jen němě zírá, ale někteří se mezi sebou i baví. O čem, to vám zlstává utajeno. Po chvilce se ale patrně dohodnou, protože pár znich přiběhne k vám, vezmou Baltazara a Silchase za ruce a naznačují, abyste šli za nimi.
Nejsou hrubý, nezdají se být zlí. Netlačí na vás. Spíše vám přijdou jako děti, které vám chtějí něco ukázat. Pokud se k první trojici přidá i druhá, vezmou Minmiptové za ruce i je a začnou je tahat stejným směrem jako muže před nimi.
Otázkou je, zda s nimi opravdu chcete jít do jejich středu. Někam, kde budete naprosto v obklíčení a bez šance dostat se z vesnice zpět do lesa. Samozřejmě můžete na Minmipty zaútočit. Na první pohled se zdají mírumilovní a vůbec ne jako nějací bojovníci. Patrně by se při prvním náznaku násilí rozutekli, ale to jistě nevíte.
Pokud se přece jenom necháte odvést, dotáhnou vás mužíci až k velkému domu, kterého jste si všimli už předtím. Je to ten největší na kopci, který dominoval celé vesnici. Několik z Minmiptů už horlivě buší na jeho malá dviřka a něco křičí.
[OJ][B]„Ripi niko nako. Futo! Ripi nako Futo!“[/B][/OJ] opakují stále než se dveře otevřou a v nich stane další Minmipta. Na první pohled je ale trochu odlišný od ostatních. Nejen tím, že má dluhé bílé vousy i vlasy – staře vyhlížející Minmipty jste potkali už cestou přes vesnici – ale hlavně tím, že barva jeho čepičky je na rozdíl od všech ostatních utvořená ze zelených lístků umně spojených tak, že drží pohromadě.
[OJ][B]„Weeee zuma ri kopa-ka!“[/B][/OJ] ukazují Minmiptové kolem něj na vás a táhnou staříka skoro stejně roztžitě jako před chvílí vás.
[OJ][B]„Tory. Tory, roka. Poko!“[/B][/OJ] handrkuje starší skřítek a opíraje se o svou hůl připomínající obyčejnou větvičku s malými šištičkami na konci, nechává se vést ostatními. Pak konečně pochopí, proč je kolem takové pozdvižení.
[OJ][B]„Toko ri poko…,“[/B][/OJ] řekne rozvážně tahajíc se za svůj bílý vous, ale pak se zarazí a promluví k vašemu údivu běžnou řečí vašeho světa. [OR][B]„Promiňte. Už dlouho jsem s nikým z vašeho druhu nemluvil. Lidé k nám nechodí. Vlastně o nás ani nevědí,“[/B][/OR] zasměje se. [OR][B]„Ale to asi víte. Nevidí nás. To vám určitě Butfas řekl. Poslal vás on, že ano?“[/B][/OR] zeptá se vás děda Minmip mile a beze všech oklik. Jeho obličej je přívětivý, a ačkoliv jeho černé korálkové oči nic neprozrazují, vypadá jako veselý malý mužík.
Jinak cestou vesnicí jste nezahlédli nic zvláštního. Mezi domy jsou sem tam natažené šňůry na prádlo, u domů stojí soudky s vodou – patrně na zalévání zahrádky. Všechno to vypadá, jako v malé harmonické verzi vesnice z vašeho velkého světa. Snad jen Minmiptové lemující pěšinku, po které vás skřítkové vedou, jsou změnou oproti normálu. Všichni na vás zvědavě a možná trochu vyděšeně koukají a něco si šeptají ve svém jazyce.
Celá vesnice vypadá jako malý ráj na zemi – oáza klidu – a přitom o uvolněné atmosféře nemůže být vůbec řeč. Ale to je možná jen vaším příchodem.
[OR][B]„Já jsem Futo. Otec vesnice,“[/B][/OR] představí se vousatý skřítek a zavede vás do svého domu. Tam také bude dostatek času i prostoru pro další otázky a vysvětlování.
Silchas30. Června 2018 17:41:22
Zatímco Beren stále promlouvá k zástupům, pozoruji skřítky, kteří se vydávají k nám. Jako armáda dětí, malých, nechápavých dětí, ztracených ve vlastním světě, neuvědomují si, že existuje i svět jiný, cizí… ztracený jejich poklidným zrakům, jež nedohlédnou dál než do příštího dne, či snad sklizni úrody. V čem se vlastně liší od lidského světa?

Když se přiblíží až ke mně a pokusí se mě uchopit za ruku, nebráním se. Je to vítaná změna, oproti oněm opovržlivým pohledům, jimiž mě častují vesničané v normálních městech. [I]Jsou tak důvěřiví, pro dobrého Silchase by nebyl problém je všechny pobít, avšak… proč si kazit tak hezké uvítání něčím takovým, jako je jednoduché zabití – na to bude dost času později.[/I] Musím se pousmát nad nevinnými pohledy těch drobečků, vedoucích mě za ruku k tomu velikému domu ve středu města.

Mohli by mě rozsápat, jsem jimi obklopen a jim by nedokázalo nic zabránit v tom, zabít mě. Ale oni nejsou takoví, nejsou zlí. Je podivné že ve světě, který se zdá tak nepřátelský, se najdou tvorové smířliví a přívětiví. Jaká to škoda že brzy poznají pravou povahu života.

Dovedou mě až k velikému domu, tyčícímu se uprostřed města, jako katedrála na náměstí, zasvěcená nějakému zvrácenému bohu, vyžadujícímu absolutní oddanost jeho jménu. Pár mých průvodců začne bušit do dveří. [I]Ach, jak moc dobrému Silchasovi připomínají děti…[/I]

Ve dveřích stane další Minmpita, nejspíše stařešina vesnice. Prohlížím si ho od hlavy až k patě, hlavně jeho, umně zpracovaný, čepeček z listí a dlouhé bílé vousy a vlasy – bezpochyby stařešina.

Ostatní Minmpité staříka dotáhnou k mé osobě a nejspíš i mým společníkům, nyní již určitě stojících vedle mě. Pak stařec promluví, nemohu se ubránit obdivu, slyšíc náš rodný jazyk z úst takového tvora.

[B][OR][B]„Vskutku, pravdu máš, dobrý muži. Dobrý Butfas nás poslal, bychom vám pomohli ode nebezpečí strašlivého, jež vesnici vaši sužuje. Jeho jméno jest Silchas, básník a poutník, cestami klikatými sečtělý, tento muž,“[/B][/OR][/B] rukou ukážu na Berena, [B][OR][B]„je Beren, alchymista, svého umění znalý, a tento,“ [/B][/OR][/B]rukou sklouznu na Warhola, [B][OR][B]„jest Warhol, válečník a mistr boje pravý, mnoha bitvami prošlý a vítězstvími zatvrzelý.“[/B][/OR][/B] Domluvím a lehce se ukloním před starcem. Když nám řekne své jméno a pozve nás dál, s radostí vstoupím dovnitř domu, připraven vyslechnout jakými nesnázemi je jejich vesnice obtěžkána.
Jollyjokker2. Července 2018 20:18:13

*********************
Jsem ztracenej.
Nevím jestli jsme stihli dojít k dobrodruhům dřív, než je odvedli k otci Futovi a tudíž nevím, jestli se odpis týká i naší skupiny. Nebo jdeme v druhém kole pár desítek či stovek kroků v závěsu za nimi. Prosím o upřesnění.
Silchas2. Července 2018 20:56:19
*********************

[CR]"Pokud se k první trojici přidá i druhá, vezmou Minmiptové za ruce i je a začnou je tahat stejným směrem jako muže před nimi."[/CR]
Jolly tady to je*4* třetí odstavec
Arsielas2. Července 2018 21:25:15
****************
To záleží na vás. Teoreticky se vůbec nemusíte nechat chtít odvést, teoreticky je to jako vejít do jámy lvové. Co uděláte je na vás :)
Jollyjokker2. Července 2018 22:19:09

*********************
Já sem slepej jak patrona.
Tu větu jsem hledal a stejně sem jí tam našel až při třetim čtení.
Arsielas2. Července 2018 22:49:00
***********
Trpaslík no..... *40*
Baltazar_de_Rais4. Července 2018 01:34:49
***********
Počkám, zda se k nám ostatní přidají.
Arsielas4. Července 2018 10:31:51
****************************
Čekáme už poměrně dlouho. Na kdy chcete deadline? Pátek nebo neděle?
Pokud se nikdo neozve s tím, že potřebuje čekat do neděle, [CR]bude deadline v pátek[/CR]. Pak to posunu podle těch, co se uráčili nečekat jeden na druhého :P
Aktuální počasí4. Července 2018 10:31:51
otext
Wulfrik4. Července 2018 14:20:03
***************
chtěl sem čekat na ostatní abych měl na co reagovat... pokud nikdo nenapíše zítra 5.7.2018 hodím svůj příspěvek
Baltazar_de_Rais4. Července 2018 20:06:57
************
Mě stačí, když dáte věděr pod čarou kdo se přidal.
Jollyjokker4. Července 2018 20:29:56
Plán byl jasný.
S Wulfrikem jsme bok po boku postupovali směrem ke třem dobrodruhům. Původně jsem asi chtěl dojít k nim a říct jim něco jako :
[I]"Hej, hou, posílá nás Butfas protože si myslí, že jste matlalové a že na to nestačíte."[/I]
Jenže k tomu nedošlo.
Pár kroků od nich nás obklopili ti . . . .Minmiptové.
A pak nás vláčeli kamsi do města. Díky lehkému přehledu o vesnici mne ani příliš nepřekvapilo, když jsme skončili před nejzdobnější chatrčí. A z ní vyšel taťka Futo.

Poslouchám prvotní rozhovor a nějak si nejsem úplně jistý tím, co bych měl říct.
Když Silas představí jejich trojici a zamíří do chaloupky, přiblížím se k Futovi a ukáži na barbara.
[OR][B]"To je Wulf."[/B][/OR] pak ukáži na sebe a prohodím jen [OR][B]"A já jsem Žolík. Ještě by tu někde měl být takový zelený hromotluk jménem Ottas, ale momentálně ho v tom davu nevidím. Těší nás. "[/B][/OR]
S těmi slovy vejdu dovnitř.
Wulfrik5. Července 2018 10:35:53
Kráčíme směrem k vesnici když se na nás vrhnou Minmiptové. [I]Co to....[/I] Jednám bez přemýšlení a hned se chystám k boji. Zatímco se připravuji k boji dožene mé tělo aji moje mysl s rozumnou myšlenkou. [I]Ale vždyť oni neutočí... jenom nás někam vedou stejně jako ty tři před náma.[/I] Uvolním se a nechám se odvést spolu s ostatními.

[I]Tahle vesnice je fakt odporná.[/I] Pomyslím si když tak procházíme kolem nějakých chatek směrem do středu. [I]A zde přichází velkej, starej, ošklivej Minimipt osobně. [/I] První části jeho proslovu nerozumím. [I]Co to sakra má bejt?Copak tohle je nějakej jazyk? [/I] Druhé části jeho proslovu již však rozumím. [I]No konečně mluvíš jako inteligentní bytost a ne jako nějakej lesní skřítek.[/I]

Chvíli poté nás Žolík představí. [I]Tos mu vážně musel říkat moje jméno? Ale co.. aspoň sem to nemusel dělat sám.[/I]
Počkám až žolík domluví a vydá se směrem do chaty.
[OR][B]Jak říká.[/B][/OR] Prohodím směrem k Futovi a následuji Žolíka dovnitř.
Arsielas7. Července 2018 14:41:47
***********************
Tak ještě někdo? Chtěl bych to do večera posunout :)
Ottas7. Července 2018 15:29:26
[I]Nepřipadá mi, že jsem nějak vítán v téhle skupince, možní jsou přátele anebo zamilovaný pár. Nevím.[/I] Míříme k vesnici. Během chvilky se na nás vrhnou miniaturní tvorečkové. Ihned nás obklopí. [I]Mě se očividně bojí.[/I] [I]Mě jediného nechali vzadu, ostatní někam táhnou a mě se vyhýbají. Ještě že jsem tak vysoký.[/I]
[I][/I]
Sleduji jak je táhnou kamsi do vesnice.[I] Mám se za nimi vydat nebo ne?[/I] Poškrábu se na zadku a pomalu se vydám, za pomocí vrčení, směrem kým je táhli. [I]Ono to funguje.[/I] Dav přede mnou uskakuje a nikdo se mi nepokouší překřížit cestu. [OR][B]„Jsem drsnák."[/B][/OR]
[I][/I]
[I]Celá vesnice na mě kouká s odporem. To mě určitě nezastaví.[/I] Mířím k jedinému domu co je jiný určitě budou poblíž je tam nějaký ruch. Zaslechnu zajímaví jazyk. [I]Je mi povědomí. Sakra jsem moc daleko.[/I] Jdu stále blíže. Stojí tam banda lidí a nějakej starej dědek. [I]To bude ono.[/I] Na kráčím, přímo k nim. Zaslechnu část rozhovoru. [I]Prý sem pozván dovnitř. Nevěřím. Ještě párkrát se tady ke mně někdo zachová takhle, probodnu ho[/I] [OR][B]„mečem".[/B][/OR] [I]Možná se představím.[/I] [OR][B]„Jsem Ottas." [/B][/OR]
[I][/I]
Následuji skupinku dovnitř. [I]Snad dostanu nějaké informace.[/I]
Arsielas7. Července 2018 22:10:13
Ani jeden z vás se malým tvorečkům nebrání. Někteří se nechávají vést za ruku, jiní se při něčem takovém ošívají nebo raději budí odpor. Ať už tak nebo onak, shromáždíte se u taťky Futa, jak ho Žolík překřtí.
Futo vás záhy zavede do svého domu, kde se snad konečně dozvíte více. Ostatní Minmiptové za vámi dál zvědavě hledí až do chvíle, kdy se za vámi zavřou dvířka domku a oni zůstanou stát venku. V zátylku ale stále cítíte jejich pohledy, i když s vámi je uvnitř jen Futo. Většina vesnice nejspíš stále stojí venku v očekávání nebo zvědavě nakukují do oken.
[OR][B]„Omluvte moje malé Minmipty,“[/B][/OR] zasměje se dobrotivě Futo, [OR][B]„návštěvu z vašeho světa tu nemíváme každý den. Svět lidí je pro nás nebezpečný, a tak se mu raději vyhýbáme. I když se on ne vždy vyhýbá nám. Někdy je to dokonce dobře,“[/B][/OR] rozpovídá se Futo a ilustruje tak skvěle povahu Minmiptů. Jsou dobrosrdeční, přívětiví, a aniž by něco věděli o vás, o sobě vám hned řeknou první poslední.
Když se porozhlédnete po Futově domku, působí na vás klidným a přírodním dojmem. U dveří i na poličkách jsou malé květináčky se semínky a rostlinkami. Vidíte křesílko, koberec z mechu, krb, postel z listí a jehličí a proutěné košíky. Vlastně vám připomíná lidské sídlo ve světle lesa. Místo trámů drží střechu větve ještě stále porostlé listím a dveře i okenice jsou ze suché kůry stromů.
[OR][B]„Jsem rád, že vás sem Butfas poslal tak rychle. Bál jsem se, že mou zprávu nedostal. Je nejvyšší čas,“[/B][/OR] řekne záhadně a přejde k policím s knihami. Z nich vytáhne jednu úzkou zelenou knížku a začne v ní listovat. Pak zdá se najde, co hledal, neboť si sedne za svůj pracovní stůl, na kterou položí knihu a otočí ji směrem k vám. Na jedné ze dvou otevřených stránek můžete vidět obrázek nějaké flétny.
[OR][B]„Tohle je podzimní flétna víly Dajly. Když přijde čas podzimu a matka příroda přebírá žezlo paní Léta a dává ho paní Podzimu, všechny víly pomocí svých podzimních fléten převlékají faunu i floru do podzimního pláště,“[/B][/OR] nechá vás prohlédnout si obrázek. Na zbytku obou stran je nějaký text, kterému ovšem nikdo z vás nerozumí.
[OR][B]„Víla Dajla se poranila, a tak svěřila flétnu nám, abychom jí pomohli s přeměnou lesa. Jenže flétna se ztratila,“[/B][/OR] zavře Futo knihu a zase vstanu. Zamyšleně začne přecházet po místnosti. [OR][B]„Když moji Minmiptové hráli jednoho večera na flétnu, byly už unavení. Odložili si flétnu na jednu z jahod a trochu si zdřímli.“[/B][/OR] Futo si povzdychne a zkroušeně pohlédne na zem.
[OR][B]„Byli neopatrní. Jsou už někdy takoví, nemohu jim to zazlívat. Jsou ještě mladí. Naneštěstí šel kolem Keryon – poustevník, co bydlí v chatrči hlouběji v lese. Je to člověk a Minmipty neviděl. Asi o nás ani neví. Nevědomky posbíral jahody i s flétnou a odnesl je,“[/B][/OR] zakroutí hlavou a položí si ruku na čelo. [OR][B]„Neměl jsem je nechávat samotné,“[/B][/OR] zalituje a obrátí se na vás.
[OR][B]„Vyslali jsme trojici odvážlivců k domu Keryona, aby se pokusili flétnu najít a přinést ji zpátky. Ale už jsou to dva dny a stále se nevrátili,“[/B][/OR] vypadne z něj ustaraně. [OR][B]„Proto jsem napsal Butfasovi, jestli by nemohl pomoci. Moji Minmiptové jsou šikovní a hodní. Umějí pěstovat zeleninu a sbírat oříšky, ale na něco tak nebezpečného nejsou připravení,“[/B][/OR] vysvětlí vám.
[OR][B]„Víla Dajla nám ve svém stavu nemůže pomoci a bez flétny se hroutí rovnováha přírody. Lesní zvěř, která se k nám jindy chová přátelsky, je teď agresivní. I hmyz je útočnější. Nemůžeme se sami vypravit do lesa a zároveň bránit vesnici,“[/B][/OR] gestikuluje bezradně rukama.
[OR][B]„Musíte nám pomoci. Nemáme toho moc, ale budeme vám velice vděční. Určitě jste si všimli, jak je v posledních dnech teplo, ačkoliv by už dávno měly přijít chladnější dny podzimu. Bez flétny se poruší síť. Možná vám to přijde nicotné, ale teď jste velcí stejně jako my,“[/B][/OR] Futo se přese všechno trochu zasměje, [OR][B]„chci říct malincí. Malé změny ve světě lidí pro nás znamenají hodně,“[/B][/OR] vysvětlí vám mírným hlasem a na konec přidá žádost.
[OR][B]„Prosíme. Pomozte. Jste naše poslední naděje.“[/B][/OR]
Tím Futo řekl, co prozatím chtěl a je čas na vaše otázky.
*************************
Dotazy? *1*
Arsielas12. Července 2018 12:57:00
****************************
Nejaký problém?
Mimochodem, asi bych měl dodat, že v době, kdy jste dorazili do vesnice může být zhruba něco málo po 4. hodině odpolední
Na Warhola nemá smysl čekat. Baltazar se mi omlouval. Co zbytek?
Aktuální počasí12. Července 2018 17:48:32
otext
Jollyjokker12. Července 2018 18:18:11
Když začne Futo vyprávět o vílách a kouzelných flétnách, rysy mého obličeje ztvrdnou a mezi hustým obočím se mi objeví zamračené vrásky.
[TR][B]"Pchfh. Víly? Grzdak? Tak nevím, jestli si o nás nemyslí, že jsme nějaký Zaki."[/B][/TR]
zaskřípe do zamyšleného ticha po Futově výkladu můj hrubý hlas. Neříkám to nijak nahlas, a má slova vlastně nejsou doprovázena pohledem, takže nikdo memůže tušit komu byla slova určena. Přesto je to dost hlasité, aby i ti kdo nerozumí slovům pochopili alespoň z tónu mého hlasu nevíru a možná i snad trošičku rozhořčení.
[I]"Co si o tom jen myslet? Na víly nevěřím! Magická flétna měnící počasí je podle mě kolosální blbost! Takže jediná podstatná informace je ta, že jim nějakej poustevník něco čmajznul. Spolu s jahodama. A že to bylo před více jak dvěma dny, takže to buďto omylem někde ztratil, nebo to sežral i s tou bobulí, na který to bylo položený."[/I].
Silchas13. Července 2018 15:13:57
Vstoupím dveřmi do chatky. Očima přelétnu, vskutku zajímavé, vybavení místnosti, které působí jako lidský příbytek, jen tisíckrát menší. Prohlížím si zařízení místnosti, fascinován genialitou práce, jíž dobří Minmiptové udělali. Pak se otočím na své společníky. Mému pohledu neunikne ani trojice cizinců, vstupujících dovnitř.

[B][OR][B]„Buďte pozdraveni dobří přátelé.“[/B][/OR][/B] Vřele se na cizince usměji a založím si ruce za zády. [B][OR][B]„Tedy dobrý Butfas se obával že úkol sami nesplníme, tak najal vás coby oporu naší?“[/B][/OR][/B] Pohledem přejíždím z jednoho na druhého, sleduvši každičký pohled, každičký pohyb, každičký záchvěv. [B][OR][B]„Pak tedy vězte, dobří přátelé, že společnost naše vám vřele děkuje za vaši pomoc, jíž nám jistě v brzku poskytnete.“[/B][/OR][/B] Ušklíbnu se a v očích se mi zajiskří. Barbar, kroll a trpaslík – vskutku zvláštní existence dobrý Butfas najal.

Pak se obrátím na otce Futa, který se velmi rychle rozpovídá. [I]Ach, tak přátelská povaha mezi těmito lidičky proudí, tolik klidu a pokoje. Dobrému Silchasovi je jich až líto. Nikdy nepoznali lidskou zlobu, strach, či smrt. Jejich pokojné životy jsou jako ráj v moři trávy. Ale i ráj se může rozpadnout, může shořet v lidských touhách a neštěstí, jež je tak známé lidem velikým.[/I]

Se zájmem sleduji Futa, jenž z jedné z polic vytáhl úzkou, zelenou knížku a nalistoval v ní obrázek jakési kouzelné flétny. [I]Tedy víly jsou skutečné, ovlivňují přírodu, jak ji známe a převlékají rubáše ročních období, jako strážci starodávných tradic, háje zájmy prastaré, jako svět sám. A Minmiptové jsou součástí tohoto světa – světa jež udržuje rovnováhu přírody a kde je každý jen pouhým článkem, kůstkou jednoho obrovského celku, který hýbe předivem světa…[/I]

Pak už se Futo dostane k povaze jejich problému. Víly, jistě překrásné, avšak jako všichni – zranitelné. Ušklíbnu se nad zdánlivou jednoduchostí celého světa, který možná funguje pouze na jakési rovině věčného zániku a obnovy v mnoha rovinách existence. Ale taková jednoduchost je ihned vyvrácena složitostí celého systému, v němž hraje smrt a život pouze nepatrnou roli.

Když Futo domluví, trpaslík vyjádří něco ve svém ohavném, hrdelním jazyce. [I]Takový nevychovaný človíček jest ten trpaslík. Ostatně jako všichni jeho rasy, stejně nevychovaní a barbarští tupci, myslící jen na svůj prospěch, či plné břicho piva a pečínky. A takováto rasa jest jednou z nejmocnějších ras světa. Chi chi chi, ale dobrý Silchas ví, co ví všichni, že trpaslíci jsou jen krev a kosti… a jsou zranitelní.[/I]

[B][OR][B]„Tedy po nás žádáš, dobrý Futo, by se společnost naše do doupěte poustevníkova vydala a flétnu kouzelnou, spolu s Minmipty ostatními zachránila? Nebylo by však jednodušší, vyříci dobrému Butfasovi vše předem, by se skupina normálně vzrostlá vydala do skrýše poustevníkovy a flétnu zachránila, než maličcí lodičkové, jimiž teď jsme, by se pokoušeli přejíti rozlehlost palouků a do jeskyně se maličcí vydati a pokoušeti se o nemožné?"[/B][/OR][/B] Probodnu starce pohledem, snaže se z jeho očí vyčíst pravdu. Pomalu ve mně sílí pocit, že buď Butfas, nebo minmiptové nemají tak čisté úmysly, jak se zdají. Možností, jak se domohouci se flétny jsou bezpočty, proč tedy Butfas vybral tuto, nanejvýš nebezpečnou variantu.

Počkám než mi Futo odpoví a pak, snad s vidinou zajímavého dobrodružství, či jen omámen šílenstvím, jímž je opředen můj rozum, se na Futa usměji. [B][OR][B]Dobrá tedy, moudrý Futo, kde leží jeskyně onoho poustevníka?[/B][/OR][/B]


*********************
Omlouvám se že píšu tak pozdě, poslední dobou jsem vůbec nestíhal *6*
Arsielas15. Července 2018 17:25:21
Futo se nejprve nechápavě podívá na Žolíka a poté se otočí na Silchase. Trpaslíkovi očividně nerozuměl ani slovo – alespoň to tak dal najevo. Silchasovi ale rozuměl dobře, jakkoliv je řeč tohoto muže netradiční.
[OR][B]„Ano, přesně o to vás musím poprosit. O ty tři mám velkou starost. Teď, když lesem prosakuje nerovnováha, je mimo vesnici nebezpečno. Kdoví, co se jim mohlo stát,“[/B][/OR] zaběduje. [OR][B]„A bez flétny se bude tahle pohroma šířit dál, až les i všechno v něm nakonec zanikne. Stejně jako tato vesnice,“[/B][/OR] řekne smutně a zahledí se do země. Skoro mu ukápne slza za jeho svěřence.
[OR][B]„Vidím, že Butfas zvolil moudře. Ano,“[/B][/OR] přizná, [OR][B]„kdyby to bylo možné, byla by to nejsnazší možnost. Ale zvěř v lese je velice nervózní. Útočí i na svůj druh. Sotva se mi podařilo přimět sojku, aby donesla zprávu do města. Dlouhé vysvětlování by bylo komplikované. A navíc by nebylo k ničemu. Nás Minmipty vy lidé nevidíte. Jste příliš velcí. Naše přirozené kouzlo je slabé teď, když jsme si rovní. Ale velcí tvorové snadno přehlíží ty malé. Stačí málo, abychom byli neviditelní úplně,“[/B][/OR] vypráví Futo přtelsky a úsměvem. Skoro jako by mluvil ke svým Minmiptům nebo k dětem.
[OR][B]„Butfas by neviděl flétnu,“ [/B][/OR]řekne pro ty, kterým to ještě nedošlo. [OR][B]“Stejně jako vy, kdybyste byli velcí.“[/B][/OR]
Tím je Silchasova velice trefná poznámka bohužel smetena ze stolu.
[OR][B]„A Keryon nebydlí v jeskyní. Bydlí v malém dřevěném domku uprostřed lesa,“[/B][/OR] uvede na pravou míru. [OR][B]„Nemohu vás ale nechat odejít v noci. Jak už jsem říkal, les je teď nebezpečný. Obzvláště v noci. Keryonův domek je odsud více jak den cesty. Pokusím se sehnat pomoc a vy do zítra můžete zůstat ve vesnici,“[/B][/OR] nabídne vám Futo. Jeho hlas je stále přátelský, ale stále více vážný.
[OR][B]„Najdeme vám volné postele. A můžete navštívit domek Junta, našeho čaroděje. On sám sice odcestoval, ale jeho učeň by vám možná mohl nějak pomoci,“[/B][/OR] zmíní se ještě nakonec.
Tím je patrně všechno jasné. Tedy alespoň pro Futa. Osud vesnice a možná i celého lesa teď leží ve vašich rukou. Je jen na vás, co uděláte. Jakmile už nebudete mít další dotazy, můžete jít. I Futoodejde ze svého domu. Nejspíše jde shánět slíbenou pomoc.
**************************
Já sám teď nemám, co moc dodat. Iniciativa je na vaší straně. A až se shodnete, že už chcete přejít na další den, jednoduše dejte vědět. Do té doby můžete prozkoumat vesnici, někam vyrazit a třeba i získat nějaké výhody na nadcházející události :)
Ottas16. Července 2018 16:20:12
Během konverzace a dozvídání se, oč tu vlastně jde, jsem zase poslouchal jen půlku. [I]Přinést jahody a ….. [/I]Přiložím pracku na pupek. [I]Mám hlad.[/I] Pohlédnu na trpaslíka a dostanu chuť na můj oblíbený pokrm. [I]Škoda, že tu s námi není nějaký elf. Co minmiptové? Třeba jsou také velmi chutní.[/I] Touha se něčeho najíst sílí. [I]Chci jídlo[/I].
[I][/I]
[I]Něco mi tu nevoní,[/I] sehnu hlavu k podpaždí, [I]mimořádně to já nejsem, i když pořád je to síla.[/I] Poškrábu se na hlavně.
[I][/I]
Podívám se na Futa. [OR][B]„Existuje pouze jedna vesnice? “ „Jak mluvíte se zvířaty? “ [/B][/OR] [OR][B]„Hospodu máte? “ [/B][/OR]
Arsielas19. Července 2018 15:51:31
****************************
To jste to zabalili nebo co?
Silchas19. Července 2018 20:52:38
Na vyřčený pozdrav mi nikdo z přicházející trojice neodpoví. [I]Ohavní bastardi… ovšem, pročpak by také dobrému Silchasovi odpovídali, on přece není nic, jen špína na jejich botách, kterou sklepnou při návštěvě prvního hostince, kam špína přece nepatří.[/I] Přejíždím pohledem z jednoho na druhého, čekaje alespoň na pokývnutí hlavy, pohled… nic z toho. [I]Dobrý Silchas pro vás není dost dobrý, což? Dobrá,[/I] ušklíbnu se, jemně se dotýkajíc rukojetě dýky, [I]pak tedy vězte, že vaše arogance bude splacena… krví.[/I]

Dál už si těch mužů nevšímám, zajímá mě spíš Futova odpověď na mé otázky. [I]Takže proto nemohla společnost naše, normálně vzrostlá poustevníka navštívit… Dobrá Futo, tvá odpověď je prozatím dobrému Silchasovi dostačující, ač stále poněkud podivná.[/I] Když se Futo zmíní o domě, nikoli o jeskyni, musím se usmát. [I]Jak ohavné od dobrého Silchase bylo, srovnávat poustevníka s medvědem.[/I]

Pak se ozve ta zelená obluda, velká jako stodola a páchnoucí vskutku podobně. První dvě otázky jsou vskutku hodné zamyšlení, avšak třetí plně svědčí o kultuře jeho národa. [I]Jak se vlastně jmenuje? Ani se dobrému Silchasovi nepředstavil… Avšak to ani ti dva další.[/I]

Když Futo skončí s vysvětlováním, počkám, než ostatní odejdou, načež i já vyjdu z domku a zamířím kamsi mezi domy. Nesleduji nikoho ze svých společníků, nevšímám si jejich kroků, mířících kamsi do neznáma. Pohledem se spíše kochám po světě, v němž tito tvorové žijí, jakoby to byl svět přirozený, ničím neměněný, snad jen velikostí tvorů, procházejících kolem jejich domovů, a okolí, obrovité vůči jejich drobnému vzezření.

Kráčím stále dál, pomalu přicházejícím večerem, potkávaje veselé tvářičky Minmiptů, mijících mě snad s tichou bázní, či jen zvědavostí, vlastní každému tvoru, jež objevil něco nového. Usměji se na ně, nečekaje odpověď, ani pokývnutí či strach – nečekám nic, než jejich veselé tváře.

Cesta vesnicí mě nakonec dovede k domu onoho kouzelníka o němž mluvil dobrý Futo. [I]Nač váhat, může-li se dobrý Silchas dozvědět více o životě oněch Minmiptů.[/I] Vstoupím dovnitř.


*********************
Bude-li nějaká nesrovnalost, dejte vědět, opravím to. *4*
Baltazar_de_Rais21. Července 2018 04:10:24
Tady nám nic nehrozí, nejsou nebezpeční. Zdá se, že něco jako zradu, či vraždu ani neznají. Jsou jako malé děti. Dobrosrdeční, tak naivní. Nechám se jimi vést. Skřítci mezi sebou vzrušeně švitoří a tahají nás na ruce a cípy šatstva do jejich vesnice. Kam? To vskutku není těžké uhodnout, je zde jen jediné místo kam nás mohou dovést a to budova, snad jejich radnice. Proč? Aby s námi promluvil jejich starší. On bude ten, kdo zná náš jazyk. Od Butfase? Pravděpodobně. Nejsem překvapen, jejich počínání se dalo snadno předvídat.
[I][/I]
[I]Žádné opevnění, ani příkop… tady by neudrželi ani krávu… ehm … kde by vzali krávu? Ani stráž tu nevidím. Když o tom tak přemýšlím, neviděl jsem tu ani žádnou zbraň, či špičatý klacek. Nás bezevšeho dovedli až sem ozbrojené? Snad ani nevědí k čemu jsou ocelová ostří dobrá… Ať tak, či onak není divu, že poslali k Butfasovi o pomoc… [/I]
[I][/I]
Odvedli nás takto až k budově vyčnívající mezi ostatními. Vzruch se násobil a švitoření v tak podivném jazyce nabíralo na své síle. Skřítci se zde houfovali ve velkém. Ve své dobrosrdečnosti patrně zvítězila zvědavost na opatrností a každý se chtěl podívat na cizince, jenž přišli ze světa … obrů?
[I][/I]
Ze dveří domu vystoupí starý muž. [I]Jejich starší, zdá se …[/I] Promluví k nám snad až příliš dobrou obecnou řečí. [I]… a také s Butfasem rozmlouvali často a hodně. Kde jinde by se naši řek byl naučil?[/I]
[I][/I]
Na otázku, zda nás starý mastičkář poslal jen přikývnu. To že o nic někdo neví, je nad slunce jasné, doteď jsme to nevěděli ani my. Vesnice byla jinak obyčejná až na jednu věc. Byl tu příliš velký klid. Něco, čeho v našem světě nejsme schopni dosáhnout a svým způsobem mě to dráždí. Starší se představí a pozve nás do domu. Tentokrát se role změnili, zatímco já se ujal slova při prvním setkání, vlastně i při druhém, tentokrát se slova ujal dobrý Silchas. Zprvu jsem očekával, že jeho klikatý jazyk přivede na světlo denní nějakou šílenost, ale v mému uspokojení se omezil jen na nabubřelé představení sebe samého a nás. Použil jméno, jímž jsem se zprvu představil na počátku, ale na to nezáleží. Skřítci mě nebudou znát dlouho. Trochu se ušklíbnu při zmínce o Warholových vítězstvích, ale přejdu to bez poznámek a ukloním se. Nevýrazně, stroze, ale přesto elegantně. Zaslechnu ještě jeden hlas, jenž nepatří žádnému z nás tří. Hlas patřil trpaslíkovi. Téhle skupinky jsem po celou dobu nevěnoval pozornost. Ne dokud trpaslík nepromluvil. On a divoch… [I]Možná horal. [/I] … s funěním přispěchali k budově a představil sebe i svého společníka, jenž jen přitakal a ráčil se zmínit, že s nimi přišel ještě někdo další. Přelétnu velkého a malého pobaveným pohledem. [I]Vskutku groteskní dvojice, jen co je pravda … [/I]
[I][/I]
Očima hledám i toho třetího. Co ale trpaslík od země nevidí, mému oku skryto nezůstalo. [I]Je to už dlouho, co jsem naposledy viděl krolla, je jich málo…[/I] Pak vstoupím za otcem Futem dovnitř.
[I][/I]
Budova je vybavena prostě, ale nepůsobí prázdným a pustým dojmem. Dalo by se říci, že působí stejně jako vesnice. Opět mě to dráždí, navíc u dveří začíná být poněkud přelidněno. Poodstoupím tedy. Po tom, co vstoupil ten, kdo bezpochyby bude „velký a zelený hromotluk“ je zdá se sešlost kompletní a Futo přešel k jádru věci. Do jeho vysvětlování nezasahuji. Jen poslouchám.
[I][/I]
[I]Je mi jako bych se dostal do pohádek pro děti … [/I] Z pohádky mě vyruší jen trpaslíkovo skřehotání, co bude nejspíše jeho rodný jazyk.
[I][/I]
Po dobu Futova vyprávění neřeknu ani slovo, jen naslouchám a přemýšlím. Úkol je jasný. Snad jen měl jsem na jazyku poznámku o tom, že pokud bychom se zvětšili, flétnu bychom nenašli, to ale za mě udělal otec Futo.
[I][/I]
Když domluvil, slíbil nocleh a zmínil se o čarodějném učni, kterého mají ve vesnici. [I]S tím měl začít … tedy Junto, rád si s ním promluvím. A nejlépe dřív, než tam nakráčí tahle banda tupců … a když už jsme u těch tupců, toho krolla znám…[/I] Udělám pár kroků ke dveří a podívám se na krolla. Zblízka ho poznávám.
[I][/I]
[OR][B]„Tak přeci žalář svůj se opustit odvážil.“ [/B][/OR] Zastavím se před hromadou zeleného masa, který, ač je to k nevíře, se zdá, že přemýšlí.
************
Omlouvám se, neměl jsem teď na psaní, z různých důvodů ani ppmyšlení...
Ottas21. Července 2018 05:12:43
[OR][B]Kde je?[/B][/OR] Zavrčím Nechápavě se rozhlédnu kolem sebe. [I]Dědek zmizel.[/I] [OR][B] Kde je?[/B][/OR] [I]Je pryč.[/I] [OR][B]Kam šel?[/B][/OR] Huba mi klesne v pantu, zírám na místo kde před chvilkou stál Futa. [OJ][B]Uhmm.[/B][/OJ]
[I][/I]
Koutkem oka, záhlednu osobu, která na mě čumí. [I]Co chce? On na mě mluví. Žalář?[/I] [OR][B] Co?[/B][/OR] Zírám na něj, s tupým výrazem a drubu se na bradě. [I] Kde, sem toho prťavého měkouše viděl?[/I]
[OR][B]Ty?[/B][/OR] Po chvilce zírání, my vše došlo.
[I][/I]
[OR][B]Ty!![/B][/OR] Rozzaří se mi mé nádherné prasečí očka. Vydám ze sebe zvuk, ze kterého by se zježili chlupy rybě. Zakončené smíchem připomínajcí valící se balvany, kterým svou oběť poprskám. Čapnu měkouše a začnu s ním pohazovat ze strany na stranu. [OR][B]To seš ty !!! Sem štasneeeej.[/B][/OR]
Jollyjokker21. Července 2018 09:57:09


*********************
Omlouvám se, jsem už týden bez netu. A do příští soboty se k PC nedostanu .
Wulfrik22. Července 2018 10:06:43
Vešel jsem tedy za Furem do chaloupky a tam mě čekalo hnedle několik překvapení. [I]Zajímavé, chápu že žiji v souladu s přírodou... ale dřevo, mech, jehličí? To ještě neví že se dá použít aji kámen? Nu což, i když je fakt že oheň pro ně asi tolik neznamená.. protože kdyby tady byl požár asi je to smete dřív než vůbec zjistí co se stalo.[/I]
Koukám se po vnitřku chatky a přemýšlím. Při tom zachytím Silchasova slova. [I]Heh jak to mluví? Ten to musí mít v hlavě pomotané. Myslím že i kdybych mu něco řekl stejně by mi nerozuměl, tak se nebudu ani obtěžovat na něj mluvit.[/I] Přejdu původní trojici pohledem. [I]Válečník, alchymista a magor. Na toho co tak divně mluví si musím dat pozor, pokud to skutečně nemá v hlavě v pořádku ještě by ho mohlo napadnou zkusit mě okrást.[/I] Trošku se mi rozsvítí oči čertovským svitem. [I]Teda možná se mě pokusí okrást dřív než se já pokusím okrást jeho.[/I]

Dále již naslouchám Futovo vyprávění [I]Kouzelná flétna? Umm zajímavé kouzelné předměty se prodávají za hodně zlata. A navíc flétna které umí ovládat počasí?[/I] Div že sem nezačal slintat při této představě. [I]Tak ta bude stát hotoveý majlant. O tu bude velký zájem.[/I] Pří pomyšlení na bohatství jsem si uvědomil že jsem nějak zazdil zbytek Futova projevu. [I]Takže co se s tou flétnou vlastně stalo? Mluvil o vílách, jejich schopnosti jsou mi zatím neznámé. Takže pokud budeme s nějakou bojovat asi by to měla být past než rovný boj.[/I] Na druhou stranu Žolík evidentně na víly nevěří a také to náležitě okomentoval. [I]Jo tak tos trefil. Ale já jsem ochotnej věřit dokud neuvidím opak. Proože v případě že by víla neexistovala tak by nebyla ani flétna. Kdyby nebyl flétna nebyl by zisk. A kdyby nebyl zisk tak by celý tento výlet byl k ničemu. [/I]

Dale poslouchám reakce ostatních. [I]Cože? Jeskyně? Kde je tady sakra nějaká jeskyně? Jeskyně se dají dobře bránit, většinou jenom jeden vchod.... při vstupu se není kde schovat. Ano kořist z jeskyně taky nemůže utéci. Ale aji krysa zahnaná do kouta bude kousat. No a pokud má aji zajatce.. to by mohlo celou akci značně zkomplikovat..... Vlastně když nad tím tak přemýšlím vlastně to celou situaci ulehčuje. Futo chce abysme zachránili mrňata a vrátili flétnu. Pokud si ale chci nechat flétnu tak čim méně svědků tím líp. S Žolíkem nebude problém, však už když sme se setkali jeho první otázka se týkala zlata. Za podíl by nejspíš šel se mnou. Pak je tady Otas. No ten je až moc blbej na to aby ho vůbec napadlo co chci s tou flétnou udělat. A pokud mě neuvidí jak si ji vezmu bude si jistej že se ztratila nebo že tam nebyla. Pak je tady ta druhá trojice. Ten válečník, zatím toho moc nenamluvil. Ten bude hodně nebezpečný. Aneb jak se říká.: ''Síla chodí potichu, nejistota je hlučná.'' Pak je tady alchymista u toho si zatím nejsu jistej. Uvidíme cestou. A to nejlepší nakonec, pak je tady ten Magor co neumí ani pořádně větu poskládat. To by mohla být naprosto ideální oběť, v případě že by něco nevyšlo hodím na něj všechnu vinu. Když neumí ani poskládat větu tak se nebude schopný ani obhájit. Jo to půjde. [/I]

Poté opět promluvil Futo a opravoval nějaké mylné skutečnosti kterých si všimnul. [I]To je dobře že to opakuje, teď už třeba budu vědět o co se jedná.... Aha, takže mi nejdeme okrást vílu, my jdeme okrást člověka. Tak to je v pohodě, píchneš ho do zad a je klid.[/I] Povzdechnu si. [I]Jo, tak to už vlastně nepůjde, v této velikosti si nejspíš dáme rovný souboj s blechami a ty nejsou známé tím že by zavraždili člověka. Takže co teď?..... Jak to vlastně říkal Butfas? Pět dní že? Co kdybych počkal že se zvětšíme vzal si od Butfase další lektvar na zmenšení. Šel do té chatky, zabil poustevníka, zmenšil se, sebral flétnu. Počkal bych si až se zvětším a flétna se mnou a potom hajdy k bohatství? Jo to by šlo.[/I]

Další co vidím je jak Alchymista jde za Krolem a mluví na něj. V příštím okamžiku se na něj Otas vrhá. [I]No tihle dva maj evidentně společnou minulost, nebo ten alchysta řekl krolovi něco o jeho vzhledu. No v každém případě ti maj na práci jiné věci. A já se můžu vydat pryč.[/I]

Vyjdu z chatrče. [I]No světla je ještě dost, měl bych rychle zamířit k čaroději prohodit s ním pár slov, zjistit zda ví něco užitečného a pak budu mít ještě čas vydat se na lov. Lidi vždy platí za něco co nikdo jiný nemá. Umm kolik by asi zaplatili za mravenčí chytinový krunýř velikosti telete? Už vidím nějakého hraběte jak si to nechá vystavit v hodovní síni a pak bude všem tvrdit že jednou na lovu se střetl s deseti stopím mravencem který mu překousnul koně ve dví.[/I] Zabrán do těchto myšlenek spěchám najít chýši čaroděje.
Aktuální počasí22. Července 2018 10:06:43
otext
Arsielas23. Července 2018 14:49:42
Zdá se, že od Futa prozatím nic dalšího vědět nepotřebujete, a tak se s ním v dobrém rozejdete. Konečně prohlásil, že jde sehnat pomoc, což znamená méně placené práce pro vás. Snad j na vás i tak zbude dost, jinak byste shrábli odměnu zcela bez námahy, což by jistě tížilo srdce každého jednoho z vás.
Zatímco Baltazar se bouřlivě vítá s Ottasem a Ottas se ještě bouřlivěji vítá s Baltazarem, vydává se Wulfrik za míněným čarodějem vesnice. Tedy konkrétně za jeho učněm. A kdokoliv bude chtít, může se k němu přidat nebo si jít po svém.
Wulfrika ani nikoho jiného ale nenapadlo zeptat se Futa na cestu a ten na to se všemi starostmi zapomněl. Naštěstí ho kdokoliv ještě může dohonit a na cestu se zeptat nebo se pokusit domluvit s sotatními Minsmipty, kteří vás kolem domku Futa stále obklopují. Váš jazyk sice většina z nich neumí, ale při zmínce čarodějova jména se jistě dovtípí.
A tak se Wulfrik i kdokoliv, kdo by vyrazil s ním dostane k nevelkému domku. Už na první pohled se domek čaroděje od ostatních trochu odlišuje. Střechu má tvarovanou do polokoule, ve které je něco jako střešní okno s posuvným krytem patrně pro případ, že by pršelo. Kolem domku rostou podivné rostlinky, které nikdo z vás nerozpoznává. Co si ale budeme namlouvat, v bylinách se vyznáte asi jako koza v petrželi.
Silchas, který si před návštěvou čarodějova domku udělal kratší procházku, k nemu přijde nejspíše o trochu později než ti, kteří šli přímo.
Pokud zaklepete na dveře, otevře vám mladý Minmipt ve světle fialové čepici. Přes sebe má přehozený světle fialový pláštík a opravdu vypadá jako nějaký hvězdář. Jeho černá očka na vás překvapeně civí. Ty a pusa otevřená dokořán naznačují, že takovou návštěvu nečekal a že si ani nepovšiml avšeho příchodu. Sotva se ale vzpamatuje, zeptá se duchapřítomně:
[OJ][B]„Ripiko tufa-lo koki. Yuka di poki Junt. Ri poki toka Nok. Ripoka lo?“[/B][/OJ]
***************************
Jen kratší reakce *1* Nikdo se nezeptal na cestu a kdo vyrazil za čarodějem, tak ani jak si s ním pokeca *1* Tak si to teď pěkně vyřeště
Je to jen kratší odpis. Stačí mi reakce pár lidí a udělám třeba další kratší posun. Nechám na vás, kdo bude svižnější :)
Silchas: Ty jsi teoreticky dorazil k domku později, ale jak dlouho ses jen tak toulal nechám na tobě *4* Klidně reaguj první
Baltazar_de_Rais25. Července 2018 10:17:48
[I]Rozumu do vínku nedostal mnoho … [/I] Pomyslím si, když vidím zeleného drobečka jak tráví jednoduchou větu zamyšleně se drbajíc na bradě. Ani se nedívá na mě, ale ve svém bádání spíše tak skrze mě. Zamlžený pohled malých prasečích oček uprostřed zjizvené … dalo by se říct tváře, mluví za vše. Nicméně projevil více duchapřítomnosti než většina jeho druhu. Povětšinou máte dost času na čaj.
[I][/I]
[I]Dobrá, nebude to tak zlé … dokonce mě poznal, a to celkem rychle. Po těch letech.[/I] Nic a nikdo mě však nemohl připravit na to co přijde. Hromotluk se v mžiku naprosto rozzářil, což bylo upřímně mnohem děsivější, než kdyby se rozzuřil. A také jak záhy zjistím nebezpečnější. [I]Co chceš dělat?… Ne! Ať tě ani nenapadne… [/I] Pozdě. Není úniku. Jsem ztracen. Než jsem stihl se vůbec pokusit o útěk, sáhl po mě kroll mohutnýma rukama, za jejichž velikost by se nemusel stydět ani horský medvěd. [I]… mimochodem pěkná bestie …[/I] A co hůř, něžně mě přitiskl na svou zelenou chlupatou hruď a jal se se mnou lomcovat ze strany na stranu.
[I][/I]
[OR][B]„Ne, ne!“ [/B][/OR] protestovat proti takovému zacházení a vší silou se vzepřu. Ne že by mi to bylo něco platné. Ačkoliv silný jsem dosti, ve srovnání se silou krollovou to bylo jako byste chtěli zbořit hradbu kanonádou šišek. [OR][B]. „Důrazně si dovoluji protestovat… proti … tomuto …“ [/B][/OR] Prohlásím, což spíše procedím mezi zuby při pokusu o vymanění se ze zeleného sevření. [OR][B]„Dost! To stačí, tupče!“[/B][/OR]
[I][/I]
Konečně se mi podaří prchnout z hrozivé náruče. [I]A dokonce to přežít … nemám nic zlomeného? [/I] Přeměřím si krolla pohledem, zatímco sám sebe se pokouším dostat do původního stavu. [I]Jsi velice silný, ač rozumu nemáš mnoho. Přesto tvá společnost se bude hodit.[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Dobrá příteli. Potěšen jsem neméně, že zřím tě znovu živého, leč úkol dán nám byl a času přespříliš nedostává se nám. Pokračovat v započatém na místě jest.“[/B][/OR]
[I][/I]
Když se rozhlédnu po místnosti, vidím už jen Warhola a trpaslíka, kterého jeho společník opustil. A dobrý Silchas? [I]… ten je také pryč. Skutečnost tato jen jediné znamenati může, a to, že každý jedná na pěst vlastní. Flétna chtivosti brány otevřela a muži touží po tom získat ji sami. Pro vesnici, či pro sebe? Záleží na tom. Aby získali ji dříve … nedopustím. Jen ať si táhnou každý za svůj provaz. I já se ho chopím, a to s tebou na své straně.[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Je čas jít.“ [/B][/OR] Promluvím ke krollovi. [OR][B]„Pojď se mnou.“[/B][/OR] Zamířím ke dveřím, ale kroll mě předběhne. Zcela nesmyslně pobíhá po vsi a pak zamíří někam ... pryč. Jdu klidně za ním, tenhle drobeček se mi tu neztratí.

***************
charisma
hotovo.
Arsielas26. Července 2018 11:08:19
**************************
Nešlo by trochu kopnout do vrtule, kluci? :)
Silchas26. Července 2018 11:41:50

*********************
Já čekám až napíšou ostatní, nebo aspoň Wulfrik, protože k čaroději přijdu až později. *6*
Jollyjokker27. Července 2018 11:09:12
[I]"Kouzla. . . magie . . . čaroděj."[/I]
Zamyšlen přebíhám pohledem po skupince a evidentně se spíš soustředím na otipování si svých nových společníků.
Vůbec se mi nezdá myšlenka na kouzelné flétny a víly a další takové věci. Né že bych byl nějakej fanatik, ale skoro už mi to přišlo jako rouhání.
Poté co jsem ze sebe vyrazil pár vět v rodném jazyce, už zbytek setkání s Futem mlčím.

Další rozptýlení přijde při setkání Baltazara s Ottasem. Chvilku jejich setkání pozoruji, ale po chvilce mě přestane bavit a vyhledám, pohledem Wulfrika. Jeho zamyšlený pohled, s jakým přeskakuje po osobách, mě nenechá na pochybách, že spřádá nějaké plány.
[I]"Tak to vypadá, pěkně divoce."[/I]
Chvilku se na něj upřeně dívám, a když si toho všimne a podívá se po mě, pak mu neslyšně pokynu hlavou.
Pak vyrazím beze slova za ním, když vyjde z chatrče.
Je mi jasné, že míří ke kouzelníkovi. I když já sám jsem nepochytil, jakým směrem se dát, přidám se k němu.
Po několika odbočkách, kdy zamyšlený Wulf odbočí se ho zeptám.
[OR][B]"Snažíš se tu ztratit, nebo najít kouzelníka?"[/B][/OR]
Pak, pokud to situace bude vyžadovat a Wulf se zmateně rozhlédne se pokusím posunkem zastavit nějakého Minmipta a zeptat se ho na cestu.
Po několika nesrozumitelných slovech, ale asi zjistím že kouzelníkovo jméno by na celou konverzaci mohlo stačit a nechám si ukázat směr.

Když dojdeme ke kouzelníkově domku a vykoukne minimužík ve fialovém skoro se radostně usměji.
[I]"Konečně to vypadá že se daří. Třeba si budeme moct v klidu po . . . ."[/I]
[OR][B]"A sakra. Von neumí po lidskym, jako Futo?"[/B][/OR] Zklamaně proto protáhnu obličej do grimasy a bezradně rozhodím rukama.


*********************
Omlouvam se za trochu chaotickej příspěvek, ale jsem 36 hodin nevyspalej. Stále nemam net a objevím se tu zase asi až za týden.
Silchas27. Července 2018 15:09:00
Přicházím k domku čaroděje, prohlížeje si jeho obydlí, jež na první pohled nepůsobí nikterak zvláštně, snad jen kulatá střecha dává tušit jakési odlišnosti od okolostojících staveb. Domek jako každý jiný, přece však tajemství hodnot nevyčíslitelných je úkrytem. Jak jsou si všichni ve své podstatě podobní – to nejcennější a nejmocnější svěří buď do péče čarodějům, nebo králům. Jakoby, nevěděli že i oni mají vlastní životy, možnost volby či prachsprostou touhu po penězích. [I]Ale to je asi prokletím všech obyčejných… nevyčnívat.[/I]

Přicházím ke dveřím, kde zrovna onen trpaslík, ve společnosti svého barbarského společníka, mluví na, jak nám bylo řečeno, kouzelníkova učně. Ten na něj naopak spustí triádu slov, z nichž nerozumím ani slovo. Přejdu blíž k dohadující se trojici a oslovím je, se širokým úsměškem na rtech. [B][OR][B]Zdravím, přátelé, tedy nalezli jste domek čarodějův první… [/B][/OR][/B]Přelétnu pohledem z jednoho na druhého, [B][OR][B]Však zraku dobrého Silchase utéci nemohlo, že nemalé potíže se dorozumět máte, tedy dovolte by vám pomoci mohl.[/B][/OR][/B] Nečekám na odpověď a s úsměvem promluvím na Minmiptu. [B][OR][B]Přítel[/B][/OR][/B], ukážu na sebe, pak prstem ukážu na dveře od domu, [B][OR][B]dovnitř[/B][/OR][/B]. Pak ukážu na své dva společníky, [B][OR][B]přátelé[/B][/OR][/B], zase na dveře, [B][OR][B]dovnitř.[/B][/OR][/B] Pak zahýbu prsty, jakobych byl kouzelníkem na vesnickém představení. [B][OR][B]Magie, kouzla.[/B][/OR][/B] Ukážu na hlavu, kterou kývnu, [B][OR][B]znát, chtít vědět.[/B][/OR][/B]

Široce se usmívám, očekávaje odpověď.

*********************
Čtrnáct dní teď nebudu aktivní. Tak přátelé, mějte se tu zatím hezky. *1*
Arsielas27. Července 2018 16:52:32
Minmipta ve fialovém na vás nejprve jen překvapeně hledí a sleduje vaše zvláštní počínání. Ani on patrně nerozumí ani slovu z toho, co říkáte. Vaše pocity lze však snadno vyčíst z tváře. Taky vás mohlo napadnout, že kromě Futa nebo dalších starších ve vesnici možná nikdo nebude mluvit lidskou řečí. Mladý Minmipt je ale dovtipný.
[OJ][B]„Piko. Raka naka ta poko,“[/B][/OJ] řekne a zamává rukou směrem dovnitř, jako by vás zval dál. Možná pochopit Silchasovy náznaky nebo prostě jen usoudil, že nejste nebezpeční a pozval vás dál, jelikož neměl na výběr.
[OJ][B]„Taka ra roka. Noko, Noko na,“[/B][/OJ] ukáže na dvě křesílka v rohu, jako by vás vyzýval, abyste si sedli. Bohužel na větší skupinu není vybavení domku připravené. Zato skýtá jiné vybavení, kd kterého vás chce patrně Minmipta držet dál, jelikož při posledních slovach rukama naznačil, abyste se nepřibližovali.
Vedle několika knih v polici to tu totiž vypadá trochu jako u Butfase. Jen místo sklěněných trubiček a baněk jsou tady vydlabané zaludy, srolované listy stromů, stonky květin nebo umě vyhlazené kamínky. Stejně tak na poličce je místo lahvyček několik hadrových pytlíčků. Zkrátka to, čemu Minmiptové říkají kouzlo, je ve skutečnosti alchymistické umění v hnědozelených barvách.
Minmipta odběhne k jedné z poliček a vytáhne malou dřevěnou truhličku. Není nijak zamčená – proč taky. Otevře ji a něco z ní vyndá a schová to ve dlani. Pak vrátí krabičku nazpátek a přejde k vám. Do ruky vám každému položí malou kuličku velikosti hrášku (z pohledu vaší současné velikosti). Snad nějaké semínko...nebo bobek nějakého brouka?
[OJ][B]„Topo lo. Topo,“[/B][/OJ] ukazuje si prstem do otevřených úst.
************************************
Jen jsem přihodím průběžou reakci, aby měl zbytek na co reagovat a nebyl ochuzen tím, že ostatní zareagovali rychleji.
Kdo nemá chuť jít s ostatními za čarodějem, ať tak dá vědět. Samozřejmě si můžete jít, kam je libo. Zatím se držím hlavní skupinky, do které se přidal Wulfrik, Žolík a Silchas - Ti jediní specifikovali, co hodlají dělat
Arsielas--- > Warhol       30. Července 2018 11:42:49
Od chvíle, co jste vstoupili do na pohled zcela nezajímavého lesa, je to už nějaká hodinka. Jeho součástí jste se však stali teprve poté, co jste se zmenšili na velikost měďáku a nahlédli jste na něj ze zcela jiné perspektivy.
Mezitím se vám podařilo rozhádat se a rozdělit se. Mnoho z vás vaše společenství raději opustilo. Tací jako Vrath nebo Rhora nemohli vydržet přítomnost někoho, jako je Beren nebo Silchas. A posřelený Kurgaz ani dál pokračovat nemohl.
Ano, zůstali jste tedy tři. Ty sám, Beren, ze kterého se v průběhu vyklubal Baltazar a záhadný ‚dobrý‘ Silchas. Nešťastná skupinka, která nevěří jeden druhému ať už z jakéhokoliv důvodu. Přesto jste se dokázali shodnout, když jste natrefili na uvězněného mravence. Snad vám tohle rozhodnutí a ztmelení v budoucnu přinese štěstí.
Teď jste ale ve vesnici Minmiptů (pro popis doporučuji přečíst můj odpis 230 z 15. Června 2018 22:40:07). Minmiptové se k vám od začátku chovali jako děti. Jejich myší očka na vás zvědavě hleděla a jeden za druhým se shromažďovali všude kolem. K tomu všemu jste zjistili, že nemluví vaší řečí. Jakmile se vša ukázalo, že vám neublíží a že ani vy nepřicházíte se zlým úmyslem, odtáhli vás Minmiptové za rukávy do domku někoho jako starosty – Futa (Opět doporučuji přečíst odpis 265 z 29. Června 2018 16:52:48)
Ten vás přijal ve svém domku a dokonce se i ukázalo, že umí mluvit obecnou řečí. V domě se k vám navíc přidala i druhá skupinka, která dohnala zbytky té vaší původní.
Futo vám pak trpělivě vypověděl, co trápí jeho lid (odpis 281 z 7. Července 2018 22:10:13) A (287 z 15. Července 2018 17:25:21). Následně odešel s tím, že dnes už by nebylo moudré vydávat se na cestu a že cíl je daleko. Proto seženě pomoc, která by vám pomohla se dostat na místo. Navrhnul vám také návštěvu domku místního čaroděje, který sice odcestoval, ale je doma jeho učeň. Ten by vám mohl také poskytnout na cestu nějakou pomoc.
Teď jsou zhruba 4 hodiny odpoledně. Od oběda jste ještě nejedli a většina (Wulfrik, Silchas, Žolík) se vydali k domku čaroděje. Baltazar s Ottasem se zatím zůstali bavit v domku Futa.
Nakonec ještě doporučuji přečíst můj poslední odpis, který tě uvede do bezprostředního děje.
****************************
Kdybys měl dotazy, neváhej se ptát.
Arsielas30. Července 2018 11:44:43
*************************************
Mimochodem, pro lepší představu - tady je předloha, podle které vznikly Minmiptové:
https://d1u5p3l4wpay3k.cloudfront.net/zelda_gamepedia_en/thumb/a/af/TMC_Forest_Minish_Artwork.png/1200px-TMC_Forest_Minish_Artwork.png

Jejich vesnici si můžete představit jako šmoulí. Jen domky nejsou z hub *4*
Ottas30. Července 2018 19:54:30
[OR][B]Kam jít chceš?[/B][/OR] [OJ][B]Hmmmm.[/B][/OJ] Pohlédnu na barbara. [OR][B]Mám hlad. [/B][/OR]Vyrazím dveře a bezmyšlenkovitě vyrazím v před s touhou se někde dobře najíst a uložit hlavu. Pár kroků od hlavního příbytku si uvědomím, že jsme zapomněl na mého kamaráda. [I]Možná bych měl počkat[/I]. [OR][B]Neflákej se měkouši![/B][/OR]
[I][/I]
[I]Nevím kudy. To nevadí. [/I]Zahřmí mi v břiše.[I] Snědl bych asi cokoliv[/I].[I] Jak asi chutná takovej minmimut.[/I] [OJ][B]Hmmmm[/B][/OJ] [OR][B]S česnekem. [/B][/OR] Vyrazím napřed.
[I][/I]
Vybírám směr, kterým zřejmě šli ostatní. Doufám že na cíli mé dnešní cesty, bude pořádné občerstvení. [OR][B]Sakra[/B][/OR] [I]Pro žvanec bych zabíjel.[/I] [I]To není nic nového. Už abych tam byl[/I].
[I][/I]
Po delším blouděním. Propadám panice.[OR][B]Kde sem? Kudy jít?[/B][/OR][OR][B] Dochlupatý prdele!![/B][/OR] [OJ][B]Kde?[/B][/OJ] [OJ][B]aaaerrrrrr[/B][/OJ] Šílím jak malé, tlusté děcko na tržišti se zeleninou. [OR][B]Sakra!![/B][/OR] Dochází mi energie. Nepřestávám křičet a doufám že přilákám pozornost. [OR][B]Kam jít?[/B][/OR] S posledním výkřikem upadám na zem nedaleko neznámé chaty. Ihned začnu hlasitě a hluboce chrápa.
Aktuální počasí30. Července 2018 19:54:30
otext
Warhol31. Července 2018 09:53:57
Posledních pár hodin jako bych prožil v mlze. Vzpomínám si, co jsem dělal, kudy jsem šel, ale cítil jsem se, jako bych jenom pozoroval. Stal jsem se na chvíli duchem, který doprovází družinu dobrodruhů a sleduje jejich počínání, ale nekoná. Neřekl jsem ani slovo, neudělal jsem nic, co by bylo z mé hlavy. Možná teď působím velmi nenápadně, což mi, pravda, vyhovuje, nicméně já nechci mít pocit, že jsem touto výpravou proplul jako mrtvola.

Probudí mě až pohled na nově příchozí. Ke své družině jsem pojal postoj, který je v družině naprosto nepřípustný. Když nevěříš svým spolubojovníkům, jsi předem mrtvý. Proto mě nová skupina zaujala. Nové tváře, nové duše, nové charaktery. Kroll se hned hlásí k Baltazarovi (jenž se nám mezitím pěkně vybarvil), Wulf vypadá jako typický hraničář, ale ten trpaslík, ta tvář mi něco sakra říká. A pak si vzpomenu a moje srdce zaplesá, zatímco si potěšeně odfrknu. A tak když trpaslík odchází směrem k čarodějovi, připojím se nenápadně k němu a pak se k němu nakloním. [OR][B]Taniquentil?[/B][/OR] Zašeptám směrem k němu a narovnám se s tázavým pohledem v očích, který přes kápi samozřejmě nemůže vidět.

Když už jsem se přifařil k trpaslíkovi, připojím se taky k jeho osudu. Učeň má evidentně stejně jako my, lidé, domluvit se cizím jazykem, nicméně nejspíš díky Silchasovi jsme se nakonec dorozuměli. [I]Jde ti to stejně snadno jako zabíjení, milý Silchasi.[/I] Nemám moc času pomyslet si víc a už vcházím do domu, kde to vypadá opět jako v nějakém krámku, ovšem s tím rozdílem, že v lese jsem takový krámek ještě neviděl. Zatím stále jen sleduji, co učeň udělá, ale když nám rozdá kuličky a naprosto jasným gestem nám naznačuje, co máme udělat, stojím před důležitou volbou. Pozřít, či nepozřít? Toť otázka. Být to člověk, zamyslel bych se: [I]Co když mě chce otrávit?[/I] Ale tohle je Minmipt, prý mírumilovný, proč by mě chtěl zabít? Pomyslím si a spolknu nabízený hrášek (nebo co to je).
Jollyjokker31. Července 2018 15:40:23
Než jsem se zkusil nějak rukama nohama domluvit s fialovým minmiptem, objevil se ten divnej s ještě divnějším úsměvem. A hodně zvláštníma řečma.
[I]"Proč jen mi všechny jeho řeči přijdou, jako když se nám všem posmívá."[/I]
Možná je to jen jeho zvláštním způsobem vyjadřování, nebo tím jeho divným úsměvem a divným leskem v očích.
Každopádně, když začne máchat rukama a vysvětlovat minmiptovj, že chce dovnitř, aby poznal nějaká kouzla, stočím svou pozornost na postavu v kapuci.
Ne příliš vysoký, zato však pořádně svalnatý a podsaditý člověk se ke mě naklonil a pronesl jediné slovo.
[I]"Taniquentil? . . Co tím myslel. . .To je jméno, nebo místo? . . Neříkal ten užvaněnej že se jmenuje Walter . .nebo Warthold . . .nebo tak nějak? . . Takže asi místo. A jelikož já jsem tam nebyl, tak by to mohlo znamenat, že tam potkal jednoho z mých bratrů a spletl si mě s ním."[/I]
Na několik zlomků sekundy se v mé tváři usadí celá paleta výrazů. Od prvotního zmatení, přez vzpomínání k chvilkovému zamyšlení a pak je zakončí otázka doprovázená něčím co by se dalo charakterizovat jako skeptická naděje.
[OR][B]"Tys mě už viděl? V Taniquentilu? Tam jsem nikdy nebyl. Ale mohl by to být muj bratr."[/B][/OR]
Pokusím se dále zapříst hovor a natáhnu k němu paži v pozdravu.
[OR][B]"Já jsem Žolík."[/B][/OR]
Rozhodně ve mě postava vzbudila zvědavost a proto z ní hodlám vyrazit co nejvíce informací, které mi pomohou v hledání členů mé rodiny.
Mezitím, minmipt přinese nějakou tobolku a rozhodným a jednoznačným gestem nám naznačí co s ní máme udělat. Chvilku se na ní koukám a pohrávám i s ní v ruce, ale když vidím že nejsem sám, vložím si ji do úst a spláchnu ji několika doušky z čutory.
Arsielas--- > Wulfrik;Silchas       1. Srpna 2018 11:22:35
****************************
Vy dva nechcete zpátky do cechu? *3*
Baltazar_de_Rais--- > Ottas       3. Srpna 2018 00:33:46
Brouzdám vsí, následuji kroky svého velkého tupého přítele. S posměšným úsměvem na rtech, dlaně opřené o hrušky svým mečů. Každý vyrazil kupředu, baží po …
[I][/I]
[I]… po čem vlastně? Po kouzelné flétně? Co tihle mohou vědět po čárech. Možná tak jak takovou věc zpeněžit. Butfas špatně vybíral. [/I] Po většinou jsou žoldáci. [I]… ano žoldáci. Nic jiného nejsou, ať už se snaží hrát si na cokoliv. Lžou sami sobě a navíc tomu věří. Spěchají za učněm místního čaroděje, aby z něj vyzvěděli jak si usnadnit cestu … mohli se zeptat mě. Myslím, že tuli kuli roko poko, dám dohromady také. Načínám být přesvědčen, že jsem obklopen idioty …[/I]
[I][/I]
Před sebou na cestě vidím cosi zeleného, jak se to válí po zemi a chrápe. Na okamžik zalituji, že jsem ho kdy pustil z klece. [I]Bude s ním spousta práce. [/I] Zastavím se nad Ottasem. Chvíli se na něj dívám a dumám zda ho nechat spát a vrátit se později, či ho vzbudit hned. [I]Vezmu ho s sebou. Bude asi lepší mít ho na očích. [/I]
[I][/I]
[OR][B]„Vstávej!“[/B][/OR] Strčím do krolla nohou. Nic.[OR][B]. „No tak prober se ty zelená obludo…“[/B][/OR] Tentokrát už do něj kopnu. Nic. Obrátím oči v sloup. [I]Tak jinak … [/I]
[I][/I]
Sundám z ramene svůj vak a vyndám z něj pěknou masitou kýtu. Kýtu přidržím blízko krollova rypáku, aby nasál tu vůni. [OR][B]„Tak se prober.“ [/B][/OR] Zavrčím. [I]Musím najít Futa, dokud si ta banda negramotů tak hezky povídá s tím jejich učněm.[/I] Pokud nezabere ani to, je na řadě voda z vaku.
[I][/I]
Když se kroll probere, vrazím mu do ruky kýtu. [OR][B]„Jen se najez …“ [/B][/OR]
[I][/I]
Posadím se na zem vedle něho. [OR][B]„Mám pro tebe návrh. Jsi silný, takového bych mohl potřebovat.“ [/B][/OR] Natáhnu ruce za sebe a opřu se o ně. [OR][B]„Pojď se mnou, následuj mě a já ti mohu slíbit, že už nikdy nebudeš mít hlad a že už tě nikdy nikdo nestrčí do klece. Naopak …“[/B][/OR] Podívám se na krolla. [OR][B]. „Můžeme si podmanit kohokoliv. Zotročit celý svět.“[/B][/OR]
[I][/I]
Chvilku ještě posedím, pak vstanu. Rozhlédnu se kolem, pak pohlédnu na Krolla. [OR][B]. „Jdeš se mnou?“ [/B][/OR] Zeptám se ho a podám mu ruku jako symbol přátelství.
Wulfrik4. Srpna 2018 22:33:39
Chvíli si tak bloudím po vesnici Minmiptů a nechám myšlenky volně plout. [I]Žádné obrané uspořádání, žádný val, příkop ani palisáda, všude jenom otevřené prostranství. Ano domy se zdají býti dost daleko od sebe takže by oheň přeskakovat neměl. Někde tady musí být zdroj vody jinak by si tu vesnici nepostavili. U vody bude určitě hojnost zvěře, tam bych měl začít lovit.[/I] Při mé toulce vesnicí kdy se dívám po domku čaroděje si uvědomím ještě jednu věc. [I]Nejsem sám, sledují mě hnedka dvě osoby. Žolík a v dálce jsem zahlédnul hřmotnou postavu toho mlčenlivého bijce. Aspoň že to není ten magor. Uvidíme co chtějí.[/I]

[OR][B]Snažím se najít kouzelníka. To ztracení je navíc.[/B][/OR] Pokrčím rameny abych dal najevo že se zase až tak moc neděje. Poté sleduji jak se Žolík ptá místních na cestu. [I]No vidíš, to mě taky mohlo napadnout. No kdyby na to přišla řeč budu tvrdit že jsem si chtěl prohlédnout vesnici.[/I]

Konečně jsme stanuli před domem čaroděje však dobrého pořízení nemáme. [I]Co to sakra žvatláš? Jaký
toto-tito-tamto? Musíme vymyslet jak se s nám domluvit. [/I] Při této příležitosti a při tomto zdržení se k nám přidal ten jenž sám sebe adresuje Dobrým Silchasem. [I]Sakra z toho jak divně mluví mě začíná bolet hlava. Nemohl by být taky nějaký čaroděj? Mohl by blázna jenom předstírat a tuhle divnou mluvou nahlodávat náš zdravý úsudek. Potom by nás mohl ovlivnit nějakou magii a my bysme dělali co bude chtít.[/I] Při tom si všimnu divných gest jenž předvádí. [I]Že by již použil magii na toho minmipta?[/I] Mé doměnky se záhy potvrdí když nás mrňous zve dál. [I]Mohla by to být náhoda nebo dílo magie že nás pustil dovnitř.[/I]

Než jsem vstoupili dovnitř všimnu si že se válečník přiblížil k Žolíkovi a mluví na něj. [I]Tak, buď jsem právě získal dalšího spojence.. nebo jsem ztratil toho jediného kterého jsem doposud měl. Budu muset nadále pozorovat a následky vyvodit později.[/I]

Když jsme vstoupili do čarodějova obydlí rozhlížím se kolem. [I]Dvě židle... ne děkuji. Spousta nádob na lektvary a pár knížek. Škoda že mu nerozumím mohl bych se ho zeptat co to vlastně dělá. No na to by mi mohl odpovědět i ten alcháč co patří k druhé skupině. Už chybí jenom on a Ottas, snad ho Ottas nerozdrtil.[/I]
Dívám se jak nám podává nějaké bobule a jak je válečník bez otálení polyká. [I]Spoléháš se na jejich dobrou vůli? Hlupáku, pokud budeš umírat na otravu jedem tak s mojí pomocí nepočítej.[/I]

Beru si tobolku. Předstírám že si ji vkládám do úst a při tom ji schovávám v dlani pravé ruky. Chvilku předstírám že žvýkám a poté posouvám ruku k opasku kde mám zavěšený měch s vodou. Zvedám měch ke rtům kde si ho přidržím oběma rukama a tobolku tisknu ke stěně měchu. Poté ho ukládám zpět na původní místo a lovím v torně. Zatímco v torně nechávám kuličku čehosi vytahuji kus sušeného masa a začnu žvýkat.

[I]Tak a co se bude dít teďka?[/I] Pomyslím si a s potutelným úsměvem sleduji počínání ostatních.
Arsielas7. Srpna 2018 11:18:11
********************
Tak šup šup. Nebo to mám zase posouvat ignorujíc opozdilce? *6*
Baltazar_de_Rais7. Srpna 2018 11:27:07
**********
Nene, uz tak jsme pozadu
Ottas--- > Baltazar_de_Rais       8. Srpna 2018 13:53:57
Ze spánku mě vytrhne vůně masa. [OJ][B]Mmmm.[/B][/OJ] Bez váhání celou kýtu sežeru. Něco je špatně, začnu se dávit, kašlat a prskat. Kost mi zůstala v krku. Běhen mého dušení, poslouchám proslov. Povedlo se mi vymanit kost. Podívám se na ní. [I]Hodit se bude.[/I] A vložím si jí do vaku.
[I][/I]
[I]Koukám, že mě potřebuje. Bez ze mě to bude mít složitě.[/I] [OJ][B]HA HA[/B][/OJ] [OR][B]Ottas silný! Ty měkouš! Já ti pomoct. Měkouš mi dát dobré jídlo. Ottas chránit měkouše! Ottas a měkouš tým.[/B][/OR]
Přijmu Měkoušovu ruku a pevně stisknu. [OR][B]Ottas silný.[/B][/OR] [OR][B]Měkouš mě potřebovat. Já jít s tebou.[/B][/OR]


***************************************
Omlouvám se nemám tolik času. tak aspon něco at nezdržuju.
Baltazar_de_Rais8. Srpna 2018 15:01:46
----> TENTO PŘÍSPĚVEK NELZE EDITOVAT! <----
Baltazar_de_Rais9. Srpna 2018 23:58:20
[OR][B]„Pak tedy vyrazme, příteli. Času nazbyt není. Věz, že ostatní též nezahálejí.“ [/B][/OR] Promnu si ruku, když ji silák pustí, div nezkroutil mi kosti. Zelenému obru pokynu, by následoval mne a mezi domy vesnice směle zamířím.
[I][/I]
[I]Ačkoliv mluvit s Futem osamocen lákavé jest, teď chýši Junta … ano tak zní to jméno … navštívit je třeba. Nepozdává se mi, že Futo poslal by nás k němu nadarmo.[/I]
[I][/I]
Míříc mezi domy z listí a hledajíce vesničany hovorné, jenž nebojí se, pokouším se najít cestu k chýši Junta, čaroděje. Tu děvečku oslovím, tam na sedláka zavolám. Otázka však stále stejná jest. [OR][B]„Kde dům Junta nalézt mohu? Kterým směrem vydat mám se?“[/B][/OR] Jazyka neznalost vskutku nepříjemná jest a znalost směru a cesty tázaná jen těžce se získává. Po osloveních několikerých svou otázku zkracuji. Oslovím je, úklonu naznačujíc jen jedním slovem táži se.
[I][/I]
[OR][B]„Junto? Junto?“[/B][/OR] [I]Toho hledám. Sděl mi, červe, kde nachází se…[/I] Snad jdu cestou správnou a nebloudím. Nakonec přeci jen se před zrakem mým, objevil domek od ostatních jiný. Zahrádka kol něj podivnou zeleň skýtá, i střecha tak zvláštní jest. Od domů jiných liší se, stavěna do kopule jest.
[I][/I]
[I]Možná mýlím se, však domnívám se, že k cíli dospěly kroky naše.[/I] Na siláka v patách svých otočím se a hledíc naň promluvím.
[I][/I]
[OR][B]„Jsme zde, toť dům čaroděje.“[/B][/OR] Ke dveřím přistoupím, několikrát pěstí zabuším, pak vstoupím. Dveře vrzajíc otevírám a kynu krollovi by mne následoval do chýše. Jak vstoupím, rozhlédnu se. Oči světlu přivyknou. Pak spatřím kdož už před námi vstoupil a s nimi i skřítka.
[I][/I]
[OR][B]„Za vpád svůj omluvte mne, však chýši Junta hledám.“ [/B][/OR] Pohlédnu na skřítka. [OR][B]„Ty hodláš Junto býti, či jeho učněm se zveš?“ [/B][/OR]
Arsielas11. Srpna 2018 15:13:07
Jeden za druhým se jako šváby na pivo trousíte k Juntovi. Ten vás vítá každého stejně a se stejnými vřelými slovy…kterým ovšem ani zbla nerozumíte. A zatím co Baltazar a Ottas teprve stojí přede dveřmi, Warhol, Wulfrik, Silchas i Žolík již okoušejí Minmiptskou pohostinnost. Namísto zákusků nebo trošky čaje nebo sklenky vína je jim však nabídnut prazvláštní bob.
A jen někteří mají odvahu si jej strčit do pusy.
Warhol jako první ochutná semínko, o kterém vám Junto pověděl a vložil ho každému do dlaně. Hned po něm ho dal do pusy Žolík. Nikdo z vás ale nepochopil Juntovo vysvětlování. Jedno polknutí bylo jako krok do neznáma.
Semínko chutná trochu jako citronová kůra a trochu jako kmínové semínko. Sotva ho rozkousnete – vy, co jste raději ze strachu nebo opatrnosti necouvli – vlije se vám do nosu silná a pronikavá vůně. Po ústech se vám rozlije mastná slza šťávy ze semena. Asi byste taková semínka nejedli pro potěšení, ale odporné nejsou.
Zpočátku se neděje nic a zdá se, že vás Junto jen tahá za nos. Záhy se vám však zatočí hlava a před očima proběhnou mžitky. Na pár vteřin zatoužíte chytit se něčeho pevného, abyste sebou neplácli o zem. Pak se ale vaše mysl i smysly uklidní. Do uší vám přitom stále proniká Juntův hlas.
[OJ][B]„Rapa kal oko. Tapa repa…jen klid. To brzy přejde. Už mi rozumíte?“[/B][/OJ] Přejde Juntův hlas náhle do obecné řeči. Tedy vlastně ne. Z jeho úst stále vychází ta stejná hatmatilka, kterou vás skřítci provázeli celou dobu, ale teď ji ti, kteří spolkli semínko, náhle rozumí.
[OJ][B]„Hehe, to jsem rád, že to funguje. Semínka Guahu se těžko shánějí a často je nepoužíváme. Mohli byste říct svým přátelům, že se nemají čeho bát? Minmiptové nemají důvod vám ubližovat…ať už jste kdokoliv,“[/B][/OJ] požádá vás trochu všeználskovsky.
Jakmile vyřešíte záležitost se semínky, můžete se konečně posunout k tomu, proč jste přišli.
[OJ][B]„Vy jste lidé, je to tak? Nejste z lesa. Přišli jste nám pomoci?“[/B][/OJ] začne se Junto vyptávat. Je na něm patrné, že je zvědavý a že chce mít přehled, ačkoliv jako s učněm s ním ani Futo ani jeho mistr všechno nesdílí.
[OJ][B]„Pokud hledáte mého učitele, tak tu není,“ [/B][/OJ]dodá ještě a přenechá slovo vám.
******************************
Balt, Ottas: Berte to tak, že jste semínko po příchodu dostali i vy.
Wulfrik--- > Arsielas       11. Srpna 2018 16:24:49
*******************
když sem si semínko nedal do pusy a nevím o jeho účincích můžu prostě odejít a jít na lov zatímco ostatní budou u futa? A udělat si takovou proházku než se půjde za poustevníkem? Teda za předpokladu že by ti to nevadilo a byl bys ochotný mě tou cestou provést
Arsielas--- > Wulfrik       11. Srpna 2018 20:16:02

*********************
Junta, ne Futa.
Pak ničemu z toho nerozumíš a ano, můžeš. Nemám s tím problém :)
Arsielas11. Srpna 2018 20:18:22

*********************
Dodatek: Kdo bude chtít mluvit s Minmipty a měl semínko, pište žlutě - jakoby jste se naučili nový jazyk
Aktuální počasí11. Srpna 2018 20:18:22
otext
Wulfrik12. Srpna 2018 08:20:54
Zatímco si tak čekám v Jutově obydlí vidím jak se k nám blíží i zbytek skupiny. [I]Tak a tady přichází Ottas a jeho nová hračka. No podle jeho stavu a žádných zlomenin bych soudil že se přece jenom znali a on krolla neurazil. Nu což mohla bejt větší sranda.[/I] Zatím čekám zda se bude něco dít. Jediné čeho jsem si prozatím všiml jsou trošku nejisté nohy u některých z mých společníků. [I]Aha takže droga. Mohlo by být zajímavé sledovat její další působení.[/I] Už se těším na nějakou akci avšak žádná nepřichází. Jediné co se nezměnilo je Juntův nesnesitelný jazyk který zní jak když vezmete pytel kamení. [I]Ztráta času, taková ztráta času.[/I] [OR][B]Na tohle mě neužije. Stát tady jak solnej sloup a posloucht toho skrčka jak si mele tou svojí hatmatilkou.[/B][/OR] Rozhlédnu se po ostatních. [OR][B]Pokud máte chuť tady setrvat a ztrácet čas. I za cenu toho že se vůbec nic nedovíte... tak je to vaše volba. Já mizím![/B][/OR] S těmito slovy se otáčím a odcházím z boudy bez jediného pohledu zpět.

Stojím před boudou a rozhlížím se. [I]Tak a co teďka? Ti ubožáci tam ještě nějakou dobu budou než jim dojde že mu stejně nerozumí a nedozví se vůbec nic. Měl bych toho využít a porozhlédnout se po okolí.[/I] [BA][B]Tak a kudy teď?[/B][/BA] Pronesu polohlasem a vyrážím směrem pryč z vesnice. [I]No ono to je asi jedno, jako první bych měl zkusit najít nějaký zdroj vody. A od tama se pokusím vystopovat nějaký hmyz na ulovení. [/I] Zkontroluji si zbraně. [I]Píka v ruce, luk na zádech, meče na opasku. Jo mám vše co potřebuji.[/I] [BA][B]Ulfe je čas vyrazit.[/B][/BA] [I]Sakra! Já zapoměl že tady Ulf není. Já jsem ale pitomec! Já ho nechal obskakovat feny ve městě a sám tady budu přeskakovat stébla trávy... I když asi dobře že tu není. Ještě by si mohl myslet že minmiptové jsou k jídlu.[/I] Usměji se té předsatvě kdy Ulfjarl se svojí přirozenou elegancí nosorožce prohání minmipty po vesnici a snaží se nějakého sežrat. Zahloubán do svých myšlenek jsem se vydal pryč z vesnice.
Silchas14. Srpna 2018 12:59:11
Mladý učeň nejprve působí vskutku zmateně, hledíc na mě, snažíce se pochopit význam mých slov v jazyce, pro něj tak neznámém a tajemném. Pak, nejspíš povzbuzen svou, pro Minmipty samozřejmou, vlastností odstoupí ode dveří a pozve mě a mé společníky dál. S nadšením vstoupím, kochaje se tajemnými lahvičkami v podobě vydlabaných žaludů, polic s knihami a dalším jedinečným zázrakem Minmiptského tvoření.

Můj zrak spočine na dřevěné truhličce, kterou malý učeň před chvílí přinesl. Otevíraje truhličku, vytáhne z ní obsah, skýtající několik bobulek, z nichž každému z nás do rukou vloží jednu a naznačí nám, abychom ji snědli. [I]Pročpak by ne, dobrý Junto? Jestli otráviti nás byste chtěli, to spíše voda se v oheň promění.[/I] Spolknu bobulku.

Pohledem přejedu i své společníky, z nichž se každý uvolil onu bobulku pozřít. Ušklíbnu se. [I]Teď v křečích a agónii nejspíš zemřeme a nikdo, nikdo se o tom nedozví, neboť, kdo by Minmiptům rozuměl.[/I] Chuť, která se mi rozlije po jazyce působí trochu jako citron a kmín. Pak ucítím vůni, vůni nepřiřaditelnou k ničemu, co dosud znám, avšak ne nepříjemnou.

Najednou se mi zatočí hlava a zatmí před očima. [I]Cha, dobrý Junto! Tedy vrahem přece jsi.[/I] Neudržím se a začnu se lehce chichotat, snad nad bizarností situace, či jen nad prachsprostou představou vraha, jenž byl zabit vrahem. [I]Osud, má zvláštní smysl pro ironii…[/I]

Začínám se pomalu uklidňovat, opět vnímajíc svět kolem sebe a do uší proudící Minmiptův hlas, stejně jako jisté zklamání nad tím, že jsem s pěnou u huby neskonal bolestivou smrtí. [I]Krásný je to svět kde člověk cizinci věřiti může…[/I]

Junto na nás mluví. A já s jistou dávkou překvapení zjišťuji že mu rozumím. [B][OJ][B]Ach, dobrý Junto! Toto jest vskutku skvostné! Avšak pověz, jak dlouho tyto, jak jim říkáš semínka Guahu vlastně působí?[/B][/OJ][/B] Jutova další otázka, zdali jsme lidé mě donutí se ušklíbnout. [B][OJ][B]Vskutku dobrý Junto, jsme lidé… tedy, dobrý Silchas je člověk, stejně jako jeho přítel Warhol. Tento muž, jenž vzrůstem malý, však silou strašlivou vládnoucí, jest trpaslík, však jeho jméno Silchasovi stále neznámé jest.[/B][/OJ][/B] Dalšího člena naší skupinky nepředstavím, neboť měl tu drzost odejít.

[B][OJ][B]Na pomoc jsme vskutku přišli dobrý Juto, avšak úkol nebezpečný to jest a my vskutku maličcí jsme. Avšak zajímalo by mě, ač vím že mistr tvůj daleko se nachází, jak zde přežíváte, tedy, když králík na trávu si skáče, nezničí to obydlí vaše? Či odkud pocházíte, jak dostali jste se sem a další vesnice též existují?[/B][/OJ][/B] To je z výčtu mých mnohých dotazů zatím vše, nechci maličkého skřítka hned zkraje zcela zavalit dotazy. Opřu se o stěnu a s úsměvem očekávám odpověď.
Arsielas--- > Wulfrik       14. Srpna 2018 15:34:49
Zatímco ostatní necháváš v Juntově domku, sám vyrážíš zpět do ulice Minmiptské vesnice. Juntův nechápavý pohled tě pronásleduje až ke dveřím a jistě jej má ještě chvíli po tom, co z nich vyjdeš ven. Nechápe, cos říkal a možná má dojem, že udělal něco špatně, čím tě rozčílil. Na to ale ty nemyslíš a vyrážíš se vztpomínkami na svého psa na okraj vsi.
Směrů, kterými se můžeš vydat je opravdu mnoho. Můžeš jít zpět k pěšině, na které jsi vypil zmenšovací lektvar, můžeš se vydat kolem mlýna nebo přejít po mostě potůček a vydat se hlouběji do lesa. Ačkoliv řeč o potůčku je trochu přehnaná. Spíše jde jen o takový čůrek, který se odklání od hlavního proudu potůčku a protéká kolem vesnice. Právě ten také otáčí mlýnským kolem.
Lov jako je tento jsi ještě dozajista nezažil a nic tě na něj tak nemohlo spolehlivě připravit. Místo králíků musíš lovic mravence nebo tesaříky, vysokou ti budou dělat stonožky a místo bažanta si budeš muset vystačit s mouchami, váýkami nebo nějakou tou lesní včelou.
Těžko říct, jak uprostřed toho všeho Minmiptové přežívají.
Ty ale vyjdeš z vesnice a zamíříš do houští. Listy, křoví a zejména stromy jsou z tvého pohledu stále impozantní do nebes tyčící se stavbou, kterou by žádný člověk ani skřítek nebyl schopen postavit.
Tvoje procházka probíhá v klidu. Kolem tebe se kromě listů nic ani nehne a kromě šustění stromů není slyšet ani hlásku. Všechno jako by bylo někde ukryté a snad číhalo, až se přiblížíš. To ale jen na první pohled, protože jakmile se stišíš a upřes zrak na detaily mezi stébly trávy, zahlédneš pohyb.
Za jedním hrbolkem běží párek ploštic, kus před tebou leze po skalce chrobák, popojdeš-li, najdeš houští protkané sítěmi pavouků a v seschlých větvičkách po levé straně vykukuje z hřibu, kterému se lidově říká babka, pěkný tučný červ. Hotová hostina pro oči lovce.
Je to ale to co hledáš?
*****************
Sry, včera mě strašně bolela hlava :)
Chrobák
#chrobak_lesni.jpg#
Štěnice
#rumenice_pospolna.jpg#
Wulfrik--- > Arsielas       14. Srpna 2018 17:16:07
[I]Proč mám jenom pocit že nejsem lovcem ale svačinkou lezoucí po něčím stole? Sakra vždyť se na mě teďka může dívat nějaký drozd a říkat si že takový zvláštní červ bude určitě laskomina. [/I] S obavami pohlédnu vzhůru ale nic nevidím. [I]Uklidni se, pokud by tě skutečně chtělo něco sežrat budeš to muset zabít a sežrat první.[/I]
S opět nastolenou rovnováhou pokračuji dále.

[I]Ploštice, červi, chrobáci. Je tu hojnost lovné zvěře ale svého protivníka si musím vybrat pečlivě. Vždyť jediné co o nich vím je že když na ně dupneš tak křupnou. Ale teďka? Kdybych na ně chtěl dupnout nejspíš by mi urvali hlavu.[/I] Zastavím se a ze zvyku se přikrčím jako na číhané. [I]Tak co by se tedy dalo lovit aby mi to něco vyneslo. Je tu chrobák, obrovská obrněná bestie, snad, pomalá jeho krunýř by mohl vynést slušnou sumičku. Támhle sem taky viděl pavučiny. Co si takhle ulovit pavouka? Mohl bych z něj vymačkat jed. Vím jistě že má paralitické účinky. Ale na druhou stranustačí když mě jenom škrábne a chvíli nato si mě už dává k obědu.[/I]
Možná bych měl jít ještě o kousek dál a podívat se zda najdu nějaký lepší cíl. Vždy se semka můžu vrátit.

Zatím se tedy vydávám dál a pátrám po kořisti. Píku držím v obou rukách křížem před sebou a jsem připraven se bránit v případě že bych se sám stal kořistí. Síti s pavouky se vyhnu širokým obloukem.

-------
pohoda, jak je to s mojí velikostí vůči chrobákovi atd? jsem proti němu malej, nebo větší než on nebo tak stejně?

Baltazar_de_Rais14. Srpna 2018 23:32:29
Naši slavní hrdinové jsou již uvnitř, očividně nikdo z nich nezahálel a jsou lační po výpravě, která nás čeká. Junto, čarodějný učeň, mi nabídl jakési semínko. Příliš vábně nevyhlíží, a navíc vzhledem k tomu, že mi nabídl jen jedno, nebude se jednat o občerstvení. Junto nám tento zvláštní plod nabízí s určitým záměrem. [I]Snad je plod jedu plný? Dávalo by však smysl takto nás tráviti a riskovati, že někteří plod okusit nehodlají. Příliš hloupě se to pozdává…[/I]
[I][/I]
Všiml jsem si též, že někteří to zvláštní semínko již okusili. Odolám pokušení prozkoumat ho a zjistit zda v sobě plod skrývá magenergii a pozoruji Warhola. [I]Upřímně řečeno jeho v křečích neslýchaných a drápaje si hrdlo, či po dechu lapaje…bych uvítal. [/I]
[I][/I]
Něco se děje. Pozoruji na Warholovi i ostatních první příznaky účinků semínka. [I]Zdá se, že obtížně na nohou drží se … vskutku zajímavé…[/I] Přesto nikdo se neskácel k zemi. Nikdo po dechu nelapá. [I]Otrávené není … [/I]
[I][/I]
Okusím jej tedy také. Jak se mi v ústech rozlije šťáva ze semene, snažím se zachovat kamennou tvář. Nejenže bych neočekával tolik šťávy ze semene, ale rozhodně jsem neočekával kombinaci chutí jako je tato. Jedním jsem si rozhodně jist. Další semena nebudu jíst, pokud to nebude nutné. Několik krátkých okamžiků se neděje nic, možná i tím že jsem na různé byliny a plody zvyklý, ale vedlejší účinky na sebe nenechají dlouho čekat. Podlaha, se otevřela a mé nohy se propadali do prázdnoty, ačkoliv vím, že stojím na pevné zemi. Začala se mi motat hlava. Závrať. Pocit pádu. Z mého podvědomí mžikem vyvstala panika. [I]Co to?... Co je to? … Ty!...[/I]
[I][/I]
Vrhnu na Junta pohled, kterým bych mohl spálit celou jeho existenci. Ten však pořád dokola mele něco v té jeho hatmatilce, které se nedá rozumět.[I] Klid? Jak mám být v klidu když … tak počkat…[/I]
[I][/I]
[OJ][B]„Rozumím ti. Jak?“ [/B][/OJ] Náhle zjistím, že Juntovi rozumím, že jeho slova mi dávají smysl. Celé věty. Promlouvá k nám jako by mluvil plynule naším jazykem, nebo… [I]my teď mluvíme tím jeho. Ta semínka? … zajímavé.[/I]
[I][/I]
Napadá mne spousta otázek, které bych okamžitě Juntovi položil, nicméně dobrý Silchas měl stejné myšlenky. Otočím se spíše ke krollovi Ottasovi, jenž mi stojí za zády a naznačím mu, že má sníst své semínko. [I]Nevím, zda smysl má, by rozuměl, když chápati nebude … ale, nemusel by býti zmaten přespříliš.[/I]
[I][/I]
Poslouchám, co nám říká Junto i otázky jež položil Silchas a napadla mne jedna, jež položena nebyla. [OJ][B]„Otec Futo nás poslal abychom tě vyhledali, napadá tě proč?“ [/B][/OJ] S otázkou upřu pohled na junta a čekávám jeho odpověď.
Arsielas--- > Silchas;Ottas;Jollyjokker;Warhol;Baltazar_de_Rais       16. Srpna 2018 10:15:14
Zatímco Wulfrik i se semínkem v kapse odchází, většina ostatních semínko pozřela a tím také prozřela. Sami sebe teď slyšíte žvatlat řečí Minmiptů a podviné je, že ji rozumíte. Junto bedlivě pozoruje vaše překvapené obličeje a v jeho tváři se objeví pobavení. Očividně má z vašeho rozčarování škodolibou radost.
Vzájemně si tak začnete vyměňovat odpovědi na vyřčené otázky.
[OJ][B]„Ta semínka jsou neobyčejná,“[/B][/OJ] zvedne učeně prst a s očividnou radostí vás začne poučovat. [CY]„Guah kvete jen zhruba jednou za pět let. Přitom také dává svá semínka půdě. Sama rostlina pak uhyne. Semínka nesmí v zemi vyklíčit, jinak jsou pro další úpravu nepoužitelná,“[/CY] vysvětluje vám. [OJ][B]„Když ale víte, jak na to, darují vám schopnost mluvit jinou řečí. Přesně by vám to ale řekl jen můj učitel,“[/B][/OJ] odpoví koenčně na otázku.
[OJ][B]„Účinky trvají několik dní. U někoho tři, u někoho i týden,“[/B][/OJ] dodá a pokračuje k dalším odpovědím. Konečně se jich dostalu i jemu. V obličeji už se mi přitom zračilo, že on se ptal první.
[OJ][B]“Vy myslíte, jak se bráníme lesním stvořením?”[/B][/OJ] podiví se a chvíli nechce věřit tomu, že se n ato opravdu ptáte. Pak se ale zorientuje a trochu nejistě odpoví: [OJ][B]“Proč bychom se měli bránit? Lesní stvoření na nás neútočí. Tedy kromě hladových vlků nebo medvěda, ale i ti si dají říct, když nejsou příliš hladoví. Les je i jejich. Nerušte je a oni vás nechají na pokoji,”[/B][/OJ] vypoví popravdě. Pak se ale opraví. [OJ][B]“Tedy alespoň dokud byla příroda v rovnováze. Co je flétna pryč a podzim nemůže nastolit pořádek, jsou zvířata nervózní a někdy útočí bezdůvodně.”[/B][/OJ]
To pro vás znamená nemilé problémy. Pokud je lesní zvěř podrážděná, možná vám přímo nebude přímo usilovat o život, ale bylo by lepší nepokoušet štěstí. Další téma už je Juntovi známější.
[OJ][B]“Samozřejmě! Několik vesnic je v horách na severu. A pár v lesích kolem. V tomto jsme však pokud vím jediní a co vím, žijeme tu odjakživa.”[/B][/OJ]
Tím je obsloužený Silchas a na řadu přichází Baltazar.
[OJ][B]“Otec Futo? ChiChí”[/B][/OJ] rozesměje se Minmipt. [OJ][B]“Ten kdyby vás slyšel. Ale už chápu. Proto jste přišli. Teď už rozumím. Škoda, že tu není můj učitel, ale já sám jsem velice schopný, víte? Futo a ostatní tedy konečně uznali moje nadání. Jsem tady jediným žákem, abyste věděli,“[/B][/OJ] začne se před vámi kasat a pozvedat nosík vzhůru.
[OJ][B]“Možná bych pro vás Mohl něco vyčarovat. K tomu bychom ale potřebovali vědět, co vás čeká a co by se vám hodilo,”[/B][/OJ] začne mluvit tišeji až skoro sám pro sebe. Přitom se tváří na výsost zamyšleně.
[OJ][B]“Budete muset ke Keryonovi, že? Je to člověk jako vy. Určitě se u něj doma zorientujete lépe než my. Ale vy neznáte malý svět. Možná by vám pomohl pavoučí lektvar, abyste se lépe dostali někam do výšky. Nebo kouzlo létání,” [/B][/OJ]začne Junto navrhovat a listovat ve svém notýsku, který vytáhne z poličky.
[OJ][B]“Ale ne, na to nemám ingredience. Potřebovali bychom pavoučí nožičky a trochu jejich sítě. Nebo křídla nějakého lehkého hmyzu. Nebo možná lektvar, co vám pomůže přesvědčit nějaké zvíře, aby vám pomohlo…ale ani na ten tu nemám co potřebuji. Víte, abyste mohli ovládnout nějaké zvíře, potřebujete zvláštní bylinu mámení, kousek z druhu zvířete, které chcete ovládnout. Navíc lektvar musíte vypít vy i zvíře. Hmm…”[/B][/OJ]
Junto dál zarytě přemýšlí, ale s dostupnými prostředky ho nic lepšího nenapadá. Co naplat, musíte odejít s nepořízenou.
********************
A víte co? Pojďme zase šeptat, když je Wulf jinde :)
Silchas--- > Ottas;Jollyjokker;Warhol;Baltazar_de_Rais       17. Srpna 2018 17:23:58
Po mých dotazech se i Beren, před chvílí vcházející do dveří, odhodlavši okusit plod Guah, pozeptá na jistý dotaz, jež jsem opravdu opomenul. Minmipta nejprve odpoví mě, poslouchám s tichým zájmem, fascinován vědomím, že rozumím řeči vskutku prazvláštní.

[I]Účinky trvají několik dní. Chi chi toť jest však vskutku nemilé pro dobrého Silchase, nemohouci se dozvědět, kdy rozuměti přestane.[/I] Pak odpoví i na otázku dalších vesnic. Podaná odpověď mě opravdu překvapí a já mimoděk lehce pozvednu obočí nad ohromností světa, jež žije pod povrchem našich nejbláznivějších myšlenek, ztracen v malichernostech a trávě…

Když odpoví i Berenovi, nabídne nám vytvoření nějakých lektvarů, jež by nám mohli usnadnit cestu. Když však Junto prohlásí, že na žádný z lektvarů nemá ingredience, možná cítím lehké zklamání, ale jen chvíli.[B][OJ][B] „Pověz dobrý Junto, kdybychom ti přinesli, jak říkáš pavoučí nožičky, či síť, či křídla nějakého hmyzu, vyrobil bys lektvar takový, společnosti naší?“[/B][/OJ][/B]

Počkám než mi Junto odpoví a pak, možná zklamán, možná potěšen Juntovou reakcí otevírám dveře a… [B][OR][B]„Dobrý Berene, mohl-li bys dobrému Silchasovi věnovati trochu času svého, rád by s tebou probral záležitost vskutku důležitou. Tedy Silchas venku posečká, avšak pospěš, neb čas se vskutku krátí.“[/B][/OR][/B] S těmito slovy vycházím ven z domku a čekám, opíraje se o stěnu jednoho z mnoha domečků, na Berena.
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas;Jollyjokker;Warhol       17. Srpna 2018 20:28:31
[I]Takový namyšlený parchant…[/I] Probleskne mi hlavou, když se Junto vychloubá svým nadáním. Samou pýchou se tak nadýmal, že jsem čekal, kdy se vznese vzhůru. A to i bez toho jeho kouzla.
[I][/I]
[I]Kouzla… kouzla nejsou spolehlivá. Ve chvíli, kdy jsou nejvíce potřeba mohou selhat. Nicméně něco chytrého během svého plkání přeci řekl. [/I]
[I][/I]
[OJ][B]„Pavoučí lektvar. To je to o čem mluvíš?“ [/B][/OJ] Zeptám se Junta. Ne že by mě jeho odpověď zajímala, byla to spíše řečnická otázka. Souhrn ingrediencí, které vyjmenoval poukazuje jen na tento lektvar. [OJ][B]„Co se týče ovládání zvířat… Nápadně mi to připomíná …“ [/B][/OJ] Avšak než dokončím větu promluví ke mně dobrý Silchas. Zprvu zaskřípu zuby. Máloco mě dokáže rozčílit víc, než když mi někdo skočí do řeči, ačkoliv to sám s oblibou dělám ostatním. Zavřu ústa a polknu zbytek nevyřčené věty, Nadechnu se a obrátím se k Silchasovi.
[I][/I]
[OR][B]„Ale zajisté příteli. Sám jsem si s tebou chtěl pohovořit mezi čtyřma očima. Leč… věnuj mi chvíli, hned tě vyhledám.“ [/B][/OR] Promluvím k Silchasovi se zdvořilým úsměvem. [I]A navíc jsem to měl sám v plánu. Napoprvé se náš rozhovor příliš nevydařil, jen co je pravda. A stále potřebuji osobu s jeho … nadáním.[/I]
[I][/I]
Silchas se tedy vydal ven vyčkávat. Já mezitím dokončím svůj rozhovor s Juntem. Pohledem ještě přelétnu po místnosti a účastnících, kteří tam prozatím jen tak postávají a mlčí. Ne že bych očekával tu lavinu moudrosti z jejich úst, ale nemůžu se než pousmát nad tím jak stále více, a především častěji mi přichází na mysl, že jsem tu obklopen prostoduchými. Tedy s výjimkou tady toho drobečka. [I]… ten je prostě tupý. Omlouvá o snad jen jeho druh, takoví jsou všichni. Naopak na svůj druh mu to ještě pálí. A tihle ostatní… jsou na tom stejně. [/I]
[I][/I]
Spojím ruce za zády a pohlédnu na Junta s mým už samozřejmým zdvořilým úsměvem. [OJ][B]. „Kde jsem to skončil? Ano … ano … připomíná mi to lektvar nadvlády nad lykantropy. Co je vlkodlak jistě víte …“ [/B][/OJ] Odmlčením jen přidám tomu, co říkám na důležitosti. [OJ][B]. „Je to jen teorie, ale pokud zvolíme správné ingredience, mohlo by jít upravit tento lektvar na jakéhokoliv tvora. Důležité je, aby se oba lektvaru napili, a to je obtížné. Co se létání týče, kouzla nejsou spolehlivá. Co naopak ano, je jiný lektvar, nicméně jde o popření zemské přitažlivosti, nikoliv o létání jako takovém.“[/B][/OJ] .“ S rukama spojenýma za zády udělám krok vpřed, a to směrem k aparátům jenž tu Junto má na stole. A prohlížím si jeho vybavení.
[I][/I]
[OJ][B]„Tudíž ho musím vyloučit.“ [/B][/OJ] Druhý krok. [I]Vše je vyrobené z různých žaludů a jiných … ale zdá se to funkční.[/I]
[I][/I]
[OJ][B]„Ovládání zvířat je možné ale riskantní. Vyloučené ale není, záleží na tom, zda dokážeme lektvar nadvlády upravit.“[/B][/OJ] Třetí krok. [OJ][B]„Naopak Pavoučí lektvar … tato možnost je zcela vyvážená a na místě.“[/B][/OJ]
[I][/I]
Zastavím se a otočím opět k Juntovi. [OJ][B]„Půjdu se vydat sehnat co je potřeba, nicméně raději si lektvary připravuji sám. Bylo by ti, čarodějův učni, příliš na obtíž, kdybych využil tvou laboratoř a připravil ty lektvary sám?“ [/B][/OJ] Vyčkám na Juntovu odpověď.
[I][/I]
Zdvořile se pokynu hlavou. [OJ][B]„Teď mne omluvte … mám práci,“[/B][/OJ]a vydám se ven za Silchasem, cestou ke dveřím pokynu i Ottasovi aby mne následoval. [OR][B]„Pojď se mnou příteli, čas se krátí.“[/B][/OR]
***************
Etiketa st. 4
Herectví st. 3
Chci zapůsobit jako učenější a schopnější alch. aby mě pustil do své dílny
Arsielas--- > Wulfrik       17. Srpna 2018 21:11:17
Přikrčený a k boji připravený opíšeš oblouk a vyhneš se tak pavoučímu území. Dobře tušíš, že by to byl nesnadný nepřítel a smrt v jejich lepivých sítích by byla nepříjemná.
Zatímco chrobáka bys ještě našel, páreček štěnic ti už dočista zmizel z dohledu a našel si nějaké stinné místečko na to, co spolu párek štěnic může dělat. Místo nich si však narazil na nový cíl. Možná ještě nebezpečnější než pavouci. Na vrcholku kopečku, který je teď pro tebe skoro hřebenem hor si to štráduje obří roháč. Jeho Kusadla vypadají jako kly velkého slona.
Naproti domu beruška hledící si svého na listu napravo nevypadá nikterak nebezpečně. V dětství sis je možná nechal lézt po ruce nebo pozoroval děvčata těšící se z jejich přítomnosti. Málokdo ví, že i ony umí kousnout.
Vysoko nad hlavou ti létá bílý motýlek. Jeho nepravidelný a na první pohled chaotický let je radost pozorovat. On tebe si však vůbec nevšímá, a i na luk by byl příliš daleko. Tolik života je kolem tebe. Tolik, a přitom by sis ho normálně ani nevšiml. Jak se cítíš teď, když se odkudkoliv může vyřítit liška, a aniž by si toho všimla, polámat ti jediným máchnutím tlapky všechny kosti v těle?
Jdeš ostražitě a našlapuješ opatrně. Jen díky tomu zavětříš za sebou pohyb. Jindy by tě na něco takového upozornil tvůj věrný pes, ale ten je teď pryč. Místo něj se k tobě pomalu blíží klíště. Nikterak nebezpečné a snad jen trochu otravné – kdybys měl normální velikost. Teď je to klíště velké asi jako tvoje chodidlo od kotníku až k prstům.
A vypadá to, že dobře poznává lidskou krev. Jak rychle vůbec běhá klíště? Umí skákat? To se možná brzo dozvíš.
*****************************
Roháč
#rohac.png#
Wulfrik--- > Arsielas       17. Srpna 2018 22:59:59
Opatrně obcházím pavoučí síť. [I]Jo to by mohlo být nepříjemné. Ležet zamotaný v síti a jenom se dívat jak se k tobě blíží pavouk aby tě zdlábnul. Ještě žejsem se tomu místu vyhnul. I když na druhou stranu... za kolik by se dala taková síť prodat? Určitě to stojí za úvahu, možná až se vrátím do vesnice podaří se mi přesvědčit Ottase že ty pavouky zabijeme a zatímco je bude zaměstnávat mohl bych si nařezat spoustu sítě. Samo lepící provaz který se nedá rozvázat? To by mohlo nějakou cenu mít.[/I]

Postupuji dál, pohledem propátrávám své okolí. A všimnu si vítěze dnešního dne.
[I]Všude samý hmyz. Roztomilá beruška, majestátný roháč, hladové klíště prostě hojnost lovné zvěře. Plížím se dál a prohlížím si roháče. Takže drží výhodnou pozici na kopci, dosah kusadel bude stejně dlouhý nebo možná delší než píka. Luk nepřichází v úvahu přes ten krunýř bych ho ani neškrábnul.... Tak moment![/I] Zastavím se. [I]Cože to bylo za mnou?[/I] Otáčím se píku stále křížem přes prsa. [I]Klíště! A pěkně hladové klíště.[/I] Lehce se pousměji při pohledu na pijáka krve. [I]Sakra, vypadáš jako Ulf když uvidí menší fenu. Taky nikdy nevím jestli se chce pářit nebo ji zakousnout. I když v tvém případě opravdu doufám že jde o to zakousnutí.[/I]
[OJ][B]Tak poď ty potvoro. Jeden zůstane stát druhý poslouží jako svačinka.[/B][/OJ] [I]Klíště je menší, píkou bude obtížné ho zasáhnout. Měl bych zvolit spíš rychlost před dosahem takže meče. Ale mám čas na změnu výzbroje? Nevyužije toho aby zautočilo? Mohl bych zkusit kombinaci a nejprve sáhnout po vrhacích nožích a pokusit se ho zneškodnit na střední vzdálenost a až poté sáhnout po mečích a dodělat to?[/I] Zatím nerozhodně stojím na místě. [I]Zatím se opatrně přibližuje, neútočí prudce. ale jak rychle se dokáže takové klíště pohybovat? [/I] Pevněji sevřu píku. [I]Nejspíš se to brzy dozvím. Snad to nebude poslední co se dozvím.[/I]


----------
Jdu do toho. *1* Můžu poprosit a náčrtek bitevního pole? Nebo aspoň jak je daleko a zda budeš používat normal nebo rozšířený bojový systém?
Arsielas19. Srpna 2018 12:10:46
****************************
*70*
edit: Ne v pohodě, jen jsem viděl, že sem čučíte, tak jsem vás chtěl zklamat *3*
edit2: Ještě se chvilku budu věnovat diplomce a pak asi napíšu než půjdu hrát Diablo *3* Ale u Balta a zbytku bych rád počkal na vyjádření i dalších než jen jich dvou.
Wulfrik19. Srpna 2018 12:17:44
*************************
copak? nestíháš? *158*
edit: tak jako když sem viděl červenej nadpis byl sem uplně hype že se posunu, pak sem jenom viděl ksicht a říkal sem si aha... Ars už zase nestíhá :D
Arsielas--- > Wulfrik       19. Srpna 2018 15:00:39
Mírumilovná beruška i mnohem nebezpečnější roháč tě přestanou zajímat, jakmile ti dojde, že naopak ty jsi středem pozornosti někoho jiného. Klíště se nepohybuje rychle, ale třeba se jen snažilo tiše k tobě připlížit.
Poprvé v životě máš možnost si takovou bestii prohlédnout z takové blízkosti a velikosti. Trochu připomíná pavouka. Stojí na osmi nohou a vepředu má úzkou hlavu. Teď poprvé v životě si všimneš, že prakticky nemá oči a ty, které má, rozhodně nemohou sloužit k tomu, k čemu slouží tobě. Možná právě proto v tebe nevidí obyčejného brouka. Cítí z tebe teplo a pach člověka. Představa, že by se ti něco takového zabořila do břicha a vysálo to z tebe doslova život ti nažene husí kůži.
Klíště se ještě více přiblíží a rychleji kmitne nožičkami, což ti naznačí, že by snad mohlo umět i popoběhnout. Ty se ale nerozhodneš vzít nohy na ramena a v bojovém postavení se hmyzu postavíš čelem.
Tvou velkou výhodou je, že sis ho všiml včas. Kdyby se k tobě stihlo připlížit zezadu a zakousnout se ti třeba do krku, bylo by na místě po tobě. Takové nebezpečí přitom stále trvá, jelikož by tvoje hrátky s klíštětem mohlo přitáhnout pozornost roháče. Možná teprve teď ti dochází, jak bláhový jsi byl, když ses sám vydal do lesa a jak je les nebezpečný, když neměříš dva sáhy.
Tvoje ostražitost ti teď dává možnost prvního tahu. Máš jen pár vteřin, než svou šanci využije tvůj nepřítel.
******************************
Tak a jsi u prvního. Patrně tvého prvního na tomto portále a rozhodně prvního pod mm vedením. První souboj s novým PJjem je vždycky hodně o tom seznámit se s požadavky toho druhého, ale věřím, že to nějak zvládneme.

Předně podotýkám, že používám rozšířený soubojový systém (nyní trochu zjednodušený, když jde pouze o duel). Hodil jsem ti tedy na iniciativu a tu jsu vyhrál.
Jelikož jsi již četl pravidla, asi tušíš, že souboj je zde řešen tahově. Každý souboj se skládá z kol, kola se skládají z tahů a tahy z akcí.
Akcí se rozumí jednotlivý úkon, který uděláš (útok, obrana, pohyb, otočka, kouzlení, použití itemu). Některé takové činnosti zabírají akcí víc, některé naopak méně. Tah je část kola, ve kterém můžeš spotřebovat maximálně polovinu svých akcí. Ty máš v základu dvě a bez nějakých urychlujících kouzel nebo abilit vyšších stupňů povolání, se ani na vyšší počet nedostaneš - můžeš tedy chápat, že tvoje kolo se skládá ze dvou akcí a maximálně dvou tahů.
Ale začněme trochu víc prakticky. budeme postupovat pomalu a všehno ti vždycky případně vysvětlím. A ještě malá poznámka- na iniciativu bych si měl házet až po tom, co mi řekneš svůj záměr (záměrem nemusí být konkrétní akce. Stačí mi vědět, zda hodláš bojovat, utíkat, kouzlit, používat item a podobně). Z tvého odpisu jsem ale pochopil, že hodláš bojovat.
Rád bych tě také upozornil, že také přezbrojování zabírá čas (akce) - dokonce dvě. Budu ale předpokládat, že sis včas zbraň vybral. Pro příště ale měj správnou zbraň připravenou. Při samotném souboji pak každá ztracená akce bolí.
Kolik akcí má tvůj protivník poznáš až podle rychlosti, s jakou na tebe bude útočit.

Takže nyní mi prosím řekni:
1) Jakou zbraň hodláš používat
2) Zda se hodláš bránit, kdyby na tebe nepřítel zaútočil (obrana ti vezme jednu z akcí. Bránit se nemusíš a tím pádem můžeš v jednom kole útočit dvakrát, ale tvoje obrana zbraně se bude počítat jako -3 namísto třeba +2 za zbraň a to už je velký postih.
3) Samozřejmě jakou konkrétní akci hodláš dělat.

Ještě upozorním, že můžeš chtít čekat, až zaútočí nepřítel a pak sám zaútočit. Podle pravidel by to znamena využít jednu akci na "čekání" a druhou se bránit = žádná by ti na útok už nezbyla.Podle mě je to ale nesmysl - když jsi připravený na útok, jsi pak i připravený napřed odrazit útok a úder vrátit. Neberu tedy toto první čekání jako akci "čekání", ale spíše jako dobrovolné obětování iniciativy.

Co se týče odpisu, můžeš mi napsat normální odpis a zakončit ho odpověďmi, které chci. Občas je ale nuda popisovat jedním odpisem 5 sekund souboje, a tak je tu také možnost psát mi odpovědi pod čárku a odpis udělat až na konci souboje nebo u delšího souboj třeba po koždých 5 kolech. Volbu nechám na tobě
Tak a teď už k tvým odpovědím.

A propo, pokud jsi nesnědl semínko od Junta, mluvíš stále jen obecnou řečí. Semínko tě naučí mluvit řečí Minmiptů. Tys ho ale tuším strčil do kapsy, ne do žaludku :)
Wulfrik--- > Arsielas       19. Srpna 2018 15:41:34
****************
Zbraně - 2 krátké pouštní meče
přenechám iniciativu klíštěti 1 akce obrana, 2 akce útok (proti útok)

a děkuji za poznámku k jazyku.. chtěl jsem mluvit barbarsky asi sem se nějako překliknul
pokud by šlo odbojovat ještě dneska a pak hodím dlouhej popis na shrnutí
a ptal sem se ještě zhruba jak je ode mě daleko abych věděl kolik akcí bude zhruba trvat jeho přiblížení podle toho bych volil zbraň a postup :) ale když si určil že už je na vzdálenosti souboje tak není čas na finesy s noži :)
Arsielas--- > Wulfrik       19. Srpna 2018 17:03:50
Střet s klíštětem se rychle vyhrotí. Hmyz cítí tvou teplu krev a dostal na ni poádnou chuť. Není přece nic lepšího než si po posledních horkých dnech svlažit žáhu trochou té čerstvé lidské (či dokonce barbarské) krve.
Klíště se pohybuje podobně jako pavouci, jen méně obratně. Vystřelí proti tobě se záměrem zakousnout se ti do stehna. Jindy by se možná něco takového nestalo a zvíře by raději opět zalezlo do houští, než aby něco takového riskovalo, ale teď je les neklidný, jak říkal Futo. Tvůj pach navíc může mást. Jindy tak smrdí jen velké dvounohé potvory, a ne pidižvíci jako si teď ty.
Tobě se však povede odraz kusadla klíštěte, a to sklouzne po tvém meči. Následuji čas pro tvůj výpad, který je rychlý a přesný. Jednou jedinou ranou pošleš hmyzáka do říše mrtvých.
*****************************
Tak to bylo rychlé.Ty mečíky mají pěkné staty. Bližší popis nechám na tobě *1*
Wulfrik--- > Arsielas       19. Srpna 2018 19:26:43
[BA][B]Tak poď ty potvoro! Krve se ti zachtělo jo? Ocel dostaneš a ne krev.[/B][/BA] [I]Kde je ten Ulf když ho jeden potřebuje. Udělal by hubou cvak cvak a bylo by po všem.[/I] Pomalu se přibližuji ke klíštěti. [I]Útočit na nohy nemá smysl má jich příliš mnoho. Podle toho jak s nimi kmitá nejspíš dokáže vyvinou slušnou rychlost a možná i skočit... Musím zpomalit musí vidět že jsem pomalejší než on, musím ho nalákat na předčasný útok.[/I] Stále se pomalu přibližuji v rukou meče. Vak i luk jsem nechal položený na zemi když sem uviděl tohohle mini upíra.

[I]Je to tady![/I] Poznávám to napětí nohou před tím než klíště vyrazí. [I]Prvních pár sekund bude nejdůležitějších život nebo smrt.[/I] Klíště vyráží. Po pár krocích se odráží a vrhá se mi po stehnech. [I]Sakra myslel sem že skočíš víc.[/I] Mečem v pravé ruce který držím křizně před sebou máchám před tělem od pasu dolů. Jenom těsně zasahuji klíště čepelí na plocho a odrážím ho. [I]Teď je má chvíle.[/I] Využívám nízké váhy meče v levé ruce a prudce bodám přímo klíštěti na hlavu. [I]Ochutnej tohle bastarde![/I] Další skutečnost kterou si uvědomím je že čepel hladce projela klíštěti hlavou. Vlastně nejen hlavou nýbrž celým klíštětem. [I]Tak a máš to! Já ti dám chtít mojí krev.[/I] Druhým mečem setřepu ostatky klíštěte.

[I]Tak a je to první lov v téhle velikosti. Dobře bylo to trošičku zajímavější než sem čekal. Ale vedu já a příroda utřela.[/I] Rozhlédnu se. Vidím síť a zdá se mi že ještě vidím toho chrobáka. [I]Tak cestu do vesnice mám, nejspíš je načase se vrátit.[/I] Vyrazím dopředu. [I]To klíště tady přece nenechám.[/I] Vrátím se, kopnu do mrtvolky zda je v ní ještě nějaký život. Když sem se přesvědčil že není vyrážím směr vesnice. Opět se obloukem vyhnu pavoukům. Když procházím na dohled od chrobáka dostanu nápad. [I]Mohl bych to udělat jak při rybaření. Na malou rybku budu chytat velkou.[/I]

Příblížil jsem se k chrobákovi dávaje dobrý pozor na veškerý život co mě obklopuje. Obvzlášť si dávám bacha na další klíště nebo klíšťata kdyby se objevila. [I]Ten chrobák není zase tak velkej, jasně je dlouhej ale je mi sotva po pás. Jo tohle půjde.[/I] Rychle zalovím ve vaku a vytáhnu si propriety pro uskutečnění mého plánu.
Rychle vytáhnu past na medvědy a řeznický sekáček. Položím klíště na zem. Prvním sekem mu oddělím hlavu od těla. [I]No nějaký suvenýr si nechat musím.[/I] Hlavu pokladám za sebe. Poté rychle naporcuji zbytek klíštěte dávaje pozor abych nebyl moc od krve a tělesných tekutin. Rozkládám past na medvědy dávaje pozor aby se ani na chviličku žádná část mého těla nedostala mezi čelisti. A umisťuji past přímo mezi rozsekané klíště. [I]Jo tohle půjde.[/I]

Pohledem se ujistím že past je natažená a připravená spustit. Vytáhnu z vaku celtu, zabalím do ní hlavu klíštěte a opět je obě uschovám ve vaku. Poté se vzdálím stále pozorujíc své okolí pro případné nebezpečí. Sekera se již opět vesele pohupuje v poutku na opasku. Meče jsou zapíchnuté v zemi kolmo přede mnou abych je mohl bleskově tasit a použít v boji. A já klečím opodál s lukem v rukou a šípem přiloženým v tětivě. Pozoruji nástrahu avšak stále jsem opatrný a dívám se zda se něco neblíží popřípadě zda nezaslechnu zvuk který sem nepatří.

***************************
V případě že ti některý z mých činů připadá jako kravina rád opravím.
jen si nejsem jistej jak je to při kladení pastí. Vím že když si jich nevšimnu hážu si proti pasti zda jsem uspěl nebo neuspěl. Platí to i při jejich líčení? Zda se mi to povede, nepovede popřípadě zda mi to urafne ruku?

Použité schopnosti: Řeznictví st.4
Arsielas--- > Wulfrik       20. Srpna 2018 10:40:57
Klíště se ti podaří nejen ulovit, ale doslova přemoci v rovném boji. Jeho tělo ještě ani nevychladlo a ty už ho porcuješ. Představa klíšťových řízků tě asi moc neláká, ale někoho třeba bude. Tím někým by měl být chrobák.
S trochou námahy a vrozeného fištrónu nalíčíš krásnou past a podpoříš ji laskominou z hmizího světa – totiž pěknou čerstvou klíšťanou. Ukrytý pak číháš, až se chrábák dostane blíž a zakousne se do bezbranné flákoty.
Jenže ejhle. Chrobák si návnady ba ani pasti moc nevšímá a šine si to dál svou cestou. Tvou past i tebe docela mine. To je trochu čára přes rozpočet, co teď?
***************************
Podle pravidel není žádný postup na úspěch kladení pastí. Asi kdybys byl zkřehlý, unavený nebo past byla porouchaná, hodil bych si, ale za těchto okolností se patrně počítá, že víš, co činíš.
Wulfrik--- > Arsielas       20. Srpna 2018 13:56:16
**************************
zkusím ještě počkat zda se nenechá nalákat něco jiného
počkám pár hodin zhruba do setmění
Arsielas--- > Silchas;Ottas;Jollyjokker;Warhol;Baltazar_de_Rais       20. Srpna 2018 15:16:37
Ještě než stačí Junto cokoliv kloudného a realizovatelného vymyslet, přijde Silchas s nečekanou nabídkou. Sám se nabídne jako dodavatel scházejících ingrediencí. Takový nápad je přinejmenším…dobrý.
[OJ][B]„Jistě! Ale ano jistě! To by š…ne to by nešlo,“[/B][/OJ] obrátí ve vteřině Junto. Jeho tvář zářila nadšením, ale hned zase zhasla jako plamen svíce. [OJ][B]„Už je skoro večer. Brzy se setmí. V noci je les nebezpečný i za normálních okolností,“[/B][/OJ] odmítne vaši pomoc zklamaně.
Silchas s Baltazarem spolu pak prohodí pár slov. Silchas se odebere ven zatímco uvnitř zůstal každý…kdo uvnitř zůstal. Baltazar se ujme dalšího povídání a Junto ho bedlivě poslouchá.
[OJ][B]„Ano, můžeme to nazývat pavoučím lektvarem,“[/B][/OJ] potvrdí. [OJ][B]„No to nevím,“[/B][/OJ] začne se vykrucovat, když ho Baltazar požádá svěření jeho laboratoře. [OJ][B]„Ona vlastně není moje,“[/B][/OJ] vymlouvá se. [OJ][B]„Můj učitel nikomu nedovoluje, aby s ní cokoliv dělal. Jen jááá,“[/B][/OJ] položí důraz na svou osobu, [OJ][B]„smím pracovat s jeho náčiním. Už v tom mám přeci jen nějakou praxi,“[/B][/OJ] řekne sebevědomě.
[OJ][B]„Možná by ses mohl dívat…nebo třeba i připravit nějaké ingredience,“[/B][/OJ] zamyslí se Junto a začne se mu líbit představa, že by měl pomocníka, co by za něj dělal tu těžší práci. [OJ][B]„Ale nesměl bys nic rozbít, jinak by nás oba mistr proměnil v ropuchy,“[/B][/OJ] varuje Baltazara.
Jak se tedy rozhodnete? Půjdete riskovat zdraví kvůli lektvarům nebo si raději vystačíte s vlastními silami? A kdo tedy vlastně na tuhle malou výpravu půjde?
Silchas--- > Ottas;Baltazar_de_Rais       20. Srpna 2018 19:30:39
Ve stínu jednoho z mnoha domů, postavený tak, abych měl dokonalý přehled o případných návštěvnících Juntova domu, vyčkávám Berenova příchodu. Ten vskutku za chvíli vychází ze dveří a míří přímo ke mně. Za ním kráčí i ten jeho obrovský přítel, tomu však věnuji jen nepatrný pohled. Hlavní střed mého zájmu se stal Beren.

Ušklíbnu se, sleduje přicházejícího člověka, nepatrně hladíc rukojeť dýky. Přijde-li blíž, lehce na něj kývnu, dávaje mu najevo aby mě následoval. Zajdu dál mezi domky, ujišťuje se, že nás nikdo nesleduje. Pak se, s úsměvem, otočím na Berena.

[B][OR][B]„Jsi vskutku mistrný herec, dobrý Berene. Jest to obrovský pokrok, jež jsi za jediný den učinil v umění řeči lidské, z níž prve jediné slovíčko jsi neuměl.“[/B][/OR][/B] Zašklebím se na něj a ruka mi ztuhne na noži, připravena kdykoli tasit a bránit se. [B][OR][B]„Tys vskutku nebezpečný člověk, dobrý Berene… nebo jaké je vlastně tvé jméno.“[/B][/OR][/B] Odmlčím se, sleduvši Berenovi oči. [I]Jen v očích jsou vidět úmysly nepřítele, kdy tasí, kdy provede úder… je to jako tanec hadů. [/I]Odstoupím několik kroků, ruce zkřižuje za zády. [B][OR][B]„Kdo jsi, člověče jež Berenem se zove?“[/B][/OR][/B]

*********************
Předpokládám že Ottas jde taky. Pokud ne... vlastně ničemu nevadí když si to přečte *1*

Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas       20. Srpna 2018 20:54:26
Zastavím se. [I]Čert ho vem. Malý nafoukaný bastard, který by …[/I] Spatřím Silchase jak čeká ve stínu jednoho z domů. [I]Támhle je … [/I]
[I][/I]
Pomalým krokem vyrazím směrem k Silchasovi. Ano, sice jsem s ním chtěl sám promluvit mezi čtyřmi … raději šesti očima. Okolí nesledují, namísto toho sleduji muže, který neb váhání prolije číkoliv krev. Zvláštní, dívám se na něj jako na šílence, ale jsme opravdu tolik rozdílný? Měli moje střely větší právo na krev než jeho nůž? A záleží na tom? [I]U všech pekel. Vážně si myslíš, že nás tihle dobráčkové budou sledovat? Žádného z nich by to ani nenapadlo … tak jsou naivní… [/I] Pomyslím si, když mi Silchas naznačí, abych ho následoval do uličky mezi domy. [I]V téhle situaci jsme už dnes byli, nemyslíš? A země se zbarvila krví …[/I]
[I][/I]
Ruce dosud opřené o hrušky mečů sklouznou níže po jejich rukojetích, palci uvolním smrtící čepele z jejich vězení. Netasím však. Jdu za ním. Klidně, avšak obezřetně. Nemíním nechat jeho dýky, aby se zakously i do mého hrdla. Koutkem oka zkontroluji, zda mě můj velký přítel následuje. Silchas promluví. Opět je ve způsobu, jakým mluví cosi znepokojivého.
[I][/I]
Zastavím se na dobré tři sáhy od něj. Ne tak daleko abychom nemohli mluvit tiše a důvěrně, ale ne tak blízko abych dal hrdlořezovi šanci zaútočit. [I]Tak o co ti jde? Zabít jsi mě nepřišel … na to jsi příliš hovorný. Co chceš?[/I]
[I][/I]
[OR][B]„K věci Silchasi. Hádám, že jsi mě sem nepřivedl abys mě tu obdivoval.“ [/B][/OR] Můj pohled je tvrdý. A stejně tak jak sleduje mě, sleduji já jeho. Je jako zmije, kroutí se a syčí a vyčkává na okamžik nepozornosti, aby mohl uštknout.
[I][/I]
[OR][B]„Nebezpeční lidé jsme patrně by oba. Však máš pravdu. Beren není mé jméno, ale co je po jménu … co ty, dobrý Silchasi, co ty jsi zač? Proč jsi tu? Máš nějaký cíl?“ [/B][/OR] Tázavě zvednu obočí. [OR][B]. „A tek tu tedy stojíme ve vzájemném obdivu a nedůvěře. A já se ptám, jsi jen obyčejný vrah a blázen, nebo jsi ochoten a schopen svým umem dosáhnout velikosti?“[/B][/OR] ?“ Široce se usměji. Aniž bych spustil oči z dobrého Silchase, nahmatám levicí tvou tornu. Sáhnu dovnitř, mnoho tam toho není, ale jedna věc je tam určitě.
[I][/I]
[OR][B]„Dokázal bys cestou krve a oceli vystavět nový řád?“ [/B][/OR] Z torny vytáhnu malý uzlíček. Cosi důkladně zamotané v hadru na němž jsou skvrny nápadně připomínající zaschlou krev. [I]Sice jsem s tím měl jiné plány, ale budiž … [/I]
[I][/I]
[OR][B]„To, dobrý Silchasi je projev mé dobré vůle a tvá trofej. Ty se rozhodni, zda jsi jen podlý hrdlořez, nebo jsi něco víc …„[/B][/OR] Úsměv se mi z tváře vytratí. Vzduch kolem, jakoby zhoustnul a světlo potemnělo.
[I][/I]
[OR][B]„Mé jméno je Baltazar de Rais, jsem prvorozeným synem Saarta de Rais a baronem z Erzy.“ [/B][/OR] Odmlčím se a natáhnu ruku držíc balíček směrem k Silchasovi. [OR][B]„Teď možná chápeš, proč ta maškaráda. Na tobě je teď zda to dotáhneme do konce. Najdeme flétnu, opět si … promluvíme… se starým Butfasem. A kdo ví, co pak lze dokázat?“[/B][/OR] Ruka s balíčkem poklesne. [OR][B]„Nebo můžeme zbarvit tuto prašnou zem naší vlastní krví a nic dalšího nás nečeká.“ [/B][/OR]
[I][/I]
Opět pozvednu ruku s balíčkem. [OR][B]„Co říkáš?“[/B][/OR]

****************
etiketa a herectví, jako obvykle
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas;Jollyjokker;Warhol       20. Srpna 2018 21:30:06
[I]Mám ti snad dělat poskoka? Tobě? [/I] S rukou položenou na klice se zarazím, když z Juntovo nevymáchané huby se vyplazila taková nehoráznost. Zhluboka se nadechnu, další výbuch vzteky tentokrát ničemu neprospěje, a prospěl něčemu předtím?
[I][/I]
Otočím hlavu k Juntovi. [OJ][B]„Nemyslím, že budu ochotný vypít něco, co připraví nějaký učeň.“[/B][/OJ] Pak odvrátím svůj pohled. [OJ][B]„Než se vrátíme s ingrediencemi, zeptej se sám sebe. Opravdu chceš zachránit ty ztracené a flétnu? Nebo raději podlehneš svému egu a strachu? Co by ti pověděl tvůj učitel?“ [/B][/OJ] S těmi slovy otevřu dveře.
*********
etiketa a herectví jako obvykle *3*
Ottas--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       21. Srpna 2018 00:21:28
Bobulka byla dobrá, taková třešnička na dortu, pokud je dort, krásně masitá kýta. Škoda že byla jen jedna. Ten prcek pořád něco mlel. Něco se mnou děje, začínám mu rozumět. [I]Hlad už nemám.[/I] [OJ][B]Hmmm.[/B][/OJ] Poškrábu se na zadku. [OJ][B]Hladový Ottas nerozumět. Já muset často jíst. Bobule dobrá. Ottas chce ještě.[/B][/OJ] Chvilku poslouchám rozhovor. Zaslechnu zajímavou informaci. [I]Pavouci.[/I] [OR][B]Ottas chce pavouka.[/B][/OR] [OR][B] Ottas mít pavouka. Ottas jezdit na pavoukovi. [/B][/OR] [I]Až zase Ottas velký, pavouk malý.[/I] [OJ][B]Hmmm.[/B][/OJ] [I]Malý pavouk, nepotřebný pavouk.[/I] [I]Měkouš možná pomoct, on mocný. [/I]
[I][/I]
[I]Jít s ním mám? Přidám se k měkoušovi?[/I] [OR][B]Ottas jít.[/B][/OR] [I]Ottas chtít pavouka.[/I] [I]Pavouk, měkouš a Ottas. Hmm.[/I] Vyrážím dveře za Baltazarem. Dveře mi zůstali v ruce jako štít. V panice je zahodím směrem do tmy. [I]Ottas silný, moc silný. [/I][I]Těm uvnitř určitě průvan. [/I] [I]Ottas, vzít balvan. Udělat dveře. Nebýt průvan. Ottas pomoct. Všichni mít Ottase rádi.[/I] Najdu velký kámen nedaleko u chalupy, zdvihnu ho.[I] Kámen težký.[/I] Položím přímo do dvěří. [I]Ottas chytrý, už nebýt průvan. [/I]
[I][/I]
Někdo nás pozoruje. Postava skrytá ve stínu. Netrpělivě vyčkává. Měkouš se k ní odhodlaně vydal. Prohodí pár vět směrem k Baltazarovi. Mě si ale nevšímá. [OJ][B]Ahhhuuuhrrr[/B][/OJ] [OR][B]Hej ty!! Ottas tu je taky. Ty!![/B][/OR] [I]Fajn[/I].
[I][/I]
[I]Ottas zkusit být milí. [/I] V klouznu mezi Měkouše a onu postavu. Hned jsem ho rozeznal. [OR][B]Je to?[/B][/OR] [OJ][B]Ehmmm.[/B][/OJ] [OR][B]Silane?[/B][/OR] [OR][B]Silane jdeme na pavouky?[/B][/OR] [OR][B]Ottas de ulovit pavouka. Ottas rád pavouky.[/B][/OR] [OR][B]Ottas chce být přítel.[/B][/OR] Odstoupím od Silana. Počkám co se bude dít.[I] Určitě spolu kecat chtěj.[/I][I]Oni hodně kecaj.[/I] Sednu si na prdel a čekám. Vytáhnu si kost co mi zbyla s kýty. Kostí se poškrábu na zádech, něco tam děsně svrbí. [OJ][B]Aaarght!![/B][/OJ] Podívám se směrem ke dvojici, vložím si do huby kost a čekám co bude dál.
[I][/I]
**********
Zvedání břemen st. 4
Silchas--- > Ottas;Baltazar_de_Rais       21. Srpna 2018 00:58:41
Domluvím, čekaje odpověď, jež možná zničí mé dosavadní představy o tomto, vskutku prazvláštním, muži, plném tajemství a záhad, který by mě bez obav zabil, snad jen z pouhého rozmaru, či pro větu jíž jsem pronesl. [I]Dobrý Silchas hraje nebezpečnou hru, hru, jež obrátí mnoho lidských životů… ale jakou hru hraješ ty, dobrý muži?[/I]

Když se Beren rozmluví, poslouchám s tichým zájmem, sleduje tohoto muže jako vzdělance, člověka, jež by šel přes mrtvoly, jen aby dosáhl svých zájmů… [I]Ale proč, příteli? Proč právě barbar? Tupý nástroj vůle, vítězící nad rozumem? To je cesta, jíž volíš?[/I] Myšlenky se mi sváří v hlavě jedna přes druhou, dokud Beren nedomluví. Pak pohlédnu na přerostlého krolla, jež se postaví mezi nás a touží po pavoucích. Věnuji mu letmý úsměv, načež si jde on sám sednout stranou, chápaje slova, jež musí být vyřčena. Pak odpovídám.

[B][OR][B]„Nebezpeční jsou jen ti, kdož nemají co ztratit. Pověz mi, muži, jež Berenem se zoveš, ty nemáš co ztratit?“ [/B][/OR][/B]Když mi Beren řekne že Beren není jeho pravé jméno, jenom se pousměji. [I]Bláhová je myšlenka na věčnost, stvrzena skrze jméno, neb jméno je jen slovo, však věčnost je psána skrze skutečnosti.[/I] Nad následující otázkou se zasměji. [B][OR][B]„Ptáš se, kdo je dobrý Silchas? Jaký má cíl?“[/B][/OR][/B] Odmlčím se s pohledem na mužovi zbraně, připravené kdykoli vyskočit z pochev.[B][OR][B] „Dobrý Silchas je nikým a nikdo je Silchasem. On je zatracencem v temnotách šílenství, pokřiven ve světě, jež ho zničil již na počátku…“[/B][/OR][/B]

[B][OR][B]„Ano dobrý Berene, stojíme proti sobě, muž toužící po moci a muž toužící moc svrhnout…“[/B][/OR][/B] Ušklíbnu se a stáhnu si z hlavy kápi. Dlouhé černé vlasy mi spadnou do tváře, načež je lehkým pohybem hlavy shodím na stranu. [B][OR][B]„Ptáš se zda dobrý Silchas poslouží tvému účelu?“[/B][/OR][/B] Sleduji Berenovu ruku, sahající do torny a vyndávající jakýsi zakrvácený uzlíček. [B][OR][B]„Otázkou však není, zda Silchas dopomůže ti k cílům tvým, otázkou zůstává, co mu za to nabídnouti můžeš?“[/B][/OR][/B] Usměji se a sepnu ruce za zády.

Nad Berenovou další větou se ušklíbnu. [B][OR][B]„To rozhodnutí, dobrý příteli, nikdy nebylo na Silchasovi. Hrdlořez jest pouhé označení, dávané těm, jež konají činy, neslučitelné se zákony země. A… Je-li dobrý Silchas něco víc, to posuď ty sám.“
[/B][/OR][/B]
Pak se mi konečně představí. [I]Baltazar de Rais… chi chi chi, tedy šlechtic jest onen muž, jež za barbara se vydával.[/I] Pohnutky jež měl jsou mi velmi známé. Kde jinde nalezne muž, poslední svého jména, útočiště, když ne na ledových pustinách severu. Přijmu nabízený balík a rozbalím ho. [B][OR][B]„Dobrý Silchas netouží po krvi tvé, ni tvého společníka, jež,“[/B][/OR][/B] letmý úsměv směrem na to přerostlé dítě, okusující kost, [B][OR][B]„Ottasem se zove. Úkol jež přijali jsme, nutné jest dokončit…“[/B][/OR][/B] Usměji se na Baltazara a opět si nasadím kápi.

*********************
Tak snad je to tam všechno *1*
Arsielas--- > Silchas;Ottas;Jollyjokker;Warhol;Baltazar_de_Rais       21. Srpna 2018 10:56:30
*******************************
Aby bylo jasno, nenapíšu, dokud se nedohodnete.
Kdo mi nepotvrdí, že jde se Siclhasem, Baltazarem a Ottasem na nožičky, toho budu brát jakože šel jen možná. Samotného sběru se ale pak zúšastní jen ti, kteří to výslovně potvrdí.
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas       22. Srpna 2018 16:30:25
[OR][B]„Já? … já už vše ztratil. Teď přichází ten čas, kdy to opět získám zpět.“ [/B][/OR] .“ Odpovím poněkud chmurným tónem, snad se mi v očích odráží náznak plamenů pohlcující věže milované Erzy. Pak zvednu hlavu, hledíc do temných očí dobrého Silchase. [OR][B]„Říká se, že i ti největší géniové jsou trýzněni svým šílenstvím. Je co svrhnout. Dokončíme náš úkol, ale až jej dokončím, vrátím se do svých krajů a vezmu si zpět co je mé. Ty příteli mi můžeš pomoci svrhnout co je potřeba a vybudovat něco nového … tedy jsem se rozhodl, že jsi a budeš něčím víc, než pouhým vrahem!“ [/B][/OR] Poněkud děsivým způsobem se usměji. [OR][B]„Vydáme se cestou temnou a cestou krve. Získáme vše, po čem naše srdce touží a zničíme každého, kdo by nám mohl zkřížit cestu. Ze starých legend známe příběhy, kdy jediný muž rozvrátil říše … co bychom mohli dokázat, když spojíme své síly?“ [/B][/OR] Trochu se zdá jako bych se zasnil. Jen to však jen okamžik, kdy se snad vize, snad vzpomínka rozplyne a já jsem opět ve tmavé uličce ve společnosti šíleného vraha a hromotluka. Kdysi bych se cítil z jejich společnosti poněkud nesvůj, ne však nyní, ne teď.
[I][/I]
[OR][B]„Jako bych to již viděl. Ty hrdé věže, silné hradby. Ta nádhera…“[/B][/OR] Pronesu tichým hlasem, ale náhle klesnu pohledem k zemi. [OR][B]„Jsme jako listy ve větru…“ [/B][/OR] Pokračuji, i když ne ve větě, jež jsem nedořekl. Má mysl poskočila kousek dál. [OR][B]. „Každý sám poletuje tam, kam ho donese vánek. [/B][/OR] Náhle však opět promluvím s energií mě vlastní. [OR][B]Ty …“[/B][/OR] Ukážu na Silchase. [OR][B]„… jenž nůž svůj zaprodáváš vidině něčeho, co ti našeptává tvá mysl plná démonů. A ty…“[/B][/OR] Tentokrát ukážu na Ottase. [OR][B]„… jenž jsi byl z domova odebrán a nestoudně obrán o roky života, jen se touláš po kraji, nemaje kam jít. A já? … já jenž utíkal před duchy minulosti.“ [/B][/OR] Odmlčím se, sledujíc jejich tváře.
[I][/I]
[OR][B]„Jsme vyvrhelové, každý z nás pil plnými doušky z poháru hořkosti a v současném řádu světa pro nás není místo. Já říkám, že přišel čas ho rozbít. K tomu je však zapotřebí moci a útočiště …“ [/B][/OR]
[I][/I]
Hrdě zvednu hlavu. [OR][B]„Můžete mít vždy střechu nad hlavou, místo u mého krbu a můj vděk. Ano, to nabízím.“[/B][/OR] Cítím, jak se mé hrdlo stahuje vzrušením a touhou. Lépe, než předtím před sebou náhle uzřím cestu, po které bych se měl dát. Hledím do tváří dobrého Silchase a velkého Ottase, jako bych v nich chtěl číst. Takový je pohled mých zelených očí, jež se snaží nahlédnout do duší těch dvou. Pak jen natáhnu paži před sebe a nabídnu svou ruku.
[I][/I]
Pokud ji přijmou pak už jen dodám toho. [OR][B]"Myslím, že je čas vyrazit najít nějakého toho pavouka. Ottasi, jsi kroll. V lese se z nás nejspíše vyznáš nejlépe, dovedeš nás k nim? "[/B][/OR] Možná je bláznovství ho o to žádat, ale vydám se za ním.
Jollyjokker--- > Silchas;Ottas;Warhol;Baltazar_de_Rais       23. Srpna 2018 11:03:37
Překvapení z toho že rozumím postupně vyprchalo. Ve snaze zachovat si kamennou tvář a nedělat zbytečně udiveného mi chvilku trvá, než se rozhodnu promluvit.
Zatímco okolo mne plyne diskuze na téma jakých ingrediencí je zapotřebí a k jakému lektvaru to bude, já se spíš zaobírám myšlenkou na to, jak se jim dařilo získávat nožičky pavouků, když jsou s nimi tak velcí kamarádi, že na sebe neútočí.
A hned také svůj dotaz vyřknu.
[OJ][B]"Říkáte, že k míchání lektvarů potřebujete části hmyzích těl. A to je jako získáváte jak, když jste s nimi takoví kamarádi?"[/B][/OJ]
Už od první chvíle se mi ten učeň nelíbí, dost možná protože prostě kouzlí, a během našeho rozhovoru se mi začíná nelíbit ještě víc.
[I]"Je možný že nás posílá zabíjet něco, co nepotřebuje a ví to? Jen proto aby se nás zbavil? "[/I]
[OJ][B]"Né že by mi zabíjení bylo proti mysli a rozhodně to stojí za vyzkoušení. Boj s pavoukem velkým jako kráva je výzva."[/B][/OJ]
Zašklebím se a dám tomu trochu krvelačný výraz. Pak se pobaveně pousměji když lidský alchymista učně setře a společně s ním vyjdu ven.
Silchas--- > Ottas;Baltazar_de_Rais       23. Srpna 2018 12:14:56
Baltazar de Rais… Muž zhrzené touhy a nenaplněných ambicí, muž jež přeleze hory mrtvých, jen aby dosáhl svého… Je snad výsadou všech zlých lidí toužit po pomstě? [I]Ztratil-li jsi vše, dobrý příteli, jaká je asi šance že to získáš zpět? Co je mrtvé již nemůže ožít.[/I]

Pozoruji toho prazvláštního muže, ztraceného ve snu, jež se roztříštil už hodně dávno. Genialita a šílenství, jedno jsou… jedno překrývá druhé a zatracuje odlišnost. Maluje-li malíř obrazy, je jeho šílenstvím zvrácená vize, ztracená v tazích štětce a překrývající běžné linie příčetnosti. Takový obraz nikdo nepochopí, nikdo nechápe jemné linie barev, přenášené jedna přes druhou. Ale před tvůrcem se odvíjí příběh, jež zatracuje malířovu příčetnost a tvoří z něj génia… Naslouchám jeho monologu s tichým úsměvem na rtech.

[B][OR][B]„Toužíš po moci, věci, jež vraždí krále a samotné bohy dohnala na práh nicoty. Toužíš vybudovat svět, jež bude pro tebe lepším místem. Budeš tvořit, ve svém jménu budeš posílat na smrt každého, jenž se ti zprotiví, a to vše s touhou vybudovat, „něco nového.“[/B][/OR][/B] Ušklíbnu se. [B][OR][B]"Ano máš pravdu, dobrý Baltazare, jsem jako lístky ve větru…“[/B][/OR][/B] [I]mrtví.
[/I]
[B][OR][B]„Dobrý Silchas přijímá tvou nabídku… dopomůže ti vybudovat svět, po němž tolik toužíš, avšak věz…“[/B][/OR][/B] Odmlčím se, s pohledem ztraceným v dáli. [B][OR][B]„Jednoho den, bude i tvůj svět muset padnout a potom, potom se z nás stanou nepřátelé…“[/B][/OR][/B] Přijmu nabízenou ruku. [I]Jsou jen dva lidé, člověk jež touží po moci a člověk jež touží moc svrhnout.[/I]
Pak se vydáme do lesa, následujeme Ottase, jež nás vede.

Arsielas--- > Silchas;Ottas;Jollyjokker;Warhol;Baltazar_de_Rais       24. Srpna 2018 15:22:53
Baltazarova poznámka k čarodějnému učni ho donutí k zamyšlení, ale nezaskočí ho tolik, jako to, co mu řekne trpaslík.
[OJ][B]„Eh...no ano. My nezabíjíme jiné tvory, to máte pravdu. Naše učení a kouzla nejsou zapotřebí, a tak si většinou vystačíme s odvary z bylin nebo nerostů. A když už potřebujeme třeba ptačí pírko, snažíme se po dobrém dohodnout s ptáky, aby nám jedno věnovali,“[/B][/OJ] vysvětlí vám, ale v očích se mu zračí smutek. Mluví roztržitě a ačkoliv nejspíše mluví pravdu, cítí svou vinu.
[OJ][B]„Pavouci nejsou přátelská stvoření. A my potřebujeme flétnu, jinak zahyne celý les. Ale není Minmiptské chtít kvůli tomu obětovat něčí život,“[/B][/OJ] řekne zklesle jako když nachytáte kluka při zločinu, kterého lituje. Tím je s Juntem vše vyřízeno, a tak většina z vás opustí domek jeho učitele.
Opustit domek. Na první pohled jednoduchá věc, pokud architekt nezapomněl na dveře. Pro některé je to ale i přesto někdy problém, a tak by se podle vylomených pantů mohlo vysledovat, kde všude byl Ottas na návštěvě. Tentokrát tomu však mohutný kroll ještě nasadí korunu, když z křoví poblíž vytáhne kámen velký v porovnání s vaši dosavadní velikostí asi jako beruška a zarazí ho do místa, kde teď zeje díra z Juntova domku.
To mu samozřejmě prolomí podlahu zápraží.
Naprosto zaskočený Junto se nejprve zoufale dívá na ulomené panty a tlapkami si zakrývá otevřená ústa. Když však vidí, co kroll hodlá udělat, snaží se ho zastavit.
[OJ][B]„Propána…néé…né. Jak se dostanu ven…né, pomóc,“[/B][/OJ] piští na celé kolo a snaží se vystrčit hlavu přes mohutný kámen, který tam Ottas vrazil i přes Juntovo protesty a který mu sahá až nad pas. Navíc společně s ním zůstal v domku každý, kdo nevyšel ven hned za Ottasem.
Po této krátké vtipné scénce se utvoří venku dvě skupinky. Jednu tvoří Silchas, Baltazar a Ottas. Druhou pak Žolík s Warholem. Obě se ale nakonec shodnou na tom samém – totiž že se půjde na lov pavouků. A je opravdu nejvyšší čas, jelikož je už velice pozdě odpoledne a pod korunami stromů se brzy sešeří.
Otázka je, kde je hodláte hledat. Můžete se tedy buď zeptat Minmiptů (což už vám teď nečiní žádný problém), anebo zkusit štěstí a najít nějaké na vlastní pěst. Minmiptové vám případně rádi prozradí, že jedno menší hnízdo je zhruba dvacet minut cesty daleko opačným směrem, než ze kterého jste přišli. Také jistě víte, že dobrou hodinu cesty zpět nebyla vidět ani pavučina. Zbylé dva směry jsou vám záhadou.
Pokud se rozhodnete jít přeci jen směrem, který vám poradili Minmiptové a ani se neptali, proč to potřebujete vědět – jen vás varovali abyste…[OJ][B]„z vesnice nechoďte daleko. Už je pozdě a v noci je většina zvěře i hmyzu na lovu,“[/B][/OJ]…dostanete se ke křoviskům, kde vidíte nejméně tři pavouky velké jako jste vy visící v sítích zhruba dvacet coulů nad zemí. Ramena křoví jsou dost klikatá na to, abyste po nich snadno vyšplhali do výšky a zároveň je většina částí dost pevná, aby se pod vámi nezlomily.
Zatím stojíte v bezpečné vzdálenosti a ačkoliv jste cestou potkali několik berušek, ve výšce jste viděli létat pár lesních včel a narazili jste i na housenku, nic o vás neprojevilo zájem.
************************
Teď zase chvíli pište pro všechny :)
Arsielas--- > Wulfrik       24. Srpna 2018 15:30:18
Ukrytý pot celtou s šípem přiloženým k tětivě číháš pozorujíc sebou nastraženou past a v ní nehybné osekané tělo klíštěte. Čekáš minutu, dvě…čtyři…ale nic. Nad tvou hlavou je slyšet šustění větru ve větvích, slyšíš sem tam zpěv pěničky a také ťukání datla.
Kořist ale žádná.
Když už tam tak ležíš dvacet minut, zaslechneš z dálky blížící se hlasy. Téměř okamžitě v nich rozpoznáš svoje společníky. A pokud je budeš ještě chvíli skrytě pozorovat, zjistíš, že mají namířeno k místu s pavouky…
********************
Jakmile se rozhodneš ukázat, přestaň šeptat. Do té doby můžeš psát jen mně :)
A také ještě počkej na jejich odpisy, aby bylo jisté, že jdou k tobě. Je to téměř jisté, ale mohou se ještě rozhodnout jinak :)
Arsielas24. Srpna 2018 15:37:27
***************************
Je zhruba 5 hodin. Slunce zapadá v tuto roční dobu před 8 hodinou, ale v lese bude šero už dříve.
Jen pro info
Wulfrik--- > Arsielas       24. Srpna 2018 17:09:27
**************************
Zatím čekám a s úsměvem pozoruji blížící se skupinu.

btw. když už jsou na doslech už budou taky psat normálně ne?
Baltazar_de_Rais24. Srpna 2018 18:11:36
*********
I pro Wulfa?
Arsielas24. Srpna 2018 19:12:23
************
Co je nejasné na "pro všechny"??
Arsielas27. Srpna 2018 12:09:29
****************************
To máte tak naděláno, že nikdo nepíše? :D
Aktuální počasí27. Srpna 2018 12:09:29
otext
Wulfrik29. Srpna 2018 00:01:00
********************************
To už ste se na to všichni vysrali? Neřeším Varhola protože ten tu 5dní nebyl tak asi nenapíše.. ale co vy ostatní co ste tady každej den a stejně nenapíšete..... Všichni napíšu zítra... napíšu pozítří..ok až na to že to bylo min. týden a zatím nada...
Baltazar_de_Rais30. Srpna 2018 23:06:39
Sotva jsem vyzval toho hromotluka, aby nás dovedl k pavoukům, začnu svých slov litovat. Pohled na to jak se obrovský a zelený tvor drbe kostí na zádech zrovna není to co bych za dané situace chtěl vidět. Zírám na něj a zmůžu se jen na … [OR][B]„Myslím, že by nám nejdříve mohli poradit místní, přeci jen to tu znají.“ [/B][/OR] S těmi slovy se otočím a vydám se najít některého z domorodců. Na co jsem myslel? Teď zrovna nepotřebuji svaly ale znalosti …
[I][/I]
Najít domorodce i přes blížící se smrákání bylo vcelku snadné, vesnice se jimi stále jen hemží. Zastavím ho a prohodím několik slov. Divné je jen to, že jim to divné není. Nikoho očividně nezajímá, co máme v úmyslu. Na jejich lehkovážnost a naprostou nepřítomnost jakékoli podezřívavosti si budu muset zvyknout. [I]Nebo toho využít…[/I] Ač tak či onak, jít zpět cestou kterou jsme se přišli nemá smysl. Chlapík mi docela jasně popsal kudy bychom se měli dát. Vrátím se tedy ke svým druhům.
[I][/I]
[OR][B]„Tedy pavoučí hnízdiště je prý necelou půlhodinu cesty tímto…“[/B][/OR] Ukážu levou paží směr, který mi popisoval skřítek. [OR][B]„… směrem. Říkal ještě něco o tom, že v noci to tu není bezpečné.“ [/B][/OR] Dodám s poněkud pobaveným tónem. [OR][B]„Můžeme vyrazit.“[/B][/OR] Ačkoliv z přerostlého hmyzu strach nemám, připravím si luk a založím šíp. Čas není zrovna náš nejlepší přítel a než bych našemu tupci něco vysvětloval, raději se ujmu vedení a vydám se směrem k pavoukům. [I]S trochou štěstí se vrátíme ještě před soumrakem. Nerad bych tu bloudil někde po lesích. Navíc chci ještě stihnout zajít zpátky za Juntem. Je to namyšlený bastard, ale má dílnu … Ottase asi budeme muset nechat venku…[/I] Na tváři se mi roztáhne škodolibý úšklebek, ne že by nám Ottasovo „zavírání dveří“ zrovna pomáhalo, ale v případě Junta jsem to více než uvítal.
[I][/I]
Cesta netrvala dlouho. Víceméně o půl hodiny a několik berušek a housenek později jsem se svými druhy opravdu došel na dohled od křoviska, na němž visely pavučiny. A pavučiny znamenají jen jedno … [I]Pavouci … tři. Další nevidím…[/I] Zastavím se. [OR][B]„Pánové… hleďte.“ [/B][/OR] Pronesu ke svým druhům a kývnu hlavou směrem ke křoví.
[I][/I]
[I]Pavučiny jsou poměrně vysoko, bude nutné tam vyšplhat. Proč ne … přeci jen by nebylo zábavné, kdyby to bylo snadné. Jak se k nim ale dostat. Nemůžeme zbytečně riskovat, ale vyšplhat je nutné…[/I] Chvíli hledím na pavučiny a zvažuji možnosti. [I]Nemusíme tam šplhat všichni … stačí jeden. [/I] Můj pohled se stočí k Silchasovi. Přeci jen vypadá poměrně mrštně. [I]Přesto, když tam půjde, bude z něj kořist… odlákat pozornost, ale jak?[/I] Zamyšleně pohlédnu do země, co uvidím je to, co dřímám v ruce. Luk a šíp. [I]To by šlo … mohu vystřelit z luku. Odlákat je a dát sobrému Silchasovi možnost vyšplhat pro kus té sítě. Co když ale nalákám všechny? Co pak? …. Ano … Ottas. Zůstane tu se mnou pro všechny případy.[/I] Otočím se ke svým druhům.
[I][/I]
[OR][B]„Myslím, že mám plán.“[/B][/OR] Usměju se. [OR][B]„Střelbou odlákám pavouky z jejich sítě. Ottas mi pomůže. Je třeba je vyprovokovat, aby se spustili ze svých sítí dolů na zem. Mezitím…“ [/B][/OR] Otočím se k Silchasovi. [OR][B]„… až bude jejich síť nestřežená, můžeš vyšplhat nahoru a kus jí odříznout. Pak se stáhneme.“ [/B][/OR] Svůj plán pronesu rozhodným a sebejistým tónem. Jako bych chtěl potvrdit to, že jsem si svým plánem jistý. Že o jeho úspěchu nemám vůbec žádné pochybnosti. [OR][B]„Jen je třeba dostat se na dostřel,“ [/B][/OR]dodám ještě. [OR][B]„Co myslíš, dobrý Silchasi, dokážeš tám vylézt?“ [/B][/OR] Změřím si Silchase pohledem, abych se utvrdil v tom, že ho odhaduji správně. [OR][B]„A ty Ottasi, máš odvahu utkat se s tím hmyzem?“[/B][/OR] Promluvím i ke Krollovi. Pak jen s divokým a děsivým úsměvem čekám na jejich odpovědi.
Silchas31. Srpna 2018 22:56:37
Jakmile poslední slovo bylo vyřčeno a ruka uchopila ruku, by v temném příšeří jednoho z mnoha domů, této prazvláštní vesnice jakoby ztracené ze života běžnosti, avšak existující ve svém neobyčejném, krásném světě, utvořila prazvláštní, děsivé spojenectví, jehož přesné hranice, či obyčejné zásady, si může příčetný člověk pouze domýšlet. Avšak… co je to příčetnost? Jen kapka sladké vody v moři slaného šílenství. Hranice se prolnou, voda získá slanou pachuť, jež pomalu, pomalu ale jistě začne chutnat po krvi…

Mé kroky pak pokračují dál, v doprovodu svých dvou společníků, procházíme vesnicí. Baltazar zastaví jednoho z oněch prazvláštních, přátelských obyvatel vesnice, ptaje se na cestu, jež nás nejrychleji dovede do hnízda pavouků, obrovských zrůd, jichž se snad i Minmiptové mají důvod bát a cítit k nim odpor, je-li něco takového možné.

Pak už se opět ponořím do onoho démonického pralesa, jakoby vystřiženého z nejpodivnějších snů, prohlížím si obrazy, jež s pomalu zapadajícím sluncem přinášejí děsivé šero, halící celou širou džungli trávy do podivného šera. Míjím-li tvory, číhající v listoví, snad na procházející kořist, či jen tak odpočívající na trávě, procházím s tichou bázní, neboť malichernost, není výsadou, umožňující lehkovážnost.

Se svými společníky nakonec přicházíme ke křovinám, tyčícími se do výšky, jako mohutné katedrály nějakého lidského boha, jen tady utvořené z listů a větviček, kusů trávy a bezpočtu tvorů, sídlících v oněch prazvláštních cestičkách, číhajících na nebohou kořist, marně se snažící uprchnout z jejích spárů, jen aby jí mohly zatáhnout do svého brlohu a dny a týdny pomalu požírat, než i poslední kapička sladkého, nahnilého těla těchto tvorů nedoputuje do trávícího traktu těch zvrácených lovců, neustále číhajících ve tmách.

Dál v křoví je možné spatřit tenoučké pavoučí sítě, bíle se lesknoucí v záři zapadajícího slunce. A na nich… pavouci, tři. O tomto faktu nás vzápětí neopomene informovat ctěný Baltazar. Ušklíbnu se při pohledu na keř zvedající se do výšky a pavouky, spokojeně sedící vprostřed pavučin… [I]Nemá ta příroda zvrácený smysl pro dokonalost?[/I]

Když se k nám Balt obrátí se svým plánem, tiše poslouchám. Když se s otázkou obrátí na mně, usměji se a upřu na něj svůj pronikavý pohled. [B][OR][B]Netřeba se strachovat, dobrý Baltazare o bezpečí, či um dobrého Silchase, neb troufalostí říci by bylo, by dobrý Silchas toto nezvládl.[/B][/OR][/B] Ušklíbnu se na Baltazara, jazykem lehce přejížděje přese rty.
Arsielas1. Září 2018 09:44:34
****************************
Dám vám ještě víkend na reakce. V pondělí to posunu podle těch, co napsali :)
Kdo by měl zájem, abych čekal, jsem ochotný se nějak domluvit, ale bez komunikace to tady prostě nejde.

Upřímně když vidím, jak to tu v poslení době ze strany některých vázne, možná by nebylo na kodu zavést pravidlo, že po každém mém odpisu napíšete pod čárku předpokládaný termín odpisu (na kdy to tak bajvočko vidíte), aby bylo jasné, do kdy máme čekat. Samozřejmě byste pak mohli (ale ne donekonečna) termín upravovat. Ale žádné - zítra snad a pozítří možná *1* Realistický odhad
Je jasný, že nemáte stále čas, ale jelikož je tahle hra o spoluhráčích, je třeba umět komunikovat :)
Jollyjokker2. Září 2018 15:57:10
V první chvíli se zaraženě podívám na spoušť, kterou na mnoha domcích kdosi spáchal. Mou nevyřčenou otázku, co se tu sakra stalo, právě ukončuje Ottasem vržený kámen, který blokuje dveře, kterými jsem před chvilkou vyšel.
Rozhlédnu se a vidím, jak původní trojice vyzvídá od několika Minmiptů, kudy k pavoukům.
Nadhodím si kladivo v ruce a vydám se rychle za nimi. Po pár krocích je doženu a skoro to vypadá, jako bych se od nic ani neoddělil.
Mou mysl zaobírá představa nadcházejícího boje. Už jednou jsem měl co do činění s obřím pavoukem a docela mě proto zajímá srovnání s pavoukem normálním, když já budu zmenšený.

O slabou půlhodinku později dorazíme na místo s pavučinami. Když začínají spřádat plány jak nejlépe pavouka ulovit, tak zabručím. [OR][B]"Já vám nahoru nepolezu. Navíc ty sračky jsou hrozně lepivý. A jestli je potřebujete setřást na zem, tak mam pocit, že pavučiny jsou hodně dobře hořlavý. Tak co je prostě nezapálit a nechat pavouky spadnout na zem a pak je dorazit na zemi? "[/B][/OR]
Poškrábu se ve fousech na bradě a pohledem sleduji pavučiny, abych určil počet pavouků.
Pevně doufám, že ne všichni pavouci budou chtít bojovat ,když se zapálí pavučina a také by nemusela shořet celá.
Arsielas3. Září 2018 12:05:02
*************************
Žolík projevil jiný názor - na čem se tedy shodnete? :)

Jinak, opustil nás ke velméu smutku všech Warhol.
Wulfrik3. Září 2018 14:51:47
**********************************
však je nech dělat co chtějí ne? :D Silchas začne šplhat a žolík mu podpálí prdel :D
Baltazar_de_Rais4. Září 2018 21:43:30
*******************
Ottas mě požádal, abych ho omluvil. Tak dva až tři týdny bude mimo. Máme ho přeskakovat, pojede na autopilota. Má toho moc. Arsi, v nejbližší době ti pošle pm.
Edit: haha :D hlídat krolly, jo to je zabava
Arsielas4. Září 2018 22:03:40
*********************
....a pak že nejsi Krollí chůva *40*
Dík za info :)
Aktuální počasí4. Září 2018 22:03:40
otext
Baltazar_de_Rais5. Září 2018 16:27:36
[OR][B]„Dobrá, tedy můžeme začí…“[/B][/OR] Náhle mě přeruší trpaslík, kterému jsem doteď nevěnoval pozornost. [I]Kde ten se tady vzal? Musel jít za námi …[/I]
[I][/I]
Otočím se k němu, když ze sebe chrlí cosi o ohni a doražení pavouků na zemi. Ne, že by to nebylo poněkud jednoduší řešení, ale… Když zaslechnu trpaslíkův návrh, je mi jako by mě někdo právě polil kbelem ledové vody. [I]Přeci nebyla řeč o zabíjení pavouků. Jsme tu pro jejich síť a když se poštěstí odtáhneme s sebou i jejich nohu. Byl tam vůbec? Nebo stál si na uších?[/I] Nemohu než se neptat sám sebe, kdo vůbec byl uvnitř Juntovy dílny a opravdu poslouchal náš rozhovor. Mohu jen dojít k závěru, že … [I]Až budu chtít poradit od někoho kdo myslí kladivem … zeptám se.[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Vynikající plán, mistře trpaslíku. Jen … prozraď mi, jak získáme pavučinu pro lektvar, když je teď spálíme?“ [/B][/OR] Zeptám se trpaslíka. Ne, že bych se mu vysmíval. Jen poukážu na skutečnost, že pravým záměrem není jen vybít pár pavouků, ale že potřebujeme něco získat. I když … možná se mu i trošku vysmívám. [OR][B]„Nicméně další meč by se nám hodil.“[/B][/OR] Dodám a otočím se ke keři s pavouky.
[I][/I]
[I]Spálit je … [/I] Připravím si šíp. [I]Spálit je …[/I] Hlavou kývnu na Silchase a Ottase aby se připravili, že můžeme začít uskutečnit svůj plán. [I]Spálit je … vlastně to není zase tak špatný nápad, jen je žádoucí poněkud jiné načasování.[/I] [OR][B]„Mistře trpaslíku? Možná bys mohl připravit pochodně. Až získáme to, pro co jsme tady, můžeš ty jejich sítě spálit. Možná nám to dá větší šanci se stáhnout.“ [/B][/OR] Dál už se trpaslíkovi nevěnuji. Chvíli počkám, než se Silchas dostane do pozice, která mu vyhovuje. Neměl by být od keře příliš daleko, aby stihl vylézt nahoru. Následně se i já přiblížím na dostřel. Vyhlédnu si nejbližšího pavouka.
[I][/I]
[I]Ještě nikdy jsem nestřílel na hmyz … [/I] Pomyslím si poněkud pobaveně a hledím na tvora, jenž dlí na své stříbrné síti. Sedí tam a čeká kdy se muška chytí do jeho pasti, aby se na ni mohl nemilosrdně vrhnout a pozřít ji. Možná by ho ani nenapadlo, že k němu muška nepřiletí, nýbrž za ním vyleze po větvích keře a pokusí se mu ukrást kus jeho drahocenné sítě. Někdy se stává, že se z kořisti stane lovec a že lovec je vlastně zloděj. [I]Skvostné …[/I]
[I][/I]
Založím šíp a natáhnu tětivu až k tváři. Zacílím na pavouka a pak lehce nadsadím abych neminul. Šíp přeci jen bude klesat. Na kratičký okamžik zadržím dech a dopřeju své ruce klid. Pustím tětivu a šíp se rozlétne s tichým svistem k pavoukovi.
[I][I][/I][/I]
[I]Parchanti ...[/I] pevně sevřu rty. [I]Zbývá sedm šípů ...[/I] Pomyslím si když hmatem zkontroluji kolik střel mi ještě v toulci zbývá. Poté vytáhnu další a založím. Natáhnu tětivu. [I]S trochou štěstí ho už sestřelím dolů a pokud nás Fortuna bude milovat vezme s sebou i kus tě jejich sítě ...[/I] Zacílím, vydechnu stejně jako předtím abych se uvolnil a pustím tětivu. Druhá střela se stejným svistem hledá svou sestru.
[I][/I]
Pavouk spadl dolů, očividně je mrtvý. [I]Zdá se, že ostatní o něj nejeví zájem ... je šance tu mršinu odtáhnout a vyhnout se zbytečnému boji...[/I] [OR][B]"Ottasi, teď je čas na tvou sílu. Odtáhni ho sem ke mě."[/B][/OR] Řeknu Ottasovi, pak se otočím na trpaslíka. [OR][B]"Mistře trpaslíku, měl bys jít s ním a bránit ho, kdyby se náhodou pavouci rozhodli, že ho přeci jen napadnou. Budu vás krýt střelbou."[/B][/OR]
[I][/I]
Zatímco sahám do toulce pro již třetí šíp, vyhledávám pohled Silchase. Pokud se naše pohledy střetnou, naznačím mu kývnutím hlavy do strany aby se také vydal k pavoukovi a podpořil je.
Silchas5. Září 2018 19:15:39

*********************
Myslím že k tomuhle už nemusím nic moc dodávat *1*
Takže se proplížím mezi trávami trochu blíž ke kořeni keře a pokusím se zaujmout nějaké výhodné postavení.
Využívám:
[B]Tichý pohyb[/B]
[B]Schování se ve stínu[/B]
Arsielas5. Září 2018 20:04:01
**************
Žolík: stihl by ses prosim alespon v podčárce vyjádřit? RP to můžeš odehrát dodatečně :)
Jollyjokker5. Září 2018 22:51:07

*********************
Já měl zato že jdeme pro pavoučí nohy. Proto jsem navrhl to, co jsem navrhl. Za mě jednoznačně na lov pavouků. Tímto se tedy částečně omlouvam za chybu z nepozornosti. Co se pavučin týče tak jen bych chtěl podotknout že vlákno pavučiny při naší velikosti bude tlustý jak Lindsey Lohan v pase a o extrémní lepivosti ani nemluvim.
Napíšu zítra navečer.
Baltazar_de_Rais5. Září 2018 23:28:34
*************
Jdeme pro obojí
Wulfrik6. Září 2018 07:32:38
****************
Jolly nekaž mi radost... já se těšil až se tam Silchas přilepí a bude sežrán :D
Silchas6. Září 2018 07:38:28

*********************
Wulfe máš příliš malou důvěru v umění dobrého Silchase *1*
Arsielas6. Září 2018 14:58:53
Plán je jasný. Nalákat pavouky lukostřelbou k zemi, alespoň jednomu ukrást nohu a zápasem s nimi odlákat pozornost, aby Silchas mohl nerušeně ukrojit nějaké to vláko pavučiny.
Silchas se postaví tak, aby jej pavouci minuli, Žolík s Ottasem se připraví na nadcházející střet a Baltazar natáhne tětivu svého krátkého luku. Aby dostřelil, musí přijít pěkně blízko. Jen Wulfrik zatím neviděn číhá z jiné strany křoví.
Nastane chvíle ticha a pozornost se upře na přiložený šíp. Baltazar přes puštěním tětivy naposledy vydechne a pak dá střele volnost.
Šíp se rozletí k vzhůru k nejbližšímu pavoukovi. Není nijak velký – snad ještě mládě – ale kdo to má poznat.
Svist!
Zíráte patrě do výšky, co se stalo. Šíp naprosto přesně zasáhl pavouka přímo do středu jeho těla. Síť se silou šípu trochu zakývá a pavouk zamrzne. Ani se nehne. Až po pár vteřinách se prazvláštně nakloní a zhoupne. Zůstane vyset za přední nožky na pavučině. Ale nespadne.
Ostatní pavouci, které vidíte, na zbylých pavučinách protkaných ve křoví zpozorní, ale ani oni se nemají k tomu, aby rozjeli plánovanou pozemní invazi. A tak všichni vyčkáváte a snad je jen o pavouka méně.
Baltazar_de_Rais6. Září 2018 15:13:00
**********************
Střílím znovu na stejného pavouka. Budu Editovat poslední příspěvek.
Aktuální počasí6. Září 2018 15:13:00
otext
Arsielas6. Září 2018 15:17:35
*********************************
Opět se trefíš. Druhý zásah opět rozhoupe síť a pavouk sletí jak zralá hruška na zem - mrtvý.
Ostatní pavouci ucouvnou a stále jen tak civí.
Baltazar_de_Rais6. Září 2018 15:44:18
****************
nový edit posledního příspěvku
Jollyjokker7. Září 2018 04:36:55
[I]"Mistře trpaslíku."[/I] Ta slova mi zní hlavou a chvíli přemýšllím, jestli jsou myšlena jako popíchnutí nebo už jsou urážkou.
[I]"Proč si ze mě dělá srandu, Vždyť plánem je přinést pavoučí nohy. Nebo je potřeba ještě něco? Aha. pavučina. Pro to vysmívání se Juntovi a následném přemýšlení o odvarech z kamenů jsem úplně zapomněl, že nejdeme jen pro pavoučí nohy, ale že chceme i kus pavučiny. "[/I]
Zadívám se na vlákna pavučiny, která v naší velikosti dostávají rozměry lodního lanoví a při té myšlence se otřesu odporem.
Narážku na přípravu pochodní vynechám a místo toho sleduji jak ke středu pavučiny vyletí šíp a po chvilce i druhý.
Když pavouk dopadne na zem a Ottas je vyzván aby ho odtáhl do bezpečnější vzdálenosti, vykročím vpřed. V jedné ruce kladivo, štít z levičky si přehodím na záda tak, abych měl volnou ruku a mohl čapnout pavouka za nohu a pomoci Ottasovi táhnout.
Silchas7. Září 2018 22:12:47
Vykročím mezi stébla trávy, vstupuje do chřtánu smrti, chystaje se na věc, jež by mě při sebemenší neopatrnosti mohla zabít, jako když pavouk, ve své tiché strnulosti vystřelí po své kořisti, by jí lapil do svých sítí. [I]Chi chi chi lov pavouků… lovec loví lovce a kdo se stává loveným?[/I] Copak je v tomhle asi tak skutečné a co je jen smyšlenka našich poblázněných představ o skutečnosti, jež se může ve vteřině změnit, by nás naše představa zavraždila jen pro naší hloupost a nevědomost o zákonech, o nichž nemá žádný člověk nejmenší ponětí.

Mé kroky mě zavedou mezi skupinku trav, skýtající mi dokonalý úkryt a zároveň mi umožňující sledovat celou situaci hezky zblízka. Přikrčím se.

Po chvíli letí šíp, ihned následován druhým. Oba si najdou svůj cíl v těle velikého pavouka, který po chvíli padne mrtev na zem. Ostatní pavouci lehce strnou, nehnou se však z místa. [I]Prazvláštní je chování druhové, mezi tvory těmito. Jak moc se podobají lidem…[/I]

Můj pohled zabloudí zpět ke skupince, jíž jsem zanechal opodál, bych vyšplhal pro kus pavučiny. [I]Jak však může dobrý Silchas vyšplhat do výše, jsou-li pavouci ostatní stále na pavučinách?[/I] Když pohlédnu na Baltazara, zrovna něco říká svému přerostlému příteli a tomu trpaslíkovi, jež se k nám před chvílí připojil, načež se ti dva vydávají k mrtvole velikého pavouka, ležícího na zemi pod pavučinou. Jediný pohled stačí, bych pochopil náznak, jež mi Baltazar naznačuje.

Lehký úšklebek mi ozáří tvář, načež se zvedám, tasím dýky, a lehoučkým krokem se vydávám vstříc obrovi a trpaslíkovi, bych jim pomohl s úkonem, jenž nemožný se může zdát.

*********************
Takže zase používám:
[B]Schovávání se ve stínu, Tichý pohyb
[/B]
Ottas8. Září 2018 19:40:50
---------------------------------
Zdravím, chci se vám moc omluvit za mojí neaktivitu. Bohužel v práci je málo lidí a jsem tam pořád. Snad se to brzo napraví a budu mít více volného času.
Arsielas10. Září 2018 13:12:16
Rozhodnete se, že mrtvého pavouka odtáhnete stranou. Baltazar přiložil k tětivě další šíp zatímco ostatní se ze dvou různých stran blíží k mrtvému tělu osminožce.
Jste na místě, kde na vás může spadnout naprosto cokoliv a ukončit to vaše životy. Noha králíka, zobák ptáka – to všechno může znamenat katastrofu, když měříte dva couly. Kdyby se tu teď rozhodl vynořit krtek, pro vás by to bylo jako zemětřesení.
Nohy mrtvého pavouky se křečovitě stáhly k sobě a vytvořili jakousy proutěnou kuličku. Sichas je ještě na cestě, když Ottas s Žolíkem už přicházejí k tělu. Ani jeden z nich však nevidí, co se blíží k Baltazarovi…
Pomalým…klouzavým pohybem. Bez života, bez dechu a nehlučně přistane těsně vedle něj…list ze stromu. Div se mu neotře o rameno.
Ale o listí se nezajímáte, takže zpět k trojcii u pavouka…
Pavouk se zdá být opravdu mrtvý a nezdá se, že by se jeho druhové hodlali snést na zem. Dva šípy z něj stále trčí. Ani není příliš velký. Zdá se, že je to teprve mládě. Samec, jelikož nevidíte žádné snovací žlázy.
Nožičky vám jsou k dispozici. Co dál?
Jollyjokker12. Září 2018 12:19:50
Pár kroků a jsem u těla pavouka. Poslední krok je opatrnější.
Hlavicí kladiva lehce šťouchnu do kusadel pavouka. Hledám náznak toho, že by byl jen omráčený a mohl se probrat během transportu. Když zhodnotím zranění od šípů, čapnu jednu jeho nohu.
Zapřu se a začnu táhnout mrtvolu pavouka směrem k vesnici. Udělal jsem to ještě dřív, než měl Ottas šanci vzít druhou a proto je jasné, že se snažím odtáhnout sám. Směrem zpod pavučiny, na místo kde by mě během porcování pavoučích nohou nic nemuselo skočit za krk.
Pavouk se pohne a zanechává za sebou vyrytou stopu v zemi. Když jej odtáhnu dostatečně daleko, rozhlédnu se a zkontroluji postavení všech ostatních pavouků i ostatních členů naší Velké Pavoukobijecké Výpravy.
Na okamžik mi zrak padne i na list, který před malou chvilkou málem zavalil Baltazara.
Pak si přehodím kladivo do levé ruky a pravou vytáhnu sekyrku z opasku. Během několika okamžiků už se sekyra míhá nahoru a dolu a snaží se oddělit všechny nohy od trupu. Není to sice úplně ten pravý nástroj, ale snad to s ním půjde.
Silchas13. Září 2018 20:38:31
Pomalu procházím rovinou trav, skrývaje se za křovisky a travami, pomalu se blížíce k mrtvému tělu pavouka, zkrouceného v posmrtné křeči, k němuž se z druhé strany přibližuje i druhá skupinka, krytá odvážným Baltazarem, napínajícím svůj luk, jež by nám měl být oporou, rozhodnou-li se nás pavouci napadnout. [I]Jaký to bláhový sen, věřiti v moc šípu, proti stvůrám těmto, majestátním ve své obrovitosti a nepřemožitelnosti, shlížeje na nás ze svých lepkavých sítí, očekávaje nepozornost, či jen záchvěv, by nás rozsápaly, snad pro potěšení pouhé…[/I]

Kroll a trpaslík za chvíli dosáhnou těla pavouka a jmou se ho táhnout pryč z dosahu sítí oněch ohavných osminožců. Následuji je, stále skryt v moři trav, očkem sleduje tu obrovskou masu noh a klepet, jako z nějakého horečnatého snu, jako z nejhlubších propastí šílenství, pozoruji jejich majestátní kusadla, cvakaje naprázdno v bezuzdné agonii strašlivé touhy po čerstvé krvi.

Když se dostanu z dosahu oněch zrůd, lehce se uvolním, nyní již lehčím krokem míříce zpět ku dobrému Baltazarovi, bych s ním porozprávěl o postupu dalším. O trpaslíka opodál porcujícího mrtvého pavouka ani nezavadím pohledem.

*********************
[B]Schovávání se ve stínu
Tichý pohyb
[/B] *1*
Arsielas18. Září 2018 09:26:53
***********
Kluci, už je to více než týden. Oojďte s tim pohnout, dyť to je děs :)
Aktuální počasí18. Září 2018 09:26:53
otext
Baltazar_de_Rais18. Září 2018 12:39:25
Vánek se otře o mou tvář. [I]Co to…? [/I] Otočím hlavu, spatřím list. Mrtvý list, jenž se snesl ze stromu. [I]Jsme jako listí ve větru …[/I]
[I][/I]
Už jsou tu a táhnou za sebou i mrtvé tělo tvora, kterého jsem sestřelil z jeho sítě. [I]Žádná pavučina? [/I] Pomyslím si zatímco trpaslík rozsekává jeho tělo na kousky. [I]… jaké zklamání. Čas se krátí.[/I] Přistoupím k tělu. Šíp, jenž mám v ruce vrátím do toulce k jeho bratřím. Poté vytáhnu z pavouka ty, kterými jsem ho usmrtil. Jeden vrátím do toulce a ten poslední si nechám v rukách. Bylo by to plýtvání dobrými šípy. Pak pohlédnu vzhůru k pavučině.
[I][/I]
[OR][B]„Budeme si pro ni muset vylézt.“[/B][/OR] Otočím se k Silchasovi, který zrovna potichu přichází. [I]Je jako duch … [/I]
[I][/I]
[OR][B]„Půjdu s tebou, vylezeme nahoru a vezmeme si síť.“[/B][/OR] Pronesu s úšklebkem. [OR][B]„Vy dva nás budete krýt … máte čím? Vrhací sekery, oštěpy…“[/B][/OR] Kývnu na Ottase aby si připravil ty své. [OR][B]„… praky?“ [/B][/OR] Zeptám se ještě, hlavou si mi hodí myšlenka, že bych jim nechal svůj luk, ale hned ji zapudím. [I]Nemíním ty dva neohrabance nechat střílet.[/I] [OR][B]„Připravte si alespoň pochodně, můžete je vrhat na síť a spálit ji i s pavouky.“ [/B][/OR] Pokynu Silchasovi a vydám se s ním zpět ke křoví. Nechám ho jít prvního, je nenápadný. Udržuji si asi čtyřsáhový odstup a v rukách dřímám luk a šíp … [I]Možná bych moch jejich počet ještě snížit.[/I]
[I][/I]
Zastavím se. [U][OR][B]Tsss...[/B][/OR][/U] Syknu k Silchasovi. Pokusím se mu tím dát znamení aby se zastavil. Ve chvíli kdy to udělá, poklepu prsty na luk, tak aby to viděl. [U][OR][B]Sestřelím dalšího ...[/B][/OR][/U] Pokleknu tedy. tak jako předtím natáhnu tětivu luku až k oku, druhé přimhouřím. Hledám cíl. Nádech a výdech. Nádech ... Ozve se tiché zadrnčení tětivy a šíp se rozlétne směrem k nejbližšímu pavoukovi. Střela jen sjede po jeho těle. Vypustím další šíp, ale minu. Ten uvízne v pavučině, což konečně uchvátí jejich pozornost. Nicméně jinak než jsem chtěl. [I]To je k ničemu...[/I] [OR][B][U]Zdá se, že přeci jen musíme nahoru ... [/U][/B][/OR] Šeptnu k Silchasovi a naznačím mu, že tu čest lézt první mu přenechám.
********************
hotovo
Silchas21. Září 2018 11:07:52
Přicházím k Baltazarovi, lehce našlapuje po mělké hlíně, vychutnávaje si pocit vítězství jenž sebou přináší mlaskavé zvuky úderů sekery, opodál stojícího trpaslíka, porcujícího majestátní bestii. Radost po chvíli vystřídá zklamání, neb žádná pavučina v těle této bytosti, jako z nejčernějších nočních můr, není.

Když se na mě Balt otočí, s tím, že se pro pavučinu budeme muset vrátit (a že on míní jít se mnou) ušklíbnu se, otáčeje se zpět k onomu obrovskému keři, vypínajícímu se do výšin. Balt pak začne rozhazovat rozkazy, což poslouchám jen na půl ucha – pohledem stále brouzdám po oněch masivních tělech, tlusťoučkých pavouků, z nichž zanedlouho bude stříkat životodárná míza jejich prachsprostého života. [I]Nebo z nás.[/I]

Když Balt skončí, otočím se na něj. [B][OR][B]Život má zvláštní smysl pro humor, což, dobrý Balte?[/B][/OR][/B] Uchechtnu se vydávaje se mezi křoviska, následován Baltazarem. Když se dostaneme dostatečně blízko, lehký sykot mě donutí se zastavit a ohlédnout se na, za mnou jdoucího, společníka. Ten natahuje luk a vypouští šíp.

*********************
Počkám co dodá Balt, pak budu editovat já
jinak opět [B]Tichý pohyb[/B] a [B]Schovávání se ve stínu[/B]
Arsielas21. Září 2018 11:46:55
Zatímco Žolík nemilosrdně porcuje pavouka a jeho ruce se barví slizkými tělními tekutinami, Baltazar se Silchasem se v rychlosti shodnou na dalším postupu.
Baltazar potřetí natáhne tětivu a vypustí další šíp, kterých v jeho toulci podstatně ubývá. Střela se vznese vzhůru a opět neomylně najde cíl. Jenže tentokrát se šíp nezapíchne do těla brouka. Pouze se od jeho těla odrazí. Pavouk se leknutím stáhne ještě víc dozadu a zpozorní.
Ani tentokrát se ale žádný pavouk nerozhodl spustit se dolů a zaútočit. I když k něčemu to přeci jen bylo. Zásah opět rozvibroval pavučinu, což vylákalo na dohled dalšího pavouka.
Teď už můžete dozajista říct, že jsou nad vámi ještě tři.
Baltazar_de_Rais21. Září 2018 11:52:32
***********
Další střela, stejný cíl.
Arsielas21. Září 2018 12:00:08
I druhý šíp vyletí vzhůru, ale tentokrát pavouka netrefí. Místo toho se přilepí na pavučinu a zůstane na ní viset. Nutno říct, že célený pavouk se o šíp hned začne zajímat.
Baltazar_de_Rais24. Září 2018 11:12:11
******************
poslední edit, hotovo
Arsielas25. Září 2018 11:16:32
**********************
Sichas: postačí podčárovka s tím, co hodláš dělat
Silchas25. Září 2018 20:49:53

********************
Plížím se k onomu keři a pak začnu šplhat nahoru. Když budu dostatecne nahoře, a blízko pavučině, vytáhnu dyku a prudkym sekem se pokusim kus odseknout, v miste kde pavučina vypadá nejtenčí. Doufám že Balt mě bude kryt *3*
Až budu mit pc, doedituju to v příspěvku.
Jinak zase tichý pohyb a schovávání se ve stinu a asi ještě akrobacie *1*
Arsielas26. Září 2018 09:47:30
**********************
*66*
Odpoledne.... *40*
Aktuální počasí26. Září 2018 09:47:30
otext
Arsielas26. Září 2018 13:57:48
Ottas se Žolíkem zůstanou poměrně nečinně stát opodál mezitím co se Silchas vydá do výšin ze zěmě kryt většinou přesnými šípy Baltazara. Po větvičkách křoví se šplhá poměrně snadno. Větvičky se různě klikatí a proplétají s dalšími, takže je to jako protahovat se větvemi stromu. Chce to volit pevně vypadající opěry a neusnout na vavřínech – noha totiž může zklouznout kdykoliv.
Když je Silchas konečně na dosah sítě, vytáhne dýku a vší si s ní máchne proti pavoučímu vláknu. Pavouci si ho zatím nevšímají a jsou ke všemu docela daleko. Takhle z blízka je pěkně vidět detail vlákna a také jeho tloušťka. Při vaší současné velikosti je silná na několik prstů.
Ostří Silchasovi dýky se zaboří do vlákna, které úder absorbuje a mírně se prohne. I samotné vlákno se mírně prohne a deformuje, ale nepřetne ho. Dýka se na vlákne nehezky nalepí a uvízne v něm. Úder ke všemu rozvibruje i zbytek pavučiny, což přitáhne pozornost pavouka, který mezitím úspěšně vymotal uvíznutý šíp a hodil vám ho laskavě zpátky dolů.
Teď je v centru pozornosti Silchas. A že je dobrý, o tom se pavouci možná brzy přesvědčí.
**********************
Ottas by po omluvení přeskočen, Wulfrik nereaguje. Žolík byl také přeskočen (hádám, že neměl na co moc reagovat).
Jollyjokker27. Září 2018 00:06:46
*********************
Ano , kuchal jsem pavouka. Po skončení tam stojím a jsem připraven buďto sekeru vrhnout, nebo ji zastrčit za opasek a chopit se štítu. čekám na dořešení problému Dostřel.
A jak má postava řekla, Nahoru nepolezu.
Zítra okolo oběda to hodím do RP
Arsielas27. Září 2018 10:25:28
********************
Milé panstvo a nepřítomné damstvo, v poslední době nám tu vyhovuje takový volnější styl odpisů v podobě podčárovek. Tomu se nebráním a naopak to mnohdy vítám. Ne všem ale vyhovují následné editace již vytvořených odpisů. Proto budeme odteď psát tak, jak jsem původně navrhoval - když budete chtít jednat skrze podčárovku(y), můžete, ale vše v nich pak shrnete v NÁSLEDUJÍCÍM odpise (nikoliv tedy editací toho starého). Ne všichni mají chuť stále kontrolovat staré odpisy, jestli nepřibyl edit a navíc to kazí jejich kvalitu :)
Baltazar_de_Rais27. Září 2018 10:49:32
***********
Hlídám a sestřelím cokoliv, co se rozeběhne k Silchasovi.
Jollyjokker27. Září 2018 12:35:46
Pavouk je bez nohou během několika rychlých seků. Odsekané nohy pak odkládám na jednu hromadu usekanými konci k sobě tak, aby se daly chytit a odnést jako otýpka dřeva. [I]"Nebylo to zas tak složité ani těžké. Rubat dříví je těžší."[/I]
Rozhlédnu se okolo sebe a opět zhodnotím situaci. Letmo zkontroluji Ottase. Pak obhlédnu Baltazara, včetně jeho tenčící se zásoby šípů. Silchas se právě napřahuje k tomu aby usekl síť.
To že se mu přilepí dýka kvituji pohrdlivým odfrknutím.
[I]"Mam takovej nejasnej pocit, že sem vás varoval. Ale ne. . . Komu nejni rady, tomu nejni pomoci."[/I]
Pak zaregistruji jak pavouk zpozorněl a po kratinkém zaváhání se vydal směrem k Silchasovi.
[I]"A problémy nastávají. Tak co dohodím tam nebo ne? Má cenu plýtvat dobrou sekerou, když ani nevím jestli jí dostanu zpátky? Mam počkat až si ho zobne a začne balit, nebo mam něco udělat?"[/I]
Stojím tam dole, pozoruji pavouka a v ruce potěžkávám svou vrhací sekeru.
[I]"Takhle vysoko jsem ještě nevrhal. Musim nějak upravit míření při takovém převýšení. Ale cejtim v kostech že by to mohlo vyjít."[/I]
Udělám dva kroky dozadu, nadhodím si sekerku v ruce, abych ji pořádně uchopil.
Vyberu si místo, kam zamířím. Hezky si počkám, až k tomu místu pavouk doleze. Také počítám s tím že dráhu sekerky změní gravitace a proto mířím kus nad pohybujícího se pavouka. Pak rychlé nakročení vpřed a prudké máchnutí rukou. . .
[I]"Pamatujte! Vrhání sekerou je naše mistrovská disciplína! Nikdo není ve vrhání seker lepší nežli Trpaslíci! Jestli hodíte sekerou a minete, budete ostuda tohoto Oddílu!"
"Snad vás nezklamu, seržante. "[/I] . . . a sekera letí.
Silchas27. Září 2018 18:52:31

*********************
Pro začátek se pokusím dýku vytáhnout, případně ji použiju jako pilku a pokusím se pavučinu uříznout, doufaje, že mě mí společníci ochrání.
Arsielas30. Září 2018 12:55:53
Silchasova přítomnost a zejména jeho cloumání s pavučinou okamžitě přitáhlo pozornost nejbližšího pavouka. Ten se vydal směrem k člověku, který se mu rozhodl rozbíjet domov. Silchas se ale svého nože nehodlá vzdát a snaží se ho nejprve vyprostit.
Pavoučí síť je opravdu lepivá. Silchas se teď může osobně přesvědčit o pocitech mouchy, která dosedla na síť nebo snad mucholapku a snaží se z ní opět dostat. Nakonec se mu podaří dýku vyprostit, ale až když se zapře silou a napne svaly, povede se mu čepel uvolnit. Na její čepeli uvízne lepivý povlak.
Pavouk se ale mezitím povážlivě přiblížil. Jeho rychlost, se kterou se ve výšinách pohybuje, je nesrovnatelná s neohrabaností lidských bytostí a jeho kusadla by vám klidně mohla ukousnout hlavu.
Právě ve chvíli, kdy už se zdá, že se oba vzájemně střetnou, přeletí kolem šíp následovaný vířící sekerou. Šíp proletí kolem, aniž by o cokoliv zavadil a zmizí někde v houští. Sekera si však najde svůj cíl. Udeří pavouka tupou stranou do hřbetu, odrazí se a letí zpět na zem. Pavouka to zaskočí, takže se na okamžik zastaví a otřepe.
To dává šanci Silchasovi, který má teď pavouka téměř na dosah. Může se buď dát na ústup nebo vyrazit proti několika párům očí, které ho pozorují.
Celé tohle divadélku už konečně vyprovokuje i zbylé dva pavouky. Jeden z nich se začne okamžitě, ale pomalu spouštět dolů a druhý ho patrně bude brzy následovat.
******************************
Než se pavouk spustí až na zem, máte zhruba 2 kola. Pokud pavouka u Silchase něco nezastaví nebo pokud mu nestihne uniknout, bude pavouk v dalším kole na jeho dosah.
Doteď jsem oběma střelcům (vrhačům) počítal dobu míření jako 3 akce, jelikož jste na to měli prostor. Odteď mi ale každý, kdo bude střílet, pište, zda míříte 1, 2 nebo 3 akce (postihy a bonusy -2, 0, +1).
Silchas: Tebe chci jen upozornit, že je rozdíl mezi akcí pohyb a naprostým ústupem. Akce pohyb je chápána jako přesun v rámci boje a tedy je pomalejší a opatrnější.
Baltazar_de_Rais30. Září 2018 14:10:08
***************
"Ustup!" Zařvu na Silchase a vystřelím na pavouka. 2 akce mireni
Arsielas5. Října 2018 08:08:38
******************
Silchasi?
Nebo ostatní, pokud hodláte něco dělat
Aktuální počasí5. Října 2018 08:08:38
otext
Jollyjokker5. Října 2018 16:58:12

*********************
Jdu si pro sekeru a připravím se k opakovanému házení. . .čili to vidím tak na dvě kola mimo. Záleží na tom kam sekera dopadla. A kde pak bude nějaký vhodný cíl.
Silchas7. Října 2018 09:23:40
Šíp, střela jež sebou přináší smrt se nemilosrdně blíží ke svému cíli, by ukončila život nevinného pavouka, jež snad nikdy nic zlého neudělal, houpaje se na své pavučině si lovil mouchy, zařazen do potravního řetězce, by srdnatě vykonával tuto nechutnou úlohu. Nejspíš nečekal skupinku tvorů, jenž by snad pro nic ukončila jeho život. Šíp se s neomylnou přesností blíží k pavoukovi. Ušklíbnu se, očekávaje naplnění pavoukova života, bych mohl pro pavučiny kousek vyšplhat. Když se šíp však od pavoukova těla pouze odrazí, neubráním se pohrdavému odfknutí. [I]Ohavný pavouče, tys snad dávno mrtvý měl být, tedy co činíš na světě tomto, nežli v krvi vlastní, na zemi, váleti ses měl.[/I]

Když vypuštěný šíp rozvibruje pavučinu a vyláká dalšího pavouka, Baltazar vytáhne další šíp a opět střelí proti onomu ohavnému monstru. Ten se však zapíchne do pavučiny a vzbudí pozornost zasaženého pavouka. [I]Chi chi chi, že by šance pro Silchase dobrého, by pro pavučiny kousek vyšplhati mohl?
[/I]

Vydám se ke keři, ztracen ve stínu, dávaje si pozor i na nejmenší šelest mého šatu, bych se proplížil zcela nepozorovaně, ztracen pohledům zrůd. Když dosáhnu kořene, lehce se vyšvihnu na nejbližší větev a dám se do šplhání. Cesta mi nečiní vcelku žádné obtíže, neb úchytů je dost a v listoví jsem navíc dokonale ztracen před pohledy z pavučiny.

Když dosáhnu místa, kde se pavučina pojí se dřevem, obnažím dýku. Vnímám řezavý zvuk vytahované čepele a mou tvář ozáří úsměv. Pak se napřáhnu a prudkým švihem seknu dýkou do pavučiny přede mnou. Je silná několik prstů a při pohledu na ní se nejde ubránit myšlenkám na nebohou kořist, omotanou tímto lepkavým hnusem.

Ostří dosáhne svého cíle a má tvář se promění v grimasu vzteku, jakmile se má dýka, má překrásná dýka, nalepí na ono slizké ohavné vlákno (které ještě víc rozvibruje a přivábí tak veškerou dosavadní pozornost na dobrého Silchase) a znemožní mi jakékoli další řezání.[B][OR][B] „Grňagrh…“[/B][/OR][/B]

Popadnu rukojeť dýky, zapíraje se nohami, o větev pode mnou, a vší silou se snažím dýku vytáhnout.[B][OR][B] „No tak dýčičko, milá dýčičko Silchasova… pff… přece nechceš zůstat v těch ohavných ručkách těch ohavných zrůd… fff. Ne, ne, ne, to dobrý Silchas rozhodně nedovolí… no TAK!!“[/B][/OR][/B] Konečně se mi podaří čepel uvolnit, ač jsem tím na sebe upozornil nepěknou společnost ostatních obyvatel této lepkavé hmoty. Ti na mě brzy obrátí veškerou svou pozornost a jeden se začne i povážlivě přibližovat.

Blíží se velmi rychle, nepěknou rychlostí. Ušklíbnu se a tasím i druhou dýku, doteď zasunutou v botě. Pak se přikrčím, připraven se vrhnout na, rychle se přibližující, stvůru. Najednou však, jakoby odnikud, přiletí šíp, vzápětí následován sekerou. Šíp jen proletí kolem, avšak sekera udeří tupou stranou do pavoukova těla. Ten se na chvíli zastaví, což mi dává ideální příležitost… [B][OR][B]„ŮSTUP!!“[/B][/OR][/B]

Baltův výkřik doléhá do mých uší a předává jasný příkaz, jenž však působí tak hluše, tak tupě, tak… malicherně. To vše ve srovnání s překrásnou agónií, jíž vnímám každičkým okamžikem, kterým pozoruji zjevně zcela otřesenou zrůdu. Grimasa šílenství zaplní mou tvář, jiskry v očích jakoby přerostly v temný plamen šílenství a já se s děsivým rykem odrážím od větve, vrhaje se v ústrety ohavné, osminohé stvůře…

*********************
Omlouvám se že to tak trvalo, měl jsem trochu náročnější týden *6*
Jinak beru to tak že když skočím, dokážu se pavoukovi dostat na dosah, takže má akce je útok *1*
jinak používám [B]šplhání[/B] a [B]akrobacie[/B]



Arsielas9. Října 2018 14:02:44
Nejrychleji z vás zareaguje Baltazar. Aniž by čekal na to, co udělá Silchas nebo zbytek jeho skupiny, vytáhne z toulce další šíp, kterých mu v nich povážlivě ubývá. Baltazar opíše s hrotem šípu oblouk a přiloží šíp k tětivě. V tu chvíli už vidí, že Silchas ustupovat nehodlá. Naopak vytahuje i druhou dýku a připravuje se vyrazit vstříc nepříteli.
Připravit si do ruky druhou dýku mu však vezme až příliš času a pavouk se stihne vzpamatovat. Odrazí se zadníma nohama, přední nohy natáhne dopředu a stále visící na pavučině se užene kusadly po Silchasovi. Mladý člověk nechce ztratit sílu, kterou svým pohybem nabral a rozhodne se nenastavovat kusadlům čepel dýky. Snad doufá, že je dost rychlý na to, aby se výpadu vyhnul.
Ale je?
Jeho akrobatické schopnosti zajistily, aby mu neuklouzla noha. Jeho pohyby jsou přesné, jednání jisté…a přesto teď proti převažující síle pavouka neměla šanci. Jedno z kusadel stoupající z dolní čelisti vzhůru se Silchasovi zaryje kus pod kůži. Zaryje se s takovou bolestí, že už Silchas nestačí udělat nic, než se sesunout zpět a spíše jen spadnout na větvičku, na které předtím stál. Jeho tělo teď ledabyle klouže dolů a jeho mysl ztrácí kontakt se světem.
Mezitím se spouštějící pavouk zkrátí vzdálenost od země o více než třetinu. Také Žolík je v polovině své cesty k sekyrce, která naštěstí neodskočila daleko.
…ve všem tom zmatku vyletí vzhůru další šíp. Jestli je Silchas stále naživu, je patrně jeho poslední nadějí.
Nadějí, která i tentokrát pouze proletí kolem a zmizí ve větvích.
Jollyjokker10. Října 2018 08:33:33
Sekera letí a pak se s ducnutím odrazí tupou stranou od těla pavouka. A padá.
Zakleju několikrát. Několik slov je v obecné mluvě, další pak v trpasličí řeči a poslední z nich je pořádně nahlas. Mezi těmi nadávkami proběhne i zlobně pronešená věta.
[OR][B]"Snad se o tomhle nedozví seržant. "[/B][/OR] . . která je pak zanesena několika dalšími trpasličími slovy.
Sleduji trajektorii padající sekerky a pak se dám do pohybu.
Je mi jasné, že když chci být nějak alespoň trochu prospěšný, tak si musím sebrat svou zbraň, protože dokud pavouci neslezou na zem, tak jsem tu uplně k ničemu.
Urazím pár kroků, když se ozve výkřik vybízející k ústupu. Jenže! Když zvednu hlavu, vidím toho blázna jak se odrazil ke skoku. . . a dopadl přímo do čelistí pavouka.
Ten si ho zlehounka požvýkal a Silchas opadl . . .A odpadl.
[TR][B]"Ten přitroublej Wazzok."[/B][/TR]. [I]"Doufám, že to je jen paralíza a ne ten jed který pavouci používají když se chtějí krmit."[/I]
[OR][B]"A co ty, ty zelená opice? Hodláš se podílet něčím jiným než jen demolicí vesnice? Nestuj tam jak šutr a hejbej se."[/B][/OR]zařvu na stále stojícího krolla, který tak trochu vypadá zmatenej, jak lesní včela která omylem zaletěla nad pole.
Zdvojnásobím úsilí abych se dostal k sekerce. Cestou ještě po očku sleduji, jak se kdo pohybuje. Snažím se odhadnout rychlosti, trajektorie a úmysly.
Od sekerky mě dělí jen poslední krok. Poslední rozhlédnutí mě však přesvědčí že není dost času. Tedy už je jasné, že to nestihnu. neběžel jsem dost rychle.
[I]"Nestihnu sebrat sekerku a vrhnout. Sakra, tak teda dobře . . rozmáznu tě jako .. jako pavouka. Malýho, zatracenýho, otravnýho pavouka" [/I]
Ruka místo k sekeře na zemi sáhne po štítu .
[TR][B][I]"Je lepší stát připravený k obraně a vrhnout se do útoku! Než při bezhlavém útoku muset přejít do obrany! Zapamatujte si to! Když chcete zabít co nejvíc nepřátel, musíte se taky snažit zajistit vaše přežití! PROTOŽE KDO PŘEŽIJE DNES, MŮŽE ZABÍJET I ZÍTRA! Je vám to vy tupci jasné?!"[/I][/B][/TR]
Pozvednu štít v jedné ruce, kladivo v druhé a pevně se rozkročím. Když jsem si jist vlastním postavením, vyrazím do útoku. Mohutný nápřah kladivem . . .
Arsielas10. Října 2018 09:48:53
*************************
Žolík: Věc se má tak, že pavouk nejspíše klesá pomaleji, než se zdálo, takže máš o kolo zhruba navíc. 2 ti kola bude trvat dostat se k sekyrce (teď už jen jedno) a další 1 kolo ji sebrat (akce přezbrojení, která zabírá 2 akce). Patrně v tu chvíli dopluje pavouk k zemi a ty budeš stát tak 3 sáhy od něj v ruce s vrhací sekyrkou a tím, co máš v druhé ruce (pokud v ní něco máš). Pokud bys chtěl pak přezbrojit na něco jiného než vrhací sekeru, trvalo by ti to další 2 akce. Nyní máš jednu ruku prázdnou a v druhé prakticky co si určíš (štít nebo nwm)
Druhý pavouk se teprve začíná spouštět, takže tak 2 kola bude ještě ze hry a prostorově je tak 2-3 vaše sáhy stranou od prvního spouštějícího se (1 akci pohyb stranou).

Úmysly třetího pavouka u Silchase ti nebudu prozrazovat, ale máš velice dobrý odhad *1*
Baltazar_de_Rais10. Října 2018 13:18:40
**************
Mireni 2 akce a strelba na pavouka u silchase
Arsielas10. Října 2018 13:39:39
********************
Šíp se od pavouka jen odrazil. Pavouk si začíná hrát s tělíčkem dobrého Silchase
Baltazar_de_Rais10. Října 2018 14:06:37
************
Mno dobrá, další dva šípy a každý 2 akce
Baltazar_de_Rais10. Října 2018 21:49:41
[I]Minul jsem … [/I] Střela, kterou jsem chtěl krýt dobrého Silchase jen proletěla kolem. Něco jiného, co jsem zahlédl jen kouskem oka však zasáhlo, nicméně ne zřejmě tak, jak bylo zamýšleno. Situace se nám vymyká z rukou, a místo klidné akce se pomalu začíná měnit v boj o … [I]o co vlastně? O pavučinu? Možná když je pobijeme, ale nyní? … O přežití.[/I]
[I][/I]
Silchas ve větvích bude brzy čelit smrtícímu kusadlům pro nás nyní obřího pavouka. Dva další se již sunou dolů, ze svého stříbrného království lačnící po naší krvi. Co teď? [I]Jsme příliš roztroušení. Takto nás každého uloví, jednoho po druhém… musíme se přeskupit. Přeskupit a až pak zaútočit. V tom je síla lidí, ve společném postupu. Teď nám zbývá jediné …[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Ústup!“ [/B][/OR] Nedbaje na přechozí snahu o nenápadnost. Teď už je to zbytečné. [I]Ustup Silchasi …[/I] Zbožné, či bezbožné přání.
[I][/I]
[I]Snad nechce… [/I] Opak je však pravdou. Dobrý Silchas ve svém šílenství vycenil zuby a vrhy se vstříc obludnému tvoru s působivým skokem. Odvaha působivá, avšak smysl pro taktiku žádný. Jeho výpad byl předem odsouzen k záhubě a tak jak byl zahuben on, byl dost možná zahubem i sám dobrý Silchas. [I]Ten hlupák! [/I]
[I][/I]
Natáhnu ruku k opeřeným koncům šípů v toulci, jemně pohladím pera nesoucí smrt a jeden z nich oddělím od jeho bratrů. Založím jej a s natahující se tětivou přiložím k oku. Druhé přimhouřím. S poselstvím plného smrti vypustím šíp vstříc monstróznímu tvoru. Minul jsem. Krev, jež byla prolita byla Silchasova, když se jeho tělo střetlo s kusadly toho odporného tvora. Je mrtvý? Možná ano, možná ne. Pokud ale přeci jen přežil…
[I][/I]
[OR][B][U]„Chlupatá zrůdo…“ [/U][/B][/OR] Zavrčím vytahujíce další šíp. [OR][B]„… nemíním si nechat toho šílence sežrat. Ještě ho budu potřebovat!“ [/B][/OR] Natáhnout, zamířit, vydechnout a vypustit. Vytáhnu další šíp. Natáhnout, zamířit, vydechnout a vypustit. A znovu! Natáhnout, zamířit, vydechnout … vypustit. Střely postupně vzhlétly vzhůru. Sáhnu znovu do toulce, ale … [I]Poslední… jak typické.[/I]
[I][/I]
V toulci zbyl už jen jediný šíp. Poslední možnost zabít pavouka. I když ... opravdu je poslední? [I]Mám ještě ocel.[/I] Nevytáhnu jej, namísto toho provléknu levici kolem tětivy a pověsím si luk na záda. Času není nazbyt, přiběhnu k osudnému křovisku a natáhnu se po jeho větvích. Posléze začnu šplhat vzhůru, vzhůru k vítězství, či smrti.
Aktuální počasí10. Října 2018 21:49:42
otext
Arsielas11. Října 2018 15:17:23
Boj s pavouky začíná konečně nabírat na obrátkách a už teče i první krev z vašich řad. Silchas teď visí bezmocně ve výšinách a je odsouzen pouze vůli osminohé nestvůry a pomoci svých…přátel.
Baltazarem projede křeč a jeho tělo zaplaví adrenalin. Ještě více se teď soustředí na svůj cíl a smrtonosné šípy, které k němu vysílá.
Nejprve jeden. Za ním druhý. A ještě třetí.
Jen jeden z nich však uvízne v těle pavouka. Pouze druhý zasáhne tvora a zaboří se mu hluboko do masa. Pavouk okamžitě pouští Silchase z mysli a začne se bolestí motat po pavučině. Jak dlouho bude zmatený, to nedokážete odhadnout. Nikdy jste se s takovým druhem nepřátel nesetkali.
Žolík mezitím dostal šanci dostat se ke své vrhací sekyře. Ale nevyužil ji. Místo toho sundal štít a pevně ho uchopil do ruky. S hrozivým kladivem se teď hodlá střetnout s něčím, co vám možná zabilo druha.
Pavoukovi chvíli trvá, než dosedne na zem, což dává Žolíkovi šanci zaútočit jako první. Mohutně se rozmáchne kladivem a bez sebemenší lítosti nabere hlavicí pavouka v plné síle. Ten prudkostí rány odletí směrem, kterým úder šel. Jedna z jeho nohou vystřelí po trpaslíkovi a také ho zasáhne! Úder ale nemá dostatečnou prudkost a díky štítu ji Žolík odrazí.
Baltazar tak nechává veškerý boj na něm a na Ottasovi a vydává se na pomoc Silchasovi.
*************************************
Poslední pavouk se spouští dolů. Odhadem mu bude cesta dolů trvat ještě 1-2 kola.
Žolík: Nerad popisuji hráči souboj - obvykle pouze udám rámec zranění a ty si to RP užij po svém. Úder do pavouka byl teda naprosto destruktivní. Doslova jsi do něj prorazil díru a pavouk sotva stojí.
Ale stojí.
Arsielas15. Října 2018 09:47:06
*************************
Žmolíku?
Jollyjokker15. Října 2018 19:50:45
Nápřah kladivem a hrozivá rána.
[I]"Sedla pěkně."[/I] okomentuji si v duchu ránu po níž se ozvalo uspokojivé křupnutí z pavoučí hlavohrudi.
Snad to byla křeč, která vymrštila jednu z pavoukových nohou, snad to byla pavoučí snaha mě přišlápnout k zemi a znemožnit mi pohyb, ale úder jsem naštěstí pohotově zastavil štítem.
[B]"Uff."[/B] heknu a napřáhnu se k dalšímu útoku. Protivník stále stojí, i když jím rána smýkla směrem ode mne a musím se znovu přiblížit. Lehkým přehmátnutím upravím úchop na rukojeti. Se štítem napřaženým tak, aby byl stále naproti pavoučím kusadlům, protože rána nohou mě může zranit, ale kusadla jsou plná jedu. Vykročím a hlasitě zavyji do útoku.

Arsielas16. Října 2018 14:01:16
Hlavice tvého kladiva dopadne na paralyzovaného pavouka a rozmáčkne jeho lebku na kaši. Poslední záchvěvy života. Poslední nervové záškuby...a je po něm.
Další pavouk se právě téměř spustil na zem několik sáhů od tebe. Je prakticky jisté, že vyrazí k tobě a že budete v dalším okamžiku jeden druhému na dosah - pokud neustoupíš. Už od pohledu vidíš, že tenhle je o něco větší než ten předešlý.
Baltazar šplhá stále výš a raněný se točí dokola jako želva, co se snaží obrátit zpět na nohy.
**************************
První pavouk je dozajista mrtvý. Druhý bude v dalším kole v dosahu.
Jollyjokker18. Října 2018 19:11:35
Pavouk se po druhé ráně ani pořádně nezachvěje a padne k zemi. Já stojím ve střehu kryt štítem a na okamžik zaváhám jestli je opravdu konec nebo ne. Pak současně s tím, jak mi najednou dojde, že ještě není po všem a že někde se pohybuje další pavouk, mi v mysli opět zazní seržantův hlas.
[I][TR][B]"Vždycky mějte přehled o tom co se děje na bojišti. A bojiště je i za vašimi zády! ČELÉM VZAD!"[/B][/TR][/I]
Nacvičeným pohybem proto vymrštím levou ruku se štítem nad hlavu. Pak pravou nohou vykročím vpřed. Ve chvíli kdy se pravá noha dotkne země, protočím se na špičkách, stočím se v kyčlích a současně prudce spustím ruku se štítem. Nyní stojím otočen vstříc jakékoliv hrozbě která by mě předtím chtěla napadnout zezadu.
[TR][B]"Co to je? To měla bejt otočka? Motáte se tam jak ponravy! Tak aby jste se to naučili, tak tu budete tak dlouho dokud se celý oddíl nebude pohybovat jako jeden muž. . . Otočka Teď! . . Otočka Teď. . ."[/B][/TR]
Nevím proč právě teď mě zase zasáhla vzpomínka na seržanta. Jestli to má být nějaký můj vnitřní obranný mechanismus proti strachu, nebo jen adrenalin proudící v žilách vyplavil nějakou další ze vzpomínek. Faktem ale je, že vykročím vstříc pavoukovi, abych opět poměřil svůj štít s jeho kusadly a krunýř jeho těla s pádností mého kladiva.
[OR][B]"Já sem tady ty tupej hmyze!"[/B][/OR] zařvu výzvu a napřáhnu kladivo.
Arsielas19. Října 2018 10:50:25
*******************
Takže předpokládám klasiku útok s případnou obranou, pokud bude čemu
Odpoledne to sem hodím
Arsielas20. Října 2018 13:39:30
Čtvrtý pavouk se spustí na zem a naprosto bez váhání skočí po trpaslíkovi. Žolík takový prudký výpad snad ani nemohl čekat, ale přesto stihne ráně nastavit štít. Pavouk silou těla narazí o štít a přitlačí Žolíkovi kruhovou ochranu na tělo až ho zabolí ruka a donutí ho se zapřít nohou o zem, aby nespadl nebo aby se nemusel vzdát své pozice.
Jako odpověď po pavoukovi máchne kladivem, o pár coulů mine.
Baltazar se již pomalu blíží do třetiny své cesty. Pavouk ve výšinách se přestává točit kolem své osy, ale stále se mu podlamují nohy a nedokáže nabrat rovnováhu. Baltazar může očekávat, že si pavouk na bolest brzy zvykne a buď se dá na ústup nebo opět zaútočí na Silchase.
***************************
Žolík: Ztráta 1 života
Baltazar_de_Rais23. Října 2018 10:37:39
**********
Musím se omluvit. Králík se dostal ke kabelům a já zůstal bez wifi a bez tv. Přístup mám pouze z mobilu, než to vyřeším. Reagovat budu jen pod čarou a pak napíšu příspěvek ve kterém to celé shrnu.
Baltazar_de_Rais23. Října 2018 10:38:28
***********
Arsi: lezu dál. Snažím se zrychlit.
Aktuální počasí23. Října 2018 10:38:28
otext
Arsielas24. Října 2018 09:52:03
********************
Žolíku, nemohl bys reagovat trochu flexibilněji? Teď nemusíš nic psát - pouze pod čáru, co hodláš dělat. Takhle se to neskutečně táhne a přitom by mohlo být hotovo za pár minut a mohli bychom jít dál
Jollyjokker25. Října 2018 22:34:22

*********************
Pardon, ale od minulýho pátku jsem v jednom kuse na dvanáctkách. . .Mam pocit že mi někdo vyndal mozek.
Opakuji akci. . . pokud je potřeba tak jdu na něj, pokud mohu útočit z místa tak útočím a snažím se aby muj štít byl připraven k obraně. Jestli to bude třeba pět kol po sobě tak je klidně odházej najednou a pak napíšem nějakej souhrnnej přízpěvek. Já myslel, nevim proč, že mam před ostatníma kolo náskok.
Arsielas26. Října 2018 05:57:26
**********
Nikdo jinej skoro nezbyl *1*
Hodim odpolko
Arsielas27. Října 2018 09:37:36
Žolíkovo kladivo proletí vzduchem a naprázdno opíše půlkruh. Iniciativa tvora možná trpaslíka zaskočila, a tak se soustředil na obranu, že nevedl úder správným směrem. Než Žolík opět získá rovnováhu, vyráží pavouk opět vpřed.
Jeho kusadlo se prosmýkne kolem štítu, sklouzne po jeho hraně a udeří do trpaslíkova kabátce, která je naštěstí dost hrubý a dost pevný na to, aby zeslabený úder zastavil. Žolíkovi se tak nic nestalo a má šanci vrátit úder. To se mu také částečně povede. Jelikož byl ale pavouk příliš blízko, nezískala hlavice zbraně dostatečnou údernost a pouze pavouka lehce poranila na boku.
Hmyzího nepřítele to nijak nevyvádí z míry. Klopýtne dva kroky do opačného směru, než ze kterého schytal ránu a opět se snaží svými kusadly dostat na kůži podzemšťana. Jeho reakce jsou stále prudší. Opět pronikne štítem a tentokrát již i kabátcem. Žolík ucítí kusadla pavouka na své holé kůži, ale bolest se nedostavuje. Než pavouk pronikl veškerou obranou, odklonil se hrot kusadla z dráhy a to tak jen sklouzlo po trpaslíkově těle. Tomu se říká štěstí!
Je to opravdu vyrovnaný souboj, což se potvrdí hned dalším Žolíkovým úderem, který skončí prakticky stejně jako poslední útok pavouka. Kladivo na pavouka dopadne, ale tak slabě, že nepronikne jeho zpevněnou kůží.
Souboj pokračuje a tentokrát zareaguje rychleji Žolík. S ukrutnou prudkostí vystřelí vpřed a neomylně zasáhne pavoukovo tělo. Zbraň se tentokrát zaboří hluboko a smočí se dalšími hmyzími tekutinami. Takový skvělý úder si však vyžádal svou daň. Žolík musel na okamžik povolit v obraně a jedna z pavoukových nohou ho škrábla do nohy. Naštěstí to není nic vážného(1HP)
Návštěvník ze světa lidí, elfů, obrů a trpaslíků nepovoluje a pokračuje dalším výpadem. Ani zástupce osminohých se dlouho nestará o zranění – jde mu totiž o život. Oba bojovníci však udeří naprázdno. Když v tom se najednou pavouk odrazí zadníma nohama a skočí po Žolíkovi. Prudkost jeho úderu srazí trpaslíka na zem (3HP) a tem má teď nad sebou tělo visící na osmi nohou kolem něj. Pohotový kop, úder pěstí a útok na nohy ho však pavouka zbaví a on se může opět postavit na nohy. Než se pavouk také vzchopí, mohou si soci stát zase čelem.
Takovou reakci trpaslík nejspíše nečekal a řádně ho to rozlítilo. Kolik nepřátel porazil, kolik souboji si prošel a teď tu zápasí s pavoukem a jeho převaha je sotva patrná? Snad s hněvem, snad z vyčerpání udeří znovu a jako první. Váha rozmáchnutého kladiva se hrozivě vznese nad pavoukovo tělo a dopadne.
Úder šel přímo mezi oči. Je jasné, že je dobojováno.
Baltazar se mezitím dostal od Sichase na vzdálenost pouhých deseti sáhů. Žolík ještě stále dole bojuje, když se pavouk ve výšinách vzchopí. Jenže stane se něco nečekaného. Silchasovo bezvládné tělo začne klouzat po větvičkách dolů. Se štěstím se převalí z jedné na druhou, překulí se a jeho pád na okamžik zpomalí rameno jiného keříku. Všeho, čeho se jeho tělo dotkne se zbarví rudou krví. Baltazar je teď kousek od něj. Sotva na tři sáhy a Silchasovi hrozí pád ze smrtelné výšky.
********************************
Žolík bojoval 6 kol
Baltazar: Na konci mého příspěvku pro tebe je Žolík zhruba 2 kola od konce souboje. Jen tak pro info.
Baltazar_de_Rais27. Října 2018 14:37:41
************
Pokusím se Silchase zachytit.
Arsielas28. Října 2018 12:34:15
***************
Ber to tak, že se ti to (nečekaně) povedlo *1* A klidně ho i stabilizuješ, aby dal nepadal
Pavouk patrně poleze za vámi
Jollyjokker30. Října 2018 14:56:39
Jestli jste někdo již stanuli tváří v tvář bojujícímu trpaslíkovi, pak víte , nebo možná třeba jen tušíte, jak je to obtížné.
My, národ podzemšťanů, se vyznačujeme neobyčejnou vytrvalostí, houževnatostí a silou. A fakt, že jsem se v jednu chvíli ocitl na zemi svědčí o prudkosti pavoučích úderů.
Ale pak leží pavouk na zemi.
V rychlosti se rozhlédnu po bojišti a pak jedno kolo využiji k tomu abych si obhlédl a spočítal rány, jenž jsem utržil.
Pohmožděné rameno, které mi pavouk přirazil štítem.
Hluboký rýpanec na stehně. Nic vážného jen sedřená kůže.
Na pravé straně žeber roztržené šaty i zbroj. A na kůži pohmožděná stopa po kusadle. Co je ale horší. Bolí mě polovina hrudníku od úderu, který mě srazil na zem.

Ale není čas abych si rozebíral, kde jsem udělal chybu. Není čas na to přehrávat v paměti, který úder byl nedotažený, který přetažený a kde jsem při obraně špatně přenesl váhu.

Pokud mne paměť neklame, tak někde v okruhu několika kroků by na zemi měla ležet moje vrhací sekera.
V rychlosti se rozhlédnu po bojišti, abych zhodnotil situaci svých společníků a vyrazím se přezbrojit.
[OR][B]"Já se na to vybodnu. Novej kabát a hned v něm je díra. A jestli si myslíte, že jsem nějaká šikmouchá opice, tak si nechte zajít chuť."[/B][/OR] zabručím a mám na mysli Baltazara a Silchase nade mnou.


******************************************
Psal si šest kol boje. Pak v sedmém si obhlédnu zranění a bojiště. V osmém se přezbrojuji. Na začátku boje jsem stál nad sekerou, takže bych to měl mít tak max dva tři sáhy. Pokud myslíš že víc tak přidej kolo přesunu.
Jakmile budu mít sekeru, tak vrhám na posledního pavouka.


Baltazar_de_Rais30. Října 2018 16:13:25
********
Pokusim se ziskat stabilitu abych mohl strilet. Prezbrojim na luk, zamirim a vystrelim. Mireni max
Arsielas30. Října 2018 16:20:10
Z takový blízkosti jsi snad ani nemohl minout. Navíc sis dal opravdu záležet na zacílení, takže zásah byl prakticky jistý.
Jenže se ukáže jiný faktor. Svou smůlu jsi celou dobu přisuzoval síle větru nebo špatné mušce. Jenže teď je vidět, že pavouci mají mnohem tvrdší kůži než se čekalo.
Šíp po pavoukovi sklouzne. Vidíš, že jsi ho škrábl, ale to je vše. Proti Žolíkovu kladivu neměla krusta pavouků šanci, ale proti tvým šípům je pevná dost. Co když bude příliš pevná i pro tvůj meč?
Aktuální počasí30. Října 2018 16:20:10
otext
Baltazar_de_Rais30. Října 2018 16:27:25
******
Ehm .... nezbyva nez tasit mece. Vyckat si az bude pavouk v dosahu a uderit
Arsielas30. Října 2018 17:14:50
****************
Mrtev na jednu ránu. Nechámna tobě, jestli jsi mu usek hlavu, propích srdce nebo si ho shodil dolů *1*
Baltazar_de_Rais30. Října 2018 18:26:51
**********
S trochou stesti budu zitra plne funkcni
EDIT: jsem plně funkční, odpis ale bude nejspíš po víkendu
Arsielas2. Listopadu 2018 10:11:29
********************
Tak to je nám tvoje funkčnost na houby *1*
Baltazar_de_Rais2. Listopadu 2018 10:51:30
*************
Když budu stíhat tak dřív, ale mám pracovní víkend.
Prozatím schovám zbraně a pokusím se silchase naložit přes rameno a pomalu a opatrně s ním slézt
Arsielas2. Listopadu 2018 16:44:35
********************
Uklouzl jsi, upustil Siclhase a zlomil si mu vaz

....ne dělám si srandu. Jste oba dole *1* A dost podčárovek, chci pořádný odpisy. Nejlépe od všech 3
Baltazar_de_Rais2. Listopadu 2018 16:48:50
***********
Reakce: "ups". :D
Dnes to nedám, bohužel.
Arsielas5. Listopadu 2018 09:41:55
**************************
Zdržujete
Jollyjokker5. Listopadu 2018 12:22:30
Ve chvíli kdy seberu ze země sekeru, již není na koho ji vrhnout.
Poslední pavouk právě umírá pod úderem Baltazarova meče. Trochu mě to zarazí, protože jsem čekal že ten jeho přerostlý nožík nebude mít dostatečnou sílu na to prorazit do pavoučího těla.
[OR][B]"Dobrá rána! Dobrej boj! "[/B][/OR] Utrousím nahlas směrem vzhůru k větvičkám. Sleduji jak sestupují, ale nepohnu se abych lezl za nimi. Mé nohy stále zůstanou na pevné zemi.
Ještě jednou si pečlivě obhlédnu bojiště. Zarazí mě, když uvidím, že nevidím tu zelenou opicu, která tu stála jak špatně vysochaná socha. Chvíli přemýšlím kam se mohl tak nepozorovaně během boje vytratit ale pak pokrčím rameny a na jeho účet si jen znechuceně odplivnu na zem. Zastrčím vrhací sekeru do úchytu na opasku, na druhou stranu než mám své kladivo.
Teprve ,když je Baltazar na dosah ze země, se vydám na pomoc se Silchasovým tělem.
Chytnu Silchase okolo pasu a převezmu jej od něj. Pak ho opatrně položím na zem a začnu systematicky zjišťovat jestli žije a kde a jak je zraněný.
[OR][B]" Vypadá to že ještě žije."[/B][/OR]
Rozhalím Silchasovi zbytky jeho košile a prohlédnu ránu na břiše. Pak odzátkuji čutoru s vodou, lehce mu omyji krev z rány abych na ni lépe viděl.
[OR][B]"Čisté probodnutí břicha. Nevidím žádný zraněný orgán. Takže snad bude stačit jen ránu vyčistit a zašít a za pár dní bude stejně otravnej jako vždy. Nemáš nějakej obvaz nebo kus látky, kterou bych na obvaz mohl použít?"[/B][/OR]
Zeptám se Baltazara a v zápětí dodám ještě
[OR][B]"Čirou náhodou trochu alkoholu a jehlu s nití taky ne co? Snad do něj ten pavouk jed nenapumpoval."[/B][/OR]
Z tónu mého hlasu i z obsahu mých slov je patrné, že i když Silchase nemusím, tak se mu ze všech sil snažím zachránit jeho otravný a prachmizerný život.
[OR][B]"Já ho teď nějak zavážu a odneseme ho k tomu Juntovi, nebo víš o někom jinym kdo by mu mohl pomoct líp?"[/B][/OR]
Zatím co takhle nahlas uvažuji, i když to říkám baltazarovi, tak jde spíš o monolog, o tom jak nejlépe poskytnout Silchasovi poslední pomoc, vytáhnu ze svého batohu kousek plátna připraveného jako obvaz. Nejdřív použiji další vodu abych si umyl zakrvácené ruce.
A potom Silchasovi trochou vody z čutory pokropím obličej.
[OR][B]"Vstávej Růženko. Chrápat budeš moc až v hrobě."[/B][/OR]
Než se však dostanu k tomu abych ránu ovázal stane se něco hrozného. . .
*********************
První pomoc.
Aktuální počasí5. Listopadu 2018 12:22:30
otext
Ottas12. Listopadu 2018 17:22:07
Je to k nesnesení, to se nedá vydržet, nemohu se soustředit, musím něco udělat. [I]Co to je? Kurňa. [/I] [OJ][B]„Aghh.“ [/B][/OJ] Otočím se k bandě hrdinů zády. Začnu hledat jazykem příčinu. Kdyby mě někdo viděl tak se asi zděsí, ne že bych byl zrovna fešák, ale v tuto chvíli, při pohybu jazyka po tesáku, za doprovodu obličejových grimas, které připomínají, plesnivou bramboru s nádorem.
[I][/I]
[I] Co to tak tlačí?[/I] [OJ][B]„Vaaagh.“ [/B][/OJ] [I]Ottas mít problém. Problém hned vyřešit a potom zábava, takle nemohu bojovat. Jazyk na zhoubu nestačí. [/I] Zaslechnu podivné zvuky. [I]Hmmm. Nerušit Ottas mít problém. Ottas problém vyřešit. [/I] [OJ][B]„Vrrrr. Ticho.“ [/B][/OJ] [I]Ottas skoro hotov. Když problém nevyřešit. Nevím co se dít s moje kly. Co když Ottas přijít o mou chloubu. Moje kly. Ottas rád kly, Ottas používat na kousání. A bez klů, Ottas znova nikdy neochutnat trpaslíka ani elfa. [/I] [OJ][B]„Vaaaagh!“ [/B][/OJ] [I]NE!! Ottas mít nápad. Kost. [/I]
[I][/I]
Vytáhnu z kapsy kost. Začnu se dloubat, v otevřené hubě. [I]Co to je. Ottas umřít na tu věc. Ottas muset pomoc si.[/I] Dloubu se kostí mezi kly.[I]Pořád někdo kříčí, na to nemám čas. Ticho sakra. Ottas se muset soustředit.[/I] Dloubu se mezi kly a zuby. Slina teče po rtech a míří na krk. Slin je víc a víc. [OJ][B]„Aghhh!“ [/B][/OJ] Otřesu se a rychle utřu hubu rukou. A pokračuji v dloubání dále. [OJ][B]„Vaaagh!“ [/B][/OJ] [I]Kurňa, Ottas to mít, vytáhnu kost. Hmm. Kousek masa. Ottas problém vyřešit. [/I][OR][B]Ottas chytrák.[/B][/OR]
[I][/I]
Kouknu na kus masa na kosti. [I]Maso Ottas rád. [/I] Strčím si ho zpět do huby a vychutnávám si chuť. [OJ][B]“ Vaaaaagh!!“ [/B][/OJ] Znova uvízlo. [OJ][B]„Vrrr.“ [/B][/OJ] Strčím kost do tlamy. Křik zamnou ustal. [I]Ottas mít zlý pocit.[/I] Vytasím zbraň. Z vnitra mé duše vylétl děsivý zvuk. [OJ][B]„Vaaaaagh!!“ [/B][/OJ] Při pohledu do obličeje, do otevřené tlamy, ve které jsou žluté kly a mezi nimi září kus masa. Za zvuku pokřiku s napřaženou zbraní, se otočím. Rozeběhnu se vstříc nepříteli. Nadšení však střídá zklamání. Je po boji. [I]Pavoučci zdechli. Já jeden chtít. Žádnej pavouk. Ottas nebude mít nového kamaráda. Ottas muset počkat na Psa. Je někde sám. Bloudí lesem. Možná umřel. Ne. Pes je sílný. Pes skoro jako Ottas.[/I]
[I][/I]
Po pohledu na bandu hrdinů, jsi všimnu jak měkouš drží Silana. [I]Silan zraněný. Ottas umět ošetřit zvíře.[/I] [OR][B]Možná pomoc.[/B][/OR] Přiběhnu k padlému hrdinovy a očíhnu zranění. [I]Ottas nemít žádné bylinky. Rána se musí vyčistit [/I] [OR][B]Ottas mít nápad.[/B][/OR] Sundám kalhoty, uchopím svojí velkou chloubu a pomočím Silchasovo ránu. [OR][B]Moč pomoc.[/B][/OR] [OR][B]Ottas zachránit Silana.[/B][/OR] [OR][B]Ottas, Silana odnést.[/B][/OR] [I]Prckové muset pomoc.[/I] [OR][B]My jít.[/B][/OR] [I]Bez kalhot to nepujde.[/I] [OR][B]Ottas kalhoty. Pak jít. [/B][/OR]
[I][/I]
*************
Ošetřování zvířat st. 5
[I][/I]
A chtěl bych se omluvit za dlouhou neaktivitu ale bylo toho opravdu moc a nevěděl jsem kam dřív skočit.
Arsielas13. Listopadu 2018 09:39:56
**************
Promiňte. Teď jsem tu pár dní nebyl. Dostal jsem rýmičku a nějak jsem neměl chuť sem vézt. Pročtu vaše odpisy (koukám, že se nám objevil náš opičák *40*) a posunu děj (přeskakujíc všechny opozdilce. Času bylo dost :)
Silchas13. Listopadu 2018 17:31:25
Pozoruji obrovské pavoučí oči, hledící na mě skrze pomyslný závoj hladu a touhy lovit. Pozoruji obrovská klepeta, klapající naprázdno, čekající na chvíli, kdy se budou moci zabořit do čerstvého masa a ochutnat horkou krev. Pozoruji nohy, osm nohou držící se jemných stébel pavučiny, vypadajíce příliš lehce, než aby udržela váhu celé té zrůdy – opak je pravdou.

V rukou cítím kůži, obepínající rukojeti mých dýk, lehce zvlhlou potem. Trochu zjemním stisk a povolím nohy. Hluboký výdech…[I] svět se utápí v nekonečnosti[/I]… Levá noha vystřeluje vzhůru, pravá odráží tělo… [I]klapot klepet v tichu se vytrácí[/I]… Pravačka zvednutá, dýka se leskne v záři zapadajícího slunce… [I]Příliš silně, příliš[/I]… Levačka bodá ze strany… [I]Silchas cítí tvou krev pavoučku[/I]…

Dívám se do obrovských pavoučích očí. Jsou tak vzdálené, jako hvězdy v nejtemnější noci. Horko a pot mě zalívá a já mimoděk sklouznu pohledem k pavoučím tesákům, bořícím se do masa. Horká krev svlažuje mé tělo a najednou se vznáším, klimbám na lehoučkém větříku, jenž se mě ujmul a odnáší mě daleko, do svého hnízdečka, kde mohu s klidným srdcem spočinout. Nechávám se unášet větříkem a najednou, nedokázavši tomu zabránit, se zvráceně rozchechtám…
***
[I]Tma byla nejdříve hmotná, hustá, slévající se v jeden nekonečný kolos nicoty, který zabraňoval v pohybu i životu. Rozplývavá hmota, jež mohla být duší šílence, či jen příslibem něčeho víc, něčeho nepochopitelného, nepoznaného, navždy ztraceného v předivu času, se převalovala v hustých cárech a odrážela nicotu, zračící se všude kolem.[/I]

[I]Pak ruce nahmatají zemi. Kamínky se drolí ve slaboučkých prstech, na nichž je více kostí než masa, a dopadají zpět na tajemný povrch, kde se okamžitě ztratí ve směsi dalších kamínků a kamenů. Ruce jsou však neoblomné, znovu zarývajíce své kostnaté spáry do prazvláštního povrchu, hledají oporu. Síla je však příliš velká. Je slyšet zvuk tekoucí vody… ne, vody ne, krve… krve vyrážející ze zesláblých rukou, snažících se pochopit význam nicoty v níž nenacházejí oporu.
[/I]

[I]Tvor zaskučí, přitahuvši si nohy blíže k tělu, přitiskne své zmrzačené ruce na hruď a hlavu vraženou mezi ramena ponoří do pomyslného bezpečí. Pak otevře oči. Svět se ztrácí v pustině. Holá pláň, táhnoucí se na všechny strany, jen sem tam přerušená výběžky hor, je jediným světem zmučené mysli. Obloha je rudá, jako ohněm ozářený večer, avšak bez žádného přímého zdroje – světlo je všudypřítomné.[/I]

[I]Tvor se rozhlédne kolem, zkoušeje se postavit na zmučeném, vyhublém těle. Kamínky pod jeho nohama zapraskají a zaryjí se hlouběji do masa. První krok je nejistý, druhý bázlivý… třetí chápavý. Pak už se bytost rozejde, spěšným krokem, jakoby prchala před démony cizího světa, do něhož tento křehký tvor očividně nepatří a v němž by nemělo nic jemu podobného vůbec existovat. [/I]

[I]Před sebou spatří stíny… trojice stínů, sklánějící se nad velikým kamenem, nápadně připomínajícím lidskou postavu. Bytost přejde blíž, slyší šepot. Stíny si jí nevšímají, očividně zde ani nejsou. Pouze mrtvé vzpomínky, či jen útržky dávno ztracené skutečnosti. Najednou se vše zastaví, zpomalí a jakoby zneklidní… blíží se stín. Černá mlha, lehce připomínající humanoida se zastaví u trojice stínů… sleduje je, zvláštním, nezaujatým pohledem plným opovržení.
Pak se skloní nad kámen a vše zanikne v temnotě.[/I]
***
Otevírám oči, nyní již plně vnímaje bolest, jíž mi ohavný pavouk způsobil. Nade mnou se k mému údivu sklánějí mí tři společníci a jeden z nich…[B][OR][B] ÁÁÁCH!![/B][/OR][/B] Zařvu, jednak vztekem, jednak zhnusením, když mě pokropí sprška nechutné tekutiny, vyrážející přímo z Ottasova údu.

[I]Ať ti uhnije pták, prašivá kreaturo! Ať shniješ v nejhlubších jamách pekelných, ať tě roztrhají tvé noční můry! Spočítal sis svůj život, neb teď jsi již chodící mrtvola, brzy okusíš pomstu z rukou dobrého Silchase… již brzy.[/I] Z očí mi čiší chlad a tichá nenávist, ačkoli se přinutím k lehkému úsměvu a těm několika slovům, které mi i tak způsobují bolest: [B][OR][B]„Dobrý Silchas je za pomoc vaší, vskutku neskonale vděčný.“[/B][/OR][/B] [I]A bude to jen otázka času, než Silchasovy dýky okusí i vaši krev.[/I] Pak se otočím na Baltazara. [B][OR][B]„Dýky?“[/B][/OR][/B]

*********************
Já se také omlouvám že to trvalo tak dlouho - neměl jsem do toho poslední dobou vůbec chuť *6*
Mimochodem Arsi kdyby nějak vadily mé snové scény dej vědět, přepíšu to. *40*
Baltazar_de_Rais14. Listopadu 2018 13:20:40
Cesta vzhůru je mi trvala trochu déle, než jsem předpokládal. Zdálo se, jako by šplh nebude ničím víc než jen vystoupáním po příkřejším schodišti, či lezení po žebříku. Silchas tak alespoň působil. Já naopak… větve mi překáželi, šlehali mne a t a tam jsem musel zvolit cestu jinou, než jsem chtěl. Zkrátka jsem se mezi větve. [I]Nemyslel jsem si, že budu lézt na křoví kvůli zatracenému bláznovi co nenávidí vlastní život… [/I] Prudce vydechnu a pohlédnu vzhůru na Silchasovo bezvládné tělo. … očividně. Zafuním a uchopím větev o trochu výš abych se přitáhl, zároveň s tím hledám oporu pro nohy.
[I][/I]
Pavouk nad mou hlavou o tělo toho hlupce zatím nejeví zájem, nicméně se přestal zmítat a snažit se dostat k šípu, který mu trčí ze zad. Čas se krátí a každá větev jako zkroucený pařát se snad snaží mne zachytit. Jako desítky znetvořených a pokroucených paží chytají mne za šaty, sápou se po mých zbraních. Přesto stoupám výš dokud nejsem jen kousek. Ještě kousek, snad jen ruku natáhnout. [I]No tak…[/I] Bezvládné tělo se jalo pomalu sunout z větve, která mu doteď poskytovala oporu a bránila jeho pádu. Schází již jen několik coulů. [I]No taak … [/I] Natáhnu se jak jen je to možné a dokonce se mi podaří zachytit jeho šaty. Chopím se větve o něco výš, najdu oporu pro nohu. [I]Dobře mám tě, a teď nahoru … [/I]
[I][/I]
Pod otrhanou košilí se napne každý sval. Zprvu se zdá, že nedokážu Silchase vyzvednout zpět. Zavrčím a ve snaze neustávám. A daří se, vrátím nebohého blázna do polohy, ze které mu nehrozí pád. Nakonec naleznu i pro sebe něco jako pevnou půdu pod nohama. A právě včas, pavouk si rozhodně svou kořist nechce nechat pláchnut. Mám však ještě několik okamžiků abych mu připravil přivítání. Zapřu se nohama a nachytám si luk s posledním šípem, který zbyl. Založím jej. [OR][B]„Něco tu pro tebe mám…“ [/B][/OR] řeknu spíše pro sebe když natáhnu tětivu zamířím na jeho odporné chlupaté tělo a ve chvíli, kdy získám jistotu zásahu, vystřelím. Marně. Střela se jen sklouzla po jeho těle. [OR][B]„Proklatý bastarde!!“ [/B][/OR] Odhodím luk dolů a tasím meč. [OR][B]„Tak si pro mě pojď!“ [/B][/OR] Vyzvu tvora. Ne, že bych předpokládal že mi rozumí.
[I][/I]
Jak se pavouk blíží, já vyčkávám. Osud Silchasův je ostatně dosti poučný i pro někoho kdo by chtěl podobnou nerozvážnost zopakovat. Navíc nejsem asi v pozici abych se o takovou šílenost pokoušel.[I] Pojď blíž… [/I] Černý tvor je téměř u mne. Zbývají snad dva sáhy. [I]Ještě blíž… [/I] Snad už jen sáh mne dělí od smrtících kusadel. Dlouhé chlupaté nohy jako temný příslib smrti nás obkličují, jak pavouk stejně jako předtím já hledá svou oporu ve větvích, aby mohl zaútočit a zabít. Zabít nás oba.
[I][/I]
Hledím do mnoha jeho očí, kusadla se rozevírají útok přijde každým okamžikem. [OR][B]„Aaaaaa!“ [/B][/OR] Bodnu pavouka přímo doprostřed jeho očí. Kusadla se rozevřou v němém výkřiku bolesti. Celé jeho tělo se chce vzepřít mému ostří a já jej nemilosrdně tlačím, coul za coulem hlouběji a hlouběji. Nakonec mečem pootočím. Zranění je devastující. Vlnící se ostří odvedlo své a tvor konečně umírá v bolestech. Nakonec se přestane hýbat. Levou rukou se zapřu o jeho hlavu a vtáhnu z něj svůj meč. V tu chvíli poslední věc, která pavouka držela na místě. Poté se jeho tělo začalo sunout stranou a dolů. Uhnu směrem k Silchasovi aby mne pavoučí mršina nevzala s sebou a nechám ho spadnout dolů.Vydechnu úlevou. To o by se dalo považovat za krev a kousky mozku a očí otřu z meče o větev nad sebou a schovám meč do pochvy.
[I][/I]
[I]To bychom měli. Teď jak tě dobrý Silchasi dostanu dolů … [/I] Svléknu si košili. [OR][B]„Kdyby ses chtěl probudit ještě v tomto životě, teď nastala ta správná chvíle a byl bych za to vděčný.“ [/B][/OR] Promluvím k Silchasovi zatímco roztrhnu svou košili ve dví. [OR][B]„To se ale asi nestane.“ [/B][/OR] Přesunu se přímo k němu, roztrženou košilí mu svážu ruce k sobě tak aby zbyl kus volný. [OR][B]„Jestli přežiješ tohle, tak snad už všechno.“ [/B][/OR] Totéž udělám s nohama ale v kolenou. Poté se přesunu pod něj. Když získám stabilitu, opatrně ho zatáhnu, pak přidržuji. Nechám Silchasovo tělo sklouznout na má ramena. Okamžik počkám zda mě nebude táhnout dolů, pak teprve prostrčím ruku mezi jeho svázanými koleny a druhou mezi pažemi. [I]Takhle bys mi neměl spadnout. [/I] Když se zdá, že jsem připraven začnu opatrně slézat dolů.
[I][/I]
[OR][B]„Pojďte, pomozte mi s ním“ [/B][/OR] Houknu na trpaslíka s krollem když dorazím dolů se Silchasem na zádech. Trpaslík mi pomůže ho sundat a položit na zem. Vytáhnu dýku, kterou přeříznu improvizovaná pouta. [OR][B]„Není na tom dobře…“ [/B][/OR] Hodím před sebe vak a začnu se v něm přehrabovat. [OR][B]„Alkohol?“ [/B][/OR] Zacinká několik lahví. [OR][B]„Cha chá, mám to láhev lihu.“ [/B][/OR] Podám ji trpaslíkovi. [OR][B]„Je to čistý alkohol. Hlavně nepít.“ [/B][/OR] Podívám se na trpaslíka. [OR][B]„Ani ty ne.“[/B][/OR] Vytáhnu ještě jednu láhev a zadívám se na ni. [OR][B]„S tímhle a trochou bylin a něčím dalším dokážu vytvořit lektvar, či mast na jeho zranění. To by pomohlo okamžitě a není na tom nic složitého. Jenže se musí vařit a já nemám kotlík. Byliny, které potřebuji jsou běžné a zbytek mám u sebe. Nejsem si jist zda vydrží cestu zpět. Máte někdo kotlík?“ [/B][/OR] Až nyní odvrátím pohled od obsahu mého vaku a toho co jsem spatřil by se neměl nikdo dožít. Vidím něco strašného. Ottas velký tupý tvor se rozhodl vyčistit Silchasovy rány močí. Za jiných okolností to smysl dává jen v jeho podání to znamenalo stáhnout si kalhoty a Silcase pomočit. [OR][B]„Ne, ne, ne, ne!“ [/B][/OR] Pozdě. Nezbylo mi než se odvrátit. [OR][B]„U ďasa! Mohl jsi nás alespoň varovat…“ [/B][/OR] [I]Myslím, že tohle by ho mohlo zabít kdy se probere.[/I] Řev na sebe nenechal dlouho čekat. [I]Je vzhůru …[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Schovej to než ho utopíš.“ [/B][/OR] Odeženu Ottase. [OR][B]„Snaž se nemluvit. Dýky jsou pryč. Jestli tě to uklidní, věnuji ti svou. Navíc by ti stejně nebyly nic platné. Teď lež.“[/B][/OR]
*******************
Nosič st. 6
Jestli najdete někde že mi chybí písmenka. Dejte mi vědět. Mému postaršímu booku už vynechává klávesnice a ne vždy si všimnu.
Jollyjokker15. Listopadu 2018 15:31:20
*********************
Rozumim tomu tak Ottasi, že si mu pochcal obvaz?
Nebo víte co, já upravim předchozí odpis a Ottas mu nachčije do rány.
Arsielas16. Listopadu 2018 09:36:03
**********************
Svůj odpis vidím na dnešek, tak už odteď prosím nic neměňte :)
Arsielas16. Listopadu 2018 12:10:55
A tak konečně přijde chvíle, kdy i Ottas tasí svůj divotvorný meč. Asi nikdo ale nečekal, že to váš nepříliš inteligentní společník udělá právě takhle a až když je prakticky po všem.
Moč asi není úplně nejlepším řešením celého Silchasova problému a díky Žolíkovi s Baltazarem, kteří s sebou mají potřebné vybavení, se také nabízí mnohem lepší možnost. Nikdo z vás však nestihne nebo se snad ani nepokusí Ottase zastavit.
Naštěstí i na každém šprochu je pravdy trochu. Moč je poměrně sterilní, což sice vaše babičky nemohly nikdy vědět, ale znamená to, že to ráně neuškodí tolik, jak by se dalo čekat. Co však tahle nažlutlá tekutina udělá v Silchasových útrobách, to ukáže jen čas.
Pokud se pak ještě bude chtít někdo Silchase dotknout, dostane se chudákovi i modernějšího ošetření v podobě alkoholu a obvazů. Žolíkovi se ale při práci moc nedaří. Rozhodně je lepší válečník než ranhojič – možná také proto, že se snaží p(r)omočeného Silchase moc nedotýkat. Rána se mu neustále otevírá, hadry kloužou nebo se rozvazují a zraněný tak spíše připomíná svázanou otep slámy než ošetřeného pacienta.
Škoda, že jste tak vyběhli s vašimi společníky na palouku. Rhora dostala od Butfase růžovou mast. Možná kdybyste si o ní řekli, ale na to už je teď pozdě. Je po boji, Rhora s Atharem jsou kdovíkde a na vás teď čeká cesta zpět do vesnice Minmiptů. Vždyť i máte všechno, pro co jste šli – pavoučí nožky a…helemese. Baltazarem zabitý pavouk má trochu pavučiny namotané na nohou. Patrně ji strhl sebou při zoufalém pokusu vymanit se z vlnitého ostří a nějak se zakousnout do útočníka.
Na cestě zpět vás již nic zajímavého nepotká. Navíc to ani není daleko. Když se vrátíte, je už dost šero. Stromy nedovolí zapadajícímu slunci proniknout až k vám, takže se stmívá dřív, než jste zvyklý.
Při vstupu do vesnice se k vám opět začnou zbíhat shluky Minmiptů. Náhodní kolemjdoucí si rychle povšimnou stavu jednoho z vás a vykuleně nad ním bědují. Někteří jsou ale duchapřítomnější a doběhnou pro Futa. Ten se k vám také brzy přidá – ani o to skoro nemusíte žádat.
[OR][B]„U všech divizen rychle!“[/B][/OR] zavelí obecnou řečí.[OR][B] „Zaneste toho chudáka ke mně,“[/B][/OR] řekne vám. Vtsup do jeho domu je snadný. Dveře, které Ottas vytrhl, ještě nikdo neopravil.
[OJ][B]„Dojděte pro Laufa. Bude se mi hodit jeho pomoc,“[/B][/OJ] řekne skupince Minmiptů v jejich řeči. Její význam je vám díky semínkům od Junta stáeĺe jasný. Přesto v uších slyšíte jen [OJ][B]‚Piko joto na Laufa. Tora ropo‘[/B][/OJ].
Nyní už je jen na vás, kam se vydáte. Jste po celém dni unavení. Zejména Baltazar s Žolíkem cítí unavené svaly v rukou a nohou. Možná by ani nezaškodila nějaká večeře.
Pokud zůstanete u Silchase (tedy u postele ve Futově domku), můžete přihlížet, jak mu s Laufem sundavají oblečení, čistí lehce zapáchající ránu a kladou mu na ni bylinky. Namísto obvazů mu na ránu příloží listy stromů. Silchas při tom částěčně ztrácí vědomí a zase se probouzí. Ztratil hodně krve a šťourání v ráně mu působí velkou bolest. I přesto Futo zkonstatuje:
[OR][B]„No, teď už pro něho nemohu víc udělat. Pokud dožije rána, bude v pořádku. Ale měl by zůstat tady. Díky mazání, co jsem mu dal bude moci už zítra zase chodit, ale neměl by se namáhat, jinak se mu rána zanítí anebo otevře,“[/B][/OR] vysvětlí vám i jemu.[OR][B] „Jak se mu to pro velkého Minmipta vůbec stalo?“[/B][/OR] zeptá se.
**************************
Dovolil jsem si děj trochu více posunout, jelikož jsme se tady už dost zdrželi. Teď je jen na vás, co budete dělat. Do úplné tmy vám zbývá už jen zhruba hodina nebo dvě. Jste unavení a vyčerpaní z boje nebo šplhání. Minmiptové vám samozřejmě nabídnou jídlo a někteří z nich vás rádi nechají přenocovat u nich v domě - tedy až na Ottase, toho do domu moc nikdo nechce - nicméně i pro něj se postel najde.
Silchas bude ještě do rána neschopný pohybu. Následně bude moci chodit. Rána bude stále bolet a napínat. Cokoliv namáhavějšího rychle zatím nezvládne (alespoň to bude platit po ránu).
Jollyjokker20. Listopadu 2018 08:27:46
[OR][B]"Aáááh, ty prase jedno zelený . . Pochcat si máš nohy, abys neměl plíseň. A ne otevřenou ránu."[/B][/OR]
Zařvu na Ottase a rychle se odtáhnu. Jsem na něj pořádně nazlobený. Mračím se. Chvílemi zatínám ruce v pěst, jako bych ho chtěl uškrtit. Pak ale, jako bych se na poslední chvíli rozhodl jinak. Pomocí lihu a kousku košile se pokouším zachránit co se jen dá a nakonec to omotat obvazem.
[I]"Z lékařského hlediska nic moc, ale snad to bude stačit. Ne, musí to stačit!"[/I] Trochu se ušklíbnu na svou práci když skončím, jako bych nebyl spokojen. Ale jako bych se neodvažoval to předělávat. Nebo k tomu neměl chuť.
Když je obvaz hotový, vrátím zbytek lihu jeho právoplatnému majiteli a poté si vodou z láhve omyji své ruce.
[I]"I když . . ."[/I] rozhlédnu se [I]"To asi bylo předčasné. Ottas ponese Silchase, tak já vezmu ty pavoučí nohy. A to se zase zamažu. "[/I]
Vytáhnu sekeru z úchytu na opasku a vydám se k pavoukovi, který tak zle pocuchal našeho hrdinu. Pak stejným způsobem jako již jednou odsekám nohy a přenesu je na jednu hromadu.
Z batohu vytáhnu lano a pečlivě nohy svážu tak, aby se dal jeden konec svazku nést a ten druhý abych za sebou táhl po zemi. Chvilku to trvá a pokud mi nikdo nepřijde na pomoc očekávám, že se za nimi opozdím a do vesnice přitáhnu pavoučí nohy až notnou chvilku za nimi.
Nechám je před poničeným Futovým domkem a vejdu dovnitř. Právě akorát abych slyšel Futův dotaz.
[OR][B]"Zakopl a spadl na svou dýku."[/B][/OR] řeknu s takovou dávkou ironie, že musí být každému jasné, že ke zranění přišel pro mě naprosto hloupým a banálním způsobem. Ale nakonec přeci jen dodám, možná trochu smířlivěji avšak velice lakonicky, s pokrčením ramen jako by se jednalo o úplně běžnou věc.
[OR][B]"Kousl ho pavouk."[/B][/OR] chvilku přemýšlím jetli je to všechno a proto k okolostojícím minmiptům dodám jen
[OR][B]"Venku jsou ty pavoučí nohy. Ta pavučina už je teď volná. Takže nebude asi problém si tam kdykoliv dojít, když bude potřeba další kousek pavoučího vlákna."[/B][/OR]
Pak se trochu rozhlédnu a zeptám se tak do placu.
[OR][B]"Dalo by se tu sehnat něco k jídlu a potom nějakej suchej kout na přespání?"[/B][/OR]
Arsielas22. Listopadu 2018 13:04:51
************************
Opět už je to téměř týden po mém odpisu a je tu 1 ze 4 postů. Jak to vypadá s ostatními?
Aktuální počasí22. Listopadu 2018 13:04:52
otext
Baltazar_de_Rais22. Listopadu 2018 13:30:53
*************
Posouval jsem cech, ted ale budu mit celkem dost casu.
Silchas23. Listopadu 2018 17:03:28
Když mi Baltazar oznámí že mé dýky jsou nenávratně pryč, zavřu oči. Když je opět otevřu, v koutcích se mi zalesknou slzy. Najedou jakobych přestal vnímat bolest, či pach po Ottasově zákroku. Přestávám vnímat všechno. Když se ke mně skloní onen trpaslík, aby mě ošetřil, nebráním se. Jen stěží, jakoby z velké dálky a jaksi zastřeně, vnímám hlasy jež ke mně mluví, tváře jež v jedno splývají. A pak nevnímám už nic, jen ticho.


Probouzím se z polospánku, vznášivši se mezi tímto a cizím světem a zrakem, možná jen stěží příčetným, přehlédnu svět, jež se vytrácí v mlze. Někdo mě nese. Silné ruce mě svírají a já si připadám tak lehký, lehoučký. Rána ošklivě pálí, každý nádech se stává utrpením a bolest zastiňuje smysly. Pach moči tedy skoro nevnímám.
Prudší došlap nohy, mého nosiče, na pevnou zem je pro mě jako rezavý hřeb, pomalu se zarývající do masa a přetínající kosti. Vztyčím se na pažích a zavyju… hned potom upadnu do milosrdného nevědomí.


Když se opět probudím, ležím na lůžku, vysvlečen ze svých šatů. Kolem mě pobíhá několik postav, stále zahalených nemilosrdnou mlhou. Jeden se mi sklání nad ránou… [B][OR][B]„NEee!“ [/B][/OR][/B]Hlas se mi zlomí do chrčení a následně uši drásajícího, bolestivého zavytí. Pokusím se od sebe mučitele odstrčit, šmátrám kolem sebe, snaživši se uniknout z horečného snu plného bolesti. Neznámí jsou však pevní ve své práci a zanedlouho se ke mně opět přiblíží. To už ale nevnímám, slastné ticho mě pomalu obestírá.
Ottas26. Listopadu 2018 03:01:37
[I]Silan je na tom zle. Měkouš říkal něco že nemá dýky. Silan smutný. Ottas Silanovy pomoct. Ottas muset najít něco co dýky nahradit.[/I] Nechám ho tu a vůdce drobků se o něj postará.
[I][/I]
Vyrážím prozkoumat vesnici a najít něco podobné dýkám, nebo alespoň něco, z čeho se pokusím udělat zbraň. Pomalu procházím středem ulice a rozhlížím se, ale nikde nic.[OJ][B] Vrrrr.[/B][/OJ] [I]Proč Ottas mrňavej. Mrňavej Ottas, špatně hledat zbraň. Tady vše velké.[/I] [OJ][B]Vrrrrr vrrr waaaghh.[/B][/OJ] Kopnu do země, ze které vylítne šutr.[OJ][B] Aaaa[/B][/OJ] [I]Ottas má nápad. Ottas vzít pár šutrů a udělat z nich zbraň.[/I] Chvilku hledám nejvhodnější kousky. Pár minut se plazím uprostřed prašné cesty.[OJ][B] Ahhghh.[/B][/OJ][I] Sillan mě potřebuje.[/I] Našel jsem, dva dokonalé kousky. Postavím se na nohy, rozhlédnu se. Skřítků nabylo na množství. Hledím si svého, jdu najít nějaké místo kde se dám do práce. Vyrazím kousek za vesnici, kde si sednu na zadek. Vytáhnu šutry a začnu je opracovávat do hrotů. Jeden je skoro jako tři moje dlaně a ten druhý ,o půlku menší. Začnu s nimi bouchat o sebe, tak aby se vylamovali, větší do tvaru čepele,která má menší prostor na úchyt, skoro jako dýka. [OJ][B]Ottas dobrý[/B][/OJ]. Menší šutr do tvaru hrotu. Vezmu jeden svůj oštěp, a rozlomím ho na půl, jeden konec, mečem s ostřím do špičky a do druhého vyříznu rýhu. Do, které vložím menší šutr ve tvaru hrotu, obmotám ho okem na lov zajíců a tím se ho snažím upevnit. [OJ][B]Hmmm. [/B][/OJ][I]Pěkná zbraň.[/I]
[I][/I]
[I]Silan bude mít radost.[/I] Vyrážím směrem do vesnice, dát Silchasovy jeho nové zbraně. Dorazil jsem a položil mu moje výtvory k rukám. [OR][B]Ottas, nechtěl ublížit.[/B][/OR] [OR][B]Tady dárek. Ottas se snažit pomoct. Snad to stačit.[/B][/OR] Otočím se a odcházím si najít nějaké místo k odpočinku. Zřejmě nějaký mech pod hvězdami. [OR][B]Ottas osamocený zase.[/B][/OR] [I]Kde je naše banda.[/I] [I]Všichni se bát, nebo hnusit Ottase.[/I] [I]Ottas radši jít stranou.[/I] Najdu si pěkné měkké místo na kraji vesnice. posadím se vytáhnu vak na vodu a trošku upiju. Uklidím vak a zalehnu.
[I][/I]
Probudím se a jsem ještě menší než jsem minulý den. [I]Co je ?[/I] Zmateně se koukám kolem sebe. Vidím siluetu jak se ke mě blíží. Už jsou dvě. A teď tři. Je jich čím dál tím víc. Utvořili kruh a já jsem v jeho středu. Jsem neschopen pohybu. [I]Waaagh. Ottas nemůže mluvit. Co se děje? [/I] Postavy mě obklíčili a začali se ďábelsky smát. [I]Silan se mstí. Neeeee.[/I] Chci zakřičet a omluvit se, něco mi ale brání. [I]Silane, Co chceš ?[/I] Smích sílí. Nesnesitelně trhá uši. Když tu náhle ticho. Ticho jaký si nikdo nedokáže představit. Siluety stojí a ani se nehnou. Plynou minuty možná hodiny hrobového ticha. Siluety podobné Silchasovy udělaly krok blíže ke mě. Vytáhli dýku a zaryli mi jí do každého kousku těla.
[I][/I]
Prudce se posadím a rozhlédnu se. [I]Sen. Ottas mít sen.[/I][OJ][B] Ufff.[/B][/OJ] Lehce se protáhnu a znova ulehnu. Pár minut přemýšlím.[I] Ottas mít výčitky že nepomohl v boji. Kvůli Ottasovi, Silan trpět. Ottas muset být více nápomocný. Ottas bránit své druhy.Potom dobrý spánek.[/I] S těmito myšlenkami znovu usnu.
[I][/I]
*********************************************
Oštěp
[I][/I]
Jestli se mi něco schopného povede vytvořit to nechám na tobě Arsi
Baltazar_de_Rais27. Listopadu 2018 23:31:44
Posbírám své věci. Zaběhnu i pro luk, který jsem odhodil a dopadl poblíž keře na který jsme šplhali. Starost o Silchase nechám na Ottasovi. Přeci jen začínám cítit slabost v údech. Zastavím se i u pavouka. Tasím meč a odsekám pár končetin. Zejména ty, na nichž ulpěly kusy pavučin. [I]Jestli se mé znalosti neliší od těch kterými bohatě oplývá Junto, nebo to alespoň tvrdí. Mělo by to stačit. [/I] Strčím nohy do vaku a opustím toto místo. Ottas s trpaslíkem… [I]Zase jsem zapomněl jeho jméno. [/I] … jsou již na cestě nesouce bezvládného Silchase. Na jeho dýky jsem v tu chvíli ani nepomyslel. Místo toho mám hlavu plnou jiných myšlenek.
[I][/I]
[I]Byli jsme nepřipravení. Podcenili jsme situaci i ten zpropadený hmyz. Navíc se ta naše slavná výprava poněkud rozpadá. [/I] Nadhodím si vak na zádech a kráčím dál.
[I][/I]
[I]Šli jsme jen pro trochu pavučin a jeden to málem nepřežil. Ani teď z toho není venku. Jestli se kdy máme dostat k té jejich píšťalce, budeme potřebovat víc, než jen pavoučí lektvar. Rozhodně nebude od věci mít s sebou lektvar rudého kříže, nebo růžovou mast. Není to nic náročného. Chce to jen trochu bylin a … [/I] Zastavím se. Po zvyku zalovím ve vaku a vytáhnu z něj malou dřevěnou krabičku. V rychlosti ji prohlédnu, zda není poškozená. V zápalu boje se mohlo stát ledacos. Otevřu ji. Její obsah je nad zlato a očividně je v ní vše co v ní má být. Upokojím se, zavřu ji a vrátím zpět do vaku. [I]To taky není problém. Co ty byliny? Nevšiml jsem si, že by je někdo ve vesnici pěstoval. Možná má nějaké zásoby ten namyšlený učeň. Ten ale bude dělat cavyky a lakotit každý lístek. Chtělo by to vlastní … třeba na něco narazím.[/I]
[I][/I]
Pokračuji dál. Cestou se rozhlížím po rostlinách, kterých je zapotřebí. Když nějakou z nich zahlédnu, odseknu to na co dosáhnu. Možná budu kvůli tomu trochu zaostávat za ostatními. Pokud se někdo z nich otočí aby zjistil kde se loudám, jen naznačím ať jdou dál. [I]Snad by se hodila i ohnivá hlína … pro všechny případy. [/I] Naberu i pořádnou hrst hlíny. [I]Potřebuji trochu uhlí a síru… na to se zkusím zeptat ve vesnici. [/I]
[I][/I]
Ta už je ovšem na dohled. Kolem Ottase a trpaslíka nesoucích Silchase se seběhl dav. Otec Futo očividně ví, co a jak. Udílí několik povelů a nechá zraněného odnést do domu bez dveří. [I]Dobrá práce, zelenokožče …[/I] Vejdu dovnitř za nimi. Sleduji jak se Silchasovi dostává léčebné péče. [I]Možná trochu primitivní. Jestli to zabere, budiž. [/I] Zaslechnu i trpaslíkovu kousavou poznámku o vlastní dýce. [I]Pitomče… [/I] Nemohu si pomoct abych nepohlédl vzhůru.
[I][/I]
Vím, že ještě musím navštívit toho učně. Ráno musíme vyrazit a vyrobit lektvary vezme nějaký čas. Nikam ale nespěchám. Jsem rád, že mohu být v klidu a nemám dvakrát chuť se nějak namáhat. Už tak byl dnešní den perný dost. Tak tam stojím opřený o zeď a dívám se na spícího Silchase obloženého listím, které zakrývá směs bylin. Bylin? [I]Ano bylin…[/I] Přistoupím blíže. Poněkud zamračen lehce uchopím jeden list a trochu jej nadzvednu abych viděl co je pod ním. [I]Těžko říct, jsou rozkrájené a natrhané. Některé rozmělněné, ale i tak … zdá se že by mohly být přesně to, co budu potřebovat. Tedy je domorodci mají…. [/I] Pustím list a přiložím jej zpět na místo.
[I][/I]
[I]Myslím, že je čas navštívit Junta. [/I] Ustoupím o krok zpět.
[I][/I]
[OR][B]„Možná bys mě mohl příště poslechnout, dobrý Silchasi.“ [/B][/OR] Promluvím k němu. Vlastně nezáleží na tom, zda mě slyší nebo ne. [OR][B]„Nevrhej se zbytečně kupředu a budeš se vracet po svých. Navíc …“ [/B][/OR] Otočím se k odchodu. [OR][B]„… nemám chuť kopat hrob.“ [/B][/OR] Zakončím výtku raněnému trochou špatného humoru a vyjdu z místnosti a následně i z domu. Ve dveřích, nebo to co z nich zbylo, se div nesrazím s Ottasem. Ten spěchá dovnitř a nese něco jako špičatý kámen. [I]Mám se ptát?[/I]
[I][/I]
Mé kroky, již ano zdaleka ne tak svižné jako ráno, směřují k Juntovu domku. Mám s ním o čem mluvit. Navíc jsme se nebili s pavouky jen tak pro nic. [I]Jen by mně zajímalo, zda odvalili ten kámen…[/I]
Arsielas6. Prosince 2018 10:03:47
**********************
Omlouvám se, měl jsem nějaké zařizování kvůli diplomce. Už napravuji odpisy :)
Arsielas6. Prosince 2018 11:05:07
A tak jste zpět ve vesnici a zažíváte to, co patrně zažívají všichni dobrodruhové, když se vrátí z výpravy. Cítíte bezpečí lidské osady, cítíte přízeň ohně v krbu a čarovnou chuť teplého jídla na talíři. Tak chutná jen těm, kdo se nějakou dobu stravovali plackami a sušeným masem nahřátým nad táborovým ohněm.
Jenže vaše výprava ještě není ani zdaleka u konce, a tak je tohle spíše jen jedna ze zastávek. A každý využívá zbývajícího času dnešního dne různě.
[CY]Silchas[/CY]
Silchas jen bezvládne leží v posteli a v klidu odpočívá. Dokonce se po chvíli i probere. Pokud se ale pokusí vstát, bolest a slabost ho zatlačí zpět k zemi, anebo do postele. Navíc ho obětaví a starostliví Minmiptové z postele ani nepustí. U jeho lůžka se chvíli co chvíli objeví Minmiptka, sahá mu na čelo a kontroluje jeho stav.
[OJ][B]„Nesmíš se hýbat,“[/B][/OJ] promluví k němu, když se probere. [OJ][B]„Směs bylin a Futovi přísady pomohou, aby se ti rána nezanítila. Ale nesmí se ti rána opět otevřít,“[/B][/OJ] vysvětlí mu laskavě a podá mu trochu vody k ústům.
[CY]Ottas[/CY]
V místnosti se během nadcházejícího večera objeví také Ottas. Zrovna od něj by možná nikdo nečekal, že se dojde podívat na pacienta – na zraněného druha. A přitom je to právě on, který se stará nejvíce. Svou ohromnou silou se mu podařilo poměrně zdařile otlouct dva kameny. Trochu si přitom odřel ruce, což je patrné ze zarudlých míst na dlaních, ale z toho si patrně nic nedělá.
Jeho práce je ale vcelku zdařilá. Alespoň na první pohled. Kameny připomínají pravěký pazourek a dřevařská práce také není vrcholem řezbářského umění, ale obě provizorní dýky vypadají, že nejméně jeden úder snesou. Opravdu jistí byste si ale byli až opravdu při použití.
Ottas vysvětlí Sichasovi svlj dar a vyjde ven z Futova domku. Vedle prázdných dveří už stojí kousek kůry ze stromu, která bude sloužit jako nové dveře. Než se setmí, bude Futův domek jistě zase jako nový.
Kroll ale nezůstane sám, jak si myslel. Sotva se vzdálí od domu, přiběhne k němu maličká minmiptka a zatahá ho za nohavici.
[OJ][B]„Co jste to tam dělal?“[/B][/OJ] zeptá se mile a bez nějakých tajemství. Pozorovala Ottase celou dobu, co dělal pro přítele dýky, aniž by si toho kroll všiml. [OJ][B]„Ty taky umíš dělat sochy jako Hucla?“[/B][/OJ] zeptá se ho s hlavou zakloněnou hluboko dozadu, aby viděla víc, než Ottasova kolena. [OJ][B]„Ty vrátíš víle její flétničků?“[/B][/OJ] nedá mu pokoj.
[CY]Žolík[/CY]
Na trpaslíkovu ironickou odpověď pozvedne Futo jedno ze svých hustých obočích a zahledí se na něj. Patrně neví, jak má jeho odpověď chápat. A možná by se i zeptal, zda je to pravda, kdyby mu záhy nepoval vysvětlení. Při zmínce o pavoucích se kolem stojící Minmiptové zděšeně, zborově a nahlas nadechnou. Jako když malým dětem vyprávíte pohádku, ztišujete hlas, abyste záhy vyskočili a zahráli si na přilétajícího draka.
[OR][B]„A proč jste u všech Minmiptů chodili k pavoukům? To jsou velice nebezpeční tvorové. I když je les v klidu. Co jste u nich chtěli najít?“[/B][/OR] vyptává se zvědavě.
Vaším odpovědím naslouchá nejen Futo, ale stále i zvědaví Minmiptové. Až poté je i vás Futo vyžene, aby měl Silchas klid. „Já se vyspím u Junta. Jeho mistr tu teď stejně není. S tím chlapcem bude lepší nehýbat,“ řekne.
Žolík pak ještě položí organizační otázku, která byla zatím zodpovězena jen orientačně. Teď je ale pravá chvíle najít na ni konkrétní odpověď:
[OR][B]„Za chvíli se bude podávat večeře. Mulin, náš kuchař, ji bude mít určitě už skoro hotovou. Pak prostě jděte za ostatními,“[/B][/OR] zasměje se sobě pod vousy.
[OJ][B]„Bydlet můžete u mě!“[/B][/OJ] vystoupí ze skupiny Minmiptů jeden a nabídne se trpaslíkovi.
[OJ][B]„Jsi hodný Zelene,“[/B][/OJ] pokývne Futo.
[OJ][B]„Jestli vám to nevadí, můžete přespat u mě na seníku,“[/B][/OJ] ozve se zase jiný Minmipt. [OJ][B]„Dva se tam určitě vejdete.“[/B][/OJ]
[OJ][B]„Hehe. No co vy na to? Stačilo by vám to?“[/B][/OJ] zeptá se vás Futo. A jelikož je o Silchase postaráno, další nabídky se zatím neozývají.
[OJ][B]„A málem bych s vaším přítelem zapomněl…,“ [/B][/OJ]plácne se do čela Futo. [OJ][B]„Povedlo se mi sehnat někoho, kdo vás odnese k domku Keryona. Buďte tedy ráno připravení. Ačkoliv ne moc brzy, Rahen si rád přispí, hehe,“[/B][/OJ] zasměje se zase Futo sobě pod vousy.
Pokud nemáte další dotazy, odebere se Futo zase pryč. Zhruba po půl hodině se pak ozve cinkání zvonku odněkud ze středu vesnice. Podle toho, jak se za zvukem začnou zbíhat Minmiptové vám může být jasné, že jde o večeři. Jídlo si přitom každý vyzvedne u okénka domku na tácku a odnese si ho, kam je libo. Dnes je k večeři nějaká celozrnná kaše, vařená mrkev, hrášek a kapusta.
[CY]Baltazar[/CY]
Když dorazíš k Juntově domku, uvidíš díru v zápraží. Kámen leží před domem omotaný provazy a vedle něj stojí nějaké zařízení s kladkou. Patrně díky němu vyprostili balvan, kterým Ottas nahradil dveře. Dveře jsou stále vylomené, a tak můžeš zaklepat leda na futro. Junta tedy vidíě uvnitř už zvenka.
********************
Ještě jendou se omlouvám za zdržení i za to, že odpis je trochu zmatený. Bylo málo času a trochu jsem vypadl z příběhu. Od příště už budou mít moje odpisy zase strukturu a potřebnou kvalitu. Prozatím se prosím spokojte s tímto :)
Odteď kdykoliv budete chtít, můžeme se kdykoliv přesunout dál. Je jen na vás, co si ještě chcete tento večer odehrát
Arsielas12. Prosince 2018 10:07:49
********************
Tak pojďte než zase ztratím niť. Takhle hrát jednou za měsíc je děs *1*
Baltazar_de_Rais12. Prosince 2018 11:20:38
*************
Já ti co nejdřív odepíšu. V rychlosti skočím za Juntem. Ostatní možná nemají co, tak je asi skipni do rána. Jestli chtějí.
Ottas14. Prosince 2018 10:58:46
***********
Můžeš klidně přeskočit na ráno, už jsem si nalezl pěkné místečko ke spánku :D
Aktuální počasí14. Prosince 2018 10:58:46
otext
Silchas14. Prosince 2018 17:14:52

*********************
Arsi klidně posouvej, já víceméně stejně jen ležím a blouzním v horečnatých snech *1*
Arsielas21. Prosince 2018 07:44:42
***********
No doufal jsem, že to Balt vezme hopem, ale asi to fakt budu muset posunout, když se to takhle táhne :/
Do konce týdne písnu
Jollyjokker21. Prosince 2018 08:57:53
Při vlně zděšení, které vyvolala má zmínka o pavoucích malinko zpozorním. Hned vzápětí svým skřípavě hlubokým hlasem odpovím, abych naší výpravu vysvětlil, ale rozhodně to nemá znít jako výmluva nebo omluva.
[OR][B]"Šli jsme tam proto, že nám ten magusův pomocník řekl, že potřebuje pavoučí nohy a kus pavučiny. To co sme složili před domkem není dřevo na otop. "[/B][/OR] dodám významně.
Pak jako by mne něco ještě napadlo, ukáži na ležícího maroda a otáži se Futa.
[OR][B]"Bylo by možné vzít si trochu té masti? Rád bych ji vyzkoušel."[/B][/OR]

Pak přijmu nabídku a vydám se se Zenelem k jeho seníku, kde se konečně dám trochu do pucu. Před seníkem si ještě jednou řádně očistím obě zbraně a zkontroluji štít
[I]" . . udržovaná zbraň a zbroj je bojovníkova vizitka. . "[/I] . Dneska dostal několik velice tvrdých ran a jí se chci přesvědčit, že nejeví známky opotřebení a poškození. Není nic horšího než bojovat s naprasklým štítem.
Pak zazvoní k večeři a já se vydám pro několik mističek zeleniny na tácu. Nejsem zvyklý nějak ofrňovat a jak se říká mezi trpaslíky
[I]"Hlavní je aby se cestovatel nažral . ."[/I]. Proto rychle slupnu večeři, a vydám se zpět k seníku. Tam si odložím zbraně a štít na dosah ruky, z batohu si udělám polštář a poté co si omyji všechny boule a modřiny přikryji se svým kabátem jako dekou a zavřu oči, abych si před usnutím vychutnal vzpomínku na prožitý boj.
Na vzpomínku se dívám kriticky, hledám, kde jsem špatně přenesl váhu, kde jsem přehlédl náznak toho že vyrazí k útoku. Snažím se si vzpomenout na jemné nuance každého jednotlivého úderu a vzít si z nich ponaučení propříště.
[TR][B]"Po každém boji se ke spánku ukládá o jednoho špatného bojovníka méně."[/B][/TR]
Na samém okraji spánku ke mě ještě zdálky dolehnou Futova slova, kterým jsem ale nevěnoval moc pozornosti.
[I]„Povedlo se mi sehnat někoho, kdo vás odvede k domku Keryo. . . . .ne . . . kdo vás odvede k dom. . . ne. . kdo vás odnese k domku . . . . co? Odnese? [/I] S trhnutím se vymaním ze spárů nastupujícího spánku. Chvilku koukám kolem sebe ale nijak se nepohnu abych vylezl zpod kabátu. Pak zaplaším dotěrnou myšlenku a jen nahmatám rukojeť kladiva. To ve chvíli kdy se rozhodnu, že se na to zeptám až ráno.
Silchas24. Prosince 2018 12:04:32

*********************
Tak vám moji milí přeji šťastné a veselé vánoce *1*
Arsielas26. Prosince 2018 13:15:56
********************
Co nejdřív, Balte? *1*
Také všem přeji krásné svátky. Očividně si až do Nového roku dáváme pauzu všichni. Ale už mám fakt chut se zas dát do odpisů, tak sem brzo hodím odpis na ráno....Balt měl na svižnou hru času dost :)

Večer tu bude odpis
Arsielas26. Prosince 2018 14:48:14
A tak se den nachýlí ke konci. Jeho zbytky stráví každý po svém – ať už ve společnosti milým Minmiptů, anebo o samotě. Žolík se rozhodne pro druhou možnost, Ottase osloví roztomilé skřítčí děcko a je jen na něm, zda mu věnoval pozornost nebo ne. Zato Silchas moc na vybranou neměl. Zůstal upoutaný na lůžku, kde mu po zbytek večera dělala společnost jedna z Minmiptek, která mu donesla i jeho večeři. Dokonce k němu během noci zavítal i Futo, který kontroloval stav svého pacienta.
A co Baltazar? Kdoví, jestli se ten vůbec vyspal. Když jste ho viděli naposledy, měl namířeno k Juntovi. Jisté je, že přes nov vznikal lektvar, pro který jste všichni nasazovali své životy. Tvořil ho ale Junto sám nebo Baltazar nakonec vyhodil z jeho vlastní pracovny a ujal se díla sám? A povedlo se?
Mno, to se uvidí až ráno.
Noc je klidná a teplá. Dokonce tak teplá, že ani nepotřebujete přikrývky. Z okolí k vám doléhají zesílené zvuky cvrčků a houkání sov. Každý zvuk, každý hlas i zaševelení je silnější a mohutnější. Jako když v příbězích mluví k hrdinům obři.
Přesto ve vás nic z toho nemusí budit strach. Ve vesnici je až do ranního rozbřesku klid. Přesně tak, jen do prvních paprsků slunce, při kterých se vzbudí první polovina vesnice, aby budila tu druhou, která by si ještě ráda přispala. Záleží jen na vás, zda budete těmi pilnými nebo se spíše přidáte k lenochům a probuzení odložíte.
Futo přeci říkal, že vyrazíte ráno, ale ne příliš brzy. Okolí je navíc naplněné klidem a pokojem přátelského obyvat…
[OR][B]„Pomóc! Všichni honem sem! Futo!! Póómóóc!!“[/B][/OR] vytrhne vás z posledních snových iluzí křik nějakého skřítka, ke kterému se postupně přidávají další a další, až vznikne jednolitý hluk plný strachu a paniky. Pokud vykouknete z okna nebo se podíváte do ulic, uvidíte mihající se červené a zelné čepičky mířící tam i sem.
Rozruch brzy dorazí i k vám a je jedno, jestli jste ještě v postelích nebo ne. Mezi všemi hlasy rozeznáte jasné sdělení nesoucí se od jednoho k druhému.
[OR][B]„Mravenci! Blíží se mravenci!“
[/B][/OR]
[CR]Silchas[/CR]
Ty jediný se teď můžeš cítit spíše jako vězeň než jako pouhý host. K lůžku tě po celou noc poutají nejen tvá zranění, ale i občasný dozor, kterého se ti dostane.
Sotva procitneš, dá o sobě vědět tvoje včera utržená rána. Bolest je ale tupější a mírnější než včera. Dokonce se už můžeš i posadit a...jakmile se rozhlédneš kolem sebe, zjistíš, že Minmiptka od tvé postele vůbec neodešla. Naopak usnula v křesle vedle tebe. Dokonce spí ještě teď.
Pokud si ohledáš vlastní zranění, s radostí zjistíš, že rána vypadá mnohem lépe. Spíše jako po týdnu léčby než po jedné noci.
Záhy i ty zaslechneš poplach zvenčí. Ten probudí i dívku v křesle, která překvapením povyskočí a vykulí oči směrem ke dveřím. Okamžitě si však uvědomí, kde je a vrátí se k tobě.
[OJ][B]"Lež. Neměl by ses hýbat. Tady budeš v bezpečí,"[/B][/OJ] poručí ti a sama se jde podívat k oknu.
*************************************
Trochu jsem tedy přeskočil dění večera. Je ho škoda, mohli jsme tam dořešit některé věci jako tvorbu lektvaru nebo dotazy na Futa, ale je to vaše volba :)
Pouze tedy poznáma pro Žolíka: Futo ti rád dá zbytek pasty, kterou léčil Silchase. Sám si ale ponechá ještě ednu dávku s tím, že ráno bude potřeba Silchasovi vyměnit obvazy a nanést další dávku. Tobě tak zůstala jen jedna dávka nebo dvě na menší zranění.
Silchas30. Prosince 2018 01:49:03
Utápím se ve snu, v krásném snu bez konce. V temných hlubinách tajemného prostoru snění, kde se ztratí i ty nejjistější kroky a cestička se změní v prach. Ale možná to nebyl sen… možná je bolest, jež zatemňuje smysly a kalí rozum skutečná, možná je tepající rána skutečná a lidé – tedy spíše skřítkové – pobíhající kolem mé postele, nebyly jen výplodem mé zvrácené fantazie.
Vnímám nějakého člověka, jenž na mě mluví. Znám ho. Vím že ho znám, ač tvář je jen zamlženou karikaturou, stejně jako stále více se rozplývající svět okolo. Možná bych mohl i odpovědět, odvětit stínu o jehož existenci mohu pouze spekulovat. Ovšem jaké odpovědi by se mi asi tak dostalo od přeludu?
Nechávám stín zmizet, ač ho okamžitě nahradí další… avšak, jak lze měřit okamžik, netuším-li co je skutečnost a co jen sen? Ať tak či onak, další tvor je mohutnější, téměř obr. Máchaje dvěma, dýkám podobnými, předměty, se ke mně nakloní a z jeho slov mi snad jediné utkví v hlavě. [I]Dárek.[/I] Pak stín zmizí a já se ubírám do sladkého snu, jež může být stejně skutečný, jako celý doteď probíhající sen.

Probudí mě sucho v ústech. Téměř nesnesitelná žízeň mě donutí zachrchlat ta jednoduchá slova, jež se mi však nyní linou z úst s obrovskou námahou. [B][OJ][B]„Vodu.“[/B][/OJ][/B] Spíše tenoučký, stěží slyšitelný šepot se roznese po místnosti a já s nadějí v mysli očekávám pohyb, zvuk, cokoli. Po chvíli o sobě dá vědět i rána. Tupá bolest se mi opět rozprostře po těle a zcela mě probudí.
Včerejšek, doteď zastřen tajemnou bolestivou mlhou se nyní rozestírá a přede mnou se vynořují tváře a slova jež byla vyřčena. Mimoděk stočím pohled k rohu postele, kde položeny na zemi leží prazvláštní, ač téměř dokonale provedené, pravěké dýky. Ušklíbnu se. [I]Dobrý Silchas bude muset hodnému Ottasovi poděkovat.[/I]
Pokusím se posadit. Nedbaje bolesti přelévající se mi po těle se nadzvednu na ztuhlých rukou a poposednu si na posteli. Pak zaslechnu zvuky. Křik a lomoz. Někdo něco volá. Pokusím se vstát, ale to už z křesla vyskočí i strážkyně, jež nade mnou po celou noc tiše bděla a nyní mě pevnými, leč jistými, pohyby tlačí zpátky na postel.
Prvotní snaha o obranu je okamžitě rozprášena, neb stačí jediný, silnější pohyb a cítím, jak ze mě uniká síla. Vydechnu a svalím se zpět na postel.[B][OJ][B] „Co…“[/B][/OJ][/B] musím polknout abych potlačil sucho v krku, [B][OJ][B]„Co se to děje? Jací mravenci?“ [/B][/OJ][/B]Nechám dívku odpovědět, zatímco se pokusím potlačit stále sílící závratě a alespoň se posadit.
Arsielas2. Ledna 2019 00:07:54
***********************
Od zítra jsem zase v práci, tak pojďme vrátit staré tempo *1*
Arsielas4. Ledna 2019 10:20:07
Skřítčí dívka se ohlédne za sebe směrem k oknu. [OJ][B]„Nevím. Já…musím zjistit, co se děje. Počkej tady a nesnaž se vstávat, rozumíš?“[/B][/OJ] poručí ti starostlivě, popadne cestou ke dveřím koště, které stálo opřené o zeď domu a obezřetně, krůček po krůčku vyjde ven.
Ty tak zůstaneš v pokoji sám. O vodu si podruhé říkat nemusíš a ani to nestihneš. Na stolku vedle tebe navíc leží džbán s ranní rosou a ze dřeva udělaný hrnek.
Tvůj stav je opravdu mnohem lepší než včera. Závratě ještě chvíli trvají, ale pak ustoupí. Ještě bys nemohl lézt po střechách domů, ještě bys nemohl šplhat do výšin stromů, ale vstát dokážeš. Dokonce i chodit, i když tě rána ještě bolí a potrhaná hojící se kůže táhne stejně jako namožené svaly pod ní.
Kdo ví, co by udělala další porce masti od Futa a další den odpočinku. Jenže čas je právě to, co teď nemáš.
**********************
Žolík, Sichas: Přidal jsem vám pár životů. Bral jsem to tak, že i Žolíkovi se dostalo ošetření a odpočinku.
Aktuální počasí4. Ledna 2019 10:20:07
otext
Arsielas8. Ledna 2019 19:44:25
***********
Tak co budeme? To fakt tenhle Q rozpouštíme?
Silchas8. Ledna 2019 20:04:09

*********************
Rozhodně ne. Jako já nevím jak ostatní, ale já to chci dohrát *6*
Arsielas8. Ledna 2019 23:57:55
************
Klidně pokračuj :)
Čekalo se dost dlouho
Baltazar_de_Rais9. Ledna 2019 00:03:03
*********
To je pro mě?
Arsielas9. Ledna 2019 08:22:35
************
Pro všechny, když to tak vezmu :D
Jollyjokker11. Ledna 2019 10:54:30
Ráno se vzbudím těsně před svítáním. Nevím proč, ale vždycky se probouzím v tuhle dobu. Někdo mi kdysi říkal, že to je tím, že jsou trpaslíci citliví na vycházející slunce a chtějí se přesunout zpět pod zem.
Posadím se a chvíli sedím a něco si brumlám do vousů. Pak vyskočím a do obličeje si šplíchnu trochu vody z čutory.
V rychlosti zkontroluji svoje boule a modřiny a s povděkem shledám, že bolí o trochu míň než včera. Udělám několik rychlých cviků na protažení těla a nahážu na sebe svě věci.
A pak, když vylezu se seníku chroupajíc kus chleba se sušeným masem, se to stane.
[OJ][B]"Mravenci!"[/B][/OJ]
V rychlosti chytnu prvního Minmipta, který běží okolo a zahučím na něj
[OR][B]"Hej, ty. Kde jsou ti mravenci?"[/B][/OR]
Pak se vydám naznačeným směrem. A zatímco si do úst cpu poslední kousek sušeného masa, v rukou už se mi objeví vedle štítu i vrhací sekera.
Upřímně doufám, že se mi povede dřív najít Baltazara nebo Ottase, než mravence.
A zatímco jdu snažím se zorientovat, kterým směrem vlastně leží ve vesnici domek otce Futa a nemohoucí Silchas.


*********************
Lidi omlouvam se. Já se sice omlouval jen do Nového roku. Nebýt toho. že jsem byl dvakrát během vánoc na pohotovosti, tak by se to i povedlo. Už jsem zpět a připaven k další akci.
Silchas12. Ledna 2019 23:32:13
Dívka mi v rychlosti a poněkud neuspokojivě odpoví, načež popadne koště a zamíří ven. To mi jednak dává čas zorientovat se po místnosti, druhak nechat závratě ustoupit. Po chvíli naberu i dost sil a pokusím se zvednout. Zprvu nejisté kroky rychle nabírají na jistotě a já se skutečně cítím mnohem lépe než včera... [I]Více, než by dobrý Silchas měl. Takové léčivé síly by neměly existovat! Zabraňovat smrti, co si ten blázen vlastně myslí, nutíce Silchasovo tělo setrvávat na tomto místě?![/I]
Sílící zloba však musí ustoupit věcem důležitějším. Voda, po které mé tělo tolik prahne, leží na stolku vedle postele, čehož vděčně využiji a několika hlubokými doušky zaženu žízeň a sucho v krku. Pak si všimnu, u rohu postele, ležících pravěkých nástrojů, hrubě připomínajících dýky. Úšklebek ozáří mou tvář při vzpomínce na nejasnou šmouhu obrovského tvora, sklánějícího se nade mnou a předávaje mi tento dar. Ale v časech nouze nelze pohrdnout ničím. Uchopím nástroje a zamířím ke dveřím.
Zprvu jemně, opatrně pootevřu dveře, nahlížeje ven. Neuvidím-li ani Minmiptku, ani žádné jiné nebezpečí, odvážím se dveře otevřít dokořán a opatrně vystoupit do světla světa.
Arsielas14. Ledna 2019 15:33:38
Žolík ani Silchas neváhají, přestože právě oni jediní byli předešlého dne zraněni nejvíce. Na ulicích panuje zmatek. Jedni Minmiptové běží jedním směrem a jakoby prchali, jiní běží opačným směrem a v rukou mají vidle, hrábě, lopaty i košťata. Není třeba se ptát, ze kterého směru mravenci útočí a přesto, pokud se zeptáte, dozvíte se, že přesně z opačného směru, než jste přišli do vsi vy.
Silchas s Žolíkem na sebe rychle narazí. Ač možná nečekaně. Nemohoucí Silchas se totiž poflakuje před Futovým domem a v rukou trží něco jako pazourek na větvy.
[OJ][B]„Honem všichni za mnou. Musíme jim zabránit, aby se dostali mezi domy!“[/B][/OJ] zakřičí jeden z minmiptů, který má namísto běžné čepičky slamák a v rukou motyku.
A tak vidíte skřítky ve zcela jiném světle. Stále možná naivní, stále trochu bezradné, ale i odvážné. Přidáte se k nim nebo budete doufat, že vám se mravenci vyhnou? A kde je vůbec Ottas s Baltazarem?
**********************
Perfektní. Dva mi k posunu stačí, když ostatní zahálejí :)
Rád bych počkal, ale nechcim, aby ten příběh umřel úplně
Silchas, Žolík: jak a kde na sebe narazíte nechám víceméně na vás. Nevím, kam si to Silchas namíří
Arsielas22. Ledna 2019 11:44:17
**********************
Takže chci, aby se k tomu aktivní vyjádřili - máte chuť dál čekat?

Baltazar a Ottas jsou prakticky na vyhození a kdybych je vykopl hned, nemohli by říct ani popel. Takže co? Budeme hrát? Mám ten Q zrušit? Nebo ho pročistím a pojedu se Silchasem a Žolíkem? Všechny možnosti beru..
Aktuální počasí22. Ledna 2019 11:44:17
otext
Ottas22. Ledna 2019 17:31:06
Ze spánku, mě vytrhne staršlivý řev, porozhlédnu se kolem sebe, pohled mě podivně poteší.[I] Konečně se tu něco děje.[/I] [OJ][B]hmmm[/B][/OJ] [I]Musím najít zbytek[/I]. Vyrazím k Futovo domku, kde je Silan. Po cestě narážím na splašené obyvatele. [I]Pobíhají sem a tam.[/I] [I]Vypadají že neznaj boj.[/I] [I]Ty tu pochcípaj. [/I]

Blížím se k domu kde byl naposledy Silan. V celém zmatku jsem si všiml dvou postav. [I]To budou oni.[/I] Blížím se k ním. [OR][B]Hej Silane, víš kde je Měkouš.[/B][/OR]
---------------------------------------------------------------
Sorry, dlouho jsem tu nebyl, nějak nestíhám.
Silchas22. Ledna 2019 19:57:44

*********************
No, jak už jsem jednou psal, já to rozhodně dohrát chci *6*
Baltazar a Ottas nevím jestli budou dál hrát, ale já to dohraju (při nejhorším sám *1*)
Jinak snad napíšu zítra, nejpozději ve čtvrtek.
Baltazar_de_Rais22. Ledna 2019 21:39:03
Předchozí den byl vyčerpávající. Dost na tom, že jsme museli pobít pár chlupatých černých bestií. Navíc táhnout umírajícího Silchase. Zkrátka byl jsem rád, že uléhám a bylo mi vcelku jedno kde. Spánek se dostavil doslova lusknutím prstu. Tvrdý a bezesný. Stejně, jak rychle jsem do něho upadl, tak rychle jsem se vrátil do světa bdících, běhajících, zmatkujících a ... [I]... a řvoucích jak na lesy, u tří pekel!![/I] [OR][B]"Co to, u proklatých ďasů, je?[/B][/OR] Posadím se a promnu si oči abych zahnal spánek. Všude kolem je šrum a křik. Ještě pořádně nevnímám význam slov, ale takový zmatek mi známý je. [I]Útok...[/I]
[I][/I]
Sáhnu napravo od sebe. Mé zbraně tam jsou. Popadnu je a vstanu. Tornu a luk s prázdným toulcem si přehodím přes rameno a vycházím na ulici zatímco opasek s meči ještě přidržuji paži a snažím se ho utáhnout. Ostré ranní světlo mne na okamžik oslní. Zamžourám. Až po několika vteřinách rozeznávám ty malé křiklouny, jak pobíhají po vesnici se zahradním náčiním. [I]Měl bych najít Silchase a tu zelenou obludu, než si ublíží ... [/I]
[I][/I]
Kde je Ottas nevím, ale kde leží Silchas, nebo kde by alespoň ležet měl mi známo je. Vyrazím tedy tím směrem.
[I]Tam jsou .... Ottase přehlédnout nelze.[/I] Zamířím přímo k nim. [OR][B]"Ví někdo z vás, co se tu děje?" [/B][/OR]
*************************
Bohužel mám teď jiné starosti. Q bych nějakých rychlým způsobem dohrál.
Jollyjokker23. Ledna 2019 19:13:38
Nedaleko Futova domku narazím na Silchase. Né, že bych se s ním nějak musel spojovat, ale o chlup víc klidnější jsem když vím, kde je aleskoň jeden z mých dočasných společníků. Jednoduchým posunkem mu naznačím aby se držel vzadu a snažil se nenechat zabít.
Pak se postavím vedle onoho minmipta, který svolával ostatní a vyrazím po jeho boku v čele zástupu skřítků směrem k mravencům.
[OJ][B]Hlavní je držet řadu! Nikdo nechoďte sám dopředu! Držte se ve skupinách! [/B][/OJ]
Se štítem v jedné ruce a se sekerou ve druhé mířím ke krajním domkům připravený na prvního z mravenců sekeru vrhnout a pak uchopit kladivo.
[I]"Tak je to tady! Další boj. Mravenci nikdy nehodí po jednom dá se předpokládat, že jich bude pěkný zástup."[/I]
Silchas28. Ledna 2019 19:16:09
Pomalu vycházím ze dveří a rozhlížím se kolem. Okamžitě mě zaujmou davy Minmiptů, pobíhajících všude kolem mě a překřikující se navzájem. Někteří nesou v rukou zbraně, což okomentuji pouze lehkým úsměškem, ale dál se touto podivuhodností v rukách těchto tvorečků nezabývám. Na to není čas.
Neujdu ani pár kroků a už spatřím něco obrovského a strašlivě hlučného, jak si razí cestu skrze zástupy vyděšených skřítků. Po tváří se mi rozlije štastný úsměv a já se rozejdu v ústrety pokřikujícímu Ottasovi. [B][OR][B]„Odpusť Ottasi, neb dobrý Silchas Baltazara prozatím neviděl, však jistý si je, že nablízku bude.“[/B][/OR][/B]
Než stačím říct cokoli dalšího, opravdu se zpoza jednoho z domů vynoří Baltazar. Ni nejmenšího tušení dobrý Silchas nemá, avšak, jistě brzy dozvíme se více, neb jak řečeno Minmipty bylo, mravenci se blíží. Ušklíbnu se a pohledem přejedu celou vesničku. Zrak mi při tom padne i na našeho dalšího společníka, jenž se s veškerou hrdostí, jeho národu tolik vlastní, postavil do čela skupinky Minmiptů a nyní je srdnatě vede proti ohavnému nepříteli.
[B][OR][B]„Dobrý Silchas jistě dobrý stratég není, dobří přátelé, avšak jít bychom měli, nechceme-li na bojišti setrvávat.“[/B][/OR][/B]
Arsielas29. Ledna 2019 07:41:26
**********
Dnes mrknu na odpis ;)
Arsielas30. Ledna 2019 09:50:41
Vaše čtveřice se po vzoru hrdinných válečníků z bájí sejde kousek od centra města, kde hned začnete rokovat o tom, co se děje. Ještě sice nejste rozhodnutí a zejména navzájem dohodnutí, když Žolík zaujme jasné stanovisko a vydá se bok po boku Minmiptů do čela vesnice. Sotva jste si stihli odpočinout a čeká vás další boj – dokonce rovnou bitva.
Kdo se tedy vydá bránit vesnici, přidá se k linii skřítků utvořené na okraji vsi – žádný mravenec se nemá dostat mezi domy obyvatel. Jenže vaše předpoklady o strategii mravenců jsou naprosto přesné. Mravenci nikdy neútočí sami, a tak vidíte, jak se přes kopec ženou tucty a tucty nepřátel.
Na místo dorazí i Futo.
[OJ][B]„U všech Minmiptů,“[/B][/OJ] vykulí oči a vykřikne na celé kolo.[OJ][B] „Co jen budeme dělat,“[/B][/OJ] chytne se za hlavu a ze všech sil se snaží na něco přijít. Právě v těch několik vteřin se zraky skřítků dělí do tří směrů – směrem k valící se armádě mravenců, směrem k jejich vůdci…a směrem k vám.
[OJ][B]„Musíte je zdržet, jak to jen půjde,“[/B][/OJ] řekne Futo rozhodně. [OJ][B]„Pokusím se něco vymyslet u Junta. Třeba pomohou kouzla. Nesmíte je pustit do vesnice,“[/B][/OJ] řekne jasně a jeho zrak se upne zejména na vaší čtveřici.
A tak je rozhodnuto.
Nebo není? Máte snad jiný plán? Nebo se rozhodnete této kratochvíle raději neúčastnit?
*******************************
Pokud souhlasíte, pokusím se to tedy nějak zkrátit a dohrát to, co nejrychleji. Tohle by měla být rychlovka. Teď mi jen řekněte, jak se rozhodnete. A pokud budete chtít bojovat, počítejte s tím, že na vás nějaký mravenec určitě zaútočí (nechám na vás, jak se rozdělíte, zda půjdete jeden na jednoho nebo nějak pospolu).
Hlavně zkuste prosím zareagovat co nejdřív. Co takhle něco krátkého už do neděle? :)
Jollyjokker30. Ledna 2019 10:18:12
Pochod vstříc mravencům není až tak spořádaný, jak bych se na první pohled mohlo zdát. Jdouc do bitvy minmiptové odhodlaně máchají vším možným, co mají po ruce. Jak to tak pozoruji skoro bych se musel smát. Jak jdou a snaží se jeden druhému ukázat, jak jsou stateční.
[I]"Vypadají jak lynčující dav. Chybí jim už jen pochodně. . "[/I]
Ta myšlenka mi proběhne hlavou jen tak mimoděk. O pár kroků později se vrátí. A pak se v mé hlavě roztočí kolotoč myšlenek.
[I]"Mravenci jsou vlastně jenom zvířata. A většina zvířat se ohně bojí. Co zkusit pochodně? Nebo založit menší oheň tak, aby ho vítr zahnal od vesnice na mravence?[/I]
Vzápětí se otočím na Futa a začnu mu svůj nápad okamžitě vysvětlovat.
[OJ][B]"Mohlo by to fungovat. A pokud ne, tak hořící klacek je zase jenom klacek a jako klacek může být i použit." [/B][/OJ] dodám poté co v rychlosti svůj nápad vysvětlím.
Nezbývá než doufat, že je dostatek času na to provést potřebné změny.

Ottas--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       3. Února 2019 13:44:45
Zamyšleně pohlédnu na skupinku. [I]Pajzl něco plácá.[/I][OR][B] Pujdeme svojí cestou.[/B][/OR] Pronesu směrem k Silanovy a Měkoušovy. [OR][B]Udělat svoji práci a odejdeme, pak Ottas vyrůst. Vyzvednout si odměnu a odejít. Pajzla nechat tu. Co vy na to ? [/B][/OR]
-----------------------------------------------------
Pardon za krátký odpis. ale nevím moc co k tomu dodat.

Baltazar_de_Rais3. Února 2019 16:39:11
*************
Napíšu ráno až se vrátím z práce.
Aktuální počasí3. Února 2019 16:39:11
otext
Silchas3. Února 2019 18:21:58
Už se chystám k odchodu, když se k naší malé skupince přiřítí Futo. Poslouchám jeho bláznivé výkřiky a prosby se zvráceným úsměškem na rtech, vychutnávaje si každou vteřinku Futova zoufalství.[B][OJ][B] „Dobrý Futo,“[/B][/OJ][/B] pronesu posměšně, téměř urážlivě, [B][OJ][B]„věz že zkáza, jíž na vaše hlavy přináší sama příroda, není dobrému Silchasovi nemilá. Měli jste příliš vysokou roli v koloběhu života… roli kterou jste znevážili svou dětinskostí a nyní, nyní vás sama příroda ztrestá…“[/B][/OJ][/B] odmlčím se a přejedu zrakem děsivou scénu zkázy [B][OJ][B]„Co proti tomu zmůže ubohý Silchas a společníci jeho? Vždyť rozhodnuto už bylo.“[/B][/OJ][/B] Omluvně se na Futa usměji, načež se otočím na patě ke svým společníkům. [B][OR][B]"Nuže přátelé Silchasovi, pojďme z tohoto místa zkázy."[/B][/OR][/B]
Pak Ottas pronese vskutku pragmatickou poznámku nad níž se musím lehce pousmát. [B][OR][B]„Vskutku dobrý Ottasi, „Pak Ottas vyrůst.“[/B][/OR][/B]


Arsielas5. Února 2019 09:56:41
********************
Dám vám čas do pátku, to bych rád odepsal já :)
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas       6. Února 2019 19:50:40
[OR][B]„Souhlasím.“ [/B][/OR] Přikývnu na návrh opustit vesnici a ponechat skřítky jejich osudu. [OR][B]„Nicméně nejdříve bych, před naším odchodem, navštívil toho drzého pacholka v jeho laboratoři. Nešli jsme pro kusy pavoučích bestií pro nic za nic.“ [/B][/OR] Zavrčím, když si vzpomenu na domýšlivého Junta. [I]Podříznout mu krk by mě snad i potěšilo …[/I]
[I][/I]
[OR][B]„Ehm, Silchasi…“ [/B][/OR] Otočím se k němu. [OR][B]„Myslím, že tohle by se ti teď mohlo hodit.“ [/B][/OR] Odepnu opasek s krátkým mečem, jenž mi visel u levého boku a podám mu jej. [OR][B]„Nic skvělého, ale je to ocel.“ [/B][/OR] Pokud Silchas přijme meč a nikdo nebude mít námitky k zastávce u Junta, jen pokývnutím hlavy naznačím, že je čas vyrazit a vydám se k jeho domku
*****************
Předám Silchasovi tupý krátký meč
Arsielas19. Února 2019 09:45:02
A tak se někteří nebo snad dokonce všichni rozhodnete ponechat vesnici jejímu osudu a vyrazíte k Juntovi, který se přes noc dal do přípravy pavoučího lektvaru.
Uličky mezi domy jsou takřka prázdné. Jen několik obličejů vás pozoruje zpoza oken a vy můžete tušit, že jde o něžná pohlaví nebo děti. V jejich obličejích se zračí naděje, kterou pro ně představuje nejen Futo, ale teď také vy. Vyminmiptovanými ulicemi se tak dostanete snadno k domku Junta.
Než stihnete vzít za madlo od jeho dveří, vyleze sám Junto rukou si mnoucí napřed první a následně i druhé z očí. Nevypadá, že by někam spěchal. Spíše jako by se právě probudil.
[OJ][B]„Co je to za po…vyyyk?“[/B][/OJ] zeptá se rozespale a konec věty spolkne při dlouhém zívnutí.
[CR]Žolík[/CR]
Pokud ses nepřidal k ostatním a s nadšením si setrval v obraně vesnice, vyslechne si Futo, který sem právě přiběhl, tvůj nápad.
[OJ][B]„To je úžasný nápad! Ale nemůžeme zapálit les. Z posledních horkých dnů je až příliš vysušený. Požár bychom pak nemuseli zvládnout a zničilo by to víc než jen naše domovi,“[/B][/OJ] poupraví tvůj plán a dodatečně se tě zeptá. [OJ][B]„Umíte rozdělat oheň? Přinesu s ostatními několik větviček.“[/B][/OJ]
Po rychlém rozhovoru s tebou se případně otočí i na ostatní. [OJ][B]„Vy tři sem rychle nanoste co nejvíc pochodní a suchých větviček. A ty,“[/B][/OJ] ukáže na jiného minmiptu, [OJ][B]„najdi Junta. Možná bude mít v rukávu něco, co by nám teď mohlo pomoci.“[/B][/OJ]
*********************
Pokud Juntovi řeknete o lektvar, dá vám dvě lahvičky (čili dvě porce) lektvaru s funkcemi pavoučího lektvaru. Co dál je na vás
Omlouvám se za neaktivitu. Neměl jsem moc chuť psát a v práci se navíc vůbec nedalo :/
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas       20. Února 2019 02:39:31
[OJ][B]„Je mi líto, že tě dobrý Junto, budíme ze sna. Vesnice je pod útokem, ale můžeme přijít později a v příhodnější hodinu.“[/B][/OJ] Povím Juntovi, když vidím, jak si ještě mne z očí pavučiny. [OJ][B]„Dovnitř!“ [/B][/OJ] Řeknu dosti nevybíravým způsobem a zatlačím Junta zpět do dveří. Nedbám jeho případných protestů. Uvnitř se rozhlédnu.
[I][/I]
[OJ][B]„Stůj tu a ani se nehni.“ [/B][/OJ] Uchopím Junta za rameno a postavím jej doprostřed místnosti, mimo dosah jakékoli police. [I] Nemám teď na tebe čas a to poslední, co chci je, abys mi překážel.[/I] Veškerá slušnost jde stranou, teď není čas na zdvořilosti.
[I][/I]
[OR][B]„Silchasi, pohlídej dobrého Junta, aby nepřišel k úhoně. [U]Jestli se pohne …“[/U] [/B][/OR] Není třeba nic dodávat. Nevyřčené bylo více než jasné, tedy zcela jistě Silchasovi. Čert ví, zda dobrosrdečný, naivní a vychloubačný Junto vůbec tuší, která bije.
[I][/I]
Otočím se k Ottasovi. [OR][B]„Zavři dveře a hlídej je, příteli. Kdyby někdo přišel…“[/B][/OR] Krátce se usměji. [OR][B]„… pozvi ho dál. Nikdo ale neodejde. Mravence zabij.“ [/B][/OR] Dojdu k ponku a pátrám po něčem užitečném. Lektvary, jedy, byliny a jiné suroviny, magy. Prohlížím i police, lahvičky a ostatní aparát v jeho laboratoři. Snažím se všímat věcí, které by jinému neříkali zhola nic. [I]Ne ale mě… já vím co jsou. [/I] Pátrám po čemkoli, co by nám mohlo pomoci likvidovat mravence, či před nimi uniknout. Snažím se být ale opatrný, dobře vím, co rozbitá nesprávná lahvička dokáže. [I]Měl bych to vědět… Tak co tu máš? Něco tu mít musíš… [/I]
[I][/I]
[OJ][B]„Byl bys tak laskav, dobrý Junto, a pověděl mi, kde, co máš?“ [/B][/OJ] Zeptám se Junta. [OJ][B]„Snažíme se tu vaši zpropadenou vesnici zachránit a bylo by snazší, kdybych se nezdržoval hledáním.“ [/B][/OJ] Otočím se k němu. [OJ][B]„Potřebuji naše lektvary a ohnivou hlínu. Jendu, nebo dvě hroudy. A cokoli dalšího, co nám bude ku prospěchu…“ [/B][/OJ]
[I][/I]
Pokud najdu naše lektvary, uložím je do torny. S trochou štěstí naleznu i nějaké byliny a další potřebné věci k výrobě ohnivé hlíny. Samotná hlína je všude kolem domku.
****************************
Etiketa 4
Herectví 3
Zkrátka mi jde o to oblbnout Junta aby spolupracoval.
Silchas--- > Ottas;Baltazar_de_Rais       20. Února 2019 18:31:21
Když Baltazar navrhne navštívit, před naším odchodem, domek toho otravného skřeta, pouze se usměji. Zle, krutě, vypočítavě, jako šelma spěchající uzmout život oběti, krčící se v díře a čekající na záchranu, která stejně nepřijde. [B][OR][B]„Vskutku dobrý Baltazare, navštívit domek toho Junta ohavného bychom měli, neb lektvar, pro nějž krev jsme prolili, dosud v našich rukou není.“[/B][/OR][/B]

Už se chystám k odchodu vstříc Juntovu obydlí, když mě zastaví Baltazarův hlas. Otočím se. Balt mi předává svůj krátký meč jenž odepnul ode svého pasu. [B][OR][B]„Vskutku skvostný dar ctěný Baltazare…“[/B][/OR][/B] Usměji se a s přikývnutím dar příjmu. [B][OR][B]„Čepelí touto dobrý Silchas jistě přetne mnoho nití života… a vždy jeden ve jménu dárce, neb tak káže zákon.“[/B][/OR][/B] S těmi slovy si připásám meč k opasku a vydám se se svými společníky vstříc Juntovu domečku.

Když procházím ztichlou vesnicí, všude vnímám ono tajemné, zlé ticho, šířící se jako nehlasná povodeň, zanechávající za sebou jen smrt. Jen sem tam zahlédnu obličej, napůl skrytý v temnotách stínů… A co když ne? Co když není Minmiptů, jenž by ještě žili v domcích, co když jsou všichni mrtví?

Na přemýšlení o těchto fascinujících otázkách mi však nezbývá mnoho času, neboť dospějeme k domku Juntovu. Iniciativy se chopí Baltazar a s rázností sobě vlastní zabuší na dveře, odkud o pár minut později vyleze Junto.

Sleduji Baltovo počínání s tichým zájmem a když jeho rázný rozkaz protne nepříjemně se pnoucí strunu jež nás dělí od odhalení, vejdu spolu se svými společníky dovnitř. Když mi Balt řekne abych pohlídal dobrého Junta, jen se usměji a se zlým úšklebkem a jiskrou šílenství v očích, tasím nově získaný meč, jehož čepel začnu velice jemně, téměř bojácně, hladit, nepřestávaje se usmívat.

[B][OJ][B]„Pověz dobrý Junto, ceníš si života svého, více než krve své?“ [/B][/OJ][/B]Otázka je pronesena klidným, téměř lhostejným hlasem, ale já vím, že na Junta zapůsobí jako dýky zaražené přímo do srdce. Vychutnávám si jeho strach a s radostí sleduji Baltazarovo počínání, když se pokouší nalézt, pro nás určené, lektvary.
*********************
Vynucení přiznání 2
Ottas--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       20. Února 2019 21:15:11

Beze slova nasleduji měkouše k domku, který měl být zapečetěn šutrem. Překvapeným pohledem sleduji že dům už má dokonce i kliku. Následuji měklouše dovnitř, kde si vyslechnu rozkaz, že mám hlídat dveře. [I]Ottas dveřník. Navštěvníky pozvat dovnitř.[/I] [OJ][B]Hmmm[/B][/OJ]. [OR][B]I pajzla?[/B][/OR] Po rozhovoru se vydám ke dveřím. [I]Ottas bude hlídat.[/I] Vytáhnu meč, pevně ho uchopím a připravím se na to nejhorší. [OR][B]Proč Ottas nesmí jít ven?[/B][/OR] [OR][B]Ottas chce bojovat[/B][/OR]. [OR][B]Takhle nevědět co se děje.[/B][/OR] [OJ][B]Hmmm.[/B][/OJ] [I]Blbej plán. [/I]
Arsielas22. Února 2019 09:43:53
Junto se pomalu probouzí, když k němu Baltazar začne mluvit. Jeho slova ho dokonce možná i trochu uklidní, ačkoliv z hlasu je patrně cítit jiný záměr. A to se také potvrdí sotva se k němu dostane blíže. Junto je jím doslova zatlačen zpět do domku a přišpendlen ke stěně.
[OJ][B]„Ale…zbláznili jste se!?[/B][/OJ]“ vyštěkne vzdorovitě a snaží se vyprostit z vašeho sevření. To vzdá ve chvíli, kdy starost o něj převezme Silchas a do dveří se postaví Ottas.
[OJ][B]„Co…? Já vám vůbec nerozumím, co děláte?“[/B][/OJ] snaží se Junto pochopit tomu, co Silchas říká. [OJ][B]„Jistě, že si vážím svého života,“[/B][/OJ] dodá nechápavě.
Baltazar se mezitím pustí do prohlížení polic. Hotových věcí tu moc není. Většinou jde o látkové pytlíky s bylinkami, dřevěné truhlíky s rostlinami. Krabičky s různými kameny, semeny nebo neznámým prachem. S určitostí pozná dvě lahvičky s pavoučím lektvarem a líh.
[OJ][B]„Ty lektvary jsou támhle,“[/B][/OJ] ukáže prstem [OJ][B]„Co je ohnivá hlína?“[/B][/OJ] zeptá se. [OJ][B]„A proč jste sem tak vpadli. Přece nám chcete pomoct. Poslal vás Butfas, ne?“[/B][/OJ] nechápe stále vaše jednání. Zvenku k vám doléhá křik, jelikož mravenci už patrně doputovali k vesnici. To Junta donutí, aby se zamyslel.
[OJ][B]„Já nevím…mám tu převážně jen věci na hnojení, prášek urychlující růst zeleniny. Tamto umí přivolat mraky,“[/B][/OJ] ukáže zase na jiný prášek. [OJ][B]„Tohle uklidňuje žaludek. Tady ta mast pomáhá se zlomeninami. Ty červené kapky jsou pro nemocné veverky a ty hnědé pro ptáčky. A ta hmota napravo je lepidlo,“[/B][/OJ] dodá. Mohl by takhle pokračovat i dál, ale vám asi dochází čas, a tak je jen na vás, jestli necháte Junta vyprávět nebo ne.
*****************************
Žolíku, jak jsi na tom ty s odpisem? :)
Baltazar_de_Rais--- > Silchas;Ottas       25. Února 2019 22:15:35
Otočím se k polici, na kterou Junto ukázal. Ten zcela nechápe situaci a ochotně mi sdělí vše, co potřebuji vědět. Lektvary, pro které jsem přišel najdu okamžitě. Mnoho látek s takto nažloutlou barvou není. Rázným krokem dojdu k oněm policím a sejmu z ní dva flakónky. [I]Tady jsou… [/I]
[I][/I]
Junto dál mluví o všech těch neužitečných látkách a bobulích které má nashromážděné a které mi nejsou k užitku, alespoň většina z nich ne. Zatímco mluví prohlížím si vybavení jeho laboratoře a různé byliny a látky které se tu nacházejí.
[I][/I]
[OJ][B]„Víš, ohnivá hlína je …“ [/B][/OJ] Pohlédnu na Junta, ale svou větu nedokončím. Proč ztrácet čas popisováním ohnivé hlíny někomu, kdo její princip a způsob využití nejspíše nemůže chápat. Slova ztratila význam a jen utichnu. Hloupý Junto nechápe potenciál ničení, nikdo z nich. Celá jejich podstata je tak … slabá. Zhluboka vydechnu. [OR][B]„Dobrý Silchasi…“ [/B][/OR] Otočím se k vybavení Juntovy laboratoře a uložím lektvary do brašny. [OR][B]„… je tvůj.“ [/B][/OR] Pronesu zcela nenuceným tónem. Můj zájem totiž upoutal prášek, o kterém Junto prohlásil, že dokáže přivolat mraky. Rozhodně víc než Juntův život.
[I][/I]
Vezmu jej i s jeho schránkou a uložím. Zbytek vybavení a přísad tak zajímavý není, ale nepodařilo se mi obstarat si vlastní, tedy musím se spokojit s tím co naleznu zde. Posbírám kameny a byliny, jež jsou přísadami do receptů, které znám. Také malý kotlík a hmoždíř.
[I][/I]
[I]Tady jsme skončili… [/I] Zabalím posledních několik bylin. [OR][B]„Měli bychom odejít, dokud se ještě můžeme dostat z vesnice.“ [/B][/OR] Rozhlédnu se po místnosti. [I]A měli bychom tu chýši zapálit…[/I]
Ottas--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       26. Února 2019 00:23:42
Stále stojím u dveří. Pozorně sleduji ony dveře, narychlo stlučené, vypadají pevně. [I]Do rámu moc nesedí. Jako by volali. Vem si mě, chci osvobodit a poznat svět. Krásy sice moc nepobrali ale kámen byl ošklivější.[/I] [I]Dveře, jsou jako Ottas, pevné a neopracovaně ehmm pěkné. [/I][I]Že by si je Ottas vzal s sebou.[/I] Ještě něco mě při pohledu na ony dveře napadlo. [I] Proč jim říkat dveře. Kdo je tak nazval. Určitě Ottas vymyslí něco lepšího. Přece, dělají soukromí, chrání, oddělují. Tak jak bych je nazval třeba.[/I] [OJ][B]Hmmm.[/B][/OJ] [OR][B]Ottas mysli.[/B][/OR] [I]Hmm vločky. Dal bych si vločky s čerstvím mlíkem. Tuhle snídani sem neměl moc dlouho. Snad naposledy, když mě napadl ten poutník a Ottas byl velký. To byl den. Na poutníka mě upozornil můj Pes. Chtěl se k Ottasovi připlížit[/I]. [OJ][B]Hmmm [/B][/OJ]. [I]Kde jsem to skončil. [/I]Podrbu se na hlavě a stále upřeně hledím na dveře. [OJ][B]Waghhh.[/B][/OJ] [I]Sakra svědí mě zadek. Musím se podrbat.[/I][OJ][B] Ahhhh.[/B][/OJ] Přičichnu k oné ruce. [I]Hmmm je čas se umýt. Kdy jen to bylo naposledy. Už vím, ten den. Ne to byl den před tím útokem na vesnici, při které Měkouš osvobodil Ottase. To mě nutili se koupat skoro každý měsíc.[/I] [OJ][B]Aghhhh.[/B][/OJ] [I]To byl hnus. Ottas už ztrácel i barvu. Ne zase jiné myšlenky.[/I] [OJ][B]Vgrrrrrr.[/B][/OJ] [OR][B]Jo[/B][/OR], [I]Ottas vytvořit nové jméno pro dveře. No ták. Dveře umožňují průchod.[/I] [OJ][B]Ahhhrr. [/B][/OJ][I]To zvládneš.[/I] [OR][B]Už to mám....[/B][/OR][I] Ne je to pryč[/I].[OJ][B] Hmmmm.[/B][/OJ][OR][B] Ottas!!![/B][/OR] [OJ][B]Hmmmmm.[/B][/OJ] [OR][B]Mám to. Souchop!![/B][/OR]
[I][/I]
[I]Ottas vzít dveře jako štít ,teda souchop. Ottas, chvilku dělat dveře se souchopem v ruce. Pak až odejít tak souchop vzít sebou. Ted už jen čekat na Měkouše a Silana.[/I]
Silchas26. Února 2019 21:59:22
Když Baltazar začne přehrabovat police a hledat potřebné lektvary a ingredience, pobaveně ho sleduji, ale stále po očku hledím na Juta, vypadajícího jako hromádka všeho neštěstí světa. [I]Možná by ho dobrému Silchasovi mohlo být líto… Žil si svým poklidným životem, nehledě na nic, žijíce život v bezstarostném pomýlení… Avšak, každá radost musí jednou skončit a dětský sen se musí rozplynout v krutý obraz reality skutečného světa. Ačkoli, co je skutečnost? Jakou pravdu mají slova či myšlenky Silchasovi, jsou-li to pouhé obrazy jeho vlastního světa, ztracené pohledům těch, kdož nejsou tolik pošetilí, aby se dívali.
[/I]
[I]A přes to všechno… přes to, a ještě víc tu dobrý Silchas stojí a chystá se ukončit život někoho, kdo neměl šanci ni prachobyčejné utrpení poznati… Odkdy má osud tak zvrácený smysl pro humor?[/I] Přestávám vnímat svět, utápím se v Juntových, děsem vytřeštěných, očích, hledaje pravdu, o níž jsem si jistý že jí nenaleznu. [I]Tak proč ji dobrý Silchas hledá?[/I]

Je to co slyším jen myšlenka, záchvěv větru, lehce čechrajícího mou tvář? Nebo jen oáza klidu uvnitř mé duše, narušena něčím jiným, snad rozumem, útočícím na smysly, snažíce se propojit poznání s domněnkou. Anebo, nebo jsou to slova… a ten kdo na mě mluví je dobrý Baltazar de Rais.

[B][OR][B]„Je tvůj“ [/B][/OR][/B]Ta slova mi zazní v hlavě, jako blesk z čistého nebe a já najednou vidím svět opět jasně. Rozhlédnu se po místnosti, až se pohledem zastavím na Juntovi. Ušklíbnu se a obnaženým mečíkem jemně přejedu po bříšku palce. [I]Řízl se… dobrý Silchas se řízl…[/I] Cítím horkou krev, unikající z malé ranky a usměji se, mírně, téměř shovívavě. [I]Je to tak zvláštní… jediný výstřel ruky, záchvěv dechu… a přišla by smrt. Temná, krutá… smrt co si nevybírá… a Junto by padl mrtev do prachu a špíny vlastního obydlí, avšak… dobrý Silchas ctí přání jeho a život proň zřejmě obrovskou cenu má…[/I]

Čepel prořízne vzduch. Tichý svist protíná ticho, narušované jen Juntovým zrychleným dechem. Je slyšet mlaskavý zvuk… pak křik? [I]Možná…[/I] Nebo je to smích? [I]Je to smích, co dobrý Silchas slyší ve své hlavě?[/I] [I]Nebo se směje nahlas a doopravdy? Kdo ví…[/I] snad jen ptáčci štěbetající si ve větvích.[I] Jenže ti, ač uzřeli pravdu, ji nikdy neřeknou.[/I] [B][OR][B]„Dobrý Silchas nerozumí řeči ptáků… proto trpí.“[/B][/OR][/B]

Pohlédnu na Junta a jeho, opodál ležící, uříznutou ruku. Přejdu k němu a pohlédnu na něj. Pak se usměji.[B][OJ][B] „Dobrý Junto,“[/B][/OJ][/B] téměř něžná slova v sobě mají jakýsi nádech krutosti [B][OJ][B]„toužils po životě víc, než po krvi své… ač jedno s druhým provázáno jest.“[/B][/OJ][/B] Usměji se na Junta a trhnutím ruky setřesu z čepele zbytek karmínově zbarvených kapiček. [B][OJ][B]„Nyní možnost máš, vychutnat si života svého, jenž ti zbývá, ačkoli, času mnoho ti dobrý Silchas nedává.“
[/B][/OJ][/B]

[I]Dobrý Silchas protnul tepnu… Junto zemře a krve své si nyní více vážiti bude…[/I] Otočím se na patě, zasouvaje čepel do pochvy a kývnu na své společníky. [B][OR][B]"Je čas jít, přátelé Silchasovi."[/B][/OR][/B]

*********************
Arsi, teď se hodí říct promiň za tento odpis, ale bylo to buď mé RP, nebo možnost to zahrát na tu "dobrou" notu a nezabít ho. - Bohužel, nebo bohudík (to si nedovolím hádat *1*) vyhrálo RP *6*
Arsielas27. Února 2019 09:21:00
*****************
Já nevím, proč si všichni myslíte, že mě na těch postavách nebo příběhu záleží *3*
....nebo na vás *40*

Každopádně o tom, jak se ti ve finále všechno povedlo bude až v dalším odpise. Tohle chce si hodit :)
Silchas27. Února 2019 09:45:09
*********************
ehm, to je mírně znepokojivé *40*
Tak přátelé moji, nejspíš jsme všichni mrtvý *3*

Tak házej rychle, děsí mě představa že by to nemuselo vyjít *3*
Ottas27. Února 2019 15:28:37
********************
já, chci jen dveře. :D
Jollyjokker--- > Arsielas       1. Března 2019 08:25:01
Při Futových slovech o ohni se rozhlédnu po mravencích, jestli mám ještě čas.
Pak v rychlosti sáhnu do batohu a vytáhnu z něj jednu ze svých pochodní. Z kapsy vytáhnu křesadlo a několika rychlými a zkušenými pohyby se pokusím pochodeň zapálit. Ať se mi to povede či nikoliv, předám poté oboje Futovi, aby rozšířil oheň na další pochodně. Jak se zachází s křesadlem jistě viděl a snad to zvládne.
Sám se vzápětí hotovím k boji. A má sekera už si pomalu vybírá svou oběť.
[I]"Zajímalo by mě, kam se všichni poděli. Zatracená práce, já Wozzok jsem jí snad ani neměl brát."[/I]
Arsielas--- > Silchas;Ottas;Baltazar_de_Rais       11. Března 2019 09:00:43
Baltazar postupně plní svou tornu zásobami Juntova mistra a ten proti tomu nemůže nic dělat. Dokonce ani mladý Junto nemůže zvrátit situaci ve svůj prospěch.
[OJ][B]„Nemůžete si to všechno vzít,“[/B][/OJ] zaprotestuje, [OJ][B]„můj mistr se bude zlobit.“[/B][/OJ]
Svých slov ale začne brzy hořce litovat. Silchas pronese ještě několik slov a naprosto nečekaně sekne po pravici dobrého Junta. Ten ji zrovna natahoval k Baltazarovi jako by ho chtěl nějakou mocí zastavit – ale marně. Silchasův úder je přesný a Juntovi reflexy spíše nejsou, než jsou. Čepel pro jede snadno jeho masem, přetne šlachy i svaly a nezastaví ji ani kost.
Junto se pod úderem a vlivem šoku okamžitě zhroutí na zem a vyděšeně civí na pahýl, ze kterého tryská krev. Čepel mu ji oddělila jen pár coulů pod loktem. Co je ale pro vás důležitější, začne naprosto hystericky ječet. A aby toho bylo ještě trochu, objeví se ve dveřích další minmipt, kterého poslal Futo pro Junta a div nevrazí do Ottase uvnitř.
Arsielas--- > Jollyjokker       11. Března 2019 09:21:18
Rozdělat oheň pro tebe nebyla žádná práce a připravená pochodeň rychle přijala nabízené jiskry. Souboj s mravenci už však bude větší oříšek. To tušíš už při pohledu na jejich počet. Pokud nepřijdete s něčím nečekaným, pak tenhle souboj dozajista prohrajete jak vy, tak celá vesnice.
Linie mravenců dorazí hromadně k linii utvořené malými skřítky. Mravenci jsou oproti vám několikrát menší – v poměru asi jako středně velcí psi. Bude to ale dostačující výhoda, která vyváží jejich přečíslení?
Těžko však přemýšlet a k tomu držet pozice. K Žolíkovi na paškál se už dere hned pár (2) mrňousů. Trpaslíkova výška by mu teď mohla být dokonce výhodou. K tomu hořící pochodeň, ke které se žádný z hmyzích nepřátel moc přibližovat nechce.
Dost už vyčkávání, rozmach, svist a…sekera dopadne doprostřed těla jednoho z mravenců a dokonale ho uzemní. Jeho tělo už ani nezaškube ve smrtelných křečích a na místě umírá. Na jeho místo už se ale řinou další dva a ačkoliv proti ohni ještě nezaútočili, je možná je otázka času, kdy prorazí vaši falangu,
*******************
1:0 *1*
Ottas--- > Silchas;Baltazar_de_Rais       15. Března 2019 17:43:25
----------------------------
Omlouvám se stehuji se a sem bez internetu minimálně do 25.3
Tak aspoň takhle: mimipta chytnu a strcim ho směrem k baltazarovy a a silchasovy a budu dál hlídat dveře.
Ještě jednou se omlouvám ale na telefonu mi to nejde má příšerně malou klavesnici
Arsielas19. Března 2019 09:54:58
*****************
Už se to tu táhne neúnosně dlouho. Chcete, abych děj posunul až na nějaký zlomový bod (podle toho, co se rozhodnete dělat)? Nebo to odehrajeme po krocích, jak bylo v plánu?
Aktuální počasí19. Března 2019 09:54:58
otext
Baltazar_de_Rais21. Března 2019 04:19:30
************
Arsi klidně to posuň. Já až přijdu domů napíšu reakci na vpád toho novýho mimone a pak to za mně klidně posuň.
Baltazar_de_Rais21. Března 2019 06:43:06
[I]Nemůžu?... ano to řekl, urazil tě Baltazare? ... ne, ale dovolil si příliš...[/I] Jestli měl kdy Junto alespoň malou naději, že by naše setkání mohl přežít, tak právě tato naděje ho právě opustila. Jako proradná přístavní kurva se k němu otočila zády a zmizela někde za dalším rohem. Nechala nebohého Junta stát s očima dokořán a rukou nataženou před sebou. Juntovi nebylo souzeno dožít se stáří, rozhodně ne v celku.
[I][/I]
Dobrý Silchas dokončil jednu ze svých teatrálních rozprav…[I] Nikdy nevím, zda mluví k ostatním, nebo sám k sobě… možná k obojímu... je blázen? ... nebo geniální ... nesmysl...[/I] a švihne mečem po Juntově natažené ruce. Navzdory staré a rezavé čepeli, jejíž ostří zažilo dny své slávy už před notně dlouhou dobou. Maso, šlachy i kost povolily pod náporem kalené oceli a opustily Junta stejně rychle jako ještě před chvílí naděje na život. A pevné zdraví. A šťastnou budoucnost plnou úsměvů a pohodlného, dobrého života. Dál jej měla čekat jen bolest a mrzáctví. A snad by mi to stačilo. Snad by mě to potěšilo více, nežli prostá a rychlá smrt. A jediné máchnutí vytvořilo téměř dokonalý tah na pomyslném plátně v barvě rudé. Pohled na Junta nevěřícně chytajícího se toho, co zbylo z jeho ruky a kácejícího se k zemi snad až vkouzlilo slastný úsměv na mých rtech. Pravdou je, že jsem si ho vskutku neoblíbil, ba dokonce mě rozčiloval. Ta chvíle však pominula stejně rychle jako přišla. Z mého obličeje rázem úsměv zmizí a vystřídá jej výraz čirého znechucení.
[I][/I]
[OR][B]„Však také půjdeme.“[/B][/OR] Odpovím Silchasovi. [OR][B]„Dobrý Silchasi, ačkoli jsem sám měl chuť toho bastarda rozsekat na malé …“[/B][/OR] Dveře se otevřou a dovnitř vpadne další vesničan. [I]Nevybral si nejlepší okamžik pro vpád ... jiný by byl lepší? ... ztichni ... [/I]
[I][/I]
Silný Ottas, jenž hlídal u dveří se ho chopil a postrčil jej dál do místnosti. Blíže k nám. [I]Bude lepší když se zbavím svědků … moudrá úvaha, překvapuješ mne ... [/I]Pomyslím si, když krátce přeměřím pohledem vesničana. [OJ][B]„Obávám se, že Juntovi času na přijímaní návštěv příliš nezbývá. Je poněkud ...“[/B][/OJ] S tázavým výrazem pohlédnu na tělo Junta válejícího se ve vlastní krvi a výkalech na podlaze. Pokrčím rameny a dodám jen. [OJ][B]„... zaneprázdněn.“[/B][/OJ] Několika kroky přistoupím k vesničanovi. [OJ][B]„Na druhou stranu, nejspíše nebude nic namítat, když se k němu bez prodlení přidáš.“[/B][/OJ] Zvednu hrot meče. Avšak než zatlačím jeho čepel do vesničanova těla, zeptám se jej. [OJ][B]„Pověz, kde je Futo?“[/B][/OJ] Svou ruku zadrčím jen na tak dlouho aby stihl odpovědět. Pak zabořím meč vesničanovi do hrudníku až kam to půjde. Hledám jeho srdce.
[I][/I]
[I]Ten se tu příliš nehodil … ale ještě nejsme prozrazeni... i to se může změnit...[/I] Ohlédnu se po svým společnících, když vytahuji meč z vesničanova těla, které nechám padnout na zem. [OR][B]„Měli bychom tuhle chýši zapálit. Mohlo by to vypadat jako … nehoda.“[/B][/OR] Poté otřu krev ze svého meče o vesničanův oděv. [OR][B] „Navíc není slušné nechávat po sobě nepořádek, nejsme divoši a musíme dbát na dobré mravy“[/B][/OR]A Junto stále křičí.
[I][/I]
[I]Proč pokaždé musí tolik křičet? Nemůžou někdy přijmout svůj úděl s trochou elegance? ... ty bys ho tak přijal? ... bojoval bych ... a zemřel bys... i on zemře. Uvidíš... [/I] Pomyslím si, když začne Junto řvát bolestí a šokem. [OJ][B]„Dost už nářku…“[/B][/OJ] Přistoupím k ležícímu Juntovi a přitom tasím svůj meč. [OJ][B]„... posečkej chvíli. Mám něco, co ti uleví.“[/B][/OJ] S těmi slovy zabořím Juntovi svou čepel přímo do krku a za chrochtavého zvuku Junta topícího se ve vlastní krvi, pozoruji jeho oči ... jak zhasínají, jak se v nich ztrácí život. [I]Ten řev mi rval uši. Ještě nikdy jsem neslyšel tak otravné kňourání... mě též ... ty nemáš uši ...[/I] Pak otřu do šatů nebožtíka zkrvavený svůj meč.
*******************
Etiketa 4 - vždy a vše s grácií
Herectví 3 - vyděsit vesničana a přimět ho odpovědět
Pokud odpoví. Počkám chvíli, než mi řekne co chci vědět a pak jej zabiji. Pokud ne, zabiji jej rovnou.
Vzal jsem to asi trochu hupem, tak mě Arsi kdyžtak oprav. A nezbláznil jsem se, je to spíš takový ten vnitřní kritický hlas.
Jollyjokker--- > Arsielas       24. Března 2019 22:38:35

*********************
Promiň za neaktivitu, ale právě sem dokončil šňůru dvanácti směn vřadě a nemam mozkovou kapacitu na nic. .
Prosimtě posuň to až k nějakýmu zlomu. Rozhodně budu někde poblíž Futa až se mu podaří rozdat oheň a pak se budu snažit abych nezůstal sám.

Jinak když koukam co hrajou mí spoluhráči. . . . škoda mluvit.
Arsielas28. Března 2019 12:38:34
***********
Oki, tak jinak. Pokud byste chtěli posun, napište mi, co chcete zevrubně dělat. Času je dost, záleží na vás, jak moc to chcete urychlit.
Baltazar: Tvůj odpis je sice krásný, ale vlastně vůbec nic neposunul *3*

Mimochodem: Končím s cechem a chci se plně věnovat Questům, tak budu reagovat častěji :)
Jollyjokker--- > Arsielas       29. Března 2019 15:20:35

******************************************
Doufám že se podaří Futovi rozdělat co nejvíce pochodní a loučí.
Budu bránit vesnici a budu doufat že e Minmiptové udrží a mravenci se leknou ohně.
Snažím se být nablízku Futovi a snažím se nezůstat osamocen. Takže jestli se falanga rozpadne a minmipti začnou utíkat, tak budu ustupovat taky.
Silchas30. Března 2019 18:41:33
Když je čin dokonán a Junto se válí na zemi ve vlastní krvi, jakoby svět zkrásněl. [I]Mnoho tvorů touží po životě a přesto nemají naději na šťastný, ni spokojený život… třebas ani dlouhý. A Junto, tak bláznivě věřící v dobrotu, porozumění… lidskost, měl dnes poprvé možnost, střetnout se tváří v tvář s realitou.[/I] Úšklebek hrající mi na tváři, zatímco poslouchám jeho, do nekonečna vibrující, volání a řev je jako slastné zadostiučinění a pochopení reality se pak zdá mnohem snazší.
Pak mi Baltazar odpoví… vesničan vtrhávající do dveří, chycen Ottasem… předhozen Baltazarovi. S tichým zájmem sleduji co následuje. Slova, slova následovaná bolestí… mlaskavý zvuk čepele, bořící se do masa… a další mrtvý… a stále prudčeji řvoucí Junto…
[I]Zapálit chýši? Oheň…[/I] [B][OR][B]„Ano dobrý Baltazare! Podpalme toto místo lásky a radosti, nechť každý, kdož ve světě tomto žije, pochopí… zrůdnost pouhá, ve světě panuje a my… pouzí blázni jsme…“[/B][/OR][/B]
Baltazarovi už zřejmě došla trpělivost s dobrým Juntem. [I]Ach, jaká škoda… dobrý Silchas přece trest za nevědomost Juntovi slíbil… teď však Junto mrtvý jest a co zmůže Silchas více?[/I]
Pak už ale přichází ticho. A s tichem jediná cesta – máme-li vše co potřebujeme, není již nic co by nám stálo v cestě, dostat se pryč z vesnice, proč tedy nejít…

*********************
Nějak jsem neměl náladu psát něco dlouhého nebo příliš filozofického, takže jen takhle *4*
Arsi za mě to taky už určitě posuň někam dál, ať se zbytečně nezdržujeme.
A co se plánů týče, myslím že to co budeme chtít udělat první, je, dostat se co nejdál od vesnice a mravenců *1* - a bude-li mít Balt dobrou náladu, tak nejspíš i podpálit chýši dobrého Junta *3*
Arsielas--- > Jollyjokker       2. Dubna 2019 14:44:00
Mravenci se neúprosně tlačí na vaše těla a snaží se dostat přes obranou linii vesnice. Zleva i zprava k tobě doléhají odvážné výkřiky, kterými si Minmiptové dodávají kuráže k útoku. Skřítci kolem sebe máchají krumpáči a košťaty…inu jako by jim šlo o život. Mnohdy se tak stane, že se jejich provizorní zbraně střetnou navzájem nebo že si je jeden druhému vyrazí z ruky.
Přes mravence, kterého jsi tak snadno zabil, už se šine další. Jsou sotva tak velcí jako tvoje trpasličí noha, ale jejich kusadla by ti snadno mohla zlomit paži. Jejich síla je v počtu a už každé dátě ví, že mravenci unesou neuvěřitelně těžká břemena.
Futovi se naštěstí opravdu snadno podaří rozdělat oheň a ten se šíři z jednoho klacíku na druhý, které si malí válečníci mezi sebou rychle rozdávají a máchají s nimi tak prudce, že oheň málem znova uhasíná. Budeš-li chtít, dostaneš jednu pochodeň i ty.
[OJ][B]„Zkuste vydržet, mí drazí Minmiptové. Ohně nám dá určitě dost času, než přijde Junto s nějakou lstí,“[/B][/OJ] podporuje Futo morálně své svěřence. Pak si sám stoupne vedle tebe a s rukou před sebou jako by bodal do neviditelného nepřítele hořící větvičkou.
Zatímco několik desítek mravenců útočí na vás, všimneš si mnoha dalších, kteří se v týle přesouvají z jiné strany vesnice. Ze strany, kde mají Minmiptové políčka, mlýn a několik dalšch větších budov.
********************
Pomocí ohně se vám daří mravence tlačit zpět, ale ustupují velice neradi a zdá se, že v pozadí se chystá něco dalšího. Vaše linie je slabá, ale zatím drží. Žádný mravenec na tebe přímo neútočí, takže se mu přímo nemusíš bránit. Co uděláš dál?
Arsielas2. Dubna 2019 16:39:26
V domě Junta se dějí opravdu nevídané věci. Ve vesnici Minmiptů se něco takového již jistě dlouho nestalo. Alespoň pokud do ní nevkročila noha cizinců, a to se podle všeho nestalo už celé věky. Jenže nic z toho nezabrání smrti Junta ani dalšího skřítka, kterého vůbec jménem neznáte.
Každopádně pro vás se teď stává z vesnice pěkně horká půda, na které můžete čelit jednak útočícím mravencům i odplatě místních. Není tedy divu, že se Baltazar rozhodne pobrat cokoliv, co je právě po ruce a v doprovodu svých dvou druhů se hezky po anglicku vypařit.
Jenže vybavená laboratoř je jedinečnou příležitostí pro mladého alchymistu, takže zatím co Ottas stále hlídá dveře a Silchas se nevědomky o Baltazarových úmyslech sklání napřed nad jednou a následně i nad druhou mrtvolou, popadne nejzkaženější z vás několik váčků s bylinkami a začne na stole něco hnětat, roztírat a formovat.
Jakmile je hotový, spakuje zbytky bylin a společně se vydáte ven z domku. Baltazar se ho ještě před odchodem rozhodne zapálit a vzhledem k převaze dřeva použitého při stavbě to není nic složitého. Už několik dní nepršelo, je teplo a suché dřevo přijme plamen skoro s otevřenou náručí.
Když vyběhnete ven, uzříte prakticky prázdné ulice. Osamocení Minmiptové přeběhnou tam a zase zpátky. Podle šatů se jedná o Minmiptky, které se neúčastní obrany vesnice a mladé spěchající do bezpečí. Kdoví, co Futo plánuje pro případ, že by obranná linie nevydržela.
Každopádně cesta ven z vesnice je volná. Dokonce můžete odejít stejným směrem, ze kterého jste přišli. Mravenci totiž útočí naprosto z opačného směru.
Jollyjokker--- > Arsielas       2. Dubna 2019 22:20:05
[I]"Svist, křup, dup. Svist, křup, dup."[/I] kladivo se svištěním proletí vzduchem a dopadne na mravence, pak následuje krok a celé se to opakuje. Přesně a pěkně v rytmu postupu falangy.
Naštěstí mi včas dojde, že v tradiční útočné formaci se mnou nikdo nejde a tudíž pokud nechci zůstat opuštěný uprostřed nepřátel musím se zastavit. Využiji toho, že na mne nikdo neútočí, rychle zkontroluji jaká je moje pozice od sekery a pokud se mi zdá že to je alespoň trochu možné, tak se pokusím ji získat zpět. Přecjen. . .trpaslík a jeho sekera. Navíc tahle byla jen třikrát vržená a tedy dá se říct vlastně ještě nepoužitá.
Hned poté se mrknu na přeskupující se mravence a na jejich začínající manévr a pak křiknu na Futa.
[B][OJ]"Obcházejí nás! Musíme ustoupit. Je jich moc! Obejdou nás a vpadnou nám do zad nebo do boků a rozcupujou nás jak banda skřetů elfa, co mu došly šípy. "[/OJ][/B] Snaží se Futovi vysvětlit jak moc se mi zdá situace beznadějná, zatímco vedle něj máchám kladivem a snažím se co nejvíc zredukovat počty mravenčí populace. I když už mi začíná docházet že tohle se ubránit nedá.
[B][OJ][B]"Musíš zavelet k ústupu ať se jich zachrání co nejvíc! "[/B][/OJ][/B]
Baltazar_de_Rais3. Dubna 2019 21:36:09
************************
Arsi mám nějaký blok. Jsem na to asi moc utahanej dneska. Nahodím jen klíčové body a k nim asi spíš zítra přidám text.
Začnu vyrábět své bombičky, mezitím požádám Silhase s Ottasem aby připravili pochodně na podpálení domu. Hínu dokončím během několika minut. Přitom uvažuji nad onou flétnou. Když jsem hotov, uložím hlínu a vyjdeme ven a podle plánu chceme zmizet. Ale zastavím se a oslovím své spolupachatele.
"Nemůžu jít. Stále mne zajímá ta flétna. Vydám se jí hledat."
Vyzvu je aby mne následovali, pokud chtějí. "Je tom moc kterou prostě musím prozkoumat. Nikdo neví co jsme udělali a nikdo se to nedozví. Musíme se nejdřív vypořádat s mravenci"
Pak vyrazím směrem k mravenců s těmi, kteří mne budou chtít následovat. tam se uvidí, co dál.

Cokoli kdyžtak do té doby upřesním, ale dnes klasický odpis nedám. Sorry. Zítra už to normálně rozepíšu.
Arsielas4. Dubna 2019 15:06:22
[CR]Žolík[/CR]
K sekyře se dostaneš prakticky bez problémů, ale to vaše problémy vůbec neřeší. Mravenci do vás i nadále dorážejí a ojediněle se dokonce pokouší zaútočit na nekryté nohy Minmiptů. Většina útoků sice skončí spáleným mravenčím hřbetem, ale stačí jedna pomalejší reakce a tělo Minmipta se poroučí k zemi, kde se na něj okamžitě vrhnou obě armády. Mravenci, aby dokonali své dílo a Minmiptov, aby zachránili svého druha před jistou smrtí.
[OJ][B]„Tím směrem jsou políčka a sýpky,“[/B][/OJ] zamračí se Futo při pohledu na zadní voj mravenců, který se nepřidal do frontálního útoku. [OJ][B]„Chtějí naše zásoby. Pokud teď ustoupíme, budeme celý podzim hladovět a zimu nepřežijeme,“[/B][/OJ] oponuje tvému návrhu, ale sám nepřichází s žádným plánem, jak vesnici zachránit.
Boj dál pokračuje a nelze ho teď nijak zastavit. Každou chvílí je zraněný někdo jiný a mravenců je příliš mnoho, abyste je zvládli pobýt bez nějaké lsti.

[CR]To all:[/CR]
[OJ][B]„Moji Minmiptové nejsou válečníci. Vy ale ano. Pokud bude třeba ustoupit, ustupte. Já musím k Juntovi podívat se, kde tak dlouho vězí,“[/B][/OJ] předá ti prakticky velení nad Zbytkem domobrany a opíraje se o hůl, otočí se čelem k vesnici. Jenže do ulic už vejít nestihne. Zpoza domu se vynoří Baltazar následován Silchasem a Ottasem. Junto s nimi ale není.
[OJ][B]„Cizinci! Alespoň špetka naděje. Obrana vesnice už ochabuje. Nebyli jste u Junta? Doufal jsem, že pomůže nějakým kouzlem,“[/B][/OJ] začne se honem vyptávat příchozí skupiny.
[OJ][B]„Jestli něco rychle nevymyslíme, budeme muset vyklidit vesnici,“[/B][/OJ] dodá zoufale a otočí se na vás jako na poslední stéblo, které ještě drží vesnici pohromadě.
****************
Abych nezdržoval. Ale doufám, že v dalším kole odpisů to teda někdo z vás pěkně shrne (a samozřejmě posune dál, ať se zase jen nevykecáváme) :)
Arsielas6. Dubna 2019 12:57:16
*****************
Tak šup šup
Baltazar_de_Rais7. Dubna 2019 18:48:47
[I]Co teď?... podpálíme to tu… zahlazuješ stopy? ... ano, ale nejdřív musím udělat ještě jednu věc… co máš v plánu? … ohnivou hlínu a teď zmiz a nech mě pracovat…[/I]
[I][/I]
Mé hašteřivé já zalezlo zpátky do hlubiny mysli. Nad stolem plným kdejakých zvláštních baněk, misek a jiných aparátů započnu míchat suchou směs v jedné z misek.
[I][/I]
[I]Trochu toho, a toho … Tu vezmu z police pytlík a přivoním. Ne… [/I]Vrátím jej zpět. Tam zase nahlédnu do misky. [I]Jistě, to je ono …[/I] Dlouho to netrvá. Postup výroby známý mi jest a při výrobě v kramflecích jistější jsem nežli jindy. Když se směsí hotov jsem. Misku s jejím obsahem na stůl položím. [OR][B]„Teď to hlavní…“[/B][/OR] Jak zdá se, počínání mému silný Ottas ni dobrý Silchas pozornosti příliš nevěnují. [OR][B]„Přátelé, na podpal tuhle chýši připravte.“[/B][/OR] S tím ve svém vaku zalovím a dvě pochodně z něj vytáhnu. Ke dveřím zamířím a Ottasovi je do ruky, jako lopaty velké, ony pochodně vtisknu. Pak za kliku uchopím. Dveře pootvírám.
[I]Nikde nikdo, štěstí ti přeje… řekl jsem, že máš zmizet… jsem jen zvědavý… [/I]
[I][/I]
Vskutku, kolem jen sem tam některý v místních přeběhne ulici, leč co dít by se mohlo v domě Junta zájem nejeví. Vyklouznu tedy ven. Naberu několik hrstí hlíny ze zahrádky a vrátím se zpět do domu a ke stolu. Tam čtyři koule z nich uplácám a díry prstem vyhloubím. Do díry směs připravenou vsypu, otvor zadělám a několik okamžiků naň dýchám. Když dokončím každou z nich, v opatrnosti vší, je stranou odložím, by ze stolu nespadly. Tak vytvořím jednu, dvě, tři … avšak čtvrtá? Nedaří se, nedaří.
[I][/I]
[I]Dechu mi snad nezbývá?... co je špatně… nevím, může vybuchnout… [/I]Čtvrtou kouli stranou odložím, velmi opatrně, velmi jemně. Z lehkou bázní v očích, dívám se naň. [OR][B]„Musíme jít…“[/B][/OR] Řeknu jen. Celá výroba trvala jen několik málo minut.
[I][/I]
Zbylé do vaku uložím, opatrně však, bych neotřásl s ním. [OR][B]„Zapalte chýši.“ [/B][/OR]Zamířím ke dveřím a ven na ulici.
[I][/I]
Cesta pryč z vesnice zdá se volná. Za společníky svými ohlédnu se, zda následují mne. Když ve dveřích objeví se, zamířím k vesnice okraji. Krok každý však těžší se zdá, nežli předchozí.
[I]Co se děje Baltazare?... nemůžu odejít… proč? [/I]
[I][/I]
Zastavím se. [I]Ta flétna zajímá mne…[/I] Zastavím krok svůj. [OR][B]„Nemůžu odejít…“[/B][/OR] Ke společníkům se obrátím. [OR][B]„Chci získat tu flétnu.“[/B][/OR] Pohledem na jejich tvářích spočinu a číst se v nich snažím. [OR][B]„Ne pro ně, nýbž pro sebe. Taková moc mne láká přespříliš na to abych odešel a nechal ji tu… to však pomoci místním v boji znamená. Žádám snad příliš, ale … následujte mne. Mám plán…“[/B][/OR] S tím se vydám směrem, ze kterého hurdy mravenců útočí. Snad silný Ottas se Silchase následovat mne budou a se záměrem mým pomohou mi. Půjdu však i osamocen, jinak-li se rozhodnou.
Domorodci boj svůj prohrávají. Silchas však promluvit se rozhodl. Touhu mou mi vyvrací. [I]Tak přírodě prý a ne člověku moc souzena je? ... nesouhlasíš?... s tím bláznem?[/I] [OR][B]Ne Silchasi, ne ... moc je pro ty, kteří dost kuráže mají by uzmuli ji. Avšak nenáleží tobě bys soudil... zvláště tobě ne. I kdyby nadešel den, jenž ve svém bláznovství a ošálen myslí chorou prorokuješ, věz že postavím se mu, tak jako čemukoli. [/B][/OR] Na to vykročím směrem k bitvě. Trpaslík je jim více než nápomocen, avšak toto nestačí. Zoufalý Futo vydal se nám naproti, pomoci a útěchy hledajíce.
[I][/I]
[OJ][B]„Proto jsme tu, Futo. Chopit se meče.“[/B][/OJ] Odpovím. [OJ][B]„Avšak zprávu špatnou ti nesu. Junto mrtev jest. Úpěnlivě pracoval na záchraně vaší a opatrnosti pozbyl, ač varoval jsem ho. Neznalý toho, co přináším, bych bitvu zvrátil. Postup nedodržel a plameny zachvátili jej i dům jeho.“[/B][/OJ] Nasadím rozesmutnělý výraz. [OJ][B]„Pro záchranu vaší v bolestech strašlivých zemřel, hrdinně. Nešlo udělat nic, čím zachránit jej dalo by se. Když vzpomenu, srdce mé mne bolí.“[/B][/OJ] Do vaku sáhnu a jednu z hlín ohnivých ukáži mu. [OJ][B]„Toť hlína ohnivá, mocný to zkázy nástroj. Tím sežehnout nepřátele tvé mohu v mžiku.“[/B][/OJ]
[I][/I]
Času nazbyt není. Nesmíme ztratit moment překvapení. [OJ][B]„Truchlení odložit je třeba, teď nás čeká bitva…“[/B][/OJ] Opět Silchas promluvil, leč vyzván nebyl. A ve své pošetilosti mluvil o nebezpečenství boje samého i o zranění svém. [OR][B]Zranění své svou vinou neseš. Zůstaň stranou, když srdce ti do kalhot padlo. Pomni však, že žít budeš déle, jestli bitva v náš neprospěch se obrátí.[/B][/OR][I] Přec jen je zbabělcem ten dobrý Silchas... nebo ty hlupákem Baltazare... myslíš, že lepší je plížit se po lese alovit se nechat?... ne... pak mlč už...[/I] Meč tasím. Kouli hlíny v ruce levé svírám. Futa jenž jistě v šoku jest obcházím a do víru bitvy mířím. Krok střídá krok. Rychleji a rychleji. Pozvedajíc meč zvolám.[OJ][B] „Za mnou!!“[/B][/OJ] A do bitvy vtrhnu.
***********************
Herectví st. 3 - nahrát smutek před Futem
[OR][B]Edit[/B][/OR] doplněna reakce na Silchase.
Aktuální počasí7. Dubna 2019 18:48:48
otext
Ottas7. Dubna 2019 20:24:02
Po předhození minimpta. Jsem se vrátil k hlídání dveří. [I]Nikdo další nesmí přijít. Hlavně nesmí rozbít dveře Ottas je chce s sebou.[/I] [OJ][B]Hmmm. [/B][/OJ]Podrbu se na krku. [I]Co tam Měkouš dělá? Ottas už chce dveře a odejít. Nelíbí se mi tu. Zapálit?[/I][OR][B] Proč?[/B][/OR] [I]Ottas nechce zapalovat. Když zapálit tak si zničit dveře.[/I] Baltazar se přiblíží a dá mi pochodeň.[OR][B] Ottas má něco jiného na práci.[/B][/OR] Počkám až Baltazar zaleze dovnitř. Pomalu začnu sundavat dveře aby zůstaly celé. [I]Úspěch?[/I] Vykročím ven a dveře opřu o stěnu domu.[I] Teď mohu zapálit pochodně.[/I] Sáhnu do vaku a vytáhnu křesadlo. Pochodně položím na práh a začnu zapalovat. [I]Obě hoří[/I].
[I][/I]
Baltazar dal pokyn k zapálení. jednu pochodeň nechám uvnitř a s druhou mířím ven.U východu z chatrče, pochodní přejedu po stěně a potom co vše krásně vzplane jí odložím. Ihned uchopím dveře aby mi náhodou neshořely. [OJ][B]Aghhhh.[/B][/OJ] [OR][B]Hej Měkouši, Silane, Ottas má novej štít.[/B][/OR]
Mířím za Baltazarem mimo vesnici.[OJ][B] Hmmmm[/B][/OJ] [I]Ottas ani nebojoval. Ottas chce bojovat. vyzkoušet novej štít zvaný Souchop.[/I] Pozoruji Baltazara jak se náhle zastaví. [OJ][B]Hmmm.[/B][/OJ] Podrbu se na zadku. [OR][B]Co je Měkouši. Flétnu?[/B][/OR] [OJ][B]Aghhh[/B][/OJ]. [OR][B]Ty chceš pomoct těm prckům?[/B][/OR] [OJ][B]Hmmmm.[/B][/OJ] [OR][B]Ottas bojovat. Měkoušovy pomoc.[/B][/OR] Z nadšení vyrazím zpět k vesnici.
Baltazar balamutí Futa. [OJ][B]Ottas tam byl. Ottas to viděl. Chtěl zachránit Junta ale nestihl. Stihl zachránit jen tenhle Souchop. Ottas si ho nechat. Už Ottasovo Souchop! [/B][/OJ]
Sleduji jak se Baltazar vrhne do boje.[OJ][B] Waaaagh![/B][/OJ] [OR][B]Počkej na mě Měkouši.[/B][/OR] Vytasím svou zbraň a vrhnu se do bitvy za Baltazarem.
Silchas12. Dubna 2019 18:21:23
Když přikývnu na Baltazarův nápad podpálit chýši, ten z vaku vytáhne dvě pochodně a vtiskne je do rukou našemu přerostlému příteli. [I]Oheň, ano… ano… ohnivé šílenství nechť zachvátí ten bezbřehý suchý svět… nechť uhoříme zaživa, by naše kosti jen v prachu světa tohoto ležeti mohly…[/I] V myšlenkách procházím místy sežehlými ohněm, tou nebezpečnou krásou, a jiskra šílenství se mi skví v očích.
Ottas se však začne věnovat zřejmě pro něj důležitějším věcem, například odstraňování dveří z pantů, a nechává obě pochodně ležet na zemi. Pak se ale rozhodne pochodně přece jen uchopit a za pomocí křesadla i zapálit. Jednu z nich pak nechává uvnitř a druhou vynáší ven. Té ležící se tedy chopím já a s téměř nábožnou úctou ji zvednu. Zvedám pochodeň ze země, prohlížeje si krásu poskakujících plamínků, jemně dotírající na zákony světa a snažíce se tyto zákony potlačit, by zavrhl pořádek a způsobil chaos…
Zvedám pochodeň a pomalu vyjdu ven, dveřmi, které již, díky Ottasově práci, nejsou na svém místě, ale v jeho rukou. Rozhlédnu se… pakliže nikoho neuvidím, vyjdu ven a pomaloučku přiložím pochodeň ku dřevu. [I]Hoř ohni, hoř… nechť jen zmar a zkázu přinese tvé dílo…[/I]
Pak se otočím na své společníky, již oba stojící venku. [B][OR][B]„Je čas jít.“[/B][/OR][/B] Prohodím do prázdna, pohledem stále ztraceným kdesi mimo reálný svět. Míříme pryč a pak… pak se Baltazar zastaví. [I]Flétna? Proč flétna?[/I] [B][OR][B]„Flétna dobrý Baltazare, určena nám nebyla… Nebyla určena nikomu, ni Minmiptům těmto, neboť ti, ač jistě zajímavým národem jsou, nehodni moci takové byly.“[/B][/OR][/B] Odmlčím se a pohledem přejedu prázdné ulice, jakobych mohl zahlédnout jednoho z těch tvorů, jednoho z těch hlupáků, kteří dostali přílišnou moc, jíž si nevážili a která je nyní schvátila. [B][OR][B]„Ta flétna, přírodou stvořena byla a zase jen příroda má moc rozhodovati o svém koloběhu i cyklech svých… ne člověk.“[/B][/OR][/B] Poslední slova téměř vyplivnu s notnou dávkou odporu v hlase. [I]Ne Minmipta…[/I]
Nakonec se ale má slova stejně minou účinkem. [B][OR][B]„Dobrá tedy, nechť flétna v rukou tvých spočine, však… věz Baltazare de Rais, jednou nadejde den, kdy si budeš přát, tuto flétnu nikdy nezískat.“[/B][/OR][/B] [I]Touha po moci, dobrý Baltazare, tvůj pád jednoho dne způsobí… Pád jenž zasáhne mnohé a jenž přinese tobě více utrpení, nežli bolest světa veškerého… a dobrý Silchas? Dobrý Silchas se bude dívat. A bude se kochat pohledem na tvé rozpadající se kosti, jenž v prachu prohraných bitev budou navždy ležet a jen jméno, jméno tu po tobě zbyde… a pak ani to.[/I] S myšlenkami zkázy nakonec stejně následuji své dva společníky. Následuji je přímo k bojišti.
Pohled, jenž se mi o chvíli později naskýtá je fascinující a směšný zároveň. Mračna mravenců se valí na pár obránců, stěží se držících na nohou a vypadajících spíš jako parta dětí, co ani sami neví, jaký je jejich účel ve světě – snad umírat.
O pár chvil později se k nám přiřítí Futo, volající o pomoc, na což mu hbitě odpoví Baltazar. Sleduji jejich rozhovor s tichým nezájmem, mnohem více fascinován onou bizarní bitvou. A někde v tom davu válčí trpaslík…
Pak Baltazar pronese ta slova, která mě donutí strnout. [I]Bojovat? Opět válčit s nezničitelným?[/I] [B][OR][B]„Dobrý Balte, ač tys bojovník zdatný a s Ottasem v ničem si nezadáš, dobrý Silchas není válečníkem a především, zraněn jest. Smrt jeho tedy téměř jistou by byla a pak málo platným by byl…“[/B][/OR][/B] Místo přímého útoku se pokusím najít nějaké kameny, květináče, či něco, co bych na nepřátele mohl vrhat a potom… z bezpečné vzdálenosti vrhám projektily do davu nepřátel.

*********************
No, nemám nějak chuť být účasten přímo v bitvě, takže si najdu nějakou munici a pokusím se jí vrhat po nepřátelích. *1*
A pokud žádnou munici nenajdu, nebo až mi dojde, nebo až se ke mě příliš přiblíží mravenci - uklidím se do bezpečí jednoho z domů *40*
Jollyjokker23. Dubna 2019 09:24:38
Se zarputilostí trpaslíkům vlastní se nechci smířit s ústupem. Mozek mi běží na nejvyšší možnou míru. Hledám v paměti nějaké analogie, nebo připodobnění, popřípadě manévry či snad lsti ze starých bitev, které jsem studoval nebo o kterých jsem četl. Kladivo zmrzačí dalšího mravence. Nápady nepřichází. Ruka již téměř začíná umdlévat.
Futo udělal pár kroků, když se náhle objeví zbytek našich hrdinů.
[I]"Zatracený tuponi. Kde se flákali?"[/I]
Jejich konverzaci v té vřavě ani moc nesleduji, ale neunikne mi Balazarův výkřik a jeho vtrhnutí do bitvy.
S trochou škodolibosti se k jeho výpadu nepřidám a raději se soustředím na doražení dalšího mravence.
[I][TR][B]"Nikdy si nenechávejte v zádech zraněného nepřítele. Než jej překročíte ujistěte se že nevstane a nevrazí vám dýku do zad."[/B][/TR] . . Jak poroučíte , seržante! [/I]
Arsielas23. Dubna 2019 10:48:42
A tak se stane, že jste do víru boje vtaženi všichni – tedy až na Silchase, který je teď víc prohnaný než dobrý. Obranná linie tak dostane dva páry schopných rukou navíc a notnou dávku morální podpory. V očích Minmiptů jste cestovatelé, pro které je boj běžnou záležitostí.
Co září v očích skřítků není ale vůbec důležité. V očích mravenců jsou to dvě těla, která jim stojí v cestě a nanejvýš několikaminutové zdržení.
Pro Baltazara i Ottase probíhá boj stejně příznivě jako prve pro Žolíka. Mravenci jsou velcí asi jako je teď vaše stehno nebo Ottasova bota. Stačí jedna rána kladivem, mečem…nebo dveřmi a z mravence je jen nechutný lívanec. Oba ale poznají, v čem jsou mravenci nebezpeční. Kde zemře jeden, tam se objeví dva další. Kde padne jeden Minmipt, tam mravenci okamžitě vrazí klín, neboť okolní Minmiptové, snažící se pomoct zraněnému, zapomenou na svou opatrnost.
V pozadí se přitom odhaluje pravda o mravenčím útoku. Zatímco jedna část se tlačí přes vás do vesnice, druhá objevila zásoby jídla a postupně je začala odnášet někam pryč.
Každý z vás se od Baltazarova a Ottasova příchodu postavil třem mravencům. Ani jednoho přitom mravenci nezranili i když pod nohama Žolíka i Ottase se válí o dvě mrtvá broučí těla navíc a Baltazar tancuje v tělních tekutinách hned tří potvor.
Linie zatím stále drží, ale je jen otázka času, kdy se Minmiptové i vy unavíte. Pokud bude boj probíhat jako doposud, i pokud budete většinu vzájemných potyček vyhrávat, na konec vesnice padne.
******************
Nemá smysl rozebrat každý souboj. Určil jsem vám tedy každému % úspěchu podle statů (pro vaši informaci, pravděpodobnost, že vás mravenec zranění je nižší než 30% a pravděpodobnost, že ho vy přemůžete, je naopak nad 70% v průměru).
Abych vám ale nebral právo vést vývoj vaším směrem, nebudu ještě nic násilně ukončovat. Pro reakci mi stačí podčárovky :)
Baltazar_de_Rais23. Dubna 2019 11:24:56
*************
Stahnu se cca 2-3 kroky za Ottase, ktery ne chvili pokryje a vyhlednu si nejvetsi houf hmyzu na ktery jsem schopny dohodit. Tam pak flaknu ohnivou hlinu. Mirim peclive.
Arsielas23. Dubna 2019 11:47:40
Baltazar se rozhlédne po bitevním poli a prohodí pár slov s Ottasem. Ten vydá prazvláštní ryk, který by odradil leckoho a přehradí prostor mezi mravenci a Baltem dveřmi. Baltazar zaloví ve vaku, vytáhne jeden z bochánků, které si připravil u Junta a opatrně, ale silně vrhne hrudku do řad mravenců.
Hlína proletí vzduchem, dopadne na zem a…dál už je slyšet jen ohlušující výbuch následované pískáním v uších. V místě dopadu se vzedme oblak půdy a prachu a koukol se rozletí roztrhaná těla mravenců, která dopadnou jak na okolní mravence, tak na vás. Po rukou i nohou se vám tak rozblemcne obsah mravenčích tělíček.
Spoušť to zanechalo v obou armádách. Část Minmiptů ustoupila a některým dokonce upadli zbraně, jak se chytili za uši. Uspořádaný postup mravenců se na chvíli proměnil v chaos. Namísto útoku na vás se mravenci kole výbuchu začali motat v kruzích. Jejich koordinace významně utrpěla. Dokonce i řada mravenců nesoucích jídlo v pozadí se rozlomila.
Jak rychle se opět pustíte do útoku, to záleží zejména na těch, kteří právě vědí, co se děje. Ochromení jsou všichni a překvapující výbuch zaskočil snad každého v dosahu.
Pokud jste však čekali, že se mravenci dají na ústup, tak vás prozatím čeká zklamání.
*************
Dovolím si operativně posunout děj. Clá Baltazarova činnost (ústup, přezbrojení na hlínu, vrh) trvala 3 kola. Po tu dobu může Žolík bojovat. Ottas spotřebuje jedno kolo na zaštítění Balta. Po výbuchu je reakce na vás.
Baltazar_de_Rais23. Dubna 2019 11:50:26
**************
Myslim, ze prisel cas na na zatlacit nez se zmatori. Kupredu!! *3*
Prezbrojim na mec a doplnim dykou a vrhnu se opet do boje.
Silchas23. Dubna 2019 11:59:02

*********************
A co já? *3* našel jsem něco co mohu házet, nebo dojde na alternativu taktického ústupu? *40**3*
Arsielas23. Dubna 2019 12:01:07
********************
Jo vidíš, zapomněl jsem, že ses jen zbaběle neschova....teydy strategicky neustoupil. No kolem je co libo na házení...kamení, vědra, sem tam nějaký tradiční nářadí jako koště, kladívko, pánve... *1*
Aktuální počasí23. Dubna 2019 12:01:07
otext
Baltazar_de_Rais23. Dubna 2019 12:03:52
*************
S: jestli po me neco hodis, hodim ti neco nazpatek *3*
Arsielas23. Dubna 2019 12:23:21
************************
Na chvíli stop. Asi jsem se s tím výbuchem unáhlil. Zdá se že ohnivá hlína nevybuchuje *3* Což teda z jejich popisu fakt vyvěštit nejde

[CR]EDIT:[/CR] Tak vyřešeno. Berte to tak, že hlína vybuchla + v dosahu i vyšlehli plameny. V oblasti výbuchu teď hoří a mravenci kolem jsou popálení.
Jollyjokker23. Dubna 2019 16:22:15

*********************
[CR]Alchymista může s pomocí různých chemikálií "uplácat" jakési hliněné koule velké asi jako pěst. Jestliže je výroba těchto předmětů ukončena, je třeba si dávat veliký pozor při jakékoliv manipulaci s nimi, protože jsou vysoce výbušné. V boji je lze používat podobně jako lahve s olejem. jestliže tato koule postavu zasáhne dojde k explozi která zraní za 5+1k6 životů. [/CR]
výtažek z PPZ 1.6E . . netušim kde se vám stal problém
Arsielas23. Dubna 2019 16:27:11
*********************
Jolly: Osobně si nedovedu představit, že by se hlína rozlila jako olej. Spíše to vidím jako výbuch plamenů než výbcuh jako takový.
Každopádně nikde není uveden dosah (pouze když tím zasáhneš postavu, za kolik je zraněná), ale ne když to hodíš na zem, v jakém dosahu tě ještě plameny zasáhnou. Zeptal jsem se na PJ fóru na dosah výbuchu a jedním s PJ mi bylo řečeno, že hlína nebouchne a že zraní jen když s ní někoho zasáhneš. Na to reagoval někdo jiný s odkazem právě na pravidlo, které jsi tu přiložil.
Baltazar_de_Rais23. Dubna 2019 16:30:36
**********
Hb rikal ze to ma byt v PPP a ne v PPZ
Arsielas23. Dubna 2019 16:36:08
****************
Tak to tam možná bude ještě nějak rozvedené. Uvidíme doma *1*
Baltazar_de_Rais23. Dubna 2019 16:38:14
********
Zkousim ted somrovat info od Baddyho :D

Baddy: Příklad: Ohnivá hlína je charakterizována takto: Dostřel: minimální 0, krátký 20, střední 40, dlouhý 60 + 5x Dil. Rozptyl: 4/1 - Obr. Síla: 24/4/2/1/1.
Což například pro postavu se silou 20 a obratností 7 znamená: ohnivá hlína má při meřítku 1 sáh = 1 hex dostřely: krátký 0-20, střední 21-40, dlouhý 41-80 a rozptyl 6. Na hexu, kam dopadne má útočné číslo 24, na vedlejším 4, na ještě vedlejším 2 atd.
Silchas25. Dubna 2019 10:54:31

*********************
Joo ještě mě tak napadá že jsem nepopsal svou činnost, takže: *3*
Seberu nějaké kamení, květináče, pánve a házím je na mravence. Až mi munice dojde, najdu si nějaký vozík a nějaké provazy, naskládám do toho nářadí co kolem najdu a přivážu, nebo jinak připevním k vozíku a vytvořím tak nevzhledneho pojízdného ježka, jehož pak jen postrcim z kopečka přímo na bojiště. *1*
Nejde mi o to aby to vydrželo dlouho, ale aby to způsobilo co největší škody *40*
Arsielas25. Dubna 2019 16:19:57
*******************
Fajn takže Baltazar házel hlínu, co pak?
Silchas háže co mu pod ruku přijde a pak hraje McGavera
Ottas a Žolík jednoduše dál bojují?
Aktuální počasí25. Dubna 2019 16:20:47
otext
Baltazar_de_Rais25. Dubna 2019 16:43:03
**************
Takze co jsi psal, plati?
Arsielas25. Dubna 2019 16:50:05
**************************
Prakticky ano. Jen bych ten výbuch nezahrál jako tak ohlušující Spíše vyšlehly plameny
Baltazar_de_Rais25. Dubna 2019 17:23:14
***********
"Silchasi, meli by mit kralovnu. Vylez nekam a zkus ji najit!" Kriknu na Silchase, jenz hazi kvetinace *3*
"Na ztec!" Zarvu. Prezbrojim na melee a vrhnu se zpet do bitvy.
Jde mi o to vyuzit dezorientaci mravencu a pobit jich co nejvic.
Edit: Silchasi, ja taky ne. Proto pisu, co pisu *3* nemyslim si, ze moje postava vi neco o mravencich
Silchas25. Dubna 2019 17:45:03

*********************
Balte já sice nejsem žádný expert, ale myslím že královna zůstává v hnízdě a jen dělníci se vydávají pro zásoby. *3* takže královnu hledat nebudu *40*
Ottas26. Dubna 2019 09:31:44
?---------------------------?
Stale rubu mravence hlava nehlava. Maximálně jestli Baltazar, se bude chtít opět stáhnout, tak ho pokreju. Jinak budu pořád rubat dokud bude co, nebo budu já. Pardon píšu s mobilu.
Jollyjokker26. Dubna 2019 09:48:33

*********************
Arsi já sice nejsem žádný GrammarNazzi ale píše se to MacGyver . . .tohle mi prostě vypíchlo obě oči. . .
Jinak já se snažim dorážet jakýhokoliv mravence, kterého mam v dosahu. Mým hlavním záměrem je hlavně aby co nejméně okolostojících Minmiptů došlo ke zranění. Když vidím že je možnost klidně udělám výpad s Baltazarem.
Arsielas26. Dubna 2019 15:28:59
********************
Jolly: Ty si jen strašnej rejpal, asi že hraješ trpaslíka *40* Hlavně, žes pochopil význam *2*
Ok, zkusím k večeru napsat.
Edit: Ale neber to ve zlém, Jolly. Vedle Hamouna, Dřímala a Šílence jsi příjemné zpestření *1*
Arsielas29. Dubna 2019 10:14:50
Oheň nečekaně vyšlehne do všech stran, když Baltazar vrhne do středu mravenců podivnou hrudku hlíny. Hned po dopadu se ale ukáže, že s obyčejnou hlínou měla pramálo společného. To teď cítí i mravenci v dosahu dvou metrů kolem místa dopadu. Ti, kteří nezemřeli okamžitě se snaží přežít plameny, jenže zachvátily části jejich těl.
[OJ][B]„U pradědovo vousů,“[/B][/OJ] zaslechnete Futo hlesat nad překvapujícím obratem. Také ostatním minmiptům dodá mocná zbraň ve vašich rukou naději a vrhnou se znovu do boje. Společně s vámi donutíte mravence ustoupit o několik sáhů zpět. Boj ale nekončí. Praskající povrch mravenčích těl a stříkající tekutiny hmyzu jsou všude kolem vás.
Baltazar, Žolík i Ottas se ohánějí po všem, co se dostane do jejich dosahu Od domků létá přes hlavy cokoliv, co Silchas dokáže hodit. Láme nožky a drásá jejich krovky kamením, nářadím i květináči z oken. Minmiptové se přitom snaží ze všech sil držet linii a využít zmatku v řadách mravenců. Přitom v nich ale stále zůstává kousek nevinnosti Vidíte to, když zachraňují své druhy a když mají zasadit rozhodující úder – váhají a zdráhají se vzít život.
Otřesení z plamenů rychle přejde a po těch zbyde jen spálený kruh a nehybná těla hmyzí armády. Vaši nepřátelé jsou opět sjednocení a poměřují svoje kusadla s vaší čepelí i ostny na hrábích. Boj se zdá být nekonečný, a i přes další dvě hlíny v záloze prohraný, když v tom se z ničeho nic mravenci zastaví, zvednou tykadla a ta se rozkmitají až začnou vydávat zvláštní bzučivý zvuk. Dokonce i mravenci odnášející jídlo ze sýpek se zastaví.
Teď je jen na vás, zda udeříte a narušíte vzniklý klid nebo vyčkáte, co se stane. Je tohle vaše šance pro silný úder nebo naopak šance přijmout remízu?
Silchas29. Dubna 2019 10:53:36
*********************
Kašlu na remízu, nechť můj ježek jen zmar a zkázu přináší *101*
S poněkud zvraceným výrazem a veselým smíchem pustím svého ''ježka'' z kopečka. *40*
Nechť zavládne chaos *3* *3*

No. .. a pak pokračuju v ostřelování *3*
Aktuální počasí29. Dubna 2019 10:53:36
otext
Jollyjokker29. Dubna 2019 17:26:34

*********************
Taky jsem zastáncem toho že remíza je jen drobná přestávka na vydechnutí.
Arsielas30. Dubna 2019 13:03:09
********************
No uvažme, že výbuch mravence ochromil na nějaká 3-4 kola. Po tu dobu jste mohli mravence takřka bez obav kosit (alesoň ti, co jsou poblíž výbuchu). Jakmile se mravenci vzpamatují, bojují (řečí kostek) další 3 kola než se náhle zastaví.
Pokud jste po tu dobu bojovali (a za předpokladu, že čerpáte výhodu ochromení), zabijete každý (kromě Baltazara, který musí přezbrojit a znovu vstoupit do boje) 2 mravence (A to i Silchas). Pokud udělá, co psal (tedy bude házet, dokud bude mít co), pak i další 3 kola házel.
Silchas v dalších 3 kolech zabil 2 mravence
Žolík zabil 3 a nebyl zraněn
Baltazar i Ottas každý zabil 3, přišel o 1 HP

Pokud si budeš chtít, Silchasi, postavit co popisuješ, zabere ti tak směnu najít vhodný povoz + směnu na naplnění a zapálení. To je opravdu spousta času, který tomu samozřejmě můžeš dát, ale mezitím se odehraje spousta věcí a do zastavení mravenců to nemáš šanci stihnout.
K tomu přidej fakt, že roztlačit takový kolos po rovince na které bojujete, ti jistě potrhá ne zcela zahojenou ránu.

Čas je pouze orientační a skutečnost, pokud ji budeš chtít znát, bych nechal opět na kostkách
Silchas1. Května 2019 00:21:31

*********************
Dobrá, myslím že se spokojím s prostým házením předmětů po mravencích *3*
na vozík kašlu
Baltazar_de_Rais1. Května 2019 14:16:59
************************
Můj pokus o zvrácení situace na bojišti v náš prospěch byl účinný jen z části. Nebo úspěšný byl, ale neměl dostatečnou zdrcující sílu pro nepřítele aby to průběh bitvy opravdu zvrátilo. Co se ale stalo pak, se zamyslet.
Jsou organizovaní, tedy mají tu něco jako velitele. A pokud ano, můžeme se pokusit odseknou hlavu hadovi.
Pro Ottase: "Možná jim někdo, nebo něco velí. Měli bychom ho najít."
Teoreticky bych měl přes mravence vidět. Využiji ten oddechový čas, abych se pokusil najít onoho velitele. Hledám jedince, který vypadá jinak, než ostatní. Nebo někoho kdo stojí stranou s dobrým výhledem.
Arsielas2. Května 2019 10:36:38
************************
Vidíš nepatrně odlišné mravence (menší, větší), ale nikoho jedinečného. Pokud jde o větší mravence, je jich po bojišti víc a jsou spíše vyvinutější než nějak vyzdvyhnutí.
Baltazar_de_Rais2. Května 2019 10:39:46
*****************
a nikde treba jedinec, ci skupinka bokem?
Arsielas2. Května 2019 10:50:16
********************
Nic zvláštního. Dokonce se ani nezdá, že by na vás mravenci dělali obchvat nebo tak něco. Jedni tlačí na obranu vesnice, druzí vykrádají nechráněné sklady a políčka.

Resp. teď je ten zmíněný klid *1*
Baltazar_de_Rais3. Května 2019 14:40:16
***************************
no já si tedy připravím další hlínu a počkám co se bude dít.
Ottas5. Května 2019 17:11:30

-------------------------------------------------------------------------------------------
Klid neklid, Vyrážím do útoku ze vším co mám. Jednou chtěli bojovat, tak nepřestanu jen kvůli tomu že se oni nebojují. Za ukrutného řevu vyrážím proti mravencům ze vším co mám.
Aktuální počasí5. Května 2019 17:11:30
otext
Silchas6. Května 2019 09:44:10

*********************
Jak už jsem psal níž, házím co mi přijde pod ruku *1*
Baltazar_de_Rais6. Května 2019 10:47:18
************************
změna plánu. Seberu asi 5 vesničanů a stáhneme se. Obejdeme budovu napravo od linie. Tam teprve hodím hlínu po houfu mravenců a pokusím se s nimi využít jejich následnou malátnost (pokud k ní dojde) a probít se k sýpce. Tu pak hájit. A cestou si od Silchase vezmu svůj meč. Budu ho potřebovat. *3*
Arsielas6. Května 2019 11:01:46
**********************
Žolda?
Jollyjokker6. Května 2019 12:18:05

*********************
Já stojím pevný jako skála. . Když se poblíž dostane mravenec tak dostane kladivem.
Arsielas6. Května 2019 12:29:22
Krátká přestávka netrvá dlouho a překvapivě ji nepřeruší mravenci, ale vy. Jejich nečinný stav stále trvá, i když se prakticky jednomyslně shodnete pokračovat v boji.
[OJ][B]„Přestaňte, možná…,“[/B][/OJ] nedopoví Futo svou myšlenku. Nehybní mravenci od vás obdrží další várku úderů, aniž by se bránili. Až teprve když pochopí, že lest nevyšla. Nebo to bylo upřímně nabízené příměří? To už se nedozvíte. Mravenci se znovu pustí do boje a tentokrát s ještě větší vervou. Tím spíš, když svým výpadem zaskočí většinu Minmiptů, kteří vítali čas na nabrání druhého dechu a odtažení raněných.
Jeden mravenec za druhým padají pod vašimi údery. Stejně tak ale ubývá vás. Jenže vy nemůžete čekat žádné posily. S každým dalším padlým vznikne v linii mezera, která dá mravencům možnost využít své početní převahy a zaútočit v přesile. Vaše možnosti se tenčí. Těžko uvěřit tomu, že by ještě něco mohlo zvrátit zkázu vesnice i vás samotných.
S házejícím Silchasem v zádech bojují Ottas i Žolík doslova jako o život. I mohutnému krollovi však jendou ztěžknou ruce. I on ucítí nepatrné kousance, které on i trpaslík snášejí. S každými několika smrtelnými údery i trocha jejich krve se vsaje do půdy lesa.
Jen Baltazar nebojuje tak usilovně svaly jako mozkem. Záhy se stáhne a poklepe na rameno několika nezraněným Minmiptům. Společně s nimi se pak rozeběhne kolem Silchase, podél domu a pryč k mlýnu. Sotva obejde dům, vyklouzne z jeho ruky další hrudka a na bojišti již podruhé vyšlehnou plameny. Mezi mravenci opět nastane chaos a zmatek. Jenže tentokrát ochromí jen nejbližší okolí kolem výbuchu a netrvá déle než dvě kola. Ani Minmipty plameny nezaskočí. Jen sebou lehce trhnou.
Futo, který doteď stál pouze v pozadí se odváží přiskočit k Žolíkovi.
[OJ][B]„Pokusím se sehnat pomoc. Pokud už je ale nebudete moci zadržet, ustupte. Ustupte přes vodu. Kolem východní strany vesnice teče stroužek. Vede přes něj most,“[/B][/OJ] pověří prakticky trpaslíka velením a zmizí mezi domy na západě.
[CR]Baltazar[/CR]
Ty se s několika statečnými skřítky vydáš k sýpkám. Moc se jim nechce a jde spíše o tebou vybrané dobrovolníky, ale příliš se neptají a jdou. K mravencům se jim ale přiblížit nechce. Mají očividný strach.
Jak se blížíš k první sýpce, získáš jistotu, že dovnitř by se ti mohlo podařit proniknout. Mravenci vynášející jídlo, tvoří dva provazce. Jeden míří s částí zásob pryč a druhý se vrací pro to, co ještě zbylo Celé to připomíná výprodej zámořského zboží na tržišti.
Společně s Minmipty skočíte mezi mravence a zaskočíte je. Viděli vás, ale už nestačili zareagovat. Tví noví společníci se ohánějí tím, co zrovna drží, div si neurazí navzájem hlavu. Mravenci nesoucí jídlo jej okamžitě zahodí a vytvoří jakýsi opačný vějíř v jehož centru jste vy. Tobě se teď naskýtá pohled do dveří sýpky a rychle se uzavírající cesta, kterou jste přišli. Minmiptové přitom stojí kolem tebe – připraveny rychle skočit do dveří sýpky, a přitom již jednou nohou na útěku zpět mezi domy.
A co vlastně vidíš? Dostat se dveřmi do sýpky není vůbec problém. Možná přitom budeš muset seknout jednoho mravence, nakopnout další a třetího přeskočit, ale naděje, že projdeš, je velká. A co je vlastně uvnitř?
Potrhané lněné pytle s rozsypaným jídlem všude po podlaze. Dveře sotva držící na jednom pantu. Šero, těsno a…
Nejméně dvacet mravenců. Po stěnách, na schodech v protější části místnosti i na podlaze.
**********************************
Boj se stále stupňuje. S dírami ve vaší linii je stále snazší pro mravence útočit v poměru 2 i 3 na jednoho. Z původních asi 40 Minmiptů již není ani polovina (5 jich navíc odvědl Balt s sebou). Mravenci vás tlačí zpět mezi domy. Louče nestačí odrazovat všechny mravence. Čím více budete držet území, tím nebezpečnější boj bude.

Prozatím jste se pokoušeli nehýbat a od posledního odpisu uplynulo 10 kol. Již po 2 kolech se Ottasovi a po 3 kolech se Žolíkovi stane, že na ně může utočit více mravenců najendou (na oba prozatím dva).

Nechci zbytečně řešit detaily takhle masivního boje (bylo by to zbytečné zdržení) a zárveň vám nechci brát možnost se rozhodovat dle situace. Po třech kolech tedy Ottas zabil 3 mravence, Žolík 2. Ani jednoho mravenci nezranili. Po třech kolech se k oběma z nich dostanou dva mravenci, což zvýší nebezpečí, že je mravenec zraní zhruba o 20%. Poprosím je oba, zda budou ustupovat nebo držet pozici i proti přesile a tenčícím se počtům skřítků.

Balt: Počet mrtvých hlínou shrnu pak, pokud nepotřebuješ z nějakého důvodu znát přesné číslo hned.
Baltazar_de_Rais6. Května 2019 19:38:56
**************
"Dost! Zpátky!" Vytahnu hlinu. "Nebo tu sypku znicim a vse co je v ni!" Pokusim se mravencum vyhrozovat. *3*
**********
Jestli nekomunikuji jako my, tak jsem za blazna. Je mi to jasny, ale zkusim to. *3*
Jollyjokker6. Května 2019 23:00:17
*********************
Rozpoznám kdy se situace příliš vyhrotí. Využiju tedy znalostí a začnu pomalu ustupovat. Celou dobu křičím povely na okolostojící minmipty, takže když mi Futo řekne, abych ostatní odvedl do bezpečí za východní potůček, mnoho se pro mě nemění. Rozhodně ale neutíkáme. Chci aby to vypadalo jako organizovaný ústup, kde každý krok dozadu bude vykoupen . . . krví . . . protivníka.
Ottas7. Května 2019 19:09:48

---------------------------------------------------------------------------
Ustoupím s minmiptama a Žolíkem. Pokusím se být v předních liniích, tak aby jsem odrážel mravence a chránil ustupující stvoření, aby byli co nejmenší ztráty. Ještě je budeme potřebovat.
Arsielas9. Května 2019 10:44:16
[CR]Baltazar[/CR]
Tvoje snahy vyhrožovat mravencům vyvolají mezi Minmipty za tvými zády ještě více rozpaků. Vzájemně si vymění pohledy a nejistě ucouvnou. I mravenci se však zastaví a ty z jejich strany zaslechneš nějaké vrnění připomínající velice nepatrné vibrace. Tenhle stav ale trvá sotva pět sekund.
[CY]„Narušitel! Zneškodněte ho!“[/CY] zní nikým nevyřčený povel v receptorech mravenců kolem Baltazara a jeho skupinky. Instinktivně mravenci zaujmou postavení a hodlají napadnout nového predátora mezi nimi. Jednají víc než jen jako armáda. Jednají jako buňky jednoho těla, jako systém na takové úrovni kooperace, která je mezi lidmi nevídaná.
[CY]„Braňte jídlo!“[/CY] ozve se v mravencích další pud. Nejde jim o život jednotlivců v dosahu útoku. Jde jim o zachování kolonie a pro tu je jídlo všechno. Mravenci se shromáždí kolem sýpky a z druhé strany uzavírají Baltazarovi cestu zpět.
[CY]„Nebezpečí!“[/CY] projde rojem další instinktivní povel vydaný spíše jakýmsi společným vědomím. A kdyby se mravenci měli chovat jako lidé a uměli by mluvit, řekli by patrně něco ve smysli:
[OJ][B]„Má nějakou hroudu. Vypadá to jako hlína. Pitomec.“[/B][/OJ]
A s tímto přesvědčením se celý vějíř mravenců vrhne do útoku na Baltazara i jeho druhy v poměru zhruba dva i tři na jednoho.
[CR]Ostatní[/CR]
Silchas stojí v úctyhodné vzdálenosti a dál může v klidu házet, když ostatní jsou nuceni couvnout o krok směrem k němu. Mravenci se po druhé vlně plamenů rychle vzpamatují a neúprosně se derou mezi domy. Domy, mezi kterými je stále ukryto mnoho Minmiptů. A v boji jde opravdu do tuhého. Linie mezi vámi je zpřetrhaná. Morálka Minmiptů na cucky a o falanze se už dávno nedá mluvit. Teď už jde o osamocené boje a boj o holý život.
Krok o kroku jste byly zatlačeni zpět mezi domky. Mravenci teď začínají lézt po domech a hrozí, že se vám dostanou do zad nebo budou dokonce útočit ze stěn. Minmiptů zbylo kolem vás asi deset.
************************
Žolík zabil 9 mravenců, byl zraněn za 3 HP
*90*Ottase rozdělím *90*- zabil v polovině času 6 mraveců a byl zraněn za 5 HP. Polovina kol je ještě před tebou (Abys dohnal Balta a Žolíka), ale dostal jsi větší sprchu než Žolík, takže se tě znovu zeptám, chceš dalších 5 kol - polovinu času bojovat? Chceš to odehrát rychle po kolech? Nebo raději ustoupíš úplně z boje?
Silchas zraněn nebyl a zabil svými hody 3 mravence

Jo a rád bych zdůraznil, že Baltazar ničemu z mravenčí rozpravy nerozumí. Jen vám překládám *1*
A docela byste zase mohli napsat delší odpis :)
Aktuální počasí9. Května 2019 10:44:17
otext
Baltazar_de_Rais9. Května 2019 11:04:40
**********************
Dobrá tedy. Vláknu poslední hlínu na střechu sýpku ve snaze ji zapálit. Následně tasím meče a pokusím se probít si cestu ven. Nejkratší cestu z obklíčení.
Arsielas9. Května 2019 12:40:02
*******************
Hodil jsi, trefil si. Mezitím ě mravenci pokousali o 2 HP. I na Minmipty útočili. Jeden smrtelně zraněný, další těžce zraněný na zemi. Třetí lehce. Dva bez zranění.
Cesta k úniku možná buď způsobem boje nebo úprku (přeskočit, mravenci ještě neutvřili široký pás za vámi a mají na výška 20-30 cm max

Další už všechny prosím o odpis :)
Ottas9. Května 2019 12:51:15

*******************************************************
Jestli jsem to dobře pochopil tak jsem zůstal mimo skupinu? Asi jsem to předtím napsal špatně, chtěl jsem bránit a stahovat se s nimi. Nevadí tohle je taky sranda. Pokud to je tak, musím rychle dohnat žolíka a jeho partu. Takže se o to pokusím.
Arsielas9. Května 2019 13:30:01
****************
Nenene, tak jsem to nemyslel. Jen jsem to časově rozdělil. Jdeš s nimi, ale odehrál jsem několik kol najednou. Zatímco Žolík z toho vyšel dobře, tys tam dostal čočku a už po 6 kolech ti ubylo několik HP. Chci ti dát možnost se rozhodnout, zda chceš za těchto okolností pokračovat v plánu, který sis stanovil, anebo raději úplně ustoupíš z boje.
Ottas9. Května 2019 13:59:38
***********************
Ne nehodlám utéci. Kdyby to udělal každej, tak je po nás. Takže se budu snažit chránit ustupující jednotky.

A hlavně Ottas není Slchas. :D
Arsielas9. Května 2019 15:02:08
**********************
V tom případě jsi bojoval stejným stylem ještě 3 kola, zabil 3 mravence a dostal postupně 0, 2 a 1 dmg, takže ve finále za 3. Zbývají Ti 2 HP a při dalším padneš na zem a budeš, jakkoliv je to odpudivé, sežrán.

Abys byl na stejné časové úrovni se Žolíkem, zbývají ještě 2 kola.
Arsielas9. Května 2019 15:36:26
******************
Baltazar v Q končí. Pokud má někdo jiný také zájem odejít, tak dejte vědět. Hlavně neodcházejte než opíšu data pro výpočet expů - po odchodu se ztratí.
Ottas9. Května 2019 17:17:38

*****************************************
Snad jsem jim získal dost času. Bitva nebitva, je načase se zachránit. Urychleně se pokusím ustoupit mimo linie mravenců.
Arsielas9. Května 2019 18:07:25
******************
Ok, tím pádem jsi ustoupil z dosahu mravenců. Můžeš jít mezi domy, do domů...Máš pokousané nohy + nějaké vážné zranění. Teď nemohu psát nic víc, ale unikl jsi.
Udělejte, kdo chcete dál pokračovat, normální odpis, co bude dál. Popis zranění, Ottasi, klidně nechám na tvé představivosti :)
Aktuální počasí9. Května 2019 18:07:25
otext
Baltazar_de_Rais9. Května 2019 18:20:35
*******************
Bitva je ztracena. Pokusim se uniknout z obkliceni. Dlouhym skokem. Pak se pokusim vyhledat ottase a zmizet.
Arsielas12. Května 2019 16:11:49
******************************
Údaje pro ocenění Baltazara a Ottase mám opsané. Jakmile se dozvím, komu se teď vlastně při sporadické aktivitě SD posílají, odešlu je a expy už jsou pak na nich.
Pro tuto chvíli mohou oba jít. Nějaké RP dohrávání myslím nemá cenu. Jednoduše se ukryly na týden někde v lese nebo klidně i ve vesnici jakmile skončí útok.
Baltazar_de_Rais12. Května 2019 16:13:32
***************
Oki. Diky za hru.
Ottas12. Května 2019 16:18:05

**************************************
Taky díky za hru. Hodně zdaru a štastnou cestu.
Silchas12. Května 2019 16:21:17

*********************
No Žolíku... tak jsme zbyli jen mi dva *3*
Jollyjokker12. Května 2019 23:43:51
*********************
Koukni jak sem z toho říčnej radostí. Dneska z toho neusnu.
Arsielas13. Května 2019 07:22:06
************
*3* trpasličí smysl pro humor? *3*
Alespoň popojedem a do června by mohl být konec :)
Jollyjokker13. Května 2019 07:48:43

*********************
Těch sedmnáct minut jsem to vydržel a šel spát až po půlnoci.
Jollyjokker13. Května 2019 08:24:17
Po několika krocích se z organizovaného ústupu stává útěk. Jak se mravenci dostanou na střechy a stěny je na čase začít urychleně zdrhat. Navíc se v jedné z četných uliček mezi domy odpoutal Ottas a zmizel za rohem. Poslední co jsem z něho viděl nesvědčilo o tom, že by se hodlal zastavit blíž než u něj doma.
[TR][B]"Mizernej červe! Co taky možno čekat od zelený kůže! Kéž tě mocný Vracas prokleje prašivinou do nohou, skřetí bratranče."[/B][/TR] Zařvu z plných plic za mizejícím krollem ve své mateřštině a snažím se dál ustupovat. Nejlepší by bylo se odpoutat od nepřítele a vzít to poklusem, ale okolo mne je ještě příliš minmiptů, které by to mohlo stát život.
Ale zkusit se to musí.
[OJ][B]"Až řeknu, tak zasadíte poslední ránu, pak se otočíte a co nejrychleji se vydáte k tomu potoku. Poběžíte a zbraně budete mít sebou, jasné?! Né že je zahodíte. "[/B][/OJ] Zakřičím do dusání, nářku a třesku bitvy.
Pak se snažím vyčkat na nejbližší příhodný okamžik, kdy bych se to dalo podniknout a nejsnáze uniknout z dosahu kusadel.
[OJ][B]"Tak téď . Utíkejte, a u potůčku se zase formujte. Honem, běžte. "[/B][/OJ]
Zakřičím na ně. Pak ještě jedno kolo se zdržím a zasadím poslední ránu . A vystartuji za nimi jak nejrychleji mi to mé nohy dovolí.
Aktuální počasí13. Května 2019 08:24:17
otext
Silchas16. Května 2019 23:31:54
Bitva, jíž jsem zpočátku považoval za snadno vyhranou, téměř jistou ku vítězství dobrých Minmiptů, jakož i naší společnosti, se brzy změní v boj o holý život. Mračna mravenců jakoby dorážela na tenkou obrannou linii složenou z Minmiptů a mých společníků s ohavnou silou přívalové vlny, jež smete vše co jí stojí v cestě. Vidím stovky mravenců, drcených zbraněmi Minmiptů, ale vidím i padající trpaslíčky, umírající, sténající a krvácející, zatímco přívalová vlna nepolevuje.
Sbírám, co se dá, hledám květináče, kameny či nářadí a s co největší přesností ho vrhám do davu, doufaje, že snad i mé přičinění pomůže vyhrát bitvu, jež byla prohrána již dávno. [I]Nemůžeme vyhrát… jen smrt nás zde čeká. [/I]
Zběsile hledám další projektily, stále sledujíce linii bitvy, dávaje si pozor aby se postupující armáda nedostala příliš blízko ku dobrému Silchasovi. [I]To by nebylo dobré, musel-li by dobrý Silchas bojovati meči svými… ne ne ne, to jistě nebylo… zranit by ho, tito ohavní brouci mohli a… co potom by se s dobrým Silchasem stalo? Zemřel by...? nejspíš… chichichi, zemřel by…[/I]
Linie se zase posunula. Mravenci s neúprosností a jakoby bez ohledu na vlastní život zasypávají naše jednotky údery tak děsivými a přívalem tak nezastavitelným že… [I]ustupují. Krok za krokem, však blíží se, blíží se ku dobrému Silchasovi…. Ach blíží se. [/I]Zabrán v myšlenkách, všimnu si mravence jenž proniknul obranou linií. Já, držíce v ruce kámen se pouze ušklíbnu. A vrhnu.
Slyším mlaskavý zvuk tříštícího se chitinu, čemuž však nevěnuji téměř žádnou pozornost, zabrán hledáním další munice. Pak Baltazar, stojíce v čele obraných linií, použije jednu z těch věcí, jež v chýši alchymistově vyráběl. Prazvláštní předmět se vznese do vzduchu a dopadne do davu mravenců, jen aby za okamžik nevzplál jasným ohněm a vzal s sebou mravence v nejbližší blízkosti. [I]Cha! Skvostná to hračka, dobrý Balte! Nechť chaos vzplane na místě tomto a jen smrt, nechť pokryje zem…[/I]
Z bojové euforie (dá-li se tak nazvat hledání předmětů k vrhu určeným a jejich následné vrhání do davu mravenců) mě vytrhne hlas dobrého Baltazara, jenž řve cosi o královně mravenců. Ač přes hluk bitvy mnoho slyšet není, to nejdůležitější jsem zaslechl a snad bych se i pokusil Baltovo přání splnit, kdyby však mravenci najednou nezanechali boje a neztuhli, tykadla vztyčená, vydávajíce zvláštní bzučivý zvuk.
[I]Chichichi, tedy oddechu dopřáli nám, mravenečci dobří.[/I] [B][OR][B]„Chachachachacha…cha..cha…chichichi…Páchne tu klid.“[/B][/OR][/B] S těmito slovy pohodím s kamenem jenž svírám ve své dlani a vrhnu ho na nejbližšího mravence. [B][OR][B]„Chcípněte všichni…“[/B][/OR][/B] V mém počínání mě, pro mě nečekaně, podpoří i dobrý trpaslík, jenž se se srdnatostí, jeho lidu vlastní, vrhne opět do krutého boje. Trpaslíkova příkladu o zlomek sekundy později následuje i dobrý Ottas. Ušklíbnu se, dál pokračujíce v ostřelování.
Pak si všimnu skupiny dobrého Baltazara a několika Minmiptů, kterak se z boje oddělili a nyní se ke mně přibližují. Za pohybu Balt vrhne další ohnivý projektil mezi mravence, což podpořím vrhnutou pánvičkou, následovanou umně tvarovaným kamenem. Přibližujíce se ke mně, dojde mi záměr dobrého Baltazara a tak, beze slova, tasím meč a s pokývnutím hlavy a zachichotáním ho hodím Baltovi, jenž se ani nezastaví a míří dál, směrem k sýpkám. [I]Smrt dobrý Baltazare… již přichází… chichichi.[/I]
Můj pohled se opět stočí k bojišti a já mohu jen sledovat rychle se tenčící armádu obránců, vedenou srdnatým trpaslíkem a chrabrým krollem. Desítky Minmiptů již leží mrtví pod nohama mravenců a stále ustupující zbytek obránců dává tušit tomu jedinému možnému východisku… konec je blízko. Zatím však ne. Zatím je zde dostatek k vrhání a já ve svém ostřelování nepřátel nepřestávám. Baltazar mi mezitím již dávno zmizel z dohledu.
A pak… pak přijde nevyhnutelné. Kdysi ucelená obranná linie praskne a složí se. Mravenci se valí vzniklými mezerami mezi domy. Pár osamocených skupinek Minmiptů, kteří se stále brání zničení, jsou to poslední co zbylo z kdysi úctyhodné armády. Z davu slyším hekání Ottase, bijícího do desítek mravenců, ačkoli, co zmůže jedinec, ač obr, proti davům? Vedle něj jistě stojí Žolík, avšak i on se již brzy stane obětí zákonů přírody.
[B][OR][B][U]Je… je konec. Život však nemůže dobrému Silchasovi skončit… ne dnes… ne takhle...[/U][/B][/OR][/B] [B][OR][B]„NE!“[/B][/OR][/B] Výkřikem se možná snažím přesvědčit jen sám sebe, než své okolí. Ať tak či tak, květináč vypadne z, hrůzou ochromených, prstů a rozbije se o zem. Rozhlédnu se. Mravenci jsou všude, valí se po domech, ulicemi, všude… Dám se na útěk, držíce se stěn domů, stále dávaje pozor aby mě nic a nikdo nespatřil, hledaje místo kde bych se mohl schovat… [B][OR][B][U]dům třebas, tenhle? Proč ne…[/U][/B][/OR][/B] Vpadnu do dveří a zabouchnu za sebou. Hluboce vydechujíce a zapíraje se do dveří, klesnu do sedu.
Pak už jen čekám. Sám v temném domě, čekám na konec boje, čekám než budou všichni mrtví, než budu moci vylézt a odejít. Sám, ale živý. Sedím se svými temnými myšlenkami a čekám konec masakru…

*********************
Omlouvám se, je to takový zmatečný *3*
Každopádně jsem do jednoho svého příspěvku shrnul v RP celou bitvu a i to co míním dělat dál, takže, tady to je *1*
Arsielas21. Května 2019 13:22:20
Malebné malé městečko ověnčené dech beroucí zelení. Oáza klidu pro všechny milovníky přírody, odpůrce válek, těch, co vyhledávají samotu a vidí zkázu a zmar v kamenných městech prorostlých železem. Ještě tak se mohla vesnice jevit před měsícem. Tak vypadala dokonce ještě včera. Kdo by čekal, že ztráta jediné malé flétny – taková drobnost, nedopatření – může způsobit takové neštěstí.
Veškerá obrana města padla. Každý se teď žene ulicemi pryč, tak rychle, jak mu to nohy dovolí. Mravenci se přitom za vámi táhnou jako černý oblak halící povrch mýtiny do děsivého hávu. Lezou po střechách, po zahrádkách i polích. Cokoliv se dá sníst berou okamžitě zpět do svého domova. Mrtvé Minmipty ale nechávají ležet. Jako by mrtví již nemohli překazit hon za nasycením jejich hladu, a tak je již nezajímají.
Pomalý ústup se velice rychle změní ve zběsilý útek. Většina zamíří k mostu, jak jim nakázal Žolík. I když zranění, prchající rychle nahlížejí do všech domů a odvádějí z nich ženy i děti. Společně s nimi se pak ztrácí za hranicí vesnice, za hranicí mostu, kde se opět shlukují.
S hrůzou v očích, se slzami za jejich mrtvé na tvářích.
Většina z nich si ponechala svoje motyky a kosy, lopaty a košťata…možná zbytečně. Mravenci se zastaví několik kroků za posledním domem a dál vás nepronásledují. Dosáhli, čeho chtěli. Jejich kolonie našla zásoby, které jim dají možná i několik dnů života navíc.
Domy jsou teď zaplavené desítky nožiček, které bubnují na jejich střechy. Kdo nechal otevřené okno, koho nenapadlo utěsnit komín, toho čeká návštěva, která se dá jen stěží odmítnout.
Ať už z vnitřka domu, anebo z druhé strany řeky, nezbývá vám nic jiného než přihlížet tomu neštěstí. Desítky a desítky příslušníků hmyzího národa běhá sem a zase zpátky. A na pozadí toho všeho sahají vzhůru plameny hořící sýpky a z nich se táhnoucí kouř.
Kdo opustil bojiště, ten se patrně zachránil. Žolík, Baltazar, Ottas…jen o Silchasovi nikdo neví. Teď by jen chybělo, aby mravenčí útok přitáhl pozornost někoho dalšího. To se vám ale naštěstí nestane a celá scéna netrvá déle než hodinu. Až pozdě se vrátí Futo v doprovodu ježka. Jediného tvora, kterého tak rychle uprosil ku pomoci.
Jakmile mravenci odtáhnou, teprve pak se můžete vrátit do vesnice. Můžete prohledat domy, hledat přeživší, sbírat raněné a sbírat mrtvé. Všude je cítit krev a spálená mravenčí těla. Les utichl. Jen nářek a bolestivé vzlykání se šíří všude kolem vás.
Teď už i Silchas může vyjít z domu, ve které přečkal. Okna byla zavřená a pokud se třeba mravenci chtěli dostat dovnitř komínem, nepodařilo se jim to. Zato Baltazar s Ottasem se někam ztratili. A to byste ještě před chvílí přísahali, že z vesnice vyvázli a mířili s vámi pryč.
[OJ][B]„Takové neštěstí,“[/B][/OJ] vydechne Futo a podlomí se mu kolena. S ním jako by povolily i základy hořící sýpky, protože ta se hřmotně sesype k zemi a vyfoukne prach a kouř do svého okolí. Futo nic z toho nevnímá. Dřepne si zadkem do půdy a úpěnlivě se rozpláče. Pro něj se teď nejspíš přestal točit svět. Ale co bude vlastně dál je jen na vás.
Jollyjokker23. Května 2019 16:22:36
Když nás mravenci přestanou pronásledovat zvolním. Když vidím, jak rabují město, dovolím si ten luxus, že na chvilku polevím v ostražitosti a prohlédnu zraněné minmipty. Pak se pokusím co nejvíc jich ošetřit. Omytím rány a jejím stažení obvazem se nedá mnoho zkazit. Během několika chvil mi dojde voda v čutoře. A proto zatímco se věnuji následnému ovázání rány, podám lahev jednomu z miniptů, s prosbou aby mi ji došel naplnit.

Poslední obvaz si schovám pro sebe. Vyčistím dvě hluboké rány na stehně a za pomoci té trochy masti, kterou jsem si včera uprosil od Futa, si rány převážu.
[OJ][B]"Sice nejsem uplný odborník, ale tímhle ošetřením se rozhodně nedá nic zkazit."[/B][/OJ]

Později, když mravenci opustí vesnici, jdu mezi prvními, svírajíc ve své ruce sekyru připravenou ji při prvním náznaku vrhnout. Po zběžné prohlídce se pak rozhodnu najít své předchozí místo nocování, pokud ještě stojí a svalit se opět do kupky sena. Odklízení těl dnes není moje práce. Na to jsem až moc unavený.
Arsielas23. Května 2019 18:14:43
************
Jjjo, tak to je asi moje chyba. Když začal boj, bylo brzo ráno. Uplynuly max 2 hodiny. Takže je nanejvýš 10-11h
Jollyjokker24. Května 2019 09:54:37

*********************
Já nepsal, že jdu spát, jen že hledám jestli stojí ta stodola ve které jsem nocoval. A pokud ano tak si v ní udělam pohodlí. . . Na druhou stranu jestli jsem si dobře počítal body za únavu, tak jsem zfleku hotovej si klidně schrupnout znovu. I když je poledne. . .
Arsielas24. Května 2019 18:52:23
**************
Aha *3* Já to "na to jsem dnes moc unavený" pochopil tak, že to jdeš rovnou zalomit *3*
Nicméně ok. Únava se tu obvykle nepočítá - alespoň určo ne v Q pro nováčkx. Já bych od ní teď abatrahoval, ale jak chcete vy :)
Počítat jsem ji viděl jen párkrát v Q pojatých jako survival.

Můžeme to zjednodušit na nějakou dobu odpočinku a snidani a zase budete fit :)
Silchas27. Května 2019 12:18:39
Bouchnutí dveří. Prudký náraz těla dopadajícího na ně. Klouzám dolů po hrubě otesaném dřevě až dosáhnu země, kde se zhroutím, zády stále opřen do dveří, doufaje, že žádný mravenec si nevyhlédne tento dům jako svůj objekt zájmu. Slyším bušení nožiček, tisíců nožiček, dupajících po střechách domů, stejně jako všude okolo, přelévající se jako ničím nezastavitelná vlna, vlévající se do domů a sýpek, přelévající se po trávě a odnášející vše, co jí přijde do cesty.

Bezpečí… dobrý Silchas je přece v bezpečí, sem se ti ohavní mravenci nedostanou. Zvenku je slyšet křik raněných a umírajících. Ten přichází jako vlna a jakoby s každým dalším výkřikem víc a víc ochabují mé smysly. Je cítit kouř. To hoří sýpka. Pomalu přestávám vnímat, ztracen v temnotě prázdného domku, doufaje že žádný mravenec nenajde mou skrýš. A v mé hlavě se do nekonečna převaluje ohavný dusot mravenčích nožiček, v němž brzy zanikne veškerý hlas světa...

Nevím jak dlouho jsem seděl, schoulen do klubíčka, zapřen do dveří. Hodinu? Dvě? Celý den? Pojem o čase jsem ztratil už dávno. Jen stále hlasitější dusot nožiček se stalo jedinou hudbou mé mysli a nyní… přestalo. Neslyším již více dusot nožiček ni křik raněných a umírajících. Svět jakoby tonul v tichu, jež vždy, jako jde hrom za bleskem, přichází za bitvou.

Zvednu se. Má ruka se dotkne kliky a otevře, velmi pomalu, dveře. Je ticho. Ostrý zápach hořící sýpky mě zasáhne do nosu, spolu s pachem čerstvých mrtvol, tak příznačných pro každé bojiště. Vyjdu ven. Zprvu nejistě, sledujíce každičký pohyb, každičké zašramocení. Pak, když zjistím že mravenci jsou již skutečně pryč, vydám se dál již podstatně směleji. Má cesta mě zavede tam, kde přeživší Minmipté, spolu s Futem a trpaslíkem přicházejí zpět do vsi.

Když Futo začne bědovat a plakat, možná bych cítil i lítost, avšak to vědomí, že sami Minmipté mohou za tuto zkázu mě naplňuje spíše pocitem zadostiučinění. [B][OJ][B]„Takové neštěstí dobrý Futo?“[/B][/OJ][/B] vyřknu pohrdavě, stanuvši přímo nad klečícím starcem. [B][OJ][B]„Vždyť… vždyť smrt, jíž jste přinesli na své hlavy, pouze vaší vinnou jest. Moc flétny, jíž v rukou jste třímali, strašlivá byla a vy jste si jí nevážili a lehkovážně jí zatratili. Doufáš teď v lítost? Žal?“[/B][/OJ][/B] Odfrknu, přejížděje zrakem před chvílí se bortící sýpku, domy, Minmipty… avšak ti, jenž mé oči touží spatřit mezi nimi nejsou.
[I]„Chichichi… zbabělci.“[/I] Otočím se zpět na Futa, prudce, zle. [B][OJ][B]„Již dlouhý čas strávil dobrý Silchas na místě tomto. Kde je ta flétna Futo?!.... dobrý Silchas ti jí přinese, však cena bude obrovská…“[/B][/OJ][/B] S těmi slovy se otáčím na patě a vyrazím hledat trpaslíka, jediného člena družiny, jenž ještě zbyl a jenž by mohl dobrému Silchasovi pomoci v jejich úkolu. [I]Čím dřív, tím líp…[/I]
Arsielas27. Května 2019 18:03:05
[CR]Žolík[/CR]
Zranění z boje znáš velice dobře. Tebe samotného obvazovali mnohokrát tak, jak teď ty obvazuješ raněné Minmipty. Krev ani pohled na rozpáranou kůži a čnící maso ti nedělá žádné potíže. Zkrátka, pokud umíš něco jiného než jen máchat sekerou, pak je to lízat rány z bitvy.
Na tvou žádost o vodu přiskočí Minmiptka, která ti byla k ruce i při ošetřování. Patrně jsi se staral o jejího milého a ona ti chce oplatit tvou starost.
Tvá zběžná prohlídka poloprázdného a zbědovaného městečka nepřinese nic nového. Pokud víš, nezůstal tu jediný hmyzí nepřítel, který by čekal na svou příležitost a ty tak můžeš sklonit svou sekeru k zemi. Je konec, ačkoliv smysly a zvyk, který ti je druhou železnou košilí, to asi hned nedovolí.
Místnost, ve které jsi spal, neskýtala pro mravence nic zajímavého, a tak je zcela nedotčená. Dokonce když jsi uvnitř a zavřeš dveře, může se ti zdát, že se nic z toho nestalo.
[CR]Silchas[/CR]
Zatímco trpaslík právě zmizel v domečku, ty sebereš odvahu a vydáš se z jiného ven. Pohled, který se ti naskytne, nezastřený desítky mravenců, je děsivý a dech beroucí. Tobě ale na dechu přidá. Možná proto, že jistým zvráceným smyslem je pro tebe vnímání světa otočené.
[OJ][B]„Ach. Neměl jsem je nechávat samotné,“[/B][/OJ] běduje a neodporuje tvému osočení. [OJ][B]„Jsou mladí…byli mladí. Lehkovážné mládí.“[/B][/OJ] Slzy mu stékají po tvářích a dopadají do půdy, která je po horkých dnech tak vysušená, že chvíli leží jako bublina na hladině vody, která nechce prasknout.
[OJ][B]„Měli se ještě tolik co učit,“[/B][/OJ] povzdechne si. Dokonce ani když se zmíníš o flétně, nezvedne Futo hlavu. Jako by se styděl a vinil sám sebe za tu hrůzu. Až při tvých posledních slovech pohlédne někam před sebe.
[OJ][B]„Jaká cena může být větší. Tu největší jsme už zaplatili,“[/B][/OJ] řekne zoufale a zhluboka se nadechne, aby potlačil další pláč.
[OJ][B]„Doufám, že ji má v domku Keryon. Ten člověk, který si ji s sebou nevědomky odnesl. Jeho dům je daleko, proto jsem vám včera zajistil odvoz. Měl čekat tři hodiny po rozbřesku na palouku,“[/B][/OJ] ukáže Futo směrem na sever, odkud přišli i mravenci. [OJ][B]„To už ale bylo před dobrou chvílí. Není to zrovna trpělivý pták, tak jen doufám, že se mi ho podaří najít,“[/B][/OJ] řekne a zvedne se.
[OJ][B]„Jestli jste připraveni, pojďte se mnou. Zavedu vás na místo, kde nás měl čekat,“[/B][/OJ] dodá a nechá tobě i zbytku skupiny čas se připravit na cestu. Při těch slovech Silchasovi zakručí v žaludku, který mu připomene, že od rána pracoval takříkajíc na sekeru.
******************
Snídani nemusíme dlouze odehrávat, anebo můžeme - jak chcete. Pokud máte nějaké další požadavky nebo otázky na Futa, je poslední chvíle je vznést. Pak už se vznesete jen vy sami *1*
Jollyjokker7. Června 2019 11:34:47
Zastavím se. Zběžná prohlídka mi nic nepřinesla. Jen letmo se rozhlédnu po místě, jenž mi na jednu noc bylo domovem a vyrazím k Futovi, u kterého už postává Silchas. Jelikož očekávám další květnatý výron slov, tak zaměřím pozornost na sebe. A naučenými pohyby očistím a zkontroluji své zbraně štít a i kabát, jehož pevná kůže mi nahrazuje zbroj.
Chvilku poté co dokončím svou činnost, obrátím svou pozornost zpět na otce Futa.
[OJ][B]"Naše řady trochu prořídly . ."[/B][/OJ] při slově ,,trochu" se naSilchase zašklebím odporem, při vzpomínce na neschopného orka, který se při jednom boji rýpal v hubě a při druhém raději zdrhl.[OJ][B]". . . ale Já pořád chci pomoci."[/B][/OJ]
Aktuální počasí7. Června 2019 11:34:47
otext
Arsielas10. Června 2019 12:41:39
[OJ][B]„Tak pojďte. Než se strhne další neštěstí,“[/B][/OJ] vyzve vás Futo k odchodu – stále zkroušený, ale hluboko uvnitř hnaný vnitřní silou kupředu.
Ze všech, kteří jste do vesnice přišli, jste mu zbyly vy dva. Žolík se vyjádřil jasně, a i ze Silchasových slov byl ukryt souhlas. Otázkou je, co mladý člověk očekává od skřítků žijících v domcích z kůry a větviček. Navíc když byla vesnice vyrabována.
Futo vás vede oklikou směrem, ze kterého přišli mravenci. Zdá se, že se chce něčemu vyhnout a vám je patrně jasné čemu. Navzdory tomu váš odvoz čeká právě někde tím směrem. Ještě, než však odejdete z vesnice, všimnete si lahvičky s nažloutlou tekutinou ležící mezi domky. Žolíkovi může připadat jako ranní moč, ale Silchas v ní jasně poznává pavoučí lektvar. Patrně při boji vypadl Baltazarovi z vaku.
Z vesnice přejdete plynule do lesního porostu. Nejdete dlouho a nejdete rychle. Futova mast působí opravdu nevídaně rychle – skoro jako by v ní působila nějaká magie nebo magické byliny – Silchas ale ještě stále cítí bodavou bolest a napětí ve zranění ze včera. A že o lesní pěšině se opravdu nedá mluvit ani zdaleka, a tak se musíte ohýbat pod stébly trávy, přelézat větve a pomalu slaňovat krátery, které by s trochou deště mohly připomínat středně velké rybníky (bráno z vašeho pohledu samozřejmě).
Pěšky se dostanete až do oblasti s opravdu vysokou trávou – učinění ráj pro všechny pastvi chtivých stvoření – s balvanem uprostřed vymýcené aleje kterou tráva přirozeně vytvořila. Co je ale podstatnější než poklidná flóra – na onom balvanu sedí ne moc příjemně vyhlížející černý havran. Netrpělivě se rozhlíží do všech stran a co chvíli zakráká až vám to dere uši. [OJ][B][U]„Buďte prosím opatrní. Je trochu tvrdohlavý,“[/U][/B][/OJ] šeptne směrem k vám Futo dokud jste v dostatečné vzdálenosti.
[OJ][B]„Pánové, tohle je můj starý známý…,“[/B][/OJ] začne Futo představením načež havran na kameni se načepýří a zakráká. Těžko říct, zda je to pozdrav nebo se mu nelíbilo Futovo označení ‚starý‘. [OJ][B]„Arlan se uvolil, že vás odnese k domu Keryona…,“[/B][/OJ] dodá a je opět přerušen nepříjemným skřekem. [OJ][B]„Tedy ne až k němu, samozřejmě,“[/B][/OJ] brání se Futo. [OJ][B]„vysadí vás kousek od něj,“[/B][/OJ] opraví se načež se Arlan spokojeně otočí bokem k vám a hrdě zvedne hlavu.
[OJ][B]„Hlavně se pevně držte a snažte se nevytrhat Arlanovi peří,“[/B][/OJ] dodá opatrně a očkem pokukuje po ptákovi po jeho levé straně. [OJ][B]„Kvůli naší chybě už bylo zmařeno tolik nevinných životů, tak ať už jich nebude víc,“[/B][/OJ] pokusí se i se smutkem ve tváři usmát. [OJ][B]„Nejraději bych vás tomu nebezpečí nevystavoval, ale jste mojí jedinou naději. Odteď vám už nebudu moci nijak pomoc. Nevím, co vás u Keryona může čekat. On sám není zlý, ale jako mnoho lidí myslí především na sebe. Buďte prosím opatrní a šťastnou cestu,“ [/B][/OJ]dodá na rozloučenou.
Příležitost popasovat se s letcem nechá na vás.
Silchas11. Června 2019 07:55:09
Pomalu se vzdaluji od Futa, zanechávaje ho jeho utrpení, když se zdroj mého zájmu vynoří z jedné uličky mezi domy. Trpaslík, potřísněn krví a špínou, pomalu kráčí směrem ke mně a k Futovi. Počkám tedy jeho příchodu.
[B][OJ][B]„Nejsi sám, pane trpaslíku, kdo pomoci stále touží, ač málo nás již je.“[/B][/OJ][/B] Omluvně se usměji na malého mužíka. Není těžké si domyslet důvod výrazu v jeho tváři. [I]Jakoby snad měli nějakou naději… vždyť jsou to děti – děti které držela při životě kouzla. Je však správné bránit samotnému světu, by se sám a po svém vypořádal s něčím stálým a… poklidným. Vše krásné musí jednou skončit.[/I]
Futova další slova mě donutí se prudce otočit, ve tváři výraz nepopsatelného vzteku. Možná jen nějaký náznak pocitu, myšlenka, mě přinutí nerozsápat tu ohavnou zrůdu přímo před mýma očima. Místo toho přikývnu, následuje Futa.
Když míříme z vesnice, všimnu si předmětu, zašlápnutého v zemi však stále se, žlutě se lesknoucí, tekutinou. [I]Pavoučí lektvar.[/I] Zamířím k němu, pomalu přešlapuji trosky, popadané trakaře či drobné přístěnky, stejně jako bezpočty mrtvých, jež zatím nebyli uklizeni. Lahvička je pohozená na zemi, snad jen zázrakem nerozbitá.
Skloním se pro ni. Prudká bodavá bolest mě přinutí stisknout zuby a na okamžik strnout. Ač léčivé masti od Futa působí vskutku kouzelně, zranění se stále ozývá. Lahvičku si uložím do svého vaku a vracím se ke skupině.
Pak už dorazíme na místo. Avšak pár metrů předtím Futo zpomalí a začne k nám promlouvat. [I]Zase… dobrý Silchas už nemůže poslouchat ten jeho skřehotavý hlas ni minutu.[/I] S frknutím vyslechnu Futovo žvanění a mířím vstříc… Havranu. Na kameni sedí krásný, černý a obrovský havran. Futo se následně dá do představování. To je přerušováno krákáním viditelně podrážděného zvířete.
[I]Máš pravdu dobrý Futo, příliš mnoho životů již bylo zmařeno… a kvůli vaší chybě jich padne ještě víc.[/I] Usměji se na Futa. [B][OJ][B]„Dobrý Silchas ti neskonale děkuje za pomoc tvou při léčení Silchasově. Snad výprava naše úspěšná bude, bychom vesnici tvou zachránili.“[/B][/OJ][/B] [I]A pak vaše vesnice shoří… jako vše co stálo příliš dlouho.[/I]
Otáčím se k havranovi. Začnu se pomalu přibližovat, jednu ruku stále nataženou před sebe, druhou tak, aby jí havran viděl. Dovolí-li mi se přiblížit dostatečně, pomalu mu přejedu rukou po heboučkém peří, načež se obratně vyšvihnu na Arlanova záda. A bolest se znovu ozývá.

*********************
Tak tady to je *1* Omlouvám se že to tak dlouho trvalo, neměl jsem na to teď vůbec čas *6*
Arsielas22. Června 2019 11:04:07
Na dlouhé rozmlouvání s Futem už nikdo nemá chuť ani nervy, a tak přejdete k věci. Silchas jako první vykročí směrem k havranovi. S rukou nataženou, aby si držel odstup a s dlaní otevřenou na důkaz toho, že nemá zlé úmysly. Arlan k vám stále stojí bokem a dělá, že si vás vůbec nevšímá. Oči na stranách ptačí hlavy však vypadají, jako by viděly vše.
„KRÁ!!“ roztáhne Arlan náhle křídla a natočí se k vám. Poryv vzduchu, který tím vytvořil, smete Silchase zpátky vedle trpaslíka.
„Krá!“ zakřičí havran znovu a má z toho očividně náramnou zábavu. Znovu mávne křídly a vás to přišpendlí k zemi. Arlan vás popadne do svých spárů, a aniž by se moc zajímal o vaše pohodlí vystřelí ke korunám stromů a nad ně. Nijak přitom nešetří otáčkami a nad lesem ještě několikrát obletí kolečko, než se konečně zaměří k jednomu bodu, ke kterému se odmrští několika dalšími mávnutími křídly.
Za jiných okolností byste si mohli cestu užívat. Nabízí se vám pohled na koruny stromů. Vidíte kam až sahá les, ve kterém jste a že není nijak obrovský. Ze stínu stromů se ocitnete opět pod náporem horkých slunečních paprsků vysoušejících v posledních dnech celé blízké okolí. Jenže vy si teď můžete více připadat jako housenky chycené do spárů dravce. Do obličejů vám šlehá vítr a z bezohledného Arlanova letu se vám možná dělá i nevolno.
Když havran opět vklouzne mezi stromy, cítíte chlad lesního stínu a jeho nenapodobitelnou vůni. Jste opět obklopeni zelení a bludištěm vytvářeným kmeny listnatých stromů. Žolíkovi se ještě za letu podaří v dálce zahlédnout lesní srub – patrně ten, ke kterému míříte. Silchas visící opačným směrem v druhém pařátu to štěstí nemá.
Aniž by přistál, sletí Arlan těsně nad zem a opíraje se o sílu svých křídel zůstane okamžik ve vzduchu na jednom místě. Zakráká a hodí vás oba jednoduše do mechu pod vámi. Pak se opět vznese do vzduchu a zmizí v dáli. Snad jen se štěstím se vám při dopadu nic nestane – možná kromě poraněného ega.
Teď nezbývá nic jiného než dojít zbytek opět pěšky.
Pokud se to rozhodnete nevzdat a jít dál, překonáte dodatečnou vzdálenost v poklidně strávených třiceti minutách, ve kterých se můžete navzájem lépe seznámit. Okolí Keryonova domku rozhodně není bez života. Jako i jinde v lese zde narazíte na hmyzí obyvatele, ale nic s nikdo si vás nevšímá.
Domek dřevorubec, za kterým jste vyrazili, vůbec nepřipomíná perníkovou chaloupku, kterou byste po tom všem možná čekali. Mnohem pravděpodobněji byste tu narazili na bandu lapků, kteří se navíc k udržování jejich přístřeší moc nemají. Koukal je ale liduprázdno.
Domek je spíše ztrouchnivělým srubem. Kůra dřeva ve stěnách je oprýskané, dveře poškrábané, okenice už také mají lepší za sebou a přístřešek, co vypadá malá stáj sotva nespadne někomu na hlavu. Pokud byste tam onoho koně hledali, zjistíte, že stáj je prázdná. Linie v zemi před domem přitom značí, že tudy jezdíval povoz – alespoň tu projel před posledním deštěm.
Jak vypadá střecha se můžete jen dohadovat, ale vzhledem k tomu, jak vypadá dům…
Podstatné je, že dveře jsou zavřené
Silchas1. Července 2019 12:24:57
Pomalu se blížím k velkému havranovi, jakoby ve snaze ovládnout stále zřetelněji se ozývající hlásek neklidu nad něčím tak… nepřirozeným. Být malým v moři trávy… snad až teď na mě konečně dopadá celá tíha onoho zrůdného poznání, kdy přímo přede mnou stojí majestátní (a obrovský) havran. Ti které vídáme po cestách a na polích, hodujících na mrtvolách válek či předznamenávající příchod zimy, avšak vždy tak obyčejní, malí ptáčci, se nyní zračí v obrovité monumentálnosti a sama existence tohoto tvora teprve teď doráží v plné síle na mou mysl a pokládá otázky o kterých není moudré přemýšlet… natož na ně odpovídat.
Než se však dostanu dostatečně blízko, havran se vznese, mávaje křídly a poryvem větru mě odmrští dál do trávy. Nelépe se vede i trpaslíkovi, jehož postřehnu pouze koutkem oka, snažíce se ovládnout bolest v ráně, jež se znovu ozvala v nesnesitelné tónině, jen stěží příjemné. Dál už to šlo příliš rychle. Než jsem se stačil zvednout či jinak zareagovat, obrovské spáry mě uchopily a vyzdvihly do vzduchu.
Bizarnost té skutečnosti mě nutí se smát a můj smích je ještě dlouho slyšet nad paloukem, kam nás dobrý Futo doprovodil a kde nás onen děsuplný havran přijal do svých spárů. Svět se kolem mě míhá, když Arlan protáčí piruety a bez sebemenšího náznaku soucitu si užívá let, jenž se však pro mě záhy stává utrpením. Když pak konečně přistaneme, radostí ujdu ještě pár kroků, nehledě na svět kolem sebe, načež s radostí upadnu do trávy abych potlačil náhlou závrať. Když se trochu vzpamatuji z následků letu, zvednu se, kývaje na trpaslíka a spolu vyrážíme k dřevorubcovu domku, jenž by pro normálně rostlého člověka byl vzdálen pár kroků, avšak pro nás…
Když dorazíme až ke dveřím, uzřím že jsou zavřené.[B][OR][B] „Nemilá to skutečnost dobrý Žolíku. Dobrý Silchas možná pokusit by se mohl k oknu vyšplhat a tobě lano hodit, neb ve vaku Silchasově lano se nachází, avšak máš-li lepšího nápadu, s radostí si ho dobrý Silchas vyslechne.“[/B][/OR][/B] Čekám na trpaslíkovu odpověď, rozhlížeje se po okolí, možná čekaje že se brzy objeví onen obyvatel tohoto domu, či nebezpečí další, jako mravenci, které jsme ve vesnici potkali. Nic z toho se však naštěstí nekoná… zatím.
Arsielas7. Července 2019 11:46:41
**********
Žoliku? Všechno v poho?
Už vám chybí jen malý kousek k cíli. Nasledující část by navíc neměla být tak lineární jako cesta k domu. Jen se musíte nějak dostat dovnitř :)
Jollyjokker9. Července 2019 07:35:14
Když uvidím ptáka a odtuším jaký druh cestování nás čeká, tak jen polknu naprázdno. Pták velikosti draka co si nás klidně může udělat svačinku.
[I]"Vracasi, bože všemohoucí, za co mě , tvého služebníka pokorného, trestáš."[/I]
Na mé tváři se toho neodráží moc. Navíc jsem velice blízko tomu, abych raději umřel , nežli před Silchasem přiznal slabost.
Z marného přemýšlení jestli radši utéct, nebo nastoupit, a hlavně jakým způsobem mne vytrhne poryv větru způsobený ptákovýma křídlama. Následné sevření jeho spárem a prudké vystřelené k obloze mne jen přinutí zavřít oči.
[I]"Modlil jsem se k tobě Vracasi moc? . . .Nebo málo? . . . .Nebo snad blbě? . . . .Jestli tohle všechno ve zdraví přežiju, budu tě velebit až do háleluja. . . . Hlavně dej ať se ve zdraví vrátim pod rodnou hroudu. . . Hlavně dej ať se vrátim na zem. "[/I]
Se zavřenýma očima si něco potichu drmolím v trpasličtině. Jen jednou se rozhlédnu a zahlédnu domek ke kterému míříme. Pak opět raději oči zavřu.

Ve chvíli, kdy jsem se chystal slíbit Vracasovi jako oběť svého prvorozeného syna, a plynule pokračovat k druhorozenému a dost možná ještě dál, přistaneme.
Tedy. Přistání v kotrmelcích v mechu není způsob jaký bych si představoval, ale přišlo to v pravý čas. A tak nemusím pro usmíření boha obětovat syny, kteří se ještě vůbec nenarodili.
[TR][B]"Až tohle skončí, vlezu si pod pěknou žulovou skálu, vysekám do ní jeskyňku a tak měsíc si budu užívat jen to, že mám opět skálu nad hlavou. Sláva ti Vracasi."[/B][/TR] Brblám si zatímco jdu vedle Silchase k domku.
V jedné ruce mám připravený štít, ve druhé pak vrhací sekeru. Naštěstí si nás okolní hmyzí život nevšímá a tak se z něj nemusí stávat mrtvot.

Domek, či spíše barabizna. Lépe to popsat nejde a hůře vypadat snad už nemůže.
[OR][B]"Vsadím se že dveře netěsní a bude tam díra. "[/B][/OR] utnu horolezecké nápady našeho dobrého Silchase a vydám se na průzkum dveří.
Arsielas17. Července 2019 09:40:45
*********************
Promiňte za odmlku. Do konce týdne tu budete mít reakci :)
Arsielas20. Července 2019 14:19:35
Navzdory veškerému téměř básnickému Silchasovu umu, díky kterému zní mnohdy až mysticky moudře, je tentokrát přímočaré řešení Žolíka praktičtější. Silchasovo lano se ale možná ještě dostane ke slovu, protože ke dveřím vedou dva ztrouchnivělé dřevěné schůdky.
Jakmile je překonáte, zjistíte, že dveře opravdu netěsní. Co netěsní – jsou v nich jednoduše sakra velké škvíry, kterými by so protáhl i pěkně tlustý červ. Dostat se dovnitř je v důsledku toho formalita.
Uvnitř domu je ticho po pěšině. Ať už je to vaše štěstí nebo smůla, nikdo není doma. Možná právě to naznačovala prázdná stáj a čerstvé stopy vozu.
Podlaha je tvořená dřevěnými prkny, mezi kterými jsou nepatrné škvíry – tedy nepatrné pro běžného člověka. Pro vás jsou spíše zkouškou pro vaši dovednost skákat. Dům jinak vypadá podobně zevnitř jako zvenku – žalostně. Kdyby zavál vítr, proháněly by se tam a zpátky chomáčky prachu jako stáda na divokém západě.
Hned po vstupu vidíte, co kde je. Celý dům tvoří jedna jediná místnost. Napravo ode dveří leží oprýskaná židle a psací stůl. Hned vedle něj je vypelichaný koberec, na které je překvapivě hezká postel. Na matraci jako ze zámku ale zapomeňte. Místo ní je vystláno slámou. Celou ložnicovou část pak doplňuje noční stolek a hned vedle ní skříň s kdovíčím.
V protějším rohu místnosti je umístěná kuchyně – kuchyňský pult a napravo od něj pec s komínem vedoucím na střechu.
V druhém rohu místnosti leží hromádka špinavého prádla a vedle ní kulatý lavor. Můžete se jen dohadovat, že stejný lavor slouží i pro mytí hrnců a možná i pro koupel – pokud se tu něco takového praktikuje. Ode dveří vám ale pohled na hromádku prádla znemožňuje další skříň, která vypadá podobně jako ta vedle nočního stolku.
Celkově i podlaha již zažila lepší časy. Zhruba uprostřed místnosti v ní zeje díra v prolomených prknech. Podobně na tom je i střecha. Skrze ni sice nevidíte, ale kdyby přišel monzun, oba byste možná raději zvolili přístřeší v jeskyni. Zajímavé však je, že je ke stropu upevněný žebřík, který vede k poklopu v ní - patrně cesta na půdu.
Pokud strávíte obhlídkou delší dobu, začnete si všímat detailů. Vedle pece leží hromádka naštípaného dříví a před ní zase nějaký napůl ohořelý zmačkaný kus papíru. Na kuchyňské lince vidíte několik misek, hrnců, talířů a taky několik nádobek, ve kterých můžete čekat nejspíše sůl a další jídlo. Na pracovní stůl bohužel ode dveří nevidíte, ale hned vedle něj je opřené koště připoutané ke stěně několika pavučinami. Kolem stolu je nápadně moc třísek a dřevěných hoblin.
Na nočním stolku je napůl roztavená svíčka a hned vedle ní i olejová lampa. Vedle naštípaného dříví je opřená sekera a vedle ní je o skříň opřeno několik různých pil na dřevo. Podél místnosti pak ještě visí několik poliček. Ty nad postelí jsou plné zejména obrázky a dřevěnými soškami. Ta nad naštípaným dřevem se pyšní vázičkou s nějakou uschlou květinou. Nad kuchyní je plná zejména sklenicemi, co vypadají jako od zavařeniny, hadrovými váčky a dalším kuchyňským vybavením.
Kde by v tom všem však mohla být flétna? Nebo hledáte i něco jiného?
#keryon_house_final.png#
Dveře se nalézají v pravé dolní části místnosti
Silchas22. Srpna 2019 20:35:10
Na trpaslíkovo odmítnutí mého návrhu jen pokrčím rameny a následuji podsaditého mužíka.[I] A přesto, ač vzrůstem pomenší, i dobrý Silchas pochybuje, zda skolit by tě dokázal, i kdyby výhodu překvapení měl, drahý příteli.[/I]
Vzdor mým myšlenkám, nakonec dorazíme ke dvěma dřevěným schůdkům, jež pro člověka jistě problémem ku zdolání by nebyly, avšak pro nás… Povzdechnu si a odstoupím několik kroků. Pohodím hlavou a lehkým fouknutím si odhodím z tváře neposedné vlasy. Pak se rozeběhnu.
Dva kroky… odraz a skok… nezastavuji, další dva kroky, kroky po zcela kolmé stěně… ruce se chápou hrany prvního schodu a s vypětím všech sil mě vynesou vzhůru. [I]Ach… ta… bolest…[/I] Se zatnutými zuby se obrátím zpět a natáhnu ke svému společníkovi svou ruku. To samé opakuji i v případě schodu druhého, jen bolest je poněkud znatelnější.
A jak řekl můj milý, vousatý společník, obrovské díry ve dveřích nám umožní hladký průchod do nitra domu. [I]Do hnízda bestie… Chichichi… lidské bestie, toho nejohavnějšího tvora vůbec. Avšak bestie není doma. Opustila svůj brloh, snad hledaje potravu, či samici k udržení svého rodu… ostatně, v čem se člověk liší od zvířete?[/I]
V podlaze této „jeskyně“ se nacházejí důmyslně skryté pasti vůči zlodějům malým, ne nepodobným naší velikosti. Díry v podlaze, drobné pro člověka, obrovské pro nás. [B][OR][B]„Ach, chátrající dům… místo jež je smrtí pro tvory Minmiptům podobným. Nuže tedy, dobrý Žolíku, kde skrývati by se tito tvorečkové ubozí mohli?“[/B][/OR][/B]
Rozhlížím se po domě, hledaje místo, kde by snad Minmiptové mohli být ukrytí… [I]Ve špinavém prádle či onom lavoru kulatém? Či snad v peci? Neee, Futo pravil že v košíku s lesním ovocem si člověk Minmipty přinesl… tedy…[/I] [B][OR][B]„Dobrý Žolíku, polička tamta snad mohla by cílem naším být, neb nádoby se zavařeninou to mohou být a s ovocem lesním, Minmipté byli přineseni.“ [[/B][/OR]/B][I]Ach ano, uvaření ve štávě vlastní a v hromadě rosolu, píšťala plavati bude.[/I]
Pomalu se vydám na cestu místností, opatrně přeskakuje díry a lezouce do výše, jen abych opět slezl níže, či se po stěnách dostával stále víš a blíž svému cíli, snaže se co nejméně namáhat své zraněné tělo.
Dostanu-li se až k sklenicím, začnu je prozkoumávat, pomalu důkladně, hledaje cokoli co by prozradilo že právě tam leží Minmipté.

*********************
využívám [B][OR][B]šplhání po zdech[/B][/OR][/B]
Aktuální počasí22. Srpna 2019 20:35:10
otext
Silchas8. Září 2019 19:47:11

*********************
Pánové, tak jak to vypadá?*1* Už se tu přes dva měsíce nic neděje a mě už to opravdu nebaví.
Jsem pro to, to nějakým jednoduchým, nejlépe jedním příspěvkem ukončit, protože tohle už se vleče příliš dlouho a myslím že dál to protahovat už opravdu nemá cenu. *4*
Jollyjokker9. Září 2019 09:34:14
[I]"Bohové to je brloh."[/I]
Rychle se rozhlédnu, a pak ještě jednou pomaleji.
[I]"Co asi člověk udělal když si přinesl košíček lesních jahod? Jako první by je asi omyl, možná přesypal do jiné nádoby a buď by je snědl nebo si je někdy později zavařil. "[/I]
[OR][B]"Mam takový tušení že nehledáme celý Minmipty, ale jen jejich píšťalu , kterou někde nechali ležet bez dozoru. "[/B][/OR] utrousím polohlasem k Silchasovi.
Ještě několikrát se rozhlédnu a v duchu upřímně zadoufám, že tu nejsou ani myši ani nějaký kocour. Představa že bych se musel bránit myši veliké jako slon, či snad dokonce kočce větší jak dva přerostlí draci se mnou neudělá zrovna dobré věci.
[I]"Ach bože, vzpomínky na Asuán mě budou ještě dlouho pronásledovat. "[/I]
Pomalu a obezřetně tedy vykročím směrem ke škopku a kuchyňskému pultu. Cestou si dávám pozor na spáry mezi prkny abych do nějaké nespadl.


*********************
Ahoj. Jsem zpět . Silchasi ale já se omlouval dopředu, že tu celý srpen a dva týdny v září nebudu, že sem na služebce bez netu. A dojel jsem o týden dřív než jsem hlásil, protože jsem šéfovi řekl, že jestli budu v Polsku ještě osmý týden tak dávam výpověď.
Arsielas22. Září 2019 15:44:07
Obezřetně se oba vypravíte napříč domem hrůzy. Obloukem se vyhýbáte všem jeho nástrahám a do hry nezapojujete pouze vlastní schopnosti, ale i štěstěnu. Po tom všem už ani jeden z vás nepokouší osud, aby v domě hledal poklady nebo zmizelé Minmipty.
Bez potíží se dostanete až ke kuchyňskému koutu. Domem se rozléhá ticho, a kromě vašich hlasů není slyšet ani živáčka. Odsud se zdá být police ještě více nedosažitelné než ode dveří. A pokud jste snad doufali, že se po zemi budou všude kolem válet lesní plody, tak jste se spletli.
Silchas se bez váhání pouští do šplhání. Nedovřená dvířka, přes okraj visící utěrka i samotné nedokonalosti na nábytku mu práci značně usnadňují. Pokud by něco podobného chtěl dokázat Žolík, bylo by to čiré hazardování se životem. I on by mohl využít pomyslných záchytných bodů, ale stačila by jen jedna chyba a mohlo by to znamenat klidně několik zlomených kostí.
Z povrchu kuchyňské linky je minimálně jeden z vás opět o něco moudřejší. Leží tu uzavřená sklenice se zavařenými okurkami, pepřenka, slánka, vydlabaná patka ztvrdlého chleba, několik špinavých talířů i s příbory a ošatka s vysušenou mrkví a bramborami. Z nejasného místa mezi tím vším se také ozývá specifický muší bzukot. Patrně jde z onoho hrnce.
Na poličky nad linkou nevede prakticky žádný cesta. Z vašeho pohledu jsou dobrých šedesát coulů nad linkou. Jedinou viditelnou spojnicí je několik hrnků s hrníčky zavěšených na háčcích na stěně zhruba ve výši, kde končí vedle opřené struhátko. Zbylou vzdálenost by šlo překonat pomocí podivného špagátu visícího z poličky. Očividně je pevně připojený k nějaké chlupaté věci na okraji. Nejde o běžnou nit, vypadá spíše jako kořínek květiny, což by potvrzoval květník s nějakou uschlou bylinou položený hned vedle chlupaté věci. Trochu to ale vypadá i jako tělo žížaly – ta by ale přece takhle nevisela z police.
Takže co dál?
*************************
Tak ok :) Omluva za zdržení i z mé strany
K dalšímu odpisu se dostanu reálně příští neděli, tak do té doby oba zareagujte, prosím.
Silchas29. Září 2019 09:54:12
Pomalu se prokousávám zemřelým domem. Už je jedno jak dlouho to bude trvat, čas se nachýlil svému konci a cesta už zbývá jen býti dokončena šťastným (či nešťastným) nálezem ztracených. [I]Ale zaslouží si vůbec být nalezeni? Má být flétna vrácena zpět do rukou těm, jež jí ztratili a vina tedy padá na jejich bedra, kdy ani ubohou flétnu udržet v rukou svých nedokázali?[/I] [I]Neměla by flétna zůstat navždy ztracena, nebo… nebo zničena? Ano, proč nezníčit zbraň, jež poutá přírodu do svých spárů a určuje její koloběh. Ta moc není smrtelná a je čas jí ukončit.[/I]
Myšlenky mě provázejí na mé cestě, kdy se při skocích, dopadech a šplhání, snažím potlačit stále mírně tepající bolest, jež v pravidelných rytmech pulzuje v mé ráně.
A dostanu se na kuchyňskou linku. Procházím, jen letmým pohledem prohledávaje zde ležící předměty, až se dostanu k poslední a zřejmě nejhorší překážce, jíž mi může dům poskytnout. Obrovská vzdálenost mezi mnou a policí nahoře je jen sotva dosažitelná, snad jen s pomocí několika hrníčků na stranách…
Po krátkém rozmyšlení se vydám na sebevražedný pochod. Šplhám, buď pomalu, nebo rychle, jak mi konstrukce dovolí a překonávám vzdálenosti, jež zatím nikdo na světě nepřekonal. A dostanu se až k podivnému špagátu, visícímu z poličky, připnutý k něčemu… chlupatému na vrcholu.[I] Riskovat je dnes to poslední co dobrý Silchas zamýšlí.[/I] Uchopím dýku a jedním přesným hodem zasáhnu tu chlupatou věc na vrcholu. Jestli se nedočkám reakce, chytnu se špagátu a polezu vzhůru.
Arsielas29. Září 2019 16:41:23
Neohlížíš se za sebe…tedy pod sebe, takže netušíš, kde jsi nechal svého posledního společníka. Tvé oči směřují vzhůru stejně, jako ty sám. Kéž bys jen uměl překonat vzdálenost stejně rychle, jako tvůj pohled.
I při své současné váze se visící hrníček pod tvýma nohama povážlivě nahne a tobě po jeho hladké stěně uklouzne noha. Naštěstí se včas stihneš zachytit za jeho ouško a s jeho pomocí se opět postavit na nohy, i když ti námaha dá opět pocítit ne zcela zahojenou ráno ze včerejšího večera.
Netrvá dlouho a ty konečně stojíš na nejvyšším bodě, ke kterému se můžeš zatím dostat.
Abys překonal zbylou vzdálenost, budeš muset sáhnout po něčem, co visí přes okraj poličky. Naštěstí už ses naučil, že v malém měřítku je svět mnohem nebezpečnější. Tasíš jednu ze svých dýk a mrštíš ji vší silou vzhůru. Dýka se několikrát otočí kolem své osy a vylétne vzhůru. Jak se blíží ke chlupaté kuličce, začne ale zpomalovat. Je příliš vysoko, abys ji dokázal zasáhnout.
Zdá se, že zbytečně ztratíš i tuhle zbraň, když v tom čepel dýky zavadí za onen špagát. Ten sebou okamžitě mrskne jako když švihneš bičem. Koule, ke které je připevněný vystřelí někam dál po polici, kam už tvůj zrak nesahá a společně s ní zmizí i kořínek nebo cokoliv to vlastně bylo.
Jediné, co tvé smysly zachytí, je bolestivé přidušené zapištění. Podivný zvuk. Jako bys šlápl myšši na ocas…
Silchas29. Září 2019 17:03:48
Vzhůru nahoru. Možná myšlenka brzkého konce jednoho ubohého života mě donutí na pár vteřin zapochybovat, než zvítězí, snad něco co by se dalo nazvat touhou. Zachytím se nejníže položeného hrníčku a vyšvihnu se nahoru. A pak dál, překonávám vzdálenost, jež se zpočátku zdála nepřekonatelná, avšak nyní je porážena prachobyčejným lidským úsilím. Co by pro běžný svět bylo otázkou jednoho pohybu, stává se pro mě činností téměř nemožnou, vzhledem ke stále pulzující ráně…
Tvrdý náraz do hrudi? Ne, to je děs, děs který člověka zasáhne když padá. I já téměř padám, noha se mi smekla a nebýt snad pouhé štěstěny, zřítil bych se.[B][OR][B] „Aaarghh“[/B][/OR][/B] Bolest se znovu ozývá a tentokrát znatelněji než předtím. [I]Dobrý Silchas by neměl namáhat svaly své… vždyť si ještě ublíží.[/I]
Pokračuji ve výstupu, až dosáhnu nejvyššího bodu. Pak, zamyšlen nad prapodivnou hroudou chlupů tasím dýku a vrhnu jí vzhůru. Bolest se opět ozve. Nehodil jsem dost vysoko. Dýka se v oblouku opět snáší k zemi, jen letmo zavadí o prapodivný výrůstek jenž jde z chlupatého těla. A toto zmizí, provázeno myším zapištěním. [I]Myš. Jak jen Silchas mohl být tak hloupý?![/I]
A tak přijmu zjevnou skutečnost a udělám něco, co snad může být má smrt, nepodaří-li se mi se udržet. Začnu šplhat po stěně vzhůru.

*********************
[B]šplhání po zdech[/B]
Arsielas29. Září 2019 17:22:07
********************************
Rovnou ti sem hodím, že po stěně se nahoru nedostaneš. Spáry mezi prkny jsou skvělým záchytným bodem, ale mezi nimi není moc čeho se chytit.
Silchas29. Září 2019 17:26:04

*********************
dobře, tak se zeptám, jestli existuje nějaká jiná cesta krom šplhu přímo nahoru? *1*
Arsielas30. Září 2019 07:17:49
************
Ano, možností je mnoho. Ale pokud se ptáš po něčem viditelném jako jsou schůdk, žebřík, lano...tak samo od sebe tam nic není
Aktuální počasí30. Září 2019 07:17:49
otext
Silchas1. Října 2019 16:32:02
*********************
No, tak nebudu si to komplikovat *1*
vytáhnu dýku a tou budu dělat do zdi díry a po nich lézt vzhůru. Samozřejmě polezu pomalu a co nejopatrněji, času na to mám dost.
Jollyjokker2. Října 2019 07:44:51
Zblízka si prohlédnu místo kam mířím. Fakt, že nevidím žádnou cestu nahoru, mě vlastně ani tak moc nepřekvapil.
Horší je to s tím, že lano je moc krátké, po hladkém dřevě se vylézt nedá.
Chvíli dumám nad tím jak by se dalo nahoru vylést s relativně nízkou mírou rizika, že se dole rozplácnu jak zralá švestka. Nebo že bych si pádem zlámal všechny kosti.
Tak se zdá, že mi nezbyde než za pomoci dýky a sekery vysekávat do dřeva důlky, ve kterých bych se mohl bezpečně zachytit.

Nejprve si to ovšem vyzkouším několikrát těsně nad zemí a teprve pak se vydám k výšinám.

Arsielas5. Října 2019 18:48:19
Cesta vzhůru je pro oba z vás opravdovou zkouškou síly. A vlastně i ducha, když si uvědomíme, co se vlastně Silchasovi houpe v pomyslné kapse a on sám už o tom snad ani neví. Nebo je takový lakota?
Žolíkův postup vzhůru byl nejspíše z čiré bezradnosti inspirovaný nápadem Silchase. Keryon se bude asi hodně divit, až se vrátí domů. Snad ani nemyslet na to, co by se stalo, kdyby se vrátil právě teď.
Náskok, který člověk před trpaslíkem získal se začne rychle zkracovat. Jednak je na tom Žolík zdravotně mnohem lépe a jednak může využít vytesané žlábky, které pod sebou zanechal jeho druh.
Když se konečně vyškrábete nahoru, můžete se rovnou svalit na zem nebo se alespoň sesunout na kolena vyčerpáním. Vaše ruce teď sotva udrží vztyčenou zbraň – Silchas je sotva zvedne. Snad to rychle přejde, protože před sebou uvidíte, co viděl Silchas už před chvílí.
Myš. Malá, mladá, ale stále větší než vy oba dohromady.
Jenže vedle ní vidíte ještě něco. Něco, co by se možná dalo nazvat zásahem do černého a zcela určitě jedním z důvodů, proč tu ta myš je. Na poličce leží kromě například sklenice s hráškem, čočkou a rozesetých myších kmínků velikosti mužské paže také převržený plecháček s vysypanými lesními plody.
Pod bobulemi a plody je vlhko, jak už vše začíná hnít. Keryon nasbírané plodiny patrně je položil na poličku a pak už s nimi nic nedělal. Za to, že jsou vysypané, asi mohou právě myši. Celá ovocná lavina je už pokrytá šedivozeleným mechem – plísní. Flétnu sice nevidíte, ale to neznamená, že tam není.
Nicméně myš zůstává u ovoce a vy na okraji police s jazykem až na podrážce.
Silchas8. Října 2019 15:31:09
[I]Pomalu vzhůru a k cíli stále blíž…[/I] pro mnohé, běžně vzrostlé tvory vzdálenost hodná jednoho pohybu ruky, pro jiné, nepředstavitelná vzdálenost hodna nejvyšší hory známého světa, jež před ubohé poutníky, snažící se zdolat její zasněžené vrcholy, vrhá jednu překážku za druhou, jakoby sama podstata hory spočívala v její nezdolnosti a neuchopitelnosti běžnými měřítky a překonání jejích překážek by znamenalo její zkázu, svržení do údolí, kde by po ní nezbylo nic, jen prázdné vzpomínky ztracené v mlhách všednosti[I]… Pomalu vzhůru a k cíli stále blíž…[/I]

Dýka, ne dýka ne, nástroj zhotoven krollem, ač primitivní, zdolává svou práci více než dokonale. Přesné záseky, sekané do ohnilé omítky, jakoby tvořené zubem nějakého strašlivého predátora, jehož národ pradávných primitivních jedinců ulovil a z jeho zubů stvořil nástroje, mi pomalu utváří cestu, jež stoupá stále výše k… a k čemu vlastně? Leží tam skutečně cíl Silchasovi cesty, nebo jen prázdná naděje, že zrovna tam je to co je hledané? Prázdná naděje, jakoby umocněná samotnou obrovitostí obydlí, v němž se my, ubohé bytosti, nacházíme[I]… Pomalu vzhůru a k cíli stále blíž… a svaly začínají umdlévat…[/I]

A brzy pod sebou zaslechnu i zcela nezaměnitelné hekání a zvuky lezoucího těla. To trpaslík se jal člověka následovati, by snad cíle společného, odděleně nedosáhli[I]… A pomalu vzhůru a k cíli stále blíž…[/I]

Dosáhnu vrcholu. Poslední zásek, snad pro mou pouhou bezpečnost, a pak se vyšvihnu, jediným prudkým pohybem rukou nahoru[I]… A bolest se opět ozývá… a svaly umdlévají… [/I]

Rozhlédnu se. Krom sklenic se zavařeninou, jichž je na polici značné množství si všimnu zcela nepřehlédnutelného převráceného plecháčku, z něhož se vysypaly lesní plody, nyní již pokryté plísní. A také myši, malé myšky, sedící dál ode mě, ovšem nevypadá to, že by se o mě zatím starala. [I]Nuže, času, jenž zbývá jest třeba využít, nežli všimne si ona krysa Silchase dobrého a plány mu překazí.[/I]

Zvednu se do podřepu, nakláněje se nad propast. A vztáhnu ruku k za mnou se soukajícímu trpaslíkovi. [B][OR][B]„Pojď dobrý Žolíku. Možná Silchas našel, co nalézti zapotřebí bylo.“ [/B][/OR][/B]Usměji se, či spíše ušklíbnu, zvláštním, jakoby milým úsměvem cynika a přijme-li trpaslík nabízenou ruku, pomohu mu vyškrábat se nahoru.
Jollyjokker11. Října 2019 09:17:38
Dosáhnu police. S dýkou v jedné a sekerou v druhé ruce klečím a lehce nepřítomným pohledem sleduji stejně vyšťaveného člověka.
[I]"Konečně. Chvála tobě Vracasi. V nejbližší hospodě si objednám lahev té nejtvrdší pálenky, na tvoji počest. "[/I]
Několik kol jen tak nehnutě sedím na zemi a teprve pak se rozhlédnu po polici. Jak mě bolí celé tělo, pohled na malou i když mladou a dozajista nezkušenou myšičku ve mne vyvolá jen nepatrnou odezvu.
[OR][B]"Myš."[/B][/OR] řeknu směrem k Silchasovi. Ale nezní to tak, jako bych mu to oznamoval. Spíš očekávám návrh, jak se s ní vypořádat.
[I]Mým kladivem bych tak velkému tělu mnoho škody neudělal. A stejně tak sekerou a dýkou. Snad jedině kdyby se mi ji podařilo trefit do oka nebo na nějaké jiné hodně bolestivé místo. . . . Úder na čenich? hmm, to možná . . .nebo kladivem těsně za drápy na nohou?. . . nevím to je pochybný. . . .kořen ocasu? . . A co prostě jen udělat pořádný kravál? Jenže jak?[/I]
Rozhlédnu se po okolí jestli je tam něco do čeho by se dalo pořádně praštit a mohlo by to dobře znít. Lahev, nějaká dutá kovová věc. Třeba převržený plecháček.
S myškou stále na očích snažím se přiblížit ke dnu převrženého plecháčku tak, abych měl stále mezi sebou a myší nějakou překážku. Potřebuji se dostat ke dnu plecháčku ale tak abych ji nějak nevyprovokoval. Našlapuji zlehla, snažím se nedělat hluk ani prudké pohyby. Jestliže to znamená že musím něco obcházet pak klidně.
Jakmile se ocitnu u plecháčku zasunu sekeru i dýku na svá místa a do ruky uchopím své kladivo.

Dva tři silné nádechy a pak vší silou, jaké jsem schopen, praštím do dna plecháčku. A jen doufám, že bude znít jako gong. A doufám, že se myš lekne a že prchne a nevrhne se na mě.
Arsielas13. Října 2019 18:14:07
Sotva popadáte dech, když se konečně dostanete nahoru. Konečně můžete zapomenout na strach z pádu, na ten divný pocit v žaludku a snad i vábivou sílu, která vás nutila představovat si vlastní pád.
Oba věnujete malou chvíli zhodnocení situace. Je jasné, že to, co hledáte, je možná před vámi. Jediné, co vám teď stojí v cestě je malý tvoreček s korálky místo oček. Co udělá myš, když uvidí malého tvora? Nevšimne si ho? Zaútočí na něj? Nebo snad uteče?
To jsou otázky, na které byste teď velice rádi znali odpověď. Žolík je dokonce tak zvědavý, že to vyrazí zjistit. Jeho nohy jsou jako z kamene. Jako batole se chvíli škrabe z podlahy a snaží se vstát, než se mu to doopravdy povede. Vrávoravým krokem se vydá vpřed.
Myš si vás zatím nevšímá a horlivě si cpe do tlamy další a další kousky ovoce. Až když se Žolík přiblíží, zpozorní. Stoupne si na všechny čtyři tlapky a čumáčkem šmejdí těsně u země. Zvědavě se blíží k Žolíkovi a odřezává mu cestu mezi ním a Silchasem.
Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se na něj chystala zaútočit. Jde spíše o zvědavost, a tak trpaslík v klidu stihne zasunout dýky a pořádně uchopit kladivo do obou dlaní. Pak už zbývá jen nápřah a…ohlušující rána. Kladivo se zaboří do dna plecháčku a plech se rozvibruje. Vibrace tlumí obsah hrnku, ale i tak vyjde do všech stran rána, před kterou myš uskočí a odběhne skoro až na okraj police.
Nezbývá než doufat, že se nevrátí a že flétna je pořád ještě tady.
Silchas19. Října 2019 17:26:30
Trpaslík, zjevně zmožen namáhavým výstupem, ke mně vztáhne své velké, tvrdé oči. Myš. [B][OR][B]„Suší konstatování dané skutečnosti by snad dobrý Silchas čekal ode politika, hájícího pravdu svou přede shromážděním, nežli od tebe, pane trpaslíku, muži činnu a prozíravého úsudku.“[/B][/OR][/B] Úšklebek, jenž se mi mihne přes tvář může prozradit mnohé o mých současných myšlenkách. A letmé nadzvednutí obočí jen dokresluje nevyřčené.
Žolík, možná chápaje, možná už přemýšleje o věcech jiných, se zvedne a opatrně zamíří k plecháčku. Sleduji jeho počínání s neskrývaným pobavením, nedívaje se na myš, jež se může snadno stát mým katem. Mimoděk si začnu pobrukovat jeden známý dětský popěvek, snad jen trošku upravený…
[U][B][OR][B]„Utíkej, Žoldo, utíkej, utíkej,
honí tě myšák divokej,divokej,
honí tě myšák dívo…“[/B][/OR][/B][/U]
Zbytek, potichu zpívané písničky, zanikne v ohlušující ráně vydané kladivem, narážejícím do plecháčku. Zvednu se na nohy, potlačujíce stále se ozývající bolest a zamířím směrem k plecháčku a trpaslíkovi, lehkým, bezstarostným krokem. [I]Myš utekla daleko a dobrý Silchas se přiblížiti může, může, všechno může… co, co nemůže… pomůže, zmůže, výztuže….[/I] [B][OR][B]„Chichichi, výztuže.“[/B][/OR][/B]
Prudkým krokem dojdu k plecháčku, až stanu u jeho otevřeného vršku. Napřímím se a prudce, hlasitě se nadechnu, stojíce v pozoru, jenž by mnozí přirovnali k vojenskému. Pak trhnu hlavou směrem k Žolíkovi, zvráceně se na něj usmívaje. A pak se prudkým pohybem, snad doprovázeným výskokem, vrhnu mezi lesní plody, přehrabujíce se v nich, hledaje flétnu, či stopy po přítomnosti Minmiptů… a směji se, tak hlasitě se směji…
Jollyjokker25. Října 2019 00:35:49
Myš je pryč. Sice nezmizela uplně, ale vzdálila se dostatečně, abych se mohl cítit trošičku v bezpečí. I když . . .
[I]"Tak Silchasovi už konečně dočista ruplo v bedně."[/I] sleduji pohledem blížícího se člověka, který se s chichotáním nad nějakými výztuhami bezhlavě vrhne do hloubi plecháčku plného starých a zpola shnilých a plesnivých jahod.
[I]"Praskly mu kšandy. . . vylil se vejvar . . kape na mozek. . . straší ve věži."[/I] Přemýšlím chvilku o všech možných názvech pro danou situaci.
[I]"Proč se sakra někdo vůbec obtěžoval nasbírat jahody, když mu pak doma akorát zplesniví? A kde vůbec by mohl být? V domě . . no dobře. . v barabizně . . to vypadá, že tu už pěkných pár dní nikdo nebyl. nejčerstvější stopa je tak . . . týden stará." [/I]
A zatímco Silchas se vrhl v kloub lesních plodů, já začnu systematicky prohrabávat od kraje. Stále však poočku sleduji co dělá myš a jestlipak se nechce přiblížit.
[B]"Zajímalo by mě, co se stalo s tím člověkem. S tím Kerionem, který to tu měl obývat. Vypadá to jak kdyby se odstěhoval."[/B]Nadhodím směrem k Silchasovi, ale je mi jasné že si jen zahrávám s tichem a očekávám nějakou podivnou průpovídku.
Arsielas27. Října 2019 20:47:04
Tok myšlenek je někdy jako řeka a někdy jako rozbouřené moře. Jednou plynule stékají korytem, jednou se čeří jako voda v jezu a jindy burácí jako příliv oceánu. Ticho domu pouze umocňuje všechno to dunění ve vašich hlavách.
Co se stalo s Keryonem? To se možná nedozvíte a možná je to tak lepší. Kdoví, zda je v domě nějaká stopa vedoucí za jeho zmizením. Určitě však neleží nad kuchyňskou linkou, kam jste okamžitě zamířili vy.
Žolík nevěřícně hledí na Silchase, který se s šílenou radostí malého dítěte hrabe v plesnivém lesním ovoci. Jako když si dítě hraje v bahně nebo skáče do kaluží. Trpaslíkovi však nedochází jedna podstatná věc. Kdyby s sebou neměl takového šílence, musel by se tím vším možná brodit sám.
Silchas celý ulepený od kašovité hmoty vonící částečně po jahodách a částečně páchnoucí plísní vyprazdňuje obsah plecháčku, která se k němu pomalu sune ze dna jako lavina. V té vši záplavě červené marmelády by sotva rozpoznal krev Minmiptů.
Váš myší přítel stále zůstává v bezpečné vzdálenosti. Zrovna teď je k vám otočený zády a čumák má někde za okrajem police. Snad hledá cestu dolů, ale jeho smysly nedokáží dosáhnout až na mycí linku.
Silchas z kašičky vytahuje kousky nerozloženého ovoce i malá jadýrka. Vždy když narazí na něco pevného, může jen doufat, že to, co vytáhne, bude flétna, a ne část něčího těla.
Na zmizelé Minmipty však nenarazí. Zato když tak jednou vrazí ruku do…AU…právě se o něco šikovně rýpl mezi prostředníček a ukazovák pravé ruky. Sáhne-li na stejné místo znovu, vytáhne něco, co na první pohled vypadá jako obyčejná větvička. Snad by ji i zahodil, ale něco na ní bylo zvláštního.
Jako by se dostalo na světlo světa něco, po čem celý zbytek lesa toužebně povzdechl.
Zbytek lesa…i jeho obyvatelstvo. Ten podivný pocit, který vámi pouze proběhl patrně nalákal myší zvědavost natolik, aby se opět vydal k vám.
#flute.png#
Aktuální počasí27. Října 2019 20:47:04
otext
Jollyjokker5. Listopadu 2019 13:17:05

*********************
Mam čekat na Silchase nebo odepsat sám? Nechtělo se mi psát dva přízpěvky bez jeho reakce po sobě. . .
Silchas6. Listopadu 2019 18:35:12
Ovoce je jako řeka krve. Rozteklá, smrdutá… ohavná řeka krve. Pod mýma rukama se převaluje hmota hustá i tekutá, s kousky ještě nerozmačkaných plodů. Je cítit plíseň, plíseň a hnus, jenž vychází z nádoby, v níž jsem skončil svou cestu, snad v naději že právě zde, v obyčejném plecháčku, jenž se obyčejností neliší od mnoha jiných plecháčků, se nalézá to, co snad Minmipté ztratili. Možná že teď, když se brodím nasládlým hnusem, jsem ubohým trpaslíčkům blíže než kdy jindy. A ta divná hrudka, jež mi právě projela pod rukou a po sotva znatelném doteku se rozplizla na nechutnou hrudku slizu, může být třebas mozkem, či částí končetiny, některého z oněch Minmiptů.
Myšlenky jež se mi honí hlavou, stejně jako v plechu odrážené zvuky mého vlastního dechu, vzbuzují jen další smích a já se tak, směji tím víc, čím hlasitěji se směji. A v mé radosti zcela zanikne, Žolíkem položená otázka, nad níž bych se snad i měl pozastavit… ale, kdo by jen mluvil o mrtvých?
A pak, možná bych si toho v oné agónii, děsivém transu, snad ani nevšiml, ale smysly byly tentokráte silnější. Pod svou rukou ucítím něco, co by nemělo patřit do záplavy tekutého slizu, něco tvrdého a na první pohled cizího. Ruka, vedena jistotou smyslových vjemů, se opět blíží k oněm místům, lehce, později pečlivěji se přehrabuje v poddajné hmotě a přesvědčuje mysl, že to nebylo pouhé zdání. A pocit se opakuje. Nyní však, neponořen do zběsilé práce, se mohu toho zvláštního předmětu dotknout a vyjmout ho z prapodivné hmoty.
[I]Flétna!![/I] To poznání, poté co letmo očistím a prohlédnu nalezený předmět, mě donutí se znovu rozesmát, znovu a hlasitě, hystericky a ohavně.
[I]Ale… Trpaslík se to nesmí dozvědět… nesmí dostat šanci navrátit řád tam, kde může vládnout chaos… ne, ne, ne, to dobrý Silchas rozhodně nepřipustí! [/I]Rychle ukrývám nalezený předmět do svého vaku.[I] Později ji dobrý Silchas zničí… později, ne dnes… a… trpaslíka je třeba se zbavit… [/I]
Pak se obrátím k otvoru vedoucímu ven a pomalu se vysoukám z plecháčku. Ušklíbnu se směrem k Žolíkovi, řka: [B][OR][B]„Jen hniloba páchne v tomto kusu plechu. Možná snad mrtví se tam také nalézají, možná že flétna, ta, pro níž jsme přijíti sem měli, již navěky ztracena bude. A nebo leží někde tady, třebas na kusy rozdrcena, zahrabaná ve shnilých plodech. Co však jasně říci dobrý Silchas může, zde není, ni flétna, ni stopa po Minmiptech.“[/B][/OR][/B] Usměji se svým nezaměnitelným úsměškem plným opovržení a hnusu nad čímkoli co se mi honí hlavou a co je, snad bohudík, zapovězeno znát všem ostatním. [B][OR][B]„Nuže, kde dál flétnu hledati bychom měli, co myslíš dobrý Žolíku?“[/B][/OR][/B]

*********************
Používám herectví a samozřejmě jednání s lidmi (získání důvěry)*1*
Jollyjokker--- > Arsielas       11. Listopadu 2019 15:36:04
A teď mi řekni.

Jakou má šanci že se mu to povede ukrýt do batohu, když jsem pár kroků od něho. . .A tahle odpověď bude stěžejní protože poteče krev.
A jak mam já herně reagovat na to, že se najednou zběsile rozřehtá, pak zmlkne a nakonec zase začne mluvit jako dřív?

Už jen za to bych ho fláknul po palici. . Jenže se mi nechce jen tak vraždit cizí postavu jen proto, že je mi její hráč nepříjemnej.
Jollyjokker8. Prosince 2019 18:18:14
čekám na vyjádření PJ.
Wolffram16. Prosince 2019 00:25:40
------------
Pokusím se vám Arsielase sehnat. Moc dlouho mu to teda nevydrželo *8* Kdyby se vůbec neozval do nového roku, pořešíme to jinak.
Arsielas3. Ledna 2020 20:45:00
**************
Zítra ráno napíšu shrnutí, pošlu podklady a ukončím Q. Omlouvám se za neaktivitu, ale neměl jsem chuť hrat ani vlastní život, natož cokoliv psát :/ Omluva to samozřejmě není.
Silchas3. Ledna 2020 20:46:19

*********************
Hlavně že to nějak rozumně ukončíme *6* jinak buď zdráv po dlouhé době *1*
Arsielas4. Ledna 2020 10:45:37
Po nalezení flétny vyvstala další otázka – totiž co s ní? Každý z vás tuší u toho druhého odlišný záměr, a tak si přirozeně nevěříte. Možná i proto Žolík nenechá Silchase úplně bez dozoru a všimne si, že z hnijícího ovoce cosi vytáhl.
Jak s ní ale naložíte už záleží na vás dvou. Zvědavý myšák se nakonec rozhodne neriskovat a poměrně nemotorně seskočí z police někam na mycí linku. I vy dva se snadno dostanete dolů – ať už volným pádem, anebo elegantnějším způsobem.
Budete-li se chtít porozhlédnout po domě, nebude vám v tom nic příliš bránit a leccos se možná dozvíte. A myslíte-li snad na návrat zpět do vesnice, můžete si buď vydat na více než jednodenní pochod, anebo využít havrana, který vás přinesl sem. Jakmile se dostatečně vzdálíte od domu, opět si vás najde.
Poničená a vyrabovaná vesnice Minmiptů se zotavuje z útoku mravenců a sčítá své oběti. Své díky vám Futo vyjádří, ať už mu flétnu vrátíte, anebo ne. Smutek v jeho očích se nevytratí v žádném případě. Flétna jim snad jen dodá odlesk naděje.
Do původní velikosti Vám ale nepomůže. Vzhledem k tomu, že Baltazar vypálil veškeré alchymistické vybavení, není naděje, že by mohl Futo připravit zvětšovací lektvar. Dokonce i semena dávající vám schopnost rozumět řeči Minmiptů, jsou pryč, a tak od chvíle, kdy vyprchají ta, která jste dostali při příchodu, se budete moci pouze s Futem.
Pro přírodu však bude mít ztráta či nalezení flétny trvalejší účinky. Její nalezení opět vrátí podnebí do rovnováhy. Dokonce byste mohli říct, že úporná vedra v okolí náhle ustoupí a nahradí je příjemné ochlazení. Naopak její ztráta povede k dalším vlnám veder a teploty i s okolním podnebím se srovnají až ve chvíli, kdy uhyne podstatná část lesa.
Jako by kořenům jeho stromů někdo vzal život. Budou záhadně chřadnout.
Váš návrat do původního stavu tedy proběhne po vyprchání lektvaru. Současně zjistíte, že se společně s vámi zvětšilo vše, co se s vámi předtím zmenšilo. Zato vše, co jste si jako malí nechali u sebe, to rozpadlo na prach. Stlačené vazby zmenšených věcí se vrátily do původního stavu. Nově roztažené vazby originálně malých věcí s však nadobro zpřetrhaly.
A pamatujete ještě na Butfase? Inu ten vás netrpělivě očekává! Samozřejmě i s odměnou. Opět je hlavně na vás, co mu vlastně povíte, co se doopravdy stalo a zda chcete doufat, že Futo nedal Butfasovi nějak vědět, jak vaše snažení dopadlo.
Jelikož jste se nakonec vrátili pouze dva, zbyde na vás větší odměna, než původně nabízel vaší početnější skupince.
A kam povedou vaše kroky už záleží na vás.
*************************
Tak ještě jednou prosím přijměte mou omluvu za dlouhé průtahy. Nemá smysl dál rozebírat důvody - prostě se stalo uvědomuju si, že moje působení tady zatím též nemá budoucnost :)
Nechám vám ještě možnost napsat poslední odpis nebo se nějak vyjádřit k tomu, jak chcete vlatně příběh uzavřít. Bylo by nejlepší, kdybyste se dohodli a odehráli vše max v jednom odpisu. Ještě mi ale neocházejte. Opíšu si všechny informace pro výpočet odměn a Q bude řádně uzavřen s tím, že budete moci i sepsat nějaké hodnocení. Klidně napiště tvrdou pravdu *3*
Díky za vaši účast i trpělivost. Škoda, že se vše v průběhu tak rozpadlo a že hold v RL mám teď jiné starosti a priority :)
Mějte se hezky a dodatečně hodně úspěchů v novém roce
Silchas5. Ledna 2020 13:12:04
Někdy je nutné odložit víc než vítězství. A otázka která vyvstane je zodpovězena prachsprostým faktem že muž, jenž stojí vedle dobrého Silchase je, ač o něco menší, stále mnohem silnější a méně zraněný, než on. A kauzalita si vybírá svou daň. Představa konce s sebou nese nejednu smyšlenku, doufající ve skutečnost zkrášlenou nedosažitelným a přesto tak blízkým okamžikem, jenž smete vše v co je kdy možné doufat a zanechá prázdnotu.
Dům vydal děsivé tajemství. V rudé barvě shnilých plodů musela být i krev, krev, jež ulpěla na Silchasových šatech, krev, která páchne cukrem a v níž je stále možné zahlédnout obrazy těch, kdož jí vlastnili. A nejenom krev, také kus dřeva, flétna s nepopsatelnou mocí se vydala do rukou těch, kdož snad byli tak pošetilí, že se pokusili ji nalézt, aby se vše do starých kolejí navrátilo. A dobrý Silchas ukázal trpaslíkovi, tomu dobrému Žolíkovi, to, co mezi ostatky ubožáků nalezl. Flétnu.
Jen pokývnutí snad stačilo, bychom oba věděli, co je třeba udělat. Již nepoteče žádná krev, již nebude další den, kdy les v chaosu sžírat se bude, neboť vše se do starých cestiček navrátí a jen zlá, horečnatá vzpomínka zůstane na chvíle a tváře, jež les pohltil a již nikdy nenavrátil nazpět. Možná jednoho dne, až ti, kdož zde zemřeli, získají zpět svou velikost, najdou někteří jejich kosti. Kosti vybělené časem věků a lesní zvěří, jež pro přežití obere kosti doběla. Ale dávné vzpomínky zmizí a co zůstane bude budoucnost.
Cesta zpět není náročná, neboť havran, jenž nás k domu dopravil nás i zpět vzal a cesta tak, krásnou poslední procházkou nad korunami stromů, na perutích křídel a s pocity, jež snad zakusí jen málokdo, se stala a byla to cesta hodná konce.
A Futo? Stařec, jenž byl natolik pošetilý, že díky němu padla celá vesnice do smutku a zkázy, nám se slzami ve svých očích děkoval za něco, co jsme učinili, ač nevěděl, že zkáza, jíž jsme odvrátili získáním onoho artefaktu, je nevyhnutelná a jednoho dne, jednoho dne se stane to, co se mělo stát již dávno. Svět, jak ho dobrý Futo zná, shoří v plamenech zkázy, jíž mu přivodí jeho vlastní obyvatelé. Ale to je jiný příběh, kapitola, jíž se snad již nikdo z nás nezúčastní a jen podvědomé tušení blížícího se konce nás naplňuje skrytou, nepopsatelnou bázní, která je stejně neoprávněná a dětinská, jako každičký jeden úsměv, jenž ještě mohu zahlédnout na tvářích některých Minmiptů… těch co dosud neprohlédli.
Týden, jenž jsme na splnění úkolu měli, se nakonec protáhl do děsivé doby čekání a nicnedělání, bloumání ve vlastních myšlenkách, sledujíce civilizaci, jež se znovu staví, jen aby mohla opět padnout. Zborcené domy byly nahrazovány novými, díry opravovány a nad celou tou zvláštní scenérií se nesl jen zpěv Minmiptů, kteří nevzdali své životy a rozhodli se opravit to co zemřelo. Jakoby neznali smutek, či se ho snažili přebít prací. Jakoby rány, které je za poslední dny zasáhly, nebyly dostatečně hluboké… Ale nemá smysl se zaobírat dny které minuly a dny které přijdou.
Vyčkávání nakonec skončilo. Věky, jež se míhaly každičkou sekundou, jíž jsem strávil v přítomnosti oněch skřetů, se najednou zdáli jen jako dny, opět navrácené do původního stavu s tím, jak moje tělo i vše, s čím jsem se zmenšil, rostlo do původní velikosti. A Butfas, ten který si zaslouží zemřít z rukou dobrého Silchase? Čekal na nás i s odměnou a to mnohonásobně větší, než úmluva původní byla, neboť, jen dva přežili. A každý jsme se pak vydali svou cestou, Žolík, tam, kudy nevedly kroky Silchasovi a dobrý Silchas? Dál do hor. Do sídla Strážců dračího plamene, do sídla těch, jejichž čtyři sestoupili do světa drobných, aby zaplatili svými životy za pouhou touhu pomoci, do sídla těch, kteří ve svém středu chovali zrádce, muže, jenž před týdnem odřezal uši z hnijící mrtvoly. Uši, které teď leží v Silchasově kapse, čekaje na to, aby byly využity. Čekající na hru, jejíž nitky jsou pomalu rozvibrovávány, jako pavučina lží, pavučina, která, když si neopatrní nedají pozor, zahubí….

*********************
Rozhodl jsem se jít trochu proti svému RP, abych ten závěr už příliš nekomplikoval, což by se stalo, kdybych měl udělat to, co jsem původně plánoval *6*

Každopádně Arsi, moc ti děkuji za hru. Za mě můžu říct že jsem si jí užil od začátku do konce (i s těmi občasnými výpadky aktivity ze všech stran *3*) a musím říct že jsem moc rád, že jsi to byl zrovna ty, kdo se mě tehdy ujal a nabídl mi místo v Qstu, ač jsem postava nad kterou si nejeden PJ může jen trhat vlasy *40*. Musím ještě podotknout, že mě trochu mrzí že jsem Qst dohrál s trochu jinými spoluhráči než jsem začínal, ale to je život *1*

Žolíku tobě taky děkuji za hru a doufám že jsem tě moc nerozčiloval *1* Třeba se ještě někdy v nějakém Qstu potkáme, kdo ví *6*

No a na závěr nezbývá než se rozloučit, poděkovat za hru a popřát vám mnoho štěstí jak do nového roku, tak i do dalších Qstů *6*


Jen Arsi prosím takový dodateček, vrátíš mi plný živůteček? *40*
Aktuální počasí5. Ledna 2020 13:12:04
otext
Jollyjokker9. Ledna 2020 11:41:56
Fakt, že Silchas něco našel, mi neunikl. Přes jeho povedené maskování a herecký výkon mu ale muselo dojít, že jsem ho viděl. A tak nastala ta chvíle. Ta chvíle.
Chvíle, v níž se rozhodne jestli se utkáme nebo se podvolí.
On můj názor zná. A zná i fakt, že mu ani za mák nevěřím. A že pokud flétnu nebude chtít vrátit vrhnu se na něj. Jeho tichou kapitulaci kvituji s odychnutím.
Ne, že bych si na něj nevěřil, ale myš by mohla naši konfrontaci využít a slupnout si oslabeného vítěze.
Fakt, že v ten moment nás myš opustila, přijmu s druhým ulehčením.

Stále ale ve mne zůstává pocit čehosi nedokončeného, neúplného. A v mé mysli se v budoucnu rýsuje střetnutí.
Snad proto přejdu setkání s Futem tak mlčenlivě. A ani pracovitost Minmiptů mne nedovede zčásti rozveselit. Těch několik dní, co zbývá do konce našeho zmenšení, tak strávím v zadumané pomoci s opravami.
Snad proto přijmu od Butfase odměnu, která mnoho neodpovídá zprvu sjednanému úkolu.
Přemýšlím o všem, co jsem za poslední týden prožil. S měšcem mincí v tumoku podám ruku Butfasovi a aniž bych si zkontroloval, jak dopadl můj tajný experiment se stříbrem, vydám se pryč.

Jedno setkání mi totiž nedá spát. Na začátku týdne se mne jeden muž zeptal, jestli jsme se už neviděli v Lazlbagu. A protože já sem tam nikdy nebyl, musí to být stopa vedoucí k nalezení mých bratrů.



******************************************
Ahoj. Omlouvám se, že poslední přízpěvek je tak trochu uspěchaný a nedotažený, ale kolega si před vánocemi zlomil nohu a v šesti lidech si teď rozebíráme jeho směny na půl roku takže přesčasů jak na. . . áno. A po dvanáctce se člověku prostě nechce.

Arsi, díky ti za hru. Tvůj příběh mě bavil a jsem rád že jsem vydržel až do konce, přestože z konečné konfrontace nakonec sešlo. Za hlavní problém bych viděl absolutní nesourodost skupiny a fakt, že jsem se více bál spoluhráčů než tvého dobrodružství.
A druhotný problém že se celé dění jeskyně přetřásalo v hospůdce silně podlamoval mou chuť hrát, přesto jsem (snad důstojně) vytrval.

Silchasi. Tvé umění psaní je o dva řády výše než moje, a tímto bych ti tedy chtěl složit poklonu. Nicméně doufám, že už se nikdy v žádném brůžu nesetkáme. Ze tvých odpisů mě jímala hrůza jakou jsem za sedmnáct let hraní DrD a ShR na netu nezažil. Tvé postava je po stránce RP sice geniální, ale ze strany spoluhraní a mého RP tě prostě zákonitě někdo musí plácnout po lebeni.


Sbohem a díky.
Wolffram10. Února 2020 20:06:30
-----------------
Jak jsem psal, normálně jděte do dalších questů.
Píšu Granitovi, aby vám udělil alespoň hrubé expy, jelikož Arsi tady zas není.
Granit24. Února 2020 10:24:39
-----------------------------
Potrebné údaje pre výpočet už mám uložené, takže môžete opustiť quest *6*

V nasledujúcich dňoch obdržíte XP. (Silchas odhadom okolo 800, JollyJokker 500). Ak som dobre rátal tak obaja by ste mali byť na 3 úrovni po udelení XPov, tak nech s tým ráta aj váš nový PJ *4*

Prajem peknú hru.
Silchas24. Února 2020 11:46:05

*********************
Granite moc ti děkuji *6*
Ještě se tak zeptám - ohodnotit Pje můžeme? *1* Nebo je to zbytečný?
Jollyjokker24. Února 2020 12:48:00

*********************
Taky děkuji Granite. Už jsem ani nedoufal, takže je to velice příjemné překvapení.
================================================
info@immortalfighters.net
Celkem príspevku v questu: 634
================================================