Datum vygenerování souboru: 27.04.2020
Nastaveno pro možnost tisku

Název questu: Zlatá nit osudu
PJ(pán jeskyne): Frugifer
Popis: Jen ony, vznešené Moerae, ví, zda se staneš hrdinou...
================================================
Frugifer15. Ledna 2019 14:04:46
Vítám vás ve svém questu [CY]Zlatá nit osudu[/CY]

Než začneme se samotnou hrou, uvedu zde několik pravidel, které si pozorně přečtěte. Budeme se jimi všichni řídit po celou hru.

*4* 1) Přímou řeč pište tučně a využijte barvu příslušného jazyka – [OR][B]obecná řeč[/B][/OR], [EL][B]elfština[/B][/EL], [BA][B]barbarština[/B][/BA], [TR][B]trpasličtina[/B][/TR], [OJ][B]ostatní jazyky[/B][/OJ].
Pozor! Používejte jen tu řeč, kterou vaše postava ovládá.

*4* 2) [I]Myšlenky pište kurzívou.[/I]
Nezapomeňte, že vaše postava je živá bytost a jako taková má jistě o čem přemýšlet.

*4* 3) Vše ostatní, tedy co postava dělá, pište normálně.

*4* 4) ****************************
Veškeré dotazy či připomínky pište pod čáru z hvězdiček (jak je uvedeno na začátku bodu 4; další příklad pak uvidíte na konci mého úvodního příspěvku).
Pod čáru pište rovněž používání vašich dovedností, schopností a kouzel (kromě toho, že využívání dovedností popíšete i v příspěvku).

*4* 5) A nyní asi jeden z vůbec nejdůležitějších bodů. Jedná se o hraní za vaši postavu. Vžijte se do své postavy a hrajte tak, jak by se vaše postava v dané situaci zachovala. Právě proto jsem tolik lpěl na tom, abyste měli vyplněnou historii a charakter v osobník deníku.
Rozlišujte, co víte vy jako hráči, a co ví vaše postava. Například vaše postava neví, co si kdo myslí a nemůže na to reagovat (pokud neumí číst myšlenky), ačkoliv vy jako hráči si to v příspěvcích ostatních můžete přečíst.
Na tomto místě bych ještě zmínil jednu skutečnost. Hrajte pouze výhradně za svoji postavu, nikoli za ostatní a mnou vymyšlené postavy, které potkáte v questu.

*4* 6) Funguje zde možnost psát tvz. šeptem. To znaméná, že zaškrtnete-li mé jméno pod okénkem na psaní, váš příspěvek uvidím pouze já (případně další hráči, zaškrtnete-li jejich jména). Ovšem tuhle možnost budeme využívat opravdu v krajních případech, o kterých dám vědět, až se k nim při hře dostaneme. Prozatím tedy budeme psát viditelně pro všechny (zaškrtlé políčko „všem“).

*4* 7) A protože nám všem jde o zábavu, tak bych byl rád, kdybyste se vyvarovali jakýchkoliv vulgarit a urážení se navzájem .
V questu v rámci hry to ještě přežiju, ale stejně bych to rád viděl, co nejméně.

*4* 8) Aktivita. Jako základ bych viděl 1 příspěvek týdně, přičemž se budu snažit akceptovat vaše tempo, pokud budete psát rychleji. Pomalejší tempo není ze zkušenosti dobré – snadněji zapomenete, co se v questu odehrálo.
Pokud někdo nemůže z jakéhokoliv důvodu napsat, dejte mi vědět buď zprávou nebo přímo zde v questu pod čáru. Jde mi o to, abych věděl, co s vámi je a třeba na vás zbytečně dlouho nečekal a nezdržoval ostatní. Já chápu, že někdy prostě není čas a chuť psát, ale hlavně komunikujte.
Ze zkušenosti z mého souběžného questu zde uvedu následující pravidlo. Možná se vám líbit nebude, ale pokud si vše pohlídáte a budete se mnou alespoň komunikovat, obávat se ničeho nemusíte. Pokud bez omluvy nenapíšete příspěvek, já vás přeskočím (tím přijdete i o možnost reagovat na danou situaci), ale poznačím si to. V případě, že nebude psát dál, přeskočím vás ještě podruhé. V případě třetího přeskočení vás z questu vyhodím. Nechci vás před samotnou hrou nijak strašit, ale rád bych dohrál quest až do konce.

*4* 9) V případě jakýchkoliv nejasností se nebojte zeptat. Pokud to půjde, rád vše vysvětlím.
A abyste i vy měli nějakou zpětnou vazbu, budu se snažit čas od času napsat nějaké rady a komentáře. A pokud i vy sami budete mít pocit, že byste potřebovali něco zlepšit, nebojte se zeptat, každý nějak začínal.

Ještě si dovolím jednu menší radu ohledně psaní. Ze zkušenosti (a ne zas až tak dávné), kdy se mým hráčům v questu smazalo několik příspěvků, doporučuji si ještě před odesláním příspěvku jej uložit. Ušetří vám to pak spoustu nervů (vím o čem mluvím). Stejně tak, pokud píšete dlouho, systém vás může odhlásit a vy rovněž přijdete o příspěvek. Radím tedy ukládat si příspěvky.

A abych vás úplně nezahltil, je to prozatím vše. V průběhu questu, dle potřeby, je možné, že nějaké to pravidlo ještě přidám.
Zatím nic nepište a počkejte na úvodní příspěvek, který můžete očekávat někdy od příštího týdne.
Přeji vám příjemnou hru a dobře se bavte!
*380*
Aktuální počasí15. Ledna 2019 14:04:46
otext
Frugifer22. Ledna 2019 21:06:44
Je nádherné letní počasí, sluníčko svítí, ale není žádné nepříjemné parno, neboť lehký vánek osvěžuje vzduch. Lepší počasí na svou cestu jste si snad ani nemohli přát. Společně, byť každý z jiných pohnutek, kráčíte po méně frekventované kupecké cestě. Cílem vašeho putování je vesnice Vápenná. Příznačný to název. Podíváte-li se okolo, vidíte ne zas až tak vzdálené vápencové skály. Vy sami však kráčíte travnatým údolím, kde spíše jak skály převažují lesy.
Konečně se před vámi otevře pohled na malebnou vesničku. Několik domků a statků je doslova rozeseto po sluncem zalitých stráních. Na pravém okraji vesnice začíná jehličnatý les, ve kterém lze spatřit pár vápencových útvarů tyčících se nad vrcholky stromů.
Pomalu, ale jistě se blížíte k Vápenné. Se zalíbením pozorujete rozkvetlé louky a do uší vám k tomu zní prozpěvování ptactva. Míjíte první statek, který je od vesnice o kus dál. Vidíte ovce pasoucí se na louce a jedno políčko se zeleninou. Pes, který dosud dřímal u velkých dřevěných vrat se probral a žene se vám vstříc. Radostně poskakuje okolo vás a doufá, že třeba dostane něco dobrého.

Záhy necháte první stavení za zády. Vaše kroky nyní směřují dál do vesnice. Po levé straně vidíte několik dalších statků, kde vesměs dominují ovce. Po pravé straně, na louce v přímé blízkosti lesa, stojí osamoceně další stavení. Nejedná se však o statek, nýbrž jen o jakousi chatrč. Dál před sebou vidíte ještě asi dalších deset stavení a kostelík, čímž je výčet budov Vápenné u konce.
Čím se blížíte více středu vesnice, tím je venku živěji. Kromě ovcí, psa a dalších hospodářských zvířat, zahlédnete několik hospodářů starajících se o svůj statek. Nikdo z nich vám však nevěnuje žádnou či jen minimální pozornost. Zato skupinka malých capartů, která si s bujarým veselím hraje na louce, se s řevem a pištěním rozprchne na všechny strany, jakmile vás uvidí.
Jediný, kdo si vaší přítomnosti všimne a je snad i potěšen, že vás vidí, je pohublý starší muž nižší postavy. Akorát, než jste přišli, pobíhal na louce a sbíral rostliny. Nyní, i s trsem rostlin v ruce na vás mává a gestem vás přivolává k sobě. Na chvilku zaváháte, ale zvědavost zvítězí a tak sejdete z cesty a po louce míříte ke starému muži. Sice byste si rádi svlažili hrdlo v hospodě, ale zas nejste tak unaveni a třeba vás ten stařík dlouho nezdrží. Však vám nic neuteče.

Jakmile jste více na dohled, můžete si starce lépe prohlédnout. Dlouhé šedé vlasy a vousy naznačují, že muž je v opravdu úctyhodném věku. Tento fakt potvrzuje i jeho pohublý, strhaný obličej. V jeho hnědých očích však stále plane jiskra, která je jakousi protiváhou jeho stavu a která jej jistě udržuje v kondici. Oděn je do obyčejných šatů, které již taky zažily své a leccos pamatují. Když na vás promluví, povšimnete si, že jeho hlas je stejně jako oči dost živý a plný elánu. Trpělivě si vyslechnete, co má stařík na srdci.
[OR][B]„To sou k nám hosté“[/B][/OR] zamumlá si stařík spíše pro sebe, ale pak pokračuje přímo k vám. [OR][B]„Poslyšte mládenci, nechcete pomoct starému muži a vykonat dobrý skutek pro spásu duše?“[/B][/OR] Když si všimne vašich pohledů, dodá ještě. [OR][B]„Samozřejmě by z toho kápl nějaký ten zlaťák.“[/B][/OR] Pak se na chvíli zamyslí a rukou si promne koleno. [OR][B]„To víte, mé klouby mi už přestávají sloužit a já už na všechno nestačím. Bohužel ti malí pancharti mi nejenže nepomůžou, ale ještě mi dělají naschvály“[/B][/OR] postěžuje si starý muž a rukou mávne ke skupince uličníků, kteří již zas pohromadě lítají na louce o kus dál a se smíchem si na vás ukazují. Prvotní panika je zřejmě přešla.

Muž se na vás chvíli dívá, ale pak se plácne do čela. [OR][B]„To bych tomu dal, vy jste jistě po cestě unaveni. Pojďte do mého skromného příbytku“[/B][/OR] a ukáže na samostatnou chatrč u lesa [OR][B]„kde si odpočinete a já bych vám pověděl víc. Mám doma dvě plné lahvice výborné medoviny, která vám jistě přijde vhod.“[/B][/OR] Spiklenecky na vás zamrká a pomalu se rozejde ke svému skromně vypadajícímu příbytku. V půli cesty se otočí. [OR][B]„Tak co mládenci, domluvíme se? Pomůžete mi?“[/B][/OR]

*************************
Zde je slibovaný úvodní příspěvek, kterým vás zapojuji do hry.
Ještě taková menší technická poznámka. Jelikož jste do vesnice cestovali společně, popište prosím pod čarou v krátkosti svou postavu ostatním. Například vzhled (je sice v osobním deníku, ale nejsem si úplně jistý, zda jej ostatní hráči mohou vidět) či jméno vaší postavy. Napište, co uznáte za vhodné (některé informace je záhodno nechat si pro sebe, třeba povolání). Stačí pár vět. Ještě jednou opakuji, není to pro mě, ale pro ostatní.
Přeji příjemnou hru.
Simonitor23. Ledna 2019 16:33:48
Jak tak jdeme cestou k našemu cíli, narazíme na spoustu statků. U jednoho k nám dokonce přiběhne hlídací pes a k mému udivení se nesnaží nijak hlídat. Spíše se jeví jako velmi přátelský. Donutí mě se trochu pousmát, což se nestává tak často. [I]Dneska je opravdu nádherný den.[/I]
I přes to, že mám dobrou náladu, sucho v krku mě trápí už celkem dlouho. Naštěstí se už blížíme ke konci naší cesty. [OR][B]Doufám, že tam bude nějaká hospoda. Není příjemné být tak dlouho žíznivý. Che. I když bych to možná zvládl bez vody i cestou zpátky. [/B][/OR]Pousměji se trochu nad naší cestou.[I]Taková cesta není nic. To já jsem musel jít v kuse několik dní divočinou, aby mě nesežrali vlci.[/I]
Díky mé výšce jsem schopný už z dálky vidět hospodu. Už se chystám to oznámit ostatním, ale pak si všimnu starce, jak na nás mává, abychom k němu přišli. Nejsem si tím tak jistý, ale nakonec k němu přijdeme. Už od prvního pohledu jde vidět, že tenhle stařec má už hodně za sebou. Vyslechneme si ho. Vcházet dobrovolně do domu někoho, koho neznáme a kdo nám nabízí medovinu jen tak se mi nechce, ale nejdříve si vyslechnu ostatní. [OR][B]Co myslíte? Osobně se mi to moc nezdá, ale pokud tam chcete jít, nebudu protestovat. [/B][/OR]
*********************
Má postava se jmenuje Renhart. Je vysoký 210 coulů a váží 130 kg. Je starý přibližně 30 let. Má dlouhé vlasy, hustý plnovous a jeho tělo je celé zjizvené. Medovinu si dá rád, ale opilci se mu hnusí. Dokud ho nenaštvete, dokáže být i celkem přátelský.
Singr24. Ledna 2019 20:58:28
Je to už měsíc, co jsem vyrazil „do světa“. Zatím mi to však připomíná jen jeden, velký, dlouhý, sice zajímavý, ale kolem a kolem docela nudný výlet. [I]Co si otec myslel, když mě do něj vysílal? Co jsem si myslel já?[/I] Vlastně asi nic konkrétního jsem neočekával. Nedá se říct, že by to byla zcela nezajímavá zkušenost. Spát v lese jsem byl zvyklý ze dnů, kdy jsem vyrážel na lov, ale spát venku třeba týden v kuse je zkušenost zajímavá. Když člověk zašel do hospody v městě blízkém naší farmě, občas tam slyšel zajímavé příběhy obchodníků a různých potulných lovců, ale přece jen nic výjimečného. Během tohoto měsíce už jsem vyslechl více příběhů než za celý život a mnohé vskutku velmi zajímavé a poutavé. A viděl jsem trpaslíka. Skutečného živého trpaslíka. A elfa. Vlastně mnoho trpaslíků a elfů, což byly rasy, o kterých jsem dosud jen slýchal, ale nikdy je živé neviděl. Zpočátku to pro mě byl zážitek a říkal jsem si [I]tohle si budu muset zapamatovat, tohle budu otci vyprávět.[/I] Ale časem mi zevšedněli. Ale postupem času jsem zjistil, že pokud jde o jídlo, pití a vedení hospodských řečí, není mezi elfem, trpaslíkem a člověkem žádný rozdíl. Postupně jsem ztratil i ostych a dokázal se s nimi bavit jako s obyčejnými , normálními lidmi. Viděl jsem nová a jiná města a vesnice. Ano, zajímavé, jiné než to, co člověk zná z domova. Ale i v tomto případě jsem si uvědomil, že vlastně nešlo o nic výjimečného, že prostě existují města a vesnice podobné těm „našim“ a pak také „jiné“. [I]Trochu nuda. Už by to chtělo zažít něco zajímavého.[/I]

Tyto a další podobné myšlenky se mi honí hlavou, když mířím k další jedné vesničce. [I]Další obyčejné vesničce.[/I] Vlastně ne mířím, ale míříme. Ani nevím, jak se to stalo, že jsme se na této cestě sešli dohromady s dalším člověkem, elfem a jedním mohutným barbarem. Jdeme z velké části mlčky. Občas někdo něco prohodí, druhý přikývne, ale jinak je zřejmé, že jsme čtyři jednotlivci, kteří mají shodou okolností stejnou cestu. Nutno říct, že příjemnou cestu. Přírodní scenérie jsou pěkné a dnešní den je opravdu velmi vydařený. Je pěkně, svítí sluníčko, ale přitom není vedro. Ano, krásný den na výlet. [I]A nejlépe na nějaké zpestření a vzrušení.[/I] Jak se blížíme do obce, začínám si víc všímat dění kolem. Ne, že by nějak vybočovalo z toho, co jsem již zažil. Hospodářská zvířata a dospělí si nás nevšímají, děti se rozprchnou, a pes naopak zase přiběhne. Vypadá to na psa vítacího, rasa – vesnická směska. Podrbu ho za uchem, ale jinak si ho víc nevšímám. Ze stereotypu běžného příchodu do vesnice nás vytrhne stařík, který nás máváním trsem rostlin přivolá k sobě. Hne na první pohled je mi sympatický. I přes jeho vysoký věk z něj vyzařuje elán a životní jiskra a to je něco, co mám na lidech velmi rád. Jakmile k němu přijdeme, řekne nám, že by byl rád, abychom mu pomohli, mluví však hodně nekonkrétně a zve nás k sobě do příbytku, kde nám vysvětlí víc. To se moc nezdá barbarovi, který vysloví svoje pochybnosti. [I]Takový velký a silný a bojíš se?[/I] Napadne mě. [OR][B]„Mně je ten děda sympatický,“[/B][/OR] odpovím mu. Až poté začnu přemýšlet nad tím, zda mě „děda“ zaslechl a zda se ho náhodou toto oslovení nedotklo. Na ostatní se moc neohlížím a dědu následuji. Když se však v půlce cesty ke stavení zeptá, zda se tedy domluvíme a pomůžeme mu aniž by nám vysvětlil, o co se jedná, odpovím mu rovněž neurčitě: [OR][B]„To záleží na tom, o co se jedná. Ale rád si vás alespoň vyslechnu.“
[/B][/OR]


*********************

Singr je na člověka průměrný, možná trochu mohutnější, podsaditý mladík. Měří 1,8 sáhu a váží 100 kg. Některé z jeho "nadváhových" kilogramů snad tvoří tuk, ale většinou to jsou svaly. Jde v zeleném plášti, se shozenou kapucí. Díky tomu můžete vidět jeho černé strniště - pejzy - na obličeji a jeho krátké černé vlasy. Možná je trochu zašpiněný z cest, ale ne nijak zanedbaný. Není moc hezký a nepůsobí na první pohled přátelsky, spíš nepřístupně a zamlkle.

Raději bych nepsal více, chtěl bych to hrát opravdu co nejvíce "real", takže nebudu popisovat jeho vlastnosti ani historii (ani je nemám v profilu ve vzhledu). Vaše jsem si sice přečetl, ale jako postava budu vycházet jen z toho co vidím, případně od vás zaslechnu a jak se budete chovat a jednat. Pokud jsem v příspěvku psal, že cestou moc nemluvíme, tak pokud chcete zavést rozhovor ještě než dojdeme ke staříkovi, můžeme. Případně příspěvek edituji a odpovím. Nicméně Singr sám od sebe hovor začínat nebude, maximálně něco okomentuje pár slovy (a to asi ne jako první). Na přímé a konkrétní dotazy - zřejmě odpoví - ale zřejmě ne příliš dlouze...

...takže tolik asi pro úvod, přeju nám všem pěknou hru, mohlo by to být zajímavé, čtyři různá povolání, tři různé rasy, různé povahy... ...tak se dobře bavme *6*
Lemminkainen25. Ledna 2019 16:40:39
Slunce sálá létem, přes temeno si přetáhnu lehký šál z levné látky a zkusím jej nastavit, aby alespoň trochu stínil oči. Stejně ostré dokázalo být i v místech mého původu, zasněženém kraji u severních jezer.[I] Putoval bych raději pod hvězdami, ale ostatní členové skupinky jsou Atani a dávají přednost zlatému světlu Arien před nesmělým svitem Tilionovy loďky. Vyrozuměl jsem, že nemají konkrétní cíl. Směřují do ne zcela malé vsi, důvod neznám, snad proto, že lidé po dnech strávených v krajině bývají přitahováni zabydlenými místy … a tekutinami zde dostupnými v neposlední řadě.[/I] Připojil jsem se k nim na cestě, na nic se neptali a hovoříme málo, přesto mi jejich jejich společnost není nemilá.
Naše kroky jdou travou a prachem používané cesty, prohlubně od kol těžkých vozů jsou místy uměle zbavované balvanů a výmolů, z luk okolo cesty nás bez větší pozornosti sledují stáda ovcí a lopotících se lidí. Záhy vcházíme mezi první stavení.
Počáteční kontakt s mávajícím starým mužem mi unikne, trochu mne zpozdil pohled na bílé, lámáním zesvětlené skály za vesnicí. [I]Přitahují mne, rád přemýšlím o podnětných věcech, lidskou činnost nevyjímaje.[/I] Snad později, opustím myšlenky a doháním ostatní.
Obrovitý bojovník chmuří čelo a vymění pár vět s dobrosrdečně působícím hraničářem.[OR][B][B] „Kdyby kůzlátka vlkovi dveře nepootevřela, nebyla by pohádka, veliký příteli,“[/B][/B][/OR] vložím se do jejich hovoru a následuji starého muže.
****************************************************************************
Lemminkainen je Moriquendi z krajiny severních jezer. Středního vzrůstu, útlejší, jako většina elfů. Severní kraj mu dal bílou pleť a černé vlasy, od útěku z domoviny místy protkané prošedlými prameny. Oděný je v nevýrazné šedohnědé haleně s jednoduchým kabátcem, přes rameno má na provaze trochu improvizovaný vak a většinou nenatažené lučiště v pouzdře s několika šípy.

Po cestě většinou mlčel, není příliš obratný v konverzaci, je ale zvědavý a pokud někdy během zastávek došla chvíle na vyprávění o národech ostatních, pověstech a legendách, rád poslouchal nebo přidal pár vzpomínek z dávnověku Quendi.
Einarr26. Ledna 2019 19:28:58
Na chvíli jsem se zastavil, zavřel oči a zaklonil jsem hlavu k nebesům. [I] Jaký krásný den! [/I] Zhluboka se nadechnu a na chvíli si užívám vítr, který mi právě sejmul kapuci z mé zakloněné hlavy. Spolu s tím jsem pomalu otevřel oči a zhluboka vydechl. [I] Bohové musí být ve skvělé náladě. Snad i slaví a užívají si lovu za tohoto letního dne. Příjemné teplo, ale díky chladícímu větru ne příliš veliké teplo. [/I] Z myšlenek mne vytrhne až uvědomění, že ostatní neznámí spolucestující v cestě stále pokračovali a získali tak přede mnou menší náskok. [I] Potkali jsem se na cestě, ale zatím jsme se ani neseznámili. Hádám, že nikdo nenašel potřebu "prolomit ledy" anebo snad jen nevíme jak? Na stranu druhou nepromluvili jsme spolu přespříliš - pokud vůbec, ale stále držíme stejný směr, stejné tempo to určitě něco znamená. Lidský úmysl nebo nějaký vyšší? Plán bohů? Spojili naše cesty dohromady, abychom spolu nalezli nějaké to dobrodružství? Možná bych měl o nich zjistit něco víc. [/I]

Popoběhnu k mým spolucestujícím, přesto si však udržuji patřičný odstup od jednotlivců, abych nenarušil jejich osobní prostory. Nejdříve jsem popoběhl na úroveň poměrně urostlého člověka a mírným natočením hlavy jsem si jej řádně prohlédl. [I] O kousek vyšší jak já, poměrně mohutnější, i když to může zkreslovat jeho oblečení. Černé, krátce střižené vlasy strniště. [/I] Přikývnu na něj hlavou ve znamení pozdravu s mírným úsměvem a poté se postupně přemístím blíže k barbarovi, který s námi cestuje. [I] Z blízkosti vypadá o dost větší než jsem si původně myslel! [/I] Pohlédnu na své kopí a poté na barbara, abych si udělal o něco přesnější představu o jeho velikosti. [I] Ten musí mít přes dva sáhy! Zajímalo by mne, jestli má za předky obry. Prý takoví lidé existují. Tedy nikdy jsem žádného polo-obra neviděl, ale ... určitě musí být velcí! [/I] Pohlédnu barbarovi do tváře a rošťácky se na něj usměji, jak to dělávají menší děti. [OR][B] Zdravím! [/B][/OR] Zvolám na něj a již pomalu popocházím k poslednímu členovi skupiny. [I] O trošku menší jak já, i když opět to může být i tím oblečením. Ne že by na tom tolik záleželo, ale ... [/I] Myšlenky mi přeruší pohled na uši posledního člena skupiny. [I] Špičaté! [/I] Na moment jsem zaváhal a zastavil se, ale v několika úderech srdce jsem opět posledního člena skupiny došel a opět se zahleděl na jeho tvář - uši především. [I] Mohl by to být? I když někteří říkali, že by měli mít ještě křídla - snad jako hmyz? [/I] Letmo pohlédnu na záda posledního člena, jestli nezpozoruji nějaké znaky po křídlech. [I] Nemá. Třeba nějaká magie nebo. [/I] Popoběhnu, předběhnu posledního člena skupiny a podívám se mu do tváře. Během následujících několika úderů srdce jdu pozadu. [I] Nevypadá zas až tak odlišně od lidí - tedy na první pohled ne. Ale přeci jen ty uši. Mohl by to být? [/I] Zdvihnu ruku do úrovně své hrudi a jednoduchým gestem ruky jej pozdravím. [OR][B] Zdravím. [/B][/OR] Usměji se, i když trošku obezřetněji. Po tomto se opět odeberu zpět na úroveň spolucestujícího barbara, s kterým poté držím krok. [I] Asi půjdu tady po boku s obrem. Tváří se asi nejvíc přívětivě a trochu mi připomíná Olafa od nás z domoviny. [/I]

Konečně se před námi otevře pohled na malebnou vesničku. Několik domků a statků je doslova rozeseto po sluncem zalitých stráních. Na pravém okraji vesnice začíná jehličnatý les, ve kterém lze spatřit pár vápencových útvarů tyčících se nad vrcholky stromů. [I] Vesnice! Jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat a jaké tu mají zvyky. Budou se nějak lišit od mé domoviny? Jsem již dost daleko od domova, aby se zvyky lidí změnily? No určitě tu mají mnohem větší teplo než u nás, tak proč by nemohly být zvyky místního obyvatelstva jiné? [/I] Pousměji se a zaposlouchám se do zpěvu místního ptactva. Míjíme první statek a stádo ovcí, když spatřím, že se k nám pomalu rozbíhá místní pes. Ruka mi sjela po ratišti kopí o pár coulů, abych byl v případu nouze schopen se vůči psovi bránit. [I] Hmm ... ty jsi vítací pes. [/I] Pomyslím, když pes kolem začne pobíhat a poskakovat. Opětovně uchopím své kopí jako hůl a pokračuji se svými společníky dál do vesnice. Při chůzi si dávám pozor, abych omylem na psa nešlápl. [OR][B] Haf haf. [/B][/OR] S úsměvem na rtech přátelsky na psa zaštěkám, když se ke mne přiblíží.

Porozhlédnu se kolem po vesnici, po levé straně je několik statků, které obývají ovce. Po pravé straně - na louce v přímé blízkosti lesa, stojí osamocená chatrč. Několik dalších stavení a kostel. [I] Není to příliš rozlehlá vesnice. Obyvatelstvo si nás nijak nevšímá - asi jsou na cizince zvyklí. Ale pak zase děti po pohledu na nás v jekotem utekly. Ale to mohlo být i kvůli "našemu" obrovi nebo elfovi. [/I] Poté si všimnu, že na nás mává nějaký stařík, když jsem si jej všiml, pohlédl jsem na své spolucestující. [I] Půjdeme za ním? Třeba je to vůle bohů? Určitě nám nemůže ublížit si jej vyslechnout. Že? [/I] Pomyslím si, když se skupinka mých spolucestujících za starcem rozejde. Popoběhnu, abych skupinku dohnal a spolu s ostatními jdeme ke starci.

[I] Vykonat dobrý skutek? Pro spásu duše? Co tím myslí? Může to být šílený poustevník? Možná naslouchá vůli bohů. Možná je to jen starý blázen? Těžko říct, alespoň teď. Nějaké to zlato určitě zní slibně. Navíc to zavádí dobrodružstvím! Přeci by nevyhledával cizince našeho zjevu jen pro shrabání sena či tak. [/I] Pousměji se. První promluví barbar a člověk. [I] Moc se mu plán jít do neznámé chatrče a neznámým starcem nezdá. Zato člověk působí, že by se o celé této "práci" dozvěděl víc. [/I] Hned na to vstoupí do debaty elf, který doposud mlčel. [I] Takže umí mluvit naší řečí! Určitě se jej pak budu muset zeptat na to "čím je". Navíc "Kdyby kůzlátka vlkovi dveře nepootevřela, nebyla by pohádka, veliký příteli? Zajímavé. Třeba by mi pověděl i něco o té pohádce! [/I] Až dětský úsměv se mi objeví při této myšlence na obličeji.
Stařec mezitím popošel kus ke své chatrči poté se na nás otočil s otázkou zda-li mu pomůžeme. [OR][B] Tak co?Půjdeme si jej alespoň vyslechnout? Chci říct, co nejhoršího se nám může stát? [/B][/OR] Pousměji se na skupinu svých spolucestujících. [OR][B] Určitě si můžeme, alespoň vyslechnout tvůj příběh starče! Možná u krajíce chleba? [/B][/OR] Zvolám na starce.

*********************************************************
Od mého narození již minulo sedmnáct zim a já vyrostl v štíhlého mládence, drobnější postavy. Pohlednou, sympatickou tvář, která působí, jakoby ji tvořili ti nejlepší trpasličí umělci, mi zvýrazňují krátce střižené vlasy, sčesané dozadu a vyholené po stranách hlavy v barvě černé jak havraní peří. Tvář mi nezdobí žádný plnovous ani strniště, naopak je řádně, hladce udržována. Při prvním pohledu si nelze nevšimnou mých pronikavých, modrých očí, které působí jako modrá, zimní obloha za prvního sněžení. Pohledné vzezření podporuje i příjemný úsměv, který zaujal pohled nejedné dívky. Avšak i za touto tváří, příjemnou na pohled jak první zimní sníh se může skrývat nebezpečná, nevyzpytatelná sněhová bouře.
Co se charakteru postavy týče bych uvítal, kdyby si každý udělal svůj obraz sám v průběhu hraní, aneb každému se může jevit jinak. Snad pochopíte a případně odpustíte. *1*
Simonitor29. Ledna 2019 15:10:28
Cestou k vesnici je z nás všech nejaktivnější člověk menší postavy jménem Einarr. Neustále mezi námi pobíhal a prohlížel si nás. Když ale přiběhl ke mě, jako by přišel do jiného světa a díval se na mě s obrovským údivem. Rošťácky mě pozdravil a usmál se. Mě to taky přinutilo se pousmát a mávnul jsem rukou jako pozdrav. [I]O takového hocha by se bál skoro každý. Ale určitě to není taková vyžle, jak ze začátku vypadá.[/I]
K mým obavám se nejdříve ozve Singr. Projeví svůj klid a hned se k němu přidá Lemminkainen. [BLOCKQUOTE]„Kdyby kůzlátka vlkovi dveře nepootevřela, nebyla by pohádka, veliký příteli,“[/BLOCKQUOTE] [I]Co tím myslí? Kdyby kůzlátka dveře vlkovi neotevřela, nebyla by pohádka, ale nebyly by tak blízko smrti.[/I]
Poté, co se všichni rozhodnou, že si ho vyslechnou, mi dojde má zbytečná obava. [I]Možná jsem přece jenom zbytečně paranoidní. Co by se nám taky mohlo stát. Šíp v hlavě, nebo jed v pití sice porazí každého, ale proč by měl nachystaný jed? Přece nemůže čekat, že tudy někdo musí projít?[/I] [OR][B]Máte pravdu, obávám se zbytečně. Tak jdeme.[/B][/OR] Řeknu ostatním a následuji staříka s nimi.
Frugifer31. Ledna 2019 11:17:59
Vaše volba je jasná. Byť měl Renhart zpočátku obavy, ve finále i on následuje staříka k chatrči u lesa. Při cestě si ti bystřejší z vás mohou povšimnout, že starý muž kulhá na jednu nohu. Teď, když je k vám starý muž zády a nevidíte tu jeho tvář plnou elánu, si znovu uvědomíte, jak staře a sešle muž vypadá. Vše podtrhuje staříkovo nesouvislé mumlání si pro sebe. [OR][B]„Aha, aha...jo. Červený prášek...trochu tamteho...dva svazky tehoto...a ještě hrst teho bílého prachu...zahřát...prima materia...sublimatio...a je to! Aha, aha...jo.“[/B][/OR] Ač staříkovým výrazům nerozumíte, slova jako „prima materia“ či „sublimatio“ znějí vašim uším tak nějak vznešeně a působivě. Možná je to jen blábol, který absolutně nic neznamená. Vám je to celkem jedno, nic ztratit nemůžete. Přinejhorším si jen vyslechnete, co má na srdci a půjdete o dům dál.

Pomalu jste došli až k dřevěné chatrči, která je na kraji lesa trochu bokem od ostatních usedlostí. Starý muž nejprve kouskem provazu uváže trs nasbíraných rostlin k trámu, kde můžete vidět několik již pověšených usušených svazků rostlin.
Jakmile svoji činnost dokončí, začne se vám plně věnovat. [OR][B]„Omluvte mě za menší zdržení, já už bych na to pak zapomněl. To víte, nestárne jen tělo, ale i mysl.“[/B][/OR] Lamentování staříka nad svým věkem netrvá dlouho a již otvírá dveře a zve vás dál. [OR][B]„Jen račte mládenci. Odpočiňte si po cestě. Snad se vevnitř všichni poskládáme.“[/B][/OR] S těmito slovy počká, až všichni vstoupíte a sám vejde jako poslední.

Jeho obavy, abyste se do místnosti všichni vešli, jsou zcela na místě. Chatrč již zvenku nevypadala příliš prostorně a zevnitř není o moc větší. Respektive byla by, kdyby dobrou půlku prostoru nazabíral dlouhý stůl se skříní. To, co však stojí za zmínku je výbava onoho stolu se skříní. Mnozí z vás vidí leckteré věci vůbec poprvé. Ne, tohle rozhodně není příbytek obyčejného starousedlíka. Snad jen Lemminkainen s překvapením a se zaujetím sleduje všechny ty věcičky okolo, neb většina z nich je mu dobře známa.

Na stole vás rozhodně jako první zaujme jakási podivná aparatura složená z všelijakých skleněných nádob, baněk a trubiček. V některých z nich je ještě přítomna jakási čirá kapalina. Dále leží na stole další různé prázdné či plné flakonky, rozpsypaný prášek červenohnědé barvy, několik usušených rostlin, jedna otevřená kniha, menší truhlička, miska s tloučkem, lžička a ostrý nožík. Leží to zde ladem bez jakéhokoliv řádu. Zato ve skříni je vše poskládáno dle jistého řádu. Horní dvě poličky patří knihám a svitkům různých velikostí. V dalších přihrádkách pak vidíte všelijaké suroviny od různě barevných prášků a tekutin ve flakoncích. Spodní přihrádky skříně pak zakrývají dvířka, takže obsah je vaším očím skrytý. K této části domku ještě patří nyní vyhaslý krb s kotlíkem.

Druhá část místnosti pak konečně připomíná obytný prostor. Kromě postele, menšího stolku a dvou židlí zde již žádný další nábytek není. Vlastně už by se sem ani nevešel. Na dřevěném stolku ještě vidíte lžíci s talířkem, plecháček a lucernu, která slouží především v nočních hodinách jako zdroj světla. Přes den, jako je tomu i nyní, místnost osvětlují sluneční paprsky, které zde pronikají skrze dvě menší okénka.

Po zběžné obhlídce místnosti vás stařík vyzve, ať se usadíte. Dva z vás obsadí židle a dva si sednou na postel. Na staříka už nezbylo místo, proto ze stolu posune stranou talíř se lžičkou a provizorně se posadí na kraj stolu. Chvíli vás ještě nechá porozhlédnout se po místnosti, ale pak spustí.
[OR][B]„Tak jsme se tu nakonec všěichni vešli.“[/B][/OR] Zazubí se stařík a ještě dodá na vysvětlenou. [OR][B]„To víte, můj skromný příbytek není stavěný pro toliko lidí. Jo, málem bych zapomněl.“[/B][/OR] Plácne se do čela a nečekanou mrštností, jako by jej snad bodla včela, vyskočí ze stolu a žene se ke skříni. Otevře ve spod dvířka a popadne jednu lahvici a nabídne vám. [OR][B]„Zde je slibovaná medovina, jen si dejte mládenci. Je vskutku dobrá.“[/B][/OR] Spokojeně mlaskne a sám si zavdá. Pak nechá lahvici kolovat mezi vámi, případně ji položí na stůl. Pak se znovu usadí na své místo a pokračuje. Pomalu se dostává k jádru věci.
[OR][B]„Teď jsem si vzpomněl, že jsem se dosud nepředstavil. Omluvte mou hrubou nevychovanost, ale dnes není má mysl příliš ve formě. To víte, stáří.“[/B][/OR] Odmlčí se, ale pak s úsměvem poklepe na svou hruď. [OR][B]„Kilián Měděnka jméno mé. Jak jste si jistě stačili všimnout, vznešená alchymie je mým řemeslem.“[/B][/OR] Mávne rukou k mohutnému stolu s aparaturou, ale nijak tentokrát neodbočuje a konečně sdělí, oč vás žádá.

[OR][B]„No, jak jistě můžete tušit, tak má práce se neobejde bez všelijakých surovin. Naneštěstí jsou tyto dost drahé a pokud to jen jde, obstarávám si je sám. K nim patří i bylinky, které s oblibou přidávám do svých mastí a lektvarů, jenž jim propůjčují léčivé účinky. A to je také kámen úrazu. Zde, na louce si rostlinky ještrě natrhám sám, ale jsou i takové, které rostou jen v lese a ještě k tomu na specifických místech. Bohužel jsem již příliš starý, abych se plahočil po lese. Dokonce jsem tam již dvakrát zabloudil. Zkrátka po těchto nepříjemných zkušenostech se již neodvažuji vstoupit do lesa. To snad chápete. A jelikož ještě nechci pověsit řemeslo na hřebík, snažně vás prosím, zda byste nezašli do lesa a nenatrhali pár specifických rostlinek? A když už tam budete, tak u starého zatopeného vápencového lomu mi můžete do flakonku nabrat trochu bílého písku. Říká se, že je to nejčistší vápenec široko daleko.“[/B][/OR] Prosebně se na vás zadívá a aby podpořil vaši ochotu, prohodí pár slov o odměně.
[OR][B]„A abyste nebyli škodní, tak kromě mojí vděčnosti bych vám každému vysázel deset zlatých mincí, pokud přinesete aspon po pěti rostlinách od každého druhu. A jestli budete hodně šikovní a přinesete toho víc, můžu přidat až pět zlatých. To je myslím velkorysá nabídka. Co vy na to? Pomůžete mi?“[/B][/OR] Dále již nic neříká a čeká na vaše reakce.

****************************
Musím říct, že jsem s vašimi prvními příspěvky spokojen. Jako kdyby je ani nepsali nováčci. Snad vám to vydrží i do dalších příspěvků. Slíbil jsem vám ještě nějaké postřehy, rady a tipy. Ty přijdou později, až budu mít k dispozici více příspěvků, abych si udělal jakýsi obraz o tom, jak píšete.
Lemminkainen1. Února 2019 15:26:36
Vejdeme do jeho příbytku, pohled uvnitř mi téměř vyrazí dech.[I] Starý muž je mnohem víc než vesnickým mastičkářem, velkou část vybavení nedokážu ani určit.[/I] Po vstupu naší skupiny není ve světnici téměř k hnutí, Renhart musí sklánět hlavu a jsem zvědavý, zda zariskuje otestovat bytelnost židle nebo postele. Neusednu a zůstanu stát vedle stolu, rozhlížím se. Prolétnu pohledem starcovy výtvory, pokusím se odhadnout, na které z nich by dostačovaly moje vědomosti a které je převyšují, pohlédnu, zda má něco rozpracované a pokusí se uhádnout, co.
Nejvíce si ale prohlížím samotného starce. Zkoumám jeho tvář a nikoli poprvé se marně snažím pochopit osud lidí. [I]Vedle plnosti jeho ducha vnímám i stáří, probíhající rozklad těla a opět mne napadne otázka, proč duše Atani dorůstá až s podzimem jejich života. Eru dal lidem zvláštní dar, tlejí jako vše na zemi a ač duše některých zazáří neméně než mysl Quendi, často až na sklonku jejich cesty a leckdy již jen na krátký čas. [/I]S poděkovným gestem ochutnám starcovu medovinu a lahev posunu dalšímu vedle mne. Stařec nám sdělí své jméno, odráží povahu jeho činnosti, přijmu je s odpovídající úctou a sdělím mu své: [B][OR][B]„Mně nazývej Lemmi, mistře Kiliáne.“[/B][/OR][/B]
[I]
Sdělení, že nám budou poodhalena příslušná místa v lese, ve mne vzbudí zvědavost a je jisté, že úkol přijmu bez ohledu na okolnosti či nabízené zlato. Také k vápencovým skalám půjdu rád, nedočkavě si představuji, jak pokládám dlaň na jejich povrch a ptám se na jejich podstatu … svět je veliké místo a tak málo jeho tajemství jsem dosud mohl vidět, nemluvě o sférách okolo něj. Mlčím a doufám, že mi Kilián o lese a skalách prozradí víc.[/I]

Obvykle moje pohnutky nebývají zcela čitelné, ale tentokrát ze mne asi zvědavost trochu čiší. Nesnažím se ovlivňovat ostatní, ale čarodějná místa v lese chci vidět velmi. Také bych rád poslouchal Kiliánova vyprávění, ale úcta k jeho věku a charakteru mi brání zahlcovat jej dotazy.
Singr1. Února 2019 21:06:27
[I]No to je mi radosti! Byli jsme čtveřice náhodně spolu putující a tenhle stařík nás, zdá se, spojí dohromady v jakémsi zatím neupřesněném dobrodružství. Což o to, konečně vyhlídka na to, že se bude dít něco zajímavého. Ale teda ti parťáci! Ani jeden z nich není normální! Mladý klučina, který se k nám přidal, pořád poskakuje – aspoň ze začátku poskakoval – kolem každého z nás. Kývnul mi na pozdrav a já jemu. Barbara a elfa pak slovně pozdravil, ale tak nějak neobratně, nejistě, nesměle… …a proč nepromluvil i na mě? Vypadá, jako by se za každou cenu chtěl přátelit. Co má asi za problémy, že si hned hledá kamarády? Ale možná je jen vyjukanej, protože je na cestách ještě kratší dobu než já. Pak ten barbar, který se bojí vetchého staříka, když my jsme čtyři. A i když s námi jde, tak pořád působí až nepřiměřeně obezřetně. Co ty jsi prožil, že máš takový strach?!? A pak elf. Co to plácá? Kdosi mi říkal, že elfové často mluví v hádankách a nikdy neřeknou nic přímo. Navíc to nedává logiku. Stařík by snad mohl být „kůzle“. Ale jsme my snad vlci? Já určitě ne. Nehledě na to, že s vlkem to v té pohádce nedopadlo moc dobře. To je mi teda trojka! Nejrozumněji vypadá ten barbar. A také nejsilněji. Toho se budu držet. No nic, asi nemá smysl nad tím teď dumat. Uvidíme, co má stařík na srdci.[/I]

Stařík už při cestě působí trochu pomateně, když si povídá sám pro sebe, navíc si věci pojmenovává nekonkrétně a vypadá to, že i necelými slovy. [I]Ta slova zní učeně, i když nedokončená. Těžko říct, jak mu slouží paměť, ale zřejmě byl kdysi vzdělaný.[/I] Když vejdeme dovnitř, mé úvahy se potvrdí. Těmto věcem nerozumím, ale i já se dokážu domyslet, že s aparáty, které tu má, zřejmě vyrábí z různých přísad všelijaké výrobky. [I]Opravdu musí být vzdělaný a učený. Co tu asi vyrábí a k čemu mu to slouží?[/I] Stařík nás vyzve, ať se posadíme. Jelikož jsem do příbytku vstoupil jako první, usadím se také jako první a sednu si na jednu z židlí, které nám nabídne. Poté dá stařík kolovat medovinu. Jako první se napije elf a pošle ji mně. Alkoholu neholduji, ale napiju se rád. Zejména dnes po dlouhé cestě přijde doušek vhod. Loknu si a i já pošlu láhev dál. Pak už nám stařík objasní, co od nás žádá a proč si nás zavolal a stejně tak i to, co nabízí. Věřím mu, že říká pravdu, přesto z něj mám dojem, že nám neříká celou pravdu a něco nám tají. [I]Ví víc než nám říká.[/I] Rozhodnu se, že z něj zkusím dostat trochu víc. [I]Pokud nám něco nebude chtít říct, tak to z něj nedostaneme, ale možná se přece jen dozvím víc.[/I] Elf se představí. Docela mě zaujme, že velmi zdvořile. [I]Vida. A dokonce umí říct i větu, která má hlavu i patu.[/I] [OR][B]„Singr. Jsem Singr. Les mám rád a umím se v něm vyznat, mistře Kiliáne,“[/B][/OR] zopakuji oslovení, které použil elf.[OR][B] „Rád ti pomohu a mnohé lesní rostliny znám. Spoustu jich neznám jmény, takže nám je budeš muset popsat. Ale pověz mi něco jiného. Čím jsou ta místa specifická?“ [/B][/OR]Chvíli přemýšlím, že bych ještě svůj dotaz upřesnil, respektive řekl více z mých domněnek, ale nakonec – jak bývá mým zvykem – usoudím, že méně je více a další věty polknu. Koneckonců nejsem sám.[I] Elf vypadá jako pytlík nacpaný otázkami a přesto také mlčí. Rozhodně se rozhlíží hodně zvědavě. [/I] Barbar a druhý člověk také, ale přesto v elfových pohledech vidím něco víc než v našich.[I] Že by o těchto věcech také něco věděl? [/I]


*********************

V příspěvku vycházím z úvodních příspěvků. Lemmi sice nyní odpověděl dříve, ale podle prvních příspěvků nepřímo vycházím z toho, že jdu první. Není to podstatné, ale jen pro upřesnění...

Jinak mísení 1.pádu jednotného a množného čísla je také záměrné. Na jednu stranu to Singr vnímá tak, že stařík mluví k nám všem, na druhou nikdo - a vlastně ani já - ještě výslovně nepotvrdil, že někam půjde a Singr je samorost a do určité míry introvert (i když ne tak úplně), takže to bere tak, že se ptá na informace "pro sebe" nikoli "pro nás", ačkoli možná tak trochu očekává, že "půjdeme my" a nepůjde sám...

...jinak bych se ještě omluvil za nelichotivé Singrovy domněnky o vás, ale... ...sorry jako *6* ...prostě takhle vás Singr v první chvíli vnímá - dobré je, že nelpí na prvním dojmu a umí si názor poopravit a přehodnotit ho *4*
Aktuální počasí1. Února 2019 21:06:27
otext
Simonitor4. Února 2019 21:37:01
[I]No. Zajímalo by mě, co po nás ten stařík bude chtít. A už se dá lépe poznat, jací jsou další členové naší skupinky. Ten elf mi připadá trochu řečnicky, takový chytrolín. Nevím, jestli je na mě prostě moc složitý, ale také nevím, jestli bude s tímhle nějaká normální řeč. Ale teprve řekl jednu jedinou větu, takže se budu snažit ho trochu lépe poznat. Navíc potřebujeme někoho rozumného. Ten človíček bude asi trochu méně osamostatněný. Už jenom to, že kolem nás tak poskakoval plný energie, svědčí o jeho mírné dětinskosti. Ale určitě nebude pro nás koule na noze a bude s ním aspoň zábava. A poslední tu je ten trochu větší člověk. Nic moc zvláštního na něm nevidím. Pořád ho ještě nedokážu moc odhadnout, ale určitě s ním bude rozumná řeč. Tak to by byli všichni. Tohle bude zajímavé. [/I] Přestanu si všechny prohlížet a půjdu za staříkem dovnitř. Už z dálky vidím, že to bude taková maličká chatička. A opravdu jsem se nemýlil.

Jen co vejdeme dovnitř, už se musím krčit. Trochu se porozhlídnu kolem sebe. Na jedné straně vidím takovou menší obytnou část se stolečkem, dvěma židlemi a postelí. Na druhé straně je ale už něco zajímavějšího. Velký stůl se skříní a spoustou různých věcí, které jsem nikdy neviděl a ani si nedokážu vymyslet, jak by se to všechno mohlo jmenovat. [I]Tak že by to byl alchymista? Popravdě jsem nikdy žádného nepotkal, natož viděl, co je vůbec jeho povoláním. Ale něco už jsem slyšel a tohle všechno mi to trochu připomíná. Tak tohle bude zajímavé, Jelikož já poznám rozdíl leda tak mezi květinou a plevelem.[/I] Výdrž židlí, nebo postele nechci zkoušet, ale kvůli své výšce stání není pohodlné, takže chvíli se rozmýšlím, ale nakonec si sednu na podlahu. Stařík vytáhne medovinu. Na zlomek vteřiny se mé obavy znova objeví, jenže v tu chvíli, kdy se sám napije, jsou ty tam. Já si taky trochu loknu, poděkuji, pochválím ji a pošlu dál.

[OR][B]Já se jmenuji Renhart. Určitě ti rád pomohu, to nebude problém. Akorát se v bylinách moc nevyznám, takže budu potřebovat trochu přesnější instrukce. Tvé jméno znám, ale jak ti mám říkat?[/B][/OR] Zeptám se, aby se cítil trochu lépe a abych ho nijak neurazil nějakým oslovením.

*********************
Chtěl jsem napsat trošičku dříve, ale nějak nebyla nálada a chtěl jsem, aby ten můj odpis stál aspoň za to.
Einarr5. Února 2019 18:32:53
Barbar se chvíli zdráhal, ale nakonec souhlasil s tím, že také pomůže starci, a tak jsme všichni vyšli směrem, kterým ukázal stařec - směr k jeho chatrči u lesa. [I] Polo-obr je jediný, kdo váhal pomoci starci. Říkal "moc se mi to nezdá". Možná nějaký "šestý smysl" - válečníkova intuice? Možná se jen nechtěl zaobírat "starostmi" starce. Na tom nezáleží. Řekl, že pokud půjdeme my, půjde taky. Takže varianta, že by jej varovala nějaká válečníkova intuice asi padá. Možná jej jen zlákala vidina nějaké platby? Možná jej přesvědčil slib místní medoviny starce. [/I] S poslední myšlenkou se sám pro sebe pousměji. [I] Polo-obři.[/I] Pomyslím si, když se celá naše skupinka, četně starce, rozejde směrem k chatrči u lesa. [I] Jen co jsi získal pozornost několika cestovatelů pro svůj úkol, hned na to jsi strašně zestárnul starče. [/I] Úsměv na tváři mi zmizí a já si řádně prohlédl starce, kterého následujeme do jeho chatrče. [I] Veškerý tvůj elán, veškeré zbytky mládí, které jsi nám na začátku prezentoval. Pryč. A teď si ještě něco začal mumlat. [/I] Zaposlouchám se do jednotlivých slov, co stařec mumlá, ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem začátek mumlání zmeškal. [I] ...chu tamteho...dva svazky tehoto...a ještě hrst teho bílého prachu...zahřát...prima materia...sublimatio...a je to? A je co? Je tu něco co nám neříkáš starče? Prima materia sublimatio. Prima materia sublimatio. [/I] V mysli mi uvízla jedna z posledních slov starce. [I] Prima materia sublimatio. [/I] V ruce pevněji sevřu kopí. [I] Mohlo by to být nějaké zaklínadlo? Zaříkadlo šíleného poustevníka, který žije v chatrči na kraji lesa? Mohly být polo-obrovi prvotní obavy správné? Podívejme se, kdo je tady teď paranoidní že? [/I] Pousměji se pro sebe a uvolním úchop kopí, přesto však zanechávám starce ve svém zorném poli, kdyby měl udělat nějaký nečekaný pohyb.

Pomalu jsme došli až k dřevěné chatrči, která je na kraji lesa, když stařec začal přivazovat trsy nasbíraných rostlin k trámu, na kterém jsou již z minula uvázané jiné různé byliny. [I] Možná to je jen ranhojič možná šaman?Nebo šílený poustevník, mocný čaroděj. [/I] Stále se nemohu zbavit té myšlenky. Poté se nám stařec omluví za jeho drobné zdržení. [OR][B] Nic se neděje starče. Stárne i mysl, ale přesto jste byl požehnán. Ne každý se dožije tak úctyhodného věku. [/B][/OR] Poslední slova mi z úst spíše vypadnou zbarvená kapkou zármutku. [OR][B] Nemínil jsem vás tímto nikterak urazit samozřejmě! [/B][/OR] Věnuji starci upřímný úsměv. Na výzvu starce vejdu jako předposlední do chatrče. [I] Jak asi vypadá chatrč poustevníka vevnitř? [/I]

[I] Dobrou půlku prostoru chatrče zabírá dlouhý stůl se skříní. Není divu, že měl stařec obavy, jestli se sem vůbec všichni vejdeme. A co je všechno tohle za předměty? Spousty z nich jsem ještě nikdy neviděl! [/I] Přejedu pohledem stůl a jeho obsah a následně i obsah skříní. [I] To je ale nepořádek! Ale co to všechno je? K čemu to všechno je? Určitě to muselo být poměrně drahé jinak bych to již viděl u někoho nebo o tom alespoň slyšel. Něco mi připomíná předměty, které u nás mívali šamani, takže to určitě bude vzácnější podstaty. A ty knihy. Takže náš stařec bude vzdělaný. A podle počtu knih hádám, že ne málo. Ve skříní je mnohem přehlednější systém takže hádám, že to bude to důležité. Anebo to méně používané? [/I] Dalším letmým přehledem pohlédnu na stůl se skříní a poté se poohlédnu po zbytku chatrče. [I] A zde - skromný, obytný prostor. Hádám, že veškeré bohatství je v druhé části chatrče. [/I] Pomyslím si a poté se usadím na poslední volnou židli.

[I] Tak jsme se tu nakonec všichni vešli. [/I] V mysli zopakuji větu, kterou vyslovil stařec nahlas. [I] Byl to poněkud "boj", ale k překvapení starce - a možná i dalších - jsme se vešli! Že tvůj příbytek není stavěný pro tolik lidí? Je to chatrč u lesa, oběšená bylinkami se stolem, který zabírá snad polovinu chatrče. Není stavěný pro tolik lidí, ale co na tom záleží, hlavně, že řádně slouží svému účelu - svému uživateli. [/I] Najednou se stařec plácne se do čela a nečekanou mrštností, jako by jej snad bodla včela, vyskočí ze stolu a žene se ke skříni. [I] Slibovaná medovina. Byl jsem zvědavý jestli příslib medoviny splní. Přeci jen možná by poté mohl být polo-obr zklamaný! [/I] Pomyslím si, když si stařec lokne medoviny a následně ji pošle dál nejprve elfovi, poté člověku a následně barbarovi, kdy všichni medovinu ochutnali. Poté ji barbar předá do rukou mě. [I] Snad to nebude brát jako nějaké špatné gesto, ale zde radši vynechám. Přeci jen má pro nás ještě nějaký úkol a radši bych měl na něj čistou hlavu. [/I] Přičichnu k láhvi medoviny a medovinu podám zpět barbarovi. [OR][B] Dej si lok i za mne. Jestli tedy chceš. Omlouvám se starče a nechci působit neúctivě, ale raději bych měl čistou hlavu na tvůj požadavek - ať už je jakýkoli. Ale mohl bych tě požádat o doušek vody? [/B][/OR]

Stařec se opětovně posadí na své místo a s omluvou se nám představí. [I] Kilián Měděnka - alchymista. O alchymistech jsem neslyšel mnoho, snad jen to, že se někteří snažili vyrobit zlato. [/I] V úderu srdce stařec pokračuje v monologu a vysvětli nám, v čem spočívá jeho žádost. [I] Sběr rostlin? Bylinek? Říká, že suroviny pro výrobu mastí a lektvarů jsou drahé. Toho by se dalo využít. Pokud nám ukáže co a kde sbírat, možná by si jejich sběrem dalo řádně vydělat i v budoucnosti. Vědomosti zdarma, zlato za odvedenou práci a seznámení s novými ... bytostmi? To zní dobře, snad až moc dobře. Určitě tu musí být nějaký háček. Přeci jen by nám nenabízel tolik zlata, kdyby to bylo tak snadné. Nebo by byl ochotný i někdo jiný z vesnice pro něj nasbírat potřebné bylinky. Přeci jen tolik zlata! V něčem určitě bude háček, ale v čem? [/I]

Zamyslím se nad celou nabídkou starce, když se ozve elf a začne se představovat. [I] Lemmi? A mistře Kiliáne? Chápu, že jej tedy má ve značné úctě. Možná je Lemmi také "alchymistou" a vzdává úctu staršímu svého řemesla? Nebo odvodil jeho titul podle knih? Možná, i když první verze se mi zdá spíše rozumná. [/I] Následuje jej člověk. [I] Singr? A opět. To oslovení "mistře Kiliáne." Možná další alchymista? Ale jaká je šance? Ale zase proč by jej tak oslovovali, pokud ... možná je to kvůli všem těm knihám. [/I] Na závěr se ozve barbar. [I] Renhart. A tentokrát žádné oslovení "mistře" nezdvořilý? Nebo jen není alchymistou. Těžko říct, alespoň teď. A jak máme starce oslovovat? Dobrá otázka příteli, dobrá. [/I] [OR][B] Já jsem Einarr star... [/B][/OR] Polknu poslední slovo. [OR][B] Kiliáne. Jak říkají rádi ti pomůžeme. Ale nebylo by na škodu, kdybys nám ukázal co přesně máme hledat a kde to máme hledat. Možná by bylo nejsnazší, kdybys nám svěřil i nějaký vzorek na cestu? Abychom to mohli řádně porovnat. [/B][/OR] [I] A možná i nějak prozkoumat, zjistit co a jak. K čemu to je dobré. [/I] [OR][B] Možná nám i svěřit nějaké náčiní? Nevím zda-li k dobrému vzorku nepotřebuješ ... méně poškozený vzorek nebo jestli na postupu sběru nezáleží? Dále by se nám mohl hodit nějaká mapka či plánek. Jak jsi řekl sám jsi se v lese již ztratil a my ... já jsem zde cizincem, nějaká mapka by se mi mohla určitě hodit. [/B][/OR] Oslovím starce s přátelským úsměvem a dále vyčkávám na jeho odpověď.


*********************
Pardon za pozdní odpis, ale v práci mi dali v posledních dnech nějak víc zabrat a nějak jsem se k tomu nedostal - časově a pak náladou.
Frugifer11. Února 2019 15:15:13
********************************
Omlouvám se, nestíhám. Příspěvek tu bude buď zítra nebo ve středu.
Frugifer12. Února 2019 14:51:05
Po vyslechnutí vašich odpovědí se Kilián znovu napije medoviny a omluvně se zadívá na Einarra. [OR][B]„Je mi líto, ale pro vodu jsem od rána ještě nebyl. Podělil bych se, ale žel nemohu sloužit. Na pokraji lesa je však studánka. To je snad také jediné místo, kam se do lesa odvážím. Jinak na návsi je ještě pumpa, ale ke studánce je to blíž.“[/B][/OR] Je vidět, že starce mrzí, že vám nemůže nabídnout nic jiného. Povzdychne si, ale hned vzápětí pokračuje.
Nejprve však objasní situaci s jeho oslovením. Krátce se zadívá znovu na Einarra, ale posléze si jeho živelné oči najdou Renharta. [OR][B]„Nelpím na oslovení mistře, i když mohu skromně říct, že jsem opravdu mistr svého řemesla. Říkejte mi, jak uznáte za vhodné, já se neurazím. Slyším na Kiliána, ale někteří lidé ve vesnici mi říkají starče a najdou se i tací, kteří mi přidělili titul vesnického podivína. Co naplat, to je úděl nás alchymistů. Někteří lidé nedokáží naši práci pochopit a bojí se nás. To jeden můj známý, budiž mu země lehká, na tom byl daleko hůře než já. Jednou popletl důležitou ingredienci a místo léčivé substance, která měla vyléčit dceru tehdejšího rychtáře, vzniklo cosi pekelného. Po vypití ona dívka zbledla a v šíleném záchvatu smíchu se pokusila napadnout každého, kdo se k ní byť jen na krok přiblížil. Ještě do večera zemřela. Můj známý, Adalbert, byl hned druhého odsouzen za spojení s ďáblem a démony. Třetího dne skončil na hranici.“[/B][/OR] Kilián se nechal trochu unést a nyní se zasmušile dívá do země.

Chvíli je ticho, ale pak se Kilián vzchopí a jeho obličej je již znovu veselý a jeho oči jsou opět plné elánu. Po krátkém zavzpomínání konečně zodpoví vaše dotazy.
[OR][B]„Jsem rád, že jste ochotni pomoci. Zde ve vesnici se najde málokdo. Každý si jen hledí svýho a žijí jejich nudné životy.“[/B][/OR] Začne zlehka, kdy zvláště v jeho poslední větě zazní nádech skutečnosti, že stařík toho za svůj život jistě zažil dost. Pomalu se však dostává přímo k jádru věci. [OR][B]„Jistě, samozřejmě vám všechny rostlinky popíšu, ať víte, co máte hledat. Některé vám přímo i ukážu, u některých vám však bude muset stačit popis, neboť mi již došly. S názvy vám hlavu plantat nebudu. Sám jich spoustu také neznám. Dokonce jsem se setkal i s tím, že v jiném kraji mají tytéž rostliny jiné nazvy. Pro mé účely však není název podstatný.“[/B][/OR] Na krátko se odmlčí, aby si mohl loknout medoviny. Následně vstane, dojde ke skříni a začne se v ní přehrabovat. Při tom si zase mumlá pro sebe. [OR][B]„Sakra kam sem to dal. Přísahal bych, že to leželo tady. Čert aby to spral! Musím být pořádnější. Aha, a co tady. To je ono! Už to mám.“[/B][/OR]

Následně se k vám vrátí a vy jeho rukou můžete vidět popsaný pergamen a několik plátěných pytlíků. Vše položí na stůl. Nejprve se prohrabe pytlíkama a vytáhne z nich tři bylinky. Jsou již sice uschlé, ale pořád lepší než nic. A na identifikaci to snad stačit bude. Poté začne stařík vysvětlovat. Nejprve však objasní tajemství pergamenu.
[OR][B]„Zde jsem udělal popis lesních rostlinek, které bych potřeboval. Tento pergamen vám klidně mohu zapůjčit. Doufám, že umíte číst.“[/B][/OR] Zhrozí se Kilián, ale pak pro jistotu pergamen přečte. Pak je kdykoliv během hovoru k nahlédnutí. Stojí na něm.

[I]„Velká žlutá rostlina“
Rostlina je opravdu velká, roste do výšky kolem jednoho sáhu. Kvete žlutě, přičemž se sbírájí právě žluté okvětní lístky. V lese je poměrně hojně rozšířená na mýtinách. Jednou byla spatřena i u lomu. Takřka nemožné rostlinu splést s jinou.[/I]

[I]„Medvědí kožíšek“
Modrá rostlina s chlupatými listy. Nutno přinést celou rostlinu. Výskyt v lese je různorodý.[/I]

[I]„Modrý rozum“
Drobná rostlinka s malými modrými kvítky, jejich střed je zbarven do oranžova. Sbírá se celá rostlina. Spatřena hluboko v lese.[/I]

[I]„Šalamounek“
Poměrně vysoká rostlina s tmavě modrými květy. Sbírá se „šťáva“, která je obsažena ve všech částech rostliny. Po utrhnutí z dané části samovolně vytéká. Roste výhradně u zatopeného lomu, v jiných místech její výskyt nebyl pozorován.[/I]

[I]„Chladný mech“
Zvláštní druh mechu s namodralou, někdy až modrobílou barvou, kterou jistě způsobil zdejší vápenec. Lze ho najít ve vápencových jeskyních, tedy i u lomu. V jiných částech lesa je nemožné jej najít.[/I]

[I]„Plazivka“
Plazivá protáhlá rostlina hnědé barvy, vyplňující svými kořeny skalní štěrbiny zdejších vápencových útvarů. Sbírá se kořen této rostliny. Rovněž se vyskytuje pouze u lomu.[/I]

[I]„Protěž bažinná“
Drobná bylina s bělavými, místy žlutavými květy. Jsou to právě květy, které se sbírají. Libuje si ve vlhkých, podmáčivých prostředích. V lese spatřena u močálů, nutno dbát zvýšené opatrnosti. U zatopeného lomu však spatřena nikdy nebyla.[/I]

Jakmile Kilián dočte slovo od slova pergamen, chopí se dalšího vysvětlování. [OR][B]„Jak vidíte, sepsal jsem vám kromě popisu i nějaké poznámky ohledně místa výskytu či další užitečné informace.“[/B][/OR] Pak ukáže na rostliny, které vytáhl z plátěného pytlíku a vysvětluje. [OR][B]„Tohle je dle popisu medvědí kožíšek, tohle modrý rozum a nakonec tu mám protěž bažinnou. Jak jsem zaznamenal, stačí přinést pouze květy. Tyto tři vzorky si můžete ponechat, snad vám při sbírání pomohou. Jak už jsem říkal dříve, víc rostlin na ukázku nemám.“[/B][/OR]

Kilián se znovu odmlčí a napije se medoviny. I když je nepochybně zvyklý vyprávět, zdá se, že už i na něj je to moc slov. Stále je však co vysvětlovat, proto pokračuje.
[OR][B]„Ohledně specifických míst bylo již něco málo naznačeno v pergamenu. Při cestě sem jste si mohli všimnout, že i z lesa trčí několik vápencových skal. A právě toto je první specifická oblast, kde roste poměrně dost rostlinek“[/B][/OR] rukou ukáže na pergamen. [OR][B]„Kdysi dřív se tam těžil vápenec, dnes však na onom místě stojí zatopený lom, který připomíná ony dávné časy. Někde tam jsou prý i otvory do jeskyní, které jsou rozesety pod celým tímhle údolím. Malebné místo, ovšem ti pověrčivci z vesnice se tam bojí chodit. Že prý po skončení těžby se tam v jeskyních usídlili démoni. Taková blbost. Já dokud jsem mohl, navštěvoval jsem to místo rád. A nic divného jsem nezaslechl ani nespatřil.“[/B][/OR] Stařík zavrtí hlavou, ale pak se zachmuří. [OR][B]„O to víc jsou však nebezpečné zrádné močály. Nejednou jsem slyšel o zbloudilých poutnících, kteří si zkracovali cestu a nedbali všech varování, což se jim nakonec stalo osudným. I zde však roste jedna bylinka, která by se mi hodila. Vím, že je to nebezpečné, proto zcela pochopím, pokud tuhle rostlinku nepřinesete. Pokud se však pro ni rozhodnete“[/B][/OR] varovně zvedne prst, aby dal důraz následujícím slovům [OR][B]„dbejte zvýšené opatrnosti. Močály se nachází po pravé straně od hlavní stezky dál v lese. Přesnější lokaci žel nevím, neboť zdá se, že močály se pozvolna rozšiřují a přemisťují. Proto jsou tak zrádné. Pokud tedy půjdete tím směrem a ucítíte měkkou půdu pod nohama, dejte si pozor a raději dál nechoďte. Naštěstí, cesta k lomu, stejně tak jako výskyt zbylých rostlin je při levé straně stezky.“[/B][/OR]

Stařec se opět na chvíli odmlčí. Tentokrát si již medovinu nedá. [OR][B]„Tohle jsou tedy dvě taková větší specifická místa. Jinak v samotném srdci lesa snad taky stojí za zmínku několik palouků, které vypadají přímo kouzelně. Jestli se umíte v lese vyznat, jistě vám to přijde vhod.“[/B][/OR]
Nyní opět vstane a dojde ke skříni. Tentokrát nehledá příliš dlouho a vytáhne pět prázdných flakonků a několik prázdných pytlíků. [OR][B]„Náčiní není potřeba. Dám vám však něco, kam budete rostlinky ukládat. A do těch flakonků pak můžete nabrat vápencový písek, jak jsem říkal.“[/B][/OR] Poškrábe se na hlavě a ještě dodá. [OR][B]„Mapka lesa žádná není, budete se muset spokojit s mým hrubým popisem. V podstatě je v lese stále ještě znatelná jediná stezka vedoucí levým směrem, kudy se dřív chodilo do lomu. Jinak to zdejší do lesa příliš netáhlo, což se do dnešních dnů nezměnilo. Dá se tedy říci, že pokud se budete držet při stezce, budete relativně v bezpečí. Sejdete-li na pravou stranu, dorazíte k bažinám. Ještě snad stojí za zmínku, že při začátku stezky půjdete kolem zmiňované studánky.“[/B][/OR]

Kilián se zamyslí, ale vypadá to, že vše, co měl na srdci již řekl. [OR][B]„To je opravdu všechno, co vím. Samozřejmě na další otázky rád odpovím, pokud to bude v mých silách.“[/B][/OR]
Konečně se zaslouženě odmlčí a čeká, co se bude dít dál.
Singr12. Února 2019 20:41:53
Po mně promluví barbar. Řekne, že jde. [I]To je dobrá zpráva, vypadá z těch tří nejrozumněji,[/I] napadne mě. Kromě toho zopakuje pouze můj dotaz ohledně instrukcí a popisu rostlin. Potom promluví to dítě. Jeho slova mě přesvědčují o tom, že to dítě skutečně je [I]Čistou hlavu? Z jednoho loku se neopiješ, chlapče. Vzorek? Postup sběru? Mapka? A vést za ručičku bys nechtěl? I když… …nejsou to úplně špatné nápady. Bez vzorku i mapky se určitě obejdeme, ale je pravda, že by se hodily a mohly pomoct.[/I]

Pak začne mluvit stařík.[I] Hm, číst. Otec to považoval za zbytečné. A na farmě to opravdu nepotřeboval. A i já se během svého krátkého pobytu ve městě věnoval učení jiných věcí. Ale možná bych se to naučit měl,[/I] bleskne mi hlavou. O to pozorněji poslouchám starcův popis. [I]Dobře, to půjde. To si zapamatuju,[/I] zhodnotím si pro sebe a poslouchám dál popis míst. [I]Takže lom. Tam by měla být většina rostlin. Vede k němu cesta. Možná už trochu zarostlá, ale cesta. To půjde. Vpravo bažiny. U lomu možná „démoni“. Dobře, bude lepší být opatrný,[/I] ale cosi ve staříkově výrazu na mě působí věrohodně. Začínám věřit, že nám nic zásadního nezatajuje. [I]Studánka![/I] Všechny důležité informace byly řečeny. Je ještě poměrně brzy a já nemám rád dlouhé řeči. Čím dříve vyrazíme, tím lépe.[OR][B] „Půjdu,“[/B][/OR] řeknu. Informace o studánce mě potěší. Mohu tam doplnit vodu, a tak mohu nyní svou nabídnout dítěti. [OR][B]„Tady máš,“[/B][/OR] řeknu přátelsky a podám mu měch s vodou. Poté vezmu do ruky pergamen. Chvíli se na něj dívám a předstírám, že se aspoň trochu snažím číst. Pak jej však podám do prostoru:[OR][B] „Vezměte si to někdo, kdo umíte číst líp než já.“[/B][/OR] [I]Přece se neshodím, že neumím číst vůbec.[/I] Dívám se na flakonky a pytlíčky, které nám Kilián připravil a napadne mě ještě jeden dotaz. [OR][B]„Ještě nám pověz, do čeho ti máme nasbírat šťávu z té jedné z rostlinek.“
[/B][/OR]
Frugifer21. Února 2019 13:16:53
*********************
Kde to vázne? V neděli zas napíšu. Do té doby máte čas reagovat na situaci (případně se Kiliána na něco zeptat atd.), pak už vás pošlu do lesa.
Einarr22. Února 2019 09:50:17
[I] Bez vody. Říká o sobě, že je alchymistou a v celé jeho chatce není voda? O Alchymistech toho moc nevím, ale sledoval jsem šamany v mé domovině a ne jeden mi sdělil, že voda je základem mnoha věcí. Snad i života! Hrabeš-li v zemi? Voda nebo aspoň vlhkost. Řízneš zvíře či člověka. Krev, kdy tato by mohla být v několika směrech přirovnávána k vodě - nebo aspoň jeden námořník tomu věřil, ale co je na tom pravdy? Tím se teď nemá cenu zabývat. [/I] [OR][B] V pořádku, nic se nestalo starče. [/B][/OR] Pousměji se na starce. [OR][B] Netřeba lítosti či jakékoli omluvy. [/B][/OR] [I] Studánka ve vesnici. To je celá vesnice závislá na jedné jediné studně? A to užívá vodu, na které je závislá celá vesnice i ke svým pokusům? Možná proto ho místní tolik nemají rádi. Ale to již není naše - má věc. [/I]

Kilián nám zodpoví otázku jeho oslovování a doplní ji o tragický přítel jeho bývalého kolegy. [I] Jedna taková záměrna ingredience a je to rozdíl mezi vyléčením a způsobením jakési posedlosti a následné smrti? A co jsou ten ďábel a démoni o kterých se zmiňoval? Možná, když bude v budoucnu čas, tak se jej na to zeptám, ale teď není třeba více ztrácet čas. Bylo by lepší přeci jen vyrazit ještě za světla. [/I]

Chatrči chvíli vládne ticho než nám opět Kilián poděkuje. [I] Každý si hledí svého, ale neříkejte mi, že se v celé vesnici nenajde jediná duše, která by přinesla pár bylin za tolik zlata. Něco mi tu nehraje. Vesnice nepůsobí kdoví jak bohatě a vsadím se, že každý zlaťák by tu byl k dobru. Tak proč musí stařec čekat na někoho zvenčí, aby byl za zlato ochoten přinést nějaké rostliny? Navíc jakou hodnotu mohou mít tyto rostliny, že za ně nabízí takového zlata? Možná jsem poněkud přespříliš obezřetný, ale něco mi tu nesedí. [/I] Následně Kilián pokračuje a popisuje nám postupně jednotlivé rostliny a kde je máme nalézt. Následně vytáhne z váčku vzorky bylin, které nám mají pomoci najít správné byliny. [I] Tak alespoň něco více než jen pouhopouhý popis. A kdyby nic jiného je to něco k prozkoumání. Třeba se budou hodit k něčemu. [/I] Stařec pokračuje ve svém monologu, kdy nám popisuje tamní lokaci a močály. [I] Výborně. Nebezpečné močály, kde nejeden poutník zahynul. O důvod víc tam poslat místní, tak proč vyčkávat na cizince. Proč tolik zlata za rostlinky k čemu je vůbec potřebuje? [/I] Opět se vrátím ke staré myšlence ačkoli vím, že otázku si momentálně nedokáži zodpovědět.

Stařec nám předá nádobky, do kterých máme vzorky umístit a vyjádří se ke způsobu sběru ingrediencí a začne detailněji popisovat tamní místa neboť mapku lesa a močálů nemá. [I] Takže jsme bez mapy. Výborně. Do neznámých močálů, pro neznámé bylinky k nám neznámým účelům, kdy víme, že starci nikdo není ochoten pomoci ani za zlato. Něco mi tu stále nesedí. Něco je špatně! [/I] Přesto se své znepokojení snažím nedat najevo. [I] A co to mělo znamenat? Budete-li se držet stezky jste "relativně" v bezpečí? Co nám tajíš určitě víš víc než nám říkáš. Nebezpečné močály, prokleté jeskyně. Bývalý kolega, který byl upálen vesničany za otravu - vraždu a spiknutí s nějakými "démony". Něco tu je špatně. Moc špatně. [/I]

Starcův monolog skočil a vyčkává našich reakcí. První promluví Singr. [I] Půjde. No ovšem, hádám, že všichni půjdeme. Tolik zlata za "pouhé bylinky" krásné vyhlídky... dokud o tom člověk nezačne vážněji přemýšlet. [/I] Z myšlenky mne vytrhne Singr, když mi předá jeho měch s vodou, abych se napil. [OR][B] Děkuji ti. [/B][/OR] Převezmu si měch s vodou, děkovně pokynu hlavou a následně začnu hasit svoji žízeň. Zatím co piji, Singr se chopil pergamenu a začal číst. Jen co jsem uhasil svou žízeň navrátil jsem měch se zbývající vodou Singrovi a vzal jsem si starcům pergamen. Letmo jsem se na pergamen pohlédl a v rychlosti věnoval písmu trochu pozornosti. [I] Je to čitelné. Z několika rychle zhlédnutých slov vidím, že slova rozeznávám, takže je to v obecném jazyce. To by mělo jít. [/I] Souhlasně pokývám hlavou a předám pergamen dalším. [OR][B] Také ti pomohu starče. [/B][/OR] Vyslovím a poohlédnu se na všechny přítomné v chatrči.[I] A jestli na tebe máme nějaké otázky? Mám tolik otázek, ale asi není vhodné na to se tě teď tady přímo ptát, bylo by to asi k ničemu. [/I] Počkám až ostatní vysloví své otázky a zda-li Kilian na ně odpoví. Když už se zdá být ticho vstanu. [OR][B] Takže máme všechno? Pergamen, vzorky, nádoby na rostliny? Připraveni vyrazit ke studánce? [/B][/OR]
Lemminkainen22. Února 2019 11:25:20
Poslouchám Kiliánovo vyprávění se zaujetím. [I]Les, skály, močál … rád potkávám nové, žízeň po poznání je u většiny Moriquendi pověstná, přestože leckdy zahání člověka do problémů. Vnímám otazníky přátel okolo, také si nejsem jist, zda je Kilián i přes budící sympatie skutečně takovým, jakým se snaží vypadat, ale touha jít na lesní místa vzbuzující strach je silná a vím, že takovému lákání nedokážu odolat a nabízené zlato není v takové chvíli tím hlavním argumentem.[/I] Otočím hlavu k zachmuřenému válečníkovi, usměju se:[B][OR][B] „Co myslíš, příteli, půjdou kůzlátka nahlédnout za dvířka?"[/B][/OR][/B]

[I]Zatoužím vyjít ven, přiblížit se k lesu, pohledět na něj a cítit přítomnost jeho duše … se všemi jejími tajemstvími, dolováním rozbitými skalami, močálem s temnou podstatou a vším dalším. [/I]
Kilián nám nabídne pergamen, oba naši lidé si jej přečtou a až na mne přijde řada, také si písmena projdu. [I]Popis je dostatečný, skoro se zdá, jako by měl Kilián vše dopředu velmi pečlivě připraveno a na někoho jako jsme my čekal delší dobu. [/I]
Kiliánova chatrč je mi náhle malá, potřebuji utřídit myšlenky a také mne čím dál víc přitahuje blízkost lesa.
******************************************************************
Vstanu, uchopím měch a má-li Kilián někde nějakou viditelnou nádobu na vodu, vezmu ji také.[B][OR][B] „Přinesu vodu,“ [/B][/OR][/B]oznámím, a než mne Kilián stačí zarazit poznámkou, že to mohu udělat po cestě za bylinami, vyjdu na večerní vzduch.
Nejprve zamířím k vesnické studni. Doufám, že bych tam mohl potkat někoho z vesničanů. Pokud ano, pokusím se navázat hovor a zjistit obecné mínění o lesu či Kiliánovi, aniž bych vyloženě vyzvídal. Pak zamířím ke studánce, naberu vodu a skrz soumrak si prohlédnu masu lesa a posoudím své pocity z jeho přítomnosti. Nezdrží-li mne nic, chvatně se vrátím k ostatním.
Simonitor23. Února 2019 20:04:19
Einarr mi podá medovinu zpátky. [I]Co je?[/I] Einarr se omlouvá, ale prý si chce zanechat "čistou hlavu". [I]Z jednoho loku? Hm. No, co už.[/I] Dám si lok a podám medovinu dál. Kilián nám řekne, že mu máme říkat jak chceme, že se prý neurazí. Poté nám řekne, co máme hledat a řekne nám trochu víc o našem úkolu. [I]Proč mu nikdo z vesnice nechce pomoct? Že by to byl opravdu takový podivín? No, ať už chce dělat s těmi rostlinami cokoliv, je to dobře placené a aspoň se seznámím s touhle partou.[/I] Snažím se zapamatovat ty rostliny co nejlépe, pokud by nikdo z nás nedokázal číst. [I]Dobře. Velká žlutá rostlina. Sbírat květy. Nebude problém. Medvědí kožíšek. Chlupatý. Celou rostlinu. Modrý rozum. Hluboko v lese. Celá rostlina. Šalamounek. Šťáva. U lomu. Chladný mech. U lomu. Plazivka. Kořen. U lomu. Protěž bažinná. V bažině. Květy. Pro bytost mé váhy to bude nemožné tuhle rostlinu získat bez pomoci. Bude tam holt muset někdo lehčí, do bažin se neodvážím vstoupit.[/I] Lemminkainen se na mě otočí a vytasí na mě tohle:[BLOCKQUOTE]„Co myslíš, příteli, půjdou kůzlátka nahlédnout za dvířka?"[/BLOCKQUOTE] [I]Che.[/I] [OR][B]Inu, myslím že bychom mohli aspoň nakouknout.[/B][/OR] Řeknu s úsměvem na tváři.
Singr se snaží přečíst pergamen, ale jde vidět, že mu to moc nejde. Pergamen podá do prázdna a vyzve nás ostatní, abychom to vzali za něho. Jenom lehce nakouknu do něho, ale hned poznám, jak moc bylo dobře, že jsem poslouchal. [OR][B]No... Se čtením na tom budeme stejně Singře.[/B][/OR] Lehce se usměju a naznačím, aby to vzal někdo jiný.
Aktuální počasí23. Února 2019 20:04:19
otext
Frugifer25. Února 2019 21:22:26
[OJ][B]Všichni[/B][/OJ]

Ať si již o nabízené práci myslíte cokoliv, rozhodnete se všichni starci pomoci. Dobromyslná Kiliánova tvář se rozzáří ještě víc. [OR][B]„Moc vám děkuji mládenci.“[/B][/OR]
Postupně všichni prolétnete popsaný pergamen. Lemminkainenovi se však najednou zdá místnost příliš malá a rozhodne se jít na náves ke studni pro vodu. Kilián se nejprve zamračí a snaží se tě přemluvit, ale nakonec svou snahu vzdá. [OR][B]„Nemusíš si dělat starosti, chlapče. Nejsem zas tak starý, abych si pro vodu nezašel. Ale tak teda díky“[/B][/OR] vytáhne kdesi zpod „laboratorního“ stolu prázdnou konvici, abys ji tedy naplnil vodou. Ještě než opustíš jeho chatrč, dodá. [OR][B]„Počkáme tu na tebe. I když už někteří vypadají nedočkavě, netřeba spěchat. Do večera času dost a les nám nikam neuteče“[/B][/OR] zabrblá, ale i v jeho hlasu je slyšet náznak, že by byl raději, kdybyste už vyrazili. Opouštíš tedy alchymistův skromný příbytek a pokračuješ dál do vesnice pro vodu.

[OJ][B]Lemminkainen[/B][/OJ]

Opět kráčíš po sluncem zalité louce a vychutnáváš si čerstvý vzduch. Naproti, na druhé straně louky můžeš pozorovat pasoucí se ovce, které líně hlídá pes o něco větší, který vás tu prve vítal. Skupinka malých nezbedů, kteří tu s povykem dováděli, se mezitím vytratila, takže je tu takřka klid. Vlastně kromě občasného zaštěkání a zpěvu ptactva neslyšíš nic.
Jdeš dál do vesnice a míjíš další statky. Nikdo si tě obzvlášť nevšímá a každý si hledí tvé práce. Tak to vypadá, jakoby tu cizinci nebyly zvláštností.
Konečně dojdeš k pěti domkům, které jsou více poblíž sebe a na první pohled ti je jasné, že nepatří mezi hospodářská stavení, která jsi dosud míjel. To největší z nich, jediná dvoupatrová budova ve vesnici, hlásá nápis „Hostinec Bílý dvůr“. Součástí hospody je velký dvůr, do něhož se vjíždí velkými dřevěnými vraty, která jsou nyní otevřená. Skrze ně můžeš vidět stáje, kde se nyní prostě oděný pacholek stará o jednoho koně, a kůlnu s povozem. Zbylé zděné budovy jsou již jednopatrové, ale nemají již žádný nápis, co by ti prozradil, kdo tam přebývá, či k čemu budova slouží.
Tobě však zrak padne na studnu, která je cílem tvé cesty zde ve vesnici. Na rumpálu je zavěšené vědro, kterým bez problémů nabereš vodu jak sobě, tak i Kiliánovi. Mezitím z hospody vyjde obtloustlý malý chlapík. Vypadá přísně, což podtrhuje jeho pečlivě upravovaný knír a holá hlava. Pracky má jako lopaty, asi nebude mít problém s opilými hosty. Jakmile vyjde, protáhne se a lenivě rozhlédne kolem. Teprve nyní tě spatří. Rozhodneš se využít své šance a zeptáš se na les a Kiliána.
[OR][B]„Do lesa já nelozím a pokud vím, tak z vesničanů tam chodí málokdo. Nikdo nechce zapadnout v močálech. A vůbec, v lese prý straší. V noci, když vyhazuju poslední žíznivce, vyndu ven a du zamknout dvůr. Nu a z lesa se ozývá jakési zlé šumění nebo co. Těžko to popsat, ale dycky utírám pot z čela, jak to na mě působí. Proto si lesa nevšímám a on si nevšímá mě!“[/B][/OR] Víc z muže o lese nedostaneš, zato se nyní rozhovoří o Kiliánovi. [OR][B]„Jo tamhleten“[/B][/OR] zabručí a upraví si knír. [OR][B]„staré blázen, ale svému řemeslu rozumí. Občas od něj koupím léčivou mast, když je třeba a toďka sem od něj bral takovou speciální mast pro svou dceru a…“[/B][/OR] náhle se zarazí, jako kdyby vyzradil velké tajemství. Zatváří se jakoby byl na mučidlech a zhurta spustí. [OR][B]„A co seš ty vůbec zač, že se tu tak vyptáváš?“[/B][/OR] Naštěstí nečeká na odpověď, což je pro tebe signálem zmizet.
Popadneš tedy konvici s vodou a vydáš se cestou zpět. Po cestě si prohlížíš les, obzvláště ti na mysl vyvstanou slova zřejmě hospodského. Nic zvláštního ti však na lese nepřijde. Sice říkal, že to slýchává až v noci, ale jinak les vnímáš jako každý jiný. Alespoň se ti tak jeví odsud, z vesnice.
Pomalu se vracíš k chalupě, kde už na tebe čekají ostatní, připravení vyrazit.

[OJ][B]Singr, Einarr, Renhart[/B][/OJ]

Poté, co vás Lemminkainen na chvíli opustil, vám stařík dopoví některé vaše dotazy. [OR][B]„Tak samotné rostlinky můžete dávat do těch pytlíků a šťávu do jednoho z flakonků, na to by měl stačit tak jeden flakon.“[/B][/OR]
Pak je v místnosti chvíli ticho. Jindy by Kilián jistě něco přidal z jeho vyprávění, ale nyní vypadá, jako kdyby přemýšlel. Ticho v místnosti tak můžete narušit pouze vy. Kilián si vás však v tuto chvíli nevšímá a vyjde se podívat ven. Pak se vrátí zpátky. Tuhle situace zopakuje hned několikrát. Teprve až při čtvrtém vyběhnutí doslova vykřikne.
[OR][B]„Už jde! Můžete se pomalu chystat. Doprovodím vás až ke studánce, pak už to bude na vás.“[/B][/OR] Následujete starce ven a skutečně vidíte, jak se k vám blíží Lemminkainen.

[OJ][B]Všichni[/B][/OJ]

Jakmile jste všichni znovu pohromadě, nic vám nebrání vydat se do lesa. Konvici s vodou pro starého alchymistu zde necháš a jdeš se všemi až ke studánce.
Opět si vychutnáte čerstvý vzduch, který se v malé místnosti plné lidí rychle spotřebovával. Vaše kroky tedy směřují po rozkvetlé louce směrem k lesu. Teprve když se přiblížíte takřka na okraj, vypadá les majestátněji, než když jste jej viděli jenom z cesty. Nicméně zvuky ptactva a atmosféra slunečního dne vzbuzují z lesa příjemný pocit.
Kilián nelhal, když říkal, že studánka je téměř na začátku lesa. Sotva jste se vnořili mezi první stromy, už vidíte menší skalku, ze které crčí pramínek vody do studánky pod sebou. U samotné studánky vidíte tři pařezy, na které je možné si sednout. Toho ihned využije Kilián, usedne a osvěží se vodou. Pokud tak rovněž učiníte, poznáte, že voda je příjemně chladná a hlavně chutná. Rozhodně přijde vhod. Ve studánce spatříte odhadem deset stříbrných mincí, což také svědčí o čistotě vody ve studánce.
Od studánky pak dál pokračují dvě cesty. Jedna, ta větší, vede vlevo a druhá podstatně menší se táhne doprava. [OR][B]„Tak a teď už je to opravdu na vás. Tudy“[/B][/OR] a ukáže na větší stezku vlevo [OR][B]„se dostanete až k zatopenému lomu. Druhou cestou se dříve zkracovalo přes les, teď jsou tím směrem močály. Máte-li ještě otázky, odpovím. Pokud ne, pak sběru zdar. Počkám na vás doma.“[/B][/OR]
Na případné otázky ještě odpoví, ale pak se otočí a zamíří ke své chatrči. Vy jste tak zůstali u studánky sami. Necháte starce být a již se soustředíte na svůj úkol. Váš zrak vám padne do hloubi lesa, kde se sluneční paprsky již obtížně dostávají a na vás kouká tíživé a pochmurné šero, které se vám velice rychle dostává do mysli. Příjemný slunečný den je minulostí.

*********************
Poslední příspěvek, kdy máte ještě možnost se na cokoliv zeptat. Případně Lemminkainen ještě může reagovat na situaci z vesnice. A samozřejmě máte na výběr cestu, kudy se vydáte.
Singr26. Února 2019 08:21:06
Situace v chaloupce nabere rychlý spád. Einarr si ode mě dá doušek vody a pak si přečte pergamen. Vypadá, jako by jej opravdu četl. [I]Buď umí číst – aspoň trochu – nebo to umí dobře předstírat,[/I] napadne mě. Pravda je, že já se to příliš předstírat ani nesnažil,[I] jen trochu[/I], pomyslím si a krátce se sám pro sebe usměju. Elf pak zase začne s kůzlátky, načež reaguji zakroucením hlavou. Zakroutím s ní spíš sám pro sebe, ale rozhodně je to pohyb, který je možno zaregistrovat. [I]To se snaží být vtipnej? Nebo si myslí, že je zajímavej?[/I] Znovu si sám pro sebe zavrtím hlavou byť trochu méně než napoprvé. Nechápu ho. Nerozumím mu. A když vystřelí ze dveří aniž by se na cokoli ptal, přepadne mě i další pocit. [I]Nevěřím mu.[/I] Nemyslím si, že by nás snad přímo zradil, ale nechtěl bych, aby mi tenhle člověk kryl záda. Pořádně ani nevnímám Kiliánovu reakci na elfa. Ze zamyšlení mě vytrhnou až Renhartova slova. Mimoděk se jim zasměju. [OR][B]„Jo, asi jo,“[/B][/OR] odpovím mu s úsměvem. V tu chvíli si také uvědomím, že barbar se chová jinak než bych čekal. Vždy jsem o barbarech slyšel, že jsou tvrdí, nepřístupní, sobečtí. Pokud ne horší charakteristiky. Osobně jsem jich potkal jen pár a právě tak na mě také působili. Ale tenhle je jiný. Hodně se usmívá. Že by pohodář a optimista? Sepne mi to až nyní, když s úsměvem odpoví na elfovu otázku a pak se pobaveně otočí na mě. Ale uvědomím si, že se dost usmíval už dříve během dne, v průběhu naší cesty. Tehdy jsem tomu nevěnoval moc pozornost, nyní mi to jen dokresluje předchozí dojem. [I]Možná bych se měl také usmívat více,[/I] napadne mě. Vzápětí se však ozve mé pragmatické já. [I]Jenže někdo musí brát věci vážně. A na toho elfa musím dát pozor,[/I] připomenu si a vrátím se k předchozím úvahám.

Po Lemmiho odchodu zavládne v chaloupce ticho. Nejprve mi padne oko na pergamen. Já a Renhart evidentně číst neumíme, elf se k němu nehlásí a navíc je příliš nepředvídatelný a ten klučina vypadá, že číst umí. [OR][B]„Vezmi to k sobě chlapče,“[/B][/OR] řeknu a podám Einarrovi pergamen. Chvíli koukám na vzorky, sáčky a flakonky a přemýšlím, zda a komu je mám přidělit, ale nakonec se je rozhodnu vzít do své torny sám. Zaregistruji, že Kilián je poněkud nervózní. Běžně nejsem moc konverzační typ, ale nyní mi připadne na mysl otázka, o které soudím, že je na ni vhodný čas. A třeba trochu rozptýlí Kiliánovu nervozitu.[OR][B] „Co vlastně takový alchymista dělá? Leccos jsem o nich zaslechl, ale spíš různé zvěsti a povídačky a osobně jsem nikdy žádného nepotkal,“[/B][/OR] dodám na vysvětlenou a počkám si na staříkovu odpověď.

Když se Lemmi vrátí, konečně se vydáme na cestu. Dojdeme ke studánce, ze které se vydatně napiju a zároveň z ní doplním vodu do svého měchu. Chvíli přemýšlím, že to poradím i ostatním, ale nakonec usoudím, že jsou snad samostatní a když uvidí můj příklad, napadne je to také. [I]Každopádně voda se může hodit. Nevypadá to sice na dlouhou výpravu, ale člověk nikdy neví.[/I] Místo toho se otočím na Kiliána a pronesu další zvídavý dotaz, který mě napadne. [OR][B]„Co tam dělají ty mince?“[/B][/OR] Ukážu směrem ke studánce. S něčím podobným jsem se už setkal, ale vždy v kašnách ve městech, nikdy ne v lesní studánce. Počkám si na Kiliánovu odpověď a pak už nastane čas odchodu.

Otočím se k ostatním. „Půjdu první. Znám les.“ [I]Možná zná les dobře i někdo z nich,[/I] napadne mě. [I]Ale jistě to o nich vědět nemohu a sobě věřím víc než komukoli z nich. I když Renhart vypadá taky protřele.[/I] Kromě těchto úvah si uvědomím i to, že jsem se asi tak trochu stal vůdcem této skupiny. Úplně to nebyl můj záměr, ale nevadí mi to, a když už se tak stalo... [OR][B]„Jdi poslední, kryj nám záda,“[/B][/OR] řeknu směrem k Renhartovi. Pak se vydám do lesa po „hlavní“, levé cestě. Sotva však ujdeme pár kroků, vrátím se pár kroků dozadu, Renhartovi a promluvím na něj drsným, hrubým jazykem, který jsem si však už poměrně dobře osvojil: [BA][B]„A hlídej elfa. Nevěřím mu.“[/B][/BA] Počkám si na Renhartovu odpověď a pak se zase vrátím do čela skupiny. Nevedu skupinu nijak rychle, snažím se při chůzi rozhlížet. Trochu vpravo, více však vlevo a před sebe na cestu. Také se dívám po nějakých stopách, pokud takové někde jsou, zejména takových, které jsou na cestě a nepatří zvěři.


*********************

Skončily mi čtyři dny práce a dnes mám volno, tak píšu první. Možná ještě tento svůj příspěvek edituju po vašich odpisech, nebo napíšu nějaký krátký další, pokud budu mít potřebu na něco reagovat. Každopádně se těším, myslím, že to bude zajímavé. *6*

Frugifer: Jak píšu - rozhlížím se po všem "podezřelém" a také po stopách. Ale asi bych to nebral přímo za používání schopnosti "stopování", tu vnímám tak, že bych ji používal až když bych šel po něčích stopách... ...jo a použitá schopnost: barbarština (stupeň 3), ale to je asi zřejmé *6*
Lemminkainen28. Února 2019 22:09:36
Trocha poslední prodlevy u studánky, Kiliánovo sbohem a noříme se pod stíny stromů. Skrze jejich koruny pohlédnu na slunce, soumrak letního dne snad ještě chvíli posečká. Hraničář na sebe vezme volbu a vyrazí směrem k lomu.[I] Levá či pravá cesta, pokusit se zastihnout za světla lom nebo močál, za setmění čelit strašidlům v lese, duchům rozbitých skal nebo zkoumat mokřiny v matném světle lampy … nepokládám rozhodnutí za důležité, temná krajina mne neděsí, mám rád její tvář pod hvězdami a s úsměvem vnímám, že ani ostatní vidina soumraku v ponurém prostředí nijak neděsí.[/I]

Vytáhnu z obalu lučiště, pohladím jej dlaní a navléknu tětivu. Starostlivě překontroluji její umístění, použití této zbraně sic neočekávám, ale s napjatým obloukem v pěsti se cítím připravenější. V mysli prolétnu výčet bylin uvedených Kiliánovými slovy a písmeny na pergamenu, snažím se zapamatovat si jejich popis. Naposledy se ohlédnu za Kiliánovou siluetou na okraji lesa a zanořím se do přítmí pěšiny za hraničářem, čile kmitajícím mezi čelem zástupu a jeho závěrem.

Jdu mezi druhy, přivírám oči a otevírám mysl ostatním smyslům. Nad korunami ještě hoří loďka Arien, snažím se poslouchat šum listoví a přestože do soumraku ještě pár chvil zbývá, hledám v písni lesa ono „zlé šumění“, které slýchají místní.
Doposud zřetelná cesta vítá naše kroky, sleduji její ukazatel a pozoruji okolí. Pátrám po anomáliích a odlišnostech od jiných lesních prostředí, ať už jde o rostliny, hlasy zvířat nebo vzrůst stromů. A až přijde čas, rozhlédnu se po hledaných bylinách.
Simonitor2. Března 2019 13:34:15
Posloucháme Kiliána, když v tu ránu se Lemminkainen rozhodne zajít pro vodu. [I]Zajít si pro to Kilián může sám, na svůj věk je ještě hodně plný energie. Ty tak moc toužíš po čerstvém vzduchu, že musíš jít dříve než ostatní? Ještě na tebe budeme čekat.[/I] Po nějaké době Kilián ztichne a několikrát jde ven a zpátky do chatrče. [I]Že by byl z něčeho nervózní? Asi to spěchá s těmi rostlinkami.[/I] Pak už vykřikne, že se Lemmikainen vrací a my se nachystáme na odchod.
Jdeme do lesa až ke studánce, kde se Kilián a Singr osvěží. Já si také opláchnu obličej, ale napít se nepotřebuji. Ve studánce spatřím 10 mincí. [I]Co tam dělají? V nějaké kašně uprostřed města bych to čekal, ale ve studánce v lese?[/I] Kilián nám dá prostor na poslední otázky a poté už nás opustí se slovy "Sběru zdar". Singr, aniž by si toho kdokoliv všiml se stal vůdcem naší skupiny a mně zavelí, abych zůstal vzadu. I přesto, že nemám rád, když mi někdo dává rozkazy, souhlasím, jelikož mi to vyhovuje. Pak Singr přijde zpátky ke mě a promluví hlasem, který mě úplně zaskočí: [BLOCKQUOTE][BA][B]"A hlídej elfa, nevěřím mu." [/B][/BA][/BLOCKQUOTE] Sice jsem trochu zaskočený, ale klidně, tentokrát už bez úsměvu, odpovím: [BA][B]Neboj se, na mě se můžeš spolehnout. A proč ti připadá tak nedůvěryhodný?[/B][/BA] Poslední slovo jsem možná trochu zadrmolil, ale pravděpodobně mi rozuměl. Poté, co si popovídám se Singrem, zeptám se skupiny. [OR][B]A kterou kytku vlastně teď hledáme? Ví někdo vůbec, kam nejdříve půjdeme?[/B][/OR] Jelikož nikdo, dokonce ani Singr, nezvolil směr cesty, tak byla tato otázka podle mě nutná. [OR][B]Jo, a ještě něco. Odmítám vůbec vstoupit do močálů. Kroll sice nejsem, ale lehký taky ne. Bude tam muset někdo jiný.[/B][/OR]
*********************
Nejvtipnější na tom je, že Singr jako člověk, má lepší barbarštinu, než já jako barbar. *40* (Úroveň 2)
Einarr4. Března 2019 16:34:08
Sleduji Kiliána a bedlivě pozoruji jeho reakce na reakce "naší skupiny". [I] Prý moc vám děkuji mládenci. [/I] V mysli si zopakuji Kiliánovu větu, i když mne samotnému není jasné proč. [I] Jen co jsi "získal" své dobrovolníky vypadáš, že ti spadlo z ramen obrovské břímě starče. Proč tomu tak je? K čemu ty byliny potřebuješ a opět ... Proč zde není ve vesnici nikdo, kdo by ti byl za takové peníze byliny přinést? [/I] Má mysl se opětovně odebere k mé předešlé otázce, ačkoli vím, že odpověď momentálně nezjistím. Najednou Lemminkainen oslovil starce a vyrazil ke studánce pro vodu. [I] To vážně musel opustit chatrč teď hned? To to je zde tak nesnesitelné? Vždyť přeci všichni musíme jít směrem ke studánce. Zbytečně ztrácíme čas a pokud máme jít do močálů ocenil bych každý paprsek světla, který nám může ukázat cestu. Ale to je již jedno. Odešel. Hádám, že bude tedy lepší počkat, přeci jen v počtu může být síla. [/I]

Vyčkáváme v chatrči, až se elf vrátí od studny, kdy během čekání spolu nikterak výrazně nekomunikujeme - pouze čekáme. Chvíli ticha přeruší až Singr, kdy mne osloví se slovy "Vezmi to k sobě chlapče" a natáhne ruku ve které drží starcův pergamen. [I] Chlapče? Vezmi si to k sobě chlapče? [/I] Pohlédnu na Singra a jeho nataženou ruku s pergamenem. [I] Takže tomu tady chceš velet? A komu říkáš chlapče? Nebráním se tomu mít u sebe ten pergamen, přeci jen proč ne? A kdyby nic jiného třeba by se na něm našlo ještě kouska místa k dalšímu psaní poznámek či tak. Ale ten Singrův postoj? Nevím jestli mi není "krapet proti srsti" Ale netřeba přilévat nějak olej do ohně. Chce vedení? Chce zodpovědnost? Dobrá, můžeme to takto "hrát". [/I] Pousměji se na Singra a převezmu si pergamen z jeho ruky. [OR][B] Jasná. Není problém, pohlídám ho starouši. [/B][/OR] Odpovím klidným hlasem s upřímným úsměvem na rtech. [I] Chlapče... [/I] Pomyslím si, když si ukládám pergamen do bezpečí k ostatním věcem.

Kilián se na nějakou dobu odmlčel. Začal kráčet chatrčí a opakovaně z ní odešel a poté se beze slov opět vrátil. [I] Je nervózní. Asi ty byliny vážně potřebuje. Možná je potřebuje pro něčí dcerku - tak jako jeho již bývalý kamarád, o kterém se předtím zmiňoval. [/I] Myšlenky mi opět přeruší až Singrův hlas. [I] Co takový alchymista dělá? Dobrá otázka to si rád poslechnu. [/I] Pomyslím si a pečlivě, mlčky poslouchám Kilianovu odpověď.

Lemminkainen se již vrátil do chatrče. Je čas vyrazit na sběr bylinek. Vydali jsme se se skupinou ke studánce, kdy Kilián se nás k ní rozhodl doprovodit. Po příchodu ke studánce se někteří členové skupiny napijí či osvěží ve vodě ze studny. Já si jen nabral polovinu vědra ze studny, kdy v této vodě jsem si opláchl ruce a obličej. Použitou vodu jsem následně z vědra vylil mimo studnu do trávy. Zároveň zde padne otázka, co dělají ve studni ty stříbrňáky. [I] Poněkud plýtvání není-liž pravda? Namísto házení peněz do studny mohli dětem koupit nějaké lepší oblečení či ... [/I] Myšlenku mi přeruší myšlenka druhá. [I] Neměl bych takto rychle dělat závěry o věcech, o kterých nic nevím. Kdo ví proč tam stříbrňáky jsou. [/I] Dokončím myšlenku a zaposlouchám se do odpovědi Kiliána, pokud nějakou poskytne.

Když jsou veškeré přípravy hotové Kilian se s námi svým způsobem rozloučil a dal nám poslední rady a instrukce. Dřív, než se cokoli stihne, se vedení ujme Singr. [I] Jdi poslední, kryj nám záda? Tak teď rozkazuje i polo-obrovi? Odvážný .... anebo hloupý. Určitě neurvalý rozkazovat neznámým osobám. To je tak zkušený, že si toto může dovolit či co si to o sobě myslí? Ale budiž, pokud to polo-obrovi nevadí proč ne. Jeho boj. [/I] Vypadá to, že Reinhart pokyn Singra poslechl a následně si spolu prohodili pár slov v jazyce, kterému nerozumím. [I] Výborně. Nejdřív nám rozkazuje a teď se ještě budou domlouvat nad něčím tak, aby jim nikdo nerozuměl? Prostě výborně. [/I] Následně se Singr ujme vedení skupiny a beze slov vyrazí k levé cestě. Jediná slova, která přeruší zdejší ticho patří Reinhartovi, který se jako jediný zeptal, kam a pro co půjdeme jako první. [I] Singr má již svůj plán, nehodlá jej nijak diskutovat s ostatními, budiž, ale je to zbytečné řekl bych a velmi hloupé. [/I] [OR][B] Dobrá otázka příteli! [/B][/OR] Pohlédnu na Reinharta. [OR][B] Myslím si, že nejlepší by bylo zajít nejdříve do močálů, pokud tam tedy chcete vůbec zajít. Myslím, že v močálech se bude hodit každý dostupný paprsek světla čím déle se do močálů dostaneme, tím hůře pro nás. [/B][/OR] Pousměji se na Reinharta. [OR][B] Samozřejmě pokud jsi jiného názoru rád si jej poslechnu! [/B][/OR] Odvětím a vyčkám, jak skupina zareaguje.
Singr4. Března 2019 21:07:18
[OR][B]„Jasná, není problém. Pohlídám ho, starouši,“ [/B][/OR] odpoví mi Einarr. Posledním slovem mě pobaví, a tak se krátce zasměju. Je mi hned jasné, že je to reakce na oslovení „chlapče,“ které si možná vzal osobně, ačkoliv nebylo myšlené nijak zle. [I]Můžu za to, že působí jako vyjukaný klučina? Navíc může si za to sám i tím, jak oslovoval Kiliána - „starče“.[/I] Chvíli přemýšlím, co Einarrovi odpovědět, zda (a případně jak) se mu omluvit nebo vysvětlit, že to nebylo míněné nijak zle. Napadne mě hned několik možností, ale mám pocit, že by každá mohla vyznít trapně, a tak nakonec neodpovím nijak. [I]Navíc jsem neudělal a neřekl nic špatného a navíc jsem mu projevil svoji důvěru,[/I] ukončím sám pro sebe své úvahy. Tím pro mě definitivně tato epizoda hasne a já se zaposlouchám do Kiliánovy odpovědi na můj další dotaz.

Kilián nám osvětlí příčinu mincí v jezírku. [I]Pověrčivost![/I] Pomyslím si s veškerým negativním nádechem, které to slovo má. [I]Takže žádný "duchovní" nebo i praktický důvod.[/I] Docela si pohrávám s myšlenkou si mince vzít - nebo je třeba rozdělit mezi celou skupinu - až na tu jednu, Kiliánovu, minci. Jejich majitelé se o ně už stejně asi hlásit nebudou. [I]Ale ne, teď ne. Možná po výpravě,[/I] ukončím své úvahy o mincích a studánce.

Renhart odpoví na můj dotaz kladně, což mě potěší. Poslední slovo sice trochu zamumlá a přijde mi, že volí zbytečně složitou formulaci, ale smysl jeho dotazu je jasný. Pokrčím rameny: [BA][B]„Nevím. Jen pocit,“[/B][/BA] odpovím upřímně. Povídal bych si s ním dál. Mám dojem, že jsme naladění na podobné vlně a začínám mu důvěřovat, ale cítím potřebu být v čele skupiny, jelikož les – to je mé prostředí. Můj druhý domov. Mám ho rád. Rozumím mu. A dokud mě někdo z této skupiny nepřesvědčí, že mu rozumí lépe, tak mám v úmyslu jít první a podle toho se také zařídím a vrátím zpět na čelo. Periferně za sebou zahlédnu pohyb. Elf vytahuje luk. Ačkoliv mu pořád nevěřím, tohle mi přijde jako dobrý nápad. [I]Jakoby mi četl myšlenky.[/I] Sám své zbraně do rukou neberu. Chci mít ruce volné pro případ, že by bylo třeba zkoumat nějaké stopy na zemi, ale to, že někdo bude sledovat obzor a jistit mě, pokud je budu zkoumat, mi dodá hned více klidu. [I]He. He. Jen aby si to špatně nevysvětlil Renhart a nechtěl elfa „odměnit“ za jeho ostražitost jednou ranou po palici.[/I] Krátce se otočím na elfa. Vlastně sám úplně nevím, proč. Snad aby bylo Lemmimu i Renhartovi jasné, že o luku v jeho rukách vím. Zároveň také lehce a krátce pokývnu hlavou. Ani toto gesto bych asi nedokázal slovy vysvětlit, ale naznačuji jím cosi ve smyslu, že to plně schavluji a považuji za dobrý nápad.

Pak se ozve Renhart s dotazem, kterou kytku hledáme a podotknutím, že on do močálů nepůjde. Vzápětí na to reaguje Einarr návrhem, že právě tam bychom měli jít nejdříve – dokud je ještě světlo. Měl jsem v úmyslu jít nejprve do lomu. [I]Musím je o tom přesvědčit,[/I] bleskne mi hlavou a nadechnu se k odpovědi. Krátce ji promýšlím, [I]sakra, tohle mi nikdy nešlo – řečnit – to jsem nikdy neuměl,[/I] ale odmlka není nijak dlouhá. Náhle si uvědomím část z Einarrových slov a hned je mi jasné, jak začít. [OR][B]„To je právě ono. Pokud tam chceme vůbec jít. Kilián tu rostlinku od močálů uvedl jako bonus, zatímco ostatní uvedl - “[/B][/OR] Odmlčím se, protože přemýšlím, jak to vlastně označit - [OR][B]„No prostě o ostatních řekl, že je chce a potřebuje určitě. Nejsem si jistý, že chci riskovat v močálech a stejně jako Renhart mám obavu, že já jsem na ně příliš těžký. Možná všichni na ně můžeme být příliš těžcí – i vy dva,“[/B][/OR] řeknu a pokynu směrem k Einarrovi a Lemmimu. [OR][B]„Neříkám, že tam nemůžeme uspět. Pokud budeme chytří a opatrní, tak možná ano. Ale nevím. A raději bych měl něco v ruce než se budeme rozhodovat, zda půjdeme k močálům.“[/B][/OR] Jak jsem se rozjel, tak nejsem k zastavení. Na mysli mi přichází další argumenty. Uvědomuji si, že mohu ostatní zahltit, ale nedokážu ty argumenty nevyslovit, na to mohou být příliš významné. Tak alespoň udělám malou pauzu, aby to byli schopní vstřebat a já si utřídil myšlenky, ale brzy pokračuji dál.[OR][B][B] „Navíc zvažte – pokud u močálů neuspějeme, tak k lomu přijdeme ještě za větší tmy. A!“[/B] [/B][/OR]Zdůrazním, když mi na mysli vytanou Kiliánova slova, kterým jsem původně nevěnoval velkou pozornost, ale nyní jsou dalším argumentem:[OR][B] „Nevím, zda existují démoni a zda to nejsou jen vesnické povídačky, ale pokud u lomu něco je, bude lepší, když tam budeme za světla.“[/B][/OR] [I]Páni. Právě jsem řekl víc slov než za poslední týden dohromady. Možná víc než za poslední měsíc. Ale to jsem přesně já. Většinou nemám rád velké řeči a raději jednám, ale když cítím, že je to potřeba, vezmu si slovo a zkouším ostatní přesvědčit.[/I]

[I]Tak to by bylo asi z mých argumentů vše. Sakra! Počkat! Ale to vyznívá, jako bych zcela shazoval Einarrův nápad. To by nebylo dobré. Zejména po té epizodce v chatě. Musíme všichni tahat za jeden provaz.[/I] Podívám se na Einarra, i když mluvím stále vlastně ke všem: [OR][B]„Tvůj návrh byl také dobrý. Máš pravdu, světlo budeme potřebovat v močálech – stejně jako u lomu. Jen zkrátka nevím, zda vůbec k močálům jít. Případně k nim můžeme zajít zítra.“[/B][/OR] Zkusím nějak svůj projev shrnout.[OR][B] „Ale měli bychom zůstat společně, takže co myslíte vy?“[/B][/OR] Zeptám se do pléna, ale můj zrak spočine především na Renhartovi. [I]Pokud se rozdělíme, půjdu tam, kam půjde barbar,[/I] jsem rozhodnutý.


*********************

Nečekám na Frugiferův příspěvek, snad mi to vy i PJ prominete. *3* Jednak cítím potřebu reagovat na vaše příspěvky (jak jsem koneckonců tušil) a jednak myslím, že se stejně především musíme nejprve dohodnout, kam půjdeme. A v tom by asi jeho příspěvek roli nehrál. Tedy pokud Kilián neřekne například to, že každá mince je památka za jednoho člověka, který se ztratil u lomu nebo naopak v močálech. To je jedna z odpovědí, které by asi změnily mé uvažování i argumentaci, ale to úplně nepředpokládám. A pokud to tak je, no tak jsem tohle celé psal holt zbytečně, no. *3* Takže myslím, že se můžeme čile dohadovat, mezitím co si počkáme na Kiliánova slova. *6*

Renhart: To nevadí, klidně tě budu učit. Jsem o jednu lekci dál. *3*
Frugifer5. Března 2019 13:36:29
Předtím, než Kilián odejde, odpoví vám na dotaz ohledně mincí.
[OR][B]„Jo ty mince. To je pozůstatek poutníků, kteří putovali lesem. Hodili minci do studánky, aby jim prý přinesla štěstí. Nic významného. Jedna z nich je moje. Nehodil jsem ji tam však z pověrčivosti. Víte, jako alchymista jsem přímo fascinován touhou poznávat a objevovat. Všiml jsem si, že voda ze studánky je daleko chutnější a čistší, než voda ve studni. Ba dokonce je lepší, než voda z dalších lesních zdrojů, které jsem měl tu čest za svůj dlouhý život ochutnat. No a pak mě to napadlo! Stříbro. Stříbro je přece ušlechtilý kov. Je tedy nasnadě, že část svých ušlechtilých vlastností muselo předat vodě. Jenom nevím jak. Kdybych na to přišel, jistě by se mi konečně podařilo zabít neušlechtilé vlastnosti mědi a ze základní Prima materia pomocí vhodné substance stvořit stříbro nebo zlato.“[/B][/OR] Kilián se zasnil a nevědomky vám trochu objasnil čím se alchymisté, především tedy on, zabývají.

********************
Zde je ještě odpověď ohledně mincí. A jak správně předvídal Singr, pokračujte dál beze mě. Klidně mezi sebou diskutujte a až bude třeba (budu vědět kudy půjdete, zda se případně rozdělíte atd.), tak vás opět posunu. Je mi jedno, na kolik příspěvků to zvládnete, ale jakmile budete rozhodnuti, napište každý podčárovku, kterou cestou půjdete (případně co máte v plánu a zda půjdete společně).
Jinak si vedete velice dobře a je radost s vámi hrát.
Lemminkainen5. Března 2019 22:26:57
S úsměvem pozoruji své druhy, bradu opřenou o tělo lučiště. Pruží od země a mírně mne pohupuje, rytmicky jak verše, napadají mne slova dětských říkanek … no, asi bylo dost už kůzlátek, dětinskost Quendi, zdá se, může vést k dojmu nedůvěryhodnosti.
[I]Vcelku jsem si své lidské přátele za těch pár společně stráveným dní oblíbil a baví mne sledovat jejich počínání, chovají se … lidsky[/I]. Dva cíle, dvě volby a zdání, že řešení nelze mít bez Slova a Vůdce. Dva muži, iluze závažnosti převahy a nutnosti obrany proti ní. Oba hledají těžítko na svou misku, zřejmě by nemělo mít menší váhu než úctyhodnou … nemenší, než náš málomluvný olbřímí přítel.
[I]Je mi jedno, kterou cestou se vydat, nevěřím, že existuje správnější volba nad jinou, [/I]úsečný rozhovor našich dvou mužů jsem příliš neposlouchal a přiznám se, že ani nevím, kdo z nich jakou cestu upřednostňuje. Ale napadne mne, že močál v svitu měsíce bude krásný. Mokřadla budou odrážet blikotání hvězd a tlející těla zahubených stromů jim budou odpovídat bledě fosforeskujícími lampičkami. Lze si představit krásnější obraz pro zvědavou duši Moriquendi?

Otočím se k Reinhartovi, svět mezi Singrem a Einarrem je momentálně přespříliš nabitý pnutím a východisko z vzájemného napětí si budou muset najít sami. [B][OR][B]Necháme je, příteli? Než ti dva spolu dořeší, proženeš strašidla v lomech, já pak vzlétnu po večerní hladině mokřadel a Ty si ozdobíš zbroj hvězdami, které budu lovit z rašeliny. [/B][/OR][/B]
Frugifer14. Března 2019 09:26:34
************************
Tak vidím, že žádná domluva se nekoná. Aby se to tu nezaseklo, tak o víkendu vás posunu. A to směrem k lomu, jak napsal v příspěvku Singr.
Aktuální počasí14. Března 2019 09:26:35
otext
Einarr16. Března 2019 08:07:08
Na můj argument, který podporoval myšlenku, kam se vydat dříve zareagoval pouze Singr. Ostatní členové jakoby měli vlastní svět a do diskuse se nezapojili. [I] Je jim jedno, kam půjdeme? Jsou to pouze ovce, které půjdou, kam je pastevec zažene? Anebo je špatně něco se mnou a Singrem, že tu řešíme nějakou hloupost? Možná... i když druhá varianta mi nepřijde tak pravděpodobná, ale tak to je jen můj názor. [/I] Pomyslím si, zatímco Singr pokračuje ve svém monologu, ve kterém se zabývá tématem "proč nejít do močálů". Přestože by mohlo jít o vážnější diskusi, Singra poslouchám jen na jedno ucho, neboť má mysl se vrátila ke Kiliánovým posledním slovům - k mincím.

Vypadá to, že Singr již se svým proslovem skončil nebo si to aspoň myslím, neboť poslední věta patřila mému uchlácholení, [OR][B] Mám to. [/B][/OR] Zamumlám sám pro sebe, jestli mě slyšel i někdo jiný - nevím, nevěnoval jsem tomu větší pozornost. [I] Myslím, že vím, co se tu děje. Odpověď na předchozí otázky - proč nikdo z vesnice nepomůže starci za takové finance. Proč vynaložit takového zlata, kvůli nějakým bylinkám. Proč tak spěchá. Proč ty děti po příchodu do vesnice utekly ... Myslím, že už to vše dává smysl! [/I]

[I] Nejdřív jsem měl hned několik otázek. Nedůvěru ke starci, něco mi na něm nesedělo, něco nám zatajoval. A ta poslední myšlenka co nám sdělil. Pořád mi nedávala pořádně smysl. [/I] Zamyslím se a vybavím si jednu z vět, kterou nám Kilián řekl. [I] Kdybych na to přišel, jistě by se mi konečně podařilo zabít neušlechtilé vlastnosti mědi a ze základní Prima materia pomocí vhodné substance stvořit stříbro nebo zlato... nejdřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti - blábolení starce - "Alchymisty", ale myslím, že již vím, co se tu děje. Ty přísady co máme přinést je na výrobu zlata! Možná na to přišel. [/I]
[I] Je-li má dedukce správná už se možná o toto v minulosti pokusil - možná proto se děti bály, když nás viděli do vsi přijít, zajímat se o Kiliána. Možná je jejich rodiče vychovávají k tomu, že stařec a jeho pokusy je nebezpečný a vidina, že mu někdo pomáhá je z jejich pohledu tedy prostě zlá a nebezpečná.... anebo jsem jen moc domýšlivý to je také možné - možná se prostě jen lekly cizinců, ale na stranu druhou dospělí na nás nikterak nereagovali jakoby byli zvyklí. Každopádně důvod, proč mu - tedy Kiliánovi - nikdo není ochoten pomoci ani za tolik zlata je ten, že se bojí výsledku jeho pokusů, aby se nestalo to, co u jeho starého známého, když zabil tu dívku nebo jej viní za spolčení se zlem a s těmi ... "démony"? Možná. Zároveň to vysvětluje, proč nám nabízí tolik zlata za pouhé byliny, zprvu jsem myslel, že by se mohlo jednat o nouzi - zachránit nějakou osobu, nějaký lék či tak, ale nikoli - pokud zjistil jak vyrobit zlato, může jej nabízet do všech stran a furt bude mít dost! Jediné co potřeboval je banda cizinců, kteří nesdílejí obavy vesnice z jeho experimentů a pokusů nebo někoho komu je jedno osud celé vesnice. Anebo se pletu, i taková je možnost, ale byl bych docela překvapen, kdybych se netrefil s ničím - aspoň takhle opadla většina mých otázek. [/I] Pousměji se spíše sám pro sebe, když ukončím svou teorii.

[I] No ne že by na tom nějak záleželo. Uvidíme, co se stane. Načase se vrátit myšlenkami zpět ke skupině co se bojí močálů - i když je to možná moudrý přístup. [/I] [OR][B] Nu budiž. [/B][/OR] Odpovím Singrovi. [OR][B] Chceš vést naši skupinu a dělat rozhodnutí? [/B][/OR] Položím mu řečnickou otázku, na kterou již nečekám odpověď. [I] A samozřejmě i odpovědnost. [/I] [OR][B] Tak budiž. Veď nás. [/B][/OR] Doplním dřív, než by vůbec mohl stačit odpovídat na mou řečnickou otázku. S tímto se zařadím ke zbytku skupiny a čekám na pokyny "velitele skupiny". [I] Přeci jen, kdybychom šli do močálů - především z mého argumentování - byl bych to já, kdo by se tam musel brodit. [/I]
Singr16. Března 2019 20:46:50
Na mou argumentaci nejprve zareaguje elf. [I]Ne, ne a ne! Prostě není normální! [/I]Napadne mě po jeho básnění. Obrátím oči v sloup a zavrtím hlavou, načež se otočím k Einarrovi. Jednak mu chci dát najevo svůj nevalný názor o elfovi i o tom, že bychom měli jít k močálům v noci a jednak očekávám jeho odpověď. Vypadá, jako by mě poslouchal jen na půl, odpoví nejprve [OR][B]„Mám to,“[/B][/OR] které však zní jako by si jej říkal sám pro sebe a nebylo odpovědí pro mě. Poté se dočkám i slov určených mě.[I][OR][B] „Budiž. Veď nás.“[/B][/OR]Řečené tak blahosklonně jako by mi dával svolení. [/I]Navíc z jeho slov cítím stále jakousi averzi k tomu, že jsem se ujal vedení.

Rozhodnu se své důvody říct nahlas. Nechci, aby mě ostatní považovali za samozvaného vůdce. [I]No, možná mě za něj budou považovat i pak. Ale třeba alespoň pochopí mou kvalifikaci je vést. A nebo se ukáže, že je tu ještě někdo zkušenější než já. To by mi také nevadilo. Možná barbar? Ten by mohl mít zkušenosti z lesa.[/I] [OR][B]„Nechci tady nikomu z vás velet. Chci jít první, protože les znám. Jako dítě jsem do něj chodil na procházky, později na dobrodružné výpravy a ještě později na lov. Za poslední tři roky jsem strávil asi rok v lese a většinou to nebylo v kuse méně než měsíc. Proto chci jít první. Nechci přehlédnout nic důležitého. Ale pokud má někdo z vás větší zkušenosti s lesem, klidně jděte první,“[/B][/OR] řeknu, ustoupím stranou a gestem, kterým se druhým dává přednost namířím rukou směrem k cestě před námi. Když se vedení nikdo jiný neujme, vykročím v čele skupiny po cestě, která by nás měla dovést k lomu. Uvědomím si, že atmosféra zhoustla. Opravdu se zešeřilo. Něco je ve vzduchu cítit. A je zřejmé, že to cítí i ostatní. Jinak by elf nevytahoval luk. Nedá mi to a i já se rozhodnu být připraven a vytasím do pravé ruky meč a do levé dýku. [I]Pokud bude potřeba něco prozkoumat, prostě je zase zasunu do pochvy. [/I]Během cesty se rozhlížím po „velké žluté“ květině, která by měla růst „všude“, ale pokud nebude žádná z rostlin přímo na cestě nebo v její těsné blízkosti, nemám v úmyslu ji trhat. [I]Jedno po druhém. Nejdřív lom.[/I] Kromě rozhlížení se po „velké žluté“ sleduji i jakékoli stopy – ve smyslu „otisky“ (zvěře, lidí i „jiných tvorů“) i ve smyslu „důkazy“ (po čemkoli nestandardním, co by naznačovalo, že je v lese něco v nepořádku nebo že je třeba dbát opatrnosti) – které bych mohl zahlédnout na cestě nebo v jejím okolí.


*********************

Editoval jsem předchozí příspěvek - přidal jsem myšlenkové pochody v reakci na Kiliánovu zmínku o mincích.

Tak hurá k lomu *1*

Simonitor16. Března 2019 22:35:46
Mezi Singrem a Einarrem vznikne menší nepokoj. [I]Už dříve jsem si trochu všímal, že si moc nesedli, ale teď se i hádají, kam půjdeme. Myslí to vážně?[/I] Jelikož ti dva se spolu hádají, Lemminkainen se otočí na mě a zase se začne vyžívat ve světě metafor, metonymií a dalších složitých literárních pojmů. [I]Dobře, brzdi hochu, já jsem barbar, jestli sis toho ještě nevšiml, tak si své řečnické schopnosti schovej pro někoho jiného.[/I] [OR][B]Myslím, že bychom se měli držet při sobě. Počkáme si, až se dohádají, nebo to rozsekneme.[/B][/OR] [I]Jestli takhle budeš mluvit pořád, tak si moc rozumět nebudeme.[/I] Naštěstí Einarr ustoupí, i když je vcelku jasné, že není s tím spokojený. Ale Singr se do čela kupodivu nevrací. Vysvětluje důvody, proč chce chodit vepředu a poté nabídne, že může jít do čela někdo další. Já už se chci někam posunout, takže z nedočkavosti dodám. [OR][B]Kašlete na to už. Singře, prostě jdi první a prozkoumávej cestu. Einarre, mohl by jsi prosím pohlídat pergamen? Já a Singr neumíme číst, takže tě budeme potřebovat. A ty Lemmi můžeš pomoct se sběrem. Potřebujeme někoho, kdo má opravdu citlivé ruce, ať ty květiny nezničíme. Jelikož já jsem těžký jako kráva, neumím číst a celkově jsem k ničemu, můžu zůstat vzadu a krýt nám záda, pokud by se, nedejbože, něco na nás přihnalo. Všichni spokojení?[/B][/OR] [I]Tohle mě přestává bavit. Pokud jste někdo nespokojený, domluvte si to mezi sebou.[/I] Řeknu to urychleně, ale dávám ostatním na výběr, aby vyjádřili svůj názor, pokud budou nespokojení. Než ale někdo odpoví na mou otázku, tak mi dojde, jak nevrle to mohlo znít, takže ještě omluvně dodám. [OR][B]Neříkám, že ty Lemmi neumíš číst, nebo že ty Einarre nemůžeš vést naši skupinku, nebo sbírat rostliny, ale já už to chci mít za sebou. Nechci trávit celý den tím, že se budeme pořád hádat.[/B][/OR] Doufám, že jsem ostatní nepoštval ještě víc, kvůli mému dramatickému výstupu a čekám na jejich odpovědi.
Frugifer17. Března 2019 22:01:37
Po krátkém dohadování se nakonec rozhodnete jít bezpečnější cestou, tedy stezkou k zatopenému lomu. Není již na co čekat, proto necháte studánku za sebou a vydáte se hlouběji do lesa.
Již po pár krocích vás obstoupí všudypřítomné šero lesa. Koruny stromů jakoby se k sobě více semkly a nedovolily slunečním paprskům projít skrz. Přesto jste však ještě takřka na začátku a viditelnost není špatná. I tak to není dvakrát příjemné. Neodvažujete se raději pomyslet, jak to bude vypadat v hloubi lesa, kam byste se měli při sběru bylin také dostat.
Zvuky ptactva v korunách stromů vám však rozhodně přidávají na klidu. Prozatím se neděje nic, čeho byste se měli znepokojovat. Ani Singr neobjevil nic neobvyklého. Žádné stopy okolo. Tak to vypadá, že Kilián mluvil pravdu, když říkal, že z místních do lesa skoro vůbec nikdo nechodí.

Pokračujete stezkou, která v jednom místě doslova splynula s okolím, ale nakonec jste přece jen našli cestu, kudy pokračovat dál. Vaše zdržení bylo minimální.
Cesta vede mírně vzhůru a občas se klikatí.
Ani netušíte, jak dlouho jdete, když po jedné větší zákrutě stanete na rovince, přesněji řečeno na větším palouku. Nepřítomnost stromů způsobila více světla, což na vás zapůsobilo jedině pozitivně. Namísto stromů je tu však několik keříků. Na několika z nich rostou tak velké borůvky, jaké jste ještě neviděli. Některé jsou jen hustě obsypané listím. V těsné blízkosti těchto keříků se nachází další pařezy, na kterých je možné si odpočinout. Uprostřed je pak ohniště. Nyní nepoužívané. Kdysi dřív muselo být tohle místo odpočinkovým. Nyní však jen pustne.

Pakliže svůj zrak zaměříte na rostliny, k vaší radosti tu spatříte vysokou rozkvetlou rostlinu s potrhanými žlutými květy. Není pochyb, že je to právě ta, kterou hledáte. Ani se nemusíte ujišťovat z pergamenu. Vidíte tu celkem tři velké žluté rostliny. Všechny na okraji mýtiny. Žádné další rostliny zde nerostou.

Cesta dál k lomu pak pokračuje přímo naproti vám a již nestoupá vzhůru, ale vede rovně.
Únavu zatím necítí nikdo z vás.
Než se rozhodnete, zda pokračovat dál, či si odpočinout a nasbírat první bylinky, stane se dvěma z vás menší či větší nepříjemnost.

Lemminkainen, právě když se rozhlíží kolem sebe a nehledí pod nohy, zakopne o silnou větev a rozplácne se na zemi. Posbíráš se ze země celkem rychle a zjišťuješ škody. Kromě zanedbatelných odřenin jsi jinak v pořádku. To se ovšem nedá říci o tvých botách, respektive jen jedné. Tvé boty fakt nejsou stavěny do podobného terénu, proto není divu, že podrážka jedné z nich zůstala na zemi u větve. Co s tím? Pokračovat můžeš sice dál, ale od nynějška pocítíš na zemi každou nerovnost.

Singr si může pískat, že si vzal pohorky do těžkého terénu, ale je to právě on, komu se přihodila ona druhá událost. Přesně ve chvíli, kdy Lemminkainen upadl, opřel ses pravou rukou o nedaleký strom. Bohužel přesně do míst, odkud vytéká pryskyřice. Ruku máš celou zalepenou a jako znalý lesa víš, že to dolů jen tak nepůjde. Vodou sice můžeš zažehnat nejhorší, ale stejně se ti bude nějakou dobu všechno lepit na ruku. I tohle není žádná katastrofa, jen zkrátka nepříjemný pocit.

Najednou uslyšíte zašumění lesa. Singr s Lemminkainenem by mohli přísahat, že to znělo jako smích. Škodolibý smích, který má radost z vašich nepříjemností.
A opět nastane ticho.
Lemminkainen20. Března 2019 13:47:25
Po delším prodlení vykročíme. Konečně, váhání mne již začalo tížit a téměř jsem cítil, jak mé nohy samy touží vyrazit proběhnout alespoň krátké kolečko mezi okolními stromy. [I]Nabral bych rychlost, letěl bych zeleným přítmím, vysoko se odrážel od padlých kmenů, duši nechal ovládnout primitivním instinktem a jen na poslední couly uhýbat před hrozícími větvemi …. nádherná představa. Rozhlédnu se po ostatních a radši ji rychle zaplaším. [/I]
Singr zrovna vrtí hlavou a obrací oči v sloup, podle mých zkušeností s mimikou Atani by se mohlo jednat o obraz, v quenijštině znějící jako „ne zcela kladného přijetí předchozího projevu někoho z nás“. [I]Hmm, že by … ne, mne se to týkat asi nebude, ale pro jistotu mu věnuji jeden z milých úsměvů. Nenechám se zmást ani výrazem Reinharta, přes věčně zasmušilou vyzáž si mé výroky jistě oblíbil a těší se jimi.[/I]

Příliš jsem se pohroužil do svých myšlenek, měl bych víc sledovat okolí, nerad bych nechal vzniknout situaci, kdy elf bude zaskočen v lese. [I]Nesešli jsme z cesty? A nezměnil se nějak ten okolní les?[/I] Ne, Singr zdá se cestu drží s jistotou. Projíždím očima okolní listoví, les je náhle ponurejší a být přímo součástí jeho organismu mne naplňuje zvláštním napětím, které přes vzrůstající ostražitost není nepříjemné.
Téměř nečekaně se ocitáme na malém palouku a poprvé v lese potkáváme stopy lidské přítomnosti. Ostatní to vítají s viditelnou úlevou a náladu pozdvihne i nález rostliny, popsané v Kiliánově pergamenu jako „velká žlutá rostlina“.
Chystám se ji sebrat, ale moji pozornost upoutá pohled na hradbu zeleně okolo pokračující stezky k lomu. [I]Vypadají jak řada bojovníků, střežících další postup. Těla buků se lesknou nahou rybí kůží, větve borovic jsou jak nachystané k úderu a nemohu se zbavit pocitu, že hledí přímo na mne. [/I]Skloním paži s lučištěm v pěsti, pokročím k druhé straně palouku, chci přijít ke stromům, položit dlaň na jejich tělo a vycítit víc dotykem … klopýtnu, hloupě a neobratně, léta se mi to nestalo. Rozplácnu se jako žába a lučiště hlasitě klepne o větev, která byla příčinou pádu. Přísahal bych, že jsem cítil, jak mne ten klacek uchopil za nohu a silou zapáčil. Zdvihnu oči a vidím Singra, jak se chystá opřít se o kmen stromu, [I]v téměř zpomaleném záběru se mi zdá, jako by se na hladkou kůru přímo v místě blížícího se dotyku vyřinul pramínek mízy … [/I]hraničář si s překvapením prohlédne dlaň a jeho oči se na chvíli střetnou s mými – vím, že i přes předchozí nepochopení byly v tu chvíli naše pocity stejné.
Les okolo zašumí smíchem, bleskově se zdvihnu do podřepu a s tělem nízko nad zemí se rozhlížím zeleným tajemnem. Les se mi smál, nehezky a snad i zle, odmítl mé přátelství a ztrestal elfí dětinskost vyzývavým políčkem. [B][EL][B]„Kůzlátka si narazila kopýtko,“[/B][/EL][/B] spíš zašeptám než vyřknu nahlas a šumící hvozd šepot zlověstně vrací. Hledám, rozhlížím se, hluboce nasaji vůni lesa do nozder a aniž spouštím oči z okolních stromů, ohmatám volnou rukou naražené chodilo v rozbité botě. [I]Napadne mne výzvu lesa přijmout, bosý a s rozpaženýma rukama vběhnout do jejich náruče, zavřít oči a nechat sám hvozd rozhodnout o mém osudu … nebojím se, duši mi naplňuje ostražité napětí a cítím se nádherně opravdový.[/I]
*******************************************************************
Sejmu botu a zjistím škody. Pokud to půjde, pokusím se ji opravit pomocí kusu řemínku z toulce, náhradní tětivy, útržku oděvu nebo něčeho podobného. Pokud ne, improvizovaně si ochráním chodilo kusem nějaké látky z oděvu omotané řemínkem.
Singr21. Března 2019 21:33:46
Zase se ukazuje, jak je důležité míti Renharta. Naše slovní přestřelka (nebo spíš jen dohadování) sice vypadá, že je už u konce, ale přesto jeho slova situaci trochu zmírní a uklidní. [OR][B]„Máš pravdu,“[/B][/OR] odpovím mu.[OR][B] „Jen nesouhlasím, že jsi k ničemu. Zatím mezi námi udržuješ dobrou náladu a jsem přesvědčený, že než tahle naše malá výprava skončí, budeme ještě vděční, že Tě máme i z jiných důvodů."[/B][/OR]

Vydáme se tedy cestou k lomu. Šero houstne, ale jinak nemám z lesa špatný pocit. Nenalézám žádné podezřelé stopy a slyším zpěv ptáků. To je dobré znamení. Po chvíli chůze dojdeme do místa, kde cesta splývá s okolím. Zastavím se a rozhlížím se kolem. Zamumlám si napůl pro sebe, napůl k ostatním: [OR][B]„Tady dál nevede žádná...“[/B][/OR] udělám pár kroků vpřed, zda mi těch pár kroků nenapoví. Napovědělo: [OR][B]„Aha, tudy,“[/B][/OR] otočím se na ostatní. Jdeme dál a po nějaké době – [I]Jak dlouho už jdeme? Hodinu? Déle? Nu, to je vlastně jedno[/I] - se před námi rozevře větší palouk. Zasunu meč i dýku do pochvy. [I]Tady snad nebudou potřeba nebo případného útočníka uvidíme včas. Pěkné místo. A hlavně světlo a sluníčko. A ty borůvky! Takhle velké jsem ještě nikdy neviděl. Ale –[/I] prozkoumám listy borůvčí, už jsem poznal i jiné plody, které vypadaly podobně a byly nedobré, ba i jedovaté – [I]tohle opravdu jsou borůvky.[/I] Jednu utrhnu a ochutnám. [I]Jo, jsou to borůvky. A výborné. Šťavnaté. Budou se tu ostatní chtít zastavit? Zeptám se jich. Sám bych se sice zdržoval nerad, ale je tu pěkně a na chvíli se posadit nemusí být od věci. Ale nejdřív...[/I] ...nejdřív se rozhodnu vyklepat si z boty malý kamínek, který se mi do ní po cestě dostal. Při tom sleduju elfa. Vypadá jako by se vznášel v těch svých snech, ve kterých asi bloudí, i když je vzhůru. Jenže teď ho zpět na tvrdou zem - a to doslova - přivede větěv, o kterou zakopne a rozplácne se jak široký tak dlouhý. [OR][B]„He hesakra!“[/B][/OR] Přejde můj smích v zaklení. Abych získal při vyklepávání boty stabilitu, opřu se o strom. Jenže přesně v místě, kde z něj vytéká pryskyřice. Okamžitě vím, která bije. [I]Do prdele. Toho se teď nezbavím kdovíjak dlouho.[/I] Vytáhnu měch na vodu a vyliju si jí trochu na dlaň. Pak se chvíli levou rukou přehrabuji v torně až naleznu hadr. Trochu pryskyřice jím také setřu, ale většina hnusu mi na ruce už ulpěla a jen tak se ho nezbavím. Když se tedy – v míře v jaké to je možné – postarám o sebe, otočím pohled znovu na elfa. Zaslechnu ho něco zašeptat a rozpoznám elfštinu, kterou jsem se učil. [I]I když se nedá zrovna říct, že i naučil, he, he. Co to říká? Koza? Kozátka?[/I] Nevím. A zbylá dvě slova nerozeznám vůbec. Zamířím k Lemmimu, který zrovna zjišťuje škody. Tou největší se zdá být jedna bota, která to už má za sebou. [OR][B]„Na cesty musíš mít pořádné boty, chlape,“[/B][/OR] řeknu a doufám, že to nezní moc mentorsky, ale spíš přátelsky. [OR][B]„Mám tady jedny záložní, jestli chceš. Jsou podobně špatné jako ty Tvoje, ale zatím ještě drží. Jen Ti asi budou trochu velké.“[/B][/OR] Pak se dál chvíli přehrabuji v torně. Dělat to jen levou rukou je složitější a trochu pomalejší, ale holt za blbost se platí. Nakonec vytáhnu jeden z pytlíků. [OR][B]„To bude ta velká žlutá,“[/B][/OR] řeknu zejména směrem k Renhartovi a Einarrovi (Lemmi má nyní jiné starosti). [OR][B]„Když už tu jsme a roste nám přímo pod nosem, asi bychom ji mohli natrhat. Pomůžu vám, prsty mám čisté, ale pytlík by měl vzít do ruky asi někdo jiný.“[/B][/OR] Začneme tedy trhat květy velké žluté rostliny a brzy celý pytlík naplníme. [OR][B]„Vezměte to k sobě někdo z vás, u mě by nyní hrozilo, že ho zašpiním,“[/B][/OR] řeknu a krátce se odmlčím. [OR][B]„...a asi bude nejlepší, když k sobě vezmete i ty prázdné pytlíky,“[/B][/OR] dodám a nechám na Renhartovi s Einarrem, kdo z nich se toho ujme.

Když máme sběr hotový, zeptám se nejen Renharta s Einarrem, ale i Lemmiho: [OR][B]"Půjdeme dál nebo si chcete chvíli odpočinout? Spíš bychom asi měli spěchat, ale je tady nádherně."[/B][/OR] Bez ohledu na to, jak ostatní odpoví, sním další borůvky. Naučil jsem se nepohrdat dary lesa. Sním buď poměrnou část s ohledem na to, zda si i ostatní budou dát, nebo klidně všechny (respektive tolik, kolik stihnu než se vydáme znovu na cestu).


*********************

Vycházím z toho, že budete souhlasit, že květinu natrháme, ale pokud ne, není problém příspěvek upravit.

Jinak nenapsal jsem to explicitně, ale pokud Lemmi mou nabídku přijme, tak vyndám boty z torny a podám mu je.

Jo a vycházím z toho, že jsme dostali jeden pytlík na jednu rostlinu, pokud víc, tak bychom jich naplnili poměrnou část z toho, kolik jich máme...
Einarr28. Března 2019 20:34:34
[I] Nechci tady nikomu z vás velet. Chci jít první, protože les znám. Jako dítě jsem do něj chodil na procházky, později na dobrodružné výpravy a ještě později na lov ... [/I] Odpověděl mi Singr. [I] Krásný proslov. Ne spíše obhajoba - chceš nás ... mne přesvědčit o tom, že se na pozici vůdce hodíš nejvíce, ale je to tak zbytečná obhajoba. Nechápu tvou potřebu mi dokázat, že se pro tento post hodíš nejvíce, právě jsem řekl, že ať vedeš, chceš-li. Tak proč si to tak urputně obhajuješ - chceš přesvědčit mne anebo sebe? Na tom nezáleží. [/I] Následuje Reinhartův proslov, který je míněný k ukončení momentální situace. [I] Kašlete na to? Děláte, jako bychom si tu nějak šli po krku. Jen jsem sdělil myšlenku na věc nic víc nic míň. Nějak moc horké hlavy řekl bych. [/I] Následně ve svém proslovu Reinhart pokračuje, kdy tentokrát se snaží skupinu uchlácholit - udobřit. [I] Pokud bude takováhle domluva i nadále, kdy člověk řekne svůj názor a ostatní to hned berou za hádku ... tak mi věř obře, nejsi jediný, kdo toto "dobrodružství" chce mít rychle za sebou. [/I] Na Reinhartovo proslov nikterak nereaguji a pokračuji ve své myšlence - sledovat Singra, který se ujal vedení. [I] Toto bude dlouhý den, že ano? [/I]

Vstoupíme do lesa a dosavadní světlo výrazně zeslábne. [I] A jak se zatemnilo tak potemnila i naše atmosféra. Od té "hádky" jak to nazvali se nikdo nemá moc do řeči. Ne že by na tom záleželo. Přišel jsem pro příběhy a nějaké to zlato netřeba si dělat přátele za každou cenu a pokud berou vyřknutí názoru jako hádku... [/I] Hlasitěji si povzdechnu zatímco se protáhnu v zádech. [I] A jak dlouho vlastně již jdeme tímto lesem? Člověk se zaposlouchá do zvuků přírody, zahledí se po okolních bylinách a případných strastí. Čas běží hnedka jiným tempem. [/I]

[I] Palouk. Takhle uprostřed lesa, krásné tiché místo. Na první pohled to nevypadá, že by tu byli nějak často - hádám, že i proto je to místo tak krásné na první pohled. [/I] Povzdechnu si nad myšlenkou. [I] Koukám, že támhleta bylina je jedna z těch, co nám stařec popisoval. [/I] Jen co jsem spatřil žlutou bylinu spatřil jsem i elfa, který se právě zřídil k zemi. Pousměji se. [I] To se mohlo stát každému. Není na tom nic špatného ani k smíchu, ale je svým způsobem pěkné vidět tu lidskou stránku u "neohrožených dobrodruhů", která jsou na výpravě pro bezmochého starce. [/I] Zasměju se nad touto myšlenkou sám pro sebe. [I] Velmi dramatické. [/I] V druhém koutku oka spatřím Singra, který si právě myje ruku vodou nejprve nechápu, co se přesně stalo, ale jen co spatřím jemu blízký strom domyslím si, co se mohlo stát. [I] Možná míza? Dítě z lesa s letitými zkušenostmi, které předčí ty naše se ušpinil od mízy? Opět není na tom nic vtipného a opět se to může stát komukoliv, ale no tak ... musíte přece vidět tu vtipnou ironii. [/I] [OR][B] Všichni v pořádku? [/B][/OR] Zeptám se do větru, abych zjistil stav věci. Následně nás vyslal Singr pro onu žlutou bylinu. Převezmu si od něj pytlík a jdu do něj natrhat žlutou bylinu případně si nechám vypomoci i od ostatních, chtějí-li přiložit ruku k dílu. Jen co byliny dosbíráme nabídne Singr i zbylé pytlíky do větru. [OR][B] Vezmu je. [/B][/OR] Odpovím a převezmu si od něj zbylé sáčky.

[OR][B]Netřeba více se tady zdržovat řekl bych. Pokud tedy nejste někdo unaven a jestli Lemminkainen zvládne pokračovat s jeho obuví dále. Přeci jen chtěl jsi mít co nejvíce světla ne? Veliteli... [/B][/OR] Odpovím a vyčkám na reakce skupiny.
Frugifer2. Dubna 2019 20:42:06
************************
Další příspěvek bude zítra nebo ve čtvrtek, dnes už nestíhám. Beru to tak, že pokračujete dál k lomu.

Lemmi: Napiš prosím podčárovku, zda si od Singra boty vezmeš. Bota je již nenávratně zničena a opravit se ti ji nepodařilo.
Singr3. Dubna 2019 06:08:24

*********************
Chtěl jsem dát ještě krátký příspěvek, jen jsem čekal na Renharta (zda souhlasí s pokračováním k lomu) a Lemmiho (zda si vezme boty a souhlasí s pokračováním k lomu).

Dostanu se k tomu nejdříve dnes večer, ale není to nic zásadního, kdyžtak to připíšu k dalšímu příspěvku.
Aktuální počasí3. Dubna 2019 06:08:24
otext
Singr3. Dubna 2019 21:28:53
Lemmi se pokouší opravit svoje boty svépomocí a na můj dotaz mi prozatím neodpoví. Nechám tedy své staré boty po ruce a vyčkávám, jak se situace vyvine. Renhart je nějaký zamlklý a zamyšlený, nereaguje ani na můj dotaz ohledně trhání květů, a tak se do toho pouštíme spolu s Einarrem. Neunikne mi jeho potutelný úsměv. Navenek se sice chová korektně a snaží se svůj úsměv tlumit, ale zcela se mu to nedaří. Je mi naprosto jasné nač myslí a nemám mu to za zlé. Napadá mě přesně to samé. [I]To byl skutečně skvělý důkaz na podporu mých argumentů! No, ještěže jsem se nepřerazil o tu větev. To by bylo teprve fiasko,[/I] řeknu si a pobaveně se usměju. Květy máme za chvíli natrhané a Einarr k sobě vezme pytlíky prázdné i ten plný.

Zatímco se Lemmi lopotí s botami, je čas se trochu pokochat krásou místa, takže mé dilema je vyřešené. Renhart ani Lemmi, který má svých starostí dost se k mé otázce nevyjadřují. Einarr projeví pragmatičnost a svůj názor doplní uštěpačným dodatkem [OR][B]„veliteli“[/B][/OR]. Ne, že bych se chtěl role velitele nebo odpovědnosti zříkat, problém s tím nemám, ale trochu mě štve, že mi to tak podsouvá, [I]mé důvody jsou zcela opodstatněné! Navíc se snažím, aby si každý připadal užitečně. Einarrovi jsem hned na počátku svěřil pergamen, nyní i pytlíky... ...jistě obojí z pragmatických důvodů, ale chci zkrátka, aby mezi námi nebyly žádné rozbroje a každý se cítil důležitě. Tss. „Veliteli.“[/I] Napadne mě znovu důrazně zopakovat, že nemám potřebu a nechci nikomu velet, třeba mu i navrhnout, ať si jde klidně k močálům, ale uvědomím si, že bych spíš vypadal jen směšně a ničemu bych tím nepomohl. Úplně přejít to ale nemíním. [I]Chceš velitele? Dobrá. Nebude od věci projevit trochu velitelské nadřazenosti, když si o to říkáš.[/I] Zvednu se z pařezu, na kterém jsem seděl a zamířím přes palouk směrem do míst, kde pokračuje cesta. Vezmu to těsně kolem Einarra. Když jsem u něj, zastavím se před ním a pohlédnu mu zpříma do očí. Využiju své větší prostorové rozměrnosti – výšky i šířky.[OR][B] „Jistě,“[/B][/OR] odpovím mu a současně s tím vytasím levou rukou dýku. Nijak ji Einarrovi neukazuju ani s ní na něj nemířím. Věřím, že tohle gesto stačí. Je mi vcelku jedno, jestli to bude vnímat jako výhrůžku, či jak si to bude vysvětlovat. Pak pokračuji dál směrem na druhý konec palouku.

Když jsme všichni připravení k odchodu, znovu se přesunu do čela skupinky. Můj záměr je stejný jako dosud. Sledovat cestu a veškeré stopy na ní či v jejím okolí. Těsně předtím než vyrazíme, mě napadne ještě jedna věc. Skloním se k zemi a pravou – zaleptanou – ruku si zašpiním hlínou (popřípadě pískem, či něčím podobným, co je v okolí). [I]Naposledy to fungovalo. Tehdy to bylo sice nedopatřením, ale proč tu zkušenosti nevyužít?[/I] Jde mi o to, aby se mi v pravé ruce nic nelepilo – zejména meč, pokud jej budu muset tasit. [I]Lepší věci zašpinit hlínou než zapatlat pryskyřicí.[/I] Když odcházíme, znovu mi padne zrak na Einarra. [I]To by mě zajímalo, k čemu nám jsi ty,[/I] napadne mě. Nemyslím to nijak zle, ale zatím mě nenapadá, co by Einarr mohl umět čím naší skupině přispěje. [I]Kromě toho čtení.[/I] Přitom jej nechci podceňovat, věřím, že něco takového bude. Jen by mě zajímalo, co. Chvíli si pohrávám s myšlenkou se ho přímo zeptat, ale nakonec, jak je mým (ne)dobrým zvykem, když si myslím, že nejsou slova důležitá, svůj dotaz polknu a nechám si ho pro sebe.


*********************

Podle toho, jestli Lemmi mé boty využije nebo ne, mu je nechám nebo znovu sbalím. Během další cesty se opět snažím sledovat stopy a cokoliv, co mi přijde, že si zaslouží mou pozornost, stejně jako při dosavadní cestě.
Frugifer4. Dubna 2019 22:16:08
Lemminkainen se s velkým zaujetím věnuje své botě a nevnímá okolí. Bohužel však botu opravit nedokážeš a jsi odkázán buď na kus látky nebo na půjčených botách od Singra, pokud si je tedy vezmeš.

Renhart vypadá, že se ho nic netýká a jen čeká, co se bude dít dál. Na Singrova slova vůbec nereaguje a je ponořen sám do sebe.

To Singr, i přes počáteční nepříjemnost s pryskyřicí, kterou stačil částečně eliminovat, se společně s Einarrem pustili do sběru rostlin, přesněji řečeno žlutých květů. Netrvá dlouho a ze všech tří rostlin naplníte jeden pytlík, který si i se zbylými prázdnými vezme do úschovy Einarr. Jednu položku z pergamenu si tedy můžete úspěšně odškrtnout.

Unavení nejste, proto nemá cenu se zde více zdržovat. Rozhodnete se pokračovat cestou k zatopenému lomu. Než se tak stane, dojde k jisté události mezi Singrem a Einarrem. Singr se zastaví těsně před člověkem a vytasí dýku. Nemá s ní však žádné zlé úmysly a než stihne Einarr zareagovat, odejde na druhou stranu mýtiny. Les v tu chvíli zašumí, jako kdyby se dobře bavil. Snad i díky tomu si uvědomíte, že je třeba pokračovat společně dál. Les vůbec nepůsobí nijak přátelsky.
Singr si ještě zašpiní ruku hlínou, což v tuto chvíli není vůbec špatný nápad. Jestli to však pomůže, to se teprve uvidí.

Konečně můžete pokračovat dál. Stopy žádné. Dokonce ani žádná zvěř, až to může působit podezřele. Ptactvo však můžete v korunách stromů slyšet stále.
Pojednou se dostanete k „temnějšímu“ úseku lesa, kde jsou stromy ještě více nahuštěné k sobě a podél cesty rostou vysoké trnité keře. A právě zde se stane další zlomyslná patálie. Tentokráte je cílem Renhart. V jedné chvíli to vypadá, že se trnité křoviny proti Renhartovi spikly a zastoupily mu cestu. Doslova jej obmotaly. Vás si přitom ani nevšimly. Celá situace vypadá dost zvláštně, ale trvá jen několik sekund. Poté se křoví „vrátí“ na původní místo a ani se nehne. Vzápětí znovu uslyšíte ono zlovolné zašumění lesa. Tohle už není samo sebou. Les vám vysílá jasné signály, že tu nejste vítáni. Sice to neberete na lehkou váhu, ale stále uvažujete s čistou hlavou a takové drobné zádrhely vás přece nemohou odradit. Navíc už podvědomě tušíte, že se blížíte k lomu a byla by škoda vrátit se.
Obrátíte se tedy na barbara a zjišťujete škody. Renhart měl veliké štěstí, že má na sobě kožený kabát, jehož pevná kůže jej od zrádných trnů z velké části ochránila. Bohužel na rukou a v obličeji, kde jsi chráněn nebyl, máš nyní několik škrábanců. Není to sice nic vážného, za pár dnů po nich nebude ani památky, ale přesto tě to stálo pár kapek krve.

Po bleskovém odpočinku pokračujete dál. Tentokrát již opět v poklidu. Nedlouho po předchozím incidentu se před vámi najednou stromy rozestoupí a vy spatříte úchvatnou scenérii. Přímo naproti vám se do výšky tyčí ohromná bílá skála. Dole, před ní se pak leskne hladina jezírka. Vršek vápencového útvaru je holý, ale již ze svého místa spatříte plošinu asi uprostřed skaliska. Ta je již porostlá travinou. Co je však zajímavější, na plošině vidíte otvor vedoucí do nitra skály. I když jezírko není nijak rozsáhle, snad několik desítek až sto sáhů na šířku, do vody se příliš nehrnete. Pokud byste se chtěli dostat ke skále, schůdnější řešení bude obejít jezírko po písčitém břehu, který jej lemuje. Jezírko je jinak poklidné a od své hladiny odráží sluneční paprsky, které na něj dopadají. Ano, konečně si opět můžete vychutnat více denního světla, než v ponurém pásmu lesa.

Vás tu však nečeká odpočinek, ale práce. Než tedy pokročíte ke skále, rozhlédnete se po rostlinkách nejprve na svém břehu. Ani vám to nedá moc práce. Rostou zde pouze dvě vyšší rostliny s tmavě modrými květy. Dle popisu v pergamenu se zdá, že by to mohla být jedna z rostlin, kterou hledáte, šalamounek. Jistí si však úplně nejste. Je jediná možnost, jak to zjistit.

Než však stačíte cokoliv zjišťovat, uslyšíte výrazné šplouchnutí. Hladina jezírka se rozvíří v místech pod plošinou s jeskyní. To by nebylo ještě tak zlé, kdyby vzápětí po šplouchnutí nenásledovalo hlasité zaskřehotání jdoucí právě směrem od plošiny. Nic a především nikoho však prozatím nevidíte.
Na náladě vám to ale nepřidalo, ba právě naopak. Je třeba být ve střehu. Ovšem nic dalšího se neděje. [I]Bylo to vůbec skutečné? Nehraje s vámi les nějakou podivnou hru?[/I] Podobné myšlenky se vám mohou honit v hlavách. Je však jen a jen na vás, jak se s tím vypořádáte a co podniknete.

************************
Dodatek k rostlinám. Ano, dostali jste jeden pytlík na jeden druh rostliny. Množství, které se do jednoho pytlíku vleze, je pro každý druh rostliny různé.
Lemminkainen5. Dubna 2019 10:16:07
Po chvíli snažení rozervanou botu sundám. [I]Hlavou se mi mihne vzpomínka na dětství u severních jezer, nosívali jsme obuv z losí kůže, pevnou, lehkou, dokonalou pro běh i tanec. To, co mám na nohou teď, působí jak láptě orcor. [/I]Myslí se toulám v minulosti, téměř přeslechnu Singrovu nabídku a než mu stihnu odpovědět, řeší něco jiného. [I]Zastydím se, působilo to ode mne nezdvořile a občasnému napětí v dosud ne zcela souznělé družině to jistě nepomůže.[/I] Boty rád přijmu,[B][EL][B] „hantan, nildo“[/B][/EL][/B], zazní ode mne opožděně. Jsou mi trochu větší, odříznu z rozbitého kusu pár řemínků a trochu je zkusím stáhnout, snad to tak půjde.
U jedné z menších borovic na mýtince najdu trochu písčitější půdy, naberu prašnou hrst a chystám se ji nabídnout hraničářovi k odstranění smoly … opět pozdě, už si poradil sám podobným opatřením. Nic, zlomyslný les nabídne i další příležitosti k přátelskému gestu. Rozhlédnu se po okolí, potřepu hlavou a umíním si, že se budu méně toulat v představách a nebudu odebírat pozornost z přítomného okolí … což zvládnu dodržovat tak půl směny.

Pokračujeme dál, les zhoustne a dá nám znovu najevo svou nelibost, šrámy na Renhartově tváři ještě o něco víc zvýrazní jeho zasmušilý výraz. Družina znejistí, každý další krok pokračuje pod hrozbou nebezpečí, které může přijít odkudkoli. [I]Živý les mne fascinuje, něco takového znám jen z příběhů a byť jsou jeho projevy zlomyslné, prožívat blízkost tak mohutného a prastarého živote je … nádherné[/I].[OR][B][B] „Jsme v jeho rukou a strach je zbytečný, kdyby nás chtěl zabít, již nejsme živí.“[/B][/B][/OR]

A pak vystoupíme z dvorany stromů … další pohled mi vezme dech. Bílá skála je jako chrám z jednoho kusu mramoru, jezero rozbodané slunečními šípy vyvolá dávnou rodovou vzpomínku na probuzení u břehu Cuiviénen. Pokleknu a zanořím prsty do bílého písku, zdvihnu jej v pěsti a nechám protéci dlaní. Pak se pomalu a neochotně vrátím do přítomnosti. Jistě, byliny. Ostatní se po nich už rozhlížejí, také se připojím a vyhlédnu místo, kde by bylo možné nabrat trochu vápencové drti …
.. šplouchnutí, pohyb, hlasitý skřek … jsem v pokleku, pohyb paže a v mžiku mám u tváře opeření šípu, přes jeho hrot vyhlížím zdroj zvuku.
*************************************************************************************************
Omlouvám se za chybějící reakci, zrovna jsem měl několikadenní výpadek.
Singr5. Dubna 2019 13:40:04
*********************
PJ: Můžeš nám upřesnit terén? My jsme tedy "na dně" lomu, pod skálou? Jak vysoko je ta vyvýšená plošina? (např. kvůli použití lana) A vede tam nějaká cesta (kterou bychom viděli) nebo je třeba lézt?

edit: I když přemýšlím, zda je vápenec podloží vhodné pro lezení. *6* Nějak si nejsem jistý. No, ale to je jedno...
Frugifer6. Dubna 2019 19:17:08
********************
Ano, vy jste na "dně" na břehu jezírka. Skála je naproti vám na druhé straně jezírka (šířku jsem vám zhruba napsal, přesné rozměry stejně nevíte), délku má do 200 sáhů a lze jej obejít, čímž se dostanete na druhou stranu pod skálu (je tam úzký pás souše, voda nepřiléhá těsně ke skále).
Výšku samotné skály odhadujete kolem 40 sáhů, vyvýšená plošina je pak odhadem 15-20 sáhů. Z vašeho místa žádnou cestu nevidíte. Další informace pak budou popsány v příspěvku, pokud se vydáte ke skále.
Singr7. Dubna 2019 14:48:04
Lemmi si nakonec ode mě boty vezme. [EL][B]„Hantan nildo.“[/B][/EL] [I]„Děkuji příteli.“ Tomuhle rozumím,[/I] potěší mě. Vzápětí marně lovím v hlavě správnou odpověď, a tak jen pokývnu hlavou. [I]Nevadí. Elf ani ostatní nemusí vědět, že elfsky trochu rozumím. Stačí, že jsem machroval tou barbarštinou. Ale hodí se ty jazyky, ne že ne.[/I] Libuji si, že jsem se dal na učení jejich základů.

Když vyrazíme od palouku, cesta hned od začátku potvrzuje dojem, který tvořila, i když jsme ji viděli jen z dáli přes palouk. Je temnější, stromy sevřenější, atmosféra trochu tísnivější. Jsem na les zvyklý a jsem zvyklý na různé druhy lesa. Procházel jsem i lesy ještě méně přátelskými než je tento, ale přesto nemám z tohoto lesa dobrý pocit. [I]Není zlý. Ale zlomyslný ano,[/I] přemýšlím o něm jako o živém tvoru. Je to něco, čemu věřím. Moc to nikde nevykládám, protože by mě měli lidé za blázna . [I]A protože obecně toho moc nenapovídám – tedy většinou.[/I] Přesto jsem ze svých zkušeností z lesa, respektive lesů nabyl přesvědčení, že les je živý. Nejen jednotlivé rostliny, stromy a zvířata, ale jako celek. Je to živý organismus a má mnoho lidských vlastností. [I]A tento je zlomyslný. Škodolibý. Ale ne přímo zlý. A stále v něm jsou – a zpívají – ptáci. A dokud tomu tak je, tak není s lesem nic vyloženě v nepořádku.[/I] Když přemýšlím nad dosavadním naším počínáním, vlastně se lesu ani nedivím. [I]Vždyť ta naše nešikovnost na palouku a koneckonců i ta naše mírná nevraživost s Einarrem je směšná. Není divu, že se nám les směje. [/I]

Tyto myšlenky se mi honí hlavou během naší cesty, když tu náhle periferně zaregistruji, že se za mnou něco děje. Otočím se a všimnu si, jak Renharta obmotávají křoviny. [I]To už není zlomyslnost. To je útok. Útok na nás![/I] Vrhnu se Renhartovi na pomoc s úmyslem do chapadel keřů tnout, ale zaváhám. [I]Tasit meč a zašpinit si ho? Nebo použít tasenou dýku, kterou mám ale v levačce? A neseknu tím i do Renharta?[/I] Nakonec se rozhodnu použít dýku, ale předtím si ji přendat do zašpiněné, ale obratnější pravé ruky. Než však stihnu cokoliv udělat, křoví Renharta pustí. [I]Rád bych si myslel, že se mě zaleklo,[/I] pousměju se, ale dobře tuším, že to tak nejspíš nebude a les nám jen vyslal signál, že nejsme vítáni. Renhart má pár škrábanců, ale jinak je po všem, a tak se jen zeptám: [OR][B]„Dobrý?“[/B][/OR] Jo, dobrý. Renhart je odolný chlapík.

A pak to přijde! Tedy my přijdeme. K lomu. [I]Nádhera,[/I] napadne mě a chvíli se kochám tou scenérií. Krásná skála. Po chvilce kochání se opět ozve mé pragmatické já. Obhlížím terén a přírodu. [I]Jezero. Uprostřed skály plošina. A jeskyně? Možná. Neříkal něco Kilián o jeskyních? Co to vlastně po nás odtud od lomu chtěl? Ano, písek. A mělo by tu růst hned několik rostlin.[/I] Snažím se vzpomenout na podrobnosti, ale dosavadní události je přebily. Vybavuji si jen to, co mě zaujalo hned zpočátku. Že většina rostlin je modrých. A jedna modrá tu roste. [OR][B]„Není tohle jedna z těch rostlin, které máme nasbírat? Přiznám se, že už si moc popis nepamatuji, ale hned několik jich bylo modrých,“[/B][/OR] řeknu, respektive se zeptám ostatních.

Než však stihneme cokoliv udělat ozve se žblunknutí a potom skřek, který jde od plošiny. Prvotní myšlenku, že jde o život v jezeře přebije jiná. [OR][B]„Kamení! Někdo po nás hází kamení!“[/B][/OR] Zvolám asi vcelku zbytečně, ostatní si toho museli také všimnout. [I]Někdo nebo něco. Ten skřek byl dost divný.[/I] Myšlenky mi začnou šrotovat. [I]Sakra, co teď? Teď by se hodil štít.[/I] Zatímco jen zmateně přemýšlím, elf reaguje pohotově. Okamžitě poklekne a natáhne šíp. Ale nikde nikdo... Já se instinktivně podívám na barbara, který vypadá jako protřelý bojovník. [I]Nemá štít? Hm, škoda, nemá. Počkat! Já hlava děravá! Vždyť jsem v posledním městě jeden dostal od toho sedláka, pro kterého jsem nalovil pár zajíců! Malý, ale přece se bude hodit.[/I] Řeknu si a začnu ho lovit v torně. [I]Možná zbytečně plaším. Aspoň zatím, ten kámen dopadl hodně daleko od nás. Ale zase – lepší být připraven než zaskočen.[/I] [OR][B]„Einarre, najdeš ten pergamen, ať se ujistíme? Nebo si to někdo pamatujete? Já se nás zatím pokusím krýt štítem. „[/B][/OR]
Einarr7. Dubna 2019 15:42:20
Moji společníci vyřešili své mírné obtíže a vypadá to, že se již brzy opět vydáme na cestu k lomu. Nejdříve se však u mne zastaví Singr. Pohlédne mi do očí se slovy "Jistě", při tomto vytasí svou dýku snad v gestu výhružky. Po spatření tohoto gesta udělám menší úkrok zpět, abych byl případně udělat menší rozestup mezi námi a pevněji v ruce sevřu kopí. Od toho však odstoupím, když vidím, že v dalších pohybech s dýkou nepokračuje. Výsledkem je tedy pouze mírný úkrok pravou nohou, kterého si mohou všimnout bystřejší postavy. [I] Dýka? Vážně? Vytasí na mne dýku, za oslovení "veliteli"? A přitom se tak dohadoval, že je nejvíce kvalifikovaný z nás k tomu, nás vést v lese a najednou mu vadí přijetí jeho role velitele? Ta role, které se sám ujal? [/I] Z hlasitě se začnu smát nad tou ironií, ale Singr již nadále neztrácel čas a vydal se kupředu na cestu. [I] Tomu říkám, kvality vůdce. Oslov mne rolí, pro kterou "se hodím nejlépe" a vytasím na tebe svou dýku. Řekni k debatě svůj názor a znamená to, že se ihned začínáš hádat. Jaký to výborné hodnoty velitele. "Protože jsme v lese, tak se pro tuto roli hodím nejvíce". Takže podle jeho logiky pokud půjdeme do nevěstince, naší nejlepší volbou pro post vůdce bude nějaká tamní "lehká děva"? Smutné, protože to vypadá, že tomu doopravdy věří. U nás ve vesnici byl vždy náčelník - velitel, vždy ten, kdo rozuměl jeho lidu, kdo dokázal jeho lid vést a inspirovat, kdo si získal jeho respekt skrze jeho činy. Ten kdo byl ochoten pro jeho lid trpět a pro koho byl lid ochoten trpět. Že se nevyznal tak dobře v blízkém lese? Co na tom záleží? Na to měl průzkumníky a lovce. Ti se v lese vyznali jako nikdo jiný! Ale to z nich jen stěží dělá vhodnými kandidáty na post vůdce - i kdyby se skupina vyskytovala v lese. [/I] Naposledy se nad svými úvahami zasměji, kdy tento úsměv postupně přejde v smutné povzdechnutí. [I] Smutné. Ale tak to bude jeho boj hádám, tedy dokud nás jeho "vedení" nedostane do problémů. A co ta dýka? Mám to nechat jít? Měl bych něco udělat? Možná. Možná se naskytne nějaká příležitost jak dát tomu staroušovi nějakou tu lekci, ale stojí mi on za to? [/I]

Postupujeme za Singrem hlouběji do lesa a ten se stal temným. Nebo alespoň mnohem temnější než byl z poklidného místa palouku. Ve skupině panuje převážně ticho - všude panuje poměrné ticho, až podezřelé. A to až do doby, než je náš společník Reinhart napaden křovinami. "Napadení" však netrvá dlouho a křoví se vrátí do původních pozic, kdy Reinhart z toho vyvázl jen s drobnými škrábanci. [OR][B] Jsi v pohodě? [/B][/OR] [I] A co je tohle? Zase to šumění, ten zvláštní zvuk, snad jakoby se nám samotný les smál? [/I] Myšlenku mi utne hlas elfa [I] Jsme v jeho rukou a strach je zbytečný, kdyby nás chtěl zabít, již nejsme živí. [/I] [OR][B] Nechápej mne špatně, ale mluvíš, jakoby jsi věděl kdo či co nás "testuje" - ohrožuje. Nechtěl by jsi se o své vědomosti podělit? Tedy krom toho, že se "toho" není třeba bát neboť nás to může kdykoli zabít. [/B][/OR] Pousměji se a prohrábnu si vlasy levou rukou. Kdy vyčkávám, zda-li mi elf odpoví.

Po chvilce odpočinku jsme se opět vydali na cestu. Před námi se nám objevila nová scenérie. Velká bílá skála a až " zářivé" jezero. [I] To je jeskyně támhle nebo se mi to jen zdá? [/I] Dále spatřím cestu, po které by šlo jezero obejít, přesto však nic nezmiňuji. [I] Netřeba říkat zřejmé či nějaké návrhy, přeci jen nechceme, aby na nás opět vytasil velitel dýku. [/I] [OR][B] Nějaké návrhy? Kam chcete teď a jak se tam budete chtít dostat? [/B][/OR] Následně se zaposlouchám do odpovědi druhých a zda-li se mi nepodaří opět zaslechnout zlověstné zašumění v lese. Když v tom jsem zaslechl šplouchnutí vody. Připravím si k případnému výpadu své kopí, ale nikde nikoho nevidím. [I] Že by zase náš "kamarád z lesa"? Nějaký další vtípek? Singr říká, že po nás hází kamenní, ale je tomu tak? Nevšiml jsem si, pouze zvuku. Jestli najdu pergamen ať se ujistíme? Mohu jej najít. [/I] [OR][B] Můžu jej najít a můžeme po případně hned rostliny nasbírat, ale nebylo by lepší nejdřív zjistit, odkud přišlo to žblunknutí? Možná nás někdo či něco sleduje, možná by nebylo od věci nejdříve prověřit toto a rostliny vyřešit poté, ale pokud na tom trváš. [/B][/OR] Větu nedokončím neboť se domnívám, že je jasné, jak by věta měla končit a ponechávám čas ostatním se k věci vyjádřit.

************************
Jen tak mimo řeč, pokud vím tak jsem nikdy neřekl, že umím číst, takže s touto informací zacházejte možná obezřetněji. *1*
Singr7. Dubna 2019 21:05:01
[OR][B]„Žblunknutí bylo z vody,“[/B][/OR] řeknu, jsa právě k jezeru a skále čelem. Do odpovědi vnesu malou špetku uštěpačnosti. [I]Odkud asi? Ze stromu? A to už ses začínal chovat jako dospělý a teď takovýhle dotaz...[/I] I přes své trochu pohrdavé myšlenky svá slova upřesním, tentokrát už věcným tónem bez jakéhokoliv negativního nádechu: [OR][B]„Bylo to někde tam pod tou skalou, takže to nebylo zas tak blízko,“[/B][/OR] snažím se svými slovy uklidnit ostatní a možná i sám sebe. [OR][B]„A ten skřek byl z té plošiny, aspoň myslím,“[/B][/OR] dodám. [OR][B]„Jak to chceš prověřit? Jestli chceš skočit do jezera, můžeš,“[/B][/OR] řeknu lehce pobaveně, nicméně pak pokračuji zase věcně: [OR][B]„Ale nemyslím, že by to bylo moudré. Lemmi má nabito, já mám štít a...“[/B][/OR] zasunu dýku a vytasím meč (meč v pravé ruce, štít v levé) [OR][B]„...meč a Renhart,“[/B][/OR] podívám se na našeho barbara, [OR][B]„je také ve střehu,“[/B][/OR] řeknu a na chvíli se odmlčím. Po malé pauze pokračuji: „Takže myslím, že jsme tak připravení, jak je jen možné a mohli bychom se věnovat pergamenu a případně sběru. Pokud chceš, můžeme role prohodit, ale já osobně nám budu se štítem a mečem v ruce užitečnější než s pergamenem,“ zasměju se v narážce na svou neznalost čtení.


*********************

PJ: Díky za popis *4*

Raději bych s tímhle odpisem počkal na Renharta, ale nevím, jak budu mít příští dny čas a myslím, že jeho reakce v mém příspěvku tak zásadní není (ačkoliv by se hodila), tak píšu hned...

Neumíš číst? A k čemu nám tedy vlastně jsi? (já samozřejmě tuším, k čemu nám být můžeš, ale Singr ještě ne) *1* Každopádně ses z nás tří (Lemmi pobíhal někde s vědrem) tvářil nejmoudřeji. *3* Takže my si prostě zatím myslíme, že umíš *6*

Jinak Singr zase nikdy neřekl, že chce velet ani si to nemyslí, dokonce s Einarrovými názory na charakter a povahu vůdce by se shodl, ale prostě jen chce jít první. *6* Ovšem chápu, že jiní mohou jeho slova a činy vnímat jinak... ...a jen tak mimochodem - s tím bordelem tomu věřím taky. Pokud by nešlo o to ten nevěstinec vymlátit, ale třeba zjistit nějakou informaci, tak děva, která se v tom prostředí vyzná a umí pohybovat by byla nejlepší adeptkou *6*



Frugifer10. Dubna 2019 09:26:01
***********************
Zatím pokračujte beze mě dál, stačí i podčárovka, co máte v plánu. Až budu vědět, co přesně budete dělat, posunu vás (zatím vidím jen náznaky).

Simonitor/Renhart: Jak to s tebou vypadá?
Aktuální počasí10. Dubna 2019 09:26:02
otext
Singr10. Dubna 2019 11:07:20
*********************

Za mě všechno vesměs naznačeno v příspěvku. Pokud by někdo stál o prohození rolí. Např. že Einarr neumí číst a dáme pergamen číst Lemmimu (poslední naše naděje *6* ), mohu od Lemmiho vzít luk, pokud jej bude ochotný dát z ruky, nebo pokud budete chtít na sběr určit mě (pokud je to opravdu šalamounek), protože já už mám jednu ruku zaleptanou - v tom případě mohu někomu předat štít (meč se mi z ruky dávat nebude chtít). Každopádně bych pohledem - a s připravenými zbraněmi (štítem) kontroloval jezero a plošinu a byl bych pro (snad mě nepřehlasujete), abychom pokračovali ve sběru (pokud to bude opravdu šalamounek).


Jinak ve čtvrtek a v pátek mám v práci dvanáctky, v sobotu odjíždím až do velikonoční neděle na dovolenou a o velikonočním pondělí mám opět dvanáctku. *90* Tzn. Do soboty jsem - možná - schopný napsat plnohodnotný příspěvek a další jsem schopný napsat nejdříve na velikonoční neděli odpoledne/večer, možná v pondělí večer a úplně nejpozději v úterý po Velikonocích. *90*
Simonitor10. Dubna 2019 21:35:57

*********************
Strašně moc se všem omlouvám, vůbec nestíhám a mám všeho až nad hlavu. Pokusím se dopsat zítra všechny chybějící příspěvky, nechci vám všem kazit hru. *10*
Simonitor11. Dubna 2019 21:38:31
Nakonec jsme se konečně přestali dohadovat a posunuli jsme se dál. [I]Musíme tady udržet nějakou příjemnou atmosféru mezi námi. Hádka je to poslední, co teď potřebujeme. [/I] Čím dál jdeme, tím je les ještě hustší a hustší. Z pěkného slunečného rána se v jediném okamžiku stala velmi nepříjemná atmosféra. Připomíná mi to čas, kdy jsem utíkal z naší osady pro pomoc. I přes to, že musíme dávat pozor na cestu se ponořím do myšlenek. Vidím před sebou hořící osadu. [I]Stovky lidí mrtvých. Všichni blízcí pryč v jediném okamžiku. A já tam jen stojím a dívám se na toho, kdo to všechno způsobil. Nejsem schopný udělat cokoliv. Proč. Proč jsem nic neudělal..? Stál jsem tam jako zbabělec. Neudělal jsem naprosto nic, abych je pomstil. Byl jsem slabý. Ale stejnou chybu neudělám...[/I] Naplní mě zlost a pocit viny, ať už to byla moje chyba, nebo ne.

Do reality mě vrátí zlověstný smích a to, že se naše skupinka zastavila. Kupodivu jsem to nebyl já, kdo zakopl, ale Lemmi, který si kvůli tomu roztrhal boty. Singr má zase jiný problém, a to s mízou přilepenou na ruce. Nevím, jestli na mě někdo mluvil, jelikož jsem byl ponořen v myšlenkách, takže nic neříkám. Einarr už mezitím posbíral květy té velké žluté rostliny, které potřebujeme. Můj zrak se však obrátí směrem k Einarrovi a Singrovi. Einarr začne mluvit na Singra, že bychom měli pokračovat dál. To neznělo nijak špatně, ale poté přišlo oslovení "veliteli". [I]Ty jsi trochu provokatér. Ještě pár takových vystoupení od vás dvou a už si půjdete po krku.[/I] Na oslovení veliteli Singr nereagoval tak příjemně. Vstal z pařezu, na kterém seděl a začal tasit dýku. [I]Do háje, já to nemyslel doslova. To je ale zase skupinka. Lemmi si pořád říká samé básničky a vy dva tady na sebe tasíte zbraně.[/I] Naštěstí další gesta Singr nepotřebuje ukazovat a pokračuje dál. Já vstanu a pokračuji za ostatníma. Stačí jen chvíle a zase se věnuji svým myšlenkám. [I]Byly vůbec v naší osadě nějaké hádky? No, pár jich tam bylo, ale... Popravdě jsme byli velmi šťastní. Než...[/I] Nemám slov. Stačí jediný okamžik a všechno se může zhroutit. Neustále vidím jeho pohled před sebou. Ten pohled mrazí doteď i mě.

Z myšlenek mě zase vytrhne další nepříjemnost, tentokrát ale mnohem nepříjemněji. Trnité křoví mě doslova obklopilo a nepustilo mě dál. Já, ztracen ve svých myšlenkách, jsem začal panikařit a začal jsem křoví strhávat ode mě pryč. Trvá to jen pár sekund a hned si uvědomím, co to dělám za hloupost. Z myšlenek se už vrátím do reality. Uklidním se a křoví se najednou rozestoupí. [OR][B]Co to bylo?[/B][/OR] Pak znova uslyším ten smích. Lemmi se už ozve a jeho slova mě tedy moc nepotěší. [OR][B]Díky za utěšení.[/B][/OR] Řeknu spíše ironicky, než sarkasticky a utřu si krev z obličeje. [I]Zažil jsem horší.[/I] Pokračujeme bez dalších připomínek na naší cestě.

Zanedlouho přijdeme k velké vápencové skále a konečně se objeví další paprsky světla. Poblíž skály uvidíme květinu, pravděpodobně Šalamounkek, takže vyjdeme směrem k ní. Naše nadšení ale netrvá dlouho a z vody se ozve žbluňknutí. Ze začátku to vypadalo, že tam spadl nějaký kámen, ale nakonec jsme uslyšeli zaskřehotání. [I]Tohle se mi přestává líbit.[/I] Atmosféra houstne, napětí sílí a já už hmatám po své sekeře. Pokud se něco objeví, tak budu připravený. Singr vytáhne štít a řekne, že nás bude krýt. Já mu budu důvěřovat a podívám se za sebe, jestli těch potvůrek, nebo co to vůbec je, není víc. Chvíli se jen rozhlížím a Singr pak řekne, že bychom se měli věnovat sběru. [OR][B]Souhlasím. Pokud tu opravdu je něco, co nás dokáže zabít, měli bychom si pospíšit. Nasbírejte tu šťávu a jdeme hledat dál. Jedna rostlina roste ve štěrbinách těch skal, ne?[/B][/OR] Počkám, co budou říkat ostatní a já se mezitím rozhlížím kolem nás.

*********************
Konečně! Ještě jednou se omlouvám za moji neaktivitu, ale teď už budu psát pokud možno pravidelně. Pokud jsem na něco zapomněl, upozorněte mě na to prosím, ať v tom není nepořádek.
Singr12. Dubna 2019 21:17:08
[OR][B]„Aha, to je ta s tou šťávou? Pamatuješ si to lépe než my. Nebo alespoň než já,“ [/B][/OR]odpovím Renhartovi.[OR][B] „Nasbíráš ji Einarre nebo ji mám nasbírat já, když už mám zaleptanou ruku?“[/B][/OR] Otočím se na Einarra a pak odpovím znovu Renhartovi: [OR][B]„Ano, myslím, že o štěrbinách skal tam něco bylo. A také mám dojem, že tam bylo něco o jeskyních, takže myslím, že je zřejmé, kam nás povede náš úkol,“[/B][/OR] řeknu sleduje* stále hladinu jezera a skálu.


*********************

*přechodník přítomný mužský, nikoli 3.osoba jednotného čísla přítomního času *6*

Takto aspoň moje malá odpověď na Renharta. Podle Einarrovy odpovědi buď dál hlídám hladinu se štítem a mečem v ruce nebo předám štít Einarrovi, zasunu meč a začnu sbírat šťávu.

Další příspěvek ode mě nejdříve odpoledne/večer na Velikonoční neděli
Einarr16. Dubna 2019 18:53:54
[I][I] Ovšem, že žblunknutí přišlo z vody, ale odkud přesně. Respektive co žblunknutí způsobilo. Jednalo se o kámen spadlý ze skály? Byl to hozený kámen? Nebo se mohlo jednat o jiný předmět, to je otázka. [/I][/I] Následně Singr pokračuje již v méně ironické odpovědi. [I] Tam někde a zvuky od tamtud povídáš? Snad máš pravdu, jestli nás bude chtít zasypat šípy či kameny tak z té pozice by měl určitě výhodu. Ale možná jsem už jen přehnaně opatrný. Ale ... jsem přespříliš opatrný? Na Reinharta zaútočilo křoví takže trocha té opatrnosti nemůže uškodit řekl bych. [/I]
[OR][B] Jak to chci prověřit? Určitě nemám zájem skákat do vody kvůli žblunknutí, spíš mi šlo o to, jestli nespatřímě něco plovoucího na hladině či nespatříme někoho na té jeskyně. Jestli se jednalo o "přirozený" zvuk spadlého kamene či jej na nás někdo hodil. Mohl někdo testovat jeho dostřel či tak. Paranoidní. Vím. Ale zaútočil na něj keř. [/B][/OR] Rukou ukáži na Reinharta. [OR][B] Ale dobře, jestli myslíš, že bychom měli rostliny sebrat hned, určitě mohu kouknout na ten pergamen a ujistit se, že se jedná o chtěnou rostlinu. Po případně ji hned sesbírám, když mi budete krýt záda. A pak jen taková myšlenka, ale tady Lemminkainen tvrdil, že kdyby nás ten les chtěl zabít tak to již udělá. Nevím co to je jestli to je les, nějaký duch či jiné stvoření, ale možná by nebylo od věci na něj zkusit zvolat - třeba i elfsky? Chci říct pravděpodobně již o nás stejně ví takže to není tak, že bychom prozradili svou lokaci. Ale jen nápad, třeba by se s tím šlo nějak domluvit? [/B][/OR] Nadále vyčkám na reakci ostatních, jestli se někdo vyjádří k mému návrhu po případně než rozhodne o dalším postupu.
Singr16. Dubna 2019 20:20:06

*********************

Pokud by PJ chtěl posunout děj a stačí podčárovka, tak já Einarrovi odpovím (věcně, bez ironie) a dál sleduju - s mečem a štítem v rukou - hladinu jezera a plošinu na skále s mečem v ruce. A vybídnu Einarra, ať to nasbírá, že okolí hlídáme (celý poctivý příspěvek ode mě později - viz info dříve).
Singr21. Dubna 2019 14:27:20
[I][OR][B]„Určitě nemám zájem skákat do vody kvůli žblunknutí...“[/B][/OR] Škoda, měl jsem sto chutí tě tam strčit. A elfa do močálů, když k nim chce v noci... ...ale elf se teď ukazuje pohotový a ve střehu. Možná nám k něčemu bude...[/I] Prožene se mi hlavou a dál poslouchám Einarrovu odpověď. Další Einarrova slova mě však překvapí. Je zřejmé, že o věcech přemýšlí. [OR][B]„Máš pravdu. Ve skutečnosti nevíme, co to bylo. V první chvíli jsem si myslel, že to je žába nebo nějaká ryba. Ale jak se ozval ten skřek z té plošiny, tak první, co mě napadlo, že po nás někdo hodil kámen. A pořád si to myslím. Ale máš pravdu, mohlo to být cokoliv,“[/B][/OR] odpovím mu.

Chvíli přemýšlím nad dalšími Einarrovými slovy. [OR][B]„Ano, les by nás asi mohl zabít, kdyby chtěl. Slyšel jsem o lesech, které toho schopné jsou. Ale netuším, zda a jak se dá s lesem mluvit. Jakým směrem chceš mluvit? Nebo jen křičet do větru? A co vlastně bys chtěl lesu říct? Že mu utrhneme pár kytek, které jsou pro člověka, o kterém nevíme kdo to je ani k čemu je chce? Moc mi to nedává smysl. Aspoň zatím, dokud na nás přímo neútočí,“[/B][/OR] odpovím, na chvíli se odmlčím a pokračuji: [OR][B]„Navíc si myslím, že jde o dvě různé, spolu nesouvisející – alespoň přímo – věci. Jedna je les a jeho škodolibost a druhá je to...“ „...to stvoření na plošině. Tedy jestli tam něco nebo někdo je, ale myslím, že ano. Může – můžou to být ti „démoni“, které zmiňoval Kilián, ale nemyslím si, že by byli nějak spojení s tím lesem,“[/B][/OR] ukončím svou odpověď. Nenapadá mě co víc k tomu říct a čím déle diskutujeme, tím spíš se může něco stát.

[OR][B]„Ano, jsme ve střehu. Renhart má ruku na své sekyře, Lemmi má nabito a já mám meč a štít. Podívej se tedy prosím do toho pergamenu ať si všechno osvěžíme. Měli bychom si připomenout, co všechno tady u lomu chceme. Renhart si myslí, že tohle je šalamounek a vzpomněl si na rostlinu ve štěrbinách skal. Ještě chtěl Kilián písek tady z lomu a mám dojem, že tam bylo něco o rostlině v jeskyních u lomu, ale nejsem si jistý a nevím, zda ještě něco dalšího. Tak si to pro jistotu připomeňme,“[/B][/OR] dodám k tématu sběru. Říkám to klidně, ale musím hodně krotit svou netrpělivost. Tohle přemýšlení, váhání a dohadování mě rozčiluje. Nakonec se rozhodnu dodat ještě pár slov. [OR][B]„Takže myslím, že bychom měli nasbírat tuhle rostlinu a obejít jezírko na druhou stranu, protože to vypadá, že právě tam nás vede náš úkol. Pod tou skalou můžeme přemýšlet co dál, nebo se s tím tvorem nahoře zkusit domluvit, pokud bude chtít a pokud nás uslyší.“[/B][/OR]
Lemminkainen23. Dubna 2019 10:41:00
Skřek utichl a delší dobu se nic neděje. Kontroluji skálu a okolí přes hrot založeného šípu, ale žádný cíl se neobjevuje. Skloním lučiště, povolím natažení, dřík šípu ale nechám založený na tětivě. Uvolním pravou dlaň, vyjmu z vaku flakonek a naplním ho vápenitým pískem, aniž přestanu sledovat okolí. Flakonky skryji ve vaku, pečlivě je upevním látkou, aby se při pohybu nerozbily.
Pak se zdvihnu z pokleku a s polopřipraveným lučištěm v levé ruce přejdu k vysokým rostlinám. Jsou vyšší, tmavě modré květy také souhlasí s popisem, připravím si flakonek na sběr šťávy. Stále se nic neděje, tak odložím na chvíli luk a nožem opatrně naříznu část z jedné rostliny.[I] Podle popisu na pergamenu by z ní měla volně vytékat šťáva, [/I]stane-li se tak, zachytím ji do flakonku. Půjde-li to, naplním jej po okraj a založím do vaku. Mokrým pískem opatrně očistím sklo flakonku, uzavřu jej a také uložím do vaku.
Pak vstanu a znovu uchopím luk. [I]Přátelé jsou ostražití, dosud však mám pocit, že si les nebo někdo jiný s námi jen hraje. Roztržená bota, poškrábaný barbar, opatlaná dlaň … nic vážného a jistě by vážněji zaútočit uměl, pokud by to měl v úmysl. Zatím je spíš zlomyslný než zlý, což se samozřejmě může změnit. [/I]
Rozhlédnu se po ostatních. [B][OR][B]„Mohl bych zkusit zastřelit skálu, nebo jezero …“[/B][/OR][/B], usměju se na ně.[B][OR][B] „Pojďme dál, u skály by měla ještě růst plazivka a musíme do jeskyní pro chladný mech.“ [/B][/OR][/B]
S připraveným lukem se vydám k břehu jezírka a začnu ho obcházet směrem ke skále.
Singr23. Dubna 2019 10:54:28

*********************
Konečně to někdo posunul. :-)
Nerad bych, aby se naše skupina dělila a byl bych rád, kdyby tak pokračovali i Einarr s Renhartem, ale jinak souhlasím s Lemmim.

Takže řekněme, že se tázavě podívám na Einarra a Renharta, možná něco málo pronesu a pak se vydám s Lemmim.

Dal jsem to jako podčárovku, myslím, že kvůli tomuhle nemá smysl psát příspěvek...
Aktuální počasí23. Dubna 2019 10:54:28
otext
Frugifer24. Dubna 2019 10:14:53
****************************
Omlouvám se, že jsem nenapsal dřív, ale poslední dny jsem byl dost vytížený. Každopádně zítra zde bude příspěvek.
Frugifer25. Dubna 2019 20:07:49
Opatrnosti není nikdy dost, proto není divu, že Lemminkainen pohotově vytáhl luk, Singr štít s mečem a Renhart vyčkává připraven použít sekeru, kdyby bylo potřeba. Naštěstí pro vás však potřeba použít zbraně nebyla. Žádné další skřeky neslyšíte a hladina vody je opět klidná, jakoby se vůbec nic nestalo.
To ale nemění nic na situaci a vy pro jistotu zůstáváte dál ve střehu a rozhlížíte se ke skalám, především tedy k plošině. Nic a nikoho na vaši vzdálenost nevidíte.

Chvilku klidu využijete k diskuzi nad dalším vaším postupem. Máte si toho co říct. Na Lemminkainenův vkus padne víc slov, než by bylo zdrávo a chopí se iniciativy. Ještě než Einarr stihne vylovit pergamen a ověřit rostlinu, elf již nabírá do prázdného flakonku vápencový písek. Netrvá mu to příliš dlouho a o chvíli později, již s odloženým lukem, nožem ověří, zda se jedná o šalamounek.
Pravda je taková, že se opravdu jedná o rostlinu, jejíž šťávu máte za úkol přinést. Ovšem příliš velkou radost z toho nemáš, neboť se ti hlavou honí úplně jiné myšlenky.
Totiž v prvotní chvíli, kdy jsi modrou rostlinu úspěšně nařízl, z ní vystříkla oranžově zbarvená tekutina, která tě potřísnila na ruce, ve které držíš nůž. Pak již vytékala pomalu, což bylo tvé štěstí. I to malé množství šťávy, které tě zasáhlo, stačilo k tomu, aby zasažená část ruky začala šíleně pálit, jakoby tě na nože brali. Dokonce ses neubránil výkřiku.
Jestli tedy na plošině něco je, teď už to o vás určitě ví. Neděje se však nic podezřelého a jedinou odpovědí je další ze zlověstného zašumění lesa, který snad v tichosti čekal, kdo se pokusí rostlinu „sebrat“ první.
Tvým štěstím bylo, žes alespoň použil nůž a nepokusil ses rostlinu utrhnout holýma rukama. To by zcela jistě mělo daleko horší následky. I díky tomu pálení po chvíli ustává. Nicméně jsi si vědom toho, že to není úplně v pořádku. Alespoň pro tuto chvíli na postižené ruce vůbec necítíš malíček a nemůžeš s ním pohnout. Třeba se to časem zlepší.
Vědom si toho, co rostlina dokáže, s velikou opatrností naplníš flakonek oranžovou šťávou. Tentokrát se již vyvaruješ kontaktu tekutiny s tvou kůží.
Další položku tedy máte splněnou, i když jste již za to zaplatili nepříjemnou daň. Jestli to dál půjde tímto trendem, kdo ví, zda se z lesa vrátíte vcelku.

Stále nic podezřelého nevidíte, proto Lemminkainen rozhodne, že je na čase pohnout se dál. Malíček tě stále brní a necítíš ho, ale máš pocit, že je to o něco lepší, než zpočátku.
Opatrně, s připravenými zbraněmi postupujete dál s cílem obejít jezero a dostat se ke skále pod plošinu.
Jak tak postupujete dál a dostanete se blíž, zjistíte, že přímá cesta ze skály na plošinu nevede. Možná by to šlo s trochou štěstí vyšplhat, ale třeba bude i jiná možnost. Ta se vám ukáže ve chvíli, kdy jste jezero již téměř obešli a chystáte se pokračovat po úzkém písčitém břehu pod skálou. V místech, kde hraničí les se skálou, vidíte na boku vápencového masivu v křovinách úzkou stezku vedoucí nahoru, která by snad mohla vést k plošině, která je však ještě o dobrých sto sáhů dál. Jestli vede stezka skutečně tam, to nevíte.

Nemáte však čas o tom přemýšlet. Právě z oné stezky uslyšíte dlouhé zlověstné zaskřehotání podobné tomu předchozímu. Ptáci z korun stromů poplašeně odletí. Křoviska obklopující stezku začnou šustit, jakoby se jimi někdo prodíral. Následně uslyšíte dusot nohou. Není pochyb, že se za vámi někdo nebo něco žene.
Díky vaší opatrnosti jste již na případný boj připraveni a čas, který tak máte, můžete využít k něčemu jinému, třeba i k útěku. Pro co se rozhodnete je jen na vás.
Singr25. Dubna 2019 21:27:56
Zatímco uklidňuju a ujišťuju našeho nerozhodného a přemýšlivého chlapce, který stále otálí se sběrem, ujme se Lemmi iniciativy. Letmým pohledem do pergamenu shrne, jaké rostliny na nás zde čekají. Pak vyloví ze svého vaku flakonky. [I]Ani jsem nevěděl, že nějaké také bral,[/I] proběhne mi hlavou. A zatímco Einarr ještě nerozhodně třímá v ruce flakonky své, Lemmi rychle nabere písek a poté zamíří k rostlině. Pobaveně se tomu usměju. [I]Bod pro Tebe, elfe,[/I] pomyslím si. Jsem opravdu vděčný, že se aktivity ujal. Už jsem začínal být hodně netrpělivý. Zároveň si uvědomím, že od situace na palouku je elf velmi pevně oběma nohama na zemi. Jeho mysl se nikde nevznáší a je připravený jednat. [I]Nejdřív luk, nyní flakonky. Výborně. Skoro mi ta kůzlátka chybí,[/I] uvědomím si překvapeně. Z dalšího přemítání mě vytrhne elfův výkřik. Stojím zády k němu, neboť stále sleduji skálu a hladinu jezera. [I]Co se stalo?[/I] Poděšeně se otočím. [I]Aha, potřísnil se. Nic strašného.[/I] Lemmi naplní flakonek, schová ho a vydá se na cestu. Otočím se na Renharta a Einarra. [OR][B]„Nuže jdeme?“[/B][/OR] Na odpověď ale nečekám a vydávám se za elfem, který vlastně rozhodl za nás. Alespoň za mě. Podle mého vede cesta kolem jezera a elf tamtudy jde, takže já mám jasno. Chystám se prohodit nějaký pobavený komentář na to, jak zabodoval, když vše nabral, zatímco Einarr tam přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta, ale najednou si všimnu, že nějak divně vrtí potřísněným malíčkem. Ukážu na jeho ruku a zeptám se: [OR][B]„Je to v pořádku?“[/B][/OR] Dovtípím se, že asi ne úplně, a že šťáva z rostliny byl nějaký žahavý „jed“, kterým rostlina odrazuje ty, kteří by jí chtěli ublížit. [OR][B]„Kdyby bylo potřeba můžu Ti to...“[/B][/OR] odmlčím se a zamyslím se nad tím, co mám vlastně s sebou a na co stačí mé znalosti první pomoci a pokračuji: [OR][B]„...no, vlastně jen obvázat čistými obvazy.“[/B][/OR]

To už jsme ale téměř obešli jezero. Chvíli to vypadá, že budeme muset šplhat po skále, ale náhle se před námi otevře cestička, která by mohla vést na plošinu. [I]Výborně,[/I] pomyslím si a udělám pár kroků vpřed. Na břehu jezera to nebylo třeba, ale úzká cesta povolá do služby hraničáře, který chce na neprobádaných cestách vést. Než však stihnu vyrazit vpřed stane se několik věcí současně. Nebo spíš postupně v rychlém sledu. Ozve se zaskřehotání, ptáci se poplašeně rozletí, zaslechnu prodírání se křovisky a následně i dusot nohou. Rázem jsem ve střehu. Meč mám vytasený a mou hlavou proběhne rychlá myšlenka: [I]Štít nebo dýka?[/I] Hned si také odpovím. Neočekávám „střelbu“. [I]Takže dýka. Co se štítem?[/I] I na tuto otázku naleznu odpověď během zlomku vteřiny. Popostoupím o malý kus vpřed a trochu směrem do strany od Lemmiho, protože mu nechci bránit ve výhledu pro střelbu. Zaujmu bojový postoj a jsem přípravený okamžitě hodit svůj štít po tom, co se na nás z křoví vrhne a hned na to tasit dýku. [OR][B]„Netref mě!“[/B][/OR] Vykřiknu na elfa. V tom výkřiku je žádost o opatrnost, ale možná ještě víc varování v duchu [I]„Jinak Ti urvu hlavu!“[/I] Tak nějak očekávám, že místo vedle mě si najde Renhart a doufám, že i náš váhavý chlapec, ale v tuto chvíli to neřeším. Já chci být rozhodně připraven a nemám čas řešit, co dělají ostatní.


*********************

PJ: Na jakýkoliv pohyb z křoví vpřed směrem k nám jsem připravený hodit - a v případě takového pohybu bez váhání hodím - štít a vzápětí budu tasit i dýku (mám meč a dýku jako obouruční zbraň, i když jsem doteď místy používal meč vytasený samostatně). Dál to asi záleží na tom, zda se štítem trefím a co se na nás vyřítí, ale pokud se trefím, velmi pravděpodobně vyrazím vpřed, dokud je to zaměstnané hozeným štítem. Pokud by náhodou tvor z křoví zůstal stát na místě a civěl na nás, případně chtěl "vyjednávat", možná dokážu svůj hod zarazit a štít nehodit, ale tak nějak to nepředpokládám. *4*
Lemminkainen28. Dubna 2019 16:19:42
Zpropadená bylina, snažím se procvičit prsty levé ruky a pravou utírám čepel nože do trávy. Pálí to, brní až do kloubů a doufám, že to přejde. Uložil jsem flakonky do vaku a postupuji ke skále, neustále se snažím pohybovat necitlivými prsty a po chvíli se zdá, že ochromění i bolest trochu polevuje. Les se mi směje, slyším to zcela zřetelně a koruna stromů se nade mnou točí jak v závrati.[EL][B][B] "Jen se směj starší bratříčku, jsem jen malý záblesk vedle Tvého staletého života, bezmocný v Tvé říši stejně jako pták v hnízdě, odevzdaném na milost větvím stromů. Prsty bolí, ale duše má dost sil smát se vlastnímu zesměšnění spolu s Tebou."[/B][/B][/EL]

Jdu po písčitém břehu jezera, Singr vyjde za mnou, několika kroky mne předejde a blížíme se ke křovisku pod skalou. Pokračujeme podél křoví, houšť keřů se v jedné chvíli nečekaně rozestoupí a nabídne pohled na skrytou stezku vzbuzující naději, že povede vzhůru do patra skal. Zdá se, že se hraničář vydá její stopou, ale náhle nejsme v zlomyslném lese sami.
Opakované zaskřehotání, něco se dere roštím a dupe jak slepý kanec. Singr nabíhá do pozice, také reaguji. Několika úkroky se dostávám stranou, místo čelního střetu přenechávám bijcům a hledám palpost z boku, v bezprostředním dosahu předpokládaného místa první srážky, ale mimo clonu Singra a Renharta, pokud se zapojí. Nejlépe v částečném krytu za kmenem stromu, čnějícím balvanem , keřem nebo něčím takovým. Zakleknu, tětivu natáhnu až k líci, doufám, že poloochromené prsty na dřevěném těle lučiště nezradí, hrot šípu cílí do křoví.
Čekám, klidním dech a neunáhlím se, dokud nebudu vědět, že dusající tvor je opravdu nepřítel. Teprve pak budu zabíjet, tak, jak to Quendi dělají - s maximálním nasazením, rychle, bez zbytečné krutosti či lítosti.
Manveho pernatí poslíčci s třepotáním křídel mizí a samotný les na chvíli sotva dýchá. [B][OR][B]"Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka ..."[/B][/OR][/B]

*********************
Drobná poznámka - nikde jsem nepsal, že bych cokoli rval Einarrovi z ruky. Neprobírali jsme podrobně, kdo naložil jaký flakonek a předpokládám, že jako alchymista jsem jich pár vzal do svého vaku. Hrubost vůči jakémukoli členovi družiny bych víc zvážil a musel bych k ní mít závažnější důvod než netpělivost.
Singr28. Dubna 2019 17:06:23
*********************

Lemmi: Dobře, upravím podle toho svůj příspěvek. Vycházel jsem z toho, že má vše u sebe Einarr,, jelikož nikde nebylo zmíněno (pokud vím), že něco bereš. Stejně tak si nevybavuji, že bys někdy před námi zmínil, že jsi alchymista (ale možná se pletu). Každopádně se omlouvám, že jsem hrál za Tebe a opravím to.

A děkuji za kůzlátka *4*

edit: upraveno
Lemminkainen28. Dubna 2019 21:41:21

*********************
Zmíněno to nebylo, máš pravdu. Konkrétně jsme rozdělení flakonků neřešili, já to do příspěvku zapracoval tak, že nějaký ve vaku mám, Ty jsi to pojal jinak, v poho. Vyjasněno, nemá-li k tomu výhrady Frugifer, budiž to tak ponecháno. A díky za opravy.
Singr4. Května 2019 07:47:55
*********************

Pánové, už je to fakt dlouhé. Opravdu nechci nikoho pohánět a ani vás nechci srovnávat se sebou, protože pro mě je psaní příspěvků opravdu relax. Není to něco, na co si musím najít klid, naopak spíš to ze mě stres setřese (už mám vyzkoušeno, že jsem schopný napsat příspěvek i po dvanáctce v práci). Je mi jasné, že každý to tak nemá, takže asi nebudete odpovídat hned v prvních třech dnech po Frugim. Ale tohle je už fakt dlouho. *10*

Když bude potřeba, dohraju quest klidně sám (nebo s Lemmim), ale když se na mě žene nějaká potvora, tak bych měl rád po svém boku Renhartrovu sekyru. Jeho síla se nám ještě určitě hodit bude. A Einarrova šikovnost a obratnost určitě také, stejně jako jeho kopí. *6*

Lemmi: Flakonky, pytlíčky a pergamen rozděloval velitel, který nechce být označovaný jako velitel, když ty ses flákal po vesnici. Tak se nediv, že jsi žádný nedostal. *3* (ale pokud sis je vzal sám, asi to tak samozřejmě jde zahrát *4* )
Frugifer4. Května 2019 20:45:10
*******************************
Už je to více než týden od mého posledního příspěvku, proto v reakci na Singra připomínám pravidlo č. 8 ze začátku hry:

8) Aktivita. Jako základ bych viděl 1 příspěvek týdně, přičemž se budu snažit akceptovat vaše tempo, pokud budete psát rychleji. Pomalejší tempo není ze zkušenosti dobré – snadněji zapomenete, co se v questu odehrálo.
Pokud někdo nemůže z jakéhokoliv důvodu napsat, dejte mi vědět buď zprávou nebo přímo zde v questu pod čáru. Jde mi o to, abych věděl, co s vámi je a třeba na vás zbytečně dlouho nečekal a nezdržoval ostatní. Já chápu, že někdy prostě není čas a chuť psát, ale hlavně komunikujte.
Ze zkušenosti z mého souběžného questu zde uvedu následující pravidlo. Možná se vám líbit nebude, ale pokud si vše pohlídáte a budete se mnou alespoň komunikovat, obávat se ničeho nemusíte. Pokud bez omluvy nenapíšete příspěvek, já vás přeskočím (tím přijdete i o možnost reagovat na danou situaci), ale poznačím si to. V případě, že nebude psát dál, přeskočím vás ještě podruhé. V případě třetího přeskočení vás z questu vyhodím. Nechci vás před samotnou hrou nijak strašit, ale rád bych dohrál quest až do konce.

Einnarovi a Renhartovi dávám ještě čas do pondělí (možná do úterý, pokud to nestihnu), pak určitě napíšu.
Einarr5. Května 2019 18:35:01
Jako první mi odpoví Singr poměrně dlouhým monologem. [I] Jakým směrem chci mluvit? Jestli jen tak do větru? Tak volalo by směrem ke skále ne? A pokud tím, co nás sleduje je opravdu les, tak by bylo jedno, kam bych volal, slyšel by nás. Co bych mu však chtěl říct je věc druhá. Nevím co bych mu chtěl říct, určitě bych mu neměl potřebu sdělovat záměry o sběru surovin pro alchymistu. Zatím se nám, ať už je to cokoli, snaží nepříliš uškodit, zdá se mi, že se pouze chce pobavit na cizím "neštěstí". Možná našemu "neštěstí" i dopomáhá - baví se tím. Kdo ví. Těžko lze předvídat záměry a myšlenkové pochody něčeho, když ani nevíme, s čím máme tu čest. [/I] Zdálo se mi, jakoby se dále do hovoru přidal i elf, ale toto jsem již nijak nepostřehl, kdy jsem se ztratil ve vlastních myšlenkách a v pátrání po možném nebezpečí kolem.

Z mého zaváhání mne vytrh až výkřik elfa. [I] Nepřítel? [/I] Ucukl jsem sebou jakoby mne někdo probral z dřímoty a pohlédl jsem na zdroj výkřiku - elfa. [OR][B] Co se stalo? [/B][/OR] [I] Rostlina? Poranila jej ta rostlina, kterou jsem měl sebrat? Hádám, že jsem měl poměrně štěstí tedy. Neporanil jsem se o ni já, ale ... [/I] Myšlenku nedokončím, kdy si uvědomím jak by věta končila. [I] Neříkám, že se poranil přítel, ale ... i tak svým způsobem je to nešťastné, ale pravdou je, že radši on než já. [/I] [OR][B] Chceš nějak pomoci? [/B][/OR] Přistoupím blíže k elfovi, abych jej mohl v nutnosti lépe ochránit po tom incidentu s rostlinou. K tomuto však nedošlo, kdy se elf rozejde směrem ke skále a Singr jej následuje. [I] Hádám, že je načase je zase následovat, měli bychom těď dát na elfa o něco větší pozor, jestliže je zraněný. [/I] Přidám do kroku, abych se držel se skupinou, kdy především se snažím držet blíže k elfovi, abych mu mohl v případu ohrožení lépe ochránit. [I] I když si myslím, že jsi více než schopný se ochránit sám, ale ... [/I]

Následuji skupinu, kdy jdu takřka v jejich stopách. [I] Jsou-li tu nějaké pasti přece jen bude nejbezpečnější jít v jejich šlépějích, už by tam nic být nemuselo. Plus je pak naše skupina menším cílem. [/I] Náhle se ozve dlouhé zlověstné zaskřehotání. [I] Zase? Odkud? Kdo? [/I] Během myšlenek pozoruji ostatní členy své skupiny, jak se pohybují, abych nalezl případně své v místo v naší improvizované formaci. [I] Tamhle! [/I] Rozběhnu se za Singra , kdy se snažím držet v takové vzdálenosti, abych byl schopen se svým kopím provést výpad, kolem Singra a přesto, aby mi Singr s jeho štítem poskytl dostatečné krytí. [OR][B] Kryješ případné šípy starouši? S kopím ti pokryji záda a pokusím se ti koupit nějaký čas do vzdálenosti kopí. [/B][/OR] Odmlčím se na vteřinu. [I] Netref mě? [/I] Pousměji se sám pro sebe. [OR][B] A nemusíš se bát, nenabodnu tě. [/B][/OR] Následně vyčkávám ve střehu, zda-li se objeví nějaký protivník po případně na další reakce členů skupiny.

*******************************
Moc se vám omlouvám, za mou neaktivitu v posledních dnech, ale v práci byl poměrně frmol. Vím, že to není řádná omluva, ale bohužel lepší nemám. Vím, že i po dvanáctce se dá napsat příspěvek, pravdu máš, ale když několik dvanáctek (které někdy trvají i 14 hodin - sláva neplaceným přesčasům) nějak jsem to nezvládl - odepsat, ale vynasnažím se vás už nezklamat. Ještě jednou se omlouvám.
Aktuální počasí5. Května 2019 18:35:02
otext
Simonitor5. Května 2019 21:41:30
Mezitím, co si ostatní povídají, se věnuji sobě samému. Nějak moc nereaguji, pokud však není otázka cílena na mě. Einarr a Singr spolu mluví a mezitím už Lemmi sbírá písek do jednoho z flakónků. [I]No vlastně, ještě nás poprosil o písek z toho lomu. Vypadá to, že má lepší paměť než já.[/I] Hned co dosbírá písek se hrne k rostlině. Šťáva ale vystříkla a popálila jeho ruce. [OR][B]V pořádku?[/B][/OR] Všichni se optáme Lemmiho, ale ten už sbírá šťávu do flakónku. Mezitím se znova ozve les a dává nám najevo, že jsme zašli příliš hluboko. [I]Ať už to je cokoli, měli bychom si pospíšit, než to na nás zaútočí. [/I] Šťávu máme, písek taky a Lemmiho ruce jsou jakžtakž v pořádku, takže neotálíme a pokračujeme k druhé straně jezera.
Postupujeme opatrně s připravenými zbraněmi a začne se nám odhalovat ukrytá cesta, pravděpodobně na plošinu u skály. [I]Hmmm... Možná bychom se tudy mohli vyda-[/I] Mé myšlenky přeruší další zaskřehotání, tentokrát už od křoví poblíž pěšinky a uslyšíme, jak k nám něco běží. [I]A je to tu![/I] Vezmu si svoji sekeru a porozhlídnu se, jestli na nás neběží někdo z dalších stran. Má paranoia je možná zbytečná, ale už tolikrát se mi stalo, že mě přepadli z více stran, že to je už instinkt. Pokud nic neuvidím, přesunu se více dopředu za Singra a Einarra a zaujmu postoj. [I]Já věděl, že ten stařík je trochu podivín. Proč by ostatní odmítali zlaťáky za pár nasbíraných rostlinek? Protože tu jsou příšery, proč asi? [/I] Singrovo "Netref mě!" Mě trochu vyvede z míry. [I]Myslím, že Lemmi tak špatně nestřílí, a že by tě trefil Einarr je taky skoro nemožné. Tak proč být tak opatrný?[/I]
*********************
Omlouvám se, skoro celý týden jsem byl pryč a příští týden jedu jako vedoucí na jednu akci, takže je strašně moc chystání. Příští týden se pokusím odepsat co možno nejdříve, ale pokud zase nebudu zde, tak mě když tak přeskočte. Všem se moc omlouvám a děkuji, že jste mě ještě nenakopali do zadku. (I když věřím, že k tomu bylo opravdu blízko)
Frugifer6. Května 2019 19:43:38
Všichni napjatě čekáte, co se na vás křovin vyřítí. Se všemi dostupnými prostředky, co máte po ruce, jste připraveni na boj. Singr s mečem a štítem, který má v úmyslu hodit a zpomalit tak případné protivníky. Lemminkainen s nataženou tětivou luku opodál. Einarr se svým kopím a Renhart se svou sekerou jsou rovněž připraveni k boji.
Šramot je čím dál silnější a doprovodí ho další ze série zlověstných skřeků, po nichž slabším povahám jistě ztuhne krev v žilách. Sledujete stezku, odkud se linou zvuky, až konečně spatříte, jak se křoviska pohnou. To, co se na vás řítí, není již daleko, za chvíli se dozvíte, čemu stanete tváří v tvář. Nervy jsou na pochodu, div že Lemminkainen nevypustí šíp předčasně. Ovšem každičkým okamžikem to přijde. Další zaskřehotání už zní pekelně blízko.

Skřehotající obyvatelé lesa vás již nenechávají déle čekat. Tu se křoviska prudce odhrnou a ze stezky směrem k vám vyběhnou dvě menší postavy a kousek za nimi ještě jedna, skoro ke dvěma sáhům vysoká postava. Pak se na okamžik zastaví.
Máte krátkou chvíli na to, abyste si postavy prohlédli. Postavy jsou podobné lidem, ale hned několik zrůdných odlišností vás přesvědčí o opaku. Čeho si všimnete hned, je nazelenalá šupinatá drsná kůže pokrytá mnohočetnými jizvami a šrámy. Černé špinavé a mastné vlasy jen podtrhují jejich děsivý vzhled. Ten nejvyšší z nich má navíc dlouhou bradku a podivně znetvořený nos. Jeden z těch menších pak nemá jedno oko a druhému se táhne velká jizva přes celý obličej.
Oděni jsou v roztrhaných ušpiněných hadrech, přičemž tomu malému s jizvou vystačí pouze bederní rouška. Už tak vypadají dost odporně, ale zbraně v jejich rukou jim dodávají na nebezpečnosti. Zjizvený má v rukou dýku a tesák, ten bez oka je vyzbrojen velkou dřevorubeckou sekerou a největší z nich, který je kousek za nimi, třímá v rukou luk se založeným šípem. Stačí mu jen natáhnout tětivu a vystřelit.

Jejich úmysly jsou zcela jasné. Tihle s vámi vyjednávat rozhodně nebudou. Je více než pravděpodobné, že by vám ani nerozuměli. Další zaskřehotání značí jediné, boj započal.
Ti dva menší, kteří se následně rozeběhli směrem k vám, jsou přibržděni Singrovým štítem, div že jeden z nich neupadl. Tenhle Singrův tah vám poskytl čas navíc a můžete to být vy, kteří svého protivníka zaskočí. Je to ve vašich rukou, zda tuhle malou výhodu přetavíte ve svůj prospěch.

*************************
Tímto započal váš první souboj, proto zde uvedu pár poznámek ohledně příspěvků a základního soubojového systému.
Souboj je veden na tzv. kola, kdy jedno kolo trvá přibližně 10 sekund. Proto v příspěvcích popište to, co stihnete udělat za oněch deset sekund. Obvykle to bývá jedna akce (útok a obrana, střelba, přezbrojování, pohyb atd.). Já pak vyhodnotím všechny akce (vaše i nestvůr) a popíšu danou situaci v příspěvku. Pak nastane další kolo, kdy opět popíšete akci za jedno kolo. Tak to potrvá, dokud souboj neskončí.
Chápu, že během souboje není kolikrát co psát, proto vám dám ještě jednu možnost, která se mi osvědčila. Můžete místo klasického příspěvku napsat podčárovku, kde uvedete několik akcí dopředu, které já pak přeberu a vyhodnotím.
V případě otázek a nejasností mi napište přímo zprávu.
Singr7. Května 2019 21:13:53
Všichni v naší skupince zareagují podobně jako já - připraví se na boj. Lemmi takticky zaujme polohu stranou od nás, aby nehrozilo, že nás trefí. [I]Počíná si zkušeně,[/I] napadne mě. Einarr si přichystá kopí a schová se za mě. [OR][B][I]"Kryješ případné šípy, starouši?"[/I][/B][/OR] [OR][B]"Jo jasně, chlapče,"[/B][/OR] odpovím automaticky. [I]Šípy? Neznervózňuj mě s šípy. Nečekám šípy. Chci svůj štít hodit, sakra![/I] Zasadí mi Einarr brouka do hlavy. Ještě víc znervózním, když i Renhart se postaví za mě. [I]Sakra, co se schováváš za mnou jak baba? Tebe jsem chtěl mít po svém boku! Aha. Taky se bojíš šípů? To jsem jediný, kdo šípy neočekává?[/I] Prodírání se houštím trvá dlouho, a tak se myšlenky honí hlavou. Navíc si uvědomím, že to bude zřejmě víc postav než jedna, jak jsem původně očekával. Čekání trvá a nervozita stoupá. [I]Klid, klid,[/I] říkám si a připomínám si, že chladnokrevnost je mou ctností, kterou na mě ostatní oceňují.

Nakonec se z houští vynoří tři. [I]Netvoři? Skřeti? Démoni?[/I] Napadne mě slovo, které použil Kilián. Na malý moment se zastaví. [I]Ale ne! Ne, nezastavujte![/I] Na stojící tvory se mi nechce útočit a nedokážu si představit, jak s nimi "jednáme". Vzpomenu si na Einarra, který říkal něco o jednání s těmi, co vydávali ty skřeky. [I]Cheche. Měl bych ho vyzvat, ať se předvede, diplomat jeden.[/I] Než stačím svou myšlenku uvést v praxi, démoni se rozeběhnou. Na malý moment zaváhám. Zneklidňuje mě ten s lukem. [I]Spolehnu se na elfa,[/I] usoudím a rozhodnu se zachovat, jak jsem si naplánoval. Hodím štít. Tasím dýku. Zvednu oči, abych zkontroloval výsledek svého činu. [I]Trefa! A teď vpřed![/I] Nemá smysl otálet. Zachovám se jak jsem si naplánoval a vyrazím hned vpřed, abych využil rozhození svých nepřátel. Spoléhám se na to, že Einarr a Renhart vyrazí za mnou. A že Lemmi sejme jejich lukostřelce.


*********************

Nuže k mému boji...
Běžím ideálně ke skřetovi, který
- je ke mně nejblíže
- klopýtl
- má tesák a dýku

Jelikož z příspěvku není zřejmé, který je který, tak jdu na toho, který splňuje alespoň dvě z předchozích tří podmínek *6* Ve chvíli, kdy se blížím, se snažím seknout mečem šikmo zleva doprava a shora dolů (držím jej v pravé ruce, dýku v levé, takže je to seknutí křížem před tělem). Snažím se zasáhnout tělo nebo ruce, pokud mi je do rány připlete. Ruku s dýkou mám po většinu souboje připravenou k obraně, ale pokud by se nepřítel hodně odkryl, jsem připravený s ní bodnout do břicha (hrudi) nebo seknout přes krk. Mečem v dalším průběhu souboje buď sekám (pokud jsme od sebe trochu dále), pokud by se vzdálenost mezi námi snížila, tak bodám do břicha. Bojuju dokud soupeře nezabiju (tedy pokud budu já tím vítězícím *3* ), soubojům ostatních se před zabitím soupeře nevěnuji ani kdyby vypadal "eliminovaný". Jediná výjimka je případ, že by na tom ve svém souboji někdo z ostatních byl opravdu kriticky. Jedním okem se snažím sledovat jejich lukostřelce, ale je to druhořadé, prioritně sleduji svého nepřítele.

- běh na krátké vzdálenosti (úr. 3)
- (boj proti zvířatům asi ne, ale kdyby náhodou... *6* )

Einarr: Tak to ti nezávidím. Já to mám v práci občas náročné, ale co je to přesčas téměř nevím (asi dva hodinové přesčasy za poslední rok) a co je to neplacený přesčas nevím už vůbec (oba jsem měl řádně proplacené). To pak chápu, že není síla na psaní...

Renhart: Doufám, že si chvilku - alespoň na podčárovku najdeš. Tady by to chtělo - a i RP by bylo divné, kdybys najednou "zkameněl"

Jinak se omlouvám za to popohánění. Vím, že ne vždy je síla, chuť nebo přející okolnosti, ale zkusme udrř´žet nějaké rozumné tempo... *4*


Lemminkainen9. Května 2019 10:09:36
Dusot se blíží, poslední okamžiky běží jako zpomalené a pak se nepřítel konečně ukáže. Po dosavadním napětí nepostřehnutelného nebezpečí zlomyslného lesa je to vcelku úleva.[I] Nepřítel s odkrytým hledím, otevřený boj ... [EL][B]yallúmë[/B][/EL] ...[/I]
Na pěšinu se vyřítí tři tvorové a bez váhání jdou po skupině bijců. Zahlédnu jejich zakolísání po hraničářově vrhu štítem, [I]výborně, nildo[/I]. Situaci naší trojice trochu pouštím ze zřetele,[I] předpokládám, že si s menšími divokými poradí,[/I] a bez zavání cílím na střelce vzadu. Vysoká postava třímá luk, dostanu ji do hledáčku přes hrot šípu, ještě víc potáhnu tětivu a rychle vypouštím střelu. Aniž kontroluji výsledek, sahám po dalším šípu a střílím znovu, jen tiše doufám, [I]že dosud paralizované prsty levačky udrží lučiště dostatečně jisté[/I].

*********************
Budu střílet na nepřátelského lučištníka dokud nepadne, případně dokud nevznikne nějaká situace, která by střelu znemožnila (např. zakrytí cíle členem družiny). Periferně při tom kontroluji nejbližší prostor ze směru útoku, zda se neobjeví další nebezpečí.

Einarr14. Května 2019 09:50:57
[I] Je to tady. Další komplikace, že by další šprým "lesa"? Možná to je jen nějaký kanec anebo snad to budou ti démoni o kterých Killián mluvil? [/I] Honí se mi hlavou myšlenky, zatímco naše skupina zaujímá jakousi formaci. Zvuky na sebe nenechají dlouho čekat a původci zvuků se nám odhalí. [I] Co to sakra? Zelení divno-lidé? [/I] Pomyslím si, když zaslechnu elfka vyřknout nějaké slovo. [I] Jallú cože? Zná je? Eh..to? Zbytečné nad tím přemýšlet, nejprve se soustřeď na to co je před tebou - přežití. [/I]

Stvůry vyrazili naším směrem, kdy jako první je přivítal hozený štít Singra. [I] Tak to by bylo k našemu bezpečnému krytí. Tak tedy plán B. [/I] Pomyslím si, když spatřím jak Singr běží vpřed přímo na naše "kamarádíčky". [I] Dva menší a jeden zdatnější. A proč zrovna větší má luk? Nějaká léčka? Lepší trénink či jen menší logika? Na tom nezáleží. [/I] Utnu své myšlenky, když se rozběhnu na Singrem, stále se za ním snažím držet spíše za ním a sleduji blížící se menší potvory. [OR][B] Lemmi, bereš toho velkého? [/B][/OR] Zvolám do vzduchu, kdy svůj zrak jsem upřel pouze na dvě menší bestie a Singra. [I] Zdá se, že mi nezbývá než se na zbylé dva spolehnout. [/I]

*****************************
Během souboje se snažím soustředit především na bestii (po případně bestie), které bojují se Singrem. Během tohoto souboje se snažím být především kryt za Singrem a pozorovat protivníky, kdy se soustředím především na příchozí útoky bestii, které se v průběhu jejich útoku (ideálně na Singra) snažím přerušit výpadem svého kopí. Od bestií se snažím udržovat po dobu souboje menší vzdálenost (na délku mého kopí). V bližším střetu neváhám uplatnit i "špinavé triky" (kopnutí do slabin, hození zeminy do obličeje příšery)

Schopnosti:
Běh na krátké vzdálenosti (st.3)
Orientace ve tmě (st.3)

Singr: To ti svým způsobem závidím. Já mám pracovní dobu (nejčastěji) od 7:30 - 19:30, kdy musím pracovat pokaždé už 30 minut před začátkem pracovní doby a odejít mohu až tehdy, co si dořeším případné papíry či další práci (lze si nahlásit, že jsem byl v práci poté déle, ale ... ale no, občas funguje občas méně *1* )
Simonitor15. Května 2019 20:54:04
Stojím připravený zaútočit, když na nás vyběhne z křoví partička podobná skřetům. [I]Co to je za šašky? A proč má ten největší luk? To má být vtip?[/I] Neotálí moc dlouho a už se rozběhnou proti nám. Singr ale z nějakého důvodu hodí svůj štít po nepřátelích. [I]Dobrá trefa, ale proč jsi to udělal?! Takže se zas budu muset připravit na další šípy v rameni.[/I] Neotálím a vyběhnu proti našim nepřátelům s bojovým pokřikem, doufajíce, že oslabím jejich morálku. [BA][B]Zája![/B][/BA]

*********************
Na začátku souboje se snažím oběhnout naši skupinu a jít více z boku. Pokud se mi naskytne příležitost a některý ze skřetů klopýtne, vyběhnu proti němu a pokusím se ho nabrat sekerou a shodit ho do ostatních skřetů. Pokud uskočí, posunu se trochu zpátky. Celou dobu se ale snažím neublížit ostatním členům naší skupiny a můj hlavní cíl je co nejvíce znehybnit naše nepřátele, pokud možno i odzbrojit.

Barbarština (st.2)
Zvedání břemen (st.4) (jestli se počítá nabírání na sekeru *40* )
([BA][B]Zája[/B][/BA] - [OR][B]Útok[/B][/OR])
Frugifer16. Května 2019 21:58:21
*******************************
Souboj už mám naházený a vyhodnocený, ale bohužel už nestíhám odepsat. Od zítřka do neděle budu na IF srazu v Seči, což znamená, že příspěvek zde bude až v pondělí.
Díky za trpělivost.
Frugifer20. Května 2019 20:43:31
Za dalšího zaskřehotání podivných tvorů začíná souboj. Singr se zorientuje nejdříve ze všech a i díky své rychlosti zkouší zaskočit svého protivníka, který je k němu nejblíž. Je to ten menší s jizvou přes celou tvář ozbrojený dýkou a tesákem. Zjizvený tvůj rychlý výpad nečekal a škrábnutí do ramene, které si mu svým mečem způsobil, mu smazalo provokativní úsměv z tváře. Měl co dělat, aby to pro něj nedopadlo ještě hůř. Nebylo to sice kdovíjaké, ale přesto můžeš být se svým prvním výpadem celkem spokojený.
Tvůj první úspěch však jen vyprovokoval tvého soupeře. Ten ti se stejnou rychlostí vrací úder a ty jen taktak vykryješ jeho tesák, který se ti nepříjemně blýskl před obličejem.

V tu stejnou chvíli vypustil svůj šíp z luku onen dlouhán se znetvořeným nosem. Jako svůj cíl si zvolil Leminkainena, takže dochází k čistě střeleckému souboji. Šíp sviští vzduchem a proletí jen těsně kolem Lemmiho hlavy. Možná tě to zaskočilo, což je důvodem tvé pozdní reakce. Ruka se ti trochu zatřásla, ale nakonec přece jen vystřelíš a sleduješ, jak si šíp razí cestu vzduchem a zastavuje ho až dlouhánova hruď. Ten ihned pouští luk z rukou a s řevem se klátí k zemi. Jestli je mrtvý to netušíš, ale je jisté, že jsi minimálně vyřadil jednoho protivníka. Zbývají už jen dva.

Mezitím však Renhart oběhl Singra s Einarrem s cílem nabrat sekerou a shodit posledního ze skřehotajících bytostí. Bohužel je tvůj plán natolik čitelný, že bezoký tvor stihne uskočit. Aby toho nebylo málo, dokáže využít tvou mezeru v obraně a než stihneš vykrýt jeho výpad, ucítíš na levém stehně bolest, způsobenou sekerou bezokého. Zranění není sice nijak velké a fatální, přesto cítíš, jak se ti roztržené kalhoty zbrocují krví. Není to však nic, co by tě zastavilo v boji, a už se můžeš soustředit na další kolo.

Jako poslední zamíchá kartami Einarr. Nestihneš sice vykrýt útok zjizveného na Singra, ale protivník si tě zřejmě vůbec nevšiml a zaměřil se s bojovým postojem pouze na Singra. S tebou a tvým kopím vůbec nepočítal, proto nebylo těžké zasáhnout. Dobře mířenou ránou jsi bodl svého nepřítele do boku, div že kopí neprošlo skrze něj. Vytáhneš kopí a sleduješ, co se bude dít dál. Slyšíš, jak netvor s jizvou těžce dýchá, z rány se mu řine krev a sotva se drží na nohou. I přes nazelenalou šupinatou kůži vidíš, jak začíná blednout, div že neupustil z ruky tesák. Jeho zarputilost a odhodlanost jej však drží stále při vědomí a rozhodně se nemíní tak lehce vzdát.

Boj nemilosrdně pokračuje a každé zaváhání bude mít fatální následky.
Je to opět Singr, který nedává zjizvenému protivníkovi chvilku oddechu. Ten se po Einarrově výpadu sotva drží na nohou a je až překvapující, že tentokrát se ti stačil ubránit. Kovy o sebe jen třískly, ale víc jsi z toho nedostal. Naopak, zjizvený ti dal na pamětnou, že se jen tak nevzdá. Jeho tesák ti rozsekl kůži na pravé paži, kde se teď táhne velká krvácející rána. Není to nic, co by tě mělo zastavit v boji, přesto bude následné ošetření nutné. Netvor se ovšem vysílil a je vysoce pravděpodobné, že se stane snadnou kořistí pro Einarra. Ten si znovu dává s útokem na čas.

Ještě než Einarr cokoliv podnikne, další dvojice tvořená Renhartem a bezokým protivníkem stihne provést své akce. Renhart je rychlejší a svou válečnou sekerou zmrazil škleb v soupeřově obličeji. Tvoje rána vedená na hrudník takřka bezokého rozpoltila. Ten s řevem a s vypětím všech sil prudce máchl svou dřevorubeckou sekerou tak rychle, že to Renhart nečekal. Tentokrát cítíš, jak se ti sekera zakousla do pravého ramene. Rána je tentokrát o dost nepříjemnější a hlubší. Stále to není nic, co by tě dostalo na kolena, ale jsi si vědom toho, že po boji to budeš muset řešit. Nyní se však připravuješ na poslední ránu, kterou dorazíš svého protivníka, který je na tom daleko hůře než ty. Nebo se jemu podaří zázrakem vyhrát? To se uvidí zanedlouho.

Mezitím však Einarr kopím znovu zaútočí na zjizveného s cílem jej dorazit, i vzhledem k Sigrově stavu. Rozhodně by nebylo dobré protahovat souboj dlouho. Ve vzduchu je cítit krev a taky napětí. Naštěstí však znovu míříš přesně a ranou do krku posíláš tvora s jizvou na obličeji k zemi. Není pochyb o tom, že je na místě mrtev. Můžete si na chvíli oddechnout. Rovněž máte konečně čas podívat se, jak si vedou ostatní. Přesvědčíte se, že Lemmiho protivník leží s šípem v hrudi na zemi v kaluži krve a Renhart se snaží dorazit svého bezokého soupeře. Sám je však zraněn.

Lemminkainen reaguje toto kolo jako poslední. Zakládáš do luku nový šíp a přeběhneš si, abys lépe zamířil na některého ze zbývajících nestvůr. Vidíš však, že se situace vyvíjí pro vás příznivě, i když Singr s Renhartem jsou zranění. Vidíš, jak Einarr dorazil jednoho z těch dvou menších a Renhart se chystá zasadit poslední ránu jeho protivníkovi. Přesto kontroluješ situaci, kdyby se náhodou něco zvrtlo.

To by se musel stát zázrak, aby to sám bezoký zvládl. Ten se, světe div se, nestane. Ač se zmrzačený tvor snaží ze všech sil, jeho reakce není tak rychlá a je to právě Renhart, který celkem bez problému zabíjí posledního ze tří skřehotajících postav.

Ano, je po boji. Nyní si můžete odpočinout a plně se věnovat svým zraněním. Pokud svůj čas věnujete nestvůrám, zjistíte, že ti dva menší jsou opravdu mrtví a kromě zbraní, tedy dýky, tesáku a dřevorubecké sekery, a roztrhaných hadrů nic dalšího u sebe nemají. Ovšem ten největší z nich ještě žije. Nevypadá to s ním vůbec dobře, těžce oddechuje, chrčí a je zřejmé, že do pár hodin zemře tak jako tak. Krátký luk a toulec s šesti šípy leží přesně tam, kde mu odpadl. Žádné další zaskřehotání se z nikama již neozývá a přiléhající les okolo je tichý. Nikde nic podezřelého.
Singr21. Května 2019 20:09:12
Zjizvený klopýtl poté, co jsem po něm hodil štít. Na nic nečekám a rozeběhnu se po něm. Máchnu před sebou mečem. [I]Zásah![/I] Zjizvený však reaguje pohotově. [I]Sakra, to bylo těsný![/I] Periferně vidím, jak stranou od nás prosviští dva šípy. Vysoký skřet se poté kácí k zemi. [I]Výborně Lemmi![/I] Periferně vidím i vedle sebe Renharta jak běží na druhého malého a také to, že Einarr se schovává za mnou. [I]Sakra to se budeš schovávat za mnou jak baba?[/I] Probleskne mi hlavou okamžitě. Po chvíli si však uvědomím, že je to dobrý plán. Přece jen Einarr na první pohled není bojovník a své dlouhé kopí může výborně využít právě zpoza mě. Navíc Renhart by toho svého měl zvládnout sám, a mně Einarrova pomoc bodne. A bodne i Einarr. Rychle! Razantně! Přesně! [I]Výborně chlapče![/I] Periferně si všimnu, že Renhart na tom není úplně dobře. [I]Neměl bych mu pomoci? Ten přede mnou už je napůl ze hry, [/I]bleskne mi hlavou. A to je chyba! Rozptýlí to mé myšlenky a zjizvený mou ránu vykryje a naopak mě škrábne na pravé ruce. [I]Sakra![/I] Nevadí mi to ale tolik. Vím, že mám v zádech Einarra, a že by měl dokázat využít toho, že jsem zjizvence zaměstnal. Moje úvaha je správná a Einarrova muška přesná.

Tak to by bylo. Rozhlížím se po bojišti. Renhart na tom není dobře. [I]Měl bych mu pomoci,[/I] napadne mě v první chvíli. [I]Mé ošetření počká na později.[/I] Než však stihnu cokoliv udělat, Renhart svého protivníka dorazí. [I]To je dobře.[/I] Dál se rozhlížím a zjistím, že ten velký je sice mimo hru, ale ještě žije. [I]Měli bychom ho dorazit[/I], je moje první myšlenka. Vzápětí však zapochybuji. [I]Měli bychom ho dorazit? Zabít někoho v boji je jedna věc. Ale zabít raněného a bezbranného? [/I]V hlavě mi šrotují názory mého učitele, který mě učil zásadám první pomoci a ošetřování nemocných a raněných. Vyprávěl mi o hraničářích a jejich poslání. Ne, že bych se považoval za jednoho z nich. Na to nemám tolik zkušeností, ale s názory a jejich pohledem na život, se kterými mě můj učitel seznámil se velmi ztotožňuji. [I]Je čas domluvit se, co dál.[/I] [OR][B]„Renharte, ošetřím Ti to. A pak ošetřím sebe,“[/B][/OR] promluvím směrem k našemu hromotlukovi a pak pokračuji dál směrem ke všem: [OR][B]„Ale měli bychom se rozhodnout, co teď. Tady jsme v otevřené krajině. Možná by bylo lepší udělat si pauzu na ošetření na té plošině, kde uvidíme na lom a budou nás krýt tyhle křoviny,“[/B][/OR] ukážu směrem odkud skřeti přišli. [OR][B]„Ale zase je tam asi je jeskyně a nevíme, co je v ní – tihle přišli asi odtamtud.“[/B][/OR] Odmlčím se a trochu si urovnám další myšlenky.[OR][B] „A měli bychom se rozhodnout, co s ním,“[/B][/OR] ukážu na toho velkého. [OR][B]„Možná bychom ho měli dorazit. Ale na druhou stranu nechce se mi zabíjet těžce raněného a bezbranného. Jenže co s ním? Svázat? Upřímně – nechce se mi na něj plýtvat lanem. Mohlo by nám chybět a mohli bychom toho litovat.“[/B][/OR]

Dořeknu, co mám na srdci. Můj monolog mě však unaví. Asi je to i tím, že opadl adrenalin, který se mi nahrnul do těla během boje. Teď ze mě spadl stres a dopadla na mě únava. A spolu s tím se ozvalo škrábnutí na mé paži. Sesunu se k zemi a posadím se a čekám, co odpoví ostatní. Sedě na zemi pronesu směrem k Renhartovi: [OR][B]Dej mi chvíli. Potřebuju si odpočinout, pak se ti podívám na Tvoje zranění.[/B][/OR]


*********************

Posadím se na kámen nebo pařez, pokud tam jsou. Pokud ne tak na trávu, v nejhorším prostě na zem.

Einarr: Klidně záviď a klidně ne jen "tak trochu". *6* Moje práce má klady i zápory (jako asi většina zaměstnání), ale zrovna tohle je jeden z těch kladů. Opravdu se mohu spolehnout na to, že v 99% pracovních dní přijdu domů v čase, který očekávám, tj. po konci pracovní doby a ve zbylém 1% dostanu přesčas zaplacený...
Aktuální počasí21. Května 2019 20:09:12
otext
Lemminkainen24. Května 2019 10:02:55
Opeření dlouhánova šípu téměř olízne mou tvář, pečlivěji zamířím, problémová dlaň díky osudu nezklame a šíp vyletí téměř ideálně. Hrot zmizí v hrudi divokého, jeho silueta se kácí a obratem zakládám novou střelu. Několika úkroky se dostávám více do boku, další cíl se už nenabízí. Přes nový založený hrot kontroluji křoví, je však tiché a v několika příštích okamžicích utichají i protivníci mých druhů. Periferně zahlédnu krev na hrotu Einarrova kopí, Singrově paži a celém Renhartovi, včetně jeho nejbližšího okolí. Těžko říci, kolik toho teče z něj a kolik z doslova naporcovaného nepřítele.
Je klid, další útok nepřichází, povolím natažené lučiště. Přiblížím se ke skupině, hraničář s barbarem utrpěli pár ran, zdá se, Singr usedne na zem a Renhart tam stojí jak válečný běs uprostřed zkázy. Dlouhý divoký leží na zemi a chrčí, popojdu k němu a zkontroluji jej. Jsem opatrný, moc se nepřibližuji. Má-li u sebe další zbraň, špičkou nohy ji uvolním a odkopnu stranou. Nebylo málo neopatrných lovců, kterým zdánlivě skolená zvěř ještě dokázala potrhat tepny. Postavím se do jeho zorného pole, je-li ještě schopen vnímat okolí. [B][OR][B]"Máš jméno, divoký?"[/B][/OR][/B] oslovím jej obecnou řečí aniž čekám, že mi bude rozumět.

Počkám na reakci padlého. Není-li již schopen vnímat, bez výčitek ukončím jeho cestu nožem podobně jako uštvané zvěři. Nerad bych zůstával na tomto místě déle, než mí druzi potřebují k ošetření. Je zbytečné prodlévat tam, kde jsme byli přespříliš hlasití.

*********************
V neděli odjíždím na týden pryč, další příspěvek budu schopen napsat až v pondělí.

Einarr26. Května 2019 20:44:03
Souboj započal. První jednal náš lidský společník, Singr. Vrhl štítem po nejbližším netvorovi a vrhl se přímo na něj. [OR][B] Ts. [/B][/OR] Procedím mezi zuby jen co si Singrův štít nalezne svůj cíl a Singr opustí řadu. [I] To chceš takto vtrhnout mezi neznámé bytosti ve skupině, která není řádně sehraná? Hlupáku. Oponenti budou pravděpodobně lépe sehraní, takhle jen ztratíme naši výhodu! [/I] Ukončím svou myšlenku a rychle se vydám za Singrem. [I] Musím se pokusit ho udržet při životě a doufat, že si Reinhart dokáže pomoci sám. Snad nás Singrova zbklost nezabije. [/I]

S těmito myšlenkami se vpouštím do bitevní vřavy, kdy se snažím především asistovat Singrovi. [I] Úkrok doleva, práce nohou, skrýt se ve slepém bodě bestie - ve stínu Singra. [/I] Mé postavení mi znemožnilo vykrýt první útok, který byl veden na Singra, ten však tento blok zvládl sám. [I] To bylo těsné! Ale příští výpad jsi můj. [/I] Ušklíbnu se a opět ukročím do stínu Singra. Na svoji šanci nečekám dlouho. [I] Úkrok doprava a ... odkrytý bok! Výpad! [/I] Přímý zásah, kopí do bestie zajelo jak vidle do sena. [I] Zásah! Ale ... ještě stojí? [/I] Vytrhnu z rány kopí a připravím se na další blokovaní či výpad. [I] Stále stojí? I přes tu ránu? [/I] [OR][B] Ts. [/B][/OR] [I] Houževnatá bestie, ale není nad tím čas přemýšlet, snad si ostatní vedou také dobře. [/I] Pomyslím si, neboť jediné co v tomto momentě vnímám je můj nepřítel a Singr.

Netrvá to dlouho a vzduchem se přenese pach krve a nenávisti jestli to bestii, která s námi bojovalo rozhodilo či to byla pouze má fantazie jsem nevěděl. Věděl jsem v tento moment pouze jediné. [I] Skulina v obraně a výpad. [/I] Mé kopí prosvištělo vzduchem a projelo krkem, který takřka neposkytl žádný odpor. [I] Jako máslem! [/I] Ozvalo se tlumené zachroptění a kašlání krve bestie, když jsem vytrhl kopí z rány. Konečně je trocha času zjistit, jak si vedou ostatní. Porozhlédnu se kolem připraven na další boj, ale již je po boji. [I] Vyhráli jsme. [/I]

[I] Dva z nás jsou raněni a vypadá to, že poslední z nich - velký lukostřelec ještě asi žije, i když jse dočasně mimo hru. [/I] [OR][B] Vy dva. [/B][/OR] Promluvím do vzduchu ke své skupině, ale přesto nespouštím oči z velké bestie. [OR][B] Jak jste na tom? [/B][/OR] Dále čekám jak si členové skupiny vedou a jak naloží s poraněnou bestií, kdy tuto mám zatím pod bedlivým dohledem mého kopí. [I] Copa s tebou uděláme? A co vůbec jsi? [/I]
Simonitor27. Května 2019 21:49:08
A je to tu. Souboj započal a v krvi mi opět vzplál žár boje. Adrenalin. Na ostatní se moc nedívám, hlavně dávám pozor na můj cíl. Ale hned můj první útok se nevydařil. Skřet uskočil a sekl mě do stehna. [I]Sakryš. Ty jeden...[/I] Neotálím a hned opětuji úder. Čepel mé sekery se zasekla do hrudi bezokého netvora, ale zpanikaří a sekne mě do pravého ramene. Další jizva do mé sbírky. Nad marným snažením skřeta se lehce pousměji a zasazuji poslední, smrtící ránu. Pravou rukou postavím sekeru na zem a stojím vyvýšeně nad zkrvaveným bojištěm. [BA][B]"Okle urk vágle alma..."[/B][/BA] Už ani nevím, jestli to říkám upřímně, nebo jen ze zvyku. Jen pár naivních bojovníků, si nezaslouží tuto poctu. Před očima se znova zjeví to zkrvavené bojiště. Krev. Mrtvoly všude. Anthos... Tělem mi proletí nesnesitelná bolest. Z rukou mi padá sekera a já se klátím na kolena. [I]Ne. Nedovolím, aby mě znova porazil.[/I] Krátký "záchvat" přeruší Singr a Einarr. Bolest je tu tam a já se zvedám. [OR][B]V pořádku. Jsem v pohodě. Jsou to jenom další jizvy, zanechávající památku dalšího boje. Je jich už nespočetně.[/B][/OR] Pomalu se zvedám a pokračuji k ještě živému skřetovi. [I]Ještě je živý. Super. Možná z něho něco dostaneme. Nebo za něho...[/I] Sekeru hodím na záda a vidím, jak s ním mluví Lemmi. [BA][B]Okle zag kiro![/B][/BA] Jestli nerozuměl Lemmimu, dodám barbarštinou. [I]Uvidíme, jestli něco z něho vymáčkneme.[/I] Jestli Lemmi bude chtít ukončit jeho život, tak ho lehce posunu zpátky. [OR][B]Počkej chvíli. Možná z toho přece jenom něco bude.[/B][/OR]

*********************
Barbarština (st.2)
([BA][B]Okle urk vágle alma.[/B][/BA] - [OR][B]Bojoval jsi dobře.[/B][/OR]) (V tomto případě bych to bral jako zažitá zvyklost)
([BA][B]Okle zag kiro![/B][/BA] - [OR][B]Mluv![/B][/OR])
Singr28. Května 2019 21:14:00
Je po boji. Lemmi se věnuje přeživšímu skřetovi. Renhart nedbá na své zranění a míří k němu také. Einarr se zajímá o můj a Renhartův stav. [OR][B]„Jenom škrábnutí,“[/B][/OR] odpovím mu. [OR][B]„Daň za blbost,“[/B][/OR] upřesním. [I]A opravdu to hloupost byla. Neměl jsem se nechat rozptýlit děním okolo a měl jsem se soustředit jen na svého soupeře.[/I] Pak bych takovou chybu neudělal a škrábnout se nenechal. [I]Ale byl rychlej, ten zmetek.[/I] Pomyslím si s drobným nádechem respektu k padlému soupeři. [I]No dobře. Když si Renhart hraje na hrdinu, budu se nejdřív věnovat sobě,[/I] rozhodnu se. Vytáhnu ze své torny líh a obvazy. [I]"Tak teď to bude pálit, tak drž jazyk za zuby, nemusíš tady křičet na celé kolo,"[/I] promluvím v duchu sám k sobě. Naliju si líh na ránu na rameni. Držím sice jazyk za zuby, ale krátké syknutí mi přece jen unikne. Pak si ránu ovážu a zamířím k druhému pacientovi.

Vidím, že Lemmi užuž sahá po noži, zatímco Renhart se jej snaží mírnit a má s nepřítelem více trpělivosti. Chytnu jej za levé, zdravé rameno a promluvím na něj mírně: [OR][B]„Posaď se, ošetřím Ti to.“[/B][/OR] Než Renhart stačí zareagovat, tak se ještě otočím k Lemmimu: [OR][B]„A Ty ho nezabíjej! Aspoň zatím!“ [/B][/OR]Řeknu to poměrně důrazně, nechci, aby Lemmi udělal nějaké zbrklé rozhodnutí, i když vlastně nevím, k čemu nám může být ten démon dobrý živý. Renhart se posadí a já se vrhnu nejprve na jeho rameno. Už předtím jsem si pohledem zhodnotil, že rána v něm je horší a hlubší. [OR][B]„Vydezinfikuju Ti to lihem. Bude to pálit a štípat, ale už jsi vydržel horší bolest,“[/B][/OR] seznámím ho se svým postupem. Přece jen nechci, aby barbar v úleku škubnul svojí pazourou a ta mi přistála na tváři. [I]Cheche, to bych chytil druhou o zem,[/I] pobaveně se ušklíbnu nad tou představou. [OR][B]„Potom Ti to ovážu,“[/B][/OR] dokončím seznámení Renharta s mým postupem. [OR][B]„Víc tady udělat nemůžu, ale mělo by to stačit. Ty rány nevypadají příliš vážné.“[/B][/OR] Jednou rukou si co nejpevněji chytím Renhartovu ruku, druhou mu na ni naliju líh. Renhart je na bolest připraven a já škubnutí jeho ruky čekám, přesto ji zcela na místě neudržím. [I]Má sílu jak bejk, [/I]napadne mě. Ránu ovážu a poté se přesunu k šrámu na stehně. I zde opakuji stejný postup a dávám si dobrý pozor, aby mě Renhart při škubnutí nohou nevzal. [I]To by bylo jako když kopne kůň,[/I] pomyslím si. Renhart je ošetřen a já se přesunu k Lemmimu a skřetovi.

[OR][B]„V tomhle stavu Ti nic neřekne,“[/B][/OR] zkonstatuju. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Pořád předpokládám, že divoch zemře, zřejmě i naší rukou, ale když už se ho rozhodli zpovídat, usoudím, že si zaslouží aspoň trochu péče. Polohlasně si povzdychnu, že mě to bude stát další část obvazu. Navíc použitého na nepřítele. Ale nemohu si pomoct, prostě to tak cítím. Zvednu divokého do sedu navlhčím si trochu ruku a proplesknu ho po obličeji a pak mu dám hlt vody. Víc ne. [I]Musím si ji šetřit.[/I] Doufám však, že z mého jednání pochopí, že se mu snažím pomoct. Pokusím se vytáhnout mu šíp z těla a jsem připravený vstrčit do rány prsty, pokud by vytažení šípu odšpuntovalo proud krve ze skřetova těla. Následně mu stejně jako předtím sobě i Renhartovi ránu vymyju lihem a ovážu. Na závěr se ho pokusím v sedě o něco opřít. Dojdu k Lemmimu a podám mu jeho šíp. [OR][B]„Teď to můžeš zkusit,“ [/B][/OR]řeknu. Z mé poznámky je zřejmé, že neočekávám, že by uspěli, ale to asi ani oni.

Divoch je pod kontrolou ostatních z naší skupiny, a tak mohu nyní dokonat to, co začal Lemmi. Seberu ze země divochovy šípy a luk. [I]Nechceme komplikace,[/I] pomyslím si. [I]Ne, nechceme komplikace. A ostatní teď vyslýchají divocha. [/I]Sám bych si ho také rád poslechl. Třeba bude mít zajímavé informace. Ale nechci, abychom byli všichni soustředění jen na něj a nehlídali okolí. Seberu ze země svůj štít i zbraně padlých skřetů, postavím se kousek od skupinky tak, abych měl výhled do všech směrů. Částečně sleduju výslech divokého, ale více se věnuji rozhlížení po okolí, aby nás někdo nebo něco nepřekvapilo.


*********************

První pomoc (st. 4)

Doufám, že jsem vyhodnotil správně, že není třeba čekat na Frugiho odpis. Pokud bude divoch mluvit, může mluvit úplně stejně s mým ošetřením jako by mluvil bez něj (a možná ještě lépe respektive ochtoněji) *6*


Snad šíp půjde vytáhnout. Asi bych to zkusil i trochu větší silou, ale kdyby to nešlo, tak bych ho tam prostě nechal. V tom případě bych ránu jen vymyl lihem, ale neobvazoval.

S Renhartem jsem si psal, takže mám ověřeno, že se náš válečník ošetřit nechá. *6*
Frugifer31. Května 2019 10:37:41
*****************************
Odpis zde bude zítra nebo v neděli. Pokud nebudete nic namítat, tak vás případně posunu před jeskyni ("rozhovor" se skřetem pravděpodobně nebude dlouhý).
Singr31. Května 2019 15:34:58
*********************
Za mě osobně je každý posun vítaný a předpokládám, že po rozhovoru se skřetem bychom tam šli. Aspoň Singr ano a Lemmi má něco v tomtéž duchu v příspěvku také.

Možná bych jen ostatní upozornil, že jsem skřety odzbrojil, že nic jiného užitečného u sebe neměli, a že samozřejmě počítám s tím, že si "válečnou kořist" rozdělíme. Ale to mohu udělat i před jeskyní.
Frugifer2. Června 2019 16:48:27
Zatímco se vesměs věnujete skřetovi s lukem, Singr vytáhne z torny líh a obvazy s cílem ošetřit své a Renhartovo zranění. Umně využiješ svých dovedností a i přes počáteční pálení dosáhneš svého. Vzhledem k tomu, že jsi nucen používat jen jednu, levou ruku, ti to trvá o něco déle, ale výsledek je stejný. Rána je dezinfikována a omotána obvazem. Pokud necháš ruku v klidu a nebudeš ji příliš namáhat, nic vážnějšího ti nehrozí. Jako památka ti zůstane jizva. Hlavou se ti mihne myšlenka, zda je to pouze náhoda nebo je to tak „schválně“, že prozatím vše schytala pravá část tvého těla, zatímco ta levá je bez úhony. Pravda, pryskyřici na pravé ruce jsi hlínou celkem dobře eliminoval, při boji ti vůbec nepřekážela, ale počítat s tím musíš i nadále.
Neutápíš se v myšlenkách příliš dlouho a jdeš ošetřit i Renharta. Zopakuješ stejný postup a zanedlouho obvazy zdobí i barbarovu levou nohu a pravé rameno. I v tomhle případě platí, že pokud nebudeš rány zbytečně zatěžovat, jsi z nejhoršího venku.

To se však nedá říct o dlouhánovi se znetvořeným nosem. Na Lemmiho otázku odpoví jen dalším zachrčení, které je zcela nesrozumitelné. [OJ][B]„Grr..pchrrff…fffnee. Agrhhh! Tsua zua.“[/B][/OJ] Přitom se mu obličej zkřiví v bolestivé grimase. Vyplivne krev a znovu cosi zachrčí. Ani tentokrát mu nejde rozumět. V jeho očích se mu zračí smrt. Než k němu přijde Singr, aby se jej pokusil ošetřit, vydechne podivný tvor naposledy. I kdyby jej Singr stihl ošetřit, bez výraznější pomoci by to skřet stejně nepřežil. Nemá cenu se tím znepokojovat, koneckonců chtěl vás zabít.
Singr se tedy jde namísto ošetřování postarat o zbraně oněch divochů. Nejprve sebereš ze země luk a toulec s deseti šípy. Nic dalšího, jak už zjistil předtím Lemmi, u sebe neměl. Jako válečnou kořist ještě sebereš velkou dřevorubeckou sekeru, tesák a notně zrezivělou dýku. Ani nikdo z dalších skřetů u sebe nic dalšího neměl.

Nic dalšího na vás z křoví nevyběhlo a ani nic podezřelého neslyšíte. Je třeba se však pohnout dál. Rostlinek na posbírání je ještě spousta a pokud se dobře pamatujete, tak poměrně hodně jich má být u lomu a jedna dokonce přímo v jeskyni. Rozhodnete se tedy vydat cestou, odkud vyběhli oni tvorové a kde tušíte plošinu s jeskyní, kterou jste viděli z protějšího břehu jezera.
Ať už necháte čerstvé mrtvoly být, nebo věnujete nějaký čas jejich „odklizením“, pokračujete křovinatou cestou, vzhůru do mírného kopce. Cesta se zdá být hojně používána, o čemž svědčí především udusaná tráva. Ani křoviny tu nejsou tak zarostlé a zhuštěné, takže se jimi nemusíte prodírat tak moc, jako předtím, když trnoví dokonce Renharta cíleně obklopilo.
Ani to netrvá moc dlouho, když se cesta prudce zvedne. Stezka vede mezi kameny vápencového útvaru strmě vzhůru. Ale není to nic hrozného, jedná se o několik sáhů a navíc se zdá, že cestu tvoří něco jako schůdky, takže se nemusíte bát pádu. Postupně zvládnete tuto menší překážku bez problémů, až na Einarra. Když jsi tak v půlce cesty, schůdky jako kdyby zmizely a ty se tak svezeš zpátky dolů, přičemž se dotlučeš o všechny kameny. Naštěstí pro tebe z toho vyvázneš jen s několika modřinami. Opět se nejedná o nic vážného, ale stejně jako předtím ostatní, tak nyní i ty máš pocit, že ti to les udělal schválně. Jako v odpověď se zvedne mírný vítr způsobující další z podivných zašumění lesa. To vše hned ustane a ty už na druhý pokus cestu bez problémů zdoláš.

Jakmile jste všichni nahoře, skutečně se před vámi otevře ona plošina s jeskyní. Čeho si všimnete jako první, je hromada kostí u vchodu do jeskyně. Hned vedle toho je do kruhu poskládáno několik kamenů tak, že vytváří ohniště, které je nyní vyhaslé. Na zemi u ohniště dokonce leží malý zrezivělý kotlík. Před vchodem do jeskyně ještě několik vyhaslých pochodní. Je více než patrné, že obyvatele jeskyně jste již dole potkali. Ale, co když je jich víc? Co když je ještě někdo uvnitř? Pokud se zaposloucháte, nic z jeskyně neslyšíte.
Pokud věnujete čas dalšímu průzkumu plošiny, tak zjistíte, že zde roste hned několik druhů rostlinek. Kromě šalamounku, který především Lemmi již tak dobře zná, zde vidíte několik trsů poměrně vysoké rostliny s nevýraznými bledými, snad mírně do modra zbarvenými květy a poměrně úzkými chlupatými listy. Dále je tu hojně zastoupená drobná rostlinka s pronikavými červenými květy. Potom vidíte pár kusů rostliny s velkými listy a bílým květem. V neposlední řadě vidíte plazivou protáhlou rostlinku, která roste přímo na skále, kde její kořeny vyplňují skalní štěrbiny. Tím je výčet rostlinstva na plošině hotový.

Z plošiny nevede žádná další stezka kromě té, kterou jste přišli. Leda byste chtěli vyšplhat na vrchol skály, což je několik desítek sáhů. Skála není hladká a díky mnoha vápencovým výstupkům by to nahoru mohlo jít, ale riziko pádu je příliš velké. Navíc by to bylo zcela zbytečné.
Poslední možností, pokud se tedy nechcete vrátit zpátky, je ona zmíněná jeskyně. Už od pohledu vypadá dost tmavě ponuře a celkem úzký vstup jako by vás jen odrazoval. Úzká chodba po pár sázích přejde v tmu. Jestliže chcete dovnitř, budete potřebovat světlo. Teda alespoň pro vaše bezpečí, samozřejmě to můžete risknout i ve tmě. Je to jen na vás.
Singr3. Června 2019 17:30:45
„Výslech“ skřeta skončí ještě dřív než začal. Skřet jen něco zachrchlá a dřív než jej stihnu ošetřit, tak zemře. [I]Nevadí, aspoň nemám žádné morální dilema.[/I] Není třeba setrvávat na místě boje, a tak se vesměs mlčky, jen svými pohledy, domluvíme, že je čas jít dál. Napadá mě pár poznámek k boji, které chci říct Einarrovi... ...ale teď ne. Teď je – a asi pro nás všechny – všechno příliš čerstvé a víří v nás plno emocí. Mlčky dojdeme až před jeskyni. Usoudím, že je čas na poradu a větší či menší odpočinek. Složím tedy na zem svou tornu i zbraně, které jsem sebral skřetům.[OR][B] „Sebral jsem skřetům jejich zbraně,“[/B][/OR] pronesu do pléna.[OR][B] „Válečná kořist,“[/B][/OR] trpce se usměju.[OR][B] „Asi bychom si je měli rozdělit a nějak se o ně podělit. Chcete někdo něco? Já bych docela ocenil ten luk. O svůj starý jsem přišel a od té doby jsem bez něj značně nesvůj. A taky je tu můj štít. Jestli někdo chcete, tak přinejmenším na tuhle výpravu si ho můžete půjčit. Jsem...“[/B][/OR] [I]„zvyklý bojovat spíš s dýkou“[/I] chci dokončit větu, ale uvědomím si, že to je značně zavádějící. S dýkou v levé ruce se sice cítím lépe, ale ve skutečnosti nejsem zvyklý bojovat. Tohle byl můj první velký boj. [I]No velký... ...prostě první boj.[/I] Po krátké odmlce tak své myšlenky přeformuluju a začnu větu znovu:[OR][B] „...nejsem moc zvyklý s ním bojovat. Tak ho třeba někdo z vás upotřebí lépe.“[/B][/OR] Poté, co se všichni vyjádří a podělíme se o získané zbraně, začnu další myšlenku:[OR][B] „Také bychom se měli dohodnout, co dál. Tohle místo vypadá dobře pro táboření a je možné, že hlouběji v lese lepší nenajdeme. Ale je ještě brzy a asi bychom měli využít světlo, dokud je den,[/B][/OR] řeknu.

*********************

Frugi: Kolik je zhruba hodin? Respektive jak dlouho bude světlo řekněme v lomu a jak dlouho v lese?

A ještě jeden dotaz - poznám/e, co je to za kosti kolem ohniště? Zda to vypadá na kosti "po mrtvole" - člověku (či jiném humanoidovi) nebo to spíš vypadá na ohlodanou svačinu?
Frugifer4. Června 2019 11:36:28
****************************
Dle slunce na obloze můžete soudit, že můžou být tak 2-4 hodiny odpoledne (přesněji to nevíte). Je léto, takže stmívat se začne až tak v 8h (platí pro lom). V lese je normálně šero, takže do tmy se ponoří o něco dříve než u lomu. Prozatím máte celkem čas. Ale nebojte, než se začne stmívat, tak vás v příspěvku upozorním.

Jedná se o ohlodané kosti (ano, tedy svačina) zvířat a mezi nimi i několik kostí lidských (poznáte lebku).
Aktuální počasí4. Června 2019 11:36:28
otext
Singr4. Června 2019 11:56:16

*********************

OK, dík za info. Myslel jsem, že je později. Editováno.
Lemminkainen4. Června 2019 14:23:49
Dlouhý divoký jen chrčí, těžko říci, zda to byla snaha o nějaké poslední sdělení nebo jen krev v nozdrách. Nervá to dlouho, zkracovat jeho beznadějný boj se smrtí ani nebylo třeba. Přišlápnu jeho hruď botou a vyškubnu svůj šíp. Otřu ho o oděv divokého, pečlivě zkontroluji, zda není někde naštíplý a nenajdu-li poškození, zasunu jej zpět do toulce. Dál mrtvá těla nezkoumám, [I]o kořist zájem nemám a chce-li si Singr vzít luk a šípy, nemám námitek – dva střelci svedou více než jeden. [/I]
Stoupáme vzhůru po pěšině,[I] je dobře, že tvorové slepě útočili a nenapadlo je číhat na nás podél cesty[/I]. Chůze je po prošlapané stezce snadná, nebýt opětné zlomyslnosti lesa. Příliš jsem ten incident neviděl, zmizela snad jakási opěrka před balvanem a vzadu jdoucí Einarr sklouzl dolů. [I]Snažím se ty schůdky vybavit v mysli…. byly dřevěné? Kamenné? Dokázal by zlomyslný les vládnout neživé hmotě?[/I]
Vystoupáme nahoru k plošině, zřejmě sloužící za obydlí divokým. Přejedu pohledem kosti, vyčkám chvíli u vstupu do jeskyně, pak si všimnu rostlin.
Chlupaté listy by měl mít medvědí kožíšek, ale jeho květy mají být dle Kiliánových rad modré, těžko říci, zda mírně namodralá bledost tomu popisu odpovídá. Měli jsme s sebou vzorek, můžeme to porovnat. Každopádně se k ní skloním a vyjmu celou rostlinu, s větší opatrností než v případě nedávné zkušenosti s šalamounkem. Plazivá rostlina na skále by mohla být plazivka, souhlasí-li hnědá barva stonku,vytáhnu nůž a pokusím se vyrýpnout několik jejích kořenů. Další dvě byliny Kiliánův seznam neobsahoval, není-li ta s červenými kvítky modrý rozum, Kiliánem popsaný jako "modro-oranžový". Také bychom měli mít vzorek s sebou. A v jeskyni by snad mohl růst chladný mech.
Skloním se k pohozeným pochodním, vyjmu křesadlo a jednu z nich zapálím. Párkrát s ní mávnu vzduchem, počkám, až se více rozhoří. Pak ji hodím do otvoru, jen pár sáhů za vstup, tak, aby ozářila závstupní prostranství.
Simonitor5. Června 2019 19:12:40

*********************
Hlásím, že od čtvrtka do neděle budu pryč a dneska už nestíhám. Pokud bude potřeba, tak mě přeskočte.
Frugifer11. Června 2019 09:47:12
Zatímco se Singr, Einarr a Renhart usadí na volném prostranství před jeskyní, aby se mohli pobavit jednak o zbraních oněch skřetů, tak i dalším postupu, Lemmi, který o válečnou kořist nejeví pražádný zájem, jde blíže zkoumat rostlinky.

První se zaměříš na bledě modrou bylinku s chlupatými listy. Dle popisu by se mohlo jednat o Medvědí kožíšek, přesto si ale nejseš zcela jistý. Ono něco jiného je o rostlince slyšet a něco druhého pak ji vidět. Ovšem vzpomněl sis, že sebou máte vzorek, proto není nic jednoduššího, než sebranou rostlinu porovnat se vzorkem, který má u sebe Einarr stejně jako pergamen s popisem rostlin a zbylé pytlíky.
Porovnání však odhalí, že se jedná o zcela jinou rostlinu. Medvědí kožíšek je výrazně menší, než rostlina, kterou jste zde našli a má tmavě modré, až fialové květy. I listy, ač jsou stejně chlupaté, mají odlišný tvar. Nebýt vzorku zrovna u téhle rostliny, zřejmě byste Kiliánovi přinesli něco zcela jiného.

To ovšem neplatí o plazivce, jejíž kořeny Lemmi nožem vyrýpne ze štěrbin skály. I zbarvení sedí, zde není pochyb, že byste se měli splést. Postupně tedy vyrýpneš kořeny všech plazivek, které tu vidíš, čímž zaplníš jeden další pytlík. Zdá se, že vám to celkem jde. Už máte celkem čtyři položky – okvětní lístky žluté rostliny, kořeny plazivky, šťávu šalamounku a písek z vápence. Ještě však minimálně tři položky chybí. Zdá se ale, že chladný mech máte přímo před nosem, stačí si dodat odvahy a vejít do jeskyně.
Dále ještě zkontroluješ vzorek modrého rozumu s drobnou červenou rostlinkou. Ani zde není žádná shoda, tedy medvědí kožíšek a modrý rozum budete muset hledat jinde.

Tímto je tvůj sběr rostlin u konce a tebe již více zajímá jeskyně. Sebereš jednu z pohozených pochodní a pomocí křesadla ji zapálíš. Počkáš, až se rozhoří a hodíš ji do vchodu jeskyně. Ve světle pochodně vidíš, jak se úzká chodba asi po pěti sázích začíná postupně rozšiřovat do většího prostranství. Jak rozlehlá je místnost to už nevidíš, světlo pochodně na to nestačí. Čeho si však všimneš je jakýsi podezřelý stín v horní části, snad jako by něco viselo ze stropu. Na hozenou pochodeň to nikterak nereagovalo. A celkově se vůbec nic nestalo. Žádné divné zvuky se jeskyně neozývají.
Víc toho ze své pozice nevidíte, jestliže chcete zjistit, co jeskyně ukrývá a najít chladný mech, budete muset dovnitř.

***************
Nemám moc na co reagovat. Jelikož dva z vás nenapsali (byť Renhart psal aspoň podčárovku), nechtěl jsem vás posouvat až do jeskyně. Tak jsem alespoň shrnul, jak si vedete ve sběru rostlin. Navíc ze Singrova příspěvku to vypadá, že by se rád domluvil na nějakém plánu. Proto dávám ještě zbylým čas, abyste se nějak domluvili. Případně stačí podčárovka, že chcete do jeskyně a já vás posunu.
Frugifer11. Června 2019 09:51:23
****************
Singr: luk a 10 šípů přidáno, pokud se nikdo nepřihlásí o dýku, tesák a sekeru, tak ti je pak taky přidám (jestli je teda budeš chtít)
Singr11. Června 2019 21:33:11
Složím před jeskyní zbraně divochů a zahájím diskuzi o dalším postupu, ale nikdo se moc k vyjádření nemá. Hlavně Einarr vypadá zamlkle. [I]Že by na něj až teď dopadlo, že fakt šlo o život? Možná. Evidentně to není žádná sranda.[/I] V duchu se trochu zlobím na Kiliána. [I]Mohl nám říct víc. Měl nám říct víc. Určitě věděl víc. Zatím se zdá, že naše schopnosti odhadl dobře, a že svým způsobem „nebylo třeba“ říkat více, ale bylo by to fér. Věděli bychom lépe, co nás čeká. Nu, to teď nemá smysl řešit,[/I] zaženu tyto myšlenky a zakroutím sám pro sebe hlavou. Renhart odpočívá. Nejaktivnější je Lemmi. Zavrtí hlavou nad mou nabídkou „válečné kořisti“ a rozhodne se zkoumat rostlinky rostoucí kolem jeskyně. Bez úspěchu porovná dva ze vzorků, které máme s sebou s rostlinami rostoucími u jeskyně. [OR][B]„Nejsou to ony, co?“[/B][/OR] S rostlinou ze spár skal však má úspěch. [OR][B]„Tak aspoň tahle. Trochu jsem se bál, že kvůli ní budeme muset šplhat po skále. Co nám tedy zbývá? Ty dvě,“[/B][/OR] ukážu na vzorky, které srovnával a pokračuji ve výčtu. [OR][B]„Pak ten mech, viď? Ten má růst ve zdejších jeskyních, že? U tamtěch dvou si to nepamatuju přesně, ale myslím, že jedna z nich by měla růst hluboko v lese.“[/B][/OR] Lemmi mi mé domněnky potvrdí a současně zapálí louč a hodí ji na okraj jeskyně. [I]Hm, muž činu. A povedlo se mu to zapálit rychle a dobře. To je skvělé.[/I] Z jeskyně toho moc nevidím, ale moc mě to netrápí. [I]Těžko čekat, že od vchodu poznáme, co nás tam čeká.[/I] Dosud jsem mluvil hlavně s Lemmim. Nyní se otočím tak nějak na všechny, ačkoliv stále stojím nejblíže elfovi, vyhledávám pohledem především jej a mluvím tak napůl především k němu a napůl ke zbylým dvěma členům naší družiny: [OR][B]„Tak co? Prozkoumáme jeskyni, ne? Měli bychom tam najít mech a bude dobré, když zjistíme, co nebo kdo dalšího v ní je. A když budeme mít štěstí, tak zjistíme, že má druhý konec, kterým můžeme pokračovat do lesa,“[/B][/OR] dořeknu, načež se obrátím na Renharta s Einarrem: [OR][B]„Co vy dva? Půjdete s námi nebo...“[/B][/OR] zůstanete hlídat tady? Chci dodat. Mé plány však nabourá Lemmi svým kotoulem do jeskyně. Současně zakroutím hlavou a usměju se nad jeho rozpustilou ukvapeností a bezhlavostí. Pro mě je však tímto jasno. Jednak jej nechci nechat samotného a jednak je mi aktuálně svým přístupem ze všech členů družiny nejsympatičtější. Udělám dva rázné kroky směrem do jeskyně. V tu chvíli se ještě zastavím a otočím na zbylé dva členy družiny: [OR][B]„Buď pojďte také nebo zůstaňte. Ale nerozdělujte se. Prozkoumáme jeskyni, ale určitě se vrátíme.“[/B][/OR] Polohlasem dodám: [OR][B][U]„Snad.“[/U][/B][/OR] Udělám další krok do jeskyně. Ještě jednou se na dvojici otočím: [OR][B]„Nenechte tady ty zbraně,“[/B][/OR] kývnu hlavou ke zbraním skřetů, které jsem předtím složil u ohniště.

Seberu jednu pohaslou pochodeň a zamířím dovnitř jeskyně za Lemmim. Po cestě zvednu i tu zapálenou, kterou tam nechal na zemi. [OR][B][U]„Snad to byla jen tři prasátka.“[/U][/B][/OR] Zabrblám si pro sebe. Snažím se být v patách svému elfímu příteli, avšak neženu se vpřed bezhlavě. Svítím si pochodní, sleduji, co je na zemi a na stěnách a jdu tempem přiměřeným místu, kde se nacházím.


*********************

Z jiných questů jsem "okopíroval" značení hovoru polohlasem jako podtženého a tučného... ...tak ty dvě pasáže jsou zkrátka "polohlas"...

Jinak vycházím z toho, že pochodní bylo u vchodu "více" - tedy minimálně tři, a tedy alespoň jednu tam Einarrovi s Renhartem nechávám. Pokud by tam byly jen dvě, tak jim tam tu jednu nechám. Jdu tedy se zapálenou pochodní v pravé ruce a se zhaslou v levé (pokud byly jen dvě, tak s levou rukou prázdnou).
Lemminkainen13. Června 2019 11:36:03
[I]Hmm, říkáš šplhat nahoru po skále? Vzhlédnu vzhůru a představím si sebe sama na samém vrcholku bílého štítu, vysoko nad zlomyslným lesem, jen s větrem ve vlasech a s rozhledem snad na konec světa. [EL][B][B]Vanimo.[/B][/B][/EL] Moji lidé prý kdysi létali na gryfech …[/I] bezděky udělám krok k skalnaté stěně, ale radši zaplaším myšlenky. [I]Jiný smysl než ukojení nenechavé elfí zvědavosti by to nemělo a nejsem si jist, že by mí vážní přátelé sdíleli moje nadšení takovou výzvou. No, spíš jsem si jist, že by asi nesdíleli, zvlášť když by museli zatím čekat dole a pozorovat, jak se blíží večer ještě před návštěvou močálů. [/I]
Věnuju Singrovi pohled:[OR][B][B] „Medvědí kožíšek a modrý rozum nalezneme dle mistra Kiliána v lese, umístění protěže bažinné je nasnadě a mech si brzy nasbíráme v domečku tří prasátek,“[/B][/B][/OR] pokynu hlavou k jeskynímu obydlí divokých.
Chvíli pozoruji nitro jeskyně, zachytím pohyb stínu, ještě chvíli naslouchám a pozoruji. [I]Náše mládě s olbřímem jsou poněkud zaražení, hraničář se je pokouší rozhoupat k řešení dalšího postupu a mně se začíná znovu zmocňovat nenechavost.[/I] "[OR][B][B]Ach lidští přátelé, Váš život je příliš krátký pro tolik přemýšlení! [/B][/B][/OR]"
Přeložím luk do levé ruky, pravičkou vytáhnu nůž ... usměju se na dobromyslně se snažícího Singra … a kotoulem proskočím dovnitř jeskyně. Prolétnu úzkým vstupem, záda si trochu odřu o kamenitý povrch cesty, levičkou s lučištěm přidržím toulec a snažím se nepřemýšlet o tom, zda les dokáže pohybovat kamenem … třeba uzavřít úzké hrdlo skály. Po obratu najdu chodidly znovu zem, dolétnu vzdálenost do širšího prostranství a rychle odskočím stranou ke stěně, pryč od místa, nad kterým se mihnul stín. Okem kontroluji prostor osvětlený hozenou pochodní, připravený pustit luk a vytáhnout druhý nůž, přijde-li útok.
Einarr13. Června 2019 12:27:36
************
Zdravím všechny a moc se omlouvám v práci je teď strašný fofr a chaos (několik kolegů různě poodpadalo) zítra či pozítří hodím odpis, ale dneska na to nějak nemám sílu ani moc času.
Promiňte.
Singr13. Června 2019 16:20:35

*********************

Editován předchozí příspěvek s ohledem na Lemmiho reakci.

Einarr - v pohodě, prostě ne vždy je tolik času a sil, kolik by člověk chtěl...
Aktuální počasí13. Června 2019 16:20:35
otext
Simonitor15. Června 2019 09:29:58

*********************
Odpis hodím dneska večer, ještě někam jedu.
Einarr15. Června 2019 20:34:56
Je po boji. Singr se věnoval svému ošetření a ošetření Reinharta. Avšak tomuto jsem nevěnoval žádnou pozornost - ztratil jsem se ve vlastních myšlenkách a svět okolo jakoby na chvíli přestal existovat. [I] Proč na nás takto zaútočili? A co vůbec byli zač? Věděl o nich Stařec? Jsou to ti démoni před kterými nás varoval? Věděl o nich anebo nám tuto informaci schválně zatajil, aby našel své dobrovolníky pro úkol? Těžko říct. Tolik otázek, i když jejich zodpovězení je nemožné a svým způsobem i nedůležité, přesto se jich nemohu zbavit. [/I] Singr začal organizovat rozdělení kořisti, kdy tomuto se však nijak nevěnuji a na otázky nijak nereaguje. Na žádosti o ukázku bylinek či pergamen s poznámkami reaguji spíše instinktivně - automaticky, než že bych vnímal své okolí. Jen pozoruji odkud na nás mohou zaútočit a věnuji se svým myšlenkám. [I] Proč toto vůbec podstupujeme? Reinhart je zraněn, Singr taktéž a les se nám stále směje - pracuje proti nám. A kvůli čemu? Bylinky? Ale z toho co Stařec řekl tak s jejich pomocí touží vytvořit zlato - i když toto je spíše domněnka než přímý fakt. Ale co my? Co naše skupina? Riskujeme své životy - své zdraví pro peníze? Anebo jen proto, aby byla uspokojena touha bláznivého starce? Proč? Zabili jsme právě tři kreatury a pro co? [/I]

Ztracen v myšlenkách automaticky sleduji skupinu, kdy najednou jakoby mi zmizela pevná zem pod nohama. [I] Padám? [/I] [OR][B] Argh. [/B][/OR] Vyjde mi z úst překvapené "něco". [I] Prober se sakra, teď není čas přemýšlet nad hloupostmi. [/I] [OR][B] Jsem v pořádku. [/B][/OR] Pomalu promluvím na skupinu a opět se postavím na nohy. [I] Tak tedy druhé kolo. [/I] S touto myšlenkou se vydám opět za skupinou, kdy tentokrát mne již nohy - či les nezradí.

[I] Jsme před jeskyní, chvíle odpočinku. Jak to asi zvládá Reinhart? V boji byl zraněn - zdálo se mi, že víc jak Singr. Přesto však držíme takové tempo - pomysleli vůbec na něj? Anebo na to proč to podstupujeme? Chce vůbec Singr a Reinhart dále riskovat pro ... zlato? I v takovémhle stavu? Zdá se, že ano, ale vymstí se nám to? Těžko říct. [/I] Než dokončím svůj vnitřní monolog tak se zdá, že je již o všem rozhodnuto. Singr s Lemmim už opatřili vzorky bylin a už vešli do jeskyně. [I] Tss... život je krátký promrhat ho přemýšlením? Když se nebude přemýšlet vůbec tak může být sice "nepromrhaný", ale o to kratší. [/I] Pohledem si změřím Reinharta. [OR][B] Zvládneš pokračovat? Chceš pokračovat za nimi do jeskyně? Nevím jak se cítíš a zda-li se ti chce i v tvém stavu dále riskovat - a samotného tě tu nenechám. Takže řekni, na co se cítíš. Jdeme za nimi anebo máš něco jinéo na mysli? [/B][/OR] S tímto vyčkám na reakci Reinharta, který byl se mnou ponechán vzadu - u vstupu do jeskyně.
Simonitor15. Června 2019 21:14:08
Velký skřet jen něco zachrčí a na místě naposledy vydechne. [I]Škoda. Mohli jsme zjistit, co to bylo za stvoření, ale co už. Možná je lepší to nevědět.[/I] Singr mezitím prohledává válečnou kořist a ptá se, kdo chce co. [OR][B]Já bych si možná vzal tu sekeru, něco na bližší souboj by se mi hodilo, nebo jestli nebudu moct bojovat jednou rukou.[/B][/OR] Dodám a jestli nikdo nebude odporovat, tak si k sobě sekeru vezmu. Není důvod zde zůstávat, tak se posuneme dále k plošině, odkud vyšli ti skřeti.

Cesta je velmi strmá a Einarr zakopne a skutálí se dolů. [I]Do háje, je v pořádku?[/I] Než se ho stihnu zeptat, jestli je v pořádku, tak už nás ujišťuje, že se mu nic nestalo. Pokračujeme nahoru a dojdeme až na plošinu.
Na plošině se nachází kosti, ohniště s malým kotlíkem a vchod do jeskyně. U vchodu do jeskyně se ještě nachází pár rostlinek a Lemmi k nim hned zamíří a zkoumá, jestli není nějaká z nich na našem seznamu. [I]Tady asi byli utáboření ti skřeti. Ale proč na nás útočili? Chtěli nás jen okrást, nebo to mělo ještě jiný důvod?[/I]

Po nasbírání rostlinek se Singr chce domluvit, jestli prozkoumáme jeskyni. Lemmi však naprosto ignoruje jeho slova a s kotoulem vyráží do jeskyně. [I]Neustále ze sebe děláš řečníka a teď se chováš jako pitomec. Proboha, aspoň se můžeme domluvit, to i já vím.[/I] Singr jde rychle za Lemmim, ať mu neuteče a ptá se nás, jestli jdeme s nimi. Einarr se ptá jestli zvládnu pokračovat. [OR][B]Pche, samozřejmě, že ještě zvládnu pokračovat,[/B][/OR] řeknu s úsměvem. [OR][B]ale potřebujeme někoho, aby byl venku a hlídal vchod. A nemůžeme nikoho nechat osamotě, nevíme, kolik jich tu ještě je.[/B][/OR] Dořeknu Einarrovi a ještě rychle zavolám na Singra a Lemmiho. [OR][B]A vy se neztraťte, vezměte si něco, čím si budete značit cestu, nějaké kamínky, nebo něco, ať víte kudy zpátky.[/B][/OR]
Frugifer23. Června 2019 15:34:08
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

O dalším vašem postupu rozhodl Lemmi svým kotoulem do jeskyně. Pořádně ses při tom odřel a potloukl. Díky tvé obratnosti se ti naštěstí nic vážnějšího nestalo. Jen sis zaprášil, zašpinil a na jednom místě i trochu roztrhl tvé šedohnědé šaty. Nehodláš to však nyní řešit a hbitě odskočíš ke stěně a konečně si můžeš prohlédnout prostor, který je osvětlený pochodní. Dobré znamení je, že nevidíš nic pohybujícího se. S klidem zjišťuješ, že to, co vytvořilo podivný stín, je jen několik desítek coulů velký krápník. Dále pak spatříš několik kožešin na zemi a také kostru člověka.

To už však do jeskyně vstoupí i Singr. Zvedneš zapálenou pochodeň a postoupíš dál do místnosti za Lemmim.
Zjišťujete, že úzký vchod se rozšířil na tři sáhy širokou „místnost“. Strop má na výšku rovněž něco málo přes tři sáhy, takže se tu nemusíte krčit, ale i tak máte pocit stísněnosti. Jak již Lemmi předtím zjistil, asi uprostřed místnosti trčí ze stropu krápník. Zem je z vápencového podkladu, který se na povrchu drolí, takže kromě toho, že se můžete celkem snadno zašpinit, vidíte i několik stop vedoucích z této místnosti ven a naopak. Na stěnách nic zvláštního není.

Kromě toho vidíte na zemi ležet dohromady šest kožešin, z nich tři leží volně na zemi a slouží jako podklad, a na nich jsou pak volně pohozeny zbylé kožešiny. Očividně se opravdu jedná o brloh oněch tří kreatur, které jste potkali. Pokud kožešinám věnujete nějaký čas, zjistíte, že nemají valnou hodnotu a slouží fakt jen na přespání. Nic v nich ukryto není. Na některých místech jsou pokryté plísní, díky čemuž je místnost prosycená zatuchlinou.
Další věcí, která přispívá nepříliš čistému vzduchu, jsou staré zašpiněné hadry povalující se jen tak na zemi. Zdá se, že pořádek obyvatelům jeskyně nic neříkal.

Kromě toho vidíte na zemi ležet kostru člověka. A opravdu celou kostru, nikoliv jen kosti, jak tomu bylo před jeskyní. Sama o sobě by za řeč ani nestála, ale kožený váček, který třímá v „rukou“ ji dělá zajímavějším. Váček vypadá naditě, prázdný rozhodně nebude.

Na závěr svého průzkumu můžete v nejodlehlejší části jeskyně, na protilehlé straně od východu, vidět další velice úzký průchod dál do nitra jeskyně. Protáhnout se tudy dá, byť by vás to stálo nějaké úsilí. Zajímavá je rovněž skutečnost, že sem stopy „tří prasátek“ nevedou. Zdá se, že tuhle chodbu vůbec nepoužívali. Zde by vám od nich, pokud by jich bylo víc, nebezpečí hrozit nemělo. Ovšem vyvstává otázka, proč tuto chodbu nepoužívali? Skrývá se tam snad ještě něco nebezpečnějšího nebo chodba dál nikam nevede? Či jim jen stačilo zabydlet se v první místnosti?
To, co vás však zajímá nejvíce, tedy chladný mech, tu nevidíte. Vypadá to, že budete muset dál do nitra jeskyně…
Frugifer23. Června 2019 15:37:49
[OJ][B]Einarr, Renhart[/B][/OJ]

Renhart uzná za vhodné, že by bylo lepší nenechat nic náhodě a pohlídat vchod do jeskyně, aby vás pak nic nezaskočilo, kdyby těch podivných skřetů bylo víc. S myšlenkou nenechávat nikoho o samotě zůstává na hlídce i Einarr.
Sledujete, jak nejprve Lemmi a pak i Singr mizí v jeskyni. Z vchodu však občas vidíte míhat světlo, jak se uvnitř něco děje. Nic podezřelého, co by naznačovalo, že vaši společníci mají potíže, neslyšíte.

I tady venku panuje naprostý klid. Kromě hejna ptáků hnízdících vysoko v korunách stromů nezaznamenáte nic živého, co by vás mohlo ohrožovat. Jezero je poklidné, žádné šplouchnutí.
Jen při pohledu na vzdálenější část plošiny se vám zdá, že keř, který tam roste je o něco blíž k vám, než byl. Ale ruku do ohně byste za to nedali.
Nic zajímavého se tu však neděje a vám tak nezbývá doufat, že se ostatní brzo vrátí.
Singr23. Června 2019 20:37:12
Renhart poměrně rozumně navrhne, že by někdo měl hlídat venku, kde tedy zůstanou s Einarrem. Já tak mohu dohnat Lemmiho, který naštěstí po své eskapádě neuhání nijak rychle vpřed, ale zastaví se na místě. Několika rychlými kroky ho dojdu a uvědomím si, že se nacházím v jakési „místnosti“.

Vzápětí se šíleně leknu kostry ležící na zemi. Instinktivně zamířím pravačkou pro meč a až po chvíli mi dojde, že v ní mám pochodeň. Přendám si ji tedy do levé ruky a tasím. Až pak se uklidním. [I]Klid. Rozvahu. Chladnou hlavu. Nejspíš je to oběť boje s třemi prasátky.[/I] Bezděky přijmu za své Lemmiho označení. [I]Ale proč je jeho kostra v kuse narozdíl od kostí před jeskyní? A proč má v ruce – ale, ale, copak to tu máme?[/I] Sehnu se pro váček, potěžkám ho v ruce a schovám ho. [OR][B]„Později to rozdělíme,"[/B][/OR] pronesu k Lemmimu. V místnosti stojí za zmínku jen kožky, které nám potvrdí domněnku, že byli jen tři. [I]Snad.[/I] Pořád ještě sám pro sebe trochu pochybuji a snažím se být obezřetný. Chvíli věnuji svůj pohled stopám, které spatřím, ale není na nich nic zajímavého. Prostě chodili dovnitř a ven. Jinak tu není nic zajímavého a není třeba tu déle prodlévat. [I]Ale místo na přespání to je dobré,[/I] pomyslím si s úvahami na dnešní noc.

Položím Lemmimu ruku na rameno: [OR][B]„Pojď,“[/B][/OR] vyzvu jej. Zamířím k chodbě k úzkému průchodu. Při pomyšlení na něj a na svůj metrák živé váhy se poněkud zakaboním. [I]Ale je to dobrá prevence proti nezvaným hostům. V noci bude třeba hlídat jen jeden směr.[/I] Užuž se chystám vkročit do chodby, když se zastavím. Má ruka opět zamíří k Lemmiho rameni. Čepel meče obratně otočím k zemi a tentokrát svou ruku zapřu o elfovo rameno a zarazím jej. [OR][B]„Počkej!“[/B][/OR] Ještě jednou zkontroluji zem pohledem, ale je to jasné. [OR][B]„Nejsou tady stopy. Nechodili sem.“[/B][/OR] na chvíli se odmlčím a pokračuji: [OR][B]„Prozkoumal bych to, ale opatrně. Musíme dát pozor!“[/B][/OR] Upozorním svého společníka a parťáka. Případně počkám, zda přezbrojí nebo se připraví více do střehu a opatrně vkročím do chodby. Levou ruku s pochodní zdviženou, očima instinktivně zkoumám hlavně stěny a strop, v pravačce tasený meč.


*********************

Frugi: Jelikož nešeptáš, předpokládám, že také šeptat nemáme... ...případně to mohu změnit, ale hádám, že to nebude tak zásadní...
Frugifer23. Června 2019 20:52:57
***************************
Ne, nešeptejte, myslím, že to nemá cenu. I když je to quest pro nováčky, věřím, že dokážete rozlišit co víte vy a co ví vaše postava.
Jestliže nastane mimořádná situace, kdy bude potřeba šeptat, pak ano. Ale myslím, že to nebude potřeba.
Singr28. Června 2019 09:58:03

*********************

Nyní nastává období cca tří týdnů, kdy budu buď na cestách nebo v práci. Na rychlost questu to pravděpodobně vliv mít nebude, většinou i po dni v práci jsem schopný napsat (případně v den příjezdu či odjezdu z cest a žádná z nich nebude moc dlouhá). Ale pro jistotu...

...jinak jak to vidíte o prázdninách? Já (kromě těchto tří týdnů) asi vcelku čas mít budu (delší dovolenou plánuji až na září). Chápu, že ne každý to má podobně jako já, na druhou stranu by asi bylo fajn udržet nějaké rozumné tempo ať z toho úplně nevypadneme...
Lemminkainen30. Června 2019 22:18:53
Let temnotou skalní chodby mi rozveselí krev, potlučené tělo příliš nevnímám. Potrhané šaty ignoruji, jen rychlým hmatem zkontroluji luk a toulec se šípy. Přikrčený, s nožem prohlížím prostor. Žádný útok se nedostaví, povolím střeh a můj pohled padne na ležící kostru. Neporušenou, bez zjevných stop po boji ... [I]vypadá nepřirozeně a nabízí jen otazníky.[/I] Singr ji rychle ohledá a odejme jí váček, působící téměř jako návnada. Prohlížím si místnost, prázdnou dlaň položím na vápencovou stěnu a zalituji, že neumím hovořit s kamenem jak to prý dovedou někteří [EL][B]naugrim[/B][/EL]. Hraničář je oproti mně praktický, prohlédne stopy, ohledá východ a s mečem v pěsti se přesouvá k úzkému pokračování skalního obydlí. Chvíli pozoruji kostru, jistě by dovedla zodpovědět mnoho mých otázek, nebýt tak fatálně neopatřená mluvidly.
Pokud se dál nic neděje, zvážím rozměry výchozí chodby a zavěsím luk přes rameno. Pochodeň vzal Singr, levičkou vytáhnu druhý nůž a přiblížím se k chodbě. "Můžeme, příteli, " kývnu na něj a následuji jeho postup. Ještě se znovu ohlédnu za ležící kostrou, zakroutím hlavou nad její nepřirozeností, soustředím se však spíš na další postup. Tentokrát žádné kotouly či jiné projevy elfí infantility, situace vyžaduje spíše trochu zodpovědnosti. Strach ale nemám, cítím lákání výzvy a převládájícím pocitem je hlavně silná zvědavost.
Aktuální počasí30. Června 2019 22:18:53
otext
Simonitor1. Července 2019 08:59:20
Singr a Lemmi vyrazí do jeskyně a já a Einarr zůstáváme venku. Je tu ticho. Až nepříjemné ticho. [I]Když už víme, že tu jsou nepřátelé- teda aspoň byli, tak si musím dávat větší pozor. Kdo ví, kdo tu ještě může na nás číhat.[/I]
Na druhé straně plošiny uvidím keř, který vypadá, že je trošku blíže než předtím. [I]To je divné. Řekl bych to Einarrovi, ale nechci vyvolávat falešný poplach.[/I] Informaci si nechám pro sebe, ale dobře si zapamatuji, kde ten keř byl a dávám pozor, jestli se znova nepohne. [I]To trapné ticho začíná být nepříjemné. No, je načase, abych začal konverzaci. Jakkoliv.[/I] Otočím se na Einarra: [OR][B]Kam vlastně míříš po tomhle malém dobrodružství? A odkud vlastně jsi?[/B][/OR]
Einarr3. Července 2019 20:15:09
[I] Jsou tam nějak dlouho. Nebo se mi alespoň zdá, že tam jsou dlouho, ale kolik uběhlo času? Pár minut nebo už se blížíme k hodině? Nejsem schopen určit - jestli to je tím, že jsme po souboji s příšerami či prosté smrtelné ticho "ohýbá" mé vnímání času - nejsem schopen říct. [/I] Pohlédnu na přítomného polo-obra a pohledem přejedu po jeho zraněních. [I] Doufám, že budeš připraven, pokud na nás zaútočí, přeci jen je zraněn - ať si myslí cokoli podepíše se to na jeho výkonu. [/I] Dlouhé ticho přeruší až Reinhartův hlas.

[OR][B] Kam mířím? Odkud jsem? Přišel jsem z malé vesnice zvané Niffevlar - malá zapomenutá, většinou na mapách nezapsaná vesnice, ale přesto. Je to domov. Tuším, že nyní se nacházíme jiho-západně od ní. Ale je to spíše odhad, než že bych si byl jistý. [/B][/OR] [I] Prostě zpět do vesnice, asi dva dny cesty po cestě zpět lesem a poté pár dní proti proudu řeky. [/I] Pomyslím si na trasu zpět do mé domoviny. [OR][B] A kam mám namířeno? Vlastně ani nevím. Kam mne nohy a mí bozi zanesou hádám. [/B][/OR] Po posledních slovech se podrbu na hlavě a hlasitě se zasměji. [I] Někdy to musí znít dosti zvláštně. Vyrazit někam za něčím pro něco a přitom ... nemít cíl. [/I] [OR][B] A co ty? Odkud přicházíš a kde jsi se naučil takhle ohánět se zbraněmi? Určitě tě tam musejí postrádat. [/B][/OR] Dodám s přátelským úsměvem.
Frugifer7. Července 2019 12:01:05
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Kostra leží klidně i poté, co ji Singr odebere kožený váček, proto se jí nemusíte dále zabývat. O to víc se tak zaměříte na úzký vstup dále do nitra jeskyně.
Ze svého místa vidíte, že ihned za úzkým vchodem se chodba rozšíří asi na jeden sáh. Stěny i zem nasvědčují, že tuto chodbu v současnosti nikdo nepoužívá. To však neznamená, že byste měli polevit v obezřetnosti, kdo ví, co jeskyně ve svých útrobách skrývá.
Chvíli vám to trvá, ale nakonec se oba dva prosoukáte do chodby vedoucí dál. V čele jde Singr, který třímá v levé ruce pochodeň a v pravé meč. Strop se o něco snížil, ale stále se nemusíte hrbit. Asi po třech sázích dojdete k místu, kde se chodba rozděluje. Jedna cesta vede mírně vpravo, druhá pak mírně vlevo. Ani z jedné neslyšíte nic podezřelého. Vlastně kromě svých kroků neslyšíte vůbec nic.

Je tedy celkem jedno, kterou cestu si vyberete první, proto zkusíte tu, která vede mírně vpravo. Ujdete sotva pár kroků, když zjistíte, že chodba se začne prudce svažovat dolů do hloubi jeskyně. Není to však tak prudké, že by to nešlo sejít, nicméně trocha šikovnosti, obratnosti a hlavně trpělivosti bude zcela jistě potřeba. Stačil by jeden jediný špatný krok a zřítili byste se až na dno. Ani nevíte, jak je to vůbec hluboké. Začínáte pomalu chápat, proč zrovna tudy nikdo nechodí. A taky můžete děkovat, že vás nenapadlo sem jít po tmě. Každopádně díky všelijakým výstupkům a úchytům by to slézt šlo, ale i tak by to bylo riskantní.

Rozhodnete se tedy nejprve prozkoumat druhou, levou chodbu a pak se případně vrátit sem. Levá chodba vede rovno a nijak se nesvažuje. Ovšem asi po pěti sázích narazíte na jiný problém. Chodba sice nikde neklesá, ale cestu dál vám blokuje hromada kamenů a suti. Na vrcholu hromady vidíte otvor, který napovídá, že chodba zcela jistě pokračuje dál. Otvorem však neprolezete, alespoň ne nyní. Kusy kamenů, které vám zahrazují cestu, nejsou naštěstí nijak velké, přesto bude potřeba trocha síly, abyste s nimi hnuli. Nehledě o tom, že by to jistě zabralo nějaký čas.

Chladný mech však stále nemáte, je tedy na vás, kterou cestu si dále zvolíte a jak budete dále pokračovat.
Frugifer7. Července 2019 12:04:01
***********************
[OJ][B]Einarr, Renhart[/B][/OJ]:
Pokračujte klidně v rozhovoru, zatím vás nemám jak posunout. Všude panuje klid a nic se neděje (ani keř se prozatím nehýbe).
Jakmile vykonáte něco, kde bude potřeba můj odpis, nebo se něco stane, ihned odpovím.
Singr7. Července 2019 18:15:21
Během prvních kroků za průchodem jsem celý napjatý a strnulý a čekám, odkud a co na nás vyskočí. Po chvíli se trochu uklidním. [I]Zdá se, že na nás tady nic nevybafne. Aspoň ne hned.[/I] Když dojdeme na rozcestí, podívám se na svého elfského společníka v tázavé otázce. Nic nám jednoznačně nenapovídá, kudy jít. [OR][B]„Tak třeba tudy?“ [/B][/OR]Ukážu směrem vpravo. Lemmi nic nenamítá, a tak vykročíme vpřed. [I]Ještěže tady nemáme našeho mladého rozumbradu,[/I] pobaveně se pousměju. [I]To by bylo přemítání a dumání, která cesta je ta správná. S Lemmim jsme v přístupu na stejné vlně. Prostě půjdeme vpřed a uvidíme.[/I] Hned po pár krocích zjistíme, že terén se stává náročnějším. Takovéhle skály mám už od dětství rád. Vždy jsem po nich rád lezl... [I]...ale v místech, kde jsem to znal, venku, za světla a bez hromady harampádí na zádech a za opaskem...[/I] Opět se naše pohledy střetnou. Tato cesta se mi úplně nepříčí, nicméně bez většího rozmýšlení se rozhodneme a já pouze nahlas zhodnotím situaci. I proto, abych se ujistil, že Lemmi na to pohlíží stejně. [OR][B]„Podíváme se ještě do druhé. Vrátit se sem můžeme vždy.“[/B][/OR] Opět si mimoděk vzpomenu na Einarra, který by byl schopný udělat z otázky zda pokračovat či prozkoumat druhou cestu vědecký problém. Nemám nic proti zvažování postupu, sám se považuji za rozumově založeného, ale někdy je zkrátka potřeba především jednat. [I]A tohle si náš mladý společník ještě neosvojil,[/I] usoudím bez jakéhokoliv negativního nádechu, beru to prostě jako fakt.

To už ale mezitím mineme rozcestí, zamíříme druhou chodbou a dojdeme na její „konec“. Tedy alespoň dočasný konec. Okamžitě mě však na tom místě přepadne špatný pocit. Necítím se tam ani trochu dobře. [OR][B]„Pojďme tou druhou chodbou,“[/B][/OR] navrhnu Lemmimu a ten může v mém hlase slyšet náznak obav, které se ani nijak nesnažím skrývat. Vzápětí přidám i své argumenty. [OR][B]„Nemám z této cesty dobrý dojem. Mám pocit, že byla zahrazená proto, aby něco, co tam je, nemohlo do jeskyně.“[/B][/OR] Jsem si zcela vědom toho, že to tak být nemusí, a že pro svou domněnku nemám žádný racionální důkaz. Je to pouze domněnka. Pocit. Ale silný. Neodbytný. A do chvíle než mě něco přesvědčí, že jít druhou cestou je horší varianta, budu proti rozebírání valu z kamení a pokračování zahrazenou cestou.

Vrátíme se tedy zpět do pravé cesty. [I]Vida, první volba byla správná. Většinou to tak bývá,[/I] přemýšlím si sám pro sebe. [I]Pravá je správná. Pravý, správný, pravda, opravdový. Vše to má stejný základ a rozhodně ne náhodou,[/I] rozumuju si sám pro sebe až se tomu usměju a s povděkem si pomyslím, že je dobře, že Lemmi netuší, jak pošetilé a zjednodušené myšlenky se mi honí hlavou. [I]...ale stejně na tom něco je.[/I] Uzavřu sám pro sebe tuto úvahu. To už jsme ale zpět u příkré cesty. Shodím na zem svou tornu a po krátké chvíli hledání v ní objevím lano. Prozkoumám okolí a za nějaký velký a pevný výčnělek uvážu jeden jeho konec. Otočím se na Lemmiho: [OR][B]„Je to ten nejjednodušší uzel. Jiný neumím, jestli umíš nějaký lepší, nechám to na tobě.“[/B][/OR] Napadne mě, že bychom se měli dohodnout, kdo z nás půjde první. Nechci však touto debatou strávit mnoho času a navíc mě napadne hned několik argumentů pro to, aby šel první Lemmi.[OR][B] „Běž první. Budu tě odtud jistit. Kdyby bylo potřeba, vytáhnu tě,“[/B][/OR] čímž nepřímo říkám „jsi lehčí a já silnější“ [I]a jestli to povolí, tak je větší naděje, že to ustojíme bez úhony. Rozhodně aspoň já,[/I] pomyslím si. Usoudím ovšem, že není vhodné tohle dodávat a svého přítele zneklidňovat. [OR][B]„Vezmi si pochodeň a pokud dojde lano a nebudeš ještě na dně, tak si nehraj na hrdinu a vrať se,“[/B][/OR] dodám a připadám si jako starostlivý otec. Normálně bych něco takového neřekl, ale už jsem stihl zaregistrovat lehkovážnou stránku povahy svého elfského přítele.


*********************

Omlouvám se - především Lemmimu - pokud jsem to posunul příliš bez domluvy s ním. Ale k cestě zatarasenou cestou mě nepřesvědčí - aspoň ne do doby než prozkoumáme druhou cestu, takže by bylo zbytečné tím příběh zdržovat. *6* Pokud jde o to, kdo by měl jít první, asi je nějaká debata možná. Tam Singr prezentoval své priority a svůj pohled, nicméně asi by se opačnému rozdělení rolí nebránil nějak urputně. *6* Rozhodně se nebrání diskuzi o tom...
Lemminkainen9. Července 2019 09:22:13
Ohlédnu za ležící kostrou, neodolám a zamávám jí:[B] „[EL][B]Tenn´ ento,[/B][/EL] [OR][B]příteli, ještě se uvidíme…[/B][/OR]“[/B] Pak se protáhnu škvírou za Singrem a světlem jeho louče. Oděrky příliš nevnímám, nitro skály mne fascinuje a rád bych dokázal jeho hmotu lépe cítit. [I]Příbuzní Sindar prý v období dávných válek s Temným stavěli celé podzemní říše, skryté očím jeho otroků. Dokázal bych žít v podzemí? [/I]Myšlenky se mi zase rozbíhají a koleduji si o další zakopnutí o nějaký kořen, vrátím mysl zpátky na zem a cupitám v svých špatně padnoucích botách za hraničářem, který se po mně ohlíží na rozcestí.
Pravá, levá? Pokrčím rameny a následuji ho vpravo. Po chvíli se musíme začít přidržovat stěn, postup, lépe řečeno, téměř sestup dolů vázne a chodba se pomalu začíná měnit v jakýsi komín. Druhou to možná půjde rychleji, naznačí hraničář, otáčíme se a vracíme se na rozcestí. Světlo louče mám za zády a vidím o něco lépe než při postupu sem. Ani druhá chodba však nenabízí snadný postup.
Narážíme na zával a Singr začne krčit nozdry jak jelen větřící vlky. Umělá přehrada něčemu na druhé straně? Lákavá myšlenka, moc rád bych tam šel nebo alespoň nahlédl. Singr se znovu otočí a vrací se do pravé chodby, než úplně zmizí světlo, rychle vyšplhám na zával a alespoň nahlédnu do temnoty procházejícího otvoru. Potlačím nutkání tam zavolat nebo zazpívat krátký popěvek … světlo mizí, slezu dolů a pospíchám za hraničářem.
Singr už stojí na počátku „komína“, motá lano a nabízí mi jeho konec. Nemusí mne pobízet dvakrát. Zkontroluji upevnění luku i šípů, zajistím nože a začnu sestup. Nořím se do hlubiny skály, jdu za jejím tajemstvím a duší mi plní nádherný pocit nového … opatrně držím pochodeň, abych si sám nepřepálil lano, poutající mne se světem. Spouštím se dolů. Občas ohlížím stěny a hledám stopy porostu. „Nehraj si na hrdinu a vrať se …“ nesou se za mnou Singrova slova, usměju se. [I]Hrdinství není, co hledám, starostlivý příteli, jdu za tajemstvími a správně tušíš, že konec lana moji zvědavost nezastaví …[/I]
Singr9. Července 2019 10:02:29
*********************

"že konec lana mou zvědavost nezastaví" - toho se právě bojím *3*
Ale fajn, že jsi za ten val nevolal a nezpíval *6*

PJ: Pokud Lemmi zdárně sleze dolů (doufám, že mi to dá vědět) a nezmíní, že je něco v nepořádku (o čemž pochybuji *4* ) slezu vzápětí za ním. Meč zasunu do pochvy, jednou rukou si snažím hledat pevné chyty, abych nebyl závislý jen na provazu (jehož pevnost na začátku ještě otestuju), druhou rukou se přidržuju provazu.
Frugifer15. Července 2019 11:52:27
[OJ][B]Singr, Lemmi[/B][/OJ]

Zasypaná chodba se vám nelíbí, především tedy Singrovi, proto se rozhodnete pro variantu slézt dolů. Lemminkainen ještě rychle nakoukne škvírou, co je na druhé straně této překážky, ale vidíš jen tmu a neslyšíš nic. Je otázkou, zda by vůbec někdo reagoval na tvůj zpěv. To se však nedozvíš, protože už jste opět v chodbě s cestou dolů.
Singr vytáhne lano a přiváže ho ke vhodnému výčnělku, kterých je tu spousta. Lano vypadá, že pevně drží a to i poté, co se začne dolů spouštět Lemmi. Po cestě sleduješ stěny, ale jakýkoliv náznak porostu, který by mohl být chladným mechem, nevidíš. Ovšem čím více lezeš dolů, zdá se ti, že jsou stěny více vlhké. Zatím je to spíše takový pocit, než že bys viděl kapky vody.

Obava, zda výjde lano se ukáže lichá. Po necelých deseti sázích stojíš opět na pevné zemi a cesta pokračuje již normálně a nikam se nesvažuje. Dáš proto znamení Singrovi, který začne pomalu lézt za tebou. Jakmile jste oba dole, můžete pokračovat cestou dál. Vlhkost začne přibývat, až na stěnách a na zemi spatříte menší kaluže vody. Kromě toho vám pomalu začne vadit všudypřítomný chlad. Zubama sice díky teplu z pochodně nedrkotáte, příjemně se však také necítíte.

Ani netušíte jak dlouho jdete, když se před vámi objeví další křižovatka. Kromě toho, že můžete pokračovat rovno, další odbočka uhýbá doleva. Tentokrát ani nemusíte dlouho přemýšlet. Cesta vpřed je ihned za zatáčkou zatarasena další přírodní překážkou. Jednotlivé menší kaluže, které jste míjeli, přejdou v souvislou vodní hladinu. Chodba začíná klesat a je až po strop zatopena. Podplavat by se to dalo, kdybyste aspoň věděli, jak dlouhý je tento úsek cesty.

To však nevíte, proto se rozhodnete vydat odbočkou vlevo. Ani zde to, zdá se, nebude bez komplikací. Po pár sázích zjišťujete, že se vám hůře dýchá. Vzduch tu sice je, ale dalo by se říci, že je jaksi řidší. To by ještě nemusel být ten hlavní problém. Hlavní problém vyvstane ve chvíli, kdy to v jednom okamžiku v blízkosti vaší pochodně hlasitě třeskne. Není to nic ohlušujícího, přesto vás to donutí zastavit. Dobré znamení je, že třesk nepřivolal žádného případného obyvatele. Přesto máte neodbytný pocit, že ve vzduchu je něco špatného.

Aby toho nebylo málo, začíná vám pomalu dohasínat pochodeň, ještě štěstí, že máte další. Ovšem tohle neřeší otázku, jak a kudy pokračovat dál. Ano, stále se můžete vrátit, avšak mech stále ještě nemáte. Jakpak se asi mají Renhart s Einarrem, které jste zanechali v bezpečí venku? V chladné a temné jeskyni jste však vy dva a rozhodnutí, které jistě nebude lehké, je jen a jen na vás.
Lemminkainen16. Července 2019 09:38:01
Spouštím se níž komínem, místy kontroluji vlhké stěny a dotýkám se jejich hladkého povrchu. Těsně mne obepíná, vlastně je to jako dotýkat se ženy … zevnitř.[I] Může mít skála pohlaví? Pokud ano, tato mužem jistě není. Napadne mne, že většina národů uctívajících Zemi ji vnímá jako matku, není proč se divit. [/I]
Netrvá to dlouho, lesklá podlaha odráží svit pochodně, špičkami nohou se dostanu k cíli a seskočím do podřepu. Kontroluji okolí, vyjma pokračující cestu nic zajímavého. Nemusím ani dávat znamení a Singr sestupuje za mnou, díky pochodni mne vidí lépe než já jeho. Postoupím trochu do další chodby a udělám mu místo.
Jakmile uslyším jeho závěrečný seskok, pokračujeme dál. Pramínky kapek stékají po vlhkých stěnách a setkávají se v loužích a malých potůčcích na podlaze. Sledujeme chodbou jejich vědoucí tok, po chvíli dorážíme k místu rozdělení. Skloním se, natáhnu prsty do vodní hladiny, pohladím poddajný povrch mokrého vápence, svažujícího se níž. Hmm, snad za chvíli.
Vrátíme se k odbočce, postupujeme, ale něco je špatně. Vzduch je jiný, prostředí není přátelské. [I]Nelíbí se mi tu, před chvílí nás lákalo vlhké lůno země, teď je ve vzduchu … řídkém, špatně dýchatelném … jiném … co vlastně? … Už vím. [/I]
Otočím se k Singrovi a položím mu dlaň na paži. Než stihnu otevřít ústa, zapráskne pochodeň a ustrneme v půli gest. [B][OR][B]„Tudy ne. Cítím Smrt.“ [/B][/OR][/B]
Couvám. Obezřetně, trochu rozechvěle. Toto není lákavé tajemno. [B][OR][B]„Je temnota Smrti, nemáme tu být." [/B][/OR][/B] Vycouvám až k zatopené chodbě. Zhodnotím okem dohořívající pochodeň, druhou připravenou. [I]Cesta zpět není složitá, nevezme-li nám někdo lano, zvládneme ji i po tmě. [/I]Snad. Odložím luk a toulec, taky vak s věcmi. Sundám halenu, pak i boty. [B][OR][B]„Jeden z nás půjde vidět víc,“[/B][/OR][/B] otočím se k Singrovi, asi není třeba dodávat, kdo. Upevním nože v pouzdrech a prvním krokem rozčeřím temnou hladinu. Postoupím opatrně, podlaha může náhle klesnout, může tam být jáma … ještě se ohlédnu k vážnému druhovi: [B][OR][B]„Nedokázal bych odejít bez nahlédnutí,“[/B][/OR][/B] omluvně se usměju, trochu cítím, že bych měl říci víc ... pak se ponořím. Obklopí mne chlad a temnota a mýma očima se stanou jen konečky prstů.
Aktuální počasí16. Července 2019 09:38:02
otext
Singr16. Července 2019 21:10:36
Když se s Lemmim vracíme ze zavalené chodby a chystáme se lézt – kamsi - bleskne mi hlavou myšlenka: [I]Neměli bychom zaběhnout za Renhartem a Einarrem a říct jim to? Co když tam dole budeme potřebovat pomoc? Oni nevědí kam se chystáme – což nevíme ani my – a neví, že nám tam může něco hrozit. Nepřijdou na pomoc – ne jen tak brzy.[/I] Nakonec však tyto myšlenky zaplaším. [I]Ne. Hlídají. Sami se tak rozhodli. A ten mladý rozumbrada... My jsme průzkumná skupina. Prostě to prozkoumáme a uvidíme. [/I]

Lemmi přistoupí na mé rozdělení rolí a začíná lézt. [I]Výborně, alespoň otestuje pevnost výčnělku i mého úvazu. I když nikde není psáno, že když to udrželo jeho, udrží to i mě...[/I] Za chvíli však už vidím škubání za provaz jako znamení, že mohu lézt dolů. Skvěle, to bylo rychlé. Ze začátku zatahám za provaz zkušebně, zda mě unese a první mé kroky dolů jsou poněkud opatrné. Ale čím dále pokrarčuji, tím si jsem jistější. [I]Provaz drží a takovéhle skály – to je moje. V dětství jsem po nich lezl rád – a vlastně lezu stále.[/I] Během několika okamžiků jsem tedy také dole a pokračujeme chodbou až dojdeme k rozcestí, K rozcestí, které nám však nabízí jen jednu cestu, protože druhá je zatopená.

Cesta, kterou se vydáme však není dobrá. Vzduch řídne a především – je v něm cítit něco... [I]...něco zlého. Špatného. „Zkaženého.“ To je to správné slovo. Tak co s tím? Vrátíme se? Oznámíme Renhartovi s Einarrem, že jsme našli tři cesty a žádnou z nich vlastně nepokračovali a nikam nedošli? Ne! Pořád se jen vracíme![/I] Uvědomím si nakvašeně. [I]Už toho bylo dost. Proč se vracet jen proto, že máme nějaký těžko opodstatnitelný strach? Pokračujeme, dokud něco nezjistíme.[/I] Sotva dospěju k tomuto rozhodnutí, tak Lemmi vyřkne svá slova o strachu ze smrtonosné temnoty. [I]No, je pravda, že z toho také nemám dobrý pocit. A když nejsem tentokrát za sraba já, tak mohu s návratem souhlasit. Navíc musím respektovat Lemmiho pocity. On respektoval mé, když jsme byly u přehrazené cesty, takže nyní nemohu já ignorovat jeho instinkty.[/I] Cítím však potřebu něco říct. Něco na odlehčení. Ale přitom nechci nijak Lemmiho shodit ani se mu vysmívat. Nakonec mě jedna glosa napadne: [OR][B]„Kůzlátka nepůjdou do vlčího doupěte?“[/B][/OR] Zeptám se, ale nikterak výsměšným tónem. Volím spíš věcný dotaz, jen v trochu odlehčené formě.

Vše se seběhne tak rychle, že nemám moc času přemýšlet o pohasínající pochodni, i když mě překvapuje, že by vydržela tak krátce. Až později mi dojde – [I]vysoká vlhkost a řídký vzduch nedělají ohni dobře.[/I] Ale vzhledem k tomu, že se vracíme, je mi to vcelku jedno. Na rozcestí mé kroky automaticky míří k provazu, když najednou zaslechnu zvuky z vody. Ani nestihnu přemýšlet o tom, zda v té vodě něco žije, když spatřím Lemmiho, jak se do ní noří. Můj údiv je tak velký, že nestihnu protestovat ani se vztekat. I když proč se vztekat? Než mi Lemmi vůbec osvětlí své pohnutky, začnu se smát. [I]Zpropadený nevyzpytatelná elf,[/I] napadne mě. Ale opravdu se tomu jen směju, nijak se nehněvám. [I]Koneckonců proč ne? Aspoň to prozkoumá. A že bude mokrý, je jeho problém, ne můj.[/I] Chvíli se dívám za elfem mizejícím pod hladinou, pak se ke mně navrátí má vrozená pragmatičnost. [I]Dobře. V zapáchající chodbě je možná nějaké zlo, já tu jsem sám a co je ve vodě, to nevíme. Je na čase otestovat můj nový luk.[/I] Vezmu do ruky skřetův luk, Nejprve jej jen zkusmo natáhnu a pustím tětivu. Beru to jako takový seznamovací rituál. Pak už vytáhnu i jeden z šípů a založím ho. Napnuto nemám, držím ho volně, mířím směrem k zemi, sleduji zapáchající chodbu a jsem ve střehu.


*********************

OK. Frugi, pokud můžeš a máš čas, zkusme to zrychlit, když já i Lemmi jsme schopní reagovat rychle. Ať na nás Renhart s Einarrem nečekají dlouho. Ale samozřejmě - podle Tvých časových možností...
Frugifer19. Července 2019 11:04:55
[OJ][B]Lemminkainen[/B][/OJ]

Odkládáš luk, vak s věcmi a jediné, co si necháš jsou tvé dvě dýky, na které se v případě nebezpečí budeš muset spolehnout. Sundáš si ještě halenu, vyzuješ boty a vstoupíš do ledové vody. Chvíli se třeseš zimou, ale vzápětí si na chlad zvykneš a odhodláš se ponořit. Není to sice nic příjemného, ale maximálně z toho vyvázneš s nachlazením. Ale tvou zvědavost nemůže obyčejná voda, byť ledová, zastavit.

Zem začíná opět klesat, ale není to tak dramatické jako v místě, kde jste nechali lano. Pořádně se nadechneš, jdeš pod vodu a doufáš, že zatopený úsek není nijak dlouhý a vydrží ti dech.
Tma tě rovněž brzdí v postupu, ale rukama před sebou se celkem dobře orientuješ. K tvému štěstí nejsou nikde ani žádné výčnělky, o které by ses mohl udeřit.
Konečně cesta přestává klesat. Postupuješ, co nejrychleji vpřed. Začínáš mít obavu, zda to přejdeš. Uběhlo dalších pár vteřin a ledová voda nekončí. Už to začíná být docela vážné. Rád by ses nadechnul, ale nemůžeš. Zásoby kyslíku máš tak akorát na cestu zpět. Zrovna ve chvíli, kdy se chystáš otočit a jít zpět, začne zem opět stoupat a vody ubývat.
Zanedlouho se opravdu vynoříš a mohutně nadechneš. To bylo na poslední chvíli. Zdá se, že byste přece jenom mohli pokračovat dál. Máte velké štěstí, že voda zaplavila jenom krátký úsek.

Pokud vylezeš z vody, začne ti být opět velká zima. Nevidíš sice ani na krok, ale rukama nahmatáš zdi a zjistíš, že chodba skutečně pokračuje někám dál. Buhužel vůbec nevíš kam. Také si musíš dávat pozor na zem, abys případně nezahučel do nějaké jámy.
Jestliže se rozhodneš vydat vpřed, tak ujdeš sotva pár kroků, když se chodba začíná rozšiřovat. Ovšem tebe zaujme něco jiného. Když se zastavíš a přestaneš dýchat, uslyšíš někde v dáli před sebou bzučivý zvuk, připomínající kmitání křídel. Rozhodně tam něco před tebou je. Horší je, že nevíš co to je a hlavně kolik tam toho je. Dle zvuku soudíš, že původce hluku je jen jeden, ale jistý si být nemůžeš. Ještě zaznamenáš, že zvuk se pohybuje a párkrát se k tobě o něco přiblížil. Nic však na tebe neskočilo ani nezaútočilo, takže můžeš předpokládat, že to o tobě zatím neví.
Ale co není, může být. Co jsi ale zjistil, cesta pořád pokračuje a honba za chladným mechem tak není beznadějná.
Frugifer19. Července 2019 11:06:50
**********
Pokusím se psát častěji, abyste si zase mohli zahrát všichni, ale nechci nic slibovat.

Bohužel se situace vyvinula tak, že jste se rozdělili a [OJ][B]Einarr[/B][/OJ] s [OJ][B]Renhartem[/B][/OJ] čekají před jeskyní, kde je klid a nic se neděje. Nemám vás jak posunout, ale na druhou stranu pokud vás již nebude bavit čekat, můžete vyvinout vlastní aktivitu něco udělat (může se vám například zdát, že ti dva jsou pryč již dlouho a rozhodnete se vydat do jeskyně za nimi atd.)
Lemminkainen19. Července 2019 14:38:36
První dotyk jeskynní vody mi téměř vyrazí dech. Než ponořím tvář, chvíli setrvám nehnutě a jen pomalu dostávám pod kontrolu dýchání. Za chvíli se tep zklidní a svaly na žebrech jsou schopny pravidelně tisknout plíce. Naplním je chladným vzduchem a ponořím se. Úhořím zavlněním těla naberu rychlost, aniž musím příliš agresivně máchat nohama, prsty rozvinu síť detekujících dotyků a sunu tělo hmotou těžké tekutiny. Stěny jsou hladké, bez ostrých nástrah, s ubývajícími zásobami vzduchu začínám mimoděk zrychlovat. Brzy dech dochází a zvažuji návrat, ještě párkrát polknu vzduch z tváří … prsty naštěstí nalézají stoupající dno, vsadím život na to, že povede alespoň do vzduchové kapsy a zaberu několika silnými tempy.
Vynořím se nečekaně, čerň vzduchu si nezadá s temnotou vody, ale na rozdíl od ní se dá dýchat. Klidním krev v žilách, chvíli zůstanu zanořený a snažím se vnímat okolí. [I]Nic, zdá se, ale pokud by něco číhalo nehnutě, mohl bych mu napochodovat přímo do chřtánu, aniž bych si čehokoli všiml. Jsem úplně slepý.[/I] Vycházím z vody a snažím se nešplouchat.
Roztřese mne zima, skoro jektám zuby. Udělám rychle několik krátkých cviků a dostanu chvění pod kontrolu, postupuji vpřed a žíly mi začíná plnit hřejivý adrenalin. [I]Vnímám, že jsem dole u kořenů skály, prsty detekuji stěny a skoro zapomínám, proč tu vlastně jsem. [/I]
Pak se náhle zastavím, nůž v prstech připravený k uštknutí. Chodba se šíří, ale něco v ní je. [I]Bzučí to, skoro jako bych viděl chvění blanitých křídel, kolika? Zvuk klame, jednu chvíli jsem měl pocit, že si tvor mihl na dosah ode mne. Zvažuju možnosti. Bojovat, sám, bez luku, slepý? Nejsem rváč ani bojovník a uvědomuju si, že jistota, kterou mi dává ostrá čepel v pěsti, je jen iluzí. Pomyslím na Singra v chodbě. Být to opačně, nebyl bych rád, kdyby se někdo bil v osamění a já o tom pár metrů vedle neměl ani potuchu.[/I] Pomalu couvám zpět. Chodidly záhy nahmatám hladinu a znovu se do ní nořím, potichu, jak to jen lze. Zasouvám nože a tentokrát již s větší jistotou proplouvám masou temného chladu.
Vynořím se znovu na částečně osvětlené straně a naleznu přihrbenou postavu přítele s lukem. [OR][B]„Cesta pokračuje, [EL][B]nildo[/B][/EL]. A není-li Tvému meči proti mysli trocha tance, asi čeká i zábava.“
[/B][/OR]
*********************

Krátce mu vyložím situaci a pokusím se nějak utěsnit pochodeň a křesadlo proti vodě. Mohu třeba vyndat věci z vaku, zabalit ji a obmotat opaskem, řemenem od toulce a vším, co provazovitého naleznu. Troud z křesadla by se dal dát do nějaké prázdné baňky od Kiliána … zařídím to dle nejlepšího svědomí.
Singr19. Července 2019 21:59:25
Stojím v chladné chodbě a rozhlížím se střídavě směrem k vodní hladině a do chodby, odkud Lemmi tušil smrt a temnotu. [I]Tak co? Vyleze dřív potvora z chodby nebo se dřív začne sápat něco po Lemmim ve vodě?[/I] Otázku, kam dřív vystřelím svůj šíp nakonec rozřeší Lemmi, když se po chvíli z vody vynoří. Dokonce ani nepanikařím a nemířím dříve než si ověřím, že to je on. Pak už naslouchám jeho zjištěním. [I]Takže cesta pokračuje,[/I] napadne mě. Následně poslouchám vyprávění o bzučícím tvorovi. [I]Čmelák? Vosa? Vážka?[/I] Přemýšlím. Zarazí mě však Lemmiho shrnující slova. [I]„Není-li tvému meči proti mysli trocha tance?“ To myslí vážně? To si jako myslí, že se budu mečem ohánět proti čmelákovi?!?[/I] Nedá mi to a přetavím své myšlenky ve slova: [OR][B]„Čmelák? Vosa? Vážka? Myslím, že nebude třeba, aby můj meč musel tančit,“[/B][/OR] odpovím s úsměvem. Informace o tom, že cesta pokračuje mě však potěší. Navzdory tomu, že jsem pragmaticky založený, jsem stále mladým klukem, který touží po poznávání něčeho nového, odhalování skrytých tajemství, po cestách lesem, lezení po skalách... ...a ano i po procházení ledovou vodou... ...zkrátka po dobrodružství. [I]Ledová voda[/I], probleskne mi náhle myslí. K závěru, že ledová voda v chodbě je, jsem dospěl sám o sobě, pohled na mého zuby drkotajícího přítele mi to však potvrdí. Zároveň mě to přiměje uvažovat pragmaticky. [I]Až se vrátíme, budeme se potřebovat ohřát. Bylo by dobré, aby Renhart s Einarrem měli zapálený oheň. Možná ho rozdělají sami od sebe. Možná ne. A bylo by dobré je trochu informovat. Informovat je? Pokračovat dále bez vracení se?[/I] Tyto mé dvě myšlenky se mezi sebou perou. Už už se v mé hlavě rodí myšlenka, že zde Lemmiho nechám, zaběhnu rychle nahoru informovat zbylé dva členy naší skupinky a hned se zase vrátím, když se mé myšlenky začnou ubírat po následující ose: [I]zahřátí – oheň – večeře – pečínka – večer – tma – den – světlo.[/I] Nakonec mě tedy mé myšlenky dovedou k úvaze – [I]Venku bude s postupujícím časem větší a větší tma. Tady bude stále stejně světla a můžeme sem zajít i v noci.[/I] Otočím se k Lemmimu a položím mu ruku na rameno. V tu chvíli se mimoděk roztřesu. [I]Brrr. To je ledové.[/I] [OR][B]„Půjdu s tebou vodní cestou, příteli.“[/B][/OR] Udělám kratičkou pauzu a pokračuji: [OR][B]„Ale až později. Nyní je čas vrátit se a informovat naše přátele před jeskyní.“ [/B][/OR][I]A jít ulovit večeři,[/I] pomyslím si. Ale to již nedodávám. Každá informace má svůj čas.

Snažím se tvářit rozhodně a přesvědčeně. Zvednu ze země hromádku Lemmiho věcí a podám mu je.[OR][B] „Pojďme,“[/B][/OR] vybídnu jej. Pochodeň zatím nerozsvěcím. [I]Není třeba, cestu známe a je bezpečná.[/I] U provazu elfa vybídnu: [OR][B]„Jdi první.“[/B][/OR] Počkám až vyleze a pokračuji za ním. Nahoře mířím rozhodně k průlezu. [I]Panebože, snad ho nenapadne lézt teď na val,[/I] bleskne mi hlavou. [I]Vůbec bych se tomu nedivil.[/I] Když prolezeme průlezem, zamířím před jeskyni. Doufám, že jde Lemmi za mnou, ale pokud se zdrží v „hlavní místnosti“, nějak moc to neřeším. Hned ve chvíli, kdy mám v zorném úhlu Einarra s Renhartem, promluvím. Chci, aby věděli, že to jsem já – my a nevylézá z jeskyně nikdo a nic jiného.[OR][B] „Neseme zprávy,“[/B][/OR] řeknu a podívám se po nich. Počkám kratičkou chvíli, abych si získal jejich pozornost a pokračuji: [OR][B]„Prasátka byla velmi pravděpodobně jen tři. Vnitřek jeskyně tomu odpovídá. A je tam hlavní místnost, kde se dá docela dobře přenocovat. Tedy pokud se smíříte s trochou smrádku. Prasátka nebyla zrovna čistotná.“[/B][/OR] [I]A pokud se smíříte s kostrou jako spolunocležníkem,[/I] napadne mě, ale nahlas to neřeknu. [I]Všechny informace mají svůj čas.[/I] [OR][B]„Za hlavní místností je průlez. Není široký, ale protáhnout se jím dá. Za ním je chodba, která se po chvíli větví na dvě. Jedna je zahrazená. Vypadá to jako navršený val z kamení. Asi by se dal rozebrat, ale zabralo by to čas a je otázka, proč tam někdo ten val vytvořil,“[/B][/OR] poskytnu našim přátelům námět k přemýšlení, ale nechám to jejich domněnkám. Nechci je zbytečně děsit a vnucovat jim svoje vlastní obavy, navíc dost možná neopodstatněné. [OR][B]„Druhá cesta vedla strmě dolů, ale s pomocí lana se dalo slézt bez problémů. Dole chodba pokračovala a opět se větvila na dvě. Z jedné z nich...“[/B][/OR] odmlčím se. Stále platí, že nechci naše přátele děsit, navíc Lemmi z ní měl větší obavy než já, a tak přemýšlím nad co nejvhodnější formulací:[OR][B] „...jsme neměli dobrý pocit.“[/B][/OR] Shrnu to nakonec do slov, která to zdaleka nevystihují dostatečně. Nicméně na podrobnosti bude času dost později, nyní je důležitější věcnost. [OR][B]„Druhá cesta je zatopená, ale Lemmi se tam ponořil a zjistil, že jen kus a poté chodba pokračuje. Máme v úmyslu se tam vrátit, ale to můžeme i v noci. Teď bych chtěl, dokud je světlo, jít ulovit něco k večeři. Bude fajn, když někdo rozdělá oheň – Lemmi se u něj alespoň ohřeje. Pak se můžeme najíst a bylo by dobré, kdyby pak někdo ten oheň udržoval, protože až se vrátíme, tak se budeme potřebovat zahřát. Voda v té chodbě je fakt ledová.“[/B][/OR] Dokončím ucelený přehled o našich zjištěních i – alespoň hrubé - představě dalšího postupu. Počkám na reakce a případné dotazy, ačkoliv mi přijde, že by jich nemělo být mnoho. Řekl jsem v podstatě vše důležité, co jsme zjistili, což by i z mého podání mělo být zřejmé. Sice se nabízí nějaké další dotazy, ale na ně ani my s Lemmim odpověď nevíme a i to by mělo být z mého podání zřejmé.

Po reakcích svých druhů a mých odpovědích, pronesu: [OR][B]„Jdu na ten lov. Chcete jít někdo se mnou?“[/B][/OR] Zeptám se a podívám se krátce na Renharta a poté zdlouhavěji na Einarra. Pokud se mnou má někdo jít, byl bych rád, aby to byl on. [I]Ne, vlastně ne. Raději bych šel s Renhartem, ale bude lepší, když s Lemmim bude někdo schopný. Co kdyby je tu někdo překvapil? A ještě raději bych šel s Lemmim. Ten elfský blázen mi přirostl k srdci. Ale ten se teď potřebuje ohřát. A vlastně úplně nejraději bych šel sám. Mám rád svůj klid.[/I] Sumíruju si pro sebe. Přesto dobře vím, proč možnost doprovodu někomu nabízím. [I]Kdoví, co všechno za tvory tu žije v lese. Nerad bych, aby mě přepadla podobná skupinka, která bude mít výraznou převahu.[/I] Chvíli počkám na reakce ostatních a pak se – sám nebo s doprovodem – vydám zpět po pěšině, po které jsme přišli a zamířím do lesa.


*********************

Milý Frugi, rozhodli jsme se s Lemmim, že Tě uštveme tempem 1 odpis za den. Mé RP však velelo k návratu, a tak toto tempo asi neudržíme. Věřím, že to oceníš a přinese mi to nějaké expy navíc. *6*

Posunul jsem to trochu výrazněji. Snad to nevadí. Pokud by Lemmi nebo PJ měli námitky a Lemmi nechtěl postupovat dle mého plánu nebo PJ připravil nějaké překvapení na zpáteční cestě, tak ten příspěvek změním. Ale chtěl jsem dostat ostatní do hry a posunout to do momentu, kdy bude víc co řešit... *4*
Lemminkainen20. Července 2019 10:33:07
*********************
Posunout je to samozřejmě čas od času třeba, s tím problém nemám. Jiná věc je ale hýbat s postavami ostatních jak s loutkami. V závěru svého odpisu jsem dost jasně naznačil, co mám v úmyslu. Je naprosto v pořádku, že s tím třeba nesouhlasíš. Je pak několik možností. Můžeš nesouhlas sdělit dialogem, můžeš nesouhlas projevit skutkem, tj. vzít SVOJI postavu a udělat něco jiného, můžeš vyvinout nějakou formu nátlaku, případně třeba (nemělo by to být, ale někdy to zaseklé věci pomůže) pokonzultovat věci dopředu přes korespondenci. Ale vzít cizí postavu, posunout ji přes několik případných odpisů a především určit jí jednání evidentně proti jejímu předchozímu směřování, by se dít nemělo. Nevím, jaký mají názor ostatní, ale za tím, co jsem napsal, si stojím.


Dobře, stalo se, už nic nepřepisuj. Budeš-li to mít na paměti do budoucnosti, vztahům v družině to určitě prospěje.
Singr20. Července 2019 13:26:55

*********************

Máš pravdu, mohli jsme to prokonzultovat ve zprávách. Nějak mi to nedošlo, že to můžeme udělat touto formou. Nicméně jsem si vědom, že Lemmi souhlasit nemusel - i proto ta podčárovka. A je pravda, že je na místě v tuhle chvíli ten rozhovor sehrát - třeba přes zprávy. Tedy Singr tě vyzve k návratu, pokud bys chtěl znát argumenty, tak je to světlo na lov a rozdělání ohně, aby hořel až se vrátíme (vedlejší argument informování ostatních)

Sehrajme tedy ten rozhovor přes zprávy...
Lemminkainen20. Července 2019 13:44:33

*********************
Dobrý. Co jsem měl na srdci, jsem řekl, je na Tobě, vezmeš-li to v potaz pro podobné situace v budoucnu a není třeba se ve věci dále rýpat. Nemá-li PJ nebo někdo další výhrady, můžeme pokračovat dál od Singrova posledního odpisu, tj. od našeho návratu k Einarrovi s Renhartem. Tolik ode mne.
Singr20. Července 2019 20:33:27

*********************
OK, budu se snažit si to hlídat, slibuji. A kdyby náhodou něco, tak mě usměrněte ;-)
Aktuální počasí20. Července 2019 20:33:27
otext
Frugifer22. Července 2019 10:33:32
****************
Lemminkainen mě předběhl a vše podstatné napsal v první podčárovce. Nebudu se v tom znovu zbytečně vrtat, jen bych raději ještě jednou zdůraznil podstatnou věc (platí to samozřejmě pro všechny, byť teď se to týká Singra).
[OJ][B]Hrajte prosím pouze za svou postavu, nikoliv za další postavy (hráčské, mnou vedené). Každá postava reaguje na dané situace různě.[/B][/OJ]

Ohledně posouvání příběhu. Mějte na paměti, že vy jako hráči byste posouvat příběh příliš neměli, to je hlavní výsada PJe. Vy totiž nevíte, co vás kde může potkat a překvapit.
V tomhle konkrétním případě vás na zpáteční cestě z jeskyně nic nepřekvapí, ale to jste nemohli s jistotou vědět. Další výhrady k tomuto nemám, proto tedy můžete pokračovat od Singrova posledního odpisu. Byl bych rád, kdyby na něj reagovali aspoň Renhart s Einarrem, než to posunu dál.

A ještě poslední věc. Chci vás poprosit, abyste nehráli žádnou část questu (tedy ani rozhovory) přes zprávy. Jde o to, že vaše zprávy nevidím a já bych chtěl mít přehled o všem, co se v questu odehraje. Samozřejmě bavit se o questu jako hráči můžete. Rozhovory mezi postavami můžete řešit třeba podčárovkou (klidně i šeptem, jestli nechcete aby to ostatní viděli).

Z mé strany vše. Doufám, že jsme si to ujasnili a můžeme se znovu vrátit ke hře. Vaše příspěvky mě baví číst a už teď se těším, jak to bude pokračovat dál.
Singr22. Července 2019 15:42:55

*********************

Frugi: Nechci to tu zaspamovat podčárovkami, ale jedna pasáž Tvé poznámky mě zaujala. Než se k ní dostanu, tak se ještě jednou omlouvám. Prostě jsem doufal, že i kdyby byl Lemmi proti, tak ho Singr argumenty přesvědčí (nicméně i kdyby ano, musel by k tomu proběhnout ten rozhovor, v tom má Lemmi pravdu) a nějak mě nenapadlo to pořešit rozhovorem přes zprávy (a to i přesto, že jsem se sám částečně ujišťoval přes zprávu ohledně podrobností k Lemmiho příspěvku). A pokud jde o Tvůj vstup do zpáteční cesty, tak jsem prostě počítal s tím, že bys napsal, kdyby něco - a pak bych ten příspěvek prostě pozměnil od daného momentu...

...ale k tomu rozhovoru přes zprávy - myslím, že Lemmi měl na mysli - nebo alespoň jsem to tak pochopil já, že by mezi námi proběhl přes zprávy rozhovor a ten bychom uceleně - jeden nebo druhý (případně oba - každý svou část, ale to by mohlo působit zvláštně) vložili do questu. Tedy proběhlo by to soukromě, před vložením příspěvku, ale konečnou ucelenou verzi bychom vložili a Ty jako PJ (stejně jako ostatní) byste nebyli o nic připravení a měli o všem přehled. Takhle by to do budoucna šlo, ne?
Lemminkainen25. Července 2019 10:22:37
Přemýšlím, v čem přepravit pochodeň a troud, jak na druhé straně rychle rozdělat světlo a zároveň být připraven odrazit možný útok … ve dvou to snad půjde. Chlad nevnímám, myšlenky uhánějí a nedávají prostor strachu ani nejistotě. Ale Singr mne zarazí, chce se vrátit nahoru k našim dvěma druhům. [I]Váhám, jsem zklamán. Nechce se mi přerušovat dosavadní činnost, přišli jsme slézt dolů ke kořenům skal, máme přinést mech a dosud jej nemáme. Za vodní bránou je další z tajemství a já nemám důvod oddalovat jeho odkrývání. V duši trochu lituji, že jsem se zpoza vodní překážky vracel a nepokusil se najít víc sám … ale bez světla by to bylo pošetilé i pro pošetilého elfa. [/I]Ještě se otočím k temné hladině, trochu zvážím možnost proplout vodou sám s obalenou pochodní, ale nevím, jak bych ji pak během možného střetu rozdělával. Neochotně se vydám za hraničářem.
Vracíme se chodbou, míjíme rozcestí a po provaze se dostáváme vzhůru. Gestem pozdravím ležícího známého a jdu za Singrem k ústí jeskyně. Vylezu na slunce, prohřívá moje tělo a dodává okolnímu lesu na chvíli přátelštější tvář. Rozhlédnu se po okolí, je to krásné místo.[I] Nedivím se těm třem divokým, že si je vybrali. [/I]
Singr chce jít na lov, příliš mne neláká oddalovat další postup. [I]Připadám si jako ohař, kterého někdo odvádí od rozehrané štvanice ke hře s klubíčkem. Zásoby jsme dosud nespotřebovali, větší část úkolu máme ještě před sebou, nechce se mi od něj odvádět pozornost, zároveň se nerad pouštím do lidských maskulinních střetů o vliv. Elfové na lovu i v boji jednají jinak, každý instinktivně dělá, co je třeba, nejsou nutná rétorická vystoupení s argumenty.[/I] [B][OR][B]„Jídlo máme, nemáme mech.“[/B][/OR][/B]

*********************
Přátelé, ne že bychom se se Singrem nedokázali zabavit sami, ale vážně Vám hra na mlčící sloupy vyhovuje?
Singr25. Července 2019 15:21:46

*********************
Jen stručně. Na jednu stranu chápu, že jsou dovolené a docela to tak u našich přátel vypadá - pokud to není ztracený zájmu o hru (Renhart online před 7 dny, Einarr před 17). Škoda jen, že to nenapsali, někde jsem se tuším v podčárovce ptal, jak to kdo o prázdninách vidí). Každopádně za mě - jsem připravený počkat na každého týden (od mého "posunujícího" příspěvku je to 6 dní) případně déle, pokud o sobě dá vědět, ale nechci zdlouhavým čekáním odradit a znechutit hru ani sobě ani Lemmimu, jak to vidím v jiných questech, které čtu. Takže asi tak...
Frugifer26. Července 2019 13:35:15
*************************
Můj příspěvek zde bude s velkou pravděpodobností v pondělí, bez ohledu na to, zda Einarr s Renhartem odpoví (do té doby tedy máte ještě čas).

Dále dávám dopředu vědět, že od druhé poloviny srpna bude má aktivita snížená (budu mít dovolenou, kterou nechci strávit u počítače psaním příspěvků). Tím neříkám, že si čas na quest nenajdu, ale abyste počítali s případnými prodlevami z mé strany.
Singr28. Července 2019 20:54:17
Když řeknu elfovi, že se chci vrátit, vidím mu na očích nejprve váhání, pak neochotný souhlas a především zklamání. Až z toho mám špatný pocit. Je zřejmé, jak moc se těšil a já ho nyní od toho takhle vytrhnu...

Když předám své vysvětlení dvojici nahoře a Lemmi přidá svou poznámku, odvětím mu: [OR][B]„Já vím.“ [/B][/OR]V mém hlase je slyšet pokora, omluva, asi i lítostivost. [OR][B]„Ale nemáme ani oheň. A ten budeme po návratu potřebovat. Podívej se, jak se celý třeseš. A není kam spěchat. Čas máme. Už bych tady chtěl zůstat přes noc. Na nocleh je to dobré místo a nemůžeme vědět, zda najdeme lepší. A Renhart i já jsme zranění a potřebujeme si odpočinout,“[/B][/OR] pokračuji už jistěji, ale stále vlídným tónem a přidávám své argumenty.[OR][B] „Navíc netušíme ani jak rozlehlé ty chodby pod touto jeskyní jsou ani co nás tam čeká a jak dlouho se tam zdržíme. I proto jsem chtěl tady Renharta s Einarrem informovat.“[/B][/OR] Chvíli se odmlčím a sleduji dvojici sedících solných sloupů. Nějaký moment dokonce přemýšlím, zda je někdo nezaklel. Ale ne, žijí a dýchají. Jen nereagují – Einarr hledí tázavě na Renharta, ten zase hledí upřeně a nepřítomně kamsi do dáli. [I]Nebo spíš do své minulosti?[/I]

[OR][B]„Půjdu na ten lov,“[/B][/OR] zopakuji, když se nikdo ke mně nechystá přidat. Ještě se jednou zadívám na Lemmiho [OR][B]„Rozděláš prosím ten oheň? Ale jestli chceš jít se mnou, klidně pojď,“[/B][/OR] dodám. Jsem ve stavu, kdy mu opravdu nechci nic přikazovat a chci se – především s ním – domluvit. [OR][B]„Až se vrátím, najíme se a pak půjdeme vodní cestou. A nevrátíme se, dokud nenajdeme mech a dokud neprozkoumáme tajemství zdejších podzemních chodeb. Slibuji,“[/B][/OR] řeknu ještě. Pak už vyrazím porozhlédnout se po zvěři v okolí.


*********************

Používám schopnost povolání - stopování.
Poté, co něco ulovím (nebo neulovím). Porozhlédnu se po nějakém - pokud možno suchém - dříví na oheň a posbírám ho a vezmu s sebou. Pokud by nikde žádné nebylo, ze stromů nic neřežu, nesekám, nelámu.

Frugi: Omlouvám se, že jsem Tě ještě s odpisem přeběhl. Ale nějak jsem dospěl k domněnce, že by Tvůj odpis byl jen shrnující a chtěl jsem, abys mě/nás mohl aspoň trochu posunout a napsat, co a za jak dlouho jsem ulovil - nebo neulovil. (na lov používám luk a oka na zvěř, která mám v torně).

Jinak tedy to, že jdu na lov platí pouze v případě, že se u jeskyně opravdu nestane nic výjimečného, co by vyžadovalo pozornost a mé - naše - jednání. Pokud něco takového nastane, zareaguji na to v dalším odpisu a tenhle zedituju.
Simonitor29. Července 2019 09:15:56

*********************
Dobře, tohle začíná být z mě strany už opravdu hnusné. Omlouvám se, že jsem nenapsal. Byl jsem týden pryč, ale nestihl jsem to napsat. Příspěvek napíšu dneska dopoledne.
Simonitor29. Července 2019 09:40:21
Einarrova otázka mě zamrazí. [I]Určitě tě tam musejí postrádat.[/I] Zahledím se do ohniště, které začne hořet. Oheň se rozroste po celém lese. [I]Měl jsem problémy s mými vzpomínkami už dříve, ale tohle je už moc.[/I] Najednou jsem znova v té osadě. Všichni přátelé leží na zemi. Hořící trosky zavalují zbytek přeživších. Ucítím známou, nenápadnou bolest v rameni. Vytáhnu ten šíp a otočím se zády. Anthos stojí uprostřed našeho nádvoří. Jeho zbroj a zbraň nahání strach hodně lidem. Já se ale ničeho nebojím. A přesto i mi přejel mráz po zádech, když jsem uviděl jeho úsměv. Poprvé v životě jsem cítil... Strach.

Všechno zmizí a začne mi být mdlo. Kleknu si a vrátím se zpátky do reality. Uvidím Singra a Lemmiho, kteří se vrátili z jeskyně. [OR][B]Vy už jste tady?[/B][/OR] Vysoukám ze sebe, mezitím co se snažím neomdlít. Pak mi dojde jedna věc. [I]Jak dlouho jsem vůbec byl v tom transu?[/I] Kvůli toho dodám ještě jednu otázku, abych si to vyjasnil. [OR][B]Jak dlouho tu vůbec jste?[/B][/OR] Už mi začne docházet síla a sednu si. Pořád se mi trochu motá hlava. [OR][B]Omlouvám se, pokud jste něco říkali. Ale nějak jsem nereagoval. Ani jsem nemohl.[/B][/OR] Vzpomenu si na otázku od Einarra. [OR][B]Ohledně toho. To je... Dlouhý příběh. Vysvětlím později, ale teď ne. Začíná mi být opravdu špatně.[/B][/OR] Opřu si hlavu rukou a dodám na Lemmiho a Singra. [OR][B]Můžete prosím zopakovat, co jste říkali?[/B][/OR] Po chvíli se bolesti začnou mírnit. [I]Něco s tím musím udělat. Ale co? Zabít Anthose? Nějaký lektvar? Kouzlo? Rituál? Já takhle žít nemůžu. Je jen otázkou času, kdy se mi kvůli těm křečím něco stane. Mám štěstí, že na nás nic nezaútočilo. A vyhýbat se otázkám typu "Odkud pocházíš?" nejde... Proč já. Proč jsem zrovna já musel přežít? Proč jsem zrovna já zůstal sám?[/I]
*********************
Renhart se probudil přibližně, kdy Singr domluvil a už byl připraven k odchodu, takže mu unikly všechny informace o jeskyni a plánech, kam dál (Singr půjde na lov, Lemmi rozdělá oheň, Jestli se vrátíme do té jeskyně, nebo ne).
Frugifer29. Července 2019 18:30:47
Zatímco Renhart s Einarrem znuděně sledují okolí, které působí klidně a bezpečně, přičemž Renhart se doslova ponoří do svých myšlenek, Singr usoudí, že je na čase se vrátit. Pochodeň s prsknutím zhasla a jeskyně se znovu noří do černočerné tmy, na kterou si vaše oči musí chvíli zvyknout. Chlad jen umocňuje tíživou atmosféru. Vracíte se po paměti zpátky k lanu, a i když vám výstup nahoru trvá o něco déle, za chvíli vás již oslní denní světlo a můžete se znovu nadechnout čerstvého vzduchu.
Nejste si vědomi, jak dlouhou dobu jste v jeskyni strávili, ale slunce se pomalu ale jistě posouvá směrem k západu. Než však stihne zmizet za horizontem a než se les ponoří do strašidelné tmy, máte odhadem tři až čtyři hodiny.

[OJ][B]Singr[/B][/OJ]

To je ještě celkem dlouhá doba, ale Singr nechce nic podcenit a vydá se na lov a porozhlédnout se po suchém dřevu na oheň. S tím by v lese neměl být zas až takový problém. S lovem se to zdá být horší. Kromě ptactva a oněch tří podivných bytostí jste dosud nenarazili na stopy, které by naznačovaly přítomnost dalšího zvířectva či alespoň něčeho živého. Pravda je však taková, že jste doposud chodili po vyšlapané stezce. Je třeba z ní sejít a jít hlouběji do lesa.
Ať sám či s někým, sejdeš z plošiny k místu, kde jste bojovali se stvůrami a vydáš se dál do lesa. Pozorně sleduješ zem, ale žádné stopy prozatím nenacházíš. Po asi deseti minutách, kdy opatrně s lukem v ruce postupuješ lesem dál, máš konečně štěstí. Narazils na stopu nějakého zvířete, snad by to mohla být liška, ale nejseš si úplně jistý. Stopy mohou být staré několik hodin, nanejvýš půl dne.

S radostí ze svého objevu pokračuješ dál. Čas od času zkontroluješ, zda jsi stopu neztratil. Zatím se tak nestalo. Dokonce se zdá, že stopy přibyly a jsou čerstvější. Musíš být dost blízko a tedy více opatrnější.
Jenže právě v tuhle chvíli se ti znovu připomene les. Snad úmyslně ti do cesty připravil nějaký kořen, o který jsi zakopl a rozplácl ses na zemi. Boty, stejně jako ostatní tvé věci zůstaly tentokrát bez úhony.
Ani nestačíš zanadávat, když s trhnutím zíráš na scenérii, která se ti naskytla přímo před obličejem. Dopadl jsi kousek vedle velké zrezivělé sklaplé pasti, ve které spočívá dosti ohlodaná mršina snad mladého jelena soudě podle parohů. Vyrvané kusy masa a chybějící končetiny naznačují, že na mršině musel někdo hodovat. Byla to snad jiná šelma anebo naše tři „prasátka“? Nastražená past hovoří zcela výmluvně.

Otřepeš se a pokračuješ dál. Stopy stále přibývají, až tě nakonec zavedou před dokonale skrytou liščí noru. Schováš se za strom o kus dál a pohledem noru kontroluješ. Luk připravený v ruce. Nic se prozatím neděje a tak se porozhlédneš okolo. Téměř okamžitě upoutá tvou pozornost modrá rostlina s chlupatými květy, která v šesti exemplářích roste kousek od tebe. Dle popisu by to mohl být medvědí kožíšek, ale vzorek u sebe nemáš, abys to porovnal. Zdá se ti však, že tentokrát nebude o pravosti rostliny pochyb.
Zrovna když dumáš nad rostlinkou, z nory nejprve vykoukne hlava a poté skutečně vyleze liška. Chvíli se zastaví před norou a čeká. To je přesně chvíle pro tebe. Stačí jen natáhnout tětivu a vypustit šíp.

******************
Singr:
Pokud vystřelíš, lišku zasáhneš. Házel jsem si na útok a trefil ses. Nechtěl jsem úplně rozhodovat za tebe, zvlášť když tam máš více možností, jak reagovat (viz třeba bylinky).
Dále ještě připomínám, že suchého dřeva je tam dost (spadené větve, klestí).
Jo a jelikož tuším, že napíšeš jako první: pokud bys chtěl děj trochu posunout a zapojit i ostatní, můžeš se vrátit i s úlovkem/dřevem (obojí však nepobereš) na plošinu k ostatním. Na zpáteční cestě tě již nic nepříjemného nepřekvapí.
Aktuální počasí29. Července 2019 18:30:48
otext
Singr29. Července 2019 21:01:10
*********************

Asi dám prozatím podčárovku. Nechci hrát zase za druhé a i trojice na plošině má přinejmenším dvě hlavní možnosti 1) zapovídat se a kašlat (zapomenout) na oheň 2) rozdělat oheň a já bych chtěl pracovat s tím, co uvidím při svém návratu - protože určitě mi cesta bude trvat déle než vám rozdělání ohně... ...takže tentokrát si počkám na jeden až dva (případně i tři) odpisy ostatních *4*
Lemminkainen30. Července 2019 14:32:14
Z prostranství před jeskyní chvíli přehlížím okolí. Dívám se na stromy, na jezero a na jeho břehy, vybělené vápenným pískem.[I] Vskutku, nádherné místo.[/I] Nasaju do nozder vůni stromů, vydechnu a vrátím se do přítomnosti. Posbírám pár větviček přímo na plošině, na oheň to ale určitě stačit nebude. Znovu vyhlédnu do okolí, tak nějak automaticky si představím dostřel luku na různé okolní pozice a pak si vyhlédnu místo, nabízející suché dřevo. Jsem trochu prokřehlý, slunce už začíná být slabé a pohyb uvítám. Okem přelétnu raněného Renharta a vydám se k pěšině vedoucí dolů. Projdu podél keřů, jsem ostražitý a v myšlenkách neztrácím respekt vůči moci lesa. Od skalní stěny se příliš nevzdaluji, není k tomu ani důvod. Nanosím si na jedno místo pár silnějších větví, proložím to trochou chroustí na podpal a řemenem si připravím nositelnou otep. Pak ještě zkusím najít pár smolnějších větví z nějaké borovice, použitelných jako pochodně. Pokud naleznu strom s čerstvou puklinou, využiji toho a naškrábu trochu smoly. Sám nové rány nezpůsobuji a i k těm starým přistupuji s respektem, nerad bych přišel třeba o prsty. Potom si hodím otep na záda a vydám se zpátky.
Singr31. Července 2019 14:50:19
Einarr a Renhart nereagují a Lemmi mlčky souhlasí s mým návrhem. Vydám se tedy z plošiny stezkou dolů. [I]Pochopil to? Nebo se ještě zlobí?[/I] Asi by mi tyhle myšlenky vrtaly v hlavě ještě déle, kdyby mě nezaujalo něco jiného. Při odchodu zaslechnu Renhartův hlas. [I]Vida. Tak se už probral.Ale zní nějak zmateně. No, není divu, vypadal nepřítomně... ...kdoví, co ho trápí?... [/I]

Proderu se houštím a zamířím hlouběji do lesa. [I]Nádhera! Konečně! Jen já, příroda a ticho. Klid lesa. Tak to mám rád.[/I] Zároveň mi začne stoupat adrenalin. Mám rád lov. To, když jsem na stopě zvířeti, když po něm pátrám, hledám stopy, sleduji je... ...co nemám rád, je okamžik výstřelu. Nebo ten vlastně ještě ano. To napětí, zda rána zasáhne, zda zvíře skolí, či jen zraní... ...ale to samotné zabití, případně zranění zvířete rád nemám. Chápu jej jako koloběh života, jako zákon silnějšího, jako potřebu pro přežití. [I]Člověk jíst musí a je to všežravec.[/I] Ale nevyžívám se v tom, naopak, je mi líto každého uloveného zvířete. Ale teď jsem v té zábavné fázi. Ve fázi pátrání a stopování. A nikde nic... [I]...nu nevadí, půjdu hlouběji do lesa, jen trpělivost.[/I] Jdu několik minut, když tu náhle...[I] ...ha! Stopy! Liška? Asi.[/I] Jsem lovec. Lovec na stopě. A v takové situaci stopu neztrácím. Jdu přesně a neomylně. A po chvíli nalézám čím dál více stop. [I]Jo, jo. Zvěř tu žije. Bylo jen třeba jít hlouběji do lesa. Jsem...[/I] Žuch! Z myšlenek do reality mě vrátí skrytý kořen, který jsem přehlédl. Letím obličejem přímo k zemi. Už se vidím, jak svůj už tak nepříliš krásnej obličej rozplácnu o tvrdou zem. Na poslední chvíli stihnu dát instinktivně ruce před sebe. Jedna svírá luk, druhá šíp a ty nestihnu pustit. Nedopadnu tedy na dlaně, ale na klouby, které si odřu. Ani nedokážu pád zcela zastavit, ale aspoň výrazně ztlumit. Zaryju svou držku do hlíny, ale nic víc se nestane. Ruce pád hodně ztlumily a můj obličej újmy nedošel. Jak tak ležím naskytne se mi pohled na jelena chyceného v pasti hned vedle mě. [I]No ty vole! Jestli tu je takových pastí víc, tak jsem mohl skončit držkou ne v hlíně, ale v okovech. Fujtajxl![/I] Vstanu nejprve do kleku a chvíli jelena a past zkoumám. [I]To je určitě práce těch skřetů,[/I] uvědomím si. Pak sleduji stoupající množství stop až objevím i dobře schovanou liščí noru. Chvíli jsem na číhané a mou pozornost zaujme modrá rostlina. Užuž se chystám vydat k ní a utrhnout ji, když vyleze liška. Chvíli se rozhlíží, ale nevidí mě. Natahuji šíp a... [I]...sakra! Sakra, sakra, sakra! To ne! Proč nemůžeš být v lese? Proč musíš být přímo doma? Dyť to nejde! Přece tě nemůžu střelit před tvými dveřmi... ...no představte si to... ...jdete na procházku nebo na nákup na trh – a pif! Trefí vás někdo jen proto, že jste vyšli ven. Maso! Jídlo! Koloběh života! Doma nebo jinde v lese? Co na tom sejde? Ne, to je přece absurdní, to nemůžu! Máš ji na mušce! Ideální situace! Rychle než zmizí! Tak jako pokaždé. Natáhnout tětivu a s výdechem vystřelit... ...ne! Nedokážu to,[/I] uvědomím si nakonec a svůj vnitřní boj prohraju. Tohle se mi nikdy nestalo. Nikdy jsem nelovil zvíře přímo před jeho „dveřmi“. Navíc Lemmi má pravdu, jídlo máme. Možná jde jen o to udělat to poprvé, vyzkoušet si, že to není ničím jiné než jindy. Ale dnes – nebo alespoň v tuto chvíli – to prostě nedokážu.[I] Vezmu dříví a kytku. Pro lišku se můžu vrátit později,[/I] zdůvodním si své rozhodnutí. A pak udělám ještě jedno rozhodnutí. Snad pro klid svědomí, či co. Lišce se ukážu. Zamířím přímo k rostlině. Luk a šíp jsem mezitím schoval, ale lišce se neskrývám. [I]Tak a teď už se musíš mít přede mnou na pozoru a nemůžeš říct, že jsi nevěděla, že ti něco hrozí. Příště už to bude mezi námi na férovku. [/I]

Jdu k rostlině. [I]Sakra jak jen to bylo?[/I] Všehovšudy si pamatuju, že dost z rostlin na seznamu mělo modrou nebo namodralou barvu. [I]Ale počkat! Vzorky! Tam bylo něco takovéhohle. Takovéhohle nebo přesně toto? A není to jedno? Prostě ji vezmu. A co se vlastně sbírá. Ach ta moje paměť. No to je jedno. Vezmu ji celou.[/I] Užuž se pro rostlinu natahuji, když si vzpomenu na Lemmiho a tu oranžovou šťávu, která ho vytrestala. Chvíli zkoumám stonek rostliny, zda tam nejsou nějaké evidentní nástrahy. Vzpomenu si na hadr. [I]Jednou rukou ji uchopím přes hadr a druhou uříznu dýkou. Alvape![/I] Vzpomenu patrona, kterého uznávají lidé v naší vesnici. [I]Přece nejsem žádněj měkota! Je to obyčejná kytka![/I] Hadr nakonec nevytáhnu, pouze dýku. Tou rostlinu vydloubnu a druhou rukou vytrhnu. [I]Radši ji nebudu řezat, co kdyby byl potřeba i kořen?[/I] Vydloubnu všechny rostliny a rozhodnu se je schovat pod svůj plášť. [I]Překvapím své přátele, nemusí to vidět hned z dálky.[/I] Ještě se zadívám směrem, kterým zmizela liška a zavrtím hlavou nad svou vlastní neschopností vypustit šíp. Možná se to zdá paradoxní, ale ačkoliv šíp jsem vypustit nedokázal, drátěné oko, které si s sebou nesu v torně, nalíčit dokážu. Možná i tím, že nyní už o mě liška ví a je v jejím zájmu si dávat pozor. Pak ještě roztáhnu čelisti pasti, do které se chytil jelen a také ji nalíčím.

Po cestě ještě nasbírám především delší klacky a větší kusy dřeva. Trochu si je poskládám, ale nijak neupevňuji a nesu je pouze ve svých rukách. S tím zamířím k plošině, na které najdu naši skupinku u rozdělaného ohníčku. Zastavím se a nejprve je všechny přelétnu pohledem. Jednak na ně nechci hned vše vysypat a jednak jsem také trochu zvědavý, co vše se událo, když jsem byl pryč, zda proběhla nějaká zajímavá debata a podobně. Nu, pokud ano, tak již proběhla, ale nyní je ticho. [OR][B]„Zvěř hlouběji v lese žije. Nalezl jsem stopy i liščí noru,“[/B][/OR] seznámím ostatní s výsledky svého pátrání. [OR][B]„Ale lišku samotnou ani jiné zvíře jsem po cestě žádné neviděl. Tedy kromě jedné mršiny jelena,“[/B][/OR] seznamuji ostatní se svou verzí. [OR][B]„Tak jsem alespoň přinesl nějaké dřevo.“[/B][/OR] S těmi slovy složím náruč dřeva na zem. Pak zamířím k Lemmimu:[OR][B] „Mech sice nemáme a ani večeři jsem nám žádnou neulovil, přesto doufám, že náš návrat nebudeš považovat za zbytečný a za pouhou ztrátu času.“[/B][/OR] S těmi slovy si rozhrnu plášť a Lemmi nejlépe ze všech a jako první, ale po něm i všichni ostatní mohou spatřit nasbírané byliny: [OR][B]„Je toto, co hledáme, příteli?“[/B][/OR] Zeptám se s úsměvem.


*********************

Omlouvám se za pár expresivních výrazů. Uvažoval jsem, že to napíšu bez nich, ale nebylo by to tak autentické. *6*

Předpokládám, že Lemmimu se podařilo rozdělat ohýnek dříve než jsem se stihl vrátit.

Renharte, vítej zpět mezi námi *6*
Simonitor2. Srpna 2019 23:44:14

*********************
Omlouvám se, že tu skoro vůbec nejsem, ale přes prázdniny mám toho hodně. Od zítřka (3.8.) budu až do další soboty (10.8.) zase pryč. Přístup k internetu pravděpodobně nebudu mít, takže mě v questu přeskočte.
Odpis jsem nebyl schopný stihnout, ale moc by tam stejně nebylo. Renhart si Singrova příchodu všiml, ale nijak se nevyjadřoval a poslouchal konverzaci ostatních. Pokud bude v plánu se vrátit do jeskyně, tak Renhart bude spíše pro tu variantu, že on a Einarr opět zůstanou venku a Singr s Lemmim odejdou do jeskyně.
Frugifer5. Srpna 2019 09:34:47
************************
Zatím klidně hrajte dál, nemám moc na co reagovat. Až se domluvíte a něco vykonáte (třeba půjdete znovu do jeskyně), tak vám opět napíšu.

Jinak ještě dodám, že Lemmi v poklidu nasbíral suché dřevo a podařilo se mu rozdělat oheň. A po případném porovnání vzorků zjistíte, že se opravdu jedná o Medvědí kožíšek.
Lemminkainen6. Srpna 2019 11:34:19
Drápu se s otepí zpátky k vyvýšené plošině před jeskyní. Cesta je úzká a místy se zadrhávám o křoví, pokud by se les opět rozhodl pobavit na můj účet, byl bych bezbranný jak volek před řezníkem. Na posledních pár sáhů je cesta svažitější, opatrně překračuji místo, kde sklouzl Einarr a pečlivě stavím chodidla na pevně působící místa. Upravené boty kupodivu stále drží, posledním krokem se vyhoupnu na plošinu. Shodím otep, vyhrábnu v připraveném ohništi jamku, vyberu trochu chroustí na podpal a chopím se křesadla. Jde to snadno, dřevo je suché a jiskry z troudu se v něm rychle zabydlí. Po chvíli přidám pád silnějších větví, držím oheň nízko a spíš se snažím dusit dřevo na uhlíky. Nevysoké plameny jsou za chvíli soběstačné, obrátím pozornost k větvím na pochodně. Najdu si nějaký plochý kámen, nejlépe trochu vydutý, z listu do něj vysypu naškrábanou smolu a nechám ji postupně rozehřívat. Dávám pozor, aby mi nevzplála, až se začne roztékat, štědře v ní omočím připravené větve. [I]Trochu si pohrávám s myšlenkou, zda si nepřipravit nějaký utěsněný vak, který by dokázal pojmout pár uhlíků během podplavání chodby, ale nakonec to zavrhnu. Musel bych tam dole rozdělávat oheň a to se mi nezdá jako dobrý nápad.[/I] Nasmolená pochodeň musí stačit, snad případný útok nebude tak rychlý, abych ji nedokázal křesadlem rozsvítit.

Z práce mne vyruší Singrův návrat. Také nese něco dřeva, ale pohybuje se tišeji než já s plnou otepí. Zmíní našim druhům výsledky své výpravy a přede mne předloží byliny s ochmýřenými květy. Podle paměti to medvědími kožíšku odpovídá, pro jistotu to ještě srovnáme se vzorkem, který neseme s sebou. [B][OR][B]„Výborně, příteli. Schází už jen modrý rozum. Mech snad brzy získáme a pro protěž si dojdeme do močálů.“ [/B][/OR][/B]
Než se usadíme k ohni, ještě přehlédnu pochodně. Hodily by se nám tak čtyři, bude-li to nutné, ještě skočím do lesa pro nějakou větev a připravím další. Jinak je čas povečeřet a pak vyrazit zase dolů. Téměř mimoděk zkontroluji lučiště i tětivu a prsty srovnám pocuchané opeření šípů.

*********************
Od pátku budu pryč na celý týden, do neděle 18. srpna. Do odjezdu se budu snažit ještě na případné příspěvky rychle zareagovat, alespoň improvizovaně.
Singr6. Srpna 2019 16:54:54

*********************
Prozatím - asi hlavně pro Lemmiho - jen podčárovka. V podstatě mám v úmyslu se navečeřet a pak vyrazit zpět do útrob jeskyně. Předpokládám, že dohoda bude taková, že opět půjdeme s Lemmim a Renhart s Einarrem zůstanou.

Do delšího příspěvku to shrnu, pokud opravdu vyrazíme...
Singr16. Srpna 2019 10:42:31
Lemmiho můj nález potěšil a i ostatní vypadají spokojeně. [I]No, sice jsem nedokázal střelit lišku, ale aspoň k něčemu ten můj výlet byl.[/I] Ohníček se rozhořel a příjemně hřeje. Einarr s Renhartem sedí na svých místech a i Lemmi se už usazuje a skončil s činností, které se věnoval. Moc neumím odhadnout, co to bylo, ale příliš se tím nezabývám. Vytáhnu kus masité kýty, dýkou si uříznu několik poctivých plátků. Vezmu jeden z klacků, kterých máme nyní dost, napíchnu je na něj a začnu si ji opékat. Přitom hledím do plamenů ohně. Jsou příjemně uklidňující. [I]Konečně chvilka klidu. Od rána jsme se v podstatě pořádně nezastavili. [/I]Podívám se na ostatní a mé oči spočinou na Renhartovi, který už nevypadá tak nepřítomně jako když jsme se vrátili z jeskyně, ale pořád vypadá trochu zmateně. Uvědomim si, že během mé nepřítomnosti mu asi Lemmi mnoho o našem pátrání neřekl, a tak stručně zopakuji svá předchozí slova o našem pátrání. O tom, že prasátka byla skutečně jen tři a v místnosti vevnitř se dá přespat, o cestách, které jsme objevili a o tom, jak jsme u nich (ne)pořídili a také o tom, že Lemmi zjistil, že ta zatopená pokračuje dále a máme v úmyslu se tam ještě vrátit. [OR][B]„Zůstanete s Einarrem opět tady nebo budete chtít jít s námi?“[/B][/OR] Zeptám se obou našich společníků, ačkoliv svá slova směřuji především k Renhartovi.


*********************

Stručný shrnující příspěvek ode mě, ať to tady úplně neusne a ať trochu vtáhnu Renharta do děje, protože naposledy mu vlastně nikdo pořádně neodpověděl. *6*
Lemminkainen19. Srpna 2019 16:20:11
Jedna z větviček v ohni pukne a vytrhne mne ze zamyšlení. Rychle vytáhnu prut s již připálenější večeří a vrátím se do přítomnosti. Singr hovoří s Renhartem, Einarr působí nepřítomně a nebe se barví očekáváním soumraku. Jím pomalu a bez chuti, navzdory uplynulému vypětí hlad příliš necítím. Ani teplo ohně mne neláká, nechci se příliš vyhřát před vstupem do chladu jeskyně, o ponoření do podzemní vody nemluvě. Beze spěchu dojím, úzkostlivě zbavím prsty i rty mastnoty a také se poohlédnu po menším dřívku jako párátku. Využiji u toho nevšímavost svých druhů, nesnáším, když mne někdo pozoruje při hygieně. Po večeři zkontroluji vybavení, především svůj luk.
Očima zkoumám lučiště, jeho oblé tělo se v odlesku plamene nádherně leskne. Bříškem palce a ukazováku projedu po jeho křivce, od úzkých konců k plnému středu a znovu k zúžení. Miluji tu pravidelnost, dokonalost tvaru a barevnost dřevěného základu. Znám každý jeho coul, malby dřeva, jeho vůni ... s něžnou velkorysostí mu odpouštím drobné nedostatky ... přiblížím lučiště k tváři a při jeho dotyku tiše zavrním, jako kočka. Dýchám pomaleji, od tváře přenesu samet dřevěného těla k dolnímu rtu, místu schopnému nejvnímavějšího doteku, vzpomenu si na masitý zvuk, se kterým zajel šíp do těla divokého ...[EL][B][B] farya, Qendo[/B][/B][/EL], napomenu se šeptem. Prsty ještě projedu tětivu a opeření šípů, ale už jen prózou.
Vstanu a protáhnu tělo. Několika rychlými pohyby vyženu ztuhlost a nastupující chlad, řemínkem zavěsím k vaku pár vyrobených pochodní a naposledy se z plošiny rozhlédnu krajem v zapadajícím slunci. Loďka Arien už stojí nízko, nastavím tvář jejím paprskům a užívám jejich dotek.[EL][B][B] Tenna omentië ...[/B][/B][/EL]
Ohlédnu se po družině. [B][OR][B]"Půjdeme?"[/B][/OR][/B]
Aktuální počasí19. Srpna 2019 16:20:11
otext
Singr19. Srpna 2019 19:42:34
[I]Večer je zvláštní denní období,[/I] pomyslím si. Nyní je sice teprve pozdní odpoledne, ale rozdělání ohně je vždy jakýmsi přechodem ze dne do večera. [I]Lidé mají večer tendenci přemítat o všem možném[/I], uvědomím si, když pozoruji naši skupinku. Einarr působí letargicky, Renhart zdá se opět upadl do svých vlastních myšlenek a i elf se věnuje svým vlastním myšlenkám. Dvakrát mu jeho myšlenky uniknou a jeho rty je ořetaví na slova. [I]Co to říkal? To první bylo něco o elfech. Asi. A to druhé? „Do setkání“? Možná. Asi něco takového. „Nashledanou“ mě učili jinak, ale kdoví, kolik má elfština nářečí,[/I] uvědomím si. [I]Měl bych se v ní zlepšit, je to něco, co se může hodit,[/I] dám si předsevzetí. Lemmi se z toulek své mysli již vrátil a vyzývá k odchodu. [OR][B]„Ano příteli, půjdeme,“[/B][/OR] odpovím mu. [OR][B]„Jak jsem slíbil. Půjdeme a nevrátíme se dokud nenajdeme mech a neodhalíme tajemství zdejších jeskynních chodeb.“ [/B][/OR]

Renhart s Einarrem se evidentně k odchodu nemají. Nevadí, půjdeme sami. Toto rozdělení mi vyhovuje. Už se skoro chci vydat spolu s elfem do hloubi jeskyně, když si uvědomím, že jednu věc chci ještě udělat. [OR][B]„Renharte!“[/B][/OR] Zvolám hlasitě. Pokud to pomůže a Renharta to probere, pokračuji ve své řeči vůči němu. Pokud ne, šťouchnu do něj jedním z klacků a ne úplně jemně. Přinejmenším dost na to, abych ho probral z jeho zamyšlení. Pak pokračuji stále poměrně důrazně: [OR][B]„Hlídejte oheň! Nenechte ho vyhasnout!“[/B][/OR]

Teď už se snad můžeme vydat na cestu. Všimnu si, že s sebou Lemmi nese něco, čemu se před tím věnoval. [I]Co to je? Pochodně? On umí vyrábět pochodně? Zajímavé. Užitečné![/I] [OR][B]„Chceš nějakou pochodeň hned rozsvěcet? Zatím cestu známe a věřím, že bychom ji zvládli i potmě. Ale jak chceš.“[/B][/OR] Ať už je odpověď jakákoli, tak poté, co se vydáme cestou, kterou známe, vznesu svůj dotaz, který už nějakou dobu nosím v hlavě, ale zatím nebyl čas jej položit. [OR][B]„Co vlastně děláš v těchto končinách? Totiž chci říct – kam máš namířeno poté, co se vrátíme z tohoto malého dobrodružství?“ [/B][/OR]Už delší dobu si uvědomuji, že elfova společnost je mi příjemná. V něčem mi je jeho přístup velmi sympatický. [I]Pravda, ne vždy mu rozumím a občas je trochu bláznivý, ale byl by to dobrý parťák na cesty a pokud míří za něčím konkrétním, alespoň bych dal nějaký cíl svým vlastním krokům.[/I]
Frugifer19. Srpna 2019 19:52:07
*********************
Klidně pokračujte až k místu, kde jste minule skončili (anebo kamkoliv jinam). V prozkoumaných místech jeskyně vás již nic nepřekvapí.
Až se dostanete (napíšete) za zatopenou část a budete chtít rozdělat oheň/zapálit pochodeň či pokračovat bez něj po tmě, tak vám odpovím.
Simonitor20. Srpna 2019 12:45:33
Ostatní se věnují svým věcem a já se zase ponořím do myšlenek. Moc do řeči mi není. Cítím menší bolest hlavy. [I]S tímhle fakt něco musím udělat. Ostatní si budou myslet, že jsem zešílel. Možná, že to je i pravda.[/I] Z myšlenek mě vytrhne Singr. Řekne nám, ať hlídáme oheň. [OR][B]Jasně. Mám ještě nasbírat nějaké dříví? Jako, máme ho celkem dost, ale kdo ví, jak dlouho tam budete.[/B][/OR]

Než Singr a Lemmi odejdou, tak ještě dodám: [OR][B]Buďte opatrní. Nemusíte se zabít kvůli nějaké kytce.[/B][/OR] Sednu si na zem k ohni, rozhlížím se kolem a zároveň hlídám, aby oheň nevyhasl. Pokud začne slábnout, seberu zbytek větví kolem a pomalu je tam přidávám. Pokud opravdu dojdou, zvednu se a jdu hledat další v okolí. Nejdu příliš daleko, ať se s Einarrem pořád vidíme.
Lemminkainen20. Srpna 2019 15:26:10
Singr ještě prohodí pár slov s Renhartem a vyrážíme. Chvíli zvažuji, zda luk nenechat venku, ale nějak se mi nechce se od něj odloučit. Zavěsím ho vedle vaku a jdeme. Kritickým okem přelétnu improvizované pochodně, kdo ví, zda budou k něčemu dobré. Každopádně to za chvíli zjistíme. Gestem odpovím Renhartovým slovům a ponořím se do štěrbiny ve skále. Louč zatím nezapaluji, také si myslím, že první část bychom mohli zvládnout potmě a zlomyslnost lesa, zdá se, do nitra skály nedosahuje. Pod chodidly po chvíli zaznamenám změnu povrchu.

[BLOCKQUOTE]„Co vlastně děláš v těchto končinách? Totiž chci říct – kam máš namířeno poté, co se vrátíme z tohoto malého dobrodružství?[/BLOCKQUOTE]
[OR][B][B]"Jdu za novými věcmi. Přicházím od severních jezer, opustil jsem je, abych se k nim jednou mohl vrátit. Nemám cíl, asi je jím samotná cesta, vždy se něco objeví." [/B][/B][/OR]

Po chvíli projdeme okolo našeho bezmasého hlídače, šero se postupně mění v černou tmu a nám zmizí rozlišení denních fází. Jdeme opatrně k místu, kde bylo upevněné lano. Tápeme dlaněmi po stěnách, ale postup není složitý. Chopím se provazu a spouštím se dolů, špičkami nohou nahmatám dno a uvolním prostor Singrovi. Počkám na jeho slanění, pak pokračujeme. Mineme odbočku do zaplynovaných prostor, zpomalím postup a blížím se k místu, kde začínala vodní hladina. Skloním se, nahmatám ji dlaní a sdělím to Singrovi:[B][OR][B] "Jsme tu."[/B][/OR][/B] Vyndám křesadlo, obětuji trochu troudu a krátce osvítím okolí.

*********************
Je-li až potud vše v pořádku, je čas odložit věci a pokusit se co nejlépe utěsnit před vodou pochodeň a křesadlo.




Singr20. Srpna 2019 16:25:59
Renhart na má slova zareaguje.[I] Sláva, aspoň trochu vnímá.[/I] [OR][B]„Jo, možná nebude na škodu ještě pro nějaké dřevo dojít. Máš pravdu, ty chodby zde mohou být rozlehlejší než se na první pohled zdá a může nám návrat trvat dlouho. Ale stejně bych nechal hořet oheň přes noc a držel hlídky, takže dříví se bude hodit. Neboj budeme opatrní. Vy také dávejte pozor. Moc nebezpečí bych tu neočekával, ale oheň může přitáhnout leccos.“[/B][/OR]

Pak už zamíříme s Lemmim do hloubi jeskyně. Cesta potmě nám trvá déle, neboť jdeme opatrněji, ale aspoň máme čas na prohození pár slov. Lemmiho odpověď je tak blízká mé, jak je to jen možné. [OR][B]„Jo, tak to jsme na tom podobně,“[/B][/OR] odpovím. Užuž se chystám přidat ještě pár osobnějších důvodů z mého příběhu, který je tak prozaický, jak je jen možné, ale nakonec, jak je mým (ne)dobrým zvykem, tato „přebytečná“ slova polknu. Prolezeme průchodem, mineme rozcestí, kde se na chvíli zadívám k druhé cestě. [I]Val nebo voda? Kdoví, co by bylo nakonec lepší. [/I]Ne, nepochybuji. Nejsem z těch, kteří udělají rozhodnutí a pak se k němu vrací, zvažují jej a obrací ze všech úhlů. Je otázka, zda „voda“ je správná volba, ale jednou jsme ji učinili, tak se jí držme. U provazu se mlčky domluvíme, že Lemmi opět poleze první. Vlastně se ani nedomlouváme, oba s tím evidentně tak nějak počítáme. Dojdeme k vodě a Lemmi pro mě trochu překvapivě rozdělá oheň. [I]Vždyť jej zase budeme zhasínat. To už jsme mohli jít se světlem celou cestu. Ale budiž.[/I] Využiju toho k probírání obsahu mého vaku. Vlastně jej znám zpaměti. Už u vchodu do jeskyně jsem přemýšlel, zda tam něco nechci nechat, ale dospěl jsem k závěru, že vše, co ve vaku mám, chci mít s sebou. Teď je otázka, co chci mít s sebou i nadále a u čeho nechci riskovat namočení. [I]Meč a dýka. Beru! Štít. Beru! Luk a šípy. Luk a šípy? K čemu nám budou potmě?[/I] Váhám. Dlouho váhám. [I]Kdoví, co tam můžeme potkat. Ale ne, pokud nás tam něco překvapí, bude to spíš boj na blízko. Nechám zde. S těžkým srdcem. Křesadlo. Beru! Zbytek kýty. Může to být absurdní, ale beru. Třeba tam budeme dlouho. A třeba nás to zachrání před nějakými masožravými potvorami. Voda. Beru! Ale stačí čutora, není třeba měch. Obvazy. Těžké rozhodování. Nechci, aby mi navlhly. Zase pokud se zraníme... ...pokud se zraníme, tak zřejmě proto, že nás „něco“ zraní. A nebude čas na ošetřování. Ošetřit to půjde i tady... ...a nechat ránu rozjitřit vodou? Navíc kdoví, co v ní plave... ...ne. Nerad, ale nechám zde. Totéž i líh. Na ošetřování nemusí být čas. Jehla a niť. Totéž. Nemá smysl riskovat jejich namočení. Hadry. Hadry. To je něco jiného. Hadr se může hodit k lecčemus a mám dva. Jeden nechat, jeden vzít. Zrcátko. Vezmu. Kdoví, k čemu se bude hodit. Bič. Bič? Bič. Beru. Možná lepší než luk a šípy.[/I]

Inventura mi zabere možná více času než jsem si myslel sám. Když ji dokončím, vše zabalím do pláště a utěsním, jak jen je možné. Poté se podívám na Lemmiho. [OR][B]„Jsem připraven, můžeme.Mám jít první? Nebo ty? Nebo současně?"[/B][/OR] Ať už odpoví jakkoli, začnu se svlékat. Sundám pohorky i kalhoty. Kalhoty nechám na místě, ale nad pohorkami přemýšlím. [I]Mohou navlhnout a jít v mokrých botách není moc příjemné. Ne! Nenechám je tu. Bosý do neznáma nepůjdu![/I]


*********************

[B]Frugifer:[/B] přeskupil jsem pro větší přehlednost výbavu v torně. Věci před železnou a měděnou kovadlinou mám s sebou. Věci za zlatou kovadlinou s sebou nemám. Buď jsem to nechal u břehu nebo jinde (lano v jeskyni, oka nalíčená v lese, boty na Lemmiho nohách). Věci mezi kovadlinami jsou trochu problém vzhledem k RP. Získal jsem je v průběhu questu v jeskyních. Nechám Tobě na posouzení. Obojí bych vzal s sebou a využil - kožený vak by se fakt šiknul a vrhací dýka koneckonců také... ...asi by se dalo sehrát (klidně to doplním do dotyčného příspěvku), že jsem je nalezl v lese. Ale ponechám to na Tobě, pokud je nemám, tak je nemám. *6*

Jinak jsem ve stavu nemocných a kontrola až příští úterý. Takže mám habaděj času, jedeme! *6* (čímž bych nikoho nerad nutil do nějakého zběsilého tempa)
Lemminkainen21. Srpna 2019 09:18:58
Mihotavé světýlko doutnajícího troudu využiju k utěsnění věcí, ke kterým by se neměla dostat voda. Křesadlo se zbytkem troudu upevním do měšce, zasunu do něj ještě špičku pochodně a vše omotám halenou. Pak to celé zasunu do vaku, ze kterého vysypu věci a pevně omotám řemenem. Na hromadu složím zbývající pochodně, věci z vaku, odložím halenu a sundám boty. Přijde čas se rozloučit i s lukem, v duchu věřím, že jen na chvíli. Upevním nože v pouzdrech, smotaný vak si připevním na tělo. Počkám, až Singr dokončí svoji přípravu, v dohasínajícím mihotání na sebe kývneme a pak vejdu do vody.
Holými kotníky rozčeřím temnou hladinu, ledový chlad mi rychle stoupá až do duše a tak se nijak nezdržuji. Udělám pár kroků, mocně se nadechnu a pak se ponořím. Rychle najdu směr, zhruba si pamatuji šířku chodby a jsem schopen odhadnout, jak široká tempa si mohu dovolit. Jde to lépe než posledně, už vím, jaké to bude a že další nadechnutí je v limitu výdrže mých plic. Snažím se nepodléhat úzkosti z neznámého a sunu tělo skrze masu vody dopředu. Po určitém čase začnu prsty kontrolovat povrch hladiny a po chvíli zjistím, že už jej netísní skála, ale volný vzduch. Vynořím hlavu a ramena, snažím se pohybovat tiše, bez šplouchání. Několika kroky se beze spěchu dostanu mimo dosah vody, pokleknu na suchou zem a tiše, jak to jen lze, začnu rozbalovat utěsněný vak. Mokrými prsty se snažím nedotýkat troudu a špičky pochodně, připravím si je před sebe, zkontroluji nože a vezmu do ruky křesadlo. Sluchem hledám začeření hladiny, prozrazující vynoření Singra. Nehýbám se, počkám, až vyjde za mnou a bude připraven. Pak se budu moci pokusit o světlo.
Singr21. Srpna 2019 10:30:38

*********************

Asi jen podčárovku. Bylo by to krátké, tak plnohodnotný "ponor" zařadím do příštího příspěvku... ...dám Lemmimu náskok, ale jen malý a chvíli po něm se ponořím do vody (plavání st. 3). Po vynoření první, co chci udělat, je obout se - boty jsem na cestu měl v torně - co nejvíc utěsněné. Zůstávám v podřepu, sleduji okolí a jsem připravený zareagovat na cokoliv. Nicméně do doby než si něco vyžádá mou pozornost, se budu snažit obout.
Frugifer28. Srpna 2019 11:03:53
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Již po druhé necháváte Renharta s Einarrem hlídat před vchodem do jeskyně a sami se opět vydáváte do útrob vápencové skály. Posilněni večeří a s vědomím, co vás čeká. Zvláště Lemminkainen se při pomyšlení na ponoření do ledové vody otřepe zimou. Ovšem tato cesta se vám zdá nejpřijatelnější navzdory chladu a problému s ohněm.
Po tmě opatrně dojdete až k místu, kde se chodba svažuje dolů. S pomocí lana se pomalu dostanete dolů, kde dojdete ke hladině vody, do níž se chcete v nejbližších okamžicích ponořit.

Lemminkainen zapálí troud, v jehož světle můžete přerozdělit své věci, které máte v úmyslu vzít sebou a které zde necháte. Lemminkainen se rovněž snaží utěsnit pochodně, křesadlo a troud tak, aby se k němu voda dostala co nejméně, nejlépe vůbec. Zda se to povedlo, poznáte až na druhé straně.
Netřeba se dále zdržovat a jakmile jste oba dva připravení, jdete na věc. První se do ledové vody ponoří Lemminkainen. Stejně jako prve tě ochromí šok z ledové vody, ale už víš, co čekat, proto si i rychleji zvykneš. Na jeden nádech se bez problémů dostaneš na druhou stranu, kde již rozděláváš věci na zapálení ohně a čekáš na vynoření Singra.
Zato Singr, který ve vodě ještě nebyl, si zažil své. Ledový mráz tě doslova bodá po těle a ty máš problém se vůbec nadechnout. Čekal jsi, že to nebude nic příjemného, ale tohle tě fakt zaskočilo. Zůstávat v ledové vodě delší dobu nemá cenu, proto se odhodláš, nadechneš se co to jde a ponoříš se do mrazivé temnoty. Po chvilce ti však začíná docházet dech a ty začínáš panikařit. Snažíš se co nejrychleji dostat na vzduch a díky tomu se několikrát udeříš o stěnu jeskyně. Není to však nic vážného a bolest přes zimu ani necítíš. Snad jen díky tvému umu v plavání se ti podaří dostat nad hladinu dřív, než ti dojde zásoba kyslíku v plících. To bylo jen tak tak. Hned jak se vynoříš, zhluboka se nadechneš. Následuje však další nával chladu. Třeseš se po celém těle a nutně potřebuješ něco, čím by ses zahřál. Už teď je ti jasné, že z tohohle vyjdeš minimálně s nachlazením.

Konečně jste oba na druhé straně zatopené chodby. I přes zimu a chlad, který pociťujete, se můžete zaposlouchat. Ve tmě před vámi chvílemi zaslechne zabzučení, jako někde dál něco poletovalo. Onen typický zvuk kmitajících křídel je od vás vzdálen odhadem do deseti sáhů a jeho majitel o vás zdá se prozatím neví.
Je čas zkusit rozdělat oheň a zapálit pochodeň. Dle promočené haleny lze soudit, že vak utěsněný řemenem vodu nezastavil. I měšec se zdá být vlhký. Jeho obsah zdá se zůstal ušetřen. Troud se ti ovšem na první pokud zapálit nepodařilo. A ani na druhý, třetí, čtvrtý,…,desátý. Svou snahu však nevzdáváš a po nějaké chvilce začíná troud doutnat, až se opravdu rozhoří. I pochodeň se vám zanedlouho podaří zapálit. Máte vyhráno. U ohně se můžete částečně ohřát, alespoň Singr toho využije.

Jakmile osvětlíte chodbu před vámi, všimnete si, že po pár sázích se chodba začíná rozšiřovat. Mnoho před sebou nevidíte, ale to co přece jen spatříte, vám na klidu moc nepřidá. Tu a tam se totiž v mihotavém světle pochodně před vámi objeví stín něčeho, co připomíná přerostlý hmyz. A i v těch chvílích se o něco zvýší intenzita bzučení. Nyní je zcela zřejmé, že před vámi něco je. A právě tím směrem máte namířeno. Zůstává otázkou, zda to, co je před vámi je nebezpečné či nikoliv. Odpověď na tuto otázku zajisté brzy zjistíte…

********************
Utnul jsem to zde, ať máte možnost zareagovat po svém.
Ohledně vybavení. Vše, co získáte v průběhu questu z jeskyně či aukce beru tak, že u sebe nemáte.
Lemminkainen29. Srpna 2019 11:01:03
Klečím ve tmě, z mokrých kalhot mi crčí ledová voda a pod bosými chodidly cítím chladný vápenec. V chodbě před sebou vnímám a slyším blanokřídlého tvora, jsem nehybný jak kámen okolo a uši natahuji dozadu, dokud neuslyším zvuky Singrova příchodu. Zdá se to být věčnost, konečně zachytím jemné šplouchání a roztřesené kroky promrzlého hraničáře, snažícího se nedělat hluk. Skloním křesadlo k troudu a škrtám. Nejde to. Znovu. Marně a zvuky neúspěšného křesadla jsou zoufale hlasité. Škrtám znovu, zase nic, tohle už ten tvor přece musí slyšet. Upírám oči do temnoty před sebou, jen mírně prosvěcované letmými záblesky jisker, připravený pustit křesadlo, chopit se nožů a rvát se o život potmě. Ne, tohle nepůjde ... troud je zvlhlý a jiskry jen dusí ... posledních pár pokusů ... zaplane malý plamínek, snad moje nešikovnost dojala nějakého soucitného Maiar. Skloním tvář k troudu a opatrně dýchnu, oranžové ocásky se rozběhnou po troudu a stanou se sebevědomějšími. Zírám do tmy před sebou, rukou hmatám po pochodni a rychle přikládám její konec nad mladé jazýčky. Trochu zaprská, ale za okamžik se nahřeje smola a zaplane vlastním světlem, ve srovnání s blikotáním vlhkého troudu působí jak záře Ormalu. Párkrát s ní mávnu vzduchem, plamen zachvátí celý konec a křesadlo s troudem mohu shrnout zpátky do vaku. Zklidním trochu smysly, vzrušení z předchozí činnosti mne ale příjemně zahřálo. Ohlédnu se k Singrovi, stahuje se k ohni jak noční motýl a zoufale se snaží nejektat zuby. Nakloním k němu plamen a přitom kontroluji chodbu před sebou.
Konečně zahlédnu bzučícího tvora. V odlescích vypadá jak přerostlý ovád nebo moucha, stvořená spíš magorickým kouzlem než Ilúvatarovým vědomím. Každopádně, střetu s ním se zřejmě nevyhneme.
Kývnu na Singra, je čas postoupit vpřed. Počkám, až bude připraven, zdvihnu se z dosavadního pokleku a uvolním mu místo v chodbě, abychom si nepřekáželi v rozmachu, chodba se naštěstí rozšiřuje a vejdeme se do ní oba. Pak postoupím vpřed, nůž v jedné ruce a pochodeň v druhé. Blížíme se k ústí chodby, připraveni čelit útoku hmyzího létavce.

*********************
Jdu dopředu, připravený na boj s létavcem. Dojde-li k němu, položím pochodeň na zem a použiju i druhý nůž.
Aktuální počasí29. Srpna 2019 11:01:03
otext
Singr29. Srpna 2019 13:20:02
Lemmi se vnoří do vody. Nevidím důvod čekat dlouho. [I]Nemusím čekat, až bude na druhé straně. Naopak, možná by bylo i lepší jít hned za ním. Ale trochu náskoku mu dám, přece jen ať nehrozí, že se ve vodě vzájemně pomlátíme a pokopeme.[/I] Když usoudím, že je jeho náskok dostatečný, vstoupím do vody také. Ledové jehličky se mi okamžitě začnou zabodávat do kotníků. Trochu mě to zarazí. Až tak moc ledovou jsem tu vodu nečekal. Po prvotním šoku však pokračuji dál. [I]To zvládnu. Koupání ve studené vodě znám. Chce to jen chvíli času a zvyknu si.[/I] Povzbuzuji a přesvědčuji sám sebe, zatímco postupuji dál. Dojdu až do hloubky, kdy mám vodu skoro pod pas. Pořád to šíleně studí. [I]Ale dá se to. Je to jen chvilka.[/I] Přesvědčuji se dál. A je to vskutku potřeba smočit do tak ledové vody celé tělo se mi nechce. Přesto se nakonec odhodlám a dojdu do hloubky, kdy mi voda sahá zhruba po prsa. Jestliže nohy ten chlad zvládly, mému trupu se pranic nelíbí. Tisíce, možná miliony ledových jehliček se zabodávají do mého těla. Chvěju se, třesu, téměř mě to paralyzuje. [I]Už ať to mám za sebou!!![/I] Řeknu si sám pro sebe, načež následuje hrubá a zásadní chyba. Ve spěchu ať to mám rychle za sebou, se sice zběžně nadechnu, ale rozhodně ne tak dobře, jako by bylo potřeba, když se chci ponořit pod vodu na delší dobu. Udělám několik temp, načež mi začne docházet dech. Zpanikařím. Začnu rukama kmitat rychle a zběsile, ale zdaleka ne tak efektivně, jak bych měl. Párkrát se v tom zmatku udeřím i o stěnu. [I]Dobře, tudy ne. Rovněji,[/I] uvědomím si vždy po každém dotyku stěny. Panikařím! Má tempa jsou rychlá, ale odbytá, laxní a méně efektivní než by bylo třeba. [I]Přece tady nezdechnu! Dyť umím plavat![/I] Promlouvá ke mně má vůle. Snad i díky její síle zmobilizuju poslední své síly a... ...nádech!!! Snad ještě nikdy jsem nebyl tak vděčný za jeden obyčejný nádech! Dno zase začíná stoupat a má panika opadá. Vpřed mě však žene zima, která svírá celé mé tělo. Jsem zimou skoro celý ztuhlý, sotva dokážu doklopýtat na břeh. [OR][B]„Zzzzzzzzima.“[/B][/OR] Drkotám zuby víc sám k sobě než k elfovi. Přejíždím si rukama po těle a snaží se zahřát, ale moc efektivní to není. Pak začnu dělat dřepy. Zprvu je to jednání spíš impulsivní a instinktivní než podložené nějak rozumově. Po určité chvíli začne kontrolu přebírat rozum, který velí, že se musím zahřát. Dál dřepuji, i když už ne tak intenzivně jako předtím, přidám však pohyby prstů na nohách i rukách a snažím se prokrvit každou část těla. Jsem tak zaměstnán svým zimotřasem, že moc nevnímám elfovo počínání. Uvědomuji si, že se snaží rozdělat oheň a vnímám, že mu to moc nejde. Myšlenky v mém mozku jsou však velmi zpomalené. [I]Pokračuj. Dělej. Nevzdávej se. To zvládneš.[/I] Honí – nebo spíš „prochází“, protože k honění to má hodně daleko – se mi hlavou. Sílu podpořit jej slovně však nemám. To se nakonec ukáže jako pozitivum, protože další mé líné myšlenky nabývají spíš formy láteření: [I]Sakra. Dělej ty hňupe. To jsi takové nemehlo, že neumíš rozdělat oheň?[/I] Ale zima stále vítězí nad vztekem, takže je vyřknout nedokážu. Když se užuž chystám k tomu, že nahlas pronesu další ze svých myšlenek – [I]můžu Ti nějak pomoct?[/I] - tak elfovi začne troud doutnat. Zatajím dech: [I]Výborně! Snad se to rozhoří! Jen aby to neuhaslo.[/I]

Pochodeň se rozhoří a já mám co dělat, abych se ovládl, nevyrval ji elfovi z ruky a nezačal si jejími plameny přejíždět kolem celého těla. Lemmi však není nevšímavý a zaregistrujte mé potíže s chladem a nahne pochodeň trochu ke mně. [I]Aaaaaaaa. Výborně! Nádhera! Teplíčko![/I] Objektivně sice stále chlad podzemní chodby převládá nad teplem z pochodně, ale subjektivně si připadám jako v bavlnce – takový je to rozdíl. To už ale náš zrak zaujme dění před námi. Ve skutečnosti ale vlastně stále nic nevidíme. Vidíme pouze stín, ale tvora zatím žádného. Podívám se na Lemmiho tázavým pohledem a pokrčím rameny. Ani on neví, co přesně říct, a tak se mlčky shodneme na jediném: „Inu pojďme.“ [I]Rozhodně se nezaleknu nějakého přerostlého čmeláka! Kvůli tomu jsem do té ledové vody nelezl, aby mě vystrašil čmeláčí brundibár,[/I] honí se mi hlavou. Už začíná být dobře. Rozpohyboval jsem se, Lemmi rozdělal oheň a do toho dávka adrenalinu – to vše udělalo své a mně už je jakžtakž teplo. Vytasím meč a... ...opět zapřemýšlím... ...[I]prozatím štít.[/I] Jsem však připravený jej v případě nutnosti odhodit a tasit dýku. Zároveň přemýšlím, co dalšího mám s sebou. [I]Bič, kýta. Haha. Že by byl čmelák masožravý? Uvidíme. Pousměju se vlastním úvahám.[/I]

*********************

Jdu po boku s Lemmi - pokud se nějak rozumně vejdeme vedle sebe. Pokud ne, nechám ho jít zhruba tak půl kroku přede mnou (tedy jdu částečně vedle, částečně za ním) a jsem připravený v případě potřeby skočit vpřed.
Frugifer4. Září 2019 11:21:19
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Poté, co se Lemmimu podařilo zapálit pochodeň, u které se prokřehlý Singr trochu ohřál, postupujete opatrně s mečem, potažmo dýkou v ruce rozšiřující se chodbou dopředu do míst, kde vidíte míhající se stín dosud neznámého létajícího tvora. Chodba je natolik široká, že se oba vejdete vedle sebe.

Chodba po malé chvilce vyústí v další „kruhovou místnost“ podobnou té, v níž přespávali oni tři skřeti, jen s tím rozdílem, že zde žádný pelech není. Čeho si však ve světle pochodně všimnete je menší jezírko při levé straně jeskyně, díky čemuž je zde poměrně vlhký, avšak možná překvapivě čerstvý vzduch, za který může několik menších průduchů ve stropu jeskyně. Další, co spatříte je cosi modrozeleného, co pokrývá několik míst na zdech i podlaze. Snad by se mohlo konečně jednat o chladný mech, který hledáte. Letmo ještě zahlédnete dva menší průchody ven z této místnosti.
Na podrobnější průzkum však čas nemáte. Se zbraní v ruce vás oprávněně zajímal tvor, jemuž patřil mihotavý stín. Teprve nyní jej můžete spatřit v celé své kráse.

Vidíte přerostlou, asi sáh dlouhou pestrobarevnou vážku. Navzdory její kráse upoutají vaši pozornost nebezpečně vypadající kusadla pod nimiž trčí jakýsi podivný orgán, o kterém se můžete jen domnívat k čemu slouží. Ale zřejmě to nic pěkného nebude.
Ano, nyní už jisté, že konfliktu se nevyhnete. Sotva jste totiž vešli do místnosti, vážka evidentně rozzuřená světlem z pochodně si to vystartovala přímo na vás, respektive na držitele pochodně, tedy Lemmiho. Vážka však poletovala na opačné straně místnosti, zhruba deset sáhů od vás, a tak máte čas připravit se na střet. K tomu však překvapivě pro vás nedojde. Vážka se zastaví asi tak v polovině cesty k vám a vyhrůžně mává křídly směrem k Lemmimu. Absolutně netušíte k čemu se chystá, ale rozhodně nevypadá, že by vás chtěla nechat být...

****************
Takže, tímto se dostáváme do dalšího souboje, kde již jak víte budeme psát příspěvky odehrávající se v rámci jednoho kola. Nebo, pro urychlení, můžete napsat podčárovku, kde uvedete své plány a úmysly na několik kol dopředu.
Singr4. Září 2019 13:11:39

*********************

Než se dostanu k příspěvku, tak technická - nemám tasený jen meč, ale i štít. Doufal jsem, že to z mého příspěvku je patrné, ale při zpětném čtení uznávám, že nemusí být... ... taktéž si nejsem zcela jistý z Frugiho příspěvku, zda s tím takto počítá...
Singr4. Září 2019 20:25:38
Spolu s mým elfským přítelem se vydáme chodbou a když vejdeme do kruhové místnosti, ve kterou se jeskyně rozšíří, spatříme obří vážku. Člověk nemusí rozumět řeči hmyzu, aby pochopil, že zde nejsme vítáni. Její pozornost se však zaměřuje především na Lemmiho. [OR][B]„Nelíbíš se jí, příteli,“[/B][/OR] řeknu napůl vážně, napůl pobaveně.[OR][B] „Chceš štít?“[/B][/OR] Vypadne z mých úst možná dříve než situaci detailně promyslím. Kdybych tak učinil, možná bych dospěl k jinému závěru, ale toto je situace, která si vyžaduje rychlé jednání.

Lemmi můj štít odmítne a každý se vydáme podél zdí na opačnou stranu. Než však stihneme s Lemmim cokoliv udělat, vážka udělá něco naprosto nečekaného. Najednou ze svých útrob vystřelí modrý blesk, který zasáhne Lemmiho plnou silou. [I]Co to kurva bylo?[/I] Pomyslím si šokovaně. Chvíli zmatkuji. Nejprve udělám rychlý krok směrem k Lemmimu, pak si říkám, že bych se měl raději věnovat vážce. Normálně by toto mé zmatkování mohlo být nepříjemnou ztrátou času, ale tentokrát mi spíš pomůže. Během té doby se totiž Lemmi začne otřepávat a já poznám, že je otřesený, ale nic horšího mu není. Díky tomu se také dokážu lépe rozhodnout. PRÁSK! [I]Tu máš![/I] Švihnu bičem. Sakra, těsně vedle! Sotva odhodím štít, aby mi ho případná další vážčin výstřel blesku nezničil, tak vážka přiletí až ke mně. [I]Teď by se hodil. To bylo špatné rozhodnutí,[/I] pomyslím si. Ale na víc není čas. Vážka útočí. Snažím se jí uhnout a málem se mi to podaří. Ale jen málem. Její kusadla se do mě zakousnou. [OR][B]„Ty mrcho!“[/B][/OR] Zmohu se jen na výkřik a chystám protiúder. Ale to už je tu Lemmi a vážku pár švihnutími dýkou rozseká. [OR][B]„Výborně!“ [/B][/OR]Zvolám.

Tělo vážky spadne na zem a já ji chvíli pozoruji, zda je opravdu mrtvá. Když se ujistím, že ano, rozhlédnu se po okolí. Ne, nikde žádné jiné nebezpečí. Sehnu se k vážce a začnu si ji prohlížet. Co to bylo zač? Nejsem žádný znalec živých tvorů, abych ji zkoumal nějak odborně, je to z mé strany jen čirá lidská zvědavost. Když si prohlídnu vše, co mohu, zvednu zrak ke svému příteli. [OR][B]„Lemmi vážkobijec!“[/B][/OR] Řeknu s úsměvem. [OR][B]„Jsi v pořádku? Co to bylo? Viděl jsi někdy něco takového? Nebo o tom slyšel?“[/B][/OR] Zahrnu svého přítele řadou otázek, které se mi honí hlavou.


*********************


Pokud Lemmi mou nabídku nepřijme, stejně přezbrojím. Zasunu meč do pochvy, najdu bič, vezmu jej do pravé ruky a štít nechám v levé. Pokud tak nestojíme, tak se postavím tak, abych měl Lemmiho po levé ruce - a tedy jej mohl krýt štítem. Stojím vedle něj, možná maličko, ale jen nepatrně před ním...

...jinak takhle se postavím v obou případech - i pokud nabídku přijme. Nebylo by dobré švihat bičem a mít jej po pravé ruce *1*
Lemminkainen5. Září 2019 10:36:58
Vstoupíme do místnosti, létajícího tvora můžeme vidět v jeho plné kráse, nakolik mihotání louče dovolí. Zaregistruje nás se zpožděním a světlo pochodně ho dráždí, možná dokonce částečně oslepuje. Prohlížím si jeho zdánlivě slepé oči bez panenek, naplněné tupou zlobou vůči všemu, co vyruší temný klid jeho kobky. Rozlétne se proti nám, zvedám pochodeň k obraně, ale náhle se zastaví a výhružně třepetá křídly proti mně. [I]Je kousek přede mnou, napadne mne, zda se za zdánlivou prázdnotou jeho očí skrývá inteligence, nebo zda byl stvořen pouze pro střežení několika sáhů prostoru.[/I]
Odtrhnu od něj pohled a prohlédnu si jeskyni. Všimnu si porostlých stěn, málem bych zapomněl, co je hlavním cílem našeho sestupu. Také zaregistruji dva východy z místnosti. [I]Možná tvor střeží především je a pokud bychom seškrábli trochu mechu a opatrně vycouvali, třeba by k boji nemuselo ani dojít. Ale ve chvíli, kdy mne ta myšlenka napadne, už vím, že to neudělám, i kdyby skutečnost taková opravdu byla. Pokud je jeho hlavním posláním zabránit nám ve vstupu do obou východů, o to víc se do nich toužím podívat. [/I]
Položím pochodeň, trochu stranou, aby mne neoslepovala, a trochu doufám, že odvede pozornost tvora od mých pohybů. [B][OR][B]„Také se mi nelíbí. Nemyslím si, že bude skalám proti mysli, když v jejich kořenech nadále nebude.“[/B][/OR][/B] Do volné dlaně uchopím druhý nůž a postoupím dopředu. Trochu zalituji, že nemám luk, bylo by to jednodušší. Ale protivníka na dosah pouhé dýky jsem neměl už dlouho ... těším se na to.

*********************

Nechám Singrovi trochu času, aby se stihl připravit. Jeho štít gestem odmítnu, používat jej stejně nemohu. Pokud se nestane něco nečekaného, zaútočím. Při boji se budu pohybovat tak, aby se Singr mohl pokusit dostat tvorovi do zad a aby mu světlo ležící louče svítilo do očí. Zranitelných, jak doufám.

Singr5. Září 2019 14:45:23

*********************

Vzdaluji se od louče - na opačnou stranu než Lemmi. Chci zaujmout pozici, kdy s Lemmim vůči vážce svíráme úhel 90° a pokud budu rychlejší než Lemmi, tak zaútočím z dálky, bičem. Pokud bude Lemmi rychlejší, budu útočit jen v případě, že nebude hrozit, že trefím Lemmiho.
Frugifer13. Září 2019 09:27:18
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Náhlá změna v chování vážky, kdy se v letu zničehonic zastavila, by se dala považovat jako předzvěst něčeho naprosto neočekávaného. A taky že ano. Jen zlomek okamžiku se nic nedělo, ale pak to přišlo.
Právě ve chvíli, kdy Singr stihl přezbrojit, Lemmi odložil pochodeň a připravil si do ruky druhou dýku, ticho jeskyně protnulo elektrizující prásknutí. Společně s tím se jeskyně na moment ozářila namodralým světlem. S hrůzou jste byli svědky toho, jak z onoho podivného orgánu pod kusadly vystřelil obrovskou rychlostí paprsek modrého světla připomínající blesk.

A tento blesk si razil cestu k Lemmimu, který jen bezmocně sledoval, jak jej proud modrého světla zasáhl do hrudi. Celým tělem ti projela vlna tak ohromně silné energie, až cítíš, že tě začíná pálit každá buňka v tvém těle, až tě to na moment ochromí. Po místu, kudy tebou blesk projel, zůstává jen černá šmouha a trochu spálené kůže. Síla a náraz úderu navíc způsobil, že jsi zavrávoral a padl jsi na kolena. Nicméně i přes tento nepříjemný zásah, bolest, pálení a ochromení ustupuje a ty tak budeš moci pokračovat v souboji.
Vážka, vědoma si svého zásahu, nyní zdá se obrátila svou pozornost na Singra. Vědomi si silné zbraně vážky, máte několik vteřin, jak zareagovat a případně vážku překvapit.

**************
První kolo souboje je za námi. Po téhle nečekané situaci jsem to raději zastavil a dal vám šanci zareagovat.
Ještě raději dodám: pochodeň je odložena na zemi (po Lemmiho levé ruce, dále od Singra) a Lemmi má v rukou dvě dýky schopen dalšího kola. Singr má bič a štít, má Lemmiho po levé ruce a je kousek před ním (úhel 90°vůči vážce to však ještě není).
Singr13. Září 2019 11:57:58

*********************
Za mě asi žádná změna. Situaci vyhodnotím tak, že dochází k boji. Zkouknu Lemmiho, že je v rámci možností v pořádku a zkouším vážku švihnout. Bude-li vážka rychlejší, zkusím uskočit, štítem se nekryju, nechci si ho nechat zničit, spíš jej odhodím (předpokládám, že odhození štítu nezabere žádný čas ve smyslu přezbrojení, jinak jej odhazovat nebudu)
Lemminkainen15. Září 2019 11:50:06
Opatrně postupuji okolo létavce, Singr dobře vyhodnotí situaci a vykrouží oblouk v druhém směru, pomalu dostáváme vážku mezi sebe, chybí pár kroků. Hmyz vypadá netečně, začínám zvažovat, [I]zda je útok opravdu nutný, zda by nestačilo jen zběžně setřít trochu mechu ...[/I]
V tu chvíli stvůra udeří, jinak než jsem čekal. Vzduch suše práskne, z těla létavce vyběhne výboj a míří na mne. Můj postoj, připravený na fyzický útok, je nemožně hloupý, výboj se žene na mne, automaticky a úplně zbytečně se nachýlím bokem, dráhu úderu se snažím opustit úkrokem, který by snad stačil ... kdyby nebyl pro nastálou situaci jen a pouze trapný. Takhle jen zatnu tělo, přikrčím hlavu ... ostrá bolest, ostřejší nad očekávání projede celou mojí podstatou, rozhodí dech, myšlenky, oderve svalová vlákna na snopcích, intenzitou probodá maso až na kost. Podklesávám a tvrdě dopadám na kolena, snažím se nepustit zbraň ... bolest odeznívá a zůstává pachuť její intenzity.
Prudce vydechnu, s tlumeným usyknutím rozbiju ochormení a vymrštím se proti nepříteli.[I] Nesmí udeřit znovu[/I], je má první myšlenka, se zbytky soudnosti zaregistruji výstřel Singrova biče a snažím se vést útok ještě více doleva, abych neclonil prostor. Odraz z nákroku, bod nožem a táhlý sek druhým v těsném závěsu, energii pohybu převádím do krátkého stažení krytem a rychlé kontroly postavení, bez ztráty tempa přecházím do další akce...
[I]Připadám si nemožně pomalý, nejistý, neohrabaný a vím, že na vině není otřes z utrpěného zásahu. Skoro zalituji těch mnoha hodin, strávených pozorováním hvězd namísto cvičení s šermíři svého národa ... [/I]
Aktuální počasí15. Září 2019 11:50:06
otext
Frugifer18. Září 2019 13:09:13
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Tentokráte jste na podlý útok připraveni a rozhodně nemíníte dát vážce čas, aby jej znovu zopakovala. Navíc to vypadá, že se obtížný hmyz již na nic podobného nechystá.

Je to však Singr, kdo je v tomto kole nejrychlejší. Práskneš svým bičem, až to zasviští vzduchem, leč pohyblivou vážku o kousek mineš. Svým počínáním jsi snad vážku ještě více podráždil, díky čemuž ses dočkal rychlého výpadu kusadly proti tobě. Odhazuješ štít a snažíš se, co nejrychleji uskočit z dosahu nebezpečně vypadajících kusadel. A málem se ti to podařilo. Z nejhoršího se ti sice dostat povedlo, ale již jsi nebyl dostatečně rychlý, a proto ucítíš bolestivé štípnutí na levé paži. Není to sice nic hrozného, ale pálí to jako čert a také cítíš, jak ti pramínek teplé krve stéká po ruce.

V té samé chvíli, kdy vážka provedla svůj výpad na Singra, se otřesený Lemminkainen zmohl na svůj manévr. Ostří dvou dýk se zaleskla ve světle pochodně a protla vzduch, aby se zabořila do přerostlého hmyzího těla. Jen s největší námahou jsi do své rány vložil největší sílu. A hle, vyplatilo se. Přestože nejsi žádný válečník, tvůj útok stačil k tomu, aby vážka naposledy zatřepotala křídly a s podivným pisklavým zvukem se sesunula na vlhkou podlahu jeskyně.

Je po boji. Ruch souboje nepřilákal žádné další stvoření. Zdá se, že vážka byla jediný exemplář svého druhu, ale kdo ví, co záludná jeskyně ještě přinese. Nyní se však opět ponořila do svého zlověstného ticha. Vy se tak mimo jiné můžete věnovat svému zranění, ale rovněž i honbě za chladným mechem. Nyní je cesta volná.
Singr18. Září 2019 21:30:35

*********************
editován poslední příspěvek jako ucelený příspěvek k setkání s vážkou
Lemminkainen19. Září 2019 16:22:51
Dusivým tichem jeskyně suše práskl bič, létavec se podrážděně rozebzučel a nečekaně rychle se obrátil proti Singrovi. Výsledek jejich střetu vnímám jen matně, upravuji pohyb k situaci a cítím, jak bodnutí proráží slabý chitin. Ostří druhého nože chvíli zavázne, jakoby projíždělo tenkým závojem a cizí vláha na mé pěsti značí, že i tenhle útok nalezl nějaké umístění. V duchu děkuji pro tentokrát přející Štěstěně, dokončím pohyb a chystám kryt a hned další úder. Přes neobratnost mých pohybů vše zapadlo do správného stereotypu, teď vyclonit případný protiútok ostřím sklopeným na předloktí, zároveň připravit druhý nůž k výpadu ...
Není třeba. Vážka se zahvízdnutím klesne k zemi, rozbitá křídla se ještě zachvějí a pak se rozloží na vazké hmotě, tekoucí z proražené hmyzí slupky. Pár okamžiků setrvávám ve střehu, ale tvor skutečně znehybněl. Vyhaslé šedé oči, rozbitý skelet, nechutná hmota kapající na podlahu ... nic zajímavého. [I]Jen Valar tuší, kdo mohl takovému tvoru dát život a vědomí, pochybuji, že měl své místo v hudbě Ainur. Každopádně, v duchu vzdám díky Osudu. Měl jsem štěstí.[/I]
Přítmí ztichne a slyšíme jen naše oddechování, Singr si bezděky přejede po paži, ale nevypadá, že by jeho zranění bylo těžké. [I]Jen doufám, že hmyzí kusadla neobsahovala jed.[/I] Na svém těle ještě cítím ozvěnu výboje, ale po odeznění bolesti se cítím uspokojivě. Věnuju tázavý pohled Singrovi: [OR][B][B]"Jak to vypadá?"[/B][/B][/OR]

Očistím nože, jeden vrátím do pouzdra a zdvihnu louči, která naštěstí hořela i na zemi. Rozhlédnu se po místnosti. Louže v rohu,[I] kdoví, zda se také nejedná o zatopený vstup ... něka[/I]m. Všimnu si dvou dalších průchodů a když zdvihnu pochodeň vzhůru, zaznamenám menší otvory ve stropě. Otočím pohled na svého společníka a s trochou nemístné netrpělivosti, způsobenou nastupujícím chladem doposud zažehnaným rozehřátou krví, pokročím k průchodům. Při prvním kroku zavadím očima o porostlou stěnu, vida, málem bych zapomněl, proč tu jsme. Popojdu ke stěně, hřbetem nože přejedu přes hebký porost vápence.[I] Zdá se, že je to opravdu onen mech.[/I] Vyjmu kus kůže, rozložím ho na zemi a nožem se pokusím odříznout a sejmou ze zdi souvislejší kus rostliny. Chvíli to trvá, Singr má zatím čas ohledat své zranění a zjistit stav. [I]Nejsem zvyklý příliš projevovat starostlivost o druhé a nemám to moc rád ani od ostatních vůči sobě, neptám se proto, ale v duchu doufám, že v ráně nebude žádné překvapení.[/I] Dokončím sběr a otočím se zpátky k svému průvodci. [B][OR][B]"Cítíš se jít dál se mnou?"[/B][/OR][/B]

*********************
V neděli večer jedu na týden pryč, vracím se příští neděli v noci. Před odjezdem ještě mohu stihnout odpis, přibude-li sem něco dalšího
Singr20. Září 2019 06:11:52

*********************
Technická... ... chtěl jsem napsat včera večer, ale nestihl jsem to a nevím, zda to stihnu dnes či zítra...

... takže zatím do podčárovky, do příspěvku to hodím později. Ano, jdu s Tebou dál... ...jen drobná poznámka - v tom editovaném příspěvku jsem měl i pár dotazů na Lemmiho. Pokud jsi je přehlédl, odpověď by se hodila. Pokud jen Lemmi nemá nebo neví, co odpovědět, v pohodě, poradím si. Jen že to zatím vypadá jako dva samostatné monology *3*
Singr26. Září 2019 20:07:03
Boj skončil a já i Lemmi si z něj neseme své šrámy. Lemmi přešel mé dotazy mlčením a místo toho se zajímá o můj stav, [I]takže to s ním nebude tak zlé a zřejmě bude v pořádku.[/I] Mimoděk pohlédnu na svou ruku. Pořád nepříjemně pálí, ale pramínek krve už téměř zaschl. Znovu si v duchu vynadám za to, že jsem tak hloupě odhodil štít. [OR][B]„Pálí to, ta mrcha měla pořádný skus,“[/B][/OR] řeknu a do mého hlasu se vnese i nádech obdivu k vážce.[OR][B] „Ale budu v pořádku,“[/B][/OR] dokončím svou odpověď na první Lemmiho dotaz. [OR][B]„Samozřejmě, že jdu s Tebou!“[/B][/OR] Zvolám a do mého hlasu se dostane tolik energie až mě to samotného překvapí. Rozhodně jí v mých slovech je více než na kolik se cítím. [OR][B]„Jak vidím, tak mech máme, takže práce je za námi a čeká zábava! Nemysli si, že si budeš užívat a já si to nechám ujít!“[/B][/OR] Pokračuji stále se stejným, skoro až chlapeckým nadšením. Sehnu se pro louč a v tu chvíli má energie opadne a pocítím únavu z dosavadního průběhu dne. Unaveně ji zvednu a podám Lemmimu. [OR][B]„Nuže veď nás, příteli,“ [/B][/OR]vyzvu jej.

Ať vykročí jakýmkoli směrem, držím se půl blízko něj, ale přece jen kousek – půl až jeden krok – za ním. Teď, když opadlo vzrušení z boje a máme trochu klidu, nedá mi to a zopakuji znovu své dotazy: [OR][B]„Co to bylo předtím zač? Viděl jsi to už někdy nebo o tom slyšel?“[/B][/OR] Zeptám se a záměrně nespecifikuji, zda se ptám na blesky či vážku, protože se tak trochu ptám na obojí. Vzápětí dodám i svůj další dotaz: [OR][B]„A co Ty? Jsi v pořádku? Byla to pořádná pecka, co jsi schytal.“ [/B][/OR]Pronesu opět s nádechem obdivu – napůl k Lemmimu, co dokázal ustát, napůl k vážce, co dokázala – [I]co vlastně? Vystřelit?[/I] Přemýšlím, jak bych měl vlastně její útok pojmenovat.


*********************

Tak a teď jsme Furgiferovi zamotali šišku. On myslel, že shrábneme mech a vypadneme a my místo toho jdeme prohledávat jeskyni dál. *3*

Frugi - technická - dotaz - Chápu to správně, že mé chybějící životy se projevují v podstatě především větší únavou (a dalšími z ní plynoucími důsledky)?
Lemminkainen30. Září 2019 16:43:28
Odložím balík hadru s kusem mechu k pasu, otřu nůž a prohlížím si místnost. Popojdu ke kaluži a čepelí zkusím její hloubku, potom otočím hlavu k oběma průchodům. Jsem trochu utopený ve svých myšlenkách a až po chvíli mi dojde, že na mne Singr mluví.[B][OR][B]"Naštěstí nedokázala seslat výboj podruhé, měli jsme štěstí. Nevím, co za tvora to bylo, ale nic přirozeného. Mohl být stvořen mágy nebo vzniknout samovolně, těžko říci. V zapomenutých koutech mohou být různá stvoření, některá snad ještě z dob moci Nepřítele.“[/B][/OR][/B] Odmlčím se, moji pozornost upoutají opět průchody. [OR][B][B]„Jsi-li v pořádku, pojďme tedy dále."[/B][/B][/OR]
Přejedu očima temná ústí, s pochodní v ruce a nožem v druhé popojdu k jednomu z nich, namátkou vyberu třeba to vlevo. Plamenem prosvětlím jeho stín a pokusím se nahlédnout dále do nitra. P[I]říliš neočekávám, že uvidím něco zajímavého, zkusím také chvíli naslouchat. Totéž pak zopakuji i s druhým. Jsou malé, zdá se, vejdeme se do nich vůbec? [/I]
Frugifer30. Září 2019 17:02:39
**********************
Omlouvám se za zdržení, příspěvek zde bude do konce týdne.

Jo a nebojte jsem připraven na všechno. Jak znám vaše postavy dost by mě překvapilo, kdybyste shrábli mech a vypadli *1*

Ohledně dotazu. Já únavu počítám zvlášť a zahrnuji do ni boj jako celek. Vliv počtu životů do ní nepočítám. Jakmile budete na hranici únavy, v příspěvku dám vědět.
Singr30. Září 2019 18:26:25

*********************
Dobře, že jsi připraven *3*

Tak se zeptám ještě jinak - co tedy pro mě znamenají 4 ztracené životy? Tedy kromě toho, že bych neměl přijít o další čtyři? *6*
Frugifer30. Září 2019 19:10:33
********************
Ztracené životy vyjadřují zranění, které postava utrpěla. Dá se říci, že životy jsou jakýmsi vyjádřením odolnosti postavy (tedy kolik toho postava "snese" než je zraněná natolik, že upadne do bezvědomí (mez vyřazení) nebo v horším případě zemře).
V tvém konkrétním případě pro tebe ztracené životy zatím neznamenají nic podstatného. Na mezi vyřazení ještě nejsi (to bych v příspěvku napsal) a dosavadní zranění nemá vliv na žádné další akce (boj či cokoliv dalšího). Ber to však jako takový ukazatel, že je tvá postava zraněná a při každém dalším případném zranění je větší šance, že upadne do bezvědomí (bude vyřazená).
Aktuální počasí30. Září 2019 19:10:33
otext
Singr30. Září 2019 20:06:58

*********************

OK, bral jsem to trochu i jako ukazatel únavy, že to sice byla jen "škrábnutí", ale nasčítávají se a trochu mě unavují - dobrá, budu to brát takto, dík za upřesnění.
Frugifer3. Října 2019 20:25:46
[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Poté, co vzpamatujete z boje s přerostlou vážkou se Lemmi začne věnovat namodralému mechu pokrývajícího stěny jeskyně. Nožem bez problému seškrábneš kus chladného mechu. Žádné nepříjemné překvapení jako se šalamounkem se nekoná. Při vzpomínce na onu nepříjemnost zkusmo pohneš malíčkem a s úlevou zjišťuješ, že se ti do něj vrací cit a můžeš s ním hýbat. Možná to paradoxně spravil výboj, který ti projel tělem po zasažení. Kdo ví. Dokončíš sběr předposlední položky, pokud se tedy nebudete chtít vydat i pro protěž do bažin, a rozhodneš se prozkoumat oba dva průchody. Nejprve však zkusíš zjistit hloubku jezírka. Čepel však na dno nenarazí, a pokud by tě doopravdy zajímala hloubka jezírka, musel bys použít něco delšího. Voda je trochu zakalená vápencem, takže na dno nevidíš. Pozitivním a taky jediným zjištěním je skutečnost, že na tebe z vody nic nevyskočilo. Hladina je po celou dobu klidná.

Společně se Singrem se tedy vydáváte k prvnímu bližšímu průchodu nalevo. Průchod je dost úzký, ale s trochou obratnosti se dostanete skrze něj, kde se chodba opět více rozšíří. Ovšem oba dva se vedle sebe nevlezete, proto jde první Lemmi s pochodní v jedné ruce a nožem ve druhé. Ujdete však necelých deset sáhů, když „ucítíte“ podobný vzduch, jako v chodbě před zatopenou částí. Od vší pochodně se stejně jako předtím ozve třeskavý zvuk, signalizující nebezpečí.

S vidinou toho, že se sem můžete znovu vrátit, se rozhodnete prozkoumat ještě druhou chodbu, tu která byla přímo naproti vám, když jste do místnosti s vážkou vstoupili poprvé. Prolezete tedy zpátky úzkým průchodem a zamíříte k chodbě druhé, která není tak úzká, ale ani zde se vedle sebe dva lidé nevejdou. Cesta se mírně svažuje a na zemi doslova zakopáváte o kusy ulomeného vápence. Dáváte si však pozor a nic nepříjemného se tentokrát nestane. Po nějaké chvíli se vám zdá, jakoby chodbou začalo prosvítat světlo. Pocit sílí, až konečně spatříte zdroj. Chodba a patrně i jeskyně končí. Cestu ven však zatarasila hustá křoviska nějakého trnitého porostu. A právě skrze něj se snaží světlo prodrat do jeskyně, leč moc se mu to nedaří. Jestli je zde nějaký tajný vchod, je umně skrytý.
Než však cokoliv stihnete podniknout, uslyšíte zvenku zavytí, s velkou pravděpodobností vlčí. Vůbec první znak, že v lese nežijí jen podivné bytosti. Ale kdo ví, zda vytí patřilo opravdu vlkovi, zvuk zde v jeskyni k vám dolehl trochu zkreslený. A po setkání s vážkou, která vrhala blesky, se nemůžete divit ničemu. Zavytí se ozvalo pouze jednou, a ačkoliv nepřišlo hned zpoza křovisek, nemůžete si být jistí, jak daleko se tvor, kterému patřilo, nachází.
S jistotou však víte, že za hůře prostupnými křovinami jeskyně skutečně končí a znovu začíná les.
Nyní máte dostatek času promyslet, co dál a kudy pokračovat. Vrátit se můžete vždycky.
Simonitor5. Října 2019 11:15:44

*********************
Jenom taková technická, slyšel jsem to zavytí taky, nebo to bylo moc daleko?
Frugifer6. Října 2019 23:26:26
*******************
Renhart, Einarr:
Ano, zavytí jste slyšeli taky. Chystám pro vás příspěvek.
Lemminkainen7. Října 2019 15:18:00
Mech je bez problémů odejmut a zabalen do vaku, můžeme pokračovat dále. Jezírko krátce projedu nožem, k mému překvapení je hlubší, než jsem předpokládal. Skloním se a pokusím se prohlédnout vápencem barvenou vodu, hladina odráží světlo pochodně a působí dojmem slepého oka, z jejího dotyku nemám zrovna příjemný pocit. Váhavě od jezírka poodstoupím, ale vím, že mi to po chvíli nedá a ještě se k němu vrátím. [I]Může ukrývat vstup do dalších zaplavených prostor, představím si, jak se dusivou vodní masou prodírám labyrintem vápencových prasklin a po těle mi přejede záchvěv vzruchu. Předchozí podeplutí zatopené chodby by vedle toho bylo procházkou po květinovém chodníčku.[/I]
Aniž jsme se se Singrem domlouvali, ocitneme se záhy v levém z obou průchodů. Soukáme svá těla skrze úzký průduch, ostrý a studený vápenec odírá zmáčenou kůži a jeho pecičky se nepříjemně lepí na povrch. [I]Připadám si v tu chvíli směšně bezbranně, pokud bychom narazili na nějakého tvora vážce podobného ražení, mohl by mne bez obav požírat za živa. [/I]Po chvíli cítím více prostoru, natáhnu dopředu ruku s loučí, chci se rozhlédnout ... ale plamen náhle výstražně zaprská a znovu mne varuje závan blízké smrti. Na chvíli téměř zkamením strachem. [I]Možná tudy vede cesta do říše mrtvých, možná se tu dříve zkoušelo kutat a po pár metrech bychom narazili na ohořelá těla mrtvých prospektorů čekajících, až se k nim připojíme k věčnému sedánku ... [/I][B][OR][B]"Zpět, meldi, před námi je opět smrt." [/B][/OR][/B] Couvám úzkou chodbou zpět a snažím se nevypadat vyděšeně.
V místnosti s jezírkem nasadím netečný výraz, nerad bych o svých pocitech mluvil. Trochu chvatně se obrátím k druhé chodbě a bez otálení se do ní vsoukám. Pod bosými chodidly praskají úlomky vápence, posvítím si na stěnu a chvíli zkoumám, zda jej mohla otlouci ruka člověka či podobného tvora. Pokračujeme dál, skála se zdá světlat, ale záhy zjistíme, že nejde o barvu kamene, ale o skutečné světlo. Jsem znovu překvapen, měl jsem dojem, že jsme slezli mnohem hlouběji, nemám schopnost podzemní orientace jako většina naugrim a nedokážu si srovnat délku klesání chodeb s výškou skály.
Světlo prosvítá skrze neprostupně působící trnoví, přistoupím blíž a zkusím odhadnout, zda by bylo lze se přes něj dostat s pomocí nože a meče. Nevypadá to, zvláště s ohledem na naši nahou kůži. Přesto bych rád alespoň vyhlédl ven a pokusil se odhadnout, na které straně skály chodby ústí. Než se však stihnu dotknout větví, rozlehne se vnějším světem zavytí. Pohlédnu na SIngra: [B][OR][B]"Vlk, meldi?"[/B][/OR][/B]
Singr7. Října 2019 21:43:23
Lemmi mi odpoví na můj dotaz, ale moc moudrý z toho nejsem.[I] Stvořena magy? Co to vlastně jsou ty magy?[/I] Můj učitel v blízkém městě se mi to snažil vysvětlit, ale skončil jsem u toho, že to je něco nadpřirozeného, co je tématem zkoumání mudrlantů a čarodějů a běžný člověk se s tím nesetká. [I]No, to by vlastně odpovídalo. Tohle určitě přirozené nebylo a ani se sem nedostane noha běžného člověka. Co se to ze mě stalo? Hrdina z písní? No, hrdina určitě zatím ne. Možná tak dobrodruh. A doby Nepřítele? Myslel jsem, že legndy o časech Nepřítele jsou... ...no, prostě jen legendy. Pohádky pro dospělé k táborovým ohňům.[/I] Užuž se chystám položit Lemmimu další dotaz, vypadá to totiž, že má o těchto věcech větší povědomí než já. Vzhlédnu k němu, abych mu svou otázku položil a všimnu si, že se prodírá úzkým otvorem. [I]Aha, tak teď ne, vhodnější to bude asi později.[/I] Lemmimu dá prodírání otvorem docela zabrat. [I]No to jsem zvědavý, jak touhle škvírou prolezu já![/I] Nakonec se mi to podaří a to docela snadněji než bych čekal. Když otvorem prolézám, znovu cítím adrenalin. Cítím se jako malý kluk na hledající podnikající dobrodružné výpravy. [I]No, vždyť jsem vlastně právě to,[/I] uvědomím si. Brzy však cítíme podobnou zatuchlinu jako před zatopenou chodbou. Pohlédnu na Lemmiho mlčky a můj pohled říká. „Tudy ne.“ Ale Lemmi mě předběhne a své myšlenky vysloví nahlas. Znovu si uvědomím, že má z tohoto puchu větší obavy než já. Ovšem ani já z něj nemám dobrý pocit, a tak se za chvíli opět prodíráme úzkým otvorem.

Až ve chvíli, kdy se otvorem prodíráme, si uvědomím, že mě elf oslovil slovem meldi. [I]Meldi, meldi, co jen to... ...to znám. Aha, už vím. Milovaný. No počkej, počkej. Jak to myslíš. Nechceš mě jako to, ne? To snad ne![/I] Hlavou mi začnou kolovat různé myšlenky. [I]No jo, vždyť vlastně nevím, jak to s těmihle věcmi mají elfové. Co když jsou to – no... Oboupohlavní. Teda ne. Obojetní. Sakra, jak se tomu říká správně říká. No, prostě v tom nedělají rozdíly. Hele chlape, drž se ode mě dál, jo? Jako já Tě mám taky rád, ale ne zas tak moc rád, to zase ne, aby bylo jasno. [/I]

Prolezeme průlezem zpět a zvolíme druhou chodbu. Ta je trochu schůdnější a nabídne i méně znepokojující výsledek. Ukáže se, že vede ven. No ven – ven, pokud by nebyla zarostlá křovím. Když u křoví staneme a chvíli přemýšlíme, co dál, tak se ozve vlčí vytí. Lemmi se mě s jiskrou v hlase zeptá, zda jde o vlka. Úplně z tónu jeho hlasu cítím, jak jej ta představa láká. [OR][B]„Ano vlk, příteli,“[/B][/OR] odpovím s jistotou zkušeného hraničáře. Stoprocentně si nejsem jistý. Setkání s vážkou je příliš čerstvé na to, abych si byl jistý čímkoli, ale podám to s neochvějnou jistotou v hlase. Pořád se však trochu obávám toho, že se s ním bude Lemmi chtít setkat, pohledět mu do jeho divých očí, a tak trochu škodolibě, ale spíš z pudu sebezáchovy než ze škodolibosti dodám: [OR][B]„Myslím, že s průzkumem místních chodeb jsme skončili. Tedy pokud nechceš ...“[/B][/OR] Nedořeknu a pouze ukážu na chodbu, ze které jsme před chvílí vylezli. Tuším, že elfova reakce bude rozhodně zamítavá. Přesto ještě dodám: [OR][B]„Dále to evidentně nevede. A přátelé na nás čekají.“[/B][/OR] [I]No, upřímně, přátelé mi jsou ukradení, ale já jsem unavený, zraněný a cítím, že je nejvyšší čas jít si odpočinout.
[/I]
Dám elfovi najevo, že je na čase se vrátit. Při cestě zpět si uvědomím: [I]Sakra. Opravdu řekl zase „meldi“? Hele chlape, drž se ode mě dál, jo? A jdi první, myslím, že bych si měl začít krýt záda! Nebo to nemyslel „takhle“? No to je jedno, jistota je jistota![/I]


*********************

Poslední odstavec počítá s návratem zpět, ale samozřejmě ho nechci Lemmimu vnucovat, je to spíš z toho důvodu, aby byl příspěvek ucelený - zejména s ohledem na Singrovy myšlenky. Jinak řekněme, že Singr čeká na Lemmiho reakci (i když pokud by Lemmi chtěl jít dál, tak zřejmě dojde k názorovému střetu *6* )

Asi až při třetím přečtení - a když jsem měl rozepsanou myšlenku - jsem si všiml, že Lemmi nemluví o tom, že vážka byla stvořena "magy", ale "mágy". Tak už jsem to nechal a bral tak, že Singr špatně pochopil Lemmiho slova, myslím, že je to docela dobře možné, když těmto věcem nerozumí a navíc nemá možnost si odpověď přečíst třikrát jako já - tak to jen na vysvětlenou.

Jinak jsem se u psaní příspěvku (zejména některých Singrových myšlenek) velmi dobře bavil, tak doufám, že vy při čtení také *6*
Lemminkainen11. Října 2019 16:27:06
Stojím u křoví, zkouším nahlédnout skrze něj a udělat si představu, do jakých prostor chodba vychází. Moc to nejde, křoví je husté a proti holé a rozmoklé kůži se bude moci chránit poměrně dobře. Nebýt problesků světla a teď i vlčího hlasu zvenčí, možná bych si ani nevšiml, že tam vůbec nějaký průchod je. Pokud bych tedy připustil, že křoví dokáže růst bez slunečního svitu v klínu skalních katakomb. Ujistím se, že je proutí dostatečně čerstvé a že okamžitě nevzplane, a zkusím větvoví mírně rozhrnout pochodní, moc si od toho ovšem neslibuji. Zpátky nespěchám, počkám, zda se vlčí volání nezopakuje. Napadne mne, že bych mohl sám vlčímu bratříčkovi odpovědět, ale s ohledem na prochladlého a netrpělivého souputníka to neudělám. Kývnu na jeho slova a obrátíme se zpět.

S hubeným výsledkem se vracím zpět do místnosti, odkud průchody vycházely. S pocitem zamrazení přehlédnu druhý průduch a obrátím pozornost k jezírku. Opatrně, abych nezmáčel pochodeň, se nakloním k vodní hladině a zkouším jí prohlédnout. Úspěšný jsem asi stejně jako při ohledání křoví, zdá se, že si sama skála nepřeje náš další postup. Přesto mi to nedá a do vody ponořím dlaň. Nejprve ohmatám okraj jezírka, zkusím odhadnout, zda se zužuje a kdesi níže setkává v ploše uzavřeného dna, nebo zda by mohlo jít o puklinu vedoucí hlouběji, možná dokonce propojenou s venkovním jezerem. Pak se ještě nahnu a ponořím do vody celou paži. Nečekám, že bych mohl dosáhnout konce průrvy, spíš trochu ze zvědavosti začeřím stojatou vodu a počkám, zda něco nevyskočí alespoň tentokrát. Nestane-li se nic, nezbývá než znovu podplavat zpět původní chodbou. Průduch s pachem smrti zkoumat nebudu.

*********************
[I]Termín "meldir", který dokázal v Singrovi vzbudit skryté představy, je ze sindarštiny, tj. dialektu Moriquendi, z kterých by mohl Lemminkainen pocházet. Znamená "přítel" a kořen "mel" ve slovech označuje obecnou příchylnost, např. melethril / milenka, melch / hrabivý apod. V původní quenijštině by tomu mohl odpovídat výraz "nildor".
Co se týče ostrahy zad, řešit netřeba - můj alchymista se ve skupince s válečníkem, zlodějem a hraničářem vcelku často ocitá spíše vpředu. Čímž se poněkud oklikou pokouším naznačit, že mne vnitřní monolog Singra spíše n..al než pobavil.
[/I]
Singr12. Října 2019 07:10:19

*********************
Pokud jsem Tě na...l než pobavil, tak se omlouvám. Kdesi jsem na nějakých stránkách nalezl, že by to mělo znamenat "milovaný", což Singrovi mohlo přijít až příliš familiární. Ovšem myslím, že zas tak moc to Singr neřeší, asi by víc řešil, kdyby došlo k nějakým činům než jen slovům. Navíc si je vědom, že je v elfštině slabý, takže si ne vše může vyložit správně. Jinak uznávám, že velkou část dne jsi šel i přede mnou. Trochu to měla být nadsázka (i když v rámci RP, opravdu by asi Singr váhal, jak to je myšlené), nicméně pokud se nepovedla, tak se ještě jednou omlouvám.

K příběhu. Když Lemmi zkoumá jezírko, stojím opodál, pravou rukou držím povytažený meč a jsem připraven zasáhnout, kdyby něco na elfa vyskočilo. Jeho touha po poznání mě sice neláká, ale ani nejsem netrpělivý. Pokud se nic nestane, zamíříme tedy zpět k zatopené chodbě.
Frugifer15. Října 2019 13:25:07
[OJ][B]Renhart, Einarr[/B][/OJ]

Jakmile vás Singr s Lemmim znovu opustí, pohroužíte se opět do svých myšlenek a udržujete oheň, aby se ti dva po příchodu mohli ohřát. Nasbíraného dřeva máte dost a nějakou dobu vydrží. Co jste osaměli, les znovu upadl do pronikavého ticha, které narušuje pouze občasné šumění. Jednou vás akorát vyrušilo vyplašené ptactvo, které nedaleko vzlétlo z korun stromů. Jinak je zde naprostý klid a nic podezřelého se neděje. Keř, o kterém se vám zdálo, že se pohnul, je stále na svém místě a nemusí vás dále znepokojovat.

Ani nevíte, jak dlouho jsou ti dva pryč, ale slunce se líně posouvá za horizont a světla pomalu ale jistě ubývá a les se začíná více šeřit. Odhadem můžete mít hodinu, než se ponoří do tmy úplně. I když se nic neděje a u otevřeného ohně jste celkem v bezpečí, začínají se vám hlavou honit různé myšlenky a pocity stísněnosti. Strach vyloženě nemáte, ale les a přibývající tma rozhodně působí na vaši psychiku. Dokonce i ve dne les nepůsobil nijak přívětivě, co teprve nyní?
Jak se zdá, tak začínající tma jakoby probouzela život v lese. Najednou totiž uslyšíte zavytí, s velkou pravděpodobností vlčí. Zavytí přišlo směrem z lesa z druhé strany skal. Tedy celkem daleko od vás. Ovšem není radno nic podceňovat.
Zavytí se ovšem více neopakovalo a nic dalšího se nestalo. Ani nevíte jak dlouho to trvalo, ale konečně uslyšíte kroky z jeskyně.


[OJ][B]Singr, Lemminkainen[/B][/OJ]

Ještě než se vydáte zpět za svými kumpány, kteří hlídají před jeskyní a udržují oheň, Lemmi se pokusí odhrnout křoví. Keře jsou však hodně prorostlé, proto se ti to podaří jen nepatrně. Škvírou však můžeš zahlédnout otevřený prostor jeskyně, který plynule přechází v les. Stromy tu však nejsou tolik nahuštěny, alespoň na začátku. Vlka, ba ani žádného jiného tvora však nevidíš. Co tě možná trochu překvapí je fakt, že slunečných paprsků ubývá a v lese začíná být šero.
Než se znovu, a snad i naposledy, ponoříte do ledové vody, zastaví se Lemmi ještě u jezírka. Teprve když do něj ponoříš celou ruku, zjištíš, že otvor, ve kterém je voda se zužuje, až na jakousi puklinu, kterou sotva prostrčíš ruku. Je tedy jasné, že voda se sem dostala ze spodních pater jeskyně. Z vody se nic nevynořilo ani se nic nestalo, a tak mohl být ostražitý Singr v klidu.
Ať jste se znovu snažili uchránit pochodeň či nikoliv, cesta pod vodou tentokrát proběhla bez komplikací, byť byla stejně tak nepříjemná jako prve. Znovu vás zaplavil ledový chlad, ale vidina toho, že se ohřejete u ohně vás pohání vpřed. Pokud se již nesnažíte pochodeň zapálit, chvilku vám ještě trvá, než si na tmu zvyknete. Na druhou stranu víte kudy jít a co vás čeká. Své věci zde najdete tak, jak jste je tu předtím nechali.
Ještě vám zbývá vyšplhat nahoru, ale s pomocí lana to jde celkem rychle a brzy jste v doupěti tří prasátek. Odtud již vidíte, jak oheň venku vesele plápolá a prokřehlí se k němu vydáváte.

Ani nevíte, jak dlouho jste byli pryč, ale slunce se líně posunulo více k horizontu a světlo pomalu ale jistě ubývá a les se začíná více šeřit. Odhadujete že moc nezbývá, než se ponoří do tmy úplně. Začínají se vám hlavou honit různé myšlenky a pocity stísněnosti. Strach vyloženě nemáte, ale les a přibývající tma rozhodně působí na vaši psychiku. Dokonce i ve dne les nepůsobil nijak přívětivě, co teprve nyní?


[OJ][B]Všichni[/B][/OJ]

Les se stále více halí do tmy a kromě nepříjemných pocitů začíná vypadat opravdu strašidelně a zlovolně. Jak jste přes den měli pocit, že tu nejste vítaní, tak nyní pocit několikánásobně roste. Stále je to však ve vašich hlavách a přímé ohrožení se nedostavuje. Ale noc a pravá tma teprve započne. Snad vám chce les pořádně zabrnkat na nervy.
Poté, co se Lemmi se Singrem ohřejí u ohně, začnou cítit únavu z proběhlého dne. Ne, že byste se nemohli pohnout a každý sval vás bolel, ale jste rádi, že si nyní můžete odpočinout a představa, že byste ještě měli někam jít, byť třeba jen slézt z plošiny pro dřevo, vás příliš neláká. Naproti tomu Renhart s Einarrem, kteří si odpočinuli u ohně mají ještě sílu na rozdávání. Ale ani vám se do tmy příliš nechce.

Než se však stihnete domluvit ohledně vašeho dalšího počínání, vlk, respektive vlci se vám znovu připomenou. Ve sledu se po sobě ozve hned trojí vlčí zavytí. Jedno, to nejbližší přišlo takřka kousek od vás. Někde dole pod plošinou. Další se ozvalo odněkud za jezírkem odkud jste sem ke skalám přišli. Poslední zavytí přišlo rovněž někde z hlouby lesa obklopující jezírko, ale bylo nejvzdálenější a přesnou polohu nevíte. Mohlo by se zdát, že tady u ohně budete v bezpečí, ale obezřetnost bude jistě na místě. Zatím se však neděje nic, co by vás bezprostředně ohrožovalo.

*****************
Takže, opět jste pohromadě, očekávám tedy příspěvek od všech. Máte volnou ruku, tak se domlouvejte dle libosti. Úplná tma ještě není, takže můžete ještě i něco podniknout.
Aktuální počasí15. Října 2019 13:25:08
otext
Singr15. Října 2019 21:33:48
Lemmi se skloní k jezírku, které jej neustále neodolatelně přitahuje. Nejsem si jistý, zda je to moudré, ale člověk se vždy neřídí pouze rozumem a tento elf, jak jsem jej již stihl poznat se jím řídí ještě méně a spíš dává na své emoce. Ačkoliv mi je jeho přístup blízký, přece jen mám pocit, že to někdy trochu přehání. Přesto si uvědomuji, že za dnešní den se pro mě stal z celé trojice mých společníků tím, kdo je mi nejblíže a je mi nejsympatičtější. [I]Když si vzpomenu, jak jsem mu na začátku nedůvěřoval...[/I] probleskne mi hlavou vzpomínka, která mi vyloudí úsměv na rtech. Přesto si zachovávám svou ostražitost. Elf zkoumá jezírko a já jsem ve střehu a kryju jej z povzdálí, kdyby se nějaká potvora chystala mého přítele sežrat. Když elf usoudí, že o jezírku zjistil dostatek na to, aby to ukojilo jeho zvědavost, vydáme se dál.

Dojdeme až k chodbě zatopené ledovou vodou. Lemmi se užuž bez větších okolků chystá ponořit do vody a mně probleskne hlavou myšlenka na předchozí cestu vodou. [OR][B]„Počkej,“[/B][/OR] řeknu a lehce jej chytnu za rameno. [OR][B]„Předtím,“ [/B][/OR]pokračuji a z tónu mého hlasu je slyšet jakási nejistota a rozpačitost. [OR][B]„no, měl jsem tam nějaký problém,“[/B][/OR] zestručním podstatu svého sdělení. [OR][B]„A teď jsem ještě navíc unavený. Půjdu chvíli po Tobě, ale kdybych se dlouho nevynořoval, možná mám zase problém.“[/B][/OR] Není mi ani trochu příjemné přiznávat svou slabost, ale chci mít jistotu. Únava prostupuje celým mým tělem, vzpomínka na předchozí cestu je varovná a já se rozhodně necítím sebejistě. Mám na mysli ještě slova „Kdyby k tomu došlo, přijď pro mě prosím,“ ale zadrhnou se mi na jazyku a zůstanu jen u prosebného pohledu. Už tak se cítím trochu trapně a to jsem ta slova ani nevyřkl nahlas.

Cesta zatopenou chodbou nakonec proběhne hladce. [I]Tedy pokud se dá považovat za hladký průběh to, že se člověku do těla zabodávají tisíce ledových jehliček.[/I] Měl jsem z ní obavy, ale možná právě proto jsem byl o to víc ostražitý a soustředěný a možná i to pomohlo jejímu zdárnému průběhu. Jsem za to rád a cítím se hned o trochu méně trapněji. Lemmi mi věnuje pohled, kterým jako by se ujišťoval, zda je vše v pořádku. Pouze prudce hlavou přikývnu. V tom gestu je jednak odpověď, ale rovněž i díky za to, že byl připravený mi pomoci. Rychle na sebe navléknu své oblečení, poberu věci a za chvíli již pokračujeme dál. Vylezeme po provaze, já jej odvážu a zase smotám do svého vaku a nakonec dojdeme k našemu dočasnému tábořišti. Naši přátele udržují ohýnek při životě a já se k němu přihrnu lačně touže po jeho teple a plamenech.

Oba, ale především Renhart se na nás tázavě podívají. [OR][B]„Z-z-z-z-zima!!!“ [/B][/OR]Pronesu jen drkotaje zuby a jinak mlčím. Pokud chce Renhart odpovědi, bude muset vyzpovídat Lemmiho a nebo si počkat. Sotva se trochu zahřeju, ozve se opět stejné zavytí, které jsme s Lemmim zaslechli v podzemí. Ovšem na mě dopadá únava. [OR][B]„Pánové, nezlobte se, ale potřebuju si aspoň trochu zdřímnout. Asi bychom přes noc měli držet hlídky a určitě se do nich zapojím, ale teď si musím odpočinout. Probuďte mě až na mě přijde řada nebo pokud se ti vlci přiblíží, tak hned.“[/B][/OR] Uvědomuju si, že toto mé rozhodnutí, které je vlastně jednostranné, je trochu sobecké. Ale v tuhle chvíli bych naší skupince nebyl mnoho nápomocen a rozhodně jí více prospěju, pokud naberu trochu sil. S těmi slovy se odeberu do doupěte tří prasátek, zabalím se do pláště, schoulím se na jednu z kůží a pokusím se usnout.


*********************

Nejsem si jistý, zda odpoví "všichni". Einarr je ke dnešku neaktivní 99 dní (i proto píšu, že se na mě tázavě dívá především Renhart).

Pokud mi Renhart (nebo předtím Lemmi dole u zatopené chodby) věnují víc než jen tázavý pohled, ale i nějaký dotaz, tak směle do toho. Nechtěl jsem hrát za Vás, ale potřeboval jsem Vás alespoň nějak do příspěvku zapojit. Podle potřeby svůj příspěvek zedituji.

Jinak doufám, že je příspěvek správně, co se týče grafické stránky. Je to víc popis mých myšlenek než myšlenky samotné, takže doufám, že je to správně bez kurzivy. Ale kdyžtak i to doedituji a upravím.

Použité vlastnosti:
- u zatopené chodby: plavání - stupeň 3
- u lana: šplhání (je-li potřeba) - stupeň 2
- po odchodu na kutě: umění usnout - stupeň 4
Lemminkainen16. Října 2019 11:56:24
Vstanu od jezírka, s paží potřísněnou zbytky vápencového kalu. Oklepu ji a otřu dlaní druhé ruky.[B][OR][B] „Tady jsme skončili, zdá se. Pojďme zpět.“[/B][/OR][/B] Otočím se k východu a provázeni mihotáním plamene louče se vracíme k zaplavené části. Položím pochodeň na zem, několika rychlými pohyby rozběhnu krev v těle, zkontroluji zabalení mechu a troudu ve vaku a bez dalšího otálení vkročím do vody. Zastaví mne Singrova dlaň, můj druh na okamžik zapůsobí nejistě a je znát, že obava v něm soupeří s hrdostí. Zanoření do temné vody nebylo ničím příjemným, oba jsme už dost prochladlí a duše snadno podlehne tísni. Při cestě sem mne hnala zvědavost, teď si připadám jak zmáčené zvíře, ubohé a směšné. Krátce se střetnu se Singrovým pohledem, svou stísněnost se pokusí vyhnat několika slovy. Jen přitakám a neubírám mu důstojnost utěšováním. Bez dalšího prodlévání se ponořím a několika silnými tahy počtvrté překonám vodní překážku. Dnes naposledy.
Na druhé straně zůstanu chvíli stát ve vodě, ale Singr se vynoří záhy za mnou a rychle se dostaneme na suchou zem. Posbíráme své věci, křísnu párkrát křesadlem a zkontroluji chodbu, podrápaná a rozmáčená chodidla ukryji do bot a pak konečně dlaní obejmu hladké dřevo svého luku. Chyběl mi, možná víc než teplo a světlo. Popojdeme k provazu, vyšplháme vzhůru a po té, co Singr roztřesenými prsty přemůže uzly a smotá lano, zbytkem chodeb už téměř proběhneme zpátky k ostatním.

Je před soumrakem a nepřátelský les je ve své hrůzostrašnosti … nádherný. [I]Vyjdu kus na plošinu, přehlédnu očima zlověstné vlny stromů okolo a temnící hladinu jezera pod skalou. Jak hluboké oko do věčnosti. Stín vápencového útesu je proti šedému nebi ještě světlý, splývající koruny se chvílemi rozvlní ve večerních závanech a moji duši plní lítost, že jsem v podivném světě nepřátelského živoucího lesa cizincem a vetřelcem. Dokázala by mne síla lesa srazit dolů? Udeřit větrem, zákeřně zaútočit šlahounem, nechat puknout skálu pode mnou? Rozpřáhnu paže, nahodilý vánek pomůže osušit zbytky podzemních kapek ve vlasech, na chvíli si dovolím zavřít oči. Jen na chvíli. Zpátky do skutečnosti, Lemminkaine o Moriquendi. [/I]
Otočím se. Singr se tiskne k ohni naproti mohutné siluetě Renharta, popojdu blíž a také přijmu trochu hřejivosti. Než někdo z nás cokoli vysloví, rozlehne se trojí zavytí. Děti hvozdu málokdy útočí na jiné než na zvěř, ale v téhle krajině to může být jiné. Zdvihnu jednu z improvizovaných loučí, které jsem se předtím pokusil vyrobit. Zapálím ji a druhým koncem zabodnu do země v místě přístupu na naši plošinu. Škoda, že jsme nenanosili více dřeva, vatra uprostřed pěšiny by byla účinnější. Zahalím se do oděvu a sednu si na druhou stranu pěšiny, naproti přístupové cestičce osvětlené pochodní. Pohodlně se opřu o skálu, přes kolena si položím luk s nataženou tětivou a toulec se šípy mám vedle sebe. Polospánku se záhy neubráním, ale snažím se neusnout příliš tvrdě.
Frugifer19. Října 2019 23:02:44
*************************
Hlásím, že do středy jsem pryč. Do té doby mají Renhart s Einarrem čas odepsat, pak je přeskočím a napíšu.
Simonitor22. Října 2019 23:10:45

*********************
Odpis by měl být zítra odpoledne.
Simonitor23. Října 2019 16:04:55
Singr a Lemmi odejdou zpátky do jeskyně a já s Einarrem opět hlídáme oheň. [I]Panuje tu klid. Je to celkem fajn. Popravdě představa, že bych se místo tohohle musel někde prodírat v jeskyni není příjemná.[/I] Dívám se na praskající oheň, jak z něj létají malé jiskry, přikládám dřevo a místy se rozhlédnu kolem. Začnu se trochu nudit, tak si připomenu, které květiny máme ještě najít. [I]Našli jsme tu velkou žlutou rostlinu, Šalamounek, nebo jak to bylo, Plazivku jsme našli tady a i ten písek jsme vzali. Medvědí kožíšek je trochu jiný, než ty rostlinky tady, takže ten musíme najít jinde. Potom Modrý rozum. O tom skoro nic nevíme. Počkat, vlastně jsme dostali ten vzorek. Chladný mech snad najdou a protěž bažinnou najdeme v baži- [/I] Myšlenky mi přeruší vlčí zavytí. [I]Vypadá to, že to šlo z druhé strany skal. Doufám, že nepřipoutali naši přátelé něčí pozornost.[/I] Všimnu si, že už se začíná stmívat a přiložím ještě do ohně.
Čas plyne, já a Einarr hlídáme a já konečně slyším kroky z jeskyně. Lemmi a Singr vyjdou ven. Lemmi jde na plošinu se rozhlédnout a Singr se už hrne k ohni. [I]Že by tam byla voda?[/I] Už se jich chci zeptat, jak dopadla jejich výprava, ale přeruší mě další zavytí, tentokrát tři. [I]Jich je více. Super. Budeme si muset dávat větší pozor.[/I] Singrovi se očividně nechce moc do řeči, asi je unavený. [OR][B],,V pořádku. Já bych tu mohl stát celou noc,"[/B][/OR] pousměji se. [OR][B],,A našli jste něco v té jeskyni? A ten chladný mech?"[/B][/OR] Otázky směřuji jak na Singra, tak i na Lemmiho a čekám na odpověď. Mezitím se rozhlížím kolem, jestli nás vlci nepřijdou navštívit a přikládám další dřevo do ohně, ať nezhasne.
Singr23. Října 2019 17:47:13

*********************
Stručně jen podčarovku jako reakci na Renharta. Pokud se zeptáš dříve než odejdu spát, tak unaveným hlasem odpovím, že máme mech a Lemmi se osvědčil jako vážkobijec. Podrobnější vysvětlení ale nedodám a budeš se buď muset obrátit na Lemmiho nebo počkat na později.

Poté odcházím spát. Zpracuji tu odpověď do dalšího příspěvku, ale zatím takhle podčarovkou...
Singr26. Října 2019 21:25:14

*********************
V nejbližších cca 14 dnech je má aktivita zde poněkud nejistá. Možná bude příležitost odepisovat, ale nemohu to zaručit.

Singr spí, pokud bude probuzen kvůli hlídce, napadení vlky (či někým/něčím jiným) nebo rannímu vstávání, tak vstane a zapojí se do toho, co bude třeba (hlídání/boj/pokračování v cestě a hledání). Tolik asi stručně pro případ, že se bude děj posouvat a já nebudu moct odepsat...
Lemminkainen27. Října 2019 12:20:45
Sedím u skály, zády opřený o hladký vápenec. Singr odešel do jeskyně a chvílemi je slyšet jeho pravidelné oddychování. Nějakou dobu mi trvá, než najdu tu správnou polohu pro odpočinek. Následky úderu létavce už zmizely, po koupeli v ledové vodě se mi po těle rozlévá příjemná malátnost, tělo zahalené do pláště si užívá pohodlí a mihotající plamínky ohně hypnoticky přitahují moji pozornost.
[BLOCKQUOTE],,A našli jste něco v té jeskyni? A ten chladný mech?"[/BLOCKQUOTE]
Renhartův hlas mne vrátí do reality. Bijec přikládá na oheň, hlídá okolí a jeho postava vzbuzuje dojem neotřesitelné bariéry, přes kterou jen tak něco projde.
[OR][B]"Dole je několik chodeb, do některých ale nelze jít. Je z nich cítít mrtvý vzduch a plamen louče v jeho blízkosti divně prská. I trpaslíci se takovým místům vyhýbají a my jsme tam nelezli. Potom jsme museli podplout zatopeným místem a za ním jsme našli východ z chodeb, hustě zarostlý trním s houštím. Střetli jsme se zvláštním létavým tvorem, jakousi přerostlou vážkou, těžko říci, co jí dalo vzniknout a jak dlouho se v podzemí nacházela. Našeho přítele zranila na ruce, ale nezdálo se, že by měla jedovatá kusadla. Dál už nebylo kam jít. Mech jsme našli a vrátili se sem."[/B][/OR]
Chvíli se odmlčím. Dívám se do plamene a občas kontroluji cestu. Začne-li dohořívat pochodeň zabodnutá v zemi, vstanu a vyměním ji za jinou. Chvílemi trochu dřímu s uklidňujícím dotekem dlaní na propnutém lučišti, ale souvislý spánek se nedostaví. Kdykoli otevřu oči, vidím Renharta na svém místě a zvuky zlověstného lesa jsou oddělené jeho rameny.
[OR][B][B]"Jaká je Tvoje země, barbare? Jsou tam pláně, nebo také skály a hory?" [/B][/B][/OR]
Simonitor28. Října 2019 12:06:53
Lemmi mi odpoví na moji otázku, mezitím co Singr odpočívá. [I]Vypadá to, že se teda nenudili. Malé chodby zatuchlé smrtí, zatopená chodba, trní, přerostlá vážka.[/I] [OR][B]"Hlavně, že jste našli mech a vrátili jste se živí a doufejme, že i zdraví."[/B][/OR] Dalších několik minut je zde ticho, přerušované veselým plápoláním a praskáním ohně a nepatrnými zvuky lesa. Rozhlížím se kolem sebe, poslouchám, jestli se neozve další zavytí a přikládám do ohně. Singr už dávno spí a Lemmi vypadá, že každou minutou usíná a probouzí se.[I] To dobrodružství je fakt muselo vyčerpat. Oba vypadají hodně unaveně. No. Ani se jim nedivím, když museli bojovat s obrovskou vážkou. Tedy jestli to opravdu je pravda.[/I] Chvíli zaváhám, ale hned tu myšlenku odhodím pryč. [I]Proč by nám vůbec lhali. Nic si nemusí dokazovat.[/I]
Lemmi otevře oči a zeptá se mě.
[BLOCKQUOTE]"Jaká je Tvoje země, barbare? Jsou tam pláně, nebo také skály a hory?"[/BLOCKQUOTE] Tato otázka mě trochu zarazí, ale snažím se nepodlehnout minulosti. [I]Tentokrát už ne.[/I] [OR][B]"Má země se nachází na východ odsud. Nejbližší města jsou Abolinar a Falmig. Naše osada byla poblíž Enale, vesničky hned vedle jednoho obrovského jezera uprostřed hor. Jsou tam spíš skály, hory a taiga. Plání tam zrovna moc není."[/B][/OR] Chvíli se zasním. [OR][B]"Jó, je to kouzelné místo. Když jsem podstupoval zkoušku, poslední úkol byl vylézt na jednu horu. Cesta byla příšerná, ale když jsem vylezl nahoru, uviděl jsem před sebou rozlehlou taigu. Jako kdybych měl celý svět na dlani. Všude hory a lesy, pokryté sněhem. Vítr mi foukal do obličeje."[/B][/OR] Úsměv mi na obličeji moc dlouho nevydrží. [OR][B]"Jsou to tyhle chvíle, které mi dělají tenhle zatracený život lepší. Život prostě není fér. I když se snažíš co nejvíc, přijde do tvého života někdo a celý ti ho zes*re."[/B][/OR] Zlostí si kopnu do hromady dřeva. [OR][B]"Promiň. Jenom... Naši osadu napadli nájezdníci. Byl jsem jediný, kdo se z nás dostal pryč živý. Jejich velitel měl to štěstí, že utekl. Sebral mi všechno. Přátele, domov, rodinu. A já přísahám, že jestli ho někdy potkám, tak mu vlastnoručně utrhnu hlavu."[/B][/OR] Na pár sekund mlčím a dodám. [OR][B]"Ještě jednou se omlouvám, že se nedokážu ovládat."[/B][/OR] Pokud Lemmi nemá co dodat, opět přiložím do ohně a rozhlédnu se kolem sebe. Tiše se posadím a zadívám se do ohně.

*********************
Pro ty, které to zajímá, tak Renhartova země se nachází v části D4 na mapě.
Aktuální počasí28. Října 2019 12:06:54
otext
Frugifer30. Října 2019 13:24:08
Jako první se odebral ke spánku unavený Singr, který zalezl do jeskyně a na jedné z kůží si ustlal. Zabalen do svého pláště se pokoušíš usnout, což ti nedělá velký problém. Vzduch sice není nejčistší, ale během chvilky pravidelně oddechuješ pohroužen do svých snů.
Brzy tě doprovodí i nečinný Einarr a u ohně tak zůstali pouze Lemminkainen s Renhartem, kteří spolu prohodí pár slov.
Sledujete, jak se les ponořil do temnoty úplně a dává vám na odiv svou zlověstnou tvář. Plápolající oheň vám však přidává na klidu a pocitu bezpečí. Další zavytí již neuslyšíte a snad právě kvůli ohni se k vám vlci přijít blíž neodváží. Občas zaslechnete něco pobíhat dole u jezera, ale vy na plošině jste v bezpečí.
Noc pomalu plyne vpřed, až se všichni dřív nebo později odeberete do říše snů. Dokonce i Lemmi, kterého dostala únava, usnul v polosedě u skály. Během noci je klid a nic podezřelého se neděje.

Ráno vás probudí první sluneční paprsky, alespoň tedy Lemmiho, který se probere opřen u skály. Nebylo to zrovna pohodlné, ale účel to splnilo a včerejší únavu necítíš.
To ovšem nemůže říct Singr. Ačkoliv jsi spal pohodlněji, než Lemmi, nejsi úplně odpočatý. Přesto cítíš, že tě to prozatím nijak nelimituje a budeš moct pokračovat. Je to spíše jen pocit ve tvé hlavě. Co je horší, tak k tvé smůle ses ze včerejší ledové vody nachladil. I tohle tvé další pokračování neohrozí, ale je to nepříjemnost a na náladě ti to nepřidá. Nejraději by ses už viděl zpátky u Kiliána. K tomu vám chybí poslední rostlina, potažmo dvě, pokud půjdete do močálů.
Renhart s Einarrem se naopak cítí naprosto odpočatí.

Les nepřívětivě šumí, ale jinak nic dalšího neslyšíte. Jako by život opět utichl. Jste tu jen vy čtyři a je jen na vás, kdy budete připraveni vyrazit na cestu za modrým rozumem, tou modrou drobnou rostlinkou, která dle Kiliánových poznámek byla prý spatřena hluboko v lese.
Vlastně ani nevíte kudy přesně jít. Je však jisté, že budete muset sejít ze stezky, kterou jste sem přišli, do samotného nitra lesa.

****************
Byl bych rád, kdyby každý popsal v příspěvku sen (kurzívou jako myšlenky). Obsah snu nechám na vás, ale nebojte se zapojit fantazii. A nemusí to být nic dlouhého.
Další věc. Z důvodu dlouhodobé neaktivity přebírám Einarra jako CP („cizí postava“), kterou budu ovládat já. Nebudu však za něj aktivně hrát a vyvíjet aktivitu. Ale počítejte, jako by tam s vámi byl. Pokud se ještě zapojí, bude mít znovu prostor.
Lemminkainen31. Října 2019 11:23:52
Plamen mihotá před mým zrakem a poutá moje zorničky hypnózou, zesílenou postupující malátností. Obepíná černé zakončení louče a točí se po ní jako zářivý šat okolo tmavé dívky. Les výhružně šumí a praskot dřeva přechází do rytmické pravidelnosti …

[I]… dívka tančí, ve zvláštním nápěvu jižních pustin. Její tanec je horký jako slunce nad pískem a oranžovo rudý háv ovíjí její temnou siluetu. Dívá se mi do očí, celé její tělo se zmítá v kakofonické písni, jen tvář je nehybná. Nachýlí ramena a očima se téměř dotkne mých. [EL][B][B]„Jsem Vehuiah a znám vědění napsaného,“ [/B][/B][/EL]říkají její rty a hoří temným žárem.[B][EL][B] „Jsem Vehuiah a brzy Ti budu blízká,“ [/B][/EL][/B]šeptá hlubokým hrdelním hlasem a vyzývavě se směje. Zář jejího řeřavého šatu se postupně vzdaluje, bledne a mizí …[/I]

Procitnu. Rozhlédnu se, louč dohořela a les je blíž, ale Renhartova široká ramena a jeho oheň se zdají poskytovat bezpečné zástění. Tiše vstanu, vezmu další pochodeň a zapálím ji uhlíky a její konec zarazím do písku přístupové cesty na místo předchozí. Větev, ze které jsem se ji pokusil vyrobit, byla možná trochu ztrouchnivělá a plamínek má chvílemi namodralou barvu …

[I]… rozpřáhnu paže a letím nad temně modrým oceánem, vítr mi sviští v uších a kapky slané tříště krápí tvář. Slétnu níž a naklopením paží zvýším rychlost. Ještě níž, až nad hladinu, a rychleji, voda je modrá jako kobalt a kovově se zdá i tvrdá. Skloním čelo a v plné rychlosti vletím do světa modré hutnosti rozbít svůj život a vědomí … v modrém světě je dívka, spíš žena, stojí trochu dál, s modře sinou pletí, modrou dlaní svírá modrý krystal a váže jím moje vědomí marně hledající skutečnost stejné barvy. [EL][B][B]„Jsem Achaiah a znám vědění bylého. Vládnu lásce a odháním draky. Také ke mne se jednou přiblížíš, ale bude to trvat déle. Tvá modrá musí přestat být jen maskou a přikrýt se opravdovostí.“ [/B][/B][/EL] Vztáhnu dlaň pro její krystal, rozevřu prsty …[/I]

… a probere mne pád luku na vápencové kamení. Sedím na stejném místě, usnul jsem a zbraň mi vyklouzla. Stává se mi to málokdy, dřevěné lučiště do mé pěsti neodmyslitelně patří a dlaň je přivyklá k sevření i ve spánku. Rozhlédnu se. Noc je krásná, zdvihnu tvář k nebi a chladný vzduch mi konejšivě políbí čelo. Usměju se. Noc je matka, veliká a nedostižná a i kdybych vládl říší, pořád budu jen malé dítě v její temné náruči …

[I]… stoupám temnotou vzhůru, hvězdy se tiše smějí mé pýše a pozorují z výšky moje marné snažení. Pluji vzduchem, ale čerň oblohy je nekonečná. Dívá se na mne, smutným úsměvem konejší moje nedočkavé srdce a její dcery šeptají tichá slova: [B][EL][B]„Jsme Hasiel, Aladiah a Laviah a naše moc je věcmi, myšlenkami a náhodou. Jsme také Cachetel a známe budoucí a stojíme nad sedmi pod námi, které se neumí dívat dopředu a moc nemají.“[/B][/EL][/B]
[EL][B][B]„Dosáhnu k Vám?“ [/B][/B][/EL]dychtím se zeptat, smutný úsměv mne znovu pohladí.
[EL][B][B]„Dojdeš tam, kam je ti dáno, dokud se tvoje srdce bude umět ptát. Snad dojdeš daleko, ale nesmíš zapomenout, že nad námi jsou další a ještě jiné nad nimi. Neztrácej sny, přestat toužit … to je Smrt.“[/B][/B][/EL][/I]

Otevřu oči. Vím, že ptát se ještě dlouho nepřestanu, mihne mi myslí, než se ozvuky snu stanou jen mlhavou vzpomínkou. Tvář mi škádlí hřejivé slunce, ač vstávám trochu rozlámaný, cítím se překvapivě silný. Postavím se, protáhnu a několika rychlými pohyby vrátím tělu bdělost. Z pochodní na cestě zbyly ohořelé klacíky, okolní les je tajemný i ve světle a koruny stromů se vyčkávavě pohybují všude okolo.
Simonitor3. Listopadu 2019 09:23:08

*********************
Jenom taková technická. Kde jsme našli Medvědí kožíšek? Myslel jsem, že ty rostlinky na plošině byly jiné.
Frugifer4. Listopadu 2019 13:05:48
*************************
Medvědí kožíšek našel Singr, když šel po prvním průzkumu jeskyně do lesa na lov. Rostlinky na plošině jsou skutečně jiné.
Singr4. Listopadu 2019 16:46:48
Odeberu se do jeskyně a ponechám své druhy u ohně samotné. Ulehám na špinavé a páchnoucí kůže, ale svůj účel splní a to je důležité. Z dáli ke mně doléhá Lemmiho hlas. Slova vnímám jen napůl, mám dojem, že mu líčí, co jsme nalezli dole, ale jistý si tím nejsem. Po chvíli už Lemmiho hlas vnímám jen jako jakýsi vzdálený zvuk a chvíli poté už se odebírám do říše snů. Usínám vskutku brzy, bylo toho na mě dnes dost. Nejprve potyčka se skřetem pak jeskyně, kousnutí od vážky a dva ponory do mrazivé vody.

[I]Vracím se domů. Rodiče mě vítají trochu překvapeně – inu, je to pochopitelné, zvykli si, že jsem pryč a neměli žádný důvod očekávat můj návrat. Nicméně je zřejmé, že mě vidí rádi. Zejména na otci je vidět, jak je zvědavý a dychtivý po tom, co jsem ve světě zažil. Mamka prostře stůl a za chvíli už nic nechybí příjemné atmosféře a já se nadšeně pustím do nadšeného vyprávění: [OR][B]„Mami, tati, ve světě je to úžasné. Lidé... ...no, lidé jsou asi jako u nás ve vsi a městě. Mají různé povahy. Jen je svět rozmanitější. Je tam lidí více a nepotkáte tam jen lidi, ale i jiné rasy. Elfové i trpaslíci skutečně existují! Myslel jsem si, že to jsou postavy z dávných příběhů k ohňům, ale ve větších městech je potkáte. A jsou – no, jsou jako mi lidé. Někteří družnější a vlídní, někteří uzavření a nepříjemní. Ale je to jako tady u nás v krčmě. Korbel medoviny nebo piva rozváže jazyk většině a jsou ochotní se podělit o své zážitky,“ [/B][/OR]řeknu se smíchem a na potvrzení svých slov upiju medoviny, kterou otec nalil a hned se zase pouštím do vyprávění. [OR][B]„A půlčíci prý také existují, ale žádného jsem zatím neviděl. A druidové! Opravdu jsou a chrání lesy. Jedněm jsem spolu se skupinou hraničářů pomáhal v Haldinském hvozdu. Pak jsem na jedné cestě potkal takovou nesourodou skupinku. Sešli jsme se na společné cestě vlastně náhodou. Byl tam jeden mohutný, ale docela veselý, i když občas zasmušilý a zamyšlený barbar, přátelský elf, který pořád bloumal ve světě svých bdělých snů, ale když na to přišlo, uměl se odhodlat k činu a takový nezkušený a nejistý klučina. Potkali jsme jednoho zvláštního, potrhlého, ale docela veselého a přátelského staříka. Prý alchymista. Takže i oni existují. Měl v chajdě všechny možné pergameny a ampulky, vypadalo to zajímavě a působivě, i když trochu chaoticky. A ten stařík nás požádal o to, zda mu nenasbíráme nějaké rostliny v blízkém lese. Vypadalo to jako vcelku jednoduchý úkol, i když se zdálo, že to zřejmě nebude jen tak. Došli jsme k pískovcovému lomu a tam nás napadli tři...“ [/B][/OR]prasátka, usměju se pojmenování, které kdosi z nás – už ani nevím, kdo – použil. Ale to by bylo na dlouhé vysvětlování, a tak raději zvolím přesnější výraz: [OR][B]„...skřeti.“[/B][/OR] Znovu si upiju medoviny, čímž vytvořím dramatickou pauzu, kterou jsem ani nezamýšlel. Na rodičích je patrné napětí. Nechci jej zbytečně prodlužovat, a tak pokračuji: [OR][B]„Naštěstí jsme si s nimi vcelku snadno poradili. Potom nás cesta zavedla do jeskyní u lomu. A tam nás potkalo to nejpodivnější, co jsem na svých cestách potkal. Nejprve jsme museli proplavat ledovým jezírkem, které zatopilo chodbu. Tak ledovou vodu, jaká v něm byla, jste nikdy nezažili. Bodala ze všech stran do těla jako tisíce mrazivých jehliček, v jednu chvíli mě skoro paralyzovala, ale naštěstí jsem přestal včas zmatkovat a dokázal tím proplout. Za jezírkem chodba chvíli pokračovala a pak jsme vstoupili do jakési místnosti, kde nás napadla...“[/B][/OR] Opět se chvíli odmlčím a přemýšlím, jak to podat. Nenapadne mě však nic jiného, než tak, jak to bylo, i když to bude znít asi divně. [OR][B]„...vážka. Obrovská vážka. Byla asi metr dlouhá. Ale byla nějaká divná, asi magická či co. Aspoň to říkal Lemmi, ten elf, který tam byl se mnou. Ta vážka do něj vystřelila nějakým modrým bleskem. Vůbec nevím, co to bylo a jak to dokázala. Rozhodně to nebylo normální a přirozené. Lemmiho to pořádně ochromilo, ale naštěstí jenom na chvíli. Potom se ta vážká vrhla na mě. Byl jsem trochu nepřipravený, a tak se jí podařilo mě pořádně kousnout. Naštěstí se Lemmi v tu chvíli už vzpamatoval – ostatní s námi nebyli – hlídali u jeskyně – a dokázal ji zabít. Zpátky jsme museli zase proplout tím ledovým jezírkem. Pořádně jsem v něm nastydl,“[/B][/OR] řeknu a zrovna v tu chvíli na mě přijde kýchnutí, které nestihnu potlačit.[OR][B] „He-hepčííííííí!“[/B][/OR] Rozprsknu kýchnutí po místnosti. [OR][B]„No, nakonec to dobře dopadlo. Rostlinky jsme staříkovi přinesli. Dobře se nám odvděčil a zaplatil a snad mu pomohly k něčemu dobrému a užitečnému. A lidé ze vsi byli také rádi, že jsme zabili ty tři skřety. Kvůli nim se k lomu místní báli. No zkrátka, abych to shrnul, bylo to moc zajímavé putování. Lidé – a nejen lidé – jsou ve světě zajímaví a je tam spoustu zajímavého k vidění.“ [/B][/OR]Zakončím své vyprávění. Sáhnu do kapsy a vysmrkám se a trošku zakašlu, protože se znovu ozvalo mé nachlazení. [OR][B]„A když je to ve světě tak zajímavé, proč ses tedy vracel domů?"[/B][/OR] Zeptá se mě otec.[OR][B] „Mám rýmu,“[/B][/OR] odpovím tónem, který dává znát, že se podivuji nad tím, jako by to nebylo zcela zřejmé a logické a jako bych to zrovna neříkal. Snad na potvrzení mých slov zakašlu.[/I]

Zakašlu a zakašlání mě probudí. [I]Fujtajxl to byl sen! Tedy pěkný, rád jsem v něm zase viděl rodiče, ale takovýhle návrat nesmím připustit,[/I] dám si předsevzetí a sám se podivuji, kde se to v tom snu vzalo. [I]Nejsem přece z cukru a kašel a rýma mě nemohou odradit od mého putování světem.[/I] Vstanu z kůže, abych se protáhl a uvědomím si, že je světlo. [I]Oni mě nevzbudili na hlíádku a nechali spát,[/I] uvědomím si. Znovu zakašlu a uvědomím si, že v jednom měl ten sen pravdu. V tom jezírku jsem pěkně nastydl. To už mé kroky směřují k východu z jeskyně, kde vidím na plošině stát a hledět do dáli Lemmiho. Vyjdu na plošinu a rozhlédnu se. Renhart ještě podřimuje, Einarr je vzhůru, ale zdá se být duchem nepřítomný a mlčky sedí stranou, svěží se zdá být tedy především Lemmi. [OR][B]„Dobré ráno,“[/B][/OR] pozdravím. [OR][B]„Nechali jste mě spát a ani se nenechali vystřídat,“[/B][/OR] řeknu především k Lemmimu, ale trochu i k Einarrovi, vesměs tak nějak do pléna. Neříkám to tónem ani vděčným ani vyčítavým, prostě jde o konstatování, ačkoliv mě zajímá, jaký to mělo důvod a co mi na to odpoví. Doufám, že mi na to odpoví, i přesto, že jsem to neformuloval jako otázku.

Posadím se k ohni, vytáhnu z vaku kus kýty, odříznu ji a začnu ji snídat. Při tom si uvědomím, že po prospané noci se sice cítím trochu silnější, vypadá to, že mé rány se mi zahojily a do mých paží se vrací síla, ale přesto se cítím tak nějak zvláštně unaveně a malátně. [I]Sakra, co mě tak zmohlo? Už aby to bylo za námi.[/I] Chystám se kýchnout, ale včas to zarazím. [I]To bude tou rýmou. Zatracené jezírko![/I] Zakleju si sám pro sebe, ale pak už se zase věnuji snídani. Když jsme už všichni vzhůru, je na čase se zase vydat na cestu. Než se tak stane, něco si uvědomím a pronesu do pléna. [OR][B]„Tam v jeskyni jsou kosti nějakého dobrodruha. Tohle jsem u nich našel.“[/B][/OR] Řeknu a ukážu měšec všem, zejména však Einarrovi s Renhartem, kteří ho na rozdíl od Lemmiho neviděli. [OR][B]„Asi bychom si to měli rozdělit.“ [/B][/OR]S těmi slovy vysypu obsah měšce na zem a začnu rozdělovat peníze na jednotlivé hromádky.


*********************

Peníze rozdělím rovným dílem. Nechci do toho PJovi kecat, ale předpokládám, že v lese je potřebovat nebudeme, takže je může mezi nás rozdělit až na konci questu. A asi podle toho, kdo dohraje se to rozdělí na 3 nebo 4 díly? V tuhle chvíli hraju tedy tak, že s námi Einarr je, ale pokud by quest nedohrál, přišlo by mi divné, aby dostal podíl...

Jinak fajn, že se Einarrovy postavy ujmeš, bude pro nás to hraní trochu jednodušší, takhle byl trochu problém, jak to pojmout - zda tedy hraje, či nehraje, zda ho brát v potaz či ignorovat, atd...
Simonitor5. Listopadu 2019 15:39:07

*********************
Ještě jedna otázka: Jak se to řeší s itemy a jídlem? Mám prostě použít nějaké jídlo z inventáře na snídani?
Lemminkainen8. Listopadu 2019 19:17:15

*********************
V neděli jedu pryč, vrátím se až příští neděli v noci. Pokud přibudou příspěvky, připojím odpis ještě v neděli dopoledne před odjezdem.
Frugifer10. Listopadu 2019 16:49:40
************************
Pokračujte dál beze mě. Zatím nevím, co máte v plánu. Až se domluvíte a napíšete, kam půjdete (nebo co podniknete), tak vás opět posunu.
Obsah váčku napíšu v mém příštím příspěvku. Jeho rozdělení nechám čistě na vás (pokud se Einarr nezapojí do hry, tak já za něj se po odměně navíc pídit nebudu) a připíšu vám to asi až ke konci questu.
Ohledně jídla. Zkrátka v příspěvku napiš, co sníš a já už daný item odeberu.
Simonitor14. Listopadu 2019 14:50:08

*********************
Omlouvám se za zpoždění, ale nestíhám. Příspěvek se pokusím napsat v pátek, nebo sobotu ráno, potom jsem celý víkend pryč a vracím se až v neděli večer.
Aktuální počasí14. Listopadu 2019 14:50:08
otext
Simonitor16. Listopadu 2019 08:49:19

*********************
Nestíhám, můžete mě přeskočit.
Singr18. Listopadu 2019 11:18:06

*********************
Asi nemá smysl na to psát celý příspěvek a ani na to nyní nemám úplně mnoho času, ale pokud jsme tedy po snídani, navrhnu, abychom šli dál hledat. Zřejmě takto nějak: [OR][B]Tak asi půjdeme dál, co vy na to? Cože nám ještě zbývá?[/B][/OR]
Lemminkainen19. Listopadu 2019 11:16:06
[BLOCKQUOTE] „Nechali jste mě spát a ani se nenechali vystřídat,“[/BLOCKQUOTE]
[B][OR][B]"Hlídal náš barbaří přítel, slovo únava příliš často nepoužívá, zdá se,"[/B][/OR][/B] odpovím Singrovi a krátce překontroluji uložení svých věcí. Provlhlé části chvíli položím do ranních paprsků, posnídám ve stoje několika sousty a pozoruji slunce na obloze. Singr usedne k ohni, ještě rozechvělý nočním chladem a prostydlý včerejší koupelí. Dělení měšce příliš neřeším, shrábnu nabízenou hromádku bez větší pozornosti a uložím ji do měšce.
Snažím se vybavit si noční sen, ještě před chvílí byl v mysli jako živý, ale s rostoucím dnem se mění v pouhou mlhavou vzpomínku.
[BLOCKQUOTE]Cože nám ještě zbývá?[/BLOCKQUOTE]
[B][OR][B]Dvě rostliny podle vzoků. V okolí močálu lze nasbírat květy protěže, můžeme tam jít nějakou oklikou přes srdce lesa a s trochou štěstí najít i modrý rozum. K obojímu máme sušené předlohy.[/B][/OR][/B]
Myslí mi probíhají obrázky mokřadel, která jsem na svých cestách potkal. Ač působí jako nehostinná místa, bývají plná života a domovem pro spoustu nejrůznějších tvorů. Potkáme nějaké další Divoké? Bude nám les bránit v dalším postupu? Rozhlédnu se naposledy po okolí plošiny, je to hezké místo a čas od času si na něj asi vzpomenu. Dole se třpytí jezero, odráží nebe i koruny stromů a okolní vápencová drť z výšky vypadá jak duny bílého písku. Přejíždím očima vlny zeleně a snažím se vtisknout si do mysli orientaci v jejím prostoru. Při našem vstupu nám Kilián ukázal cestu k lomu i bývalou cestu přes les, dnes přehrazenou bažírem. Převíjím si v duchu náš včerejší postup a odhaduji směr našich dalších kroků, které by měly vést k močálu. Jít zpátky po stejné cestě by nám nález modrého rozumu asi nepřineslo, je potřeba se ponořit do větší hloubi hvozdu.
Překontroluji luk i šípy, utáhnu vak s věcmi a vykročím k pěšince, vedoucí dolů z plošiny.
[B][OR][B]"Je zbytečné dále prodlévat, pojďme, ať nám močál na slunci nevyschne.[/B][/OR][/B] Naznačím směr, o kterém si myslím, že by k němu měl vést s menším obloukem směrem k srdci hvozdu a vykročím k sestupu k jezeru. Projdu okolo křovin, ukrývajících pěšinu, vzpomenu si na Einarrovo včerejší sklouznutí a jsem opatrný vůči okolí. Než vyjdu na prostranství včerejšího boje s Divokými, chvíli naslouchám s prsty na opeření šípu, připraven ho rychle vytáhnout. Je-li klid, vystoupím z křoví mezi stromy a počkám na zbytek družiny.
Singr22. Listopadu 2019 11:26:19

*********************
Pokusím se v dohledné době něco sepsat, ale v zásadě souhlasím s Lemmim a následuji jej. Asi se ani nějak moc nehrnu do popředí, neb Lemmi vypadá, že má v úmyslu vést a jít první. Ale asi mi to nedá a půjdu přinejmenším po jeho boku.
Singr24. Listopadu 2019 21:33:56
Lemmi odpoví, že v noci hlídal Renhart, a že slovo únava moc často nepoužívá. [OR][B]"Díky,"[/B][/OR] pronesu směrem k Renhartovi. Pak se však znovu zamyslím nad Lemmiho poznámkou o absenci Renhartovy únavy. [I]To má být narážka na mě, jak jsem včera odpadl?[/I] Napadne mě a chvíli přemýšlím, jak to Lemmi myslel a zda je za jeho slovy více než řekl. Nakonec usoudím, že je to vlastně jedno a nemá smysl se tím zabývat. [I]Asi to tak nemyslel, jen si to namlouvám,[/I] přesvědčím sám sebe. [I]Ale je to pravda. JSEM unavený. Unavený víc než bych měl být. Víc než bývám.[/I] Zatímco se zabývám v myšlenkách svou únavou, Lemmi vyrazí vpřed. [I]Chvála bohu za tohoto elfa.[/I] Nezbývá než jej následovat, díky čemuž nechám své myšlenky stranou a vydám se za ním. [OR][B]"Modrý rozum? Ten by měl být někde hluboko v lese, že? Pamatuju si to správně?"[/B][/OR] Zeptám se Lemmiho během chůze z plošiny. Lemmi určí směr a já jej následuji. Z nějakého důvodu nemám tak silnou potřebu vést skupinu, jako jsem měl včera. Navíc s Lemmiho odhadem směru souhlasím. Chvíli se držím kousek za ním. Poté mi to přece jen nedá a posunu se vedle něj na jeho úroveň. Nechám elfa vést a určovat směr, bedlivě však zkoumám zem po níž jdeme. Nehledám nic konkrétního a naopak mě zajímá vše, co tam je. Stopy zvěře i jejich absence, nějaké náznaky toho, že se blížíme k bažinám, cokoliv dalšího - zvláštního i běžného - prostě vše, co mi může dát nějakou informaci o místech jimiž právě jdeme či místech do jejichž směru jdeme.
Frugifer27. Listopadu 2019 21:23:58
Než se vydáte dál, hlouběji do lesa směrem k močálům, vysype Singr na zem obsah váčku. Jestliže jste čekali, že se s cinkotem vyvalí zlaťáky, byli jste na omylu. Váček ukrýval zcela jiné bohatství. A barevné. Na zem se totiž vykutálelo deset různě barevných malých kamínků. Zcela jistě se jedná o drahé kameny, které se jistě budou dát prodat v každém městě. Konkrétně je zde jeden kamínek růžové, černé, zlaté, fialové, azurové, modré a červené barvy. Po dvou kamíncích o zelené barvě a ještě jeden, který hraje snad všemi dostupnými barvami. Kamínky jen čekají, až si je rozeberete. Byla by škoda je zde zanechat. Zvlášť, když jste pro jejich objevení prolili svou krev. Navíc jejich původní majitel je již postrádat nebude.

Je čas vydat se dál. Rozhodli jste se zastavit i pro protěž do bažin. Lemminkainen se z plošiny pokusil odhadnout směr, kterým se vydat. Úmyslně minete původní stezku, kterou jste se sem dostali, s cílem jít hlouběji do lesa, kde snad narazíte na modrý rozum.
Naposledy se ohlédnete do jeskyně k doupěti tří prasátek a začínáte slézat z plošiny. Dáváte si velký pozor, aby se vám nepřihodilo podobné neštěstí, které předchozího dne postihlo Einarra. Zem pod nohama se však zdá stabilní a nikdo si tentokrát pod sebou neustele.
Za chvíli za sebou necháváte i jezírko, u kterého se v noci napájeli minimálně dva vlci, což Singr poznal podle stop. Anebo se přišli pohostit na mršinách tří skřetů, jejichž těla se pomalu rozkládají na místech, kde včera vydechli naposledy. Nyní se kolem těl slétávají mouchy a další všelijaký hmyz, který se pouští do své práce. Zanedlouho zbude po prasátkách jen pár kostí.

Konečně opouštíte vyšlapanou a bezpečnou stezku a vstupujete hlouběji do nitra lesa. Stáváte se tak závislí jen a pouze na svých schopnostech. Zabloudit tu můžete velice rychle a snadno. Neznáte to tady a moc záchytných bodů tu není. Přesto tak nějak tušíte, že právě tudy dojdete k bažinám. Zcela jistí si ale být nemůžete.
Kromě toho, pocit bezpečí a pohody, který jste mohli cítit na plošině, přešel opět ve stísněnost a chvílemi i dokonce strach. Znovu vám dává les pocítit svou „sílu“ a posiluje ve vás vědomí, že zde nejste vítáni. Zčistajasna slyšíte zapraskání větvičky, které vystřídá podivné ticho. Tu a tam vás můžou vylekat náhlé poplachy v hejnech ptáků, kteří vyletí z korun stromů. O chvíli později máte zase nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje. Když se však zastavíte, nic konkrétního nevidíte ani neslyšíte. Ani Singr ze země nic nevyčte. Nejsou tu žádné stopy, které by ukazovaly, že se tudy někdo pohyboval. Přesto pocit stísněnosti a obavy, že jste sledováni, roste s každým krokem. Zatím však dokážete udržet své nervy a nikdo nepanikaří. Rozhodně se však těšíte, až budete moci z tohoto lesa vypadnout.
S každým krokem navíc les houstne a panuje tu větší šero. Stromy tu dosahují takových rozměrů, které jinde na okraji lesa neuvidíte. Ovšem po žádné lesní zvěři ani památky. Jedinými živými tvory kromě vás, jsou výše zmínění ptáci v korunách stromů. A taky samotný les?

Zhruba po hodině chůze, kdy se kromě vašich nepříjemných pocitů nic dalšího nestane, se ocitnete v místě, kdy se pár metrů přímo před vámi objeví hradba mohutných stromů, mezi nimiž lze jen stěží projít. Celá hradba má kruhovitý tvar a působí dojmem, jako by něco hlídala. Něco, co je uvnitř a co vy ze svého místa rozhodně nevidíte. Vzbuzuje ve vás posvátný respekt a nikdo se dovnitř příliš nehrnete.
A snad ani nebudete muset. Poté, co se nabažíte pohledem na ono podivné uskupení stromů, všimnete si pár kroků napravo od vás několik trsů drobné modré rostlinky s oranžovým středem. Přesně takové, jak popisuje pergamen, který vám dal stařičký alchymista. Pokud porovnáte se vzorkem, zjistíte, že se opravdu jedná o modrý rozum. To byste tedy měli, stačí jen udělat pár kroků a rostlinky sebrat.

V tom se však přihodí něco nečekaného. Uslyšíte silné ohlušující zapraskání a jedna z mohutných větví nedalekého stromu dopadne těsně vedle vás. Co je ale horší, tak praskání nepolevuje, ba naopak. Nyní slyšíte i dunění. A jde to právě směrem od modrých rostlin. Nevíte, co se děje, ale nevěstí to nic dobrého.
A aby toho nebylo málo, tak z levé strany od vás zničehonic uslyšíte vlčí zavytí, které rozhodně nebylo daleko. Nevíte, odkud se čtyřnohá šelma tak rychle vzala, ale ve vaší blízkosti se však prozatím nikde neobjevuje. To se ale může rychle změnit.

Je třeba jednat rychle. Víte, že když zůstanete stát na místě, nemusí to dopadnout dobře. Jste nevítaní hosté v cizím lese, kterému, zdá se, došla trpělivost. Co ale dál? Možností máte několik…

*****************
Napsal jsem vám obsah váčku. Rozdělení nechám zcela na vás (za Einarra se hlásit nebudu, takže pokud mu něco necháte, je to vaše věc, ale pokud si to rozdělíte vy, aktivní, rovněž mi to vadit nebude). Od vás bych chtěl napsat podčárovku kolik kamínků a které barvy si berete. Pro jistotu to ještě uvedu zde:
1x : růžová, fialová, modrá, pestrobarevná, zlatá, červená, černá, azurová
2x : zelená
Singr29. Listopadu 2019 13:04:08

*********************

Frugi: Potřebuješ to rozdělení vědět hned/brzy? Pokud ne, počkal bych do konce questu, podle toho, kdo dohraje. Pokud ano, tak se nějak zkusíme domluvit...

Renhart, Lemmi: Chcete někdo nějaký konkrétní kamínek?
Singr29. Listopadu 2019 15:43:57
Obsah měšce nešťastníka z jeskyně přinese překvapení v podobě zářivých "kamínků". [I]Jakou asi mají cenu? Jsou to drahé a vzácné kameny nebo obyčejné cetky?[/I] Napadne mě. Příliš to ale neřeším, rozdělíme si je - zdá se, že nikdo z nás nerozpozná, jaký má jakou cenu, takže je to dělení jaksi náhodně spravedlivé.

Pak už se vydáme na cestu. Lemmi nás vede, já sleduji stopy a zem. Mimo jiné si povšimnu, že noční vlčí návštěvníci byli dva. Tedy nejméně. Další stopy nemluví zcela jasně. Zbytek cesty už je beze stop. [I]Samozřejmě. Jdeme k bažinám. Co by tady dělala zvěř?[/I] Nevraživost lesa cítíme na každém kroku a to přesto, že se nikomu z nás nic nestane. Stromy postupně nabývají větších rozměrů a já si uvědomuji, že se nacházíme v srdci hvozdu, že tyto stromy musí být staré, prastaré... Nakonec dojdeme k mohutné hradbě stromů. Působí majestátně a budí respekt. Přesto mě silně přitahuje. [I]Co asi chrání?[/I] Než se tam vydám, upoutají mou pozornost rostlinky modrého rozumu. [I]Jo, to si pamatuju i já, že tuhle kytku chceme.[/I] Chystám se k ní vydat, když tu najednou... Žuch! Hned vedle nás spadne mohutná větev. Hned vzápětí se začne ozývat další praskání. Co bude následovat, je zřejmé. [I]Je to vůle samotných stromů? Nebo jsme vstoupili, kam jsme neměli a spustili nějakou past? Od rostlinek pak začne vycházet nějaké dunění. Co to sakra je?[/I] Napadne mě. Vzápětí mě napadne něco dalšího. [I]Les se brání. To je zřejmé. Ale co když je to všechno špatně? Co když jsme ti špatní my? Co když sem nepatříme? Jakým právem trháme místní rostliny? A k čemu je ten dědula vlastně chce?[/I] Pomyslím si, že by stálo za to začít s lesem komunikovat. [I]Ale jak? A hlavně... ...na to sakra není čas. Ten les rozhodně vyjednávat nechce! K čertu s tím. Prostě vezmem kytky a padáme![/I] Vrhnu se směrem k rostlinkám. Užuž se k nim chci sehnout, když mi hlavou bleskne včerejší obraz Lemmiho s požahanou rukou.[I] Radši mečem,[/I] usoudím. [I]A jen jednu![/I] Rázným švihem jednu z nich utnu a volnou rukou seberu.

Nečekám na to, co se bude dít dále. Rozeběhnu se směrem z něhož jsme přišli. Za běhu ještě křiknu: [OR][B]"Pryč! Zpátky!" [/B][/OR]Ačkoliv si myslím, že mí společníci mají dostatek rozumu na to, aby tuto mou pobídku nepotřebovali.


*********************

Běh na krátké vzdálenosti, st. 3.

Neběžím úplně sprintem. Spíš se snažím dělat dlouhé a vysoké kroky, abych o nic nezakopl (nic mi nepodrazilo nohy) a aspoň trochu (jak mi to rychlost běhu dovolí) se snažím koukat, kam šlapu.

Platí pro případ, že mi toto vše projde, tedy že se mi rostlinu podaří setnout a sebrat, respektive, že se k ní vůbec dostanu a nedojdu žádné úhony *6*
Lemminkainen2. Prosince 2019 19:56:05
Okolí jezírka je tiché, je slyšet jen bzučení much nad těly Divokých. Einarr chvíli obhlíží zem, je dobře mít s sebou někoho, kdo umí číst stopy. Napadne mne, kolik užitečných dovedností jsem v minulosti trestuhodně zanedbával. Zabití leží kousek od nás v trávě, letmo tam stočím zrak, ale nijak podrobně je nezkoumám. S ostatními pohlédneme jeden na druhého a beze slov se vydáme směrem, který se mně i Singrovi zdál být vhodným. Les samozřejmě neznáme, mistr Kilián nám jej popsal jen povrchně a tak se snažíme držet danou linii a nenechat se svést terénní vlnou či občasnými houstníky.
Koruny stromů záhy zakryjí ranní slunce a nepřátelská atmosféra okolí na nás dopadne se vší silou. Ticho je jak těžká kožešina hozená přes tvář, stejně jako ostatní pozorním při každém zapraskání, zašustění, zašveholení … byl bych přísahal, že v zádech cítím cizí zabodnuté oči a otočím-li tvář dozadu, téměř jistě vnímám nepřítelský stín zase přímo před sebou.
Jdeme pomalu, kroky volíme opatrně a jsme neustále připraveni na další zlomyslný útok. Mít lučiště v pěsti a prsty druhé ruky na hebkém opeření je uklidňující, snažím se nepodléhat strachu a nesvírat je příliš křečovitě. Ztrácíme pojem o čase i ušlé vzdálenosti a řídíme se spíš už jen instinkty. Co chvíli zastavujeme, vyberu si nějaký konkrétní bod v terénu a vytyčím si směr k němu, mám trochu obavy, abychom neopisovali kruh. Kontrolujeme okolí a vedle sebe často slyším Singra, jak přiklekává a snaží se číst stopy. Jdeme beze slov, v duchu ocením, jak se souhra stává samozřejmou bez zpomalujících domluv. Víc a víc se noříme do zelenavého šera, stromy jsou mocné, majestátní a ve své hrozivosti … nádherné. Duší mi létá tisíce pocitů a občas se musím dotknout prsty hlíny, abych si uvědomil, že vše okolo je skutečnost. Les je tichý, prázdný, nepřátelský a zlověstný. Kupodivu se zatím nic neděje.

Pohled, který se mi nečekaně zjeví přímo před tváří, mi téměř vyrazí dech. Silné kmeny sešikované před námi ... jak hradba. Nebo řad těžkooděnců. Něco chrání, hrozivě mlčí a vypadá to, že každou chvíli vykročí a smetou jakéhokoli nepřítele … nás. Jejich majestát a moc mne omráčí, skloním luk s bezmocně směšným šípečkem, chvíli nejsem schopen čehokoli.
Napravo zahlédnu pohyb Singra, někam se natahuje .. aha, rostlinky. Výborně, není pochyb, trsy modrého rozumu. Snad to les nevydráždí … i když, vidět ho v pohybu ...
.. prásk!!! , úder těsně vedle nás … krásná Yavanno, snad jsem to nevyslovil nahlas! Nemyslel jsem to doopravdy!!!!!
Singr reaguje bleskově, skočí po bylinkách, setne jednu mečem a hbitě ji popadne … přikrčím se, rozhlížím se po stromech, větvích … zavytí z druhé strany, vlci! Singr vstává, otáčí se,
[BLOCKQUOTE]"Pryč! Zpátky!" [/BLOCKQUOTE]
Také se probírám, tiším dech, dobře, konečně to přišlo ... touha zabíjet mi projede do konečků prstů a vyžene třas. Několika rychlými kroky se stáhnu zpět, snažím se sluchem i zrakem kontrolovat okolí a postřehnout úder, který musí přijít. Větve, hradba kmenů, zrádné šlahouny na zemi, jde to vůbec všechno vnímat zároveň?
Singr běží, [B][OR][B]„nenastavuj záda!“[/B][/OR][/B] křičím za ním a couvám nejrychleji, jak mi pocit kontroly dovolí. Couvám, táhlým rychlým cvalem, vrhám pohledy za záda, pozor na zem, každý klacek se jeví zákeřnou zmijí, hlavu vtaženou mezi ramena, luk polonatažený, připravený bleskově najít cíl. Větve nad sebou vnímám jen matně, občas úkroky měním svou pozici, víc asi udělat nemohu … couvám, spěchám za hraničářem a zároveň snažím krýt ostatním záda. [B][EL][B]"Pojďte, tak pojďte, děti lesa," [/B][/EL][/B]drtím mezi zuby.
Aktuální počasí2. Prosince 2019 19:56:05
otext
Frugifer8. Prosince 2019 21:06:34
***********************
Omlouvám se, nestíhám. Příspěvek napíšu někdy během příštího týdne (pravděpodobně ve středu).
Frugifer11. Prosince 2019 20:22:19
Okamžiky v následujících vteřinách se odehrají až neuvěřitelně rychle, že stačilo menší zaváhání a všechno mohlo skončit jinak. Singr na nic nečekal a bez meškání vystartoval k rostlinkám a tím pádem i ke zdroji dunivě zlověstného zvuku, kam by se leckdo neodvážil. Je to sice jen pár metrů od vás, ale zdá se, že tvůj cvik v běhu na krátké vzdálenosti tě zachránil před pohromou. Sice jsi ztratil chvilku času sběrem rostliny, která je skutečně dle popisu drobná a mečem ti to dalo nějakou práci, ale nezastínilo to tvou pohotovost a běh. Nicméně povedlo se a poslední rostlinka je vaše.

Stačíš ještě pobídnout ostatní a poklusem se společně vydáváte směrem, odkud jste přišli. Lemminkainen celou skupinu uzavírá a situaci kontroluje s připraveným lukem. Ještě než definitivně opustíte toto podivné místo, periferně spatříte, jak se jeden mohutný strom, ten u kterého roste modrý rozum, tedy místo, kde ještě před chvílí stál Singr, s ohlušujícím rámusem nejprve propadá do země, aby se mohl vyvrátit. Za vámi se jen vyvalil oblak prachu. Nevíte, zda je všemu konec, proto nepolevujete, a rychlostí, kterou vám les dovolí, se vzdalujete od toho podivného místa. A také vlci, jejichž zavytí jste slyšeli, vás nenechávají klidnými. Ti se však za vámi neobjevují.

Po nějaké době poklidnějšího běhu se však musíte zastavit a popadnout dech. Zdá se ale, že jste na bezpečnějším místě a nic vám již nehrozí. Vlci se nejspíše vydali opačným směrem než vy. Dalo by se říci, že se vše vrátilo do normálu. Ovšem opět začínáte naplno pociťovat tíživou atmosféru lesa.
Nic vám sice nehrozí, ale paní Štěstěna, která byla ještě nedávno Singrovi nakloněna, se k vám protentokrát obrátila zády. Ano, dostali jste se do bezpečí, ovšem za cenu toho, že jste zabloudili. Někde jste se museli splést a uhnout špatným směrem. Les sice vypadá až podezřele stejně, ale můžete přísahat, že místo, kde se nyní nacházíte, nepoznáváte. Tudy jste rozhodně nešli. Jakmile si tuhle skutečnost uvědomíte, ozve se ono známé zašumění lesa, které až nápadně připomíná zlověstný smích. Je to přesně to samé zašumění, které jste předchozího dne slyšeli několikrát, pokaždé když se vám stala nějaká nepříjemnost.

Nyní jste se na vlastní kůži přesvědčili, jak zrádné je putovat cizím lesem mimo stezky. Bohužel vůbec netušíte, kde jste. Snad jste se odklonili od původní cesty jen trochu a stezka by snad mohla být před vámi, ale jistě to nevíte. Při běhu jste se zcela bez problému mohli vydat úplně opačným směrem. Jisté je jen to, že máte pevnou půdu pod nohama. Alespoň prozatím.

*********************
Rozdělení kamínků mi stačí až na konci questu.
Ještě připomínám, že všechny "povinné" rostlinky již máte posbírány.
Singr12. Prosince 2019 22:37:35
Rychle skočím k rostlince a tnu. Tedy netnu. Na to, jak je rostlinka drobná, tak vzdoruje srdnatě a musím ji upižlat. To se nakonec podaří. Rychle ji seberu a rozeběhnu se pryč. Náhle pocítím, že pevná půda pod mýma nohama není až tak pevná, spíš poněkud měkne. Na malý moment se zakymácím, ale rovnováhu neztratím a udělám pár rychlých kroků. ŽUCH! [I]Co to sakra bylo?[/I] Za běhu se otočím. [I]A do prdele! To bylo těsný![/I] Země těsně za mnou i se stromem se propadla do země. Na nic nečekám a pádím vpřed! [OR][B]„Nenastavuj záda,“[/B][/OR] zaslechnu za sebou elfova slova následovaná elfštinou. Slova elfštiny, jimž nerozumím – vlastně ani nevnímám jednotlivá slova, pouze tón a melodii hlasu – se mísí se vzpomínkou na otce, která se mi mihne hlavou. Jedna z jeho rad, které považuji za moudré byla právě taková. [I][OR][B]„Nenastavuj záda,“[/B][/OR][/I] slyším v duchu jeho hlas. [I]Jo tati, myslím, že jsou situace, kde ani takovéto moudré rady nemají své místo.[/I] Dál běžím lesem. Po několika krocích si uvědomím, že bezprostřední nebezpečí zřejmě pominulo. Rozhodně jej nevnímám tak intenzivně. I dunění zní jakoby z dáli. [I]Kde jsou ostatní?[/I] Ohlédnu se zpět a vidím Einarra s Renhartem za svými patami a elfa běžícího pozpátku kus za nimi, ale stále poblíž. [I]Výborně, držíme se pohromadě.[/I] Náhle si uvědomím, že to možná není až tak dobré. [I]Jo, výborně. Jestli se tu do země propadne další strom, tak skončíme pod zemí všichni společně a nikdo nám nebude moct zvenčí pomoct.[/I] Udělám ještě několik rychlých kroků a znovu se otočím. Zdá se, že nebezpečí pominulo, respektive jsme od něj dostatečně daleko. Zastavím a počkám na zbytek skupiny. Vydýchávám a vychutnávám si slastný pocit vítězství. [I]Máme rostlinu a jsme všichni živí a zdraví. Paráda! A máme vlastně už všechny rostliny a zbývá už jen protěž. Výborně![/I] Dívám se po ostatních a na tváři mi hraje úsměv tak široký, jaký jsem za celou naši cestu neprojevil. Pocit štěstí, že jsme unikli a jsme v pořádku, živí a zdraví prostupuje celou mou duši. [I]Výborně. Tak teď k bažinám ať to máme všechno. Asi to budeme muset obejít. Přímý směr se ukázal být neprostupný. Takže se vrátit k lomu, na cestu, po ní zpět a pak... ...aha... ...sakra... ...no jo, zpět k lomu... ...ale kudy? Kde to k sakru jsme? Tudy jsme nešli![/I] Úsměv mi ze rtů zmizí. Neříkám nic, ale je patrné, že mě něco zarazilo.

[I]Všude kolem les, les, nic jiného než les. Takže kudy dál?[/I] Chvíli přemýšlím. Les zašumí a je evidentní, že se nám směje. Také se usměju. [I]Smích? Pokud je posměch to nejhorší, co proti nám může les nyní vytasit, tak je to ještě dobré.[/I] Krátce se zamyslím a zvednu hlavu ke korunám stromů. [I]Ano! Výborně! To je ono! Slunce![/I] Otočím se na ostatní. Zdá se, že i jim už došlo, jak se věci mají, a že jsme ztratili směr. [OR][B]„Dobře. Takže, zdá se, že jsme sešli – nebo spíš seběhli – z cesty. To nevadí. Na římse jsme měli Slunce po levici.* Zhruba tím směrem – tedy na východ – jsme scházeli po stezce. Poté jsme šli do lesa a šli jsme stále zhruba tímtéž směrem, možná trochu na jihovýchod. Slunce je támhle,“[/B][/OR] máchnu rukou vzhůru směrem k němu, [OR][B]„a myslím, že je stále před polednem. Takže tím směrem je východ. Myslím, že nejlepší bude jít zpět k lomu a od něj se vrátit po cestě, kterou jsme přišli. Z ní pak můžeme odbočit směrem k močálům. Takže pokud chceme k lomu, měli bychom jít na západ, možná severozápad, tedy tudy,“[/B][/OR] ukážu směrem který navrhuji. Krátce se odmlčím. Uvědomím si, že můj monolog a má slova mohla působit sebejistěji než se cítím. [OR][B]„Tedy snad. V tomhle proklatém lese si člověk nemůže být jistý ničím a je to jen můj odhad,“ [/B][/OR]dodám a rozhlédnu se po ostatních.


*********************

používám orientaci podle hvězd - stupeň 2

* Poctivě jsem pročetl příspěvky z římsy, abych dodržel co nejlepší RP. Večer jsme viděli Slunce nad horizontem a ráno sluneční paprsky probudily Lemmiho *6* To není nutně protichůdné, prostě se nabízí, že římsa byla orientována na sever či jih (vybral jsem si jih).

Do úvah, kudy jsme šli, promítám svou představu o tom, jak vypadá krajina respektive cesta, kudy jsme šli. Konkrétně to specifikováno nebylo, ale já jsem nyní pro své úvahy potřeboval konkrétní body, takže je to má projekce. *6*

Jinak jak psáno výše - Singr má orientaci podle hvězd na st. 2, z čehož plyne, že si není svými úvahami zcela jistý. Takže pokud někdo z vás má orientaci nebo orientaci podle hvězd na vyšším stupni, ať se se Singrem klidně pustí do polemiky, Singr rozhodně bude jeho argumentům naslouchat a pokud bude dostatečně přesvědčivý, tak na jeho názor dá *4*

...a pokud nikdo nemáte orientaci na vyšším stupni, tak nám kostky budiž milostivy *3*

Simonitor16. Prosince 2019 22:08:34
*********************
Všem se omlouvám, ale před několika cca. 10 dny jsem si poranil ruce, takže jsem nemohl psát. Pokud budu mít štěstí a zahojí se mi to dost rychle, tak dopíšu jeden velký příspěvek o vánočních prázdninách, kde všechno zahrnu. Ještě jednou se omlouvám, ale bohužel s tím nic nemůžu udělat.
Singr17. Prosince 2019 12:23:06

*********************
Hodně štěstí ať se Ti to brzy zahojí.
Lemminkainen18. Prosince 2019 11:56:16
Nejsem si jistý, jak dlouho a jak daleko jsme běželi. Za zády zahlédnu zbytek skupinky, která se zastavila okolo Singra. Také zvolním. K přímému útoku zatím nedošlo, povoluji natažení luku a šíp skláním níž. Zklidním dech, chvíli naslouchám, vlčí vytí umlká v dáli a okolní stromy, ač nepůsobí o nic méně zlověstněji než před chvílí, alespoň nevypadají na to, že by se v nejbližších okamžicích chystaly dávat do pohybu. Přivřu oči, přehraju si obraz s propadajícím se kmenem, trochu mne zamrzí, že jsem neměl příležitost vidět, co jej stáhlo dolů a vyvrátilo. Nebo se úmyslně položil sám? Ohlédnu se, ale zpátky se podívat nepůjdu.
Rozhlédnu se po okolí, les se opět omezil na výhružné šumění, vrátím šíp do toulce a vydám se k družině. Singr něco říká ostatním, vypadají lehce zmateně. Zdá se, že jsme trochu sešli ze směru. Jdu k nim.
[BLOCKQUOTE][OR][B][B] ... měli bychom jít na západ, možná severozápad, tedy tudy,“[/B][/B][/OR][/BLOCKQUOTE]
Pohlédnu na slunce skrz koruny stromů. Ze stezky jsme sice sešli, dá-li se trasa, kterou jsme sem šli, vůbec stezkou nazvat, ale příliš by to vadit nemuselo. Singr hovoří pro další postup na jistotu, sám bych se asi spíš pokusil jít k močálům napřímo. Směr je podle slunce patrný, močály nebudou jednou malinkou lokací, kterou bychom mohli jen tak minout a les se zdá být vcelku průchozím. Nedokáže-li les hýbat sluncem, ztratit bychom se neměli. Ale je mi to spíš jedno.
[OR][B][B]Dobrá, pojďme zpět k lomu. Směr zhruba máme a skálu s jezerem snad nepřehlédneme. Vydat se pak můžeme včerejší cestou a uvidíme, kdy dojdeme na výchozí rozcestí s odbočkou k močálům, kterou nám ukázal Kilián.[/B][/B][/OR]
V mysli mi naskočí vidina noční procházky bažinami a bezděky se mi roztáhnou koutky úst do úsměvu.

Zkontroluji si vybavení. Vak s věcmi, především jednotlivé byliny, toulec se šípy a oba nože. Znova se podívám na slunce, přehraji si náš dosavadní postup a zkusím si určit směr co nejpřesněji, ale můj odhad se od Singrova neliší. Ještě se ohlédnu na místo předchozího dramatu a počkám, až se ostatní zvednou a budeme moci vyrazit.

*********************
Orientaci dle hvězd, zahrnuje-li to i Slunce, mám také na 2.
Singr24. Prosince 2019 08:09:17

*********************

Šťastné a veselé Vánoce všem, hodně štěstí, zdraví a pohody a klidnou službu všem, kteří o Vánocích slouží. *4*
Frugifer27. Prosince 2019 16:33:24
Slunce je také hvězda, a tak mohou Singr i Lemminkainen využít své dovednosti a určit přibližný směr, kudy se dát. Einarr s Renhartem jen bezradně sledují vaše počínání. Ačkoliv z vás vaše vědomosti nedělají mistry, oba dva překvapivě dojdete ke stejnému závěru a určíte směr, který by vás měl zavést zpět ke skalám a lomu. Zdali je to správný směr, je ve hvězdách.
Pokračujete dále lesem, ale kromě ponuré a stísněné atmosféry, která doslova dýchá z každého kousku lesa, nic podezřelého nevidíte ani neslyšíte.
Už začínáte mít obavy, že jdete špatně, když se asi po hodině chůze stromy trochu rozestoupí a vy se vynoříte na lesní stezce a kousek před vámi spatříte mezi stromy vyčnívat skály. Ano, tohle musí být zcela jistě stezka, kterou jste včera přišli k zatopenému lomu. Pokud vám to nedá a budete se chtít stoprocentně ujistit, tak vás stezka opravdu zavede k jezírku.

Teprve nyní si můžete oddechnout. Tady už to znáte a pokud se budete držet stezky, dojdete až k rozcestí, odkud se vydáte druhou stranou k bažinám.
Vydáte-li se po stezce zpátky, projdete postupně místy, které vám utkvěly v paměti. Například mýtina, kde jste včera natrhali žluté lístky. Dle slunce usoudíte, že se blíží poledne a bylo by asi dobré na chvíli odpočinout a třeba i něco pojíst. To je zcela na vás.

Ať už se zdržíte či nikoliv, cesta pokračuje dále. Po nějaké době opravdu stanete u rozcestníku, od kterého je to kousek ke studánce, kde vás předchozího dne zanechal Kilián. Jak málo by stačilo k tomu vydat se ke studánce, opustit les a zamířit k dřevěné chalupě k alchymistovi pro odměnu.

Vás však láká vidina dalšího dobrodružství a pochopitelně také zlata navíc. Nevydáte se tedy ke studánce, ale pokračujete dosud neprozkoumanou cestou dále, kde by se údajně měly nacházet močály.
O tom, že se skutečně přibližujete k bažinám, se můžete přesvědčit po pár stech sázích. Ve vzduchu lze cítit vlhkost a místy i zatuchlina, jakoby se něco poblíž rozkládalo. Zem je prozatím pevná. S každým dalším krokem je však zem stále více porostlá mechem, z něhož rostou podivně nazelenalé houby, které v přítmí světélkují, což jen podtrhuje atmosféru tohoto místa. I přes to, že je něco po poledni, tak se vám zdá, že je tu větší šero, než v jiných částech lesa. Občas narazíte i na houby fialové či červené barvy. Tyto však nevydávají žádné světlo. Na rostliny, tedy ani na protěž bažinou jste dosud nenarazili. A zvířectvo tu není žádné. Ani ptáci v korunách stromů nenarušují to tíživé a všudypřítomné ticho lesa.

Anebo se vám to jen zdá? Po dalších opatrných krocích zaslechnete podivný zvuk připomínající šustění, jakoby po zemi něco lozilo. Zastavíte se a v šeru několik sáhů před sebou spatříte při zemi cosi temného, co se opravdu pohybuje. Postupujete opatrně kupředu, až vám šero a nazelenalé světlo hub dovolí odhalit podivného tvora, který vám prvotně připomíná přerostlého brouka. Brouk je zploštělý a většinu jeho těla pokrývá pancíř s mnoha ostrými výrůstky, které vypadají jako bodce. Zepředu pak vidíte hluboké tmavé štěrbiny, které zcela jistě ukrývají oči.
Aby toho nebylo málo, s hrůzou spatřujete čtyři takové brouky. A to jen ve vašem dohledu, není vyloučené, že se jich zde může vyskytovat víc. Štěstí máte alespoň v tom, že si vás brouci prozatím nevšimli a nejdou po vás, anebo to minimálně nedávají nijak najevo.
Každopádně tak jako tak máte čas vymyslet plán, jak se jich zbavit a pokračovat po cestě dál.

****************
Soudě dle vašich příspěvků jsem to posunul až k bažinám. Jestli po cestě zastavíte na odpočinek, nechám na vás. Stejně tak se můžete vrátit, vyzvednout odměnu a ukončit quest. Hádám však, že budete chtít pokračovat. V takovém případě nyní postupujte opatrně a moc to neposuňte. Fakt stačí, když vymyslíte plán a pokusíte se o jeho realizaci (nevíte, jak na vás budou brouci reagovat). Výsledek vám pak popíšu v dalším příspěvku.
Singr28. Prosince 2019 12:45:28
Lemmi potvrdí můj názor ohledně směru, čímž mě částečně uklidní a částečně znervózní. Nevypadá o nic sebejistěji než já. [I]To, že potvrzuje můj názor dost možná znamená jen to, že oba se mýlíme úplně stejně,[/I] uvědomím si. Přesto jsem rád, že můj názor potvrdil. Zaprvé to eliminuje možní neshody a zadruhé je větší naděje na to, že máme směr správný. [I]A i kdyby ne, tak bude dobré jít stále stejným směrem, než bloudit nazdařbůh všemi směry.[/I] [OR][B][I]„Uvidíme, kdy dojdeme na výchozí rozcestí,“[/I][/B][/OR] pronese a na tváři se mu rozline úsměv. Hned mě napadne, nač pomýšlí a vzpomenu si na jeho průpovídku o močálech za měsíčního svitu, kterou včera adresoval Renhartovi. Mimoděk mě napadne, že se to zdá být mnohem déle než včera. [I]Ne, ne, ne! Ani na to nemysli, že půjdeme k močálům za tmy![/I] Oponuji v elfovi v duchu, ale ve skutečnosti se při těch myšlenkách a vzpomínce na jeho průpovídky o močálech a kůzlátkách usměju.

Pokračujeme tedy v cestě, která nám trvá poměrně dlouho. [I]Tohle není dobré. Jdeme déle než jsme šli předtím. Jdeme déle než bychom měli jít,[/I] napadne mě. Zároveň si uvědomím hned to nač jsem před chvílí – no, vlastně to nebyla až taková chvíle – myslel. [I]I pokud nejdeme správně, bude dobré držet jeden směr,[/I] zopakuji si a nechám si své pochyby pro sebe. [I]Vyjít s nimi ven by teď ničemu neprospělo.[/I] Náhle se před námi zjeví cestička, po které jsme včera přišli k lomu. [I]No, ehm, směr jsme evidentně dobrý neměli, ale aspoň jsme došli někam, kde to známe.[/I] Zvednu hlavu a pohlédnu na elfa. V mém pohledu může číst překvapení i úlevu, které vystřídá úsměv, který mi vyvolá na rtech vzpomínka. V duchu slyším otcova slova: [I][OR][B]„Máš víc štěstí než rozumu.“[/B][/OR] Něco na tom bude, tati.[/I] [OR][B]„Tak konečně víme, kde jsme,“[/B][/OR] pronesu do pléna. Nemá smysl déle setrvávat na místě. Sice jsme mysleli, že jdeme k lomu, ale od něj bychom šli stejně touto cestičkou, takže nemá smysl řešit mírné zabloudění a to, že jsme na ni došli jinak než jsme zamýšleli. [I]Vlastně jsme to vzali zkratkou[/I], usměju se sám pro sebe. Vydáme se po pěšině a po chvííli chůze dojdeme na mýtinu, kde jsme včera odpočívali a trhali žluté květy. [OR][B]„Zastavíme tady na chvíli a odpočineme a nasvačíme se?“[/B][/OR] Zeptám se svých souputníků. Sám si utrhnu několik borůvek, které byly včera výborné. Pak sáhnu do torny a vyndám kýtu. Smutně pohlédnu na zhruba dvě poslední sousta, která mi ještě zbyla. Žaludek se mi sevře, ale nedá se nic dělat. [I]Snad bude příležitost se brzy najíst.[/I] Pomyslím si. Také si v duchu vzpomenu na lišku, kterou jsem včera nedokázal zastřelit. Trochu mě to mrzí, ale brzy toho litovat přestanu. [I]Byla opravdu nádherná a byla by škoda zabít takové krásné zvíře. A já snad kvůli tomu hlady neumřu.[/I] Během pobytu na mýtině si dávám dobrý pozor na to, kam si sedám, kam šlapu a kam sahám. Vzpomínka na moje a Lemmiho lapálie znovu se vstupem na tento palouk obživne a nabádá k opatrnosti.

Nakonec dojdeme k rozcestí, na kterém naše dobrodružství začalo. [I]Bylo by tak snadné nyní les opustit, ale ne. Ještě ne.[/I] Ještě nemáme protěž a já nemám ve zvyku opouštět nedokončenou práci. Vydáme se tedy druhou cestou. Cesta je to ponurá a po chvíli se stezka vytrácí. Mokřady nám nabízí pohled na různé, jinde netypické, houby a... ...a také tvory. Když si všimnu brouků před námi, prudce varovně zvednu ruku a syknu: [OR][B][U][B]„Pozor!“[/B][/U][/B][/OR] Když i ostatní spatří, co nám stojí v cestě, přemýšlím nad dalším postupem. [I]Šípy. Jsou čtyři. Máme dva luky. Dvakrát dvě rychlé a přesné rány a máme je z krku.[/I] [OR][B]„Mistře elfe, myslím, že se nabízí další možnost, abys nechal zapět své lučiště,“[/B][/OR] řeknu a současně si do ruky beru svůj luk. Během toho si brouky prohlížím a přemýšlím. [I]Ten pancíř se mi nelíbí. [/I]Příroda sice tvoří zvířata tak, aby byla odolná opět jen přírodě, nikoliv lidským výtvorům, ale něco mi říká, že by jím naše šípy nemusely projít. [OR][B]„Nebo možná ne...“[/B][/OR] pomalu volím slova, zatímco se mi v hlavě rodí jiná myšlenka. [OR][B]„...nemáte někdo kus masa? Já to své bohužel už snědl. Myslím, že tím bychom je mohli odlákat.“
[/B][/OR]

*********************

Poprosím o smazání kýty, kterou jsem definitivně dojedl...
...a když už jsme u toho mazání, tak žebrákovy boty už také dávno nemám a má je nyní Lemmi *6*

To syknutí [OR][B]"Pozor"[/B][/OR] je polohlasem (ale ne vyloženě šeptem). Mám pocit, že někde někdo v nějakém questu to značil takhle - tak abych to oddělil od normální hlasitosti...
Aktuální počasí28. Prosince 2019 12:45:28
otext
Lemminkainen30. Prosince 2019 14:22:50
Vracíme se zpět. Jisti směrem si dvakrát nejsme, ale příliš mne to netíží. Rozhlížím se okolo, pozoruji rostliny a poslouchám výhružné zvuky nepřátelského prostředí. Chvílemi se v nich pokouším hledat nějaké konrkténí sdělení, ale asi se jen nechávám unášet svou fantazií. Ztratím pojem o čase a také zřejmě zapomenu dbát na opatrnost. Nějakou dobu mechanicky jdeme, po chvíli se proberu z myšlenek a mám pocit, že chůze trvá o něco déle, než bychom očekávali. Že by směr zvolený nebyl tak úplně správný? Příliš to neřeším, nemám pocit, že by nám hrozilo nějaké fatální bloudění, nebo to alespoň můj lehkomyslný přístup k nastálým problémům příliš nepřipouští. Singr se zdá být trochu nesvůj, oproti mně bere věci o něco vážněj. Než však někdo z nás nadhodí možnost korekce dalšího směřování, objeví se před námi prostupující siluety vápencových skal a po chvíli vyjdeme na známých místech včerejšího putování.
Po cestě se vracíme k původnímu rozcestí, odkud známe směr k močálům. Na mýtině krátce zastavíme k odpočinku, moji mohutněji stavění lidští přátelé jsou opět vyhládlí, po pravdě řečeno taky rád do něčeho párkrát kousnu. Potom pokračujeme dále, nehody se nám zatím vyhýbají a brzy se nacházíme nedaleko Kiliánovy studánky. Všimnu si, jak se pohledy ostatních stočí směrem ven z lesa, k mé úlevě však jen na chvíli a možnost bažiny opominout nikdo nenavrhne. Noříme se tedy zpět do lesa a brzy cítíme blízkost mokré půdy. Prostředí jak pro gobliny, napadne mne, představuju si jejich hoogany na kůlech ...
Něco se děje, uvědomím si, zároveň Singr varovně sykne. Příbuzní jeskynní létavice? Zatím ale neútočí, aniž dělám rychle pohyby, vytáhnu šíp a založím jej na tětivu.
[OR][B][B]Až vystřelíme, půjdou pravděpodobně po nás. Mohli bychm je vlákat mezi našeho barbara a Einarra, kteří by tak mohli udeřit ze zálohy, třeba zpoza nějakého stromu. A ustupme trochu, ať stihneme vystřelit vícekrát. A případně i ustoupit, bude-li jich více.[/B][/B][/OR]
[BLOCKQUOTE] „...nemáte někdo kus masa? Já to své bohužel už snědl. Myslím, že tím bychom je mohli odlákat.“[/BLOCKQUOTE]
Jsem spíš skeptik, ale zkusit to můžeme. Natáhnu ruku do batohu a vytáhnu zbytek kýty. Několika kroky se pokusím dostat do boku brouků, pak máchnu kýtou a hodem ji roztříštím o strom vedle nich, tak, aby nám zůstal prostor k jejich případnému obejití, pokud by lákadlo zabralo. Po hodu se rychle stáhnu k družině, snažím se pohybovat tiše a nedupat.
Singr31. Prosince 2019 08:20:27

*********************

Připravím si svůj luk a čekám, jak dopadne Lemmiho pokus. Pokud by se brouci rozeběhli po něm nebo po nás, budu střílet.

Do nového roku přeji všem hodně štěstí, zdraví, lásky, sexu a splněných snů.
Simonitor4. Ledna 2020 19:46:48

*********************
Hlásím, že už jsem se vrátil živ a zdráv. Zítra mám celý den volno, tak napíšu jeden velký příspěvek a od teď už budu moct pokračovat bez zdržování. Ještě jednou se za moji nepřítomnost omlouvám a doufám, že jste všichni prožili svátky v klidu a pohodě.
Simonitor5. Ledna 2020 17:14:28
Oheň tiše plápolá, všichni už upadli do hlubokého spánku a mi se pomalu zavírají víčka. Oheň mě hřeje a já usínám. Teplo ohně se ale přemění v žár a rozroste se kolem mě.
[I]Kolem sebe vidím jenom plameny. Hořící domy, mrtvoly a krev. Ucítím strach. Začnu co nejrychleji utíkat. Musím se odsud dostat pryč, pomyslím si. Žár kolem mě pořád sílí a sílí. Plameny mě obklíčily. Proběhnu skrz ně a na pravém rameni ucítím ostrou bolest. Utíkám dál, až narazím na jednoho z nájezdníků. Bez přemýšlení vytáhnu sekeru a máchnu. Sekera však proletí skrz něj a rozpadne se na jiskry. Běžím dál skrz celou skupinu. Rozpadají se mi před očima a jiskry mě pálí na obličeji. Já však běžím dál a dál. O něco zakopnu a spadnu na zem. Zvednu se a uvidím na zemi náčelníka kmene. Oči má prázdné, bez života. Na hrudi má velkou ránu, ze které tekla krev. Teď už neteče a je jenom seschlá a ohořelá. Náčelník na mě promluví: [OR][B]"Mohl jsi je zachránit Renharte. Mohl jsi nám pomoct. Ale byl jsi slabý. Nejsi hoden, být členem našeho kmene. Jsi jenom špína. Zneuctil jsi jméno tvého otce!"[/B][/OR] Za sebou uslyším povědomý hlas. [OR][B]"Renharte!"[/B][/OR] Otočím se a vidím na plošině nade mnou mého otce a za ním Anthose. Můj otec klečí a Anthos mu jedním švihem setne hlavu. "Ne!", chci zařvat, ale slova z mých úst nevyjdou. Jde jenom slyšet rozpadající se stavení a praskání ohně. Všechno kolem mě zčerná a Anthos se na mě podívá. Tím chladným, prázdným pohledem maniaka. A usměje se. Ten chladnokrevný úsměv. Ten... Úsměv...[/I]

Probudím se u skoro dohořeného ohně a uslyším Singra, jak nám přeje dobré ráno. Asi jsem usnul v sedě. Protáhnu se a ucítím bolest na pravém rameni, stejně, jako v tom snu. Je to zrovna to místo, kde mě ten skřet trefil. Sáhnu pro svůj vak, vytáhnu rohlík s mlékem a nasnídám se. Samotný rohlík je celkem suchý, ale zapíjím ho trochou mléka. Je teprve ráno, takže si trochu nechám na později. Ještě si trochu popovídáme o dalším postupu a rovnou pokračujeme dál.
sestoupíme z plošiny a pokračujeme hlouběji do lesa. Po nějaké době chůze potkáme nějaké divné stromové stavění. [I]Co to je?[/I] Naštěstí je poblíž modrý rozum. [I]Konečně. Už jenom Protěž Bažinnou a máme hotovo.[/I] Mé nadšení však přeruší spadlá větev. S obrovským hlukem spadne na zem a začne tu znít i nějaké dunění. [I]Ten les nás tu nechce, to je mi už jasné.[/I] Singr rychle popadne Modrý Rozum a běžíme pryč. Lemmi běží pozpátku a kontroluje nám záda, takže já se ani neohlížím a dávám pozor, ať nezakopnu.

Když už to vypadá, že jsme dost daleko, tak se zastavíme, abychom mohli popadnout dech. Nastává ale jiný problém. Ztratili jsme se. [I]Tak to je skvělé.[/I] Singr a Lemmi se naštěstí umí dobře orientovat, takže po chvíli už asi máme správný směr. Já jen tiše přihlížím a doufám, že se nemýlí. Důvěřuji jim a jdu za nimi. Už pomalu přestávám doufat, ale stromy se rozestoupí a my se ocitneme na stezce. [I]Díky bohu, jsme tady. Teď už jenom tu Protěž a padáme odsud. Už tu nechci být o moc déle. [/I] Pokračujeme po cestě zpátky, od lomu a dojdeme na plošinu s těmi žlutými kytkami. Singr navrhne, že si můžeme chvíli odpočinout. [OR][B]"No od věci by to zrovna nebylo. Můžeme chvíli spočinout."[/B][/OR] Sednu si a vytáhnu zbytek rohlíků a mléka. Až se trochu najím, tak se zvednu a počkám na ostatní, ať můžeme vyrazit dál.

Po chvíli dojdeme na rozcestí a jdeme rovnou do bažin. [I]A je to tu. Musím být na pozoru, ať se nikde nepropadnu.[/I] Říkám si pro sebe a tiše pokračuji vzadu ve skupince. Pod nohama se nám začne objevovat čím dál víc mechu. Ve vzduchu jde cítit vlhko a velmi podivný pach. Velmi známý pach. Zatuchlina. Ten pach si moc dobře pamatuji. Málem mě strhl zpátky do toho momentu, ale já odolám. [I]Teď ne. Teď si nemůžu dovolit dostat další záchvat.[/I] Zatřesu hlavou a uvidím, že naše skupinka se zastavila. Taky se zastavím a uvidím, na co tak upřeně zírají. Na zemi před námi jsou nějací brouci. [I]Snad se toho nebojí. Vždyť to je jenom nějaká havěť.[/I] říkám si pro sebe, ale najednou dostanu takový chladný pocit. [I]Jenom nějaká havěť...[/I] Trochu znejistím a radši zůstanu stát. Lemmi vytáhne kus masa a hodí ho od sebe, jako návnada. [I]Snad se to podaří.[/I] pomyslím si a čekám, jak podivný brouk zareaguje.

*********************
Ufff, konečně jsem zpátky. Od teď tedy budu moct odepisovat normálně. Na rukách už skoro ani nejde poznat známka nějakého zranění, na to, jak špatně to před tím vypadalo a jak dlouho se to hojilo. Ohledně těch barevných kamínků, jestli můžu, tak bych si vzal ten černý, zbytek si můžete rozebrat mezi sebou. Ale to až na konci questu. A itemy jsem tedy použil rohlík a kravské mléko, ale nechal jsem si ještě jednu porci na večer. Kdybych v odpise na něco zapomněl, tak prosím řekněte, když tak upřesním.
Frugifer6. Ledna 2020 14:29:59
Při pohledu na odporně vyhlížející brouky vás jako první napadne jednoduše se probít dopředu. Singr s Lemmim už také mají v rukou luky a jsou připraveni střílet. Pancíř brouků však vyvolá v Singrovi obavy, díky čemuž vymyslí jiný plán. Jednoduše brouky odlákat kusem masa. Žel, žádné maso již nemáš a taky úplně nevíš, zda se na něj brouci chytí.

Tvůj plán se však nakonec přece jen uskuteční. I když lze vidět, že Lemmi tomu příliš nevěří, přesto vytáhne z torny zbytek masité kýty. Opatrně se snažíš dostat se k broukům ze strany. Prestože se snažíš jít co nejtišeji, brouci si tě stejně všimnou. Otočí se na tebe a prohlíží si tě. Stojí na místě jak přikovaní a nevrhnou se na tebe, jak bys mohl čekat. Dávají ti spíše najevo, že tohle je jejich teritorium a dál tě nepustí. S každým tvým krokem do boku se podivně přikrčí a výstražně proti tobě nastaví bodce. Zatím jsou v klidu, avšak je ti jasné, že každý prudký pohyb by mohl být potrestán.
Jakmile usoudíš, že jsi v dostatečné vzdálenosti, hodíš kýtou ještě dál do strany a doufáš, že se na to brouci chytí. Ještě než se stáhneš zpátky k ostatním vidíš, že váš plán zdá se vyšel. Ihned po dopadu kýty na zem se k ní všichni čtyři brouci rozeběhli. Ještě sice vyhráno nemáte, ale minimálně jste se utvrdili v tom, že jsou na tomto místě opravdu jen čtyři.

Poté, co jsou brouci zaměstnáni nevelkým kusem masa, cesta vpřed se vám na chvíli otevřela. Měli byste však pospíšit. Brouci jsou čtyři a kýta je jen jedna. Paradoxně vám to ale i trochu napomohlo. Brouci mezi sebou nyní „zápolí“ kdo si urve maso pro sebe. Ovšem i tak, jakmile „vítězný“ brouk přetlačí ostatní a maso spolkne jako malinu, je dost možné, že dostanou chuť i na vás. Je třeba spěchat. [I]Anebo se ještě nějak pojistit?[/I]

*****************
Brouci o vás, respektive o Lemmim již ví, ale jsou nyní zaneprázdněni kýtou. Pokud vás nenapadne, co napsat, stačí klidně podčárovka (např. že pokračujete rychle dál).
Dále ještě jedna technická. Ačkoliv nám Einarr z nějakého důvodu zmizel (já ho nevyhazoval; buď odešel sám, ale spíše ho systém smazal pro neaktivitu), počítejte, že tam stále je. Já ho buď pak při vhodné příležitosti z příběhu vyřadím, nebo to za něj dohraju jako CP (ono pomalu ale jistě se blíží konec questu, takže je to asi jedno).
Singr6. Ledna 2020 19:56:27
Lemmi se ujme realizace mého návrhu. Vytáhne zbytek kýty, poodejde stranou a hodí ji stranou. Brouci jej ostražitě sledují. [I]Sakra. Vědí o nás,[/I] napadne mě. Nicméně plán, který jsem navrhl, i když jsem si zdaleka nebyl jistý jeho účinností, funguje. Brouci se po mase rozeběhnou a začnou se o něj rvát. Chvilku to sleduji, abych se ujistil, že se nevrací. Ale brzy mi dojde, že je třeba spěchu. Podle toho, jak se na maso vrhli, jej brzy sežerou a nedá se moc čekat, že poté budou nějak otálet. [I]Takže rychle.[/I] Pro jistotu se otočím na Einarra s Renhartem, abych jim dal najevo, že jdeme, ale slov není třeba. Vyrazím vpřed. Ovládnu se a neběžím. Zbrklý pohyb by mohl upoutat pozornost brouků. Přesto volím velmi rychlou chůzi. Během ní vyhledám pohledem Lemmiho, že je v pořádku a přidává se k nám. Pokračuji spokojený s prozatímním úspěchem, nicméně během mě napadne myšlenka, která mě sice vyloženě neznepokojuje, nicméně mou pozornost si žádá: [I]Budeme muset projít i zpět.[/I]
Lemminkainen7. Ledna 2020 11:41:28

*********************
Potřeboval bych upřesnění situace: [I]nějak +/- obíháme brouky kolem, já dobíhám družinu, Singr se po mě trochu ohlíží. Brouci jsou kus od nás, "zády" k nám. Souhlasí?
Máme dobrý výhled na brouky? Jak jsou asi daleko?[/I]
Frugifer8. Ledna 2020 14:23:59
**********************
Ano, doběhneš k ostatním a společně proběhnete/projdete po stezce dál (zatím to napsal pouze Singr). Brouci jsou k vám zády ve vzdálenosti asi 5-10 sáhů. Výhled na ně máte dobrý. Zato oni se zcela věnují kýtě a vás si nevšímají.
Lemminkainen9. Ledna 2020 15:44:14
Brouci jsou mnohem vnímavější, než se na první pohled zdálo. Po prvních krocích vím, že o mně už vědí a pokud se nestáhneme, boji se nevyhneme. [I]Jak zkoumají okolí? Sluchem to zřejmě nebude, pohyboval jsem se téměř neslyšně. Cítí pach? Vidí? Vnímají pohyb? Snad. Pravděpodobné také je, že cítí naše kroky z šelestů na zemi. [/I]Přestanu se přibližovat, ve vaku nahmátnu mastnou kost a s rozmachem ji vrhnu proti kmeni poblíž brouků.
Kýta letí vzduchem, rotuje jak vrhací sekera. S mlasknutím se potká s kmenem určeného stromu a mastně se rozetře po hrubé kůře. K mému překvapení brouci rychle reagují a nás pustí ze zřetele.
Spěšnými kroky se vracím k družině, která brouky chvatně obchází. Je moudré nechat si je v zádech? Kýta je dlouho nezdrží, nebudou nás pronásledovat?. Brouci jsou kousek od nás, nevěnují nám pozornost a představují lákavě snadný cíl. Viděl jsem, jak umí být rychlí, [I]ale jeden pečlivý výstřel ze zálohy ... pak snad ještě jeden, než dojdou až k nám ...[/I]
Téměř bezděky vyjmu šíp z toulce a přiložím jej k tětivě. Zvolním krok a tětivu natáhnu k tváři.
V tu chvíli se Singr ohlédne a naše oči se na chvíli střetnou. Myšlenku o šíleném elfovi ani nemusí vyslovovat nahlas, téměř rezonuje vzduchem. Studeně se na něj usměju a dám mu vteřinku na přípravu ... k zacílení luku nebo k ústupu.
Ale svou tětivu natahuji k prasknut. Hrot šípu zkamení v zastaveném čase, upřený na slabé místo v broučím pancíři.
Aktuální počasí9. Ledna 2020 15:44:14
otext
Singr10. Ledna 2020 11:23:48
*********************
Nejsem si úplně jistý, kdy se dostanu k odpisu (i když zítra večer by se to mohlo podařit), tak jen stručně pro PJ. Potlačím chuť roztrhat elfa na kusy a postavím se s lukem vedle něho. Plán je stejný, podívat se, zda a kde má brouk slabé místo a vystřelit. Zároveň řeknu Lemmimu, na kterého mířím (řekněme vlevo uprostřed). Pak už vystřelím.
Singr11. Ledna 2020 20:48:43
Lemmi se vrací k nám na stezku a zařazuje se na konec skupiny. Mimoděk se ohlédnu. Sice neočekávám žádné problémy, ale tak nějak se chci ujistit, že je v pořádku. V pořádku je, ale... [I]...ale co to zase vyvádí?![/I] Zastavím tak prudce až do mě málem Einarr a Renhart narazí. Malý zlomek sekundy přemýšlím, co jim mám říct, ale než najdu nějaká slova, tak už to vidí také. Elf napíná tětivu k líci. V tu chvíli se naše pohledy střetnou. [I]Sakra! Tohle šlo zvládnout bez boje! Proč blbne? Proč? Proč? Proč?[/I] Je štěstí, že neumím zabíjet pohledem, neboť v takovém případě by se Lemmi ihned skácel mrtev k zemi. Navzdory svému vzteku však neváhám. Vím, co udělám – a vlastně to okamžitě a bez váhání činím. Tohohle elfa jsem si oblíbil a v určitém smyslu mu důvěřuji. Za ten den mi ze všech členů družiny přirostl k srdci nejblíže a já ho v tom nenechám samotného. [I]I když by si to zasloužil, prevít.[/I] Vydám se směrem k němu. Z mého pohledu stále čiší vztek, takže si nemůže být zcela jistý, že neschytá jednu ránu mezi oči. Pokud se toho však obává, tak než stihne svou obavu nějak projevit, postavím se vedle něj, stejně jako on směrem k broukům a stejně jako zvednu připravený luk a natáhnu svou tětivu. Lemmi tak může zcela vnímat doslova a do písmene, že stojím po jeho boku. Hlavou se mi honí mnoho slov, která bych chtěl elfovi říct – [I]a která mu ještě pěkně od plic později řeknu[/I] – ale v tuto chvíli zvítězí můj pragmatismus: [OR][B]„Beru si toho vlevo uprostřed,“[/B][/OR] řeknu tak klidně a věcně, musí Lemmi pochybovat, zda k němu hovoří tentýž muž, který po něm před chvílí metal blesky svými pohledy. Zatímco čekám na elfovu reakci, hledám pohledem slabé místo v obrnění brouků. Mířím a má mysl se zklidňuje. [I]Možná to nebyl až tak špatný nápad. Pravděpodobně bychom se s brouky střetli při návratu a nyní máme na své straně moment překvapení,[/I] napadne mě. Náhle se mi hlavou prožene další myšlenka, která mi vyloudí na rtech ďábelský úsměv. [I]Ale jestli bude chtít u močálů čekat na svit luny, tak přísahám, že ho do nich strčím![/I]


*********************

Především díky Lemmimu za jeho příspěvek (pro mě stejně nečekaný, jako pro Singra - pořád ještě soudím lidi podle toho, jak bych se v dané situaci zachoval já *6* ). Každopádně mi - Singrovi - umožnil se díky tomu emočně vyřádit a psaní tohoto příspěvku jsem si opravdu užil. *4*

Jinak sled událostí (ohledně Lemmiho návratu k družině, mého pohledu a jeho nápřahu) jsem si trochu domýšlel. Respektive měl jsem trochu jinou představu, ale pojal jsem to tak, aby to dávalo nějaký smysl.
Simonitor12. Ledna 2020 10:08:02
Když vidím, že brouci jsou z kýty sami bez sebe, tak pokračuji za Singrem. [I]Čas jít odsud pryč. Nevím, jak dlouho jim to vydrží to maso. Cestou zpátky vezmu trochu své kýty.[/I] Náhle se Singr zastaví. Tak rychle, že dokonce do něj trochu drcnu. Upřeně se zlostí se dívá za mě. Otočím se a pochopím proč. [I]Nenenene, prostě pojďme dál. Proč na ně chce střílet? Vždyť můžeme rovnou jít pryč![/I] Jak vidím, tak to Singr vzdal a vytáhl taky luk. Bez váhání potichu vytáhnu sekeru a stojím připravený, kdyby na nás brouci chtěli zaútočit. [I]Já jsem se o tohle neprosil.[/I]
Frugifer20. Ledna 2020 12:15:17
Brouci jsou plně zaměstnáni svou „kořistí“ a vám nevěnují žádnou pozornost. Stačilo by jen nerušeně projít po cestě kolem nich.
To se však díky Lemmimu nestane. Snad za to můžou myšlenky na bezpečnou cestu zpět, nebo je to pohled na snadný cíl v podobě brouků, kteří se „perou“ mezi sebou o kus masa. Ať už se ti v hlavě honí cokoliv, vytáhneš šíp, vložíš jej do luku a natáhneš tětivu a hledáš nejslabší místo v broučím krunýři.
Než stačíš vystřelit, všimnou si tvého počínání i ostatní. Nikdo neprotestuje, neodtahuje tě dál od brouků, jen se každý v tichosti připraví na boj, který je zdá se nevyhnutelný. Singr si připravil luk a postavil se vedle Lemmiho, Renhart vytahuje sekeru a Einarr kopí, aby se mohli vrhnout do boje, až oba lučištníci vypustí své šípy a výhoda překvapení bude pryč. Singr ještě upřesní svůj cíl, Lemmi tedy zamíří na toho druhého uprostřed.

Více připravení už být nemůžete. Zasvištění obou šípů protne vzduch a všichni čtyři s napětím čekáte, zda si šípy najdou svůj cíl. Na vzdálenosti necelých deseti sáhů by však byla hrozná smůla, kdybyste se netrefili.
A také, že se tak nestane. Zkušený elf ovládá svůj nástroj tak dokonale, že opravdu trefil skulinu v pancíři a nedal broukovi nejmenší šanci. Brouk se jen zatřepotal a se zvukem připomínající zapištění se nehybně skulil na zem. A máte o jednoho přerostlého brouka míň.
Ani Singrův šíp nemine svůj cíl. Ty však bohužel Lemmiho výbornou trefu nenapodobíš. Šíp sice broukův krunýř prorazil, ale evidentně již neměl dostatečnou sílu a energii, aby pokračoval v cestě dál a nadělal větší paseku. Zbytek šípu tak trčí z broukova krunýře.

Všichni tři zbylí brouci se na vás otočí a s rychlostí hmyzům vlastní se na vás vrhnou. Při tom vydávají jakési zvuky podobné bzučení a pískotu. Nyní, když jsou bodce namířeny přímo proti vám, vypadají ještě hrozivěji.
Ovšem než se k vám dostanou, stihnou Lemmi se Singrem ještě jednou vystřelit. Jestli tak učiní, nebo se raději připraví na boj tváří v tvář je již jejich volba. Einarr postoupil o krok k broukům a kopí sevřel pevněji v rukou.
Teprve následující okamžiky napoví, jak bude boj pokračovat dál.

****************************
V první řadě se omlouvám za sníženou aktivitu. Minulý týden byl dost náročný a nestíhal jsem napsat. Nyní to už bude lepší a věřím, že brzy quest dotáhneme do konce.

1. kolo je za námi. Singr i Lemmi stihnou vystřelit ještě jednou ve druhém kole, avšak pro jistotu dodávám, že přezbrojování trvá celé jedno kolo a v tom třetím již budou brouci u vás. Na koho se chystají zaútočit prozatím nevíte. A ještě bych chtěl připomenout, abyste napsali podčárovku, kde napíšete své úmysly (komu se nechce psát příspěvek, může napsat jen podčárovku).
Singr20. Ledna 2020 14:06:27

*********************

Za mě jen podčárovka, shrnu pak celý boj do jednoho příspěvku. Nestřílím, přezbrojuji na meč a dýku. Pravá ruka - meč, levá - dýka.
Lemminkainen22. Ledna 2020 08:48:20
[BLOCKQUOTE]„Beru si toho vlevo uprostřed,“[/BLOCKQUOTE]

Kývnu a počkám, až se i Singrovo lučiště napne do plného oblouku. Vypustí šíp a také moje střela syčí vzduchem. Vylétla nádherně čistě, až mi z toho tělem projede mrazivé rozechvění. K cíli je krátká vzdálenost, šíp letí skoro v přímce a s klapnutím probije broučí pancíř. Rád bych ten pocit uchoval v písni, ale není čas. Prsty bez přemýšlení sevřou opeření dalšího šípu a tětiva se téměř sama přitiskne k výřezu v dříku střely. Periferně vidím Singra odkládat luk a tasit meč, také naši druzí dva se rozhodnou pozdravit se s šestinohými lezci a pokročí vpřed s připravenými zbraněmi. Natáhnu znovu tětivu až lučiště zapraská, zároveň ukročím stranou, abych měl výhled a nestřílel přes družinu. Vypustím další šíp na brouka, který by se zdál jít proti mně.

*********************
Střílím i v druhém kole a budu se snažit připravit si možnost pro případný třetí výstřel. Tj. ukročím do boku, cíl si vyberu tak, aby se mi, pokud možno, protivník nedostal hned na tělo, nebo použiji případný strom k odclonění přímého útoku apod.
Simonitor24. Ledna 2020 13:16:01

*********************
U mě se nic nemění, pořád stojím připravený a snažím se trefit brouka, který jde na mě, popřípadě co nejblíž mě.
Frugifer27. Ledna 2020 13:24:18
Singr se rozhodl přezbrojit na meč s dýkou, proto tentokrát letí vzduchem pouze jeden šíp, který Lemmi vystřelil bezprostředně po svém prvním zásahu. Jednoduše si vybereš brouka, který se zdá být nejblíže tobě. Shodou okolností je to ten, na kterého prve střílel Singr. Tvá rána je opět povedená, nicméně tentokrát nezasáhneš skulinu na oči, ale samotný krunýř. Přesto jej tvůj šíp hravě prorazí a dokonce se dostane hlouběji do broukova těla, než ten Singrův. Brouk však pokračuje vpřed, ačkoliv jej to na chvíli zpomalí. Nyní z něj trčí šípy dva.
Renhart s Einarrem mezitím vyčkávají na přímý střet.

A je to tady! Brouci jsou už těsně u vás, kdy každý si vybral svůj vlastní cíl. Ten s dvěmi šípy má namířeno na Singra, který je již s mečem a dýkou schopen vykrýt útok. Další brouk se chystá prověřit Einarrovo kopí a poslední z přerostlých brouků si hodlá vyšlápnout na Renharta se sekerou. Lemmi, který zůstal bez povšimnutí, si může o pár kroků poodstoupit, aby mohl znovu vystřelit.
Ovšem stalo se něco nevídaného. I když jste připraveni sebevíc, s jednou věcí jste nepočítali. Brouci, zdá se, mají svůj vrozený manévr, který vás minimálně překvapil. Výsledkem toho je, že se ani jeden z vás tří nestačil ubránit. Brouci totiž v poslední chvíli změnili směr a místo přímého střetnutí proběhli kolem vás. A to tak těsně, že vás pořezali svými ostrými bodci a výběžky, které vyčnívají z krunýře. Naštěstí pro vás, rány nejsou nijak hluboké a vypadá to „jen“ na škrábnutí. Přesto to pálí jako čert a na nohou vám zůstane památka. Vlastně můžete být docela rádi, že to dopadlo jen takhle a vy jste se udrželi na nohou. Dovedete si představit, jak nepříjemné by bylo, kdyby rána byla hlubší a limitovala vás v pohybu.

Jako první se z nečekaného útoku vzpamatoval Singr a téměř ihned oplatil broukovi stejnou mincí. Mečem a dýkou se ti podařilo proniknout skrze krunýř, což brouka přimělo zastavit a tys tak mohl vytrhnout svůj meč z krunýře a připravit se k dalšímu boji. Brouka jsi sice zranil, ale ten nevypadá, že by se měl jen tak vzdát své kořisti.

Jako další pak zareagoval Einarr, který proti broukovi provedl výpad svým kopím. Bohužel se mu v poslední chvíli podlomily kolena, snad vinou zranění, a jeho kopí se jen neškodně svezlo po pancíři.

Krátce poté se vzduchem rozneslo škaredé křupnutí. To se Renhart rozmáchl svou sekerou a drtivou silou prorazil broukův krunýř. Ten se rozletěl na několik menších kousků a na torzu broukova těla zbylo již jen pár cárů s bodci. Tobě se tak naskytl pohled na cosi slizkého, co bylo uloženo pod pancířem. Brouk se jen zatřepotal a pak se svalil k zemi. Ne, takovou ránu nemohl přežít.

Nejméně pohotový byl tentokrát Lemmi, proto jeho třetí šíp zasvištěl teprve až poté, co Renhart skolil svého brouka. Opět sis vybral cíl nejblíže tobě. Tedy brouka se dvěma šípy útočícího na Singra. I podruhé ses trefil přímo do pancíře, a i tentokrát jej šíp dokázal překonat a zabořil se celkem hluboko. A to byl také limit, co dokázal brouk snést. Teprve po této ráně se svezl na zem a škodit vám již více nebude. Je mrtev.

Jak vás nečekaný manévr ze začátku překvapil, nyní to vypadá, že již máte vše pevně pod kontrolou. Zbývá vám již poslední brouk, který dotírá na Einarra. Je sice nezraněný, ale to by pro vás nemusel být problém. Pokud teda brouk nemá v záloze další nečekané eso v rukávu.

*****************
Tentokrát jsem vyhodnotil dvě kola zároveň (vaše úmysly byly zřejmé). Všichni tři brouci nad vámi vyhráli iniciativu, ale to bylo také naposled, co jim kostky přály. Renhartovi padlo dokonce i pár šestek při útoku.
I když tuším, jak bude souboj pokračovat, přece jen jsem vám před čvtrtým kolem nechal příležitost zareagovat. Ti kdož shrnou boj do jednoho příspěvku, opět mi stačí podčárovka.
Simonitor27. Ledna 2020 14:27:33

*********************
Čekám, na koho brouk zamíří, předpokládám že na Einarra. Jestli udělá stejný manévr jako předtím tak se ho snažím trefit poté, co Einarra oběhne. Ještě před tím se však porozhlédnu kolem, jestli není brouků více. Mohli se ještě schovávat další opodál.
Aktuální počasí27. Ledna 2020 14:27:33
otext
Lemminkainen28. Ledna 2020 09:10:14
Druhý šíp s tupým prasknutím proráží krunýř, ale brouka to nezastaví a s dvěma dříky v krovkách se řítí na Singra. Také další dva se ženou na naše bijce, jsem jediný volný a využívám toho. Úkrok do strany, ještě jeden, šíp se mi na tětivě objevil jak kouzlem, ale brouci mění směr a musím přecílit. Jsou rychlí, příliš ... ztrácím drahocennou vteřinu, brouci se krovkami otírají o mé druhy, nevidím přesně, co se tam děje, ale nemělo to být! Einarr se snaží svého zachytit kopím, pevně rozkročený Renhart je nekompromisní a pádnou sekerou drtí vše až do kořenů země. Obracím se k Singrovi, škubnu prsty k ještě většímu nápřahu a vnímám, jak [EL][B]cúdaer[/B][/EL] krvechtivě duní. Střílím z těsné blízkosti, šíp se zakusuje hned po povolení prstů a přibíjí tvora k hlíně. Singr je volný, zbývá vyřešit Einarra, hmatám po dalším dříku a hrot na lučišti otáčím směrem k jeho problému ...
Singr28. Ledna 2020 12:25:23

*********************

Souhrnný příspěvek napíšu brzy, možná už dnes, ale ať to nezdržuju... ...rozhlédnu se, zjistím, jak vypadá situace - že přežil poslední brouk - a rovněž, že Lemmi si chystá další šíp, Renhart svou sekyru a i Einarr je vtažen do boje, a tak usoudím, že mě není zapotřebí. Ustoupím tak, aby mě nemohl trefit ani Lemmiho šíp ani Renhartova sekyra a rozhlédnu se kolem. Částečně "jen tak", částečně po dalším možném hrozícím nebezpečí (především jiných broucích, ale nejen těch) a pokud nic nespatřím, tak sleduji konec bitvy, ale už se do ní nezapojuji. Tedy pokud se zrovna brouk neoctne nějakým manévrem v mé blízkosti, ale to úplně nepředpokládám - v takovém případě bych samozřejmě zaútočil (a případně se snažil vyhnout útoku).
Singr30. Ledna 2020 16:08:11
V dokonalé symbióze na sebe s Lemmim pohlédneme. [I]Je čas.[/I] Tětivy zadrnčí a šípy letí. Lemmiho šíp najde svůj cíl o malý kousek dříve. [I]Jo! 1:0![/I] O nepatrný okamžik později sleduji už svůj šíp a opět se raduji. [I]Jo! Trefa![/I] Hned v následujícím momentu si však uvědomím, že můj pokus nebyl tak úspěšný jako elfův a brouk je pořád bojeschopný. [I]A určitě pěkně rozzuřený.[/I] Brouci běží přímo k nám a „ten můj“ si –[I] jaké překvapení[/I] – vybírá právě mě. Ale ze všeho nejdřív si brouka vybere Lemmiho šíp. Brouka trefa na chvíli zpomalí, ale nezdá se, že by zanechala větší stopy. [I]Ty seš ale odolnej parchant,[/I] pomyslím si. Napadne mě i další věc a neodpustím si utrousit uštěpačnou poznámku, i když pochybuju, že by mi brouk rozuměl: [OR][B]„Vypadáš jak jehelníček,“[/B][/OR] rýpnu si do brouka a už už se chystám po něm seknout. Ale... [I]...co to?... …sakra to pálí jak čert! Tu máš parchante![/I] ...brouk těsně přede mnou prudce změní směr a až při důvěrném setkání s ním zjistím, že roh na čele není jediným ostnem, kterým je vyzbrojený. Jeho škrábnutí pekelně pálí, ale neochromí mě, naopak mě vyburcuje a já ho prudkým bodnutím přišpendlím na místě. Na nic nečekám, vytáhnu meč z broukova těla a chystám se na další úder. Za svými zády zaslechnu křupnutí. Zvuk je to děsivý, ale mě nevyděsí. [I]Renhart[/I], pomyslím si a chystám se k dalšímu bodnutí do brouka, který se ukazuje být houževnatý. Náhle odněkud přisviští šíp, trefí mého brouka, který se svalí mrtvý k zemi. [I]Ten byl můj[/I], prožene se mi hlavou lítostivá myšlenka. Otočím se a pohlédnu na elfa. Usměju se na něj a on na mě. [I]„Děkuji.“ „Rádo se stalo.“[/I] - jakoby říkaly naše pohledy. Tento mlčenlivý dialog zcela vymaže z mé mysli stopy lítosti a já uvítám, že mám čas na to, abych se rozhlédl po bojišti.

Kolem Renhartových nohou teče nějaký sliz a válí se zbytky krunýře. [I]Měl jsem pravdu. Byl to Renhart.[/I] Zato Einarr vypadá, jakoby žádný pokrok neudělal a ještě trochu napadává na jednu nohu. V první chvíli mu chci pomoct, ale pak si uvědomím, že kromě toho, že jednak Einarr stále vypadá bojeschopně a především Lemmi už opět natahuje tětivu a Renhart zvedá svou sekyru. [I]Tady už mě nebude potřeba.[/I] Postavím se tedy mimo dosah Lemmiho šipu a Renhartovy sekyry. Dosavadní průběh výpravy mě přesvědčil o tom, že je nanejvýš vhodné být mimo dosah obou těchto zbraní. Zároveň volný čas využívám a rozhlížím se po okolí. [I]Nesmíme se nechat zaskočit. Kdoví, co dalšího nás tu čeká.[/I]
Frugifer2. Února 2020 20:36:11
Einarr se nehodlá jen tak vzdát a po počátečním šoku z překvapivého útoku a drobného zranění provede bleskový výpad svým kopím. Bohužel mu není přáno a zbraň se opět sveze po broukově krunýři.
Vzápětí proletí vzduchem další Lemmiho šíp a i tentokrát si najde svůj cíl. Brouk však má, zdá se, tuhý kořínek, a i s trčícím šípem stále zle dotírá na Einarra.
Jak to vypadá, brouk již nemá žádné další eso v rukávu a nyní zaútočí napřímo. A to tak rychle, že Einarr nestihl vykrýt jeho útok. Jediné štěstí bylo, že brouk Einarra zasáhl zaobleným bodcem a na místě jej neprobodl. V náraze však byla taková síla, že Einarra povalila na zem, až to zapraštělo a vzduch prořízl křik bolesti. A nevypadá, že by měl Einarr jen tak vstát, natož pokračovat v boji.
A možná, že právě tahle situace poněkud rozhodila Renharta, jehož jindy neomylná sekera jen o malý kousek minula broukův pancíř. Nejen, že jsi minul, ale také jsi na sebe obrátil broukovu pozornost. Ano, nyní když Einarr leží otřesený na zemi, brouk si vyhlédl tebe. A nevypadá, že by mu tvá sekera nahnala strach.
Boj tedy pokračuje dál.

A je to právě brouk, bojující nejen o život, ale také o svou potravu, který provede první úder. I když jsi s tím tentokrát počítal, přesto se mu jeho manévr povedl a znovu tě škrábl. Opět je to jen lehké škrábnutí, které tě rozhodně neskolí. Na zemi, podobně jako Einarr, nekončíš.
Rozzuřen, vložíš do své rány tolik energie, co to jde. A účinek se znovu dostaví. Poslednímu z brouků se s rupnutím rozletí krunýř, až tě ošplíchne trochu slizu.
Konečně je po boji. Cestu dál máte volnou a taky bezpečnou. Nemusíte se bát, že by na vás brouci zaútočili zákeřně do zad.

Singr, který již aktivně neabsolvoval zbytek souboji, se mezitím rozhlížel po okolí, zda se náhodou nepřižene další hmyz. Nic takového se neděje, vidíš, že je všude klid. Jestli zde ještě nějací brouci jsou, tak rozhodně ne nikde poblíž.
Než se vydáte dál, můžete se věnovat svým zraněním. Singr navíc cítí, že jej souboj vyčerpal více, než by bylo zdrávo. Cítíš se unaven a rozhodně bys odpočinek uvítal. Na druhou stranu, úplně vyčerpán nejsi a pokračovat v chůzi můžeš.

Nejhůře z vás však dopadl Einarr. Sice se mu podařilo vstát, ale je zcela evidentní, že nebude moct pokračovat dál. Až na to prvotní škrábnutí další viditelné zranění nemá, ale je vidět, že mu dělá problém se vůbec udržet na nohou. Při pokusu o chůzi se mu podlamuje koleno pravé nohy a při došlápnutí zkřiví tvář bolestí. Pak se usadí a opře se o strom. Při tom v tichosti chrlí celou řadu nadávek, za něž by se nemusel stydět i lecjaký trpaslík.
Poté se obrátí na vás. [OR][B]„Nemůžu pokračovat dál. Na nohu pořádně nedošlápnu, jen bych vás brzdil. Najdu si nějaké silné větve a pokusím se došourat zpátky ke Kiliánovi. Není to zas tak daleko a zabloudit bych neměl. A možná mě ještě na zpáteční cestě doženete. Posraná noha.“[/B][/OR] Chvíli mu trvá, než vstane, ale nakonec se to podaří. Odšourá se kousek do lesa a hledá silnou větev, o kterou by se mohl opřít. Jakmile ji má, znovu se na vás podívá. [OR][B]„Najděte tu zatracenou kytku.“[/B][/OR]

***************
Boj je u konce. Nakonec se to protáhlo na pět kol (to jsem s dovolením rovněž odehrál, nebylo třeba to déle zdržovat).
Lemminkainen4. Února 2020 13:31:28
Další šíp se zakusuje do pancíře a bezpečně probíjí tvrdé krovky, k zastavení tvora to ovšem nestačí a souboj ukončí až Renhartova sekera, drtící broučí skelet na změť střepů a slizu.
Vydýchávám adrenalin, ve spáncích mi buší vzrušením a svět okolo vnímám jako podivně zpomalený. Teprve po chvíli skloním ruku s lukem, další útočníci nepřichází a okolí je čisté. Družiníci začínají ohledávat své zranění, já zatím obejdu trosky broučích těl a vytahám z nich své šípy. Některé jsou vražené až v hlíně, jiné musím z chitinových střepů doslova vylouskat, každopádně, jejich výrobce odvedl kvalitní práci a v posledních hodinách mi dobře posloužily. Vyjmu i Singrův šíp, očistím ho stejně důkladně jako svoje a u všech pečlivě zkontroluji případná poškození. Střelu z krátkého luku pak podám jeho majiteli.
Otočím se pak k ostatním. Ti jsou obráceni k Einarrovi, snažícímu se rozhýbat pohmožděnou nohu. Nakonec si najde oporu a chystá se k návratu za Kiliánem. Nijak do toho nezasahuji a počkám, až budou ostatní připraveni pokračovat. Čekají nás močály … [I]vzpomenu si na mokřadla okolo severních jezer, plná stovek druhů ptáků … zdejší bažíry budou asi jiné. Těším se na ně.[/I]
Singr5. Února 2020 10:33:28
Z povzdálí sleduji boj, který „nemůže skončit špatně“. Jenže první kolo souboje tři na jednoho vyhraje brouk 1:0. Děj vypadá jako z příběhu, který broučí babičky líčí broučím vnoučátkům, která příběh považují za pěknou, smyšlenou pohádku. Udatný superbrouk se střetl sám s elfem člověkem a barbarem. Kopí člověka se svezlo po jeho krovkách, elfí ostrostřelec jej sice šípem trefil, ale to jej neskolilo, naopak superbrouk knockoutoval člověka a ještě uskočil před smrtícím úderem barbarovy sekery...

Už se rozbíhám přidat do boje, protože tohle opravdu nevypadá dobře. Udělám však jen pár kroků směrem k souboji, během nichž sleduji, jak brouk drcne do barbara. Narozdíl od Einarra Renharta samozřejmě neskolí, ale pořádnou páru má, to teda jo. Ale to už vidím, jak Renhart máchá svou sekerou a... ...KŘUP. Konec. Brouk se rozletí na kusy a je dobojováno.

Einarr se ze všech sil postaví na nohy a až v tu chvílí vidím, že je na tom opravdu špatně a nebylo to jen nějaké žďuchnutí. [I]Teda ten brouk měl sílu![/I] Chci něco říct, ale Einarr mě předběhne a chrlí ze sebe vše, co má na srdci. K srdci mi nepřirostl, a že se od nás odděluje mě vlastně nemrzí. Ale jeho zranění mě mrzí, to jsem mu nepřál.[OR][B] „Počkej, ošetřím Ti to,“[/B][/OR] řeknu hlasem vlídným, avšak takovým, který nepřipouští odpor. Udělám Einarrovi improvizovanou dlahu, kterou mu zpevním nohu. Zároveň mu rány ovážu obvazy.[OR][B] „Víc tady udělat nedokážu. Kilián Ti snad pomůže více. Jdi opatrně.“[/B][/OR] Vše zakončím pevným stiskem chlapcovy ruky. Žádná sentimentální slova lítosti. To není můj styl. Ani žádná milosrdná lež. Ne, chybět mi nebudeš, ale snad se Ti povede dobře.

[OR][B]„Ještě někdo něco na ošetření?“[/B][/OR] Zeptám se do pléna a svůj zrak zaměřím na Renharta. Jeho rány sice nevypadají zle, ale jsou horší než mé a je zbytečné riskovat.[OR][B] „Vymyju a ovážu Ti to,“[/B][/OR] řeknu stejně jako předtím Einarrovi tónem, který nepřipouští debatu. [OR][B]„Jdeme do bažin, nemá smysl riskovat, že se Ti dostane do rány nějaký bordel,“[/B][/OR] dodám, abych předešel barbarovým námitkám.

Dokončím jeho ošetření a sesunu se na zem. Jsem unavený. [I]Jsem unavený. Jsem tak unavený. Jsem víc unavený než jsem kdy byl. Evidentně nejsem zcela v pořádku.[/I] Přemýšlím, čím to může být. Zas tak moc náročné tyto dva dny nebyly a zranění jsem neutrpěl příliš velká. [I]Nevím,[/I] zavrtím sám pro sebe hlavou s tím, že nemá smysl nad tím dumat. Všimnu si tázavých pohledů Renharta a Lemmiho.[OR][B] „Dejte mi chvilku. Jsem unavený.“[/B][/OR] Sedím tak asi pět minut a sbírám síly. Poté si ovážu i svá škrábnutí, ačkoli nejsou nijak velká, zvednu se a přikývnu: [OR][B]„Můžeme jít.“[/B][/OR] Zároveň spatřím zasněný výraz v elfových očích. [I]Ne, ne, ne! Přísahám, že jestli Tě napadnou nějaké blbosti, tak Tě do těch močálů strčím![/I]
Frugifer11. Února 2020 12:38:46
Zatímco se Singr věnuje ošetřování Einarra, Renharta a pak i sebe, Lemmi posbírá všechny šípy. Einarr ze sebe vysouká [OR][B]„děkuji“[/B][/OR] a prohlíží si svou improvizovanou dlahu. Pak už mu nic a nikdo nebrání v odchodu za starým alchymistou. Ani z jeho strany se nekoná žádné přehnané loučení. Prostě vám jen pokývne hlavou, popřeje hodně štěstí a otočí se směr studánka a posléze i Kiliánova chatrč.
Sledujete jeho záda, dokud jej les a šero nepohltí. Na poslední rostlinku jste tedy zůstali už jen vy tři. Chvilku sice odpočíváte, ale na Singrově únavě to moc nepomůže. To by chtělo více času. V pohybu ti to nebrání a jsi si vědom, že v močálech stejně budete postupovat pomaleji. Dle prosvítajícího slunce soudíte, že je odpoledne a do večera být v močálech opravdu nehodláte. Není třeba ztrácet čas.

Obejdete mrtvé brouky a pokračujete dál do hloubi lesa. Jestliže již dříve jste cítili ve vzduchu vlhkost, tak nyní ji už cítíte pod nohama. Pevná zem se stále více stává bahnitá. Tu a tam vidíte i přímo menší kaluže. Zatím je to spíše jen malá vrstva bahna, ale je třeba dbát zvýšené opatrnosti.
Navíc stezka je více a více porostlá mechem a začíná splývat s okolím. Vnímáte, že všudypřítomný mech je nasáklý vodou. Stromy se více rozestoupily, nejsou již tak nahuštěny blízko sebe. Přesto tu stále panuje tísnivé šero. A mrtvo. Žádní ptáci v korunách stromů, žádní živí tvorové. Dokonce ani brouci. Jednou jste však museli obcházet tlející zdechlinu, zřejmě vlka. Protěž bažinná stále nikde.

Jdete asi hodinu, našlapujete opatrně a s každým krokem hledáte pevnou zem, které stále ubývá. Stačí chvilka nepozornosti a jeden krok vedle se vám stane osudným. A přesně tohle postihlo Renharta.
Nevíš, jak se to stalo. Přísahal bys, že místo, kam sis chtěl stoupnout je pevné, ale opak byl pravdou. Stalo se to tak rychle, že jsi nestihl zareagovat. Ve chvíli, kdy jsi došlápl celou svou vahou, zabořil ses až po kolena do pohyblivého bahna, až to šplouchlo. Horší je, že se stále propadáš, byť jen pozvolna. Při snaze dostat se zpátky na pevnou zem to jen zhoršuješ. Stejně tak prudké pohyby urychlují proces propadávání. Je třeba zachovat chladnou hlavu, ještě nemusí být vše ztraceno.

Singr a Lemmi, kteří šli kousek před Renhartem, jen ztuhnou na místě. Zem pod vámi je naštěstí pevná. Ale i vy byste přísahali, že tam kudy šel Renhart bylo bezpečno. Anebo šel kousek vedle? Tak či onak vidíte mohutného barbara po kolenách v bahně, jak se svépomoci nedokáže dostat ven.
Sami na vlastní oči a Renhart i na vlastní kůži pociťujete, že zdejší bažiny jsou nanejvýš zrádné. Je třeba jednat rychle, ale s rozmyslem, než bažiny pohltí prvního z vás.
Singr11. Února 2020 21:50:16
Einarr se odebere zpět ke Kiliánovi. Hledíme za ním, dokud nám nezmizí z dohledu a mě náhle přepadne zvláštní pocit. Najednou mám dojem, jako by se něco změnilo. Ne, Einarr mi k srdci nepřirostl, ale něco se změnilo. V této čtveřici jsme šli dlouhou dobu letním dnem, v této čtveřici jsme přijali tento úkol, společně jsme čelili prasátkům a nalezli většinu rostlin, společně jsme prchali před dunícím lesem, zabloudili a bili se s brouky. A nyní se naše cesty rozešly. Rozdělili jsme se, už nedokončíme tento úkol společně. [I]Něco se změnilo.[/I] Potřepu sám pro sebe hlavou, že tohle jsou myšlenky, kterými nemá smysl se zabývat. [I]Ne, teď je třeba se soustředit na náš úkol, rychle sebrat protěž a vypadnout z lesa než nadejde večer.[/I]

Pohlédneme na sebe v nevyslovené shodě, že je na čase jít dále. Pokračujeme v cestě a já jdu co noha nohu mine. Pět minut odpočinku mi na chvilku dodalo trochu sil, ale ty mě brzy zase opouští. Vláčím své tělo po lesní cestě. Nemám sílu na cokoli myslet, ba ani na své kroky. Zařadil jsem tak trochu autopilota. Mám alespoň natolik duchapřítomnosti, že se mi v hlavě rozbliká varovné světélko, že tohle by mohl v tomto zrádném lese být velký problém. K Lemmimu, který jde vedle mě, tak směřuji svá slova: [OR][B]„Příteli, buď bdělý. Jsem hodně unavený. Možná nebudu dost pozorný a rychlý, když bude třeba.“[/B][/OR] I pronést ty tři věty je pro mě náročné a to nikoli z důvodu nějakého studu za svou slabost, prostě je to fyzicky náročné, a tak je sotva hlesnu. Nejsem si jistý, zda je slyší i za námi jdoucí Renhart, ale vlastně je mi to jedno. Pokud ano, dobře. Bude také bdělejší. Pokud ne, dobře. Nebude mě mít za padavku.

Jak tak jdeme, najednou za námi zaslechnu jakési čvachtání. Ať ten zvuk způsobuje cokoli, rozhodně to není dobrá zpráva. Tím si jsem jistý. S nepříjemným pocitem se otočím a vidím našeho hromotluka, jak marně zápasí s močálem v místě, kudy jsme jen pár sekund předtím prošli my s Lemmim. Renhart se propadá hlouběji a hlouběji a je zřejmé, že svépomocí situaci vyřešit nedokáže. Najednou se ve mně zmobilizují všechny záložní síly. Najednou je únava pryč. Nyní je třeba jednat a já jsem připravený. Od chvíle, kdy stařec zmínil bažiny, jsem si v hlavě přehrával vše, co o bažinách vím a různé situace, které mohou nastat. Rychle si sednu do dřepu a ohmatám rukama zem mezi mnou a Renhartem. Najdu nejpevnější plochu, položím se na ni na břicho a podám Renhartovi ruku. [OR][B]„Pomoz mi!“[/B][/OR] Křiknu na elfa. Napadnou mě dvě možnosti, jak by mi mohl pomoci, více to nerozvádím. Jednak si nejsem jistý, která z nich je lepší, jednak má elf svou vlastní hlavu a jednak na to není čas.


*********************

Vycházím z předpokladu, že mezi sebou a Renhartem naleznu dostatečně velký a pevný kus země, kam se mohu položit. Pokud ne, pak jsem poněkud v koncích... Pravděpodobně bych se snažil lehnout si alespoň na bok, prostě najít co největší plochu, na které bych se mohl rozprostřít. Nerad bych Renharta tahal z bažiny jen ze stoje nebo z kleku...
Lemminkainen12. Února 2020 15:22:15
Konečně se opět vydáváme na pochod. Přestanu rýpat do těl brouků a také vyrazím. Les se mění. Přibývají vlhkomylné rostliny, povrch cesty je stále bahnitější a nohy mi po chvíli klouzají v mokré obuvi. Každé došlápnutí ždíme vlhkost z improvizovaných bot a začínám zvažovat, zda se raději nezout. Les tolik nehrozí, možná je to tím, že stromy stojí méně hustě a jen osud ví, jak se hvozd snáší s močálem. Přibývá mechu. Nejprve je jako chladný koberec, časem se mění v nacucané polštářky a místy splývá do promáčených houní.
Na Singrovi začíná být znát únava, kráčí těžce a zdá se, že přestává sledovat okolí. Také Renhart kráčí těžkopádněji než před chvílí. Jeho váha mu dává zabrat, za sebou slyším, jak se při krocích noří hlouběji a chvílemi to zlověstně začvachtá. O bezednosti močálů se vyprávějí legendy, ale nikdy jsem nikoho tonout na vlastní oči neviděl. [I]Napadne mne, zda se taková oběť noří pomalu, nebo zda propadne rázem a zůstane po ní jen pár bahnitých bublin než se kdo stačí otočit ...[/I]
Uslyším za sebou špouchnutí, náš barbar sklouzl z pevné země a zanořil se až po kolena. Rozhlédnu se kolem, zda ten hlasitý zvuk nevzbudil pozornost někoho nežádoucího, a chystám se pokračovat dál, ale Singrův naléhavý hlas mne upozorní, že Renhart je v nesnázi. Rychleji než já se mu Singr vrhne na pomoc, položí se plochou těla na povrch močálu a natahuje se k válečníkovi. Rukou ohmatává prostor pod hladinou a jako mlok se posouvá k tonoucímu Renhartovi. Skočím za ním, levou rukou ho drapnu za kus oděvu, aniž zjišťuji, zda je to kazajka nebo nohavice. Zaklesnu prsty a držím pevně, pravou rukou nahodím luk na rameno a snažím se stáhnout dolů řemen svého vaku a podat jej druhům dopředu ...
[I].. Renhart pořád klesá a mně bleskne hlavou, že jestli utone, já se ho nebudu moci ani zeptat, jaké to je pod hladinou močálu. Taková smůla ... [/I]
Svírám látku Singrova oděvu a snažím se stát co možno nejpevněji.
Aktuální počasí12. Února 2020 15:22:15
otext
Singr14. Února 2020 08:34:41

*********************

Singr měl představu o elfově pomoci trochu jinou. Ale každá pomoc dobrá. Principiálně - pokusím se jednou rukou (a nohama) zapřít o "zem" - doufám, že tam nějaká trochu pevná zem je - a druhou vytáhnout Renharta. Případně, pokud mám pocit, že mě Lemmi drží hodně pevně, tak ho vytáhnout rukama oběma.

Pokud to funguje, není co řešit. Pokud by to nefungovalo, asi by se Singr snažil Lemmimu trochu upřesnit své pokyny - představu...
Lemminkainen14. Února 2020 21:35:04

*********************
V neděli odjíždím na týden pryč.
Lemminkainen24. Února 2020 19:01:46

*********************
Jsem zpět.
Frugifer27. Února 2020 12:53:57
Singr, přestože je unaven, nemešká a rychle přispěchá Renhartovi na pomoc. Nejdříve však pečlivě zkontroluješ, zda je zem mezi tebou a barbarem pevná. K vašemu štěstí tomu tak je, proto si lehneš na zem, nohama a jednou rukou se zapřeš a druhou se pokusíš Renharta vytáhnout.
Ani Lemmi nijak nemešká, přiskočí k Singrovi a pevně jej popadne, čímž Singrovi umožní využít i druhou ruku k záchraně propadajícího se Renharta.
I když je barbar zabořen až po kolena, tak díky jeho výšce a tím, že ležíš na zemi se musí trochu sklonit, abys jej mohl popadnout. Podaří se a vy tak můžete vynaložit veškerou sílu, abyste mohutného barbara vyrvali ze spárů smrti.
Bohužel se zabořil zrovna ten největší a nejtěžší z vás. Sice se váš plán setkává s úspěchem, ale zároveň vám bere spoustu sil a času. Několikrát musíte na chvíli zastavit, abyste popadli dech. Znovu a znovu se do toho opřete a kousek po kousku dostáváte Renharta na pevnou zem.

Vaše úsilí přece jen nepřišlo vniveč a konečně se barbar svalí na pevnou zem. Stejně jako ostatní popadáš dech a otřeš si pot z čela. Z nejhoršího jsi venku. Zároveň si uvědomuješ, že jít tadyma sám, už by ses odsud nikdy nedostal. Tvé už tak děravé a zaplátované kalhoty doznaly další újmy. Po kolena na nich ulpívá mokrý černohnědý sajrajt. A o botách ani nemluvě. Ne, že by ti to nějak vadilo. Snad jen, že se v tom nemusíš cítit úplně pohodlně. Další škody jsi neutrpěl, unaven se stále necítíš.
Zato Lemmi po vynaložení svých sil se začíná cítit unavený. Prozatím tě to příliš neomezuje, jen se ti každý pohyb zdá těžší. Nejhůře z vás je na tom Singr. Přetočíš se na záda a stále ležíš na zemi. Zhluboka dýcháš. Ruce se ti třesou a máš je ztěžklé. Jsi na hranici vyčerpání. Po nějaké době se zvedneš. Tělo ti sice nevypovídá službu, ale podvědomě víš, že každý další krok pro tebe nebude příjemný a bude to tvůj vnitřní boj. Teď se teprve ukáže, jakou máš sílu vůle. Snad už nebudete muset jít daleko.

A opravdu to ani tak dlouho netrvá a konečně spatříte první kusy rostliny protěže bažinné. Tedy alespoň si to myslíte. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o vůbec první rostlinu, kterou jste v močálech našli, je více než pravděpodobné, že se musí jednat o protěž. A popis rostliny také sedí. Jedná se o drobnou rostlinu s bílými květy, jak popisuje Kiliánův pergamen.
Máte ji na dosah ruky, ale teprve nyní si můžete uvědomit jeden podstatný problém. Ač to může přesahovat vaše chápání, rostlina jakokdyby vyrůstala přímo zprostředka rašeliniště. Konkrétně roste uprostřed kruhovitého bahnitého „jezírka“ o průměru přibližně tří sáhů.
A že se nejedná o pevnou zem vidíte už pohledem. Tu a tam se v daném močálu objeví na hladině vlna a v jednu chvíli se vám zdá, jako by se bahno nepatrně přesunulo vaším směrem. Možná vás šálí zrak, ale zároveň vám v mysli vyvstanou Kiliánova slova o tom, že bažiny se postupem času přesunují. Občasné zabublání v bahně vidíte všichni. Budiž důkazem, že v tomhle místě opravdu není pevná zem.
Při vzpomínce na nedávnou záchranu Renharta, která vás stála hodně sil, vás vůbec neláká představa to risknout a dobrovolně vstoupit do močálu. Ani nevíte, jak je to hluboké. Jestliže chcete protěž získat, budete muset vymyslet něco jiného.
Singr27. Února 2020 20:40:58
Lemmi mě trochu neobratně chytne za límec. Trochu se podivím jeho myšlenkovým pochodům a tomu, jak se mi snaží pomoci, ale na víc než myšlenku není čas. Navíc – víceméně jeho pomoc funguje a poskytuje mi potřebnou oporu.

Zapřu se... ...a táhnu a... [I]...funguje to. No, funguje...[/I] ...povytáhnu Renharta jen o pár coulů. [I]Sakra chlape, ty seš těžkej. Nedá se nic dělat, je třeba pokračovat.[/I] Znovu se zapřu a znovu zatáhnu. A znovu Renharta povytáhnu, byť jen o píď. Postupně pokračuji dále a dále. Není to o mnoho snazší. Renhart je sice více a více z močálu venku a bahno tak klade menší a menší odpor, ale já jsem zase víc a víc unavený. Mezi mými záběry jsou větší a větší pauzy, ale nakonec se přece jen podaří.

Když je „po všem“, dolehne na mě plnou vahou únava. Svalím se na zem, trhaně dýchám a třesu se. Jestli jsem měl nějaké zbytky sil, nyní jsem všechny vyčerpal.

...uplyne nějaká doba... ….nevím jak dlouhá... ...někdo se zeptá, zda můžeme pokračovat... ...zvednu se s rozhodnutím, že se vrátím... ...pragmatismus ve mně vítězí... [I]...nebudu riskovat své zdraví pro co? kytku?... ...a pro koho?... ...pro bláznivého dědka?...[/I] ...chci přátelům říct, že odcházím, ale nemám síly ani nic vyslovit, a tak se jen rozejdu. Spíš shodou okolností než nějakým záměrem se postavím směrem k bažinám a hlouběji do lesa a nikoli ke Kiliánově chaloupce. Nemám sílu se otočit... ...Nebo spíš můj mozek není schopen předat tělu pokyn, aby se otočilo... ...Mozek ztrácí vládu, přebírá ji tělo... ...a to nyní funguje na autopilota... ...nohy jdou stále vpřed lhostejno kam to je... Ploužím se za svými přáteli. Únavou se mi zatmívá před očima. Nekoukám na cestu. Kdybych z ní sešel, možná to ani nepoznám. Možná ano, možná by změnu terénu zaregistrovaly mé nohy, ale hlava, oči a mozek asi nikoli. Snad by nohy dokázaly informaci předat. A možná ne, ale to nevím, neřeším to, vlastně mě ani tyto úvahy nenapadají. Únava vytěsňuje z hlavy veškeré myšlenky. Prostě jen jdeme. Jdu. Nevím, jak dlouho. Asi moc dlouho ne, protože daleko bych nedošel. Zaslechnu hlasy. Je v nich vzrušení. Pochopím z nich, že jsme našli kytku. To mě probere. Najednou vidím a vnímám jasně. Těžko říct, na jak dlouho, ale prozatím ano. Situace je jasná. Kytku jsme našli, ale je uprostřed bažinného jezírka. Rukama a nohama nedostupná. Mozek mi zatím ještě chvíli funguje čistě a jasně, zato tělo vypovídá službu. Sesunu se na zem a opřu se o blízký strom. Na zem před sebe hodím tornu. Ukážu na ni a hlesnu:[OR][B] „Lano.“[/B][/OR] [I]Snad přátelé pochopí mou myšlenku. A snad pochopí, že s mou pomocí nemohou počítat. [/I]

Padá na mě únava. Klimbám, zavírají se mi oči.

*********************

PJ: Nechám na Tobě, zda usnu. Asi přímo nepoužívám "umění usnout", protože to asi není vyloženě můj cíl, ale pokud na mě spánek padne, nebudu se mu bránit a možná jej i uvítám. Předpokládám, že pokud usnu, bude to něco jako mikrospánek, ale i to je na Tobě...

Jinak trochu jsem si "vymýšlel" (strom u bažiny), hovor mých druhů - ale potřeboval jsem to pro odehrání... ...pokud by nikdo nevyzval k odchodu, tak se asi nezvednu. A pokud by někdo nezmínil, že jsme u rostliny, tak si toho asi nevšimnu... ...a snad jsem nepřehrával, co se týče té únavy, ale zkrátka jsem se snažil vžít do RP co nejlépe *6*

A jinak - mor a neštovice na Tebe Frugi *90* *90* *90* Poté, co jsem si přečetl Tvůj příspěvek, tak jsem byl dnes v práci opravdu hodně unavený *3* Což není divu - bylo to v druhé polovině "dvanáctky" a je to třetí dvanáctka v řadě, ale mám pocit, že Tvůj příspěvek tomu docela dost pomohl *1* *3*
Lemminkainen2. Března 2020 15:05:55
Singr bez ohledu na vlastní bezpečnost páčí Renharta zpátky do světa živých, leží na hladině močálu a horní část těla se mu noří dolů skoro stejně, jako těžký barbar. Svírám látku jeho oděvu a oba je táhnu zpět, napadne mne podat jim nějaký řemen či lano, ale po chvíli marného šátrání toho nechám a soustředím se raději na to, aby mi hraničář nevyklouzl a v bublinách rašeliny nezmizeli oba. Zabahněná látka klouže, pevná tkanina se naštěstí netrhá a po několika přehmátnutích cítím, že mi Singr přestává klouzat pryč. Renharta drží pevně, barbarova hlava se přestala zanořovat a pomalu, pod naším vytrvalým tlakem, se táhne blíž vytoužené pevné zemi. Nepřestáváme, táhneme, v duchu si začnu broukat písničku o myšce tahající s dědečkem obří tuřín ... nebo to byla ředkev?
Nepolevujeme, ale začínají mi tuhnout paže a rozevírat se prsty ... naštěstí v tu chvíli Renhart došlápl na zem a může se opřít s námi, netrvá dlouho, a všichni tři vydechujeme na uspokojivě pevném ostrůvku. [B][EL][B]"Aule entuluva."[/B][/EL][/B]
Vydechujeme déle, než se zdálo.[I] Jako by mi zmizelo pár minut života. Nespal jsem?[/I] Zahanbeně se rozhlédnu, vyskočím na nohy a ty se pode mnou málem podlomí. Udělám pár dřepů, rozproudím krev a protočím v prstech luk, to vždy dodá sílu a naději. Renhart už stojí, Singr působí trochu odevzdaně, staví se na nohy a jde jak oslepená mula. Také cítím únavu, [I]pokud budou trsy protěže vzdálenější, možná nás skutečně čeká posezení u nočního močálu ...[/I]
A najednou je pár keříků přímo před námi. [I]Asi jsme omezili pozorování okolí na pár metrů, všimli jsme si rostliny na poslední chvíli. Ale víc než květina mne zaujme jezírko okolo. Po hladině se chvílemi převalí vlnka a bahnitá voda působí ... vyčkávavě? Na hladině se objeví pár plynatých bublin a chtě nechtě si vzpomenu na plyn smrti v nitru vápencové skály. [/I]
Šouravý pohyb mne upozorní na Singra, sesunul se do podřepu a ukazuje na provaz ve své torně. Otočím se znovu k jezírku. Není velké, jeden a půl sáhu od okraje vody bych koncem luku dosáhl, ale nerad ho používám na věci pro něj ... nedůstojné. Nerad bych ho ponížil. Ale projednou to snad projde. Shodím vak, vytáhnu Singrův provaz a uvážu si ho kolem pasu. S lukem v ruce postoupím k okraji jezírka. [B][OR][B]"Jako bych tu nebyl, zrcadélko, jen si potřebuji něco vzít. Brzy Ti vyrostou nové ..." [/B][/OR][/B][I]Není to daleko, ale tak trochu mám pocit, že ani okraj jezírka nebude dvakrát spolehlivý ... a to nemluvím o vtíravé myšlence, že kromě létavce ve vzduchu a brouků na zemi tu chybí ještě třetí sestřička vodnička ..[/I]. rty se mi rozjedou do úsměvu nad bizarností chvíle. [B][EL][B]"Ompa, Lemminkaini.." [/B][/EL][/B]

*********************
Opatrně postoupím na okraj hladiny, přivázaný na provaz, jehož konec podám Renhartovi. Luk držím za tenký konec, druhým rohem, místem mezi tětivou a lučištěm se pokusím zaháknout bylinu a vytáhnout ji z vody.
Simonitor2. Března 2020 20:34:36

*********************
Omlouvám se za svoji neaktivitu, jel jsem pryč, ale nemohl jsem napsat kvůli výpadku internetu. Po pár týdnech jsme dodavatele poslali do háje a přešli k jinému. Před chvílí to konečně začalo fungovat.
Singr12. Března 2020 14:47:47

*********************
Renhart: Tak aspoň podčárovku...
Lemminkainen12. Března 2020 15:08:05

*********************
Třeba ... "držím elfa na špagátě a dávám bacha". Zabere to míň času než líčení toho, proč nejde psát příspěvek.
Aktuální počasí12. Března 2020 15:08:05
otext
Frugifer12. Března 2020 21:09:08
Singr toho má vážně dost a do žádné akce, jak získat protěž se nijak nehrne. Naopak usedneš na zem a opřeš se o strom. Ještě než se ti začnou zavírat oči, půjčíš svým společníkům lano. Napůl usínáš, napůl sleduješ, jak se Lemmimu s Renhartem daří.

Těm jde, alespoň první část plánu, na výbornou. Statný barbar, který se již z předchozího zážitku oklepal a má sil na rozdávání, chytl druhý konec lana, které si Lemmi uváže kolem pasu.
Nastává další a zároveň nejtěžší část jinak skvělého plánu. Přistoupíš k okraji bahnitého jezírka a proneseš pár slov. Po nich přejela jezírkem vlna, ale následně zmizela. Dodáš si odvahy, ujistíš se, že tě Renhart jistí a pak už se s pomocí luku snažíš zachytit a vytáhnout bažinnou protěž.

Za normálních okolností by to bez pochyby vyšlo, ale jak vlny na hladině a občasné zabublání dávalo tušit, tak snadno to nepůjde.
Ve chvíli, kdy se lukem dostaneš blíž k rostlině a tedy i močálu, znovu projede bahnem vlna a zastaví se přesně pod tvou smrtící zbraní. Na zlomek vteřiny se nic neděje, ale tu se najednou vlna začne kroutit a z bahna se rozevře veliká tlama a zakousne se do…vzduchu těsně vedle tvého luku.
S leknutím cukneš zpátky na pevnou zem, kde je bezpečno. Rostlinu jsi bohužel nezachytil, ale můžeš být rád, že jsi nepřišel o luk.
Hladina se znovu rozvířila, ale žádná bahnitá tlama se již neobjevila. Když o tom tak přemýšlíš, nejsi si jistý, zda to byl vůbec nějaký živý tvor. Zdá se to být šílené, ale vypadalo to, jako kdyby se ti v úspěchu snažilo zabránit samotné bahno.

Teď, když už víte, co číhá pod bahnitou hladinou, můžete to zkusit znovu, nebo vylepšit dosavadní plán či dokonce vymyslet nový.
Singr13. Března 2020 15:10:05

*********************

Lemmi - já měl od Renharta na mysli jinou podčárovku: Vidím elfovi na očích, že ho zajímá, jaké to je bezmocně se nořit do močálu, a tak ho na špagátě spouštím do bažiny. *1*

Ale no dobrá, PJ se přidal na Tvou stranu *6*
Singr13. Března 2020 17:27:49
Klimbám pod stromem a zdá se mi zvláštní sen. Vlastně to není sen, jsou to spíš jednotlivé, střídající se obrazy. [I]Lemmi, který se vznáší nad hladinou močálu. Co to? Elfové mají křídla? Podivím se ve snu svému vidění. Ale samozřejmě, že ne. Já hlupák. Vždyť jsem jim půjčil své lano. Jistě je Lemmi na něm přivázaný a Renhart ho drží a jen to vypadá, že se elf vznáší ve vzduchu.
[/I]
[I]Náhle vznášejícího se Lemmiho vystřídají vznášející se Einarr a vedle něj levitující Kilián, kteří spolu vedou rozhovor. [/I][I][OR][B]„Takže lom a jeskyni vyčistili?“ „Ano, zcela.“ „Výborně, já věděl, že to dokážou. Našli v té jeskyni něco?“ „Jenom ten mech, jinak nic, pokud vím.“ „Výborně, výborně. A pak jsi je nasměroval k močálům a pak se vrátil?“ „Ano, přesně podle Vašeho pokynu.“ „Vedl sis dobře, tady máš svou odměnu. O ně už se nemusíme bát. Pokud se neutopí, blátotlach se o ně postará.“[/B][/OR] Kilián si zamne ruce, Einarrův obraz zmizí. Kilián si dál mne ruce: [OR][B]„A kamínky budou moje.“[/B][/OR][/I]

Krátce se proberu. V první chvíli mě napadne varovat své přátele před zradou. Pak ale dojdu k závěru, že je to celé nesmysl, jen se mi to zdálo a nemá smysl své přátele nějak zneklidňovat. Znovu se opřu o strom a vrátím se někam mezi svět bdělých a svět snů.
Lemminkainen20. Března 2020 22:37:42
[I]Skvělý plán by byl býval bezpochyby vyšel,[/I] mihne mi hlavou, když v sedě zírám na hladinu močálového jezírka, které před chvílí zhmotnilo ústa a pokusilo se sníst můj luk. Ucuknul jsem na poslední chvíli a dokonce i dosavadní dominující zvědavost ustoupila na čas úleku. Hladina se po několika okamžicích ustálí a skoro to vypadá, jakoby moje smysly jen šálila únava a bahnité rty byly výplodem zmožené fantazie. Otočím hlavu k Renhartovi: [OR][B][B]"Viděls to taky?"[/B][/B][/OR]
Postavím se a otřu zabahněné dlaně do kalhot. Polopaticky zkontroluji luk, aniž tomu věnuju skutečnou pozornost. Pohled mám upřený dál na jezírko a hlavou mi uhání tisíc myšlenek. [I][I]Jak daleko se umí jezírko stěhovat? Jak pohotově umí reagovat? Je živé celé nebo jen část bahnité vody? Dokáže ublížit? Zničit luk, přitáhnout toho, kdo jej svírá a nechce pustit? [/I][/I]
Rozhlédnu se po okolí, hledám nějakou delší větev, ale podvědomí mi říká, že bych asi neměl ořezávat nic živého. Ne v tomhle lese, v téhle krajině za téhle situace. Mezi severními Moriquendi mnoho druidů nebylo, někdo, kdo by dokázal s okolní florou promluvit, by se nám teď velmi hodil.[I] Napadne mne, kam vůbec směřuje Kiliánova snaha. Týká se to tohoto lesa? Bažin, lomu, jejich obyvatel? Byl někdy v bažinách od té doby, co jsou , hmm, živé? A jsou živé dlouho?[/I]
Otočím se k Renhartovi se Singrem. [OR][B][B]"Najdu větev a zkusím to znovu," [/B][/B][/OR]řeknu, aniž věřím v úspěch tohoto podnikání. Ale třeba se objeví něco dalšího, nová informace, myšlenka .. třeba dostanu přes prsty tak, že mne to někam dál posune. Pokud se budou bahnitá ústa bránit sveřepě, bude na místě zkusit vyjednávání. Třeba umí i mluvit ...
Frugifer23. Března 2020 11:39:10
Renhartovi zřejmě šrotuje v hlavě, co že to vůbec viděl. S vykulenýma očima a otevřenou pusou nevěřícně zírá na nyní nehybnou hladinu močálu. Vůbec nezareagoval, že na něj Lemmi promluvil. Vlastně by se dalo říci, že nereaguje vůbec na nic.
Unavený Singr, kterého dokonce pronásledují vidiny o zradě, odpočívá pod stromem a zřejmě vůbec nezareagoval, co se to děje v bahnitém jezírku. Vyčerpán se ale necítíš, snad kdybys sebral zbytky sil a překonal únavu, mohl bys být užitečný.

V momentální situaci je, zdá se, Lemmi jediný, v jehož silách je vypořádat se bahnitou překážkou a protěž získat.
Informuješ ostatní o svém plánu, který se příliš nemění, jen místo svého luku použiješ větev. Opatrně, abys nezapadl jako barbar, sejdeš ze stezky mezi stromy. Ani nemusíš chodit příliš daleko a najdeš na zemi spoustu větví, které se hodí do tvého plánu. Vezmeš tedy jednu z nich a stejně opatrně se vrátíš k místu s „pohyblivým“ jezírkem.
Renharta, který je stále jako v tranzu nemusíš dvakrát pobízet. Znovu se chopí lana, aby tě jistil před pádem do jámy lvové. Přišel čas na pokus číslo dvě, tentokrát s větví místo tvého luku. Navíc tentokrát víš, co v bahně číhá a jen tak se nelekneš. Budeš moct případně zareagovat.

Opatrně a pomalu se větví přibližuješ k rostlině. Dáváš si opravdu záležet a pozorným okem také sleduješ hladinu. Na té se prozatím žádná vlna netvoří, což je ti znamením, že tvor tě zřejmě ještě nezaregistroval.
Pokus je to úspěšný až do chvíle, kdy se větví dotkneš rostliny. Malými větvičkami na konci větve se ti opravdu podaří zaháknout bažinnou protěž, a snad i vytrhnout z „kořenů“ z bažiny. Problém byl ovšem v tom, že svým počínáním jsi rozhýbal, byť jen nepatrně, klidnou hladinu.
V ten moment se znovu objevila vlna a s velkou rychlostí se dostala k větvi s protěží. Netrvalo to ani mžik a bahnitá tlama s nebezpečně vypadajícími bahnitými zuby překousla větev na dvě části, až to ruplo. Větší část větve držíš překvapeně v rukou, menší část větve, i se zachycenou protěží nyní plove na hladině. Tlama se chystá vrátit do hlubin, jestliže máš něco v záloze, teď je ta pravá chvíle.

*******************
Několik doplňujících informací.
Větev je dlouhá přibližně 1 sáh a byla překousnuta tak, že Lemmi drží v rukou dvě třetiny větve (cca 67 coulů) a poslední třetina větve (33 coulů) leží na hladině i se zaháklou protěží.
Jelikož jsi věděl, co v bahně čeká, dal jsem ti možnost reagovat. Pokud nebudeš chtít reagovat a napadne tě něco jiného, tlama zmizí.
Singr: Líbí se mi, že jsi zahrál svůj stav únavy po svém, ale pokud chceš, můžeš se normálně zapojit do hry a pomoci Lemmimu. Jen doplním, že jsi unavený a cítíš trochu slabost, ale v pohybu tě to více neomezuje. Samozřejmě to nechám na tobě.
Lemminkainen23. Března 2020 13:57:39
Natahuju se s větví nad hladinou, není to daleko, ale mít přímo před špičkami nohou zubatého bahňáka není příliš uklidňující pocit. [I]Jak daleko je schopen dosáhnout? Jak vysoko? Je opravdu limitovaný jen na jezírko? [/I] Zároveň mne napadne, že bych ho mohl vylákat a pořádně si ho prohlédnout ... až získáme protěž, možná to zkusím. Nenápadně se ohlédnu na klimbajícího hraničáře, který by asi měl trochu výhrady ...
Pokračuji v úsilí, opatrně se snažím drobnějším větvovím zachytit stonky protěže. Daří se, vypadá to, že jsou uvolněné a zvolna je táhnu blíž ... v tu chvíli víc zavadím o hladinu a zuby bahňáka mi zničí improvizovanou pomůcku. Byť jsem něco takového čekal, trhnu sebou, byl rychlý a tichost, s jakou to provádí, je lehce strašidelná. Hned zmizí, vydechnu a odradit se nenechám.
[I]Vida, zdá se, že reaguje na otřes hladiny.[/I] Nemarním čas, zbytek větvě podám Renhartovi, uvolním z jeho rukou provaz a oběhnu jezírko trochu z boku. [B][OR][B]"Až ho odlákám, zkus protěž vytáhnout!" [/B][/OR][/B]Ze země zdvihnu pár předmětů - klacíky, drn nebo něco podobného. Až bude Renhart připraven, začnu je házet na hladinu dál od protěže, někde na druhou stranu jezírka. Snažím se hladinu víc čeřit a přilákat pozornost bahňáka, barbar se svými dlouhými pažemi by pak mohl protěž posunout k sobě a při troše štěstí z jezírka vylovit. [B][OR][B]"Do toho, noldi!"[/B][/OR][/B] Vrhnu první drn.
Singr24. Března 2020 07:16:28
Nevím kolik uběhlo času. Náhle se však cítím trochu odpočatější a svěžejší. Předešlé chvíle jsem strávil v jakémsi polobdění, ale matně jsem vnímal, co se přede mnou děje. Vnímal jsem siluety Lemmiho s Renhartem dokonce i to, že nějaký tvor se vynořoval z bahnitého jezírka.[I] Ale to se mi asi jen zdálo.
[/I]
Unaveně se zvednu, ještě trochu malátný a „rozespalý“, i když nevím, zda to vlastně byl spánek. Elf sbírá drny, barbar postává trochu nerozhodně s klackem v ruce na břehu, na „jezírku“ plave kus zlomeného klacku s protěží na svém konci. Překvapeně na tu scenérii hledím: [OR][B]„Tak co se to tu děje?“[/B][/OR] Zeptám se trochu zmateně.[OR][B] „Můžu nějak pomoct?“[/B][/OR] Doplním svůj dotaz. Z mého hlasu je znát únava, ale věřím, že jsem schopen být aspoň trochu užitečný.


*********************

Frugi: Děkuji za usměrnění. Asi bych už vstal i bez něj, ale zároveň podle toho, jak jsi to popsal, respektive jak jsem si to přebral já, tak bych ta dvě kola rozhodně "prospal". Ale beru to tak, že nyní jsem si trochu odpočinul a trochu sil nabral (i když ne mnoho).
Lemminkainen24. Března 2020 09:08:41
Aniž ustanu ve vrhání, hodím okem po Singrovi. [B][OR][B]"Lovíme bahňáka, pojď se přidat! Je to děsná sranda!!"[/B][/OR][/B]. Napadne mne, že vlastně vůbec nevíme, jestli je v jezírku bahňák jenom jeden, nebo zda třeba neumí rozdvojit tlamu ... nebo mrskat zubama ... klepu se zvědavostí, co všechno předvede.
Singr24. Března 2020 11:10:04

*********************

Asi to dám jen jako podčárovku...

Netuším, co je to bahňák a jak k jeho ulovení mohu přispět házením drnů do bahna, ale elfova odpověď mě rozesměje a přiměje mě neptat se a přidat. Můj smích prořízne toto ponuré místo. Zvuk, který toto místo nepoznalo zřejmě již velmi dlouho.[OR][B]"Tak jo,"[/B][/OR] odpovím bez dalších otázek.
Aktuální počasí24. Března 2020 11:10:04
otext
Frugifer25. Března 2020 18:13:15
Než se s Renhartem pustíte do dalšího, snad posledního, pokusu vytáhnout protěž, ozve se dosud klimbající Singr s úmyslem pomoci. Přece jen jsi sebral zbytky sil a cítíš se trochu odpočatější. Tvůj smích se rozlehne tímto ponurým místem a jako mávnutím kouzelného proutku vám neskutečně zlepší náladu. Dokonce jakoby sám les na chvíli utichl a poklonil se vaší vůli a nezdolnosti.
Jakmile smích dozní, atmosféra se vrátí do původního stavu. Když už nic, alespoň máte lepší náladu. Rovněž můžete být rádi, že smích nikoho a nic nepřivolal. Tato část lesa je zdá se mrtvá.

Povzbuzeni se všichni tři pouštíte do akce získat poslední rostlinu. Singr s Lemmim se pokusí odlákat bahnitou příšeru a Renhart se chopí využít příležitosti a protěž vylovit.
Sotva do jezírka dopadnou první drny, skutečně se znovu rozčeří hladina následovaná vlnou, která dává vědět o pohybu bahňáka. Vlna dorazí až k místu, kde dopadají drny, ale tlama se tentokrát neobjeví. Snad jakoby bahnitý tvor vyčkával.
Tak či onak, tohle je signál pro Renharta, který neváhá a delším zbytkem větve si bez problému přitáhne menší část společně s protěží. Ano, protěž bažinná je opravdu vaše!

Bahenný tvor asi teprve nyní pochopil, že dnes bude bez potravy a vlna z hladiny pozvolna zmizela. Pokud budete házet drny nadále, tvor se již neobjeví, na tohle vám znovu neskočí.
To vás ale vůbec mrzet nemusí, svůj úkol jste splnili na výbornou. Ani jedna rostlina nechybí. Dokonce jste si troufli i do močálů, kam jste chodit nemuseli. Tahle výprava byla vskutku povedená, teď už jen honem ke Kiliánovi pro zaslouženou odměnu.

******************
Dobrodružství pomalu ale jistě končí. Pokud se rozhodnete jít k alchymistovi (a co jiného byste taky chtěli dělat, že), příštím příspěvkem bych to definitivně uzavřel.
Informace k technických věcem napíšu v příštím příspěvku, ale pokud již teď máte nějakých otázek, ptejte se.
Singr25. Března 2020 18:47:55
*********************

Zkusím napsat svůj příspěvek brzy (zřejmě ještě dnes, nejpozději zítra), ale mám jednu technickou poznámku. Asi je nyní na čase si rozdělit kamínky. Respektive pravděpodobně - z pohledu RP - bychom si je dělili už tehdy u jeskyně, ale chtěl jsem, ale počkat, kdo z nás opravdu dohraje a myslím, že to bylo správné, neb by nemělo smysl, aby skončily u Einarra... ...no, mám dojem, že nás to dohrálo 2,5, ale Renhart tuším někde zmínil, že má zájem o černý. Zkuste se prosím tedy vyjádřit, kdo by co chtěl, pokud nikdo neuvede nic konkrétního napíšu nějaký návrh do tohoto příspěvku - zedituju ho (případně ho budu editovat vícekrát) ať tím nezahltím zbytečně mnoho místa.

edit č. 1 (případné další budou podle vašich požadavků, takže to neberte jako definitivní): Absolutně nemám páru jak ty kamínky rozdělit, takže jsem zvolil abecední pořadí. Upřímně, Renhart to tady téměř nedohrál a celkově měl výrazně nižší aktivitu než my s Lemmim, takže pokud se tu neobjeví a neozve, dal bych mu dva kamínky. O černý si řekl, takže u Renharta začínám s abecedním pořadím: azurový, černý. Zelené bych "vyjmul" z pořadí a rozdělil každému jeden. A samotnému Singrovi by se asi nejvíc líbil ten pestrobarevný. Takže Lemmi: červená, fialová, modrá, zelená. Singr: pestrobarevná, růžová, zelená, zlatá.
Singr25. Března 2020 19:42:06
Házíme drny na hladinu, na které se objevují vlny. Renhart vyloví protěž a my se vydáme na cestu. Ne, že bych nebyl rád, ale jsem trochu zklamaný, když zjistím, že tímto to končí a ve skutečnosti bahňáka nelovíme, ale spíš jen odlákáváme a lovíme „jen“ protěž. Vydáme se na cestu a mně jetéměř do zpěvu. Užuž si chci začít prozpěvovat, ale nakonec si vezmu k srdci slova, která mi vždy říkal otec: [I][OR]„Singře, Tvůj zpěv je dobrý. Bude však dobré, když jej budeš používat jen v sebeobraně.“[/OR] Má pravdu. Stejně by to bylo krásné umět zpívat. Třeba se to jednou někde ve světě naučím.[/I]

Doba, kdy je mi do zpěvu však brzy pomine a znovu se o slovo přihlásí únava. Ploužím se jen co noha nohu mine. Ve skutečnosti bych možná ani nebyl schopen pokračovat dále, pokud bych nevěděl, že je cíl mé cesty na dosah. Vidina Kiliánovy chaty a následného odpočinku je to, co mě drží na nohách. Když dojdeme ke studánce a jsme již téměř u cíle své cesty, vysoukám ze sebe: [OR][B]„Nedejme mu ty kytky hned. Chtějme vědět, na co to chtěl a proč nám neřekl vše. Einarr skončil zmrzačený, já polomrtvý únavou, Tebe sežehla bleskem prapodivná vážka, Renharta málem nejprve uškrtilo trní a pak se málem utopil v bažině.“[/B][/OR] Dostanu ze sebe až mě překvapí, že jsem schopen říct takhle dlouhou a souvislou větu, protože se cítím tak, že mám problém cokoliv ze sebe vysoukat.

[OR][B]"Asi... ...asi... ...není zlý..."[/B][/OR] Soukám ze sebe z posledních sil odpověď Lemmimu. [OR][B]"...ale... mo-mohl a-a měl nám říct víc."[/B][/OR] Víc už ze sebe nedostanu. [I] Slunce kvůli tomu vycházet nepřestane, ale proplesknout by si zasloužil,[/I] pomyslím si. Když však otevřeme dveře Kiliánova stavení, nemám síly na nic víc a jen se unaveně sesunu na židli.


*********************

edit: Přidána odpověď Lemmimu a dopsal jsem i vstup do Kiliánovy chaty, snad moc nepředbíhám. Nepamatuju si přesně, čím má chatu vybavenou, ale je to jedno. Sesunu se v podstatě na cokoliv na co se mohu posadit, i kdyby to mělo být na zem.
Lemminkainen25. Března 2020 21:44:51
Vesele se pustím do cákání a zdá se, že moje moje dětinské nadšení pro věc působí lehce nakažlivě. Singr se probere z hybernace a v několika okamžicích jedem v bahně jak dva hobití puberťáci. Bahno pleská do stran, moji tvář nevyjímaje a smích je natolik osvobozující, že překvapí samotný Les, který zanechá výhrůžek a ohromeně sleduje naše počínání. Skoro zapomenu, proč to vlastně děláme, naštěstí Renhart nezaváhá a za chvíli mává protěží nad svou věčně zachmuřenou hlavou. K mému zklamání bahňák už zuby neukáže a pomalu se začneme stahovat.
Navzdory Singrově únavě se vracíme ve vcelku rozjařené náladě. Viděli jsme močály, lom, přerostlý hmyz všeho druhu a trojici prasátek v jeskyni. Kouzelný les mne uchvátil a jednou se sem rád vrátím. Půda se mění, mizí močál, pak i bahno a moje vypůjčené válenky po chvíli opět dusají suchý prach. Poskakuju po cestě v rytmu několika elfích popěvků, které se mi derou do hlavy, a když mne napadne, že bych přeci jen neměl zanedbávat opatrnost, stojíme náhle před studánku u rozcestí.
Poslední přestávka před návratem, Singr nabádá k obezřetnosti vůči Kiliánovi ...
[B][OR][B]"Necítil jsem z něj žádné zlo, noldi. Dal bych svůj luk za to, že neslouží žádné temné moci. Ať už jsou jeho pohnutky jakékoli, nemám z něj obavy. A pokud trochu tajil či švindloval ... slunce kvůli tomu vycházet nepřestane."[/B][/OR][/B]
Singr27. Března 2020 00:20:03

*********************

PJ: Ještě technická, která mě napadla. Už nemám žebrákovy boty, má je Lemmi a já je po něm určitě nebudu chtít zpět. *6*
Frugifer27. Března 2020 15:40:23
I když by si Lemmi rád prohlédl bahňáka pěkně zblízka, všichni se nakonec shodnete na tom, že bude lepší nemeškat vydat se zpátky za starým alchymistou.
Postupujete opatrně po svých vlastních stopách. Vidina, že vše za chvíli skončí a vy si budete moci dopřát zaslouženého odpočinku vás pohání dopředu, že ani necítíte únavu. A odměna vypadá také lákavě. Cestu si můžete krátit představami, co všechno si za těžce vydělané zlaťáky pořídíte.
Postupně minete místo, kde Renhart zapadl, místo, kde jste se střetli s přerostlými brouky, až se konečně dostanete na pevnou zem. Ano, mokřady jsou bezpečně za vámi. Nikdo další již nezapadl, ani žádný brouk vám v cestě nestál. Nyní už vám snad nic nehrozí. Ani les už nešumí tak hrozivě, jako na začátku výpravy a ani vám nehází větve pod nohy.
Netrvá dlouho a dojdete až ke studánce, kde už je to ke kraji lesa a Kiliánově chalupě, co by kamenem dohodil. Na chvíli se zde zastavíte a snad i napijete. Singr ještě vysloví pochybnosti ohledně starého alchymisty, že vám neřekl všechno. Zlý asi opravdu nebude, ale vzhledem ke svým útrapám si pravdu bezesporu zasloužíte.

Není třeba to déle protahovat a v dalších okamžicích již necháváte les za sebou. Možná s překvapením zjišťujete, že slunce již zapadlo a soumrak již brzy vystřídá tma. Teprve nyní si snad můžete uvědomit, že jste v lese pobývali takřka dva dny. A to kvůli několika rostlinám.
Před sebou, jako na dlani, máte Kiliánovu chalupu, ve které se již svítí. Alchymista tedy bude doma.
Ještě pár kroků přes rozkvetlou louku a stanete na zápraží chatrče. Zevnitř slyšíte, jak si Kilián cosi mumlá pro sebe. Vás přicházet neslyšel. Mohutný barbar odsune trsy sušených bylin, které visí z trámu. A všichni vstoupíte dovnitř.

Starý alchymista se v první chvíli poleká, až mu z ruky vypadne plecháček a voda v něm se rozlije na zemi. Když zjistí, že jste to vy, uklidní se. [OR][B]„Zaplaťpánbůh jste se vrátili. Od včerejšího večera jsem si dělal starosti, ani jsem celou noc nespal. Když se vrátil Einarr, trochu mě uklidnil. Jsem rád, že vás vidím.“[/B][/OR]
Singr se mezitím sesunul na jednu z židlí. Druhou židli obsadil Renhart a Lemmi si sedl na stolek. Pokud se rozhlédnete kolem, tak od včerejška se nic nezměnilo, tedy až na jednu věc. Na posteli někdo leží a pravidelně oddechuje, místy až chrápe. Ano, je to Einarr. Když Kilián zachytí vaše pohledy, dodá na vysvětlenou. [OR][B]„Ten má teď půlnoc, jen tak se nevzbudí. Dal jsem mu bylinky na spaní. A taky odvar kostispoje na tu nohu. Už mi vylíčil, co jste zažili. Teda až do chvíle, kdy vás byl nucen opustit. Budu, ale rád, když mi to povyprávíte ze svého pohledu. Víte, ve stáří už člověk může o dobrodružných historkách leda poslouchat. Být ve vašem věku hned bych šel s vámi.“[/B][/OR] Starý muž se na chvíli zasní.

[OR][B]„Ale nejprve se vyrovnáme, ať to máme za sebou. Slíbil jsem vám každému patnáct zlatých, tady jsou“[/B][/OR] a odkudsi vytáhne tři menší váčky s penězi. Na oplátku čeká, až mu předáte, rostliny, vápencový písek a šťávu z šalamounku.
Pokud se zdráháte a chcete ještě nějaké vysvětlení, alchymista si povzdechne a pak začne vykládat.
[OR][B]„Ale jistě, nemám nic, co bych vám zatajil“[/B][/OR] vypadá teď trochu uraženě, snad se ho to i dotklo, ale to brzy zmizí. Opravdu je rád, že jste se vrátili živí. A s rostlinkami. [OR][B]„Tyto rostliny a suroviny se nacházejí pouze v lese a já je potřebuji na své výzkumy. Dělám z nich léčivé lektvary a masti výměnou za jiné výrobky. Víte, nějak se živit musím. Neměl bych vám to říkat, ale co už. Ten vápenec použiju k něčemu jinému. Snažím se taky transmutovat měď ve zlato. Žel se mi to stále nepodařilo. Ale já na to jednou přijdu!“[/B][/OR] Nyní můžete v jeho tváři vidět odhodlání.
[OR][B]„A jsou ještě dvě věci, které jsem vám zapomněl říct. Není to schválně, ale v záplavě informací mi to uniklo. Vzpomněl jsem si na to později.“[/B][/OR] Smutně se podívá na Lemmiho. [OR][B]„Je mi opravdu líto, že ses popálil o šťávu z šalamounku. Tohle je moje chyba. Nezlob se prosím na starého muže, který má hlavu děravou.“[/B][/OR] Na chvíli se odmlčí a pak pokračuje. [OR][B]„Druhá věc není tak úplně má chyba, ale docvaklo mi to až teprve ve chvíli, kdy o tom povídal Einarr. Uvědomil jsem si, že s lesem bude něco v nepořádku. Jako by snad byl živý. I mně se párkrát stalo, že jsem zakopl o kořen, ač bych přísahal, že na zemi nic nebylo. Několikrát se ulomila větev zrovna když jsem šel kolem a tak dál. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost, ale zmínit jsem to mohl.“[/B][/OR]
Nakonec dodá ještě pár vět, kterými vše uzavře. [OR][B]„No a že jeskyni obývaly tři stvůry, to jsem fakt nevěděl, přísahám. Stejně tak jsem nevěděl o broucích, bažinám jsem se vyhýbal obloukem.“[/B][/OR]

V tuto chvíli vám už snad nic nebrání předat rostliny a vyzvednout si svoji odměnu.
Zda přečkáte noc v Kiliánově chatrči vyprávěním historek, nebo se vydáte zapít prožité dobrodružství do hospody ve vesnici je zcela na vás. Ať už večer nebo ráno, při odchodu vám stařík poděkuje. [OR][B]„Děkuji za všechno, opatrujte se a přeji šťastnou cestu.“[/B][/OR]
Tak či onak vše jednou končí a sluneční paprsky vás proberou do dalšího dne. Ve Vápenné vás již nic nedrží a vy se tak můžete v poklidu vydat dál a začít tak psát novou kapitolu. Naposledy se ohlédnete na les, který odsud vypadá takřka mírumilovně, na vyčnívající bílé skály, které daly název této vesnici, na louku, kde stojí Kiliánova chatrč a kde skupinka děcek otravuje kulhajícího staříka. Pak už definitivně uděláte tečku za tímto dobrodružstvím. Je čas jít dál.

[I]Jen ony, vznešené Moiry ví, kam vaše kroky dále povedou. Jsou to právě ony, kdo předou vaši Zlatou nit osudu…[/I]

*************************
[BA][B]Tímto tedy ukončuji dobrodružství Zlatá nit osudu.[/B][/BA]
Tohle byl můj poslední příspěvek. Vy, jestliže už psát nechcete, nemusíte. Ale dávám i vám prostor zakončit tento quest. Na případné otázky na alchymistu bych odpověděl již jen podčárovkou.

[TR][B]Nyní pár technických záležitostí k ukončení questu.[/B][/TR]
[BA][B]![/B][/BA] Prosím, ještě quest [BA][B]neopouštějte[/B][/BA], přišlo by se tím o některé údaje sloužící k výpočtu závěrečných zkušeností. A to byste nechtěli. [BA][B]![/B][/BA]

Když už jsem zmínil zkušenosti. Ty dostanete, až napíšu a pošlu na vyhodnocení závěrečnou kostru questu. Na základě toho se vypočítají zkušenosti pro vás. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale je možné, že zkušenosti dostanete později, až bude quest ukončen.

V tuhle chvíli vám dávám prostor několika dnů, kdy můžete napsat svůj poslední příspěvek nebo se mimoherně zeptat na cokoliv, co by vás zajímalo. Rád zodpovím všechny vaše otázky.

Posléze quest definitivně ukončím. V tu chvíli se vám otevře možnost mě ohodnotit, jakožto PJe. Je to dobrovolné, ale budu rád za každou zpětnou vazbu.

Ať už mě ohodnotíte či nikoliv, v tu chvíli můžete quest konečně opustit.

[OJ][B]Odměny[/B][/OJ]
Ještě dnes vám každému přidám 15 zlatých a doplním životy na maximum. Naopak odebral jsem použité.
V tuto chvíli bych ještě poprosil o rozdělení kamínků. Singr už něco navrhl a mi přijde rozumné dát Renhartovi 2 kamínky (řekl si o černý) a pro vás aktivní zbudou 4 kamínky. Dle Singra je rozdělení následovné:
Renhart: černý, azurový
Singr: pestrobarevný, růžový, zelený a zlatý
Lemmi: červený, fialový, zelený a modrý
Pokud by Lemmi souhlasil, přidám vám i kamínky. V opačném případě bych poprosil o upřesnění.

[EL][B]No a v úplném závěru vám děkuji za výbornou hru a přeji hodně štěstí zde na IF.[/B][/EL]
Singr27. Března 2020 17:56:37

*********************
Možná nechám nejprve prostor Lemmimu, zda se bude na něco Kiliána ptát, protože Singr by v prvních momentech asi neříkal nic. Každopádně bych rád ještě závěrečný příspěvek napsal.

I já děkuji za výborný quest a výbornou hru, zejména Lemmimu, který byl aktivní - jak jako postava, tak jako pisatel a hrálo se mi s ním velmi dobře. S Renhartem a Einarrem se mi hrálo také pěkně, jen ta (ne)aktivita...

A velké díky Tobě Frugi, za pěkný a zajímavý quest i za to, že jsi dokázal udržet rozumné tempo a kompromis mezi tím, jak dlouho čekat na příspěvky a kdy to posouvat. Dobré to bylo, dobré. *6*
Lemminkainen28. Března 2020 11:56:57
Od studánky k stavení mistra Kiliána je to už kousek. Jdeme přes louku v zapadajícím dni a události předchozích hodin se pomalu stávají minulostí. S opouštějícím napětím a potřebou neustálé obezřetnosti teprve teď začínám naplno pociťovat únavu.
Kiliána v domě překvapíme, asi nás dnes večer už nečekal. Napadne mne, na jak dlouho vlastně odhadoval, že nám zabere plnění jeho úkolu. Rozesadíme se po jeho světnici, opřu se o stůl a zrak mi padne na tvrdě spícího Einarra. [I]Zdá se, že náš výlet byl nad jeho síly.[/I] Trochu se tomu pousměju. Kilián se ptá na naši cestu, spolu se Singrem mu vyprávíme o našem dobrodružství a starý muž přikyvuje hlavou. Omluvně nám sděluje, že o spoustě věcí netušil, mávnu nad tím rukou, byť mne trochu překvapí, jak malé mají lidé ve vesnici povědomí o problému, který žije v jejich bezprostřední blízkosti. [B][OR][B]"Potřebovali byste zkušeného druida, mistře Kiliáne. Je škoda mít za chalupou tak nádherná místa a nesmět se k nim ani přiblížit."[/B][/OR][/B] Myšlenkami se znovu vrátím k vápencovému štítu a jezeru pod ním .. [I]představuji si jeho prostory zvelebené trpaslíky, možná se sem jednou vrátím a vystavím své sídlo. [/I]
S Kiliánem si vyprávíme dlouho do noci, na přenocování je jeho chalupa nicméně malá. Asi před půlnocí se zdvihnu a se starým mistrem se rozloučím. Kývnu na Singra, zda mne chce následovat, rozloučím se s naším nemluvným barbarem a vyjdu ven. V hostinci zkusím dostat víno do měchu, potom si najdu nějaký remízek s výhledem na les a noc strávím v jeho skrytu. Myšlenky mi utíkají na všechny strany a na duši se mi ustálí příjemně klidné rozpoložení. Usnu teprve k ránu a probudím se pozdě. Posbírám své věci a je čas popřemýšlet, co dál.

*********************

Co se týče rozdělení kamínků, nemám výhrady.


*********************
Quest nám skončil. Byl můj první na IF, nemám proto srovnání, ale zdá se mi, že to proběhlo celkem plynule, především asi díky psavosti Singra a Frugiho pohotovosti. Palec nahoru, hraničáři, s ohledem na dva další odpadnuvší členy bychom to bez Tebe mohli zavřít. Píšeš dobře, úměrně atmosféře a hlavně, což zvlášť oceňuji, je Tvá postava živou osobou s nějakým charakterem. Bravo, rád se s Tebou potkám v dalším dobrodružství.

Co se týče questu, byla to paráda a těžko jsem mohl potkat vhodnějšího PJ. Z těch několika málo dalších questů, které sleduji na IF, mi ten náš připadl bezkonkurenčně nejlepší. Bylo to dobře střižené na postavy 1. úrovně - žádné ultimátní zachraňování světa před invazí bubáků nebo naopak ocáskování vedle arogantních CP s nabouchanými numery. Obtíže odpovídaly našim možnostem a zároveň nebyly vždy jednoduché. Střídání akce a popisů dokonale vyvážené, včetně výhružného chřestění kostkama ve stylu "teď se něco stane". Úchvatná byla atmosféra Lesa, krásného a děsivého zároveň, vážně jsem to chvílemi pociťoval fyzicky i přes klávesnici a během pasáže v lomových skalách jsem si doma spontánně projel Tolkiení pasáže s Kheled Zaram, Nargothrondem, Temným hvozdem atd.. Lemminkainen tam byl jak ryba ve vodě a originální bylo i samotné téma.

Veliké díky, Frugi, za práci a věnovaný čas. A nabízí se samozřejmě otázka, zvažuješ něco dalšího? Nemusí to být hned, ale pokud bys do budoucna zvažoval +/- podobný quest, klidně pár týdnů počkám a rád se ho zúčastním, předpokládám, že ani Singrovi to nebude proti mysli.
Singr29. Března 2020 21:26:03
Když vejdeme do Kiliánovy chalupy, dědula se zatváří překvapeně, zmateně, ale potěšeně. Oči nám padnou na postavu spícího Einarra a Kilián vysvětlí, že spí, a že mu vykládal část našich patálií. Neřeknu nic, zatvářím se zřejmě poněkud nakvašeně a nedůvěřivě, pročež Kilián pocítí potřebu se ospravedlňovat a vysvětlovat. Věřím mu, zní to vcelku věrohodně, i když myslím, že nějaká podezření mít mohl. Vypráví nejprve on, poté my s Lemmim, a jak tak sedím, únava ze mě začíná opadat, čemuž přispívá i malé občerstvení, které nám Kilián připraví. Přesto nechám většinu vyprávění na Lemmim. Na závěr povídání mě napadne ještě jedna věc: [OR][B]„Evidentně jsi učený, Kiliáne, nevíš, co to mohlo být za tvora, kterého jsem potkali v podzemí jeskyně? Nikdy jsem neviděl žádného tvora šlehat modré blesky po lidech ani jsem o ničem takovém neslyšel.“[/B][/OR]

Naše povídání dospěje ke konci a Lemmi se s Kiliánem rozloučí a kývne na mě. Vyjdu za ním před chalupu, kde pokračujeme v rozhovoru, který jsme začali v jeskyni tří prasátek. Z rozhovoru vyplyne, že nám to spolu vyhovuje a rádi budeme dál pokračovat společně. Když však Lemmi naznačí, že odchází už nyní, zavrtím hlavou. [OR][B]„Nyní už nikam nejdu, příteli. Jsem příliš unavený. Přespím zde, u mistra Kiliána a sejdeme se zítra v hostinci ve vesnici.“[/B][/OR]

Na to se vrátím zpět do chaloupky a uvelebím se tam, kde pro mě Kilián najde místo. Ráno se probudím brzy, hned jak do chalupy začne pronikat denní světlo. Pokud mi Kilián nabídne snídani, přijmu ji, pokud ne, rozloučím se s ním a zamířím do vesnice (což udělám koneckonců i v případě, že mi snidani Kilián nabídne) a buď si tam něco koupím nebo se zajdu nasnídat do hostince. Tam zajdu nakonec stejně a čekám tam na elfa. Elf dlouho nejde a já začínám být nervózní. Nesmluvili jsme si však konkrétní hodinu, a tak zkrátka čekám než dorazí. [OR][B]„Vítej příteli, tak co? Vydáme se na další cestu?“[/B][/OR]


*********************

Vymyslel jsem si malé občerstvení, které nám Kilián poskytl. Věřím, že kdyby nic jiného, tak bylinkový čaj nám nabídne, což splňuje mou představu "občerstvení" ve smyslu, v jakém o něm píšu. Tak snad to moc nevadí. Pokud nabídl i něco více než jen čaj, nevadí, tím lépe *6*

I mně se s Tebou psalo moc dobře. Je vidět, že se umíš do své postavy výborně vžít a myslím, že Singr a Lemmi si vyhovují díky tomu, že některé povahové rysy mají podobné (rozhodnost, akčnost) a některé odlišné (pragmatismus vs. "zasněnost" - i když i v Singrovi je kus - hm, jak to nazvat - "melancholie"? Jen je jí méně než u Lemmiho...)

Frugi, jelikož jsem Tě kontaktoval ohledně dalšího questu, a jelikož jsi mi "sehnal" Boshe, asi bych Ti měl odpovědět, že k němu nepůjdu. Především - dohodli jsme se s Lemmim, že bychom rádi pokračovali spolu. Z mé strany je to rozhodnutí mimo jiné i v duchu RP, Singr by se na to určitě Lemmiho zeptal, pokud by s tím Lemmi nepřišel sám. Nevím, zda Bosh hledá i 2 hráče, ale je to nepodstatné, dohodli jsme se s Lemmim, že do Věže hromu nechceme...

...pokud jde o Lemmiho výzvu k dalšímu questu, přidávám se k ní. Lemmi to vystihl přesně - Tvůj PJing mi velmi seděl, příběh dobrý, tempo také, bezchybná čeština, ideálně střižené postavám na 1.levelu. Očekávej vysoké hodnocení z mé strany - asi ne nejvyšší, protože to si zřejmě nechám na to až zažiju nějaký výjimečný quest, ale vysoké bude *4*

Na druhou stranu, pokud nic nového začínat nebudeš, nevadí. Rád vyzkouším hru i pod jinými PJ. Pokud bys nám už nyní byl schopný říci, jak to vidíš, řekněme Ano - Ne - Ano, ale až za x týdnů/měsíců, myslím, že by to bylo fajn, že bychom měli s Lemmim představu. Ale pokud zatím stále nevíš, nevadí, nějak se domluvíme a zařídíme.
Aktuální počasí29. Března 2020 21:26:03
otext
Frugifer30. Března 2020 11:49:51
********************
- konečně jsem napsal závěrečnou kostru questu a odeslal ji Granitovi.

- rozhodl jsem se nechat to tady otevřené do pátku, pak to ukončím a vy mě můžete ohodnotit

- Kilián neví, co to bylo za tvora. Nicméně rozhodl jsem se pro zajímavost sepsat všelijaké zajímavosti a nechat vás tak nahlédnout pod pokličku tohoto dobrodružství. Mimo jiné se tedy dozvíte, co to bylo za tvora (budete to však vědět vy jako hráči, nikoliv vaše postavy). Budu to sem přidávat nahodile, jak mne co napadne.

- kamínky přidány

- No a to nejlepší pro vás nakonec. Přemýšlel jsem a rozhodl se, že udělám speciální dobrodružství jen pro vás dva (možná něco většího i pro další hráče, to ještě nevím). Líbila se mi vaše hra a spolupráce. Byla by tedy škoda vaše postavy rozdělit.
Jen mi dejte čas, abych vše připravil a nachystal pro vaši spokojenost. Já bych to viděl tak kolem jednoho měsíce (je to odhad, může to být dřív). To je snad přijatelná doba. Zatím tedy ještě nevím, o co se bude jednat, ale předběžně bych rád věděl, jaký typ questu by se vám líbil. Zda někde v přírodě (les, hory, poušť, moře) nebo by vám nevadilo pobývat ve městě? jestli preferujete něco akčnějšího nebo příběh s detektivní zápletkou, či tzv. "otevřený svět", kde prostředí reaguje na to co děláte a zápletka se rozjede pozvolna. Hlavní slovo budu mít samozřejmě já, ale rád bych znal váš názor. Nechci dělat něco, co nás pak nebude bavit.

Singr30. Března 2020 18:48:20
*********************

Za sebe:

- obecně mi to je jedno, co před nás postavíš, s tím se popereme, ale pokud bych měl říct své priority:

- přírodě rozhodně dávám přednost před městem

- původně mi přišlo divné, že by quest měl být jen pro nás dva, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi to líbí. Na druhou stranu nebráním se poznání dalších, nových postav, jen by bylo dobré, kdyby dotyční byli schopní držet dohodnuté tempo. Jelikož jsme s Lemmim oba hodně rychlí v odepisování, bylo by škoda, kdybychom domluvili quest pro více lidí a pak nás někdo brzdil. Takže raději někoho prověřeného. Samozřejmě chápu, že i "prověřený" hráč může mít problematičtější období a stejně tak to může postihnout třeba i mě či Lemmiho, ale přece jen je asi větší pravděpodobnost, že ten quest nebude "drhnout"... ...nicméně jak píšu - myšlenka questu jen pro nás dva se mi zamlouvá čím dál víc.

- z možností detektivka/akce/otevřený svět se mi asi nejméně zamlouvá detektivka (principiálně mi nevadí, ale když si mám vybrat...), naopak asi nejvíce se mi zamlouvá "otevřený svět" - pokud dobře chápu, že do něj lze zařadit například Hranici Divočiny od Wolframa, která z těch několika málo questů, které jsem tu přečetl, byla naprosto luxusní nebo například Tvůj Deník mrtvého muže (který jsem ale teď hodně dlouho nečetl, takže nemám úplně přehled, jak se děj vyvinul). Nicméně tyto dva questy se mi líbily opravdu moc.

- možná mám ještě den námět - asi by bylo fajn, kdyby se tam mohly nějak naše postavy realizovat co do našich povolání. Když bych vzal Zlatou nit, tak moc z nás se tady vyloženě realizovat nemohlo. Jasně, byl to pro všechny 1.quest, quest pro postavy 1.úrovně a tak to bylo postavené. Na druhou stranu - pro zloděje (Einarra) tu nebylo nic moc, kde by mohl využít své klady, pro Lemmiho alchymistu úplně taky ne (i když v Kiliánově domku asi musel být jako v Jiříkově vidění *6* ) - třeba Singr v tuhle chvíli vůbec nemá ponětí, co je Lemmiho "silná stránka", co je jeho odbornost (zatím bych to tipoval tak na lukostřelce, tím se zatím profiloval nejvíce *6* ), já jsem tady stopoval zvěř k večeři, jinak vlastně nic moc, i když jsem cítil potřebu družinu vést - ale v podstatě to úplně moc potřeba nebylo, takže jediný, kdo mohl projevit své povolání byl Renhart v soubojích. Není to kritika, spíš námět pro ten další quest (ale nechci si zase moc vymýšlet, budu spokojený asi s čímkoliv *4* )

- měsíc jako doba, je naprosto v pohodě, nemá smysl se hnát z dobrodružství do dobrodružství po hlavě, dejme si všichni klidně nějaký oddych (i když pro Tebe asi "pracovní oddych", když to budeš vymýšlet)

Takže asi tolik, co mě napadá
Frugifer1. Dubna 2020 11:42:36
***************************
Přináším slíbené [OJ][B]zajímavosti z questu[/B][/OJ] (nakonec jsem to napsal všechno najednou):

Na začátek jeden [BA][B]technický[/B][/BA] údaj.
Možná by vás zajímal počet napsaných příspěvků (myslím řádné příspěvky, nikoliv podčárovky): Singr 46, Lemmi 47 a Renhart 18.

A nyní už k příběhu.

[EL][B]Les[/B][/EL]. Proč se choval tak zlomyslně a házel vám větve pod nohy? V pravidlech pro experty je v kapitole Druid popsán i les. Ten váš byl klasifikován jako tzv. „dřímající les“:
Místo se zdá prakticky v pořádku, ale každá citlivější bytost brzy pozná, že něco není úplně v pořádku. Občas náhle spadne větev kousek od vetřelců nebo přímo na ně, občas se odkudsi ozve zapraskání. Časté podivné ticho střídají bezdůvodné poplachy v hejnech ptáků. Les se zvolna probouzí a na této úrovni ještě neumí kouzlit.

Tři prasátka u lomu byli ve skutečnosti goblini.

[OR][B]Jeskyně[/B][/OR].
Cesta, která končila zasypanou chodbou. Mohli jste se pokusit odtahat kameny a cestu uvolnit. Stálo by vás to sice dost času a únavy, ale prakticky byste se hned dostali k chladnému mechu. Chodba by po pár metrech končila místností s krápníky a chladným mechem. Bylo tu ještě pár obřích netopýrů (těm byste se mohli vyhnout i bez boje).
Rozcestí u zatopené části. Chodba, kterou Lemmi popsal slovy „zde číhá smrt“ byla oblast s vysokým výskytem důlního plynu. Zde by stačilo zhasnout pochodeň a prošli byste bez namočení až do místnosti s chladným mechem a obří vážkou.
Konkrétně se jedná o tvora Vážka jeskynní. Je velice citlivá na světlo, proto na vás ihned zaútočila. Umí vrhat modré blesky, o čem jste se koneckonců přesvědčili.
Chodba dál pak vedla k dalšímu východu z jeskyně. Pokud byste se prosekali skrze křoví, narazili byste na jednu z rostlin (tuším tu, kterou Singr našel při lovu), a taky na vlka.

[TR][B]Bažina.[/B][/TR]
Brouci, s kterými jste bojovali, jsou označováni jako Brouk ostnatec. Souboj trval pět kol hlavně proto, že mají vynikající obranu. A taky speciální útok, který jste rovněž pocítili. Rozeběhnou se na vás bokem s cílem zasáhnout vás na nohou.
Past na obratnost. Celkem třikrát jsem si u každého házel na past na obratnost, zda nezapadnete. Zde vás kostky celkem podržely a zapadl pouze Renhart.
Jezírko s protěží. Tvor, který obýval jezírko, byl Blátoplaz. Nikdo neví, jak přesně vypadá, na suchu či v čisté vodě umírá. Pohybuje se však i s bahnem. Teoreticky s ním šlo i bojovat.

A to je vše, co mě tak napadlo. Jinak platí, že v pátek to tady uzavřu. Ohledně slíbeného questu vás budu kontaktovat později ve zprávách.
Singr1. Dubna 2020 12:03:41
*********************

Když Frugi psal, že vypíše pár zajímavostí z questu, tak mě napadlo, že bych z něj mohl vypsat několik perliček, které bych nazval asi "Singr a Lemmi" (a místy Renhart). Osobně se mi s Lemmim hrálo skvěle mimo jiné i díky jeho snílkovsky básnické povaze, načež šlo krásně navazovat Singrovým pragmatismem. To také byly pasáže, při jejich psaní jsem se nejvíc bavil.

Tady to máte:

Lemmi: [OR][B]„Kdyby kůzlátka vlkovi dveře nepootevřela, nebyla by pohádka, veliký příteli,“ [/B][/OR]

Renhart: [I]Co tím myslí? Kdyby kůzlátka dveře vlkovi neotevřela, nebyla by pohádka, ale nebyly by tak blízko smrti. [/I]

Singr: [I]A pak elf. Co to plácá? Kdosi mi říkal, že elfové často mluví v hádankách a nikdy neřeknou nic přímo. Navíc to nedává logiku. Stařík by snad mohl být „kůzle“. Ale jsme my snad vlci? Já určitě ne. Nehledě na to, že s vlkem to v té pohádce nedopadlo moc dobře. [/I]

Lemmi: [OR][B]„Co myslíš, příteli, půjdou kůzlátka nahlédnout za dvířka?"[/B][/OR]

Singr: [I]To se snaží být vtipnej? Nebo si myslí, že je zajímavej?... ...možná bych se měl také usmívat více. Jenže někdo musí brát věci vážně. A na toho elfa musím dát pozor.[/I]

Lemmi: (k Renhartovi): [OR][B]„Necháme je, příteli? Než ti dva spolu dořeší, proženeš strašidla v lomech, já pak vzlétnu po večerní hladině mokřadel a Ty si ozdobíš zbroj hvězdami, které budu lovit z rašeliny.“[/B][/OR]

Singr: [I]Ne, ne a ne! Prostě není normální![/I] Napadne mě po jeho básnění. Obrátím oči v sloup a zavrtím hlavou.

Renhart: [I]Dobře, brzdi hochu, já jsem barbar, jestli sis toho ještě nevšiml, tak si své řečnické schopnosti schovej pro někoho jiného. [/I]

Lemmi: Singr zrovna vrtí hlavou a obrací oči v sloup, podle mých zkušeností s mimikou Atani by se mohlo jednat o obraz, v quenijštině znějící jako „ne zcela kladného přijetí předchozího projevu někoho z nás“. [I]Hmm, že by … ne, mne se to týkat asi nebude[/I], [I]ale pro jistotu mu věnuji jeden z milých úsměvů. Nenechám se zmást ani výrazem Reinharta, přes věčně zasmušilou vizáž si mé výroky jistě oblíbil a těší se jimi.[/I] [EL][B]„Kůzlátka si narazila kopýtko,“[/B][/EL]

Singr: Zároveň si uvědomím, že od situace na palouku je elf velmi pevně oběma nohama na zemi. Jeho mysl se nikde nevznáší a je připravený jednat. [I]Nejdřív luk, nyní flakonky. Výborně. Skoro mi ta kůzlátka chybí,[/I] uvědomím si překvapeně.

Lemmi (krátce před zjevením se tří prasátek): [OR][B]"Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka ..."[/B][/OR]

Lemmi: Singr se znovu otočí a vrací se do pravé chodby, než úplně zmizí světlo, rychle vyšplhám na zával a alespoň nahlédnu do temnoty procházejícího otvoru. Potlačím nutkání tam zavolat nebo zazpívat krátký popěvek

Singr: [OR][B]„Vezmi si pochodeň a pokud dojde lano a nebudeš ještě na dně, tak si nehraj na hrdinu a vrať se,“[/B][/OR]

Lemmi: [I]Hrdinství není, co hledám, starostlivý příteli, jdu za tajemstvími a správně tušíš, že konec lana moji zvědavost nezastaví …[/I]

Singr (o zatuchlé chodbě): Cítím však potřebu něco říct. Něco na odlehčení. Ale přitom nechci nijak Lemmiho shodit ani se mu vysmívat. Nakonec mě jedna glosa napadne: [OR][B]„Kůzlátka nepůjdou do vlčího doupěte?“ [/B][/OR]

Singr (o vážce): [OR][B]„Nelíbíš se jí, příteli,“[/B][/OR] řeknu napůl vážně, napůl pobaveně.

Lemmi: [OR][B]„Také se mi nelíbí. Nemyslím si, že bude skalám proti mysli, když v jejich kořenech nadále nebude.“[/B][/OR] [I]Jen Valar tuší, kdo mohl takovému tvoru dát život a vědomí, pochybuji, že měl své místo v hudbě Ainur. Každopádně, v duchu vzdám díky Osudu. Měl jsem štěstí. [/I]

Lemmi (u brouků): Téměř bezděky vyjmu šíp z toulce a přiložím jej k tětivě. Zvolním krok a tětivu natáhnu k tváři. V tu chvíli se Singr ohlédne a naše oči se na chvíli střetnou. Myšlenku o šíleném elfovi ani nemusí vyslovovat nahlas, téměř rezonuje vzduchem. Studeně se na něj usměju a dám mu vteřinku na přípravu... k zacílení luku nebo k ústupu.

Singr: [I]Sakra! Tohle šlo zvládnout bez boje! Proč blbne? Proč? Proč? Proč?[/I] Je štěstí, že neumím zabíjet pohledem, neboť v takovém případě by se Lemmi ihned skácel mrtev k zemi. Navzdory svému vzteku však neváhám. Nenechám ho v tom samotného. [I]I když by si to zasloužil, prevít.[/I] Vydám se směrem k němu. Z mého pohledu stále čiší vztek, takže si nemůže být zcela jistý, že neschytá jednu ránu mezi oči. Stojím po jeho boku. [I]Ale jestli bude chtít u močálů čekat na svit luny, tak přísahám, že ho do nich strčím! [/I]

Lemmi (když se Renhart noří do bažiny): [I]Napadne mne, zda se taková oběť noří pomalu, nebo zda propadne rázem a zůstane po ní jen pár bahnitých bublin než se kdo stačí otočit ... ... Renhart pořád klesá a mně bleskne hlavou, že jestli utone, já se ho nebudu moci ani zeptat, jaké to je pod hladinou močálu. Taková smůla ... [/I]

Singr (u bahnitého jezírka): [OR][B]„Tak co se to tu děje?“[/B][/OR] Zeptám se trochu zmateně. [OR][B]„Můžu nějak pomoct?“
[/B][/OR]
Lemmi: [OR][B]"Lovíme bahňáka, pojď se přidat! Je to děsná sranda!!"[/B][/OR]
Singr1. Dubna 2020 12:21:24
*********************
Jo technická - nechci vypadat hamižně, ale jak Singr, tak já jsme pragmatici. Jde o "válečnou kořist" tří prasátek. O sekyru se přihlásil Renhart, já dostal luk a šípy a pokud jsem to správně zaznamenal (respektive nezaznamenal), tak o tesák a dýku se nikdo nepřihlásil, takže bych si je s prominutím vzal já. *6*
Lemminkainen3. Dubna 2020 11:32:28
*****
Rozhodně bych přizval i další hráče. Pokud nebudou odepisovat, což se zřejmě bohužel děje často, lze si s tím poradit stejně jako dosud - sunout je jako statisty nebo z nich v krajním případě udělat CP. Po prvním varování bych se nebál důslednosti. Pokud někdo nestíhá, stačí přece napsat 1-2 věty, a jestli tohle nezvládne, tak asi pro něj IF není správná volba.
Co se týče prostředí, nemám priority. Příroda, případně příroda okolo vesnice či malého města ... bude-li to tak vyhovovat ostatním, za mne OK. A stejně jako Singr, taky nejsem vyloženě detektivkář.
Odbornosti povolání - tady to bylo dané hlavně 1. úrovní. Alchymista na 1. levelu je často hlavně střelec (elf, hobit kudůk i člověk), s 9 mágy a bez peněz na suroviny prostě žádný bengál nevydestiluješ. Navíc mi tak trochu přijde, že zrovna pro alchymisty je online system ála IF trochu komplikovanější.

Každopádně skládám veliký dík a poklonu a těším se na pokračování!
================================================
info@immortalfighters.net
Celkem príspevku v questu: 299
================================================