CQQ: Jed ve městě! part 2: Skladiště

Filtr příspěvků:

|1||2||3||4||5||6|poslední(8)>>

88 13. Června 2026 13:33:29 *29*

Duch Lesa

ozděl a panuj, takto by se dala ve zkratce shrnout vaše domluva. Každý máte svůj úkol, svou domluvenou pozici, své jasné nebo i méně jasné úkoly a pár scénářů pro případ, že se něco pokazí.
Byli jste na to v hostinci sami, Feneref nikde, Duch Lesa s Galorem na práci ve městě na jiném projektu, Varenik dlouhodobě mimo město a Buba kdesi na nákupech. Moc lidí v domě nezůstalo, přesto však Krysy dostaly varování. Mira si uvědomila svou předchozí chybu, první akce v neznámém domě byla sice zametena tím, že tělo elfa, Martinova společníka se odvezlo v sudu, ovšem bylo zameteno dostatečně dobře? Mohla už se ona organizace o tomto dozvědět? Pravděpodobnost tady je a varování, či jakýsi posměšek od Sebastiana není radno brát na lehkou váhu.

Podvečer se nezadržitelně blíží. Čas konce směny svalnatého skladníka jej bude nutit ještě minimálně několik hodin pracovat a dle jeho slov do celkem těžkého úmoru dnešního dne.
Granit několika rozkazy předá starost o vězně personálu vaší hospody a sám se tedy s dvěma dívkami vydá do města, opět na jeho jižní stranu, znovu směrem na Prober, jehož brána je nejblíže skladišti označeného písmenem A.

Vyjdete do stále ještě rušných ulic a zjistíte, že vašemu prvnímu plánování hází počasí trochu klacky pod nohy. Na obloze se opět začínají točit tmavé mraky, zvedá se vítr, kanalizace je cítit změnou tlaku vzduchu, déšť ještě nepřišel, ale je jasné, že vás brzy ve městě jistě zastihne. Možná výhoda pro Bluk? Nebo naopak zmařené rande? Droga nemá ráda vlhko… Otázek visí ve vzduchu mnoho, ale vaše kroky vás jistě vedou ke skladišti A.
Na hlavní ulici je stále rušno, vozy jezdí do města i z města, ale jak postupujete dále a dále k jihu, čas se stále posouvá, lidí ve městě pomalu ubývá a vy se tak stáváte o něco více viditelnými.

Pár ulic od skladiště se rozdělíte. Mira s Bluk postupují z hlavní ulice směrem na západ, již známou cestou ke skladišti, Granit pokračuje malý kousek směrem na jih, tato široká příjezdová cesta se z hlavní ulice jeví jako nejpravděpodobnější místo, kudy by kterýkoli obchodník směřující do tohoto skladu, měl jet.

Ochomýtat se okolo, vyčkávat na rozích ulice, pozorovat opřený o stěnu domu nebo si jen prohlížet místní architekturu. Granit dokáže své tělo zabavit a nepůsobit jako někdo, kdo vyhlíží, pozoruje, vyčkává jako kočkovitá šelma před finálním skokem.

Dívky se vydají směrem ke skladišti, plán takřka v hlavě, ovšem již už po pár desítkách sáhů zahlédnete něco, co pečlivě vymyšlený plán rozboří jako vítr chabý domeček z karet. Ulice je uzavřená několika stlučenými konstrukcemi ze dřeva ve tvaru nášlapných ježků nemalé velikosti. Ve vedlejší ulici zahlédnete to samé. Přímo před nosem, přímo vás dělící od skladiště A. Téměř celá ulice je těmito konstrukcemi zahrazená, takže mezi nimi nelze projít. Jen uprostřed zůstala asi tři sáhy široká mezera, kde ovšem postává skupinka denních strážníků ve zbrojích, s helmicemi a dlouhými bodnými zbraněmi směřujícími k nebi. Hlídají okolí, jejich postavení jasně definuje jejich práci. Hlídají místo, kde se nachází shodou okolností skladiště A. Před vámi zastaví mladou dvojici měšťanů a dají se s nimi do hovoru. Po krátkém dialogu jeden ze strážníků zamává kamsi za záda a spěšně se na místo dostaví třetí ozbrojenec, který odvádí dírou v zátarasu dvojici měšťanů dovnitř. Dění raději sledujete z větší dálky, opatrnosti není na zbyt. Pokud budete chtít místo obejít, narazíte na podobné scenérie na každé straně od skladiště, asi dva bloky na každou stranu je okolí hlídáno zákonem. Lidé mohou volně vycházet ven, v tom jim nikdo nebrání, ovšem při vstupu do onoho vymezeného pásma je zapotřebí si krátce popovídat se strážníky a poté odejít v doprovodu dalšího z nich.

Vozků v okolí Granitova postavení značně ubude. Většina projíždějících teď míří před večerem z města a téměř všichni s prázdnými vozy. Bluk s Mirou si poté všimnou vozu, který taktéž opustí barikádou onu uzavřenou část města.

Pokud se někdo z vás vydá vstříc hlídajícím strážníkům, budete zastaveni podobně jako ostatní lidé nesmlouvavým rozkazem a vyzváni k udání důvodu, proč chcete do uzavřené zóny vstoupit. Na dotazy ohledně uzavření strážníci stroze a nesmlouvavě odpovídají téměř shodně: Oblast je uzavřená na rozkaz Kapitána Rodericka Malventa. Vyšetřuje se zde zločin.

87 13. Června 2026 01:10:42 *29*

Bluk

ebata ohledně večerních plánů pokračuje a já přemýšlím, pořád mám pocit, že mi něco v tom celém uniká, že nám chybí nějaký kousek skládačky. Narazili jsme na něco velkého, něco hodně velkého. Jak je jenom možný, že se nám tu pod rukama rozrostla taková síť? A co hůř, jak je možný, že jsme si toho nevšimli. Musím rozšířit víc svoje informátory.

Přemýšlím a při tom si uvědomím, že jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách a nevěnuji se plánování. Zatřepu hlavou, napiju se Hlemejždě a pak se zapojím do rozhovoru. „Jo souhlasím, dnes musíme být opatrní, nikdy jsem neměla v úmyslu to dotáhnout až do nějakého boje, ale špatně jsem je odhadla, celá organizace je na ostří nože odpovídá to tomu, co ti říkal Sebastian, mají respekt z někoho vzadu tak do toho jsou až na krev.“

„Granite, dobrý nápad, ale pořád nevíme, kdo je Baltazar a jak ho poznat, ten balík s grogama bude větší, ale asi nebude nijak vyčnívat.…“ víc to nekomentuju, nechci zkazit jeho odhodlání. „Granite, buď jak jsi to naplánoval, ale drž se v dohledové vzdálenosti, ideálně budeš sledovat vůz, na cestě pryč, jen ti musíme dát znamení, že je to on.“ Pak se otočím na Miru ohledně volby obchodu. „Bylinkáře jsem myslela, protože předání bude v podvečer a staří lidé chodí spát brzy, zatímco pekař a jeho žena mají možná dítě a ti nebudou spát jistě. A v případě problémů ho zpacifikuješ jednodušeji než celou mladou rodinu, ale je to tvoje místo a tvoje volba.“ Když konečně přijde moje role tak se usměji. „Je to jen dělník ze skladu.“ Trochu se uculím, „ navíc je i hezký, ty chvíle s ním budou příjemné.“ Dodám spíše pro sebe a pak pokračuji v plánování. „Vyzpovídám ho, a neboj, bude mít oči pro mě a nebude myslet na moje slova a hlavně při čekání na něj mám důvod sledovat sklad do jeho zavření.“

Nakonec konečně přejdu k tomu, co nám je všem asi jasné, ale neškodí to zopakovat a říct nahlas. „Pamatujte úkol je zjistit, co nejvíc informací a lokalit. Budeme počítat s tím, že někdo bude čekat přepadení. Zatím se chováme jako někdo, kdo jde po drogách a ne po organizaci, takže čekám, že zesílí ochranu, případně někde budou mít zálohy, nebudou čekat jen pozorovatele. Nebála bych se rozdělit.“ Podívám se na Granita, vím, že máš o nás strach, ale my to zvládneme. „Sleduj teda příjezdovou a odjezdovou cestu, Mira a já budeme každá sledovat skladiště ze své pozice a čekat a na Baltazara, jak si budeme myslet, že je to on, tak ti dáme znamení, ať víš, že je to ten správnej. Dál máme dva cíle Baltazara, případně peníze, co vezme a někomu je předá a druhý je balík s drogami. Budeme je sledovat. Nevím, jak dlouho se s tím dělníkem vydržím u skladu, tak budu sledovat Balzatzara. Granit se k nám přidá. Jestli zapadne do hostince, bude to jednoduché. Pokud pojede z města, Granite, musíš za ním. Jestli předá peníze, ty sleduju já. Miro, ty sleduj toho, kdo vzal drogy a kam je odnese. Nejdůležitější je zjistit polohu jejich doupěte. Máme spoustu cílů a stačí, když uspěje jeden z nás, takže když to bude vypadat na problémy, tak to zabalte.“

86 13. Června 2026 00:20:49 *29*

Mira

upodivu je to barbar, který jako první přijde s dobrými přpomínkami.
"V tom má Granit pravdu. Jestli jsou tak opatrní, musela je napadnout i varianta, že po nich někdo jde. A nebude myslím úplně od věci počítat i s tím, že je napadne, že jsme se o dnešní předávce dozvěděli, takže je dost dobře možný, že posílej hlídky, nebo na nás zkusí nastražit past, pokud by čekali, že jim drogu chceme vyfouknout. Takže bych to udělala jak říkáš, Granite. Sledovat sklad, ale rozhodně nechodit dovnitř. Zůstat skrytí, dokud se neobjeví ten, co má za úkol vzít prachy... Dobře, do pekárny, nebo k bylinkáři se dostanu a na sklad dohlídnu. Horší už to bude s tím držet se Bluk, protože ten skladník ji chce vzít na procházku." Ale hádám, že pro ni nebude problém vymyslet výmluvu, proč zůstat poblíž...

A pak ve mně hrkne, když si uvědomím, že jsem Martina i toho druhého šacovala. "Říkals, že stačí, když se něčeho třeba jenom dotkneme? Tak to máme asi problém. Martina i toho, co ho zabil, jsem přece prohledávala," připomenu znepokojeně. "V tom případě by asi bylo dobrý upozornit ostatní Krysy na možný nebezpečí a aby věnovaly větší pozornost tomu, kdo sem chodí a jestli se kolem hostince začal někdo podezřele ochomejtat."

Myslím, že nástřel plánu by byl, než ale začnu cokoli podnikat, počkám ještě na vyjádření Bluk. Bude-li souhlasit, zajdu se převléknout do tmavého oblečení, ve kterém se snáz skryji ve stínech a pokud to bude možné, zapůjčím si od Majky, nebo někoho z cechu, slabé prstové rukavice. Za pokus to stojí, ale ta Granitova teorie s dotýkáním se věcí přes hadr mi přijde poněkud děravá. Jestli ten hadr nosím u sebe, tak i z něj přece ten tvor, který pro ně stopuje, ucítí můj pach? No, uvidíme.
Jakmile jsem hotová, sejdu dolů a stejně jako včera jsem připravena vyrazit.

*********************
Edit:cestu a vlámání se do krámu jsem odmazala,ať moc nepředbíhám. Souhlasím, že dohlédnu na toho, co odnese drogy.

85 12. Června 2026 08:23:37 *29*

Granit

Plán pri stole

Sedím pri stole, počúvam Bluk, potom Miru, a nechávam ich slová sadať na miesto. Obidve toho zistili dosť. Nie všetko, čo by sme chceli, ale dosť na to, aby sa dalo rozhodnúť, kam položiť svoj ďalší krok. Hlemejžď predo mnou vonia lepšie než pivnica, ale z kože mi ešte stále ide krv, pot, moč a bolesť cudzieho človeka. Nevadí mi to. Nech im to pripomína, že dole pod nami sedí živá výpoveď, ktorú sme ešte nedočítali. Keď Mira rozloží hrubý náčrt a ukáže sklad, pekára, bylinkára a ten opustený dom, skloním sa nad papier. Nie som zlodej. Nie som človek na strechy, zámky a šepkanie za dverami. Ale viem poznať pascu, keď ju niekto kreslí predo mnou.

Sklad A. Baltazar. C.C. Kultúrny dom. Plesy. Rodiny. Droga, čo človeka posilní skôr, než ho zožerie. A niekde medzi tým všetkým peniaze, ktoré vždy smrdia viac než krv.

Zdvihnem pohľad k Bluk. "Pýtala si sa, ako viem, že už vedia o narušených skladoch a zajatom človeku. Neviem to. Nie naisto. Ale musíme sa správať, akoby to vedeli. Tretí muž od skladu D zmizol. Dvaja sa nevrátili. Jeden z nich ostal mŕtvy na ulici, druhý zmizol. Martin je mŕtvy tiež. Stráže už našli telá a vypočuli svedkov. A Sebastian sám hovoril, že keď niekto zmizne, jeho spoločníci to riešia. Možno ešte nevedia, kto sme. Ale vedia, že niečo sa pokazilo. A to stačí."

Potom sa pozriem na Mirin náčrt. Prstom prejdem po mieste, kde je sklad, potom po pekárni a bylinkárovi. "Do skladu A nepôjdem. Nie na obhliadku. V tom má Mira pravdu. Veľký barbar, čo smrdí krvou a vyzerá ako človek, ktorý sa pýta kladivom, nie je nenápadný. Ak hľadajú veľkú postavu v plášti, nebudem im ju ukazovať pred skladom. To je práca pre vás dve." Krátko sa napijem a pokračujem. "Pekáreň sa mi páči viac než bylinkár. Ak má pekár rodinu, je to problém, ale vchod vedľa krámu je výhoda. Bylinkár býva cez krám, starý človek v noci počuje aj myš, keď mu lezie po polici. Ak sa do pekárne dá dostať po zavretí a bez hluku, je to lepšie miesto na oči. Ak nie, až potom bylinkár. Opustený dom je dobrý na úkryt, nie na pozorovanie. Môže slúžiť ako miesto, kam sa dá niekoho zatiahnuť, nie ako prvé oči na sklad."

Prst presuniem k bráne, o ktorej hovorila Mira. "Ja nepôjdem k skladu. Ja pôjdem bližšie k bráne alebo k ceste, kadiaľ by mohol prísť voz. Nie tak, aby ma každý videl stáť ako strážnu vežu. Skôr ako niekto, kto sa motá za svojím. Opilec, robotník, niekto, kto čaká na človeka z krčmy, to je jedno. Ak príde Baltazar so zbožím zvonka, musí prejsť cestou, bránou alebo ulicou, kde sa voz nedá schovať do vrecka. Vy budete sledovať sklad a toho, kto si prevezme peniaze alebo drogu. Ja budem ďalej od miesta, kde čakajú oči."

Pozriem na Bluk. "Ty máš schôdzku so skladníkom. To je dobré. Ale nepýtaj sa ho priamo na drogu. Pýtaj sa na kultúrne akcie, na zvláštne zboží, na to, kto im nosí veci, keď sa v meste koná ples. Kto objednáva. Kto platí. Ktoré vozy prichádzajú neskoro. Ktorí skladníci pri tom nesmú byť. Ak vie niečo, povie to ľahšie v reči o práci než v reči o jede."

Potom sa obrátim k Mire. "Ty sa drž Bluk alebo očí na sklad. Nie sama. Včera sme improvizovali a Martin skončil na zemi. Dnes nechcem, aby niekto z vás skončil rovnako len preto, že sme sa rozdelili priveľmi. Ak sa budete musieť rozdeliť, tak len na takú vzdialenosť, aby ste sa vedeli nájsť bez kriku. Žiadne hrdinstvo. Žiadne naháňanie človeka cez pol mesta osamote."

Opriem sa späť a chvíľu mlčím. "Dnes nechceme bitku. Chceme cestu. Chceme vidieť, kto príde so zbožím, kto ho prevezme, kam pôjdu peniaze a či niekto sleduje sklad z pevného miesta. Ak budeme môcť sledovať peniaze, sledujeme peniaze. Ak budeme môcť sledovať voz, sledujeme voz. Ak budú dve stopy naraz, Bluk rozhodne, ktorá je dôležitejšia. Ja nebudem rozhodovať za zlodejky v uliciach. Ja rozbijem dvere, keď mi ukážete, ktoré."

Prstami sa dotknem amuletu s krvavým okom. Krvotoč, dnes možno nepotečie krv. Ale ak cesta povedie správne, zajtra jej bude dosť.

Potom hlas ešte stíšim. "Musíme rátať s tým, že veci vedia stopovať. Nenechávajte nič svoje na mieste. Žiadne dýky, šípy, kúsky látky, vlasy, nič. Ak sa niečoho dotýkate, tak cez handru. Ak niečo vezmete, nech to ide do vreca, nie pod košeľu. Ak niečo zahodíte, spáliť alebo utopiť, nie nechať v uličke. Sebastian možno klamal, ale ak neklamal, jedna hlúpa stopa nám privedie ich psov, kúzla alebo čokoľvek používajú až sem."

Pozriem smerom k pivnici, hoci cez strop nič nevidím. "Sebastian zatiaľ ostane dole. Dnes z neho už veľa nedostanem, kým sa trochu nepozbiera. Ale večer, podľa toho, čo zistíme pri sklade A, budem mať nové otázky. Baltazar. C.C. Kultúrny dom. Plesy. Skladníci. Dovozcovia. Každá nová vec, ktorú donesiete, je ďalší hák do jeho kože."

Nakoniec sa pozriem na obe ženy a kývnem k náčrtu. "Takže môj návrh je tento. Vy dve pôjdete dopredu a obsadíte pozorovanie, najlepšie pekáreň, ak to pôjde. Bluk využije skladníka, ale len ak to nebude kaziť sledovanie predávky. Ja sa budem držať ďalej, bližšie k trase od brány alebo na mieste, kde môžem zasiahnuť, ak niekoho povediete ku mne. Keď príde voz, sledujeme voz. Keď príde človek pre peniaze, sledujeme peniaze. Keď sa ukáže skrýša, zapamätáme si ju a nevrháme sa dnu hneď, ak to nebude nutné."

Zoberiem Hlemejžď a dopijem zvyšok. "Včera sme získali zajatca a stratili Martina. Dnes nechcem stratiť nikoho. Dnes chcem získať smer."

84 12. Června 2026 05:46:13 *29*

Duch Lesa

ranit už žádné další informace ohledně organizace nedostane. Ani ohledně zmizelých členů, kteří propadnou droze, ani ohledně samotného zásobování a počtu zapojených rukou. Sebastian se jen ušklíbne, dochází mu, co se tady děje a teď již drží jazyk za zuby. Z nabízeného měchu se napije, Granitovo rozloučení přejde pouze mlčením, už není nic víc potřeba říkat, řekl toho až příliš. Jestli podal užitečné informace nebo jen takové, které povedou k jeho zkáze?
Sebastian osiří dole ve sklepení sám, studený vlhký sklep, zraněný, spoutaný muž.

Nahoře v lokálu probíhá válečná porada dvou mladých dívek a jednoho velkého, poměrně smradlavého barbara. Naštěstí celkem daleko od ostatních hostí. Máte tedy klid na domluvu, podvečer však brzy přijde a ke skladišti je to kus cesty.
……………………………..
Jen takhle krátce, musíte se ještě domluvit co a jak.

82 12. Června 2026 00:54:40 *29*

Mira

ávrat do hostince proběhne z mé strany v tichosti, pokud Bluk nenadnese téma k hovoru. Mně do řeči není. Přemýšlím nad tím, co se nám podařilo zjistit a je toho málo. Na Baltazara se nikdo nechytil, skrýš jsme neobjevily a i ty křídy, které jsem považovala za kdo ví jaký objev, jsou dost možná jen křídy, které u dveří pohodilo nějaké děcko. No, zkrátka a dobře, není mi do řeči a bojuji s pocitem promarněné šance.

U Pečené krysy se jako první rozhodnu zbavit nákladu. Koš plný pečiva a květin při první příležitosti strčím do ruky Majce, nebo její matce.
"Dojdu nám pro pití a pak skočím pro Granita, ať si povíme co je novýho," seznámím Bluk se svým záměrem a pokud neřekne jinak, vezmu rovnou tři žejdlíky piva, které donesu ke stolu.
V duchu se snažím obrnit proti tomu, co ve sklepě uvidím, když se v salonku jako na zavolanou objeví i barbar a bez okolků zamíří k nám. Posadím se a pozorně naslouchám jeho vyprávění, přitom se snažím necítit pach krve a moči, kterým je Granit nasáklý. Takže ten chlap ještě žije? A ještě pořád to nevzdal a nenechal se zlomit. To je... obdivuhodný. Asi. Víc myšlenek mu ale nevěnuji. Nechci přemýšlet o tom, co ho ještě čeká.

O čem přemýšlet naopak musím je to, do jak velkého lejna jsme podle všeho šlápli. Celý ten kšeft s novou drogou je mnohem větší, než jsme tušili a nestojí za ním žádní amatéři, ale rovnou několik vlivných santinských rodů, kteří si dávají setsakra záležet na utajení. Fíkové potěšení sem dováží zvenku. Zmínka o kulturním domu mi přivolá vzpomínku na to, jak se Blučin nápadník ušklíbl, když mluvil o tom, že když se ve městě koná nějaká taková akce, vozí jim do skladu i zboží, které tam běžně nejspíš nemívají. Zajímavý. Možná ví, odkud se k nim dostává. A možná i ví, co to je.
To, že Fíkové potěšení oni sami neužívají, nebo jen v nepravidelně, dává smysl. Závislost přebíjí všechno ostatní, nebudou riskovat, že na ně někdo, kdo droze propadl, upozorní.
Co mě však skutečně znepokojí je informace, kterou si Granit nechal na závěr. To je vtip? Vážně jsou schopní nás takhle vyčmuchat? Tak to si musíme dávat sakra velkej pozor. Jako věci si snad ohlídáme a posbíráme, ale jestli stačí, že se něčeho jenom dotkneme? Tohle se mi vůbec nelíbí, skoro mi to zní jako že v tom s nima jede i nějakej mág. Což by vlastně nebylo až takový překvapení, boháči si můžou zaplatit i čaroděje.

"Neřekl ti toho málo a všechno je důležitý," řeknu na úvod, protože slova dobrá práce ve spojitosti s tím, jakým způsobem byly informace získány, mi prostě nejde přes pusu a pokud bude chtít, přisunu ke Granitovi jeho Hlemejždě.
"Jak říká Bluk, my jsme šly obhlídnout ten sklad a jeho okolí, ale nešlo to moc dobře." Z torny vytáhnu zápisník, pero a inkoust. Ze zápisníku vytrhnu prázdný list a pokusím se udělat hrubý náčrt míst, kterými jsme dnes procházely, aby si to Granit mohl lépe představit.
"Tady je sklad. Je nalepenej na další budovy, vejít se dá jen hlavníma dveřma. Nejdřív jsme se zaměřily na místa, odkud je na něj nejlíp vidět, konkrétně obchody. Tady je bylinkář, tady pekař. Bylinkář sice bydlí sám, ale do jeho bytu se přímo prochází přes krám. Zato pekař má vchod vedle pekárny. Viděli bysme po setmění, ale jestli v pekárně už nebude, přijde mi lepší zkusit se dostat do ní, než k bylinkáři, kterej by nás dost možná slyšel.
Jinak ta jejich skrýš může bejt prakticky kdekoli. Obcházely jsme to tam několikrát, ale nevšimly jsme si žádnýho označení, který by nás navedlo. Jestli zboží nedávaj přímo do skladu, připadá mi jako dobrý místo tenhle barák." Udělám křížek v místě, kde stojí opuštěný zpustlý dům. "Vypadá to, že v něm už dlouho nikdo nebydlí. Ale na sklad z něj nedohlídnem. Jelikož je to ale jenom moje teorie, asi bych se držela toho, že budeme hlídat sklad."

"Víme, že ho po setmění zavírají a Bluk tam má na tu dobu domluvenou schůzku s jedním skladníkem. Navrhoval, že se půjdete projít za město. Jestli večer tu drogu přivezou a pak zase odjedou, teoreticky byste se mohli držet někde v okolí brány, abyste zjistili kam míří? Teda za předpokladu, že by kolem vás projel, samozřejmě. A my bysme se zkusili dostat do pekárny, jestli tam nikdo nebude a kdyby jo, tak k bylinkáři, ať máme co nejlepší přehled o tom, co se u skladiště bude dít a pak vyrazit za tím, co si přijde vyzvednout zlato. Teda, jestli půjdeš s námi?" trochu nejistě se podívám na Granita, nevím jestli se večer nemá v plánu znovu pustit do díla v pivnici.

"Bluk, Granit mluvil o nějakým kulturním domě. A ten skladník se tvářil dost divně, když mluvil o tom, že na kulturní akce k nim vozí zboží, co jindy běžně nemívají. Zkusila bys z něj vytáhnout jestli o tom neví něco víc? Mimochodem asi by bylo dobrý zjistit, jestli ve městě v blízký době někdo pořádá ples, nebo tak něco. Protože kdyby jo, zboží za tolik peněz by mohlo být právě to něco extra a mohlo by nám to napovědět, kdo si ho objednal," napadne mě ještě jedna teorie, o kterou se s ostatními podělím.

Oba své společníky nechám vyjádřit, svůj plán nijak netlačím, pokud někdo z nich přijde s lepším. Pokud nám do večera zbývá ještě několik hodin, tak si poté, co se domluvíme, půjdu na chvíli odpočinout.

81 11. Června 2026 23:50:16 *29*

Bluk

oslední pokusy na to něco zjistit u skladiště se ukazují jako neúspěšné. Zkusíme ještě ty dveře, co vytipovala Mira, ale i ty se ukáží jako slepá cesta. Zklamané se vracíme zpátky do hostince. Chci si trochu oddechnout, dozvědět se, co zjistit Granit a hlavně naplánovat večerní akci. Nerada bych skončila na rande někde za městem a Granit s Mirou budou v akci.

Sedíme u našeho stolu dál od ostatních a potichu si sdělujeme novinky. Nejprve začne Granit, při jeho slovech do sebe soukám další Bubovu specialitu a zapíjím to Hlemejžděm. To je dobře, že aspoň Granit má úspěch. Nastražím uši a poslouchám. Jasně, někde mimo, to dává smysl. Baltazar to přiveze, Sebastian rozdělí a Martin prodá. Ještě nám zbývají tak dvě vrstvy a budeme to mít celé. Pak barbar dodá něco, co mi přestane dávat smysl… rody, jak jako přidaly? To znamená, že to celé řídí buď jeden z nich anebo někdo z venku, což by bylo horší. Pak už povídá něco o kulturním domě s nějakým využitím, které mi nějak nedává smysl. Jako poslední přijdou zjištění o droze a jejich účincích. Takže by se to dalo použít.

„Zjistil jsi toho doopravdy hodně. Vypadá to na hodně slušnou síť, která je velmi dobře organizovaná. Jen mi prosím tě řekni, jak víš, že už vědí, že mají narušené sklady a jednoho jsme zajali?“ Nechám ho, aby nám ještě doplnil tuhle drobnost, a pak zkusím informace od barbara dosadit do standardního modelu sítí a organizovaného zločinu.
„Celá ta síť bude pořádně prorostlá co všech koutů a vrstev města, toho se jen tak nepůjde zbavit. Jedno je ale jistý, abys tohle uřídil, musíš stát někdo mimo celý systém vrstev. To znamená, že když půjdeme dost dlouho po stopách, najdeme hlavu a tu bude stačit useknout. Chvíli to potrvá a celý systém se sám od sebe časem rozpadne na menší, které už nebudou takový problém.“ Napiju se Hlemejždě a analyzuji dál. „To, že je to vyráběné mimo a dovážené, je dobře, když dojde na krvavou řež, nemusí nutně být tady v Santinu. Jen mě trochu děsí, že rody byly přibraný, buď to vymyslel a zorganizoval jeden z nich nebo někdo cizí z venku, to by bylo horší, protože nevíme, s tím se potýkáme.“

Když už konečně dojde řada na nás, tak se trochu zastydím, proti barbarovi toho máme doopravdy málo. „No skladiště A je dost na ráně, přes den je tam pořádnej cvrkot obchodníci se tam střídaj rychleji než děvka zákazníky. Hádám, že předání dnes v podvečer proběhne někde vedle v jejich skrýši u skladu, ale asi to bude obchodník, co přijede se zbožím do skladu. Na sklad je dobře vidět z blízké pekárny nebo od bylinkáře. Jen pekař má ženu a možná děti, zatímco bylinkář je starý pán, tam nebude tolik problémů případně zabrat dům na pozorování. Dneska večer bude potřeba zjistit odkud to přivezl a kdo si to vezme a pak hlavně sledovat prachy.“

**********************
víc plánování nedám.... Miro prosím dotáhni plán na večer... já jdu na rande

80 11. Června 2026 09:11:15 *29*

Granit

Tovar si vždy nájde cestu

Sebastian sa na moje oko na chrbte díva presne tak, ako som čakal. Znechutenie, odpor, možno kúsok strachu, ktorý sa snaží skryť pod kyslým úškrnom. Nechám ho. Niektoré veci nemusia bolieť, aby človeku ostali v hlave. Potom sa vrátim na svoje miesto pred ním a ešte chvíľu pokračujem v rozhovore. Nie v tlaku, nie v noži, nie v soli. Tých už mal dosť. Teraz z neho tečú len posledné kvapky toho, čo je ochotný pustiť bez ďalšieho lámania. Droga nie je ako iné svinstvo. Nezožerie človeka hneď na ulici, nespraví z neho trasúcu sa mŕtvolu, ktorú spoznáš na prvý pohľad. Vie sa schovať za zdravšiu tvár, jasnejšie oči a dlhší dych. Závislosť sa dá zlomiť, ale trvá to a bolí to. Ak sa utne naraz, môže byť zle. Ak postupne, možno lepšie. Keď niekto z organizácie zmizne, upracú po ňom jeho spoločníci a nájdu iného. Alebo im niekoho nájdu zhora. A zbožie, ako hovorí, je ako voda. Vždy si nájde cestu.

"Voda si cestu nájde, to je pravda." poviem po chvíli a sledujem ho cez svetlo lampy. "Ale voda sa dá prehradiť. Dá sa otráviť jej prameň. Dá sa rozbiť koryto. Dá sa donútiť tiecť tam, kde ju čakajú nože." Prstami si prejdem po brade a položím ešte niekoľko otázok, skôr preto, aby som zistil, či v ňom nezostala nejaká prehliadnutá trieska pravdy. "Keď niekto od vás zmizne, ako rýchlo sa po ňom pýtajú? V ten deň? Na druhý? A kto si všimne prvý, že chýba? Ten pod ním, ten nad ním, alebo rodina pri stole?" Nečakám veľké priznanie. Len sledujem jeho tvár. "A keď zbožie príde do mesta, koľko rúk ho zvyčajne drží, kým skončí na ulici? Jedna? Tri? Päť? Nechcem mená. Len vedieť, koľko článkov treba rozlámať, aby sa voda aspoň na chvíľu zastavila."

Ak odpovie, vypočujem si ho. Ak mlčí, nesnažím sa ho znova rozrezať. Nie teraz. Jeho telo je už príliš unavené a aj z mäsa sa dá ťažiť len dovtedy, kým ešte drží pokope. Namiesto toho vstanem, skontrolujem putá, zápästia, členky, opierku stoličky aj zámky. Potom mu dám ešte trochu vody, dosť na to, aby nezomrel smädom, nie dosť na to, aby si myslel, že sa oňho starám. "Dnes stačilo." poviem mu. "Nie preto, že by si mi už nemal čo povedať. Len preto, že aj zlomená vec musí chvíľu držať tvar, ak ešte má byť k úžitku." Pri dverách sa ešte otočím. "A pamätaj si, Sebastian. Keď sa voda nedá zastaviť, dá sa sledovať. A keď ju sleduješ dosť dlho, nájdeš prameň."

Zamknem za sebou a vystúpim hore. Svetlo v hostinci je po pivnici nepríjemne mäkké. Pach jedla, piva, dreva a ľudí mi na chvíľu príde čudný, takmer cudzejší než krv a moč pod podlahou. Keď dorazím k stolu, kde sedia Bluk a Mira, sadnem si bez veľkých rečí. Moje telo ešte cíti nočný boj, vlastné rany aj dlhé hodiny pri zajatcovi, ale hlava je čistá. Položím ruky na stôl a pozriem sa najprv na jednu, potom na druhú.

"Sebastian hovorí viac, než si myslí." začnem potichu, aby nás nepočuli tí, čo prišli len na obed a nemajú vedieť, čo sa deje pod ich nohami. "Droga sa v meste nevyrába. Tvrdí, že ak by ju tu niekto vyrábal načierno mimo nich, dlho by neprežil. Do mesta teda prichádza zvonka. Organizácia má vrstvy. Každá pozná tú pod sebou a stýka sa s tou nad sebou, ale nevie, čo je úplne hore. Používajú falošné mená aj medzi sebou. Baltazar je podľa neho meno človeka, ale nevie, či kupujúci, predávajúci, vozka alebo len ďalší krytý článok."

Na chvíľu sa napijem, ak mám čo, a pokračujem. "Rody v tom sú. Nie jeden. Tie, čo sa pridali, z toho ťažia. Tie, čo nie, majú smolu. On vraj nevie, ktoré presne. Jeho rodina v tom je dobrovoľne a preto ju nechce zradiť. Prvýkrát sa s drogou stretol pred viac než rokom na plese alebo tanečnej zábave pri námestí, v kultúrnom dome. Bolo to pre bohatších ľudí. Honosné šaty, tance, po polnoci sa to vraj rozbehlo. Droga tam prúdila vo veľkých dávkach."

Prstom krátko poklepem po stole. "To je dôležité. Ak kultúrny dom patrí niektorému rodu, je malá šanca, že o tom nevedia. Nie pri veľkých dávkach. Nie pri opakovaných plesoch. Nie pri bohatých hosťoch. Buď to kryjú, alebo sú slepí. Oboje sa dá využiť."

Potom prejdem k tomu, čo sa týka samotnej drogy. "Účinky sú jasné. Vytříbí myseľ, rozprúdi krv, dá viac sily, človek nemusí toľko spať, má energiu, pije a tancuje celú noc. Nie je to ako lacné svinstvo, po ktorom človek vyzerá ako chodiaca mŕtvola. Práve naopak. Preto je to horšie. Nepoznáš ľahko, kto berie. Oni sami ju používajú len výnimočne, keď je veľa práce, problémy, keď sa treba baviť alebo vydržať dlhšie. Pravidelné užívanie je u nich problém. Keď niekto začne byť závislý, ide preč, zmizne, utečie, umrie, alebo po ňom upracú jeho spoločníci. Podľa neho sa z každej závislosti dá dostať, ale bolí to a trvá to. Pri náhlom vysadení môže byť zle."

Pozriem na Bluk, potom na Miru. "A ešte niečo. Tvrdí, že nás môžu vystopovať podľa vecí, ktorých sme sa dotkli. Pachová stopa, dýka, šíp, čokoľvek. Pes, kúzlo, alchýmia, niečo iné. Nepovedal čo presne. Ale neznie to ako prázdna hrozba. Ak niekde necháme niečo naše, môžu si po nás prísť. A už vedia, že niekto im narušil sklady, zabil ľudí a jedného odvliekol."

Opriem sa chrbtom a na chvíľu stíchnem. "To je všetko, čo som z neho zatiaľ dostal bez toho, aby sa rozpadol. Nie sú to mená. Ale je to mapa. Kultúrny dom pri námestí. Skladište A. Baltazar. C.C. Dovoz zvonka. Vrstvy. Rody. Stopári. Droga, ktorá človeka zlepší skôr, než ho zničí."

Potom si prejdem rukou po brade a pozriem na ich tváre. "Teraz vy. Čo ste zistili vonku?"

79 11. Června 2026 05:51:02 *29*

Duch Lesa

ozprava pokračuje, jen informací, které je ochoten Sebastian pustit, je o něco méně. Když se Granit otočí ke spoutanému muži zády, ten si na zádech všimne oné zrůdnosti, zašklebí se kysele, znechuceně. Granit posléze pokračuje ohledně plesu, tady toho Sebastian nemá moc co povědět.
Poté přejde opět k droze samotné, závislosti. Z každý závislosti se dá dostat, alkoholik se může taky vyléčit. Trvá to, bolí to, ale je to možný. Začneš se ptát hned na další dotazy ohledně abstinence. Nevim přesně, když to utneš ze dne na den, tak může bejt zle, ale když postupně, t\k to bude lepší. Co ale dělej lidi co abstinujou, to nemam páru. Pomalu se dostáváte do fáze, kdy už není moc do rozebírat.
Nepoznáš kdo bere, to je na tom to nejlepší. Není to jako ostatní drogy, co z tebe udělají chodící mrtvolu, co sebou cuká, škrábe se do krve, krade, žije n ulici. V jeho hlase je slyšet nádech hrdosti, že není spojen s něčím takovým, ale s něčím trochu jiným, jistě drogu považuje stále za drogu, nikoli tak odpornou.
Když někdo zmizí, uklidí po něm jeho společníci. Najdou si jinýho nebo jim ho někdo nad nimi najde. Prostě obvyklý fungování. Sebastian se nakonec podívá na Granita. Dostat jí z ulic? Něco, co spousta lidí chce, je ochotná za to platit, se ti jen tak z ulice dostat nepovede. Zboží je jako voda, vždycky si najde cestu.

Mira s Bluk svádějící skladníky. Bluk se zabředne do hovoru se svalnatým mužem, ten na chvilku přeruší nošení beden a domluví několik detailů ohledně večerní schůzky. Konec směny po setmění, poté se stavit na něco k jídlu a vyjít si za město. Záminka k tomu se sem večer dostavit.
Mira ještě zkusí druhého muže z vozu, ten však sedí na vysokém kozlíku, takže malá zlodějka do jeho zápisníčku jen těžko vidí. Na její otázkou jen muž zakroutí hlavou. Já jsem zemědělec, s látkama neobchoduju, je mi líto. Z jeho hlasu je patrné, že to není jen ledabylé odmítnutí, ale projevení lítosti se zdá být nehrané, nýbrž pravdivé.

Dále vás na místě nic nezdrží a vracíte s k dlouhému domu na západní straně bloku skladiště. Nález kousku křídy na zemi se Miře jeví jako zajímavý a tak sehraje malé divadélko s pádem v blízkosti, aby získala čas se trochu porozhlédnout. Ovšem krom použité křídy nenajde na zemi už nic dalšího, ani čmáranice, ani značky, či něco podobného. Prostě jste pravděpodobně narazily na dům místní školy, který je takto odpoledne prostě už prázdný a zamčený.

Posbíráte vaše krytí ve formě čerstvého pečiva a vydáte se zpět k Pečeným krysám. Když už nic, máte alespoň obhlédnuté okolí a večer by vás nemělo nic překvapit.

Čas se ovšem krátí. V hostinci se dozvíte, že Granit tráví čas pořád dole ve sklepě pivnice se svým zajatcem. Nevoní to tam, ale zatím panuje klid.
…………………….
Můžete se zase spojit v hostinci nebo u zajatce, to nechám na vás.

78 10. Června 2026 18:49:55 *29*

Mira

tálo to trochu okatého naznačování, ale nakonec jsme zaznamenaly první úspěch dnešního dne, když se nám podařilo domluvit Bluk rande. Ašak co se večerní předávky týče, stále tápeme a od skladníka jsme se nic moc zajímavého nedozvěděly. Mario, to by asi byla jiná, ale ten se stále zdržuje uvnitř a nenapadá mě způsob, jak ho k nám nenuceně vylákat, snad jen zdržováním jeho zaměstnanců hovorem, o což se vlastně snažíme, ale ani to se nedá dělat donekonečna. Nechám nicméně dvě hrdličky domluvit podrobnosti večerní schůzky a přiloudám se k vozkovi, který předtím něco drápal do zápisníku. Copak si to tam píšeš?
"Víte, já vím, že jsem s tím otravná a že by to byla až moc velká náhoda, ale vy vozíte jen obilí, nebo i jiný zboží pro někoho dalšího? Nevezl jste dneska někam látky?" Sice říkal, že Baltase nezná, ale nenapadla mě lepší záminka proč za ním jít. Pokud by to šlo, zkusila bych nenápadně nahlédnout do zápisníku, jestli se mi podaří něco málo přečíst.

Nakonec zbývá jen poděkovat za rady a pomoc a vyrazit dál. Respektive znovu obejít blok. Mám chuť rozmrzele odkopávat kamínky z cesty, asi jsem si od téhle akce slibovala víc. Víc odpovědí. Možná jsme na to šly blbě? O to větší teď věnuji pozornost našemu okolí a obzvlášť domu se zamčenými okenicemi, který mě přitahuje jako magnet. Dokonce natolik, že zvažuji možnost zkusit se do něj vlámat už teď, ať se konečně pohneme z místa, protože mám tušení, že tam by mohlo být další vodítko. Bluk není proti, ale nemáme štěstí. Bytelné zamčené dveře jsou sice ze severní strany, ale i tam se pohybuje spousta lidí a dostat se dovnitř nepozorovaně zkrátka není možné. Což se dalo odpoledne čekat.

Prohlédnu si ulici a domy v okolí, mám v plánu si vytipovat místo, kde bych se večer mohla bezpečně skrýt a pozorovat, jestli sem někdo přijde, zatímco Bluk bude operovat u skladu. Pak se znovu zadívám na ty dveře. Oproti těm v sousedních domech jsou dost silné. Další podezřelá věc. Očima po nich přejedu odshora dolů a přitom si na zemi všimnu něčeho bílého.
"Huh!" vyjeknu, když jen kousek od nich nečekaně klopýtnu. Košík se naklonil dopředu a dobrá půlka věcí se z něj vysypala na zem. "Ale ne! Věřila bys, že mám takovou smůlu? Paní mi dá, ty houstičky chtěla k večeři!" Dám do sbírání a pečlivého ofukování pečiva od nečistot, přičemž se Bluk snažím nenápadně ukázat kousky křídy, které u dveří leží. Doufám, že ji napadne to co mě a bude se snažit zahlédnout načmárané znamení, nebo aspoň něco, pod čím by se znamení dalo skrýt. Něco tu musí bejt, určitě...

Jakmile vše naskládám zpátky do košíku, opět se rozejdeme. "Myslím, že teď už tady víc nezjistíme. Jestli nejsi proti, vraťme se zpátky domů. Po těch látkách se budeme muset podívat později." Navrhnu Bluk a jestli bude souhlasit, zamíříme zpět do hostince. Granit už touhle dobou určitě bude mít další informace, které by nám mohly pomoct získat lepší představu o tom, co se ve městě děje a kdo sem to svinstvo tahá.

|1||2||3||4||5||6|poslední(8)>>