Jeskyně kde se zatemňuje mysl

Filtr příspěvků:

|1||2||3|poslední(3)>>

27 11. Června 2026 15:40:15 *29*

Aikho

"Obvykle jo, alespoň ty, který používaj chlapy." Přikývne rychtář na otázku ohledně toho, zda jsou štoly propojené. "Ale tahle je stará, jak říkám... je ve skalách v lese, už pár generací ji nikdo nepoužíval, protože už tam nebylo co kutat. Ale ty zvuky nám někdo nahlásil tak... no... před zimou to bude." Pokýve zamyšleně hlavou. "To víte, přes zimu, když byl tady v kopcích sníh, se tam nikomu nechtělo, a navíc jsme věděli, že tam ani nikdo nepoleze. Takže jsme to neřešili, ale co roztál sníh..." Pokrčí rameny. "Vstup je tam jen jeden, pokud vím. Můžu vám nakreslit mapu, abyste to líp našli."

Sotva ale doodpoví Mordredovi, snese se na něj smršť otázek od Elys. Rychtář na ní zůstane koukat, než se trochu rozesměje. "Zpomal, děvče. Hezky popořadě. Takhle zapomenu na půl věcí cos po mně chtěla." Zavrtí hlavou. "No, jak říkám, první zmínka k nám došla před zimou. Z našich nikdo neumřel." Zavrtí znovu hlavou a promne si holou hlavu na temeni. "Ale nevím co ti cizáci. Někdo se stavoval u nás, řekl jsem jim to, co vám a šli, ale... ňácí dovedové se tam taky možná vydali na vlastní pěst. Nemám tucha kolik jich bylo, moc ne, alespoň ne těch, který šli přes naši vesnici. Tak pět? Možná tři? Jak zní ty zvuky, to nevím, jak jsem říkal, popisovali to jako když jim to trhá duši a škrábe v hlavě jak drápy z rozžhavenýho železa. Pocem přeci mi to tu nebudou replikovat, byli fakt vyděšený a pak radši táhli odkud přišli. Stejně jako Berrik." Dodá ještě tiše.

"Ta štola je tak hodinu cesty, nakreslim vám mapu, jak jsem slíbil." Pokýve.

Zatímco se trojice u stolu domlouvá s hospodským, který je vlastně ve skutečnosti rychtář, nebo je to snad rychtář, který je ve skutečnosti hospodský, hobití bard u vedlejšího stolu pozorně poslouchá. Nora je zrovna na cestě od stolu dvou trpaslíků s jejich prázdnými miskami, když si všimne, že už i hobit má polévku dojedenou. "Chutnalo ti, Quine?" Zeptá se tě a následně se podívá na vak na vodu, který ji podáváš. "Udělal bys líp, kdyby sis ho naplnil u studni venku. Přinesu ti džbánek." Vak na vodu si od tebe i tak vezme a usměje se na tebe, než se vydá pro tvoji novou objednávku.

To už se od stolu hbitě, navzdory své velikosti, zvedne Largos a zahlásí, že je tohle úkol přímo pro něj. Ostatní zdá se taky nemají problém, jak se zadáním, tak s výší odměny. Rychtář si vás změří pohledem a taky se na vás usměje. "No, tak to rád slyšim. Ale to pivo dostanete až se vrátíte, ať máte nějakou motivaci, hm? Ale tu ovci bych tam bejt váma nebral, pochybuju že by vám neutekla." Pohledem pak zamíří ke čtvrtému cizinci v místnosti. "A co ty, mladej? Nebo ty jen procházíš?" Trochu si tě prohlédne. "I když na dobrodruha zrovna nevypadáš...Možná bys vo tom mohl napsat nějakou baladu, he?"

Pokud si i přesto přejete něco k pití, přinese vám nové čerstvě načepované korbele, ať už s Gvínesem nebo s moštem.

26 11. Června 2026 10:46:02 *29*

Quin Poštolka

ladá žena se nebála a na hostinského vychrlila mnoho otázek.
Koukám, že už není třeba se ptát. Myslím, že ta žena zavalila rychtáře tolika otázkami, že do večera neodejdeme. Ale je pravda, že když by to neudělala ona, asi bych to udělal já. Osobně bych raději vyrazil až zítra. Štola sice nebude nijak extrémně daleko, ale než se všichni připraví a shodnou na nějakém obecném plánu... I když ten chlapík vypadá že je připravený už dlouho, a kroll? Ten by to slovo sotva vyhláskoval. Trochu mi hatí plány ta slečinka. Bude to asi pěkná mrška. Je pravda že je jak třešinka na kravinci. I když s krollem se aspoň doplňují. Co zaplní krollův smrad, přebije její vůně. Tak či tak, cesta ke štole taky nebude na chvilku a bylo by fajn to tam trochu obhlédnout nežli vůbec do ní vkročíme. Přespání před ní by nám určitě dalo nějaké informace.

Jestli že Nora ke mě dorazí a vezme můj vak na vodu aby ho doplnila, požádám jí také ještě o vodu k pití. …a ještě jeden džbánek vody k tomu sem na stůl prosím. Natáhnu se po loutně a pak se opět opřu. Položím si ji na břicho a levou rukou chytnu krk a pravou drnknu o nejnižší tóninu strun. Takto přejedu postupně všechny tóny strun a jemně otáčím kolíčky tak aby mi, podle sluchu, sedělo že loutna hraje jak má. Nikterak nahlas neladím, jen tak jemně abych ji slyšel ale zároveň jsem nepřehlušil konverzaci od vedlejšího stolu.

25 10. Června 2026 22:25:43 *29*

Elys

e chvíli, kdy se dozvím, že hostinský je zároveň rychtářem, mi ztvrdne výraz v obličeji. Nemám ráda, když ze mě někdo dělá hlupačku. Proč mi to neřekl rovnou, když jsem se na rychtáře ptala ? Si jako myslel, že jsem lapka ? Asi nějaký zvláštní druh humoru. Přinutím se k lehkému úsměvu a poslouchám hostinského povídání o štole. Divné zvuky, stará štola v lese, zvláštní reakce těch, kteří tam šli. Moc jsem se toho nedozvěděla. Když rychtář a hospodský v jedné osobě domluví, Mordred se chopí slova a otáže se na pár věcí. Pak do toho vstoupím já.

Ještě by mě zajímalo pár drobností, pane rychtáři. Napiju se z poháru. Kdy se tyhle zvláštní věci začaly dít ? Nestalo se tady ve vesnici předtím něco zvláštního ? Všichni, kdo tam šli, tak se vrátili živí ? A kolik jich tam vlastně šlo ? Ty zvuky zní konkrétně jak ? Jak daleko od vesnice je ta štola ? Tentokrát se na rychtáře usměji trošku vřeleji. Jinak odměna je štědrá, nicméně pivo bych vyměnila za pohár moštu. Počkám, až hospodský zodpoví moje otázky a přitom dopiju zbytek nápoje. Celou dobu mu samozřejmě věnuju pozornost. Pak se otočím na mé nové společníky. Pánové, navrhuji dopít nápoj dle výběru a rovnou vyrazit. Raději se ke štole dostanu za světla, než abychom se někde motali po lesích ve tmě. Nechceš se posadit, démonobijče ? usměju se na krolla. Samozřejmě jsem připravena se podřídit zkušenějším. Tentokrát můj úsměv patří oběma.

Utřu si dlaně do kalhot na stehnech. Dala bych si koupel. Pak se mírně nakloním ke krollovi a zašeptám : Možná bys měl ovečku nechat tady, aby se jí nic nestalo, rychtář se ti o ni určitě dobře postará. Pohladím Bělku mezi ušima. Pohladit psa si netroufnu. Largosův pohled je mekkčí, než Mordredův. Zvláštní.

24 9. Června 2026 20:08:14 *29*

Quin Poštolka

Situace se nám tedy vyjasňuje. Ani mě nepřekvapuje tak moc, že zrovna hostinský je i rychtář. Vlastně, když se podívám na velikost vesnice a její úkol v dané lokalitě… Skrze den tu stejnak nikdo není a na večer se sejdou horníci do hostince.
Takže přeci jsou tu všichni kvůli nějaké zakázečce.

Dále poslouchám hostinského, jak povídá o tom co se v místních štolách děje a i o odměně kterou přislíbil těm kdo to prošetří a případně vyřeší. Hned na to se, u stolu vedle mě, začne situace trochu uklidňovat. Muž i Kroll vypadají že se vidina odměny dostala na první místo žebříčku jejich zájmů nežli ruka krásné Elys.

No tak to nezní vůbec strašidelně. Prokleté zvuky nesoucí se temnou štolou. Nedokážu si představit co by chamtivý horníci mohli v dole probudit. Nebo snad zával? Ten mohl část horníků pohřbít a jejich zbloudilé duše tam nyní bloudí a nemají kam uniknout. To ale asi nebude ono, to by nám hostinský řekl, že se tam něco stalo. Je opravdu možné že horníci hloubily jámu příliš hluboko a probudili nějaké prastaré bytosti v hlubinách? Nebo že by narazili na nějaké prastaré vězení, které mágové začarovaly kouzly a tohle má odradit všechny slídily a zvědavce, aby nechali spát co již jednou mrtvé jest?

V hlavě mi již běží spousty možných scénářů co se ve štole mohlo odehrát.

Problém je ale, že hostinský nemluvil vůbec o tom kdy to začalo… Neříkal ani co to odstartovalo. To by vlastně mohla být docela dobrá otázka. Mohly se tam jen usídlit nějaké nestvůry, a nebo něco horšího…?
Quine ty by jsi fakt měl přestat tolik číst a hlavně přestat poslouchat ty příběhy a povídky ostatních. Ono je dost pravděpodobné, že se ani polovina toho, co ti ty lidé nakukaly do hlavy, nikdy neodehrála. Jasně, v písni to zní udatně a hrdinsky ale na vlastní oči jsme viděli něco jiného. Většinou jsou to lapkové či zvířata. To že se nám něco zdá, nebo zní jako něco nadpozemského, ještě neznamená že to nemá jednoduché logické vysvětlení.
No co, uvidíme jak se to tu bude odvíjet. Večer tu bude jistě plno a nebylo by na škodu, krom jiného, si poslechnout i názor někoho jiného. Nějakou dobu to tam už straší, tak to jeden večer ještě počká. Ať vím jak moc živo tu po večerech je. Tohle by každopádně mohla být výborná příležitost se zase po dlouhé době zúčastnit nějakého dobrodružství. Odměna také není špatná i když ta představa jak se soukám někam do hlubin… brrrrrrr…

Přejede mi smrt po zádech. Dále však poslouchám ostatní jak se baví. Mezi tím jsem dojedl svoji polévku a rukou mávnu na Noru, že bych si rád něco objednal. Mezi tím odsunu talíř od polévky kousek od sebe a opřu se zády o opěradlo či zeď, podle toho co je poblíž. Položím si ruku na břicho a spokojeně si oddechnu. Cítím jak mi teplá polévka prohřívá spokojené tělo.

A to jsou přesně ty chvíle proč se vyplatí si počkat. Už bych byl za hlupáka. Takže žena je Elys, nikoliv Bělka. To bude nejspíše ta ovce. Largos, tedy Kroll, je dost jednoduchý aby jí taky pojmenoval. To je docela vtipná představa záměny jmen. Ovce tedy nebude svačinka. A pak už zbývá jen muž se psem. Mordred a Nox.

Jestli Nora přijde k mému stolu, hrábnu do torny a podám Noře vak s vodou a otážu se:
Mohl bych poprosit o čerstvou vodu?

22 9. Června 2026 11:15:08 *29*

Largos

asupeně hledím na Mordreda, který mi v mé mysli přišel překazit plány s překrásnou Elys. Ta ale celou situaci uklidňuje slovy i položením ruky na předloktí mojí pazoury, která před malou chvílí rázně přistála na stole. Nasupený výraz se mi z tváře postupně ztratí a změní se ve výraz naprosté blaženosti, když si uvědomím, že Elys si tímhle gestem vybrala právě mě. Largos líbit! Aha! Nasrat Mordred! Nejsilnější kroll válečník potěšil..

Elys s nabídkou Mordreda souhlasí a já se přidávám. Largos souhlasit. Otočím hlavu na Mordreda a kývnu. Trochu nedůvěřivě si ho prohlédnu a mým očím neunikne ani jeho hafan, ležící vedle židle, na které sedí. Pes kousal. Pes moh kousal Bělka? Tak to ne! Po dedukci, že by Mordredův pes mohl svými nenechavými tesáky obtěžovat moji kamarádku Bělku, pohrozím Mordredovi a zejména jeho psovi, co by v takovém případě následovalo. Elys mě ale opět uklidní, že k ničemu takovému nejspíš nedojde a přidá se i Mordred, který se zaručí, že jeho pes bez povelu na nic sám nezaútočí. Dobrá. Largos bral ty zaručuju. Moje pozornost se obrátí zpět k Elys, která na mě po sundání své malé ručky z mého předloktí mrkne. Oooo, ta jedna! To být ona! Celý zčervenám a nadšeně odpovím na její představení se a nabídku tykání slovy: Largos těšil moc Elys. Pohledem na chvíli uhnu k Mordredovi a s o něco menším nadšením povídám i jemu: Largos těšil Mordred...

Elys se zeptá hostinského, zda neví něco bližšího o nějaké zakázce. Ten se zasměje a vypadne z něj, že to není jen tak ledajaký hostinský, ale samotný rychtář tohoto městečka. Jedna rychtář poznal už, proč nebýt v hospoda? Tendle rychtář líbit.. Rychtář a hostinský v jedné osobě pokračuje popisem zakázky, která se týká jakési staré štoly. V uších mi zarezonují slova Rohatej ze sedmi pekel... To zvládl! Dál dělám, že poslouchám jeho slova, ale v duchu už vím, že tohle bude práce přesně pro mě. Jakmile domluví a tázavě se na nás podívá, zda se tohoto úkolu zhostíme, hbitě se zvednu od stolu, kývnu na rychtáře a zahlásím: Largos nejvíc silná kroll válečník a démonbijec, jedna démon zabít už, todle kšeft pro Largos! ... A Bělka. Nezapomenu na svoji ovčí kamarádku, která je jistě tak jako já plná očekávání, co na nás ve štolách čeká za pekelné rohatce...

21 8. Června 2026 21:15:42 *29*

Mordred

oje otázka na společenství visí ve vzduchu, ale odpověď je trochu jiná, než jsem čekal. Kroll práskne rukou do stolu div ho nerozpůlí. Tep mi v tu chvíli vystřelí do závratných výšin a ruka instinktivně k jílci meče. Tohle je přesně TA vteřina. Taková, která může rozhodnout o tom, že dnešek je poslední den tvého života, protože si právě nasral mimino ukryté v těle dvoumetrového krolla. Anebo vteřina, kdy rychle vytáhneš meč a pokusíš se ho setnout dřív, než stihne zaútočit. Přímá konfrontace by mi úplně nevyhovovala. No, na tohle setkání budu vzpomínat jako na to, kdy jsem zachoval chladnou hlavu a vyplatilo se to.

Pod stolem jsem dal ruku na hlavu Noxovi, aby pochopil, že může být v klidu. Cítil jsem, že je napjatý jak tětiva na luku a je připravený vyrazit. Do čeho by se asi krollovi pod stolem zakousl? To by možná srovnalo trochu karty. Každopádně zbytečná úvaha. Holka od stolu krolla uklidní, položí mu ruku na předloktí a vyvrátí dokonce krollovi obavi o jeho ovci. Za Noxe se zaručuju. Bez mého povelu na nic sám nezaútočí. Neměj obavy příteli.

Elys, jak se nám představila blondýna souhlasí s tím, že bychom spojily své síly. Podání rukou protahuje víc, než bych potřeboval a začne kolem sebe sypat úsměvy. Pěkně to s ním koulíš, jen co je pravda. Na mě ti to ale těžko zabere květinko. Elys osloví hostinského a my se vzápětí dozvíme, že se jedná o rychtáře.

To se mi vlastně líbí. Proč by měl jen sedět na židli a rozhodovat. Nejde o žádné velkoměsto, které by potřebovalo složitější správu. Rozpovídá se o staré štole a já se snažím tvářit jako ten nejostřílenější mazák a uznale pokyvuji nad informacemi které nám dává. Takže divné zvuky říkáte? Hmm. Bojí se, že se to rozšíří. Štoly jsou nějak spojené? Je do té staré štoly jenom jeden vstup? Za mě je dvacka adekvátní. Co říkáte?

Podívám se na Elys a Largose. Do štoly by to asi chtělo spíš trpaslíka, ale i tohle složení nevypadá vůbec zle. Já to teda beru šéfe. A teď si dám to slíbené studené.

20 8. Června 2026 19:18:22 *29*

Aikho

lovo dá slovo a zdá se, že se trojice nově příchozích rozhodla, že bezpečnější než se pomlátit kvůli tomu, kdo a jestli vůbec se líbí pohledné válečnici, bude spojit síly a zdejší zakázku vzít společně.

Hostinský se při dalším oslovení od Elys podívá vaším směrem a tiše se zasměje. “Jestli o tom něco vím?” Zeptá se. “Já jsem nechal ty lejstra vyvěsit.” Chvilku počká jestli vám dojde kdo je a pak přeci jen dodá poslední indicii. “Jsem rychtář zdejší vesnice a hostinskej zároveň. No netvařte se tak překvapeně.” Zasměje se znovu trochu suše. “Jak líp sloužit svejm lidem než tak, že jim dáte korbel studenýho piva a něco dobrýho do žaludku?”

“Je to asi tak jak jsem nechal vyhlásit. Stará štola ve skalách v lese nám dělá trochu potíž. Teda… ne úplně nám ve vesnici, moji lidi vědí, že tam chodit nemaj, ale… stačí jít poblíž a…. jsou slyšet takový divný zvuky, jak když se tam uhnízdil sám rohatej ze sedmi pekel.” Pokýve hlavou a trochu se zamračí. “Potřebuju aby tam někdo zašel a zjistil vo co jde. A zbavil nás toho. Každej kdo tam zatím vlez… nevrátil se stejnej.” Na okamžik se odmlčí a přejede pohledem po korbelech na výčepu. “Minulej tejden tam šel Berrik. Dobrej chlap. Makal ve štole skoro dvacet let. Vrátil se za necelou hodinu, bílej jak křída. Tři dny jen seděl doma a čuměl do zdi. Pak sbalil věci a odešel z vesnice. Ani ženě neřek kam. Sice tam neumřel, ale… snad bych si skoro přál, aby jo.” Dodá mnohem tiššeji. “Ostatní cizáci co tam šli tak blekotali nesmysly. O hlasu co trhá duši a zpěvu co škrábe po mysli jako drápy z rozpálenýho železa. Naši chlapy se bojej, že se to rozšíří a… a jestli se to rozšíří do dalších štol, tak nebudou mít kde pracovat.” Povzdychne si.

“Každej kdo tam zatím šel, šel tam sám. Ale možná když půjdete společně, mohli byste tomu přijít na kloub, co říkáte?” Podívá se po vás. “A abyste nebyli tratný, každýmu 20 zlatejch a studený pivo k tomu. Co vy na to?” Prohlídne si vás. "Není to zrovna málo peněz. Vesnická rada z toho nebyla dvakrát nadšená. Ale strach nás stojí víc než zlato."

Když hospodský rychtář mluví, ztichnou dokonce i snídající trpaslíci, kteří se na vás také konečně pořádně zadívají a se zatajeným dechem čekají, jak se k celé situaci postavíte.

19 6. Června 2026 23:55:19 *29*

Elys

o mé otázce, co ode mě potřebuje, koukám na krolla, jak se jeho výraz mění. Nejdřív to vypadá, že se soustředí a pak jeho pohled tak zvláštně změkne. Tváří se skoro stejně, jako když kouká na svou ovci. Pak promluví a mně samovolně cuknou koutky. Souká ze sebe slova a já bych přísahala, že se mu jemně kouří z uší. Rychle přiložím pohár k ústům, aby neviděl jak mi v nich cuká. Hlavně se nesměj. Nesmíš. Jeho otázky nejsem schopna pořádně rozklíčovat. Ptá se mě, jestli se líbím jeho ovci ? A jemu ? To by měl asi nejlíp vědět sám. Po téhle myšlence skoro vyprsknu smíchy. Rozkašlu se, abych zakryla jak se o mně pokouší záchvat smíchu. Naštěstí mě zachrání zásah z hůry. Od zadního stolu se zvedne chlapík se psem a přinese si židli k našemu stolu. Docela velký pes ,bez vodítka, ho poslouchá na slovo. Nechodí kolem horké kaše a rovnou nás informuje jak se jmenuje a proč je tady. Krollův výraz najednou ztvrdne, praští pěstí do stolu, položí ruku na svou zbraň a mně je jasné, že tady končí legrace. Otáčím hlavu stranou a zhluboka se nadechnu. Prostě se nesměj.

Snad nebude tak zle. Natáhnu se a položím ruku na krollovo předloktí. Kdyby ten pejsek chtěl ublížit tvojí ovečce, tak už to dávno udělal. A děkuju za kompliment že mi to sluší, zvlášť od nejsilnějšího krollího válečníka to potěší. Když stahuju ruku zpátky, tak na krolla mrknu pravým okem. Teď si možná zahrávám s ohněm. Těší mě pánové, jsem Elys a co se týče tvé nabídky, kouknu na Mordreda, tak já s tím nemám problém, otázka je, jak se k tomu postaví tady Largos. Stisknu nabízenou ruku Mordreda o trochu déle, než by bylo potřeba. Snad vám nevadí mé tykání. Usměju se na oba. Pane hostinský?,otočím se k výčepu, Mohl byste nám něco říct o té zakázce ? Alespoň zhruba, než najdeme rychtáře. Trošku usrknu z poháru. Samozřejmě pokud o tom něco víte.

18 6. Června 2026 19:18:24 *29*

Quin Poštolka

No tak to koukám. Čekal bych, že tu mnoho cizinců nemají, a že konverzaci s někým novým jen tak neodmítne. Ale jak je vidět, není to zrovna hovorný jedinec. Nemá smysl ho rušit. Obvzláště když se tu rýsuje něco slibnějšího.

Ohlédnu se po stolu s krollem, ke kterému, s mým údivem, kráčí žena na kterou pořvával. Nechám teda starého pána číst svou knihu, a nebudu ho nadále obtěžovat. Možná se umoudří postupem večera a nebo prostě jen dočte knížku. I já mám důležitější věci na práci než lámat konverzaci z někoho kdo o to nestojí. Musím mimo jiné začít pracovat na nových textech a ty jen tak z vaku nevytáhnu. Mizerná paměť. Kdybych si pamatoval aspoň půlku textů co složil Corrin, měl bych vystaráno. Ale když to nevymyslím já, tak to v té hlavě neudržím, i když jsem je slyšel stokrát.

Když odcházím od stolu se staříkem, pokývnu jen na Noru, která se pohybuje po lokále, že mi jídlo může, až bude hotové, položit na stůl kde jsem předtím seděl. Vracím se ke stolu u kterého jsem seděl prvně. Po cestě kolem stolu kde sedí Kroll a žena zaslechnu jen jasně jméno pravděpodobně Krolla. Když dorazím ke svému stolu, usadím se a odložím si svršky a loutnu položím na stůl vedle sebe. Pokud již Nora přinesla jídlo, začnu jíst a odpovím jen: Děkuji. Ano, rád bych si tedy vzal jeden chléb, až budu odtud odcházet. To se ale ještě domluvíme. Třeba tu nějaký čas pobudu. Mile přikývnu.

Najednou se z tmavého kouta vynoří muž kterého jsem si vlastně ani pořádně nevšiml. Jakmile mě mine, všimnu si psa co se za ním nese jako stín. Koukám, koukám další dobrodruh. To asi nebude náhoda. Žena s mečem a lukem, muž se psem a zbraněmi, asi nějaký chodec, a Kroll s… Ovcí. Jasně. Toho nevím kam přesně teda zařadit… Ale nevypadá to jako klasická sešlost u kostek. Musí se tu něco dít. Z toho by mohl koukat pořádný příběh. Uvidíme, uvidíme… Písně musí počkat. Pošoupnu se až ke kraji vlastního stolu, tak abych mohl co nejlépe naslouchat konverzaci u toho vedlejšího.

Zatím co se Kroll dvoří, a žena ho nechá, nově přísedící muž začne dávat použitelné informace. Nemohu přesně určit zda jsem dobře rozuměl všechno, ale to co se ke mě doneslo mi dalo aspoň rámcový obsah prozatímní konverzace a možná více. Jestli jsem teda správně porozuměl, tak ten muž se jmenuje nějak na M? Jde o nějaký kšeft ale nejsem si jistý o co přesně jde. Podle toho že chce spojit síly tak se asi na ničem ještě nedomluvili. Uvidíme, dokud nezjistím víc, bude lepší ještě vyčkat. Než se k nim pokusím přidat, jestli vůbec tedy. Hodilo by se ale nějaké další dobrodružství... Ta inspirace... Nezáleží kdo ty činy vykoná...

V tom se do mluvení pustí Kroll a celé to nabere jiné obrátky. Tiše sedím a srkám si polévku v odmlkách mezi jednotlivými konverzacemi abych slyšel co nejvíce. Není zrovna nadšený s tím že si muž přisedl co jsem tak nějak vypozoroval. Co ten Kroll má v úmyslu s tou ženou dělat? Bělka. Že by se jmenovala Bělka? Není to zrovna jméno které bych své dceři dal, ale u lidí asi proč ne. V mém příběhu jí dám ale jiné jméno.

Dále se snažím napjatě poslouchat konverzaci mezi třemi u stolu a k tomu si v pravých chvílích usrkávám polévku v těch dalších ukusuji chleba. Teda, je fakt dobrý. Řeknu si sám pro sebe.

17 6. Června 2026 10:06:53 *29*

Largos

rásná mladá bojovnice se po mém zvolání na chvíli ještě otočí zpátky k hostinskému, než se vydá směrem k mému stolu. Vyjít! Ona líbit Largos! Nepokazil.. Co říct? Pozoruji každý její krok. Přisunu svoji židli zpátky ke stolu, sednu si a vyčkávám. Nakonec dojde ke stolu, usadí se na židli vedle mě a začne jíst polévku. Ona taky hlad.. Tak krásná.. Rozplývám se při pohledu na přísedící krásku, který provází hlasité funění, jak usilovně přemýšlím nad tím, co jí říct. Všechny možné nápady na zahájení konverzace jsou nakonec zastíněny její krásou a tak začínám zase od znova. Jak ty přišla sem... Jak jmenovala? Tak krásná... To už ale kráska na chvíli opustí misku s polévkou, vezme do obou rukou číši s teplým nápojem a jak se z něj napije, zadívá se mi přímo do očí, zamrká a usměje se tak vlídně, až mi to sebere dech. Já.. Emm.. Largos! Largos nejvíc sílná kroll válečník! Démonbijec! Ty krásná.. Vysoukám ze sebe naučenou představující frázi a nezapomenu dodat i můj postřeh o její kráse. Ovce Bělka jmenovala! Líbit ty Bělka? A Largos líbit ty?

V tu chvíli k našemu stolu přichází zahalený muž se psem a bez pozvání si přisedne. Navíc mi tak překazí námluvy s krásnou dívkou. Co to.. Sakra?! Představí se a začne se dívat na mě i na moji novou společnost. Jeho pes si po strohém povelu bez váhání lehne vedle židle, kterou k našemu stolu přistavil. Náhlý příchod muže mě překvapil a tak jen sedím a s údivem pozoruji, jak muž promlouvá ke krásné ženě o jakémsi kšeftu. Oni znát? To ne.. Ona k Largos sedla. Ona Largos vybrala! Zničehonic bouchnu rukou do stolu. Tak dost! Ty.. Neotravoval krásná! Ona k Largos sedla, ne ty! Nevraživě se dívám na toho chlápka a jako bych očekával problémy, položím ruku na kyj, který mám vedle sebe opřený o stůl.

Co ty teď udělat, hm? Kšeft mluvil.. Možno on vědět kšeft pro Largos. Spojit síly.. Largos měl dost síly. Když žena nemít proti, Largos nemít proti. Na chvíli se podívám se na krásku a počkám na její odpověď na návrh toho muže. Hned se ale otočím zpět k němu, abych si pohlídal, zda nechystá něco nekalého. Ty pes nechodil k Bělka! Když najít pes kousal Bělka, pes dostat kyj! Pohrozím mu.

|1||2||3|poslední(3)>>